V povûdní hodnota dochovan ch znakû, merek a fragmentû v zdoby na fasádách mû Èansk ch domû

V povûdní hodnota dochovan ch znakû, merek a fragmentû v zdoby na fasádách mû Èansk ch domû Jana KOUDELOVÁ Probíhající prûzkum historického jádra mûsta Pfiíbor, zamûfien pfiedev ím na architektonick v voj, vyvolal zájem podrobnûji se zab vat pozoruhodn mi detaily v podobû znakû a merek, jeï se v raznû uplatàují na fasádách zdej ích mû Èansk ch domû. BohuÏel tûmto mnohdy svébytn m památkám nebyla doposud vûnována taková pozornost, jakou si vzhledem ke svému hodnotovému potenciálu nepochybnû zaslouïí. Vedle zmínûn ch prvkû byl zájem soustfiedûn také na zmûny v zdoby prûãelí budov v rûzn ch obdobích. Byly zde sledovány postupy pfii opravách fasád v minulosti, kdy nejednou docházelo k zjednodu ení nároãnûj í profilace tukov ch prvkû, a tedy ke zkreslení pûvodního fie ení daného prûãelí. Z hlediska pfiedkládaného tématu není pfiíspûvek zdaleka vyãerpávající. Je více neï pravdûpodobné, Ïe i na jin ch fasádách pfiíborsk ch domû lze oãekávat dochování neménû zajímav ch detailû. Intence následujícího textu jsou jednoznaãné informovat obecnû o historii mûsta, dát impuls k dal ímu bádání a v neposlední fiadû podpofiit cestu perspektivního rozvoje péãe o památky v regionu. Nástin historického v voje Pfiíbora Mûsto Pfiíbor se nachází v podhûfií Moravskoslezsk ch Beskyd a je vzdáleno zhruba 10 km od okresního mûsta Nov Jiãín. Historické jádro Pfiíbora, cenné z hlediska urbanistické struktury i jednotliv ch nemovit ch kulturních památek s bohat m stavebnû historick m v vojem, bylo v roce 1989 vyhlá eno mûstskou památkovou rezervací. Ústfiedním prostorem mûsta dodnes zûstává obdélné námûstí s ortogonálními koutov mi ulicemi, ohraniãené domovními bloky s fiadou hodnotn ch mû Èansk ch domû. Hlavní mûstskou dominantou je areál kostela Narození Panny Marie s akcentující hranolovou vûïí, situovan jihov chodnû od námûstí. Za zmínku rovnûï stojí drobnûj í stavba kostela sv. KfiíÏe, která vytváfií osobit urbanistick prvek umístûn v závûru severov chodní ulice vybíhající z centra dne ní ulice Místecké. 1 Nejstar í zmínky o Pfiíbofie pocházejí z poloviny 13. století, kdy se mûsto stalo zejména hospodáfisk m stfiediskem drïavy hrabat z Hückeswagenu a zanedlouho poté dûleïitou souãástí hukvaldské- 1 Obr. 1. V fiez z indikaãní skici stabilního katastru Pfiíbora, 1833. (Moravsk zemsk archiv Brno) 1 Pro historické jádro mûsta Pfiíbora jakoïto památkovû chránûnou lokalitu i pro nûkteré nemovité kulturní památky bylo jiï zpracováno nûkolik stavebnû historick ch prûzkumû, napfiíklad Pfiíbor. Urbanisticko památkov prûzkum, Státní ústav pro rekonstrukci památkov ch mûst a objektû Praha, pracovi tû Olomouc, strojopis, Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû; Jan ELIÁ : Pfiíbor. Stavebnû historick prûzkum mûstské památkové rezervace, Brno 1993, tiskopis, Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû; Pfiíbor. Mûstská památková rezervace. Zásady památkové ochrany území historick ch mûst (k projektu Ministerstva kultury âeské republiky), Památkov ústav v Ostravû, Ostrava 1997, tiskopis, Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû; Antonín GRÒZA: Stavební a historick prûzkum domu ã. p. 28, námûstí S. Freuda, Ostrava 1993, tiskopis, Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû; Antonín GRÒZA, Naìa GORYCZKO- VÁ: Stavebnû historick prûzkum farního kostela Naroze- ní Panny Marie, Památkov ústav v Ostravû, Ostrava 1999, tiskopis, Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû. Vedle tûchto prací jsou k dispozici texty v rámci souborn ch publikací, kter m nutnû musel pfiedcházet alespoà ãásteãn terénní prûzkum. Viz napfiíklad Marcela GAVENDO- VÁ, Marta KOUBOVÁ, Pavla LEVÁ: Kulturní památky okresu Nov Jiãín, Okresní úfiad Nov Jiãín a Památkov ústav v Ostravû, Ostrava 1996, s. 159 190; Karel KUâA: Mûsta a mûsteãka v âechách, na Moravû a ve Slezsku, VI. díl, Libri, Praha 2004, s. 178 189. Samozfiejmû nelze opomenout celou fiadu star ích i novûj ích místopisn ch prací, které nás více ãi ménû informují rovnûï o v znamn ch stavbách dne ních kulturních památkách. Z vybran ch Gregor WOLNY: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. Prerauer Kreis, I. Band, Brünn 1835, s. 171 182; Ferdinand POKORN : Vlastivûda moravská. II. Místopis Moravy. Jiãínsk kraj. Pfiíborsk okres, Díl IV, Musejní spolek v Brnû, Brno 1917, s. 56 157; Josef BARTO, Jindfiich SCHULZ, Milo TRAPL: Historick místopis Moravy a Slezska v letech 1848 1960, sv. 14, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 1995, s. 219 222; Okres Nov Jiãín. Místopis obcí, sv. 2, Okresní úfiad Nov Jiãín referát regionálního rozvoje a Státní okresní archiv v Novém Jiãínû, Nov Jiãín 1998, s. 120 128. 471

2 Obr. 2. Listina olomouckého biskupa a kardinála Franti ka Ditrich tejna pro mûsto Pfiíbor, pergamen, 21. listopadu 1615, KromûfiíÏ. (Pfievzato z: Karel CHOBOT, Tomá BALETKA: Privilegia mûst, mûsteãek a vsí z území okresu Nov Jiãín z let 1293 1775, s. 65) ho lenního panství olomouck ch biskupû. 2 PÛvodní podobu obytné zástavby lemující námûstí vzhledem k absenci archeologick ch v zkumû neznáme. Z hlediska konstrukãního fie ení se pfiinejmen ím v prûbûhu 14. 15. století pravdûpodobnû jednalo o dfievohlinûné stavby nahrazované postupnû teprve v pozdûj ím období zdûnou architekturou. Tato kvalitativní promûna mohla b t bezprostfiedním odrazem v razného ekonomického vzestupu, jejï mûsto zaznamenalo na konci 15. století a kter podstatnou mûrou reflektoval rozvoj fiemesel, obzvlá tû soukenictví. Celé 16. století a poãátek století 17. byly obdobím hospodáfiské prosperity mûsta. 3 Od poloviny 16. století lze tak v této souvislosti hovofiit o stavebním boomu, kter byl mimo jiné podmínûn aktivitami ze strany italsk ch stavitelû a kameníkû usedl ch ve mûstû. Ve hmotû vût iny mû Èansk ch domû jsou dodnes fixovány stavební konstrukce reprezentující renesanãní sloh v podobû klenebních systémû, kamenn ch portálû, pouïit ch materiálû i technologií. Jádra tûchto domû dosud tvofií ãitelná renesanãní dispozice hloubkového dvoutraktu. Patrnû jiï tehdy mnozí pfiíbor tí mû Èané preferovali architektonicky zajímavû fie ená prûãelí sv ch obydlí. Ve v zdobû fasád zfiejmû nebylo v jimkou pouïití pro danou dobu zcela bûïného sgrafitového dekoru, kter se do souãasnosti dochoval na domû ãp. 11, a to ze strany dne ní ulice NádraÏní. Renesanãní sgrafita zdobila rovnûï b valou budovu radnice, jeï byla na konci 30. let 20. století nahrazena funkcionalistickou stavbou radnice nové. Torzální v skyt sgrafitové v zdoby byl v minulosti zaznamenán i na domû ãp. 10. 4 Bûhem 16. a 17. století mûsto obdrïelo nûkolik zásadních privilegií a nûkterá star í mu byla opûtovnû potvrzena. Z hlediska následujícího textu je vhodné upozornit alespoà na ta nejdûleïitûj í. Listina olomouckého biskupa Marka Kuhena z roku 1564 informuje o ustavení ãtyfiiaãtyfiiceti enkovních domû ve mûstû. Z obsahu listiny vypl vá, Ïe v pfiípadû domû s v sadou na enky pivné se jednalo s nejvût- í pravdûpodobností o budovy situované na námûstí, vyjma radnice, ponûvadï stavby orientované do ulic pivnice ani mít nemohly. DÛvodem bylo poddimenzování jejich vnitfiního prostoru, kdy mnohé z tûchto mal ch domeãkûv postrádaly i sínû. 5 PrÛvodním jevem rozvoje fiemeslné v roby byl vznik cechû, které disponovaly vlastními artikulemi. Roku 1608 potvrdil olomouck biskup a kardinál Franti ek Ditrich tejn nejvlivnûj ímu soukenickému cechu velmi podrobné artikule t kající se také v robních postupû i prodeje. Z uvedeného roku rovnûï pochází znak pfiíborsk ch soukeníkû, v jehoï stfiedu jsou umístûny postfiihaãské nûïky, po stranách soukenické tûtky a dále pak vinafisk nûï a písmeno F. Provozovatelé zmiàované Ïivnosti vût inou náleïeli k nejbohat ím pfiíslu níkûm mûstské obce a jako takoví byli vlastníky patrnû nejv stavnûj ích mû Èansk ch domû pfiímo na námûstí. 6 Podpora olomouckého biskupa Franti ka Ditrich- tejna se ukázala b t pro rozvoj Pfiíbora zásadní. Na konci roku 1615 mûstu udûlil velké privilegium stvrzující v echny pfiede lé v sady a zároveà mûstu propûjãující nová práva. Mezi nû pfiináleïelo i právo peãetit ãerven m voskem, pfiiãemï do lo k polep ení mûstského znaku. 7 Záhy po udûlení tohoto velkého privilegia a obzvlá tû vy ího prá- 2 Pfiíbor je poprvé zmiàován v listinû markrabûte Pfiemysla, pozdûj ího ãeského krále Pfiemysla Otakara II., z 12. prosince 1251. Srov. F. POKORN, cit. v pozn. 1, s. 59 60; Sa a DU KOVÁ: K otázce kolonizace na Pfiíborsku ve 13. století, in: Slezsk sborník, roã. 59, 1961, s. 337 341; Jaroslav BAKALA: ZaloÏení mûsta Pfiíbora, in: Vlastivûdn sborník okresu Nov Jiãín, sv. 17, 1976, s. 6 10; Jaroslav BAKALA: Osídlení Místecka a Bru perska v období vrcholného feudalismu. Kulturnû historick místopis, sv. 6, Okresní vlastivûdné muzeum Fr dek-místek 1983, s. 31 32, 172 173; Jaroslav BAKALA: Pfiíborsko-hukvaldské léno v 13. a 14. století, in: Vlastivûdn sborník okresu Nov Jiãín, sv. 38, 1986, s. 7 9; Michal MOCEK: Zprávy Studie Informace. Pfiíbor 1251 1650, Státní okresní archiv Nov Jiãín, Nov Jiãín 1992, s. 11 16; Tomá BALETKA: Na tfietí pak stranû Prosko- vice a Hrabová : konec jednoho m tu a pohled na stav severov chodní Moravy ve 13. století, in: Vlastivûdn sborník okresu Nov Jiãín, sv. 51, 1997, s. 7 11; Jifií JUROK a kol.: Dûjiny mûsta Pfiíbora, Mûsto Pfiíbor, Nov Jiãín Pfiíbor 2002, s. 17 29; Jifií JUROK: Mûstské vikbildy a manská lechta na biskupském panství Hukvaldy, in: Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Historie, 2004, ã. 11, s. 22, 25 27, 31 32, 35 36. 3 Srov. J. JUROK a kol., cit. v pozn. 2, s. 42 68; Jifií JUROK: Hospodáfisk a kaïdodenní Ïivot mûsta Pfiíbora v 16. 18. století na podkladû mûstsk ch úãtû, in: Vlastivûdn sborník okresu Nov Jiãín, sv. 50, 1996, s. 7 10; Franti ek SCHWARZ: Pfiíbor v 16. a 17. století, in: Vlastivûdn sborník okresu Nov Jiãín, sv. 17, 1976, s. 16 26. 4 Srov. Jan ELIÁ : Stavebnû historick a architektonick v voj Pfiíbora, in: Piaristé, Nov Jiãín 1995, s. 127 130; Bohumír INDRA: K renesanãnímu stavitelství na severov chodní Moravû a ve Slezsku, in: âasopis Slezského muzea, série B vûdy historické, roã. XV, 1966, s. 128 130; J. JUROK a kol., cit. v pozn. 2, s. 69 70; Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Brnû, Archiv Státního památkového úfiadu pro Moravu a Slezsko v Brnû, svûtské stavby, sign. P156/40 âerná Zemû Moravská Ostrava z 5. 8. 1925, ãlánek od Neklana Parmy: zbytek sgrafitta na domû ãíslo 10, jehoï prûãelí smûfiuje do námûstí, ale jehoï boãní stûna, na níï právû se sgrafitto zachovalo, tvofií frontu v ulici z námûstí k ml nu. Do nedávna byla tato ozdoba pfiekryta omítkou, aï náhodná oprava domu vedla k tomu objevu. Dfiívûj í popisovatelé Pfiíbora v Mor. Kravafisku z r. 1898 a lékárník pan Ferdinand Pokorn ve Vlastivûdû moravské se o nûm je tû nemohli zmíniti. 5 J. BAKALA, ZaloÏení mûsta Pfiíbora, cit. v pozn. 2, s. 9 10; J. JUROK a kol., cit. v pozn. 2, s. 45; Josef KAEMMERLING: Die Geschichte der Stadt Freiberg. Zweiter Jahres-Bericht des Staats-Untergymnasiums in Mähr.- Freiberg, Selbstverlag des Staatsgymnasiums, Freiberg 1880, s. 8; Paul ZIEGLER: Die Grafen von Hückeswagen in Mähren. Ein Beitrag zur Siedlungsgeschichte Nordostmährens, in: Zeitschrift für Geschichte und Landeskunde Mährens, Jahrgang 43, Brünn 1943, s. 167. 6 J. JUROK a kol., cit. v pozn. 2, s. 57 62; Milan MY KA: Pfiíborské sukno na polsk ch trzích v 17. století, in: Slezsk sborník, roã. 51, 1953, ã. 4, s. 419 421; F. POKORN, cit. v pozn. 1, s. 36 38; Reinhold REITH: Lexikon des alten Handwerks. Vom späten Mittelalter bis ins 20. Jahrhundert, C. H. Beck, München 1991, s. 70 75; SOkA Nov Jiãín (Státní okresní archiv Nov Jiãín), fond Archiv mûsta Pfiíbora, inv. ã. 107, sign. E6-10 mj. prodeje a koupû rámû a barvíren na sukno. 7 Srov. Karel CHOBOT, Tomá BALETKA: Privilegia mûst, mûsteãek a vsí z území okresu Nov Jiãín z let 1293 1775, Okresní úfiad Nov Jiãín referát regionálního rozvoje a Státní okresní archiv Nov Jiãín, Fr dlant nad Ostravicí 1999, s. 64 65; J. JUROK a kol., cit. v pozn. 2, s. 50 53; J. KAEMMERLING, cit. v pozn. 5, s. 10 11. 472

3 4 va z Olomouce byla rovnûï transformována mûstská samospráva. Zmûnami pro la i mûstská rada, v jejímï ãele stál od roku 1618 primátor namísto dfiívûj ího purkmistra. 8 V 17. století se poãala v razn m zpûsobem mûnit celková tváfinost mûsta. NejdÛleÏitûj í stavební akcí bylo bezpochyby vybudování piaristické koleje, patrnû podle projektu známého architekta Giovanniho Pietra Tencally. V edesát ch letech 18. století dostal svou soudobou podobu nûkdej í piaristick kostel sv. Valentina, nacházející se v sousedství zmiàované koleje a utváfiející spolu s ní pozoruhodn architektonick komplex. 9 Tvarosloví fasád pfiíborsk ch domû, charakterizované vysok m pilastrov m fiádem i bohat í tukovou v zdobou, dodnes reflektuje období pozdního baroka a nástupu klasicismu. Dal ími zásadními transformacemi procházela architektura mûsta ve druhé polovinû 19. století. Toto období je a blízkém okolí neodmyslitelnû spjato s osobností stavitele Ka para Karlsedera. Nûkolik kvalitních historizujících pfiíborsk ch staveb nese jeho rukopis, a to navzdory dílãím utilitárním úpravám z druhé poloviny 20. století. V díle Ka para Karlsedera úspû nû pokraãoval také jeho syn Bedfiich. Realizované návrhy fasád, projektované právû jím, jsou jiï praktickou ukázkou plynulého pfiechodu od historismu k secesi, coï pfiíkladnû odráïí budova dne ního Masarykova gymnázia na ulici Jiãínské ãi dûm ãp. 4 na námûstí Sigmunda Freuda. Nicménû zachované plány celkov ch adaptací pfiíborsk ch domû z poslední ãtvrtiny 19. a první poloviny 20. století jsou signovány i jin mi staviteli a zednick mi mistry, z nichï za zmínku stojí Franti ek Neusser, Dominik Benesch, Josef Blum (plány k domu ãp. 43), Michal Koudelka (plány k domu ãp. 11) ãi Stanislav Kuãera (projekt stavby radnice ãp. 19). 10 Kamenné znaky Snad nejpoutavûj ím kamenn m prvkem umístûn m na ãelní fasádû mû Èanského domu ãp. 6 je znak olomouckého biskupa a kardinála Franti - ka Ditrich tejna spolu se znakem mûsta Pfiíbora. 11 Pískovcová deska se zmiàovan mi znaky se nachází v plo e cviklu obloukû podloubí dané budovy, nad stfiedov m hranolov m pilífiem. Rozmûry desky vãetnû rámu jsou cca 99 x 178 cm. Orámování reliéfnû proveden ch znakû je novodobé, za pouïití cementové malty, která zde evidentnû mûla imitovat kámen. Vlastní pískovcová deska je pfiekryta cementovou vrstvou paãokem, pod nímï se místy objevují zbytky bíl ch, zfiejmû vápenn ch nátûrû. Vyskytují se zde rovnûï plochy s odhalen m a dosti rozru en m kamenem. 12 Nelze také jednoznaãnû urãit, jde-li o jednu, nebo dvû desky. Znatelná vodorovná spára v kamenné desce mohla b t zámûrnû vytvofiena tesáním ve snaze opticky oddûlit horní znak od spodního, nebo zde vznikla z dûvodu instalování na sebe navazujících dvou samostatn ch desek. ZmiÀované orámování, ukonãené jednoduch mi volutami, bylo realizováno v roce 1954. Právû tehdy do lo k vynûtí kamenné desky ze dvorní zdi domu ãp. 6 a jejímu pfienesení na hlavní prûãelí. To dokládá i skuteãnost, Ïe desku se znaky nelze spatfiit ani na star ích vyobrazeních, ani na fotografiích pofiízen ch pfied rokem 1954. 13 V horních dvou tfietinách kamenné desky se tedy nachází reliéfní znak uvedeného olomouckého biskupa, kter je tvofien centrální boltcovou kartu í s ováln m ãtvrcen m títem a pfiíãnû dûlen m títkem se dvûma vinafisk mi noïi. V prvním a ãtvrtém poli títu je situováno vïdy est kuïelû, ve druhém a tfietím poli orlice s hvûzdou na hrudi. Za kartu í je umístûn procesní kfiíï, nad ním biskupsk klobouk s tkanicemi a esti stfiapci po stranách. Dolní tfietina desky je vyhrazena pro jiï pov en znak mûsta Pfiíbora, zasazen opût do men í boltcové kartu e. V této spodní ãásti je také mûlce vytesán Obr. 3. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), ãást jiïní a západní fronty námûstí, v levém okraji dûm ãp. 6, dobová fotografie, asi pfielom 19. a 20. století. (Archiv Muzea Novojiãínska) Obr. 4. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), dûm ãp. 6, hlavní prûãelí. (Foto G. âoãková, 2008) 8 Podrobnûji J. JUROK a kol., cit. v pozn. 2, s. 53 54. 9 Libu e DùDKOVÁ, Antonín GRÒZA: Kostel sv. Valentina, in: Piaristé, Nov Jiãín 1995, s. 137 149; J. ELIÁ, cit. v pozn. 4, s. 130 133. 10 J. ELIÁ, cit. v pozn. 4, s. 134 135; Pavel VLA IC: Stavitel Bedfiich Karlseder. Katalog vydan k pfiíleïitosti 150. v roãí narození Bedfiicha Karlsedera, Mûsto Pfiíbor a Státní okresní archiv Nov Jiãín, Pfiíbor Nov Jiãín 2006, nestránkováno; SOkA Nov Jiãín, fond Archiv mûsta Pfiíbora, inv. ã. 1020, kart. 378, 381, 387, 388, 389, 390, 391. 11 J. ELIÁ, cit. v pozn. 1, nestránkovaná ãást textu. 12 Srov. Jakub GAJDA: Návrh na restaurování. Erb kardinála Franti ka z Ditrich tejna z fasády domu ã. p. 6 na námûstí Sigmunda Freuda, Ostrava 2001, tiskopis, Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû. 13 Srov. F. POKORN, cit. v pozn. 1, s. 9: Pozoruhodn je dûm ã. 6, v jehoï zdi ve dvofie zazdûn jest znak biskupa kardinála Ditrich tejna. K budovû pfiiléhá pfiístavek se svûtnicí v pfiízemí a v I. patfie pr kardinál slouïíval m i, kdykoliv me kal. ; viz Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Brnû, Archiv Státního památkového úfiadu pro Moravu a Slezsko v Brnû, svûtské stavby, sign. P156/42 fotografie datovaná 1954, zachycující osazování kamenné desky; tamtéï, fotoarchiv inv. ã. 3133, ã. negativu 8190; Archiv Muzea Novojiãínska, p. o., pracovi tû Pfiíbor (Mûstské muzeum), staré pohlednice a fotografie, sign. H-6015, 6016/2, 6020, 7374, 7377, 7384, 7386; Slezské zemské muzeum Opava, sbírka fotografického oddûlení, ã. negativu A5889 (1941), A5890 (1941), C977 (1952). 473

5 6 rozdûlen letopoãet arabsk mi ãíslicemi, v souãasnosti patnû ãiteln. 14 I z tohoto dûvodu jsou k dispozici dvû varianty datace kamenné desky. V literatufie i pfii popisu prozatím pofiízené fotodokumentace se setkáváme s uvádûním vroãení 1610 nebo 1616. 15 Pokud nebyla deska se znakem Franti ka Ditrich tejna aï druhotnû doplnûna ve spodní ãásti polep en m znakem mûsta Pfiíbor s datací, pak se nutnû musíme pfiiklonit k vroãení 1616. Právû s udûlením zmiàovaného velkého privilegia v roce 1615 byl mûstsk znak doplnûn tfiemi kuïely a vinafisk mi noïi s písmenem F. Pfiedtím zde byly znázornûny pouze tfii krokve nad sebou, hroty vzhûru, které pfie ly do znaku mûsta patrnû z erbu nûkdej í vrchnosti hrabat z Hückeswagenu. Nicménû deska pouze se znakem Franti ka Ditrich tejna mohla existovat jiï pfied rokem 1616, nikoliv v ak pfied rokem 1599, kdy jmenovan je tû nezastával funkci olomouckého biskupa. Av ak Ïádná datace, ani letopoãet 1610, nebyla na popisované ãásti desky zji tûna. RovnûÏ není vylouãeno, Ïe kamenná deska mohla projít urãit mi úpravami pfii zmûnû svého situování roku 1954. Stejnû tak lze spekulovat o jejím pûvodním osazení, neboè se objevuje i zpráva o umístûní desky ve v klenku zadní místnosti v prvním patfie uvádûného domu. 16 Zcela zásadní informace v této záleïitosti nám mûïe poskytnout podrobn prûzkum dané heraldické památky v rámci její pfiípadné konzervace ãi restaurování. Bude-li zvolena cesta restaurátorského zásahu, musí b t v prvé fiadû kladen dûraz na správnou interpretaci dochované památky. Za zmínku pak rovnûï stojí skuteãnost, Ïe podobná kamenná deska se znakem olomouckého biskupa a kardinála Franti ka Ditrich tejna byla zazdûná ve dvorním prûãelí domu ãp. 21. 17 Dal í pozoruhodn kamenn prvek, bohuïel v neuspokojivém stavu, se nachází na právû zmi- Àovaném mû Èanském domû ãp. 21. 18 Jedná se o pískovcovou pûlkruhovou desku, která je opût osazena v plo e cviklu obloukû podloubí, nad nízk m opûrákem. Rozmûry desky s dvûma doposud zfieteln mi kruhov mi títky jsou: v ka cca 46 cm a délka horní hrany cca 84 cm. Nápisy spolu s datací a vyobrazení na obou títcích jsou dnes jiï neãitelná. V literatufie se proto ãasto hovofií o dané památce jako o znaku soukenického cechu nebo rovnûï o znaku alianãním, coï je pochopitelné, nikoliv v ak správné. 19 Celá plocha desky je opatfiena vrstvou bílého nátûru, pod ním se nachází nátûr svûtle béïov a dále pak cementov paãok, kter dnes patrnû fixuje znaãnû degradovan kámen. Zajímav je také fakt, Ïe na star ích ikonografick ch materiálech, pofiízen ch zhruba pfied rokem 1929, uvádûn prvek na fasádû domu ãp. 21 nenalezneme. 20 K odhalení této památky do lo v roce 1929, coï potvrzují relace o objevení a konzervování znaku na domû ãp. 21. První zprávy o nálezu pfiinesla Národní politika 31. srpna 1929. Sdûlovala, Ïe pod omítkou mezi oblouky podloubí na domû obchodníka Ochrany (jednalo se o Vincence Ochranu) byl objeven v kameni vytesan znak starého soukenického cechu. Nález byl posléze potvrzen i Mûstsk m úfiadem, kter aï po urgenci informoval Státní památkov úfiad pro Moravu a Slezsko v Brnû, Ïe podle jeho instrukcí byl odkryt znak zabezpeãen, zbaven omítky bez pfiisekávání a ponechán v pfiírodním kameni bez ve kerého nátûru. U jednoho spisu Mûstského úfiadu byla pfiilo- 14 Jifií âarek: Mûstské znaky v ãesk ch zemích, Academia, Praha 1985, s. 325; Karel MÜLLER, Radek PO- LÁCH, Jaroslav ZEZULâÍK: Kamenné svûdectví minulosti. Heraldické památky Novojiãínska, Libri, Nov Jiãín Praha 2008, s. 110 111. 15 Napfiíklad J. ELIÁ, cit. v pozn. 1, nestránkovaná ãást textu; M. GAVENDOVÁ, M. KOUBOVÁ, P. LEVÁ, cit. v pozn. 1, s. 169; J. JUROK a kol., cit. v pozn. 2, s. 70; Archiv Ná- Obr. 5. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), dûm ãp. 6, detail kamenné desky se znakem mûsta Pfiíbora. (Foto G. âoãková, 2008) Obr. 6. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), dûm ãp. 6, kamenná deska se znaky olomouckého biskupa a kardinála Franti ka Ditrich tejna a mûsta Pfiíbora. (Foto G. âoãková, 2008) rodního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû, fotodokumentace ã. negativu A47063 (1973); bliï í údaje ke grafické podobû arabsk ch ãíslic Jifií ROHÁâEK: Epigrafika v památkové péãi, Národní památkov ústav, ústfiední pracovi tû, Praha 2007, s. 42 43. 16 Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû, fotodokumentace popis negativu ã. A47058 (1975). 17 Dnes je originál této kamenné desky uloïen v depozitáfii Muzea Novojiãínska, p. o., pod inv. ã. Kam 90 a pfiír. ã. 524/2001. K. MÜLLER, R. POLÁCH, J. ZEZULâÍK, cit. v pozn. 14, s. 111 112. 18 J. ELIÁ, cit. v pozn. 1, nestránkovaná ãást textu. 19 TamtéÏ; J. JUROK a kol., cit. v pozn. 2, s. 70; Pfiíbor. Nástin historického a kulturního v voje mûsta, Muzeum a Mûstsk národní v bor, Pfiíbor Nov Jiãín 1968, s. 18. 20 Archiv Muzea Novojiãínska, p. o., pracovi tû Pfiíbor (Mûstské muzeum), staré pohlednice a fotografie, sign. H-6019, 7469, 6721; Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Brnû, Archiv Státního památkového úfiadu pro Moravu a Slezsko v Brnû, fotoarchiv inv. ã. 15.701, ã. negativu 8168. 21 Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Brnû, Archiv Státního památkového úfiadu pro Moravu a Slezsko v Brnû, svûtské stavby, sign. P156/45 spis ã. 1139 ze dne 31. 8. 1929, spis ã. 1225 ze dne 19. záfií 1929, spis ã. 2185 ze dne 19. záïí 1929 (u tohoto spisu pfiíloha kresba desky se znaky tuïkou); SOkA Nov Jiãín, fond Archiv mûsta Pfiíbora, inv. ã. 1025, sign. N, kart. 443 spis ã. j. 1139 ze dne 5. záfií 1929, spis ã. j. 1225 ze dne 26. záfií 1929. 474

7 8 Obr. 7. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), ãást západní fronty námûstí se starou radnicí, v pravém okraji dûm ãp. 21 s nápisem V. OCHRANA, dobová fotografie, 1911. (Archiv Muzea Novojiãínska) Obr. 8. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), dûm ãp. 21, hlavní prûãelí. (Foto G. âoãková, 2008) Obr. 9. Virtuální rekonstrukce kamenné desky na domû ãp. 21. (Kresba J. Koudelová, 2008) Ïena i schematická kresba desky se znaky, provedená tuïkou zfiejmû bezprostfiednû po jejím nálezu a následném oãi tûní. 21 Na základû získan ch poznatkû, dochované kresby, detailnûj í fotodokumentace ze 70. let 20. století, analogick ch vyobrazení a dokumentace souãasného stavu byla realizována opût pouze virtuální rekonstrukce této památky. 22 Podle zji - tûn ch údajû byl vytesán na horní fiímse pûlkruhové desky nápis LIETA PANIE 1618. V heraldicky pravém kruhovém títku se nacházel, opût jiï pov en, znak mûsta Pfiíbora, po jeho obvodu pak nápis ERB / MIESTA / PRZIBORA. V heraldicky levém kruhovém títku byly vpravo znázornûny postfiihaãské nûïky, vlevo sladovnická limpa a ve stfiedu nad nimi nejednoznaãnû identifikovatelné vyobrazení moïná znaãky (merky) pfiíslu n ch mû ÈanÛ. Po obvodu títku byl opût vytesán nápis PAVEL KOPRZIVA / ANNA TICHYCH. 23 Archivním prûzkumem se podafiilo dohledat podrobnûj í informace o dvou zde uvádûn ch osobách. ZmiÀovan Pavel Koprziva patfiil v první tfietinû 17. století k v znamn m pfiíborsk m mû ÈanÛm. V roce 1612 a 1617 zastával funkci purkmistra a v roce 1625, v letech 1628 1631 a patrnû naposledy roku 1633 funkci primátora. 24 V roce 1597 se Pavel Koprziva oïenil s Annou, dcerou Jirzika Tichého, rovnûï v znaãného mû Èana. 25 O nûco pozdûji, roku 1599, koupil od své ovdovûlé matky grunt dûm ãp. 21 przi nim dvû paseky a zahradu na Kamenci za sumu 800 zlatych mince dobre. 26 SvÛj majetek úspû nû roz ifioval, o ãemï svûdãí i zakoupení Kubanjovské barvírny na sukno v roce 1618. 27 Tato transakce spolu s atributem soukenického fiemesla (postfiihaãsk mi nûïkami) ve znaku Pavla Koprzivy a Anny Tiché napovídají tomu, Ïe jmenovaní manïelé s nejvût í pravdûpodobností náleïeli k pfiíborsk m soukeníkûm. Sladovnická limpa v jejich znaku patrnû signalizuje, Ïe dûm ãp. 21 byl domem právováreãn m. Tehdej í majitelé budovy si zfiejmû tímto znakem oznaãili svûj dûm v dobû, kdy patfiili k uznávan m pfiíborsk m mû ÈanÛm. Znak mûsta Pfiíbora, kter pfiedstavoval jednu ãást kamenné desky, mûl patrnû symbolizovat nejen dûleïité postavení Pfiíbora v éfie jeho rozkvûtu, ale také skuteãnost, Ïe právû Pavel Koprziva zastával dûleïité funkce v mûstské radû (v roce 1618 byl jedním ze star- ích purkmistrû) vãetnû té nejvy í. Zásah roku 1929, kdy byla popisovaná památka ponechána v kameni bez náleïitého o etfiení a vystavena tak vlivûm okolního prostfiedí, patrnû v raznû urychlil proces degradace pûvodního kamenného materiálu. 28 Pfiistoupí-li se v budoucnosti ke konzervování popisované desky se znaky na prûãelí domu ãp. 21, bude nutné zvolit velmi obezfietn postup s ohledem na dosavadní stupeà po kození kame- 22 TamtéÏ; Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû, fotodokumentace ã. negativu A38151 (1973), A47089 (1975); R. REITH, cit. v pozn. 6, s. 242 245. 23 Sladovnická limpa b vá zobrazována v rûzn ch tvarech. Podobné vyobrazení sladovnick ch limp jako u znaku na domû ãp. 21 nalezneme rovnûï na svorníku klenby lodi kostela Narození Panny Marie. Limpy jsou zde znázornûny ve zkfiíïené pozici. Srov. K. MÜLLER, R. POLÁCH, J. ZEZULâÍK, cit. v pozn. 14, s. 105, 112 113 (údaje o podrobnûj í podobû znaku na domû ãp. 21 byly do citované práce dodány autorkou pfiíspûvku); Jo- 9 sef PETRÁ a kol.: Dûjiny hmotné kultury I (2), Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1985, s. 684 686. 24 Srov. J. JUROK a kol., cit. v pozn. 2, s. 53, 287; SOkA Nov Jiãín, fond Archiv mûsta Pfiíbora, inv. ã. 98, sign. E6-1 Gruntovní kniha (1561) 1590 1636; tamtéï, inv. ã. 99, sign. E6-2 Gruntovní kniha (1518) 1643 1727. 25 SOkA Nov Jiãín, fond Archiv mûsta Pfiíbora, inv. ã. 110, sign. E6-13 Kniha zapisování smluv svatebních a nápadních: Letha Panû 1597 ve strzedu po Hromnicich staly se smluvy poctive svatebni, krzestanske, mezi poctivym a mladencem Pavlem Koprzivou, przi przitomnosti moudrych opatrnych Ondry Kovarze, Urbana Skalky, Martina Pekarze, Havlem Komoryanem przateli tohoï Pavla doïadanymi ze strany jedne a poctivou dûveczkou pannou Annu dceru Jirzika Ticheho, Jakuba Knura a Mateje Tlameczky, Vojtecha Pisarze Mûstskeho, przateli tej jmenovanej panny Anny z druhe strany, a to takove, ze ji pan Pavel Koprziva, bere sobe czasto psanu Annu od tej hodiny za pravou a vûrnou manïelku 26 SOkA Nov Jiãín, fond Archiv mûsta Pfiíbora, inv. ã. 102, sign. E6-5 Gruntovní kniha (1580) 1697 1740, Prodej gruntu po neboïtiku Jakubu Koprzivovi. 27 TamtéÏ, Kup barevnie od Jakuba Knura Kubanjovskej. 28 Právû ve 20. letech 19. století, kdy do lo k odkrytí kamenné desky se znaky na domû ãp. 21, zaznamenáváme a blízkém okolí pomûrnû v razn nárûst zneãi - tûní ovzdu í. Srov. Jana KOUDELOVÁ, Antonín IMâÍK: PrÛzkum fragmentû barevn ch vrstev na vûïi kostela Narození Panny Marie, in: Sborník Národního památkového ústavu v Ostravû 2003, Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Ostravû, Ostrava 2003, s. 44 45. 475

10 11 12 ne. Otázka eventuální fyzické rekonstrukce je v tomto pfiípadû rovnûï dosti komplikovaná, neboè je pravdûpodobné, Ïe ani dûsledn m prûzkumem samotné památky se dnes jiï nepodafií prokazatelnû zjistit její skuteãnou celkovou podobu, to znamená napfiíklad stanovit nejen pfiesn tvar, velikost a provedení nápisû (mûlce tesan nebo reliéfnû tesan nápis), ale také správnû urãit konkrétní vzhled jednotliv ch zde vyobrazen ch pfiedmûtû. 29 Merka Jedinou dochovanou merku, situovanou pfiímo v exteriéru, nalezneme na hlavním prûãelí mû Èanského domu ãp. 23. âelní fasádu stavby vertikálnû ãlení vysok pilastrov fiád; detailní tvarosloví pozdního baroka zde charakterizují li tové ambrány a zalamované segmentové frontony nad okenními otvory, doplnûné mu lemi a festony. 30 V suprafenestfie stfiedového okna prvního patra je do tukové v zdoby zakomponována v kartu i umístûná mû Èanská merka. Rozmûry samotné merky bez kartu e jsou: v ka cca 25 cm, ífika cca 22 cm. Merka je pravdûpodobnû realizována ve tuku a opatfiena fiadou barevn ch vrstev, coï bylo moïné zjistit prost m vizuálním pozorováním po kozen ch míst z vysokozdviïné plo iny. Samozfiejmû aï náleïit restaurátorsk prûzkum mûïe pfiinést zásadní údaje o materiálovém a barevném provedení merky v návaznosti na komplexnû fie enou barevnost hlavního prûãelí s jeho architektonickou v zdobou. Mû Èanská merka na domû ãp. 23 zûstávala dlouhou dobu zcela bez pov imnutí. Nebyla zmiàována ani pfii popisech ãelní fasády v rámci realizovan ch prûzkumû historického jádra mûsta. Na star ích snímcích domu je nezfietelná, ponûvadï nikdy nebyla fotografována jako detail. Merka v podobû srdce, z nûhoï vyrûstá na dlouhém dfiíku arabská ãtyfika, je situována v oválu se subtilním orámováním ukonãen m drobn mi volutami. V srdci jsou umístûny iniciály C I. Datace zde schází. Jak jiï bylo zmínûno, podobná merka se nedochovala na Ïádném jiném z mû Èansk ch domû. Pfiesto ve mûstû registrujeme v skyt nûkolika dal- ích merek. V prvém pfiípadû se jedná o merku na náhrobníku mûstského písafie Ondfieje Fabiana, zemfielého roku 1610. Náhrobník je osazen pfii vstupu do kaple sv. Urbana v kostele Narození Panny Marie. V témïe kostele najdeme na svorníku klenby lodi merku pocházející patrnû z druhé poloviny 16. století. Posledním pfiíkladem je merka vytesaná v kamenné kartu i s vroãením 1707, která snad byla pûvodnû umístûna na domû ãp. 7. 31 Diskutabilní zûstává vlastní v klad symboliky a v znamu merek, pfiedev ím v tûch pfiípadech, je-li souãástí jejich vyobrazení arabská ãíslice ãtyfika. Znaãky s rûznû modifikovanou ãtyfikou, s monogramem a pfiípadnou datací se totiï objevují nejen na fasádách domû, v interiérech staveb ãi na náhrobnících, ale rovnûï jako kolky na v robcích. Obecnû je tradováno, Ïe obrazu ãtyfiky, jednoho ze symbolû boha Merkura, mimo jiné patrona obchodu, uïívali na sv ch merkách pfieváïnû obchodníci a kupci. Signovali jimi svûj majetek také domy, v nichï se nacházely v dûleãné krámy, takïe pfiíslu n m znaãením zde mohla b t úmyslnû zdûraznûna primární funkce informaãní a orientaãní. Nic- Obr. 10. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), dûm ãp. 23, mû Èanská merka. (Foto G. âoãková, 2008) Obr. 11. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), dûm ãp. 23, hlavní prûãelí. (Foto G. âoãková, 2008) Obr. 12. Virtuální rekonstrukce mû Èanské merky na domû ãp. 23. (Kresba J. Koudelová, 2008) 29 Jana KOUDELOVÁ: Dokumentace a identifikace kamenného znaku na domû ãp. 21. Nálezová zpráva, 2008, tiskopis, Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû. Tato nálezová zpráva byla zpracována za podpory projektu v zkumu a v voje VZ MK 07503233303, úkol ã. 301 Vûdeck v zkum a aplikace metod operativního zpracovávání stavebnû historick ch a umûlecko-historick ch prûzkumû provádûn ch pfii obnovû kulturních památek a nemovitostí v památkovû chránûn ch územích ; J. ROHÁâEK, cit. v pozn. 15, s. 6, 10 11, 14. 30 Srov. J. ELIÁ, cit. v pozn. 1, nestránkovaná ãást textu; M. GAVENDOVÁ, M. KOUBOVÁ, P. LEVÁ, cit. v pozn. 1, s. 173 174. 31 Podrobnûji K. MÜLLER, R. POLÁCH, J. ZEZULâÍK, cit. v pozn. 14, s. 105, 107 108, 111, 113 114 (údaje o existenci merky na domû ãp. 23 byly do citované práce dodány autorkou pfiíspûvku). 32 Srov. Leo MLâÁK, Karel ÎUREK: Mû Èanské merky na olomouck ch kulturních památkách, in: Kamenické a domovní znaãky (merky), Ostrava 1991, s. 101 111; Karel MÜLLER: Doznívání merek v opavském mû Èanském prostfiedí v 17. 18. století, in: Kamenické a domovní znaãky (merky), Ostrava 1991, s. 112 114; Dana STEHLÍKOVÁ: Znaãky na technické keramice z archeologick ch v zkumû Prahy, in: Kamenické a domovní znaãky (merky), Ostrava 1991, s. 76 87; Zikmund WINTER: Kulturní obraz ãesk ch mûst. Îivot vefiejn v XV. a XVI. vûku, díl I., Novoãeská bibliothéka, Praha 1890, s. 585; Karel ÎUREK: Merky olomouck ch mû ÈanÛ ve XIV. XVIII. století, Památkov ústav Olomouc, Olomouc 1992, s. 8 13, 112 129. 476

13 14 Obr. 13. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), dûm ãp. 11. (Foto J. Koudelová, 2008) Obr. 14. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), dûm ãp. 11, boãní prûãelí, odhalená renesanãní omítka se sgrafitovou v zdobou. (Foto J. Koudelová, 2008) Obr. 15. Zamûfiení sgrafita z domu ãp. 11. (Poãítaãové zpracování I. Ostrádeck, 2008) Obr. 16. Virtuální rekonstrukce sgrafitové v zdoby na domû ãp. 11. (Poãítaãové zpracování I. Ostrádeck, 2008) ménû Merkur byl rovnûï povaïován za ochránce zboïí, coï by mohlo vysvûtlovat v skyt ãíslice také na v robcích. Zfiejmû neexistovaly striktní rozdíly mezi ochranou zboïí vyrábûného ãi prodávaného. 32 PouÏívání merek bylo patrnû dûdiãné, pfiiãemï mohlo docházet pouze ke zmûnû iniciál v návaznosti na konkrétního drïitele. PfiedloÏen v klad je pouze hypotetick, celkov v znam uïívání dané symboliky mûïe b t mnohem sloïitûj í, coï lze ovûfiit jen na základû podrobného studia popisované problematiky. Archivním prûzkumem byl uãinûn pokus o dohledání pfiípadného drïitele merky na domû ãp. 23. Vycházelo se z pfiedpokladu, Ïe merka patfiila nûkterému z vlastníkû uvádûného domu. Prvním, kter pfiipadl v úvahu, byl Carl Josef Jeniãek, jenï v roce 1740 dûm ãp. 23 koupil se v im od starodavna pfii niem byvalym pfiislu enstvim s platy panskymi a obecnym uïitkem a bfiemenem, ze stodolu a zahradu za fortnu od Franze Vybrala za hotovou sumu 2300 ãesk ch zlat ch. 33 Pfiíjmení nového majitele budovy sice nezaãínalo pfiímo písmenem I, vezmeme-li v ak v potaz postantick pûvod variant I, J, mohly iniciály C I opravdu patfiit onomu Carlu Jeniãkovi. 34 Je ov em zapotfiebí vzít v úvahu také fakt, Ïe pfii opravách ãelní fasády domu v minulosti mohlo dojít k neïádoucím zmûnám v detailním provedení merky. V roce 1766, po smrti Carla Josefa Jeniãka, zdûdil dûm ãp. 23 jeho syn Jan a po nûm roku 1773 jeho manïelka Carolina Jeniãková. Varianta, Ïe by mû Èanská merka nále- Ïela právû jmenované, jejíï iniciály jsou shodné s iniciálami Carla Jeniãka, by mohla b t reálná, neboè i Ïeny b valy drïitelkami merek. V pfiípadû Caroliny Jeniãkové v ak míru pravdûpodobnosti sni- Ïuje skuteãnost, Ïe jiï v roce 1775 byla nositelkou jiného pfiíjmení, které získala sàatkem s Johannem Ferdinandem Libichem, jemuï enkovní mû - Èansk dûm ãp. 23 postoupila. 35 Zarazit nás nemusí ani vroãení merky do druhé tfietiny 18. století, ponûvadï teprve pfielom 18. a 19. století lze povaïovat za období doznívání daného fenoménu. 36 Profesní zafiazení nejpravdûpodobnûj ího majitele popisované merky Carla Josefa Jeniãka se prozatím nepodafiilo studiem dostupn ch pramenû zjistit. Sgrafito Pfiekvapiv pohled na odhalené fragmenty renesanãní omítky se sgrafitovou v zdobou sk tá boã- 33 SOkA Nov Jiãín, fond Archiv mûsta Pfiíbora, inv. ã. 113, sign. E6-16 Gruntovní kniha 1712 1850 (1867): Zapis toho domu panu Carlovi Josefovi Jeniãkovi, kteryzto list z poddanosti Novo-Jiãinske od (velebneho) pana regenta cisafiskeho (h)olomouckeho convictu de dato v Novem Jiãinie dne 24 Octobris 1740 roku hodnoviernie vyhotoveny donesl a do archivium vlozen jest s podpisem vlastnim ten czas Frantiska Oppersdorfa 34 J. ROHÁâEK, cit. v pozn. 15, s. 28. 35 SOkA Nov Jiãín, fond Archiv mûsta Pfiíbora, inv. ã. 113, sign. E6-16 Gruntovní kniha 1712 1850 (1867). 36 Srov. K. MÜLLER, cit. v pozn. 32, s. 112 113; D. STEHLÍKOVÁ, cit. v pozn. 32, s. 77 78. 15 16 477

17 18 Obr. 17. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), ãást v chodní fronty námûstí, v levém okraji hlavní prûãelí domu ãp. 43, dobová fotografie, 1956. (Slezské zemské muzeum Opava) Obr. 18. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), dûm ãp. 43, hlavní prûãelí. (Foto G. âoãková, 2008) ní fasáda mû Èanského domu ãp. 11. 37 Jde o v zdobu naznaãující iluzivní kvádrové zdivo za pouïití komole jehlancového sgrafita pro krabávaného do cihlovû probarveného omítkového jádra. 38 Star í vrstvy omítek s nátûry, vãetnû zmiàovaného sgrafita, byly samovolnû obnaïovány bûhem posledních tfií desetiletí. Nelze vylouãit, Ïe kupfiíkladu pfii úpravû hlavního prûãelí ãp. 11 nûkdy v prûbûhu 19. století zde byla odkryta sgrafitová v zdoba, o jejíï zevrubné formû nemáme k dispozici Ïádné údaje. 39 âelní fasáda domu tak mohla b t dekorována mnohem nároãnûj- ími sgrafity neï boãní prûãelí. Zatímco fasády pfiední ãásti budovy s nároïním ark fiem byly v prûbûhu minulého století nûkolikrát opravovány, zûstalo boãní prûãelí od jeho poslední zásadní adaptace na konci roku 1924 bez v raznûj ích zmûn. 40 Fasáda domu ze strany ulice NádraÏní získala svou soudobou podobu patrnû podle návrhu pfiíborského zednického a tesafiského mistra Michala Koudelky jiï v roce 1920. 41 Kolaudace dokonãené stavby, zamûfiené pfiedev ím na rekonstrukci interiéru zadní ãásti domu, probûhla v prosinci téhoï roku. 42 Na fotografiích ze 70. let 20. století lze je tû pozorovat témûfi neporu enou omítku boãního prûãelí ãp. 11. Jen o nûco mlad í fotodokumentace z let 80. nám jiï zprostfiedkovává zmûnu dosavadního stavu. 43 Degradací a následn m uvolàováním jednotliv ch omítkov ch vrstev docházelo a stále dochází kpo- stupnému odkr vání úsekû omítky s renesanãním sgrafitem, pfiiãemï v echny ostatní mlad í omítkové vrstvy byly tímto procesem z po kozen ch míst nenávratnû ztraceny. Je zcela evidentní, Ïe záchrana dochované renesanãní omítky se sgrafitovou v zdobou na domû ãp. 11 by se zaruãenû nemûla podceàovat. Rozhodnutí o postupu v této záleïitosti patrnû pfiijde aï s plánovanou opravou boãní fasády. Z tohoto dûvodu je nezbytné pfiedev ím uvaïovat o provedení prûzkumu stratigrafie v ech na budovû zachovan ch omítkov ch a barevn ch vrstev vãetnû anal zy jejich materiálového sloïení, a to s dostateãn m ãasov m pfiedstihem. AÏ na základû v sledkû kvalitnû provedeného komplexního prûzkumu, jehoï automatickou souãástí by mûla b t podrobná dokumentace souãasného stavu, bude moïné urãit optimální postup pfii obnovû boãního prûãelí ãp. 11. Vzhledem k bohatému stavebnû historickému v voji mûstského jádra Pfiíbora nelze vylouãit v skyt dal ích hodnotn ch omítek s dochovan mi povrchov mi úpravami. tuková v zdoba Pfiíkladem necitlivého postupu pfii opravách fasád v minulosti je souãasná podoba secesního prûãelí mû Èanského domu ãp. 43, s doznívajícím tvaroslovím historismu. âelní fasáda zde byla bûhem druhé poloviny 20. století ochuzena o nûkteré podstatné detaily tukové v zdoby. 44 Po kozen nátûr a místy i omítka hlavního prûãelí dnes opût vyïadují obnovu. Majitelem domu byl na poãátku minulého století pfiíborsk obchodník Jakub Kulka, kter na konci bfiezna roku 1911 pfiedloïil mûstské radû Ïádost doplnûnou plánovou dokumentací t kající se pfiístavby a adaptace jeho domu. 45 V rámci navrhovan ch prací mûla doznat v razn ch zmûn také jednoduchá klasicistní fasáda jednopatrového objektu s charakteristick m fale n m atikov m patrem. Stavební povolení bylo Kulkovi udûleno 8. dubna 1911 a kolaudace dokonãené stavby probûhla 30. fiíjna téhoï roku. 46 Finální podoba hlavního prûãelí domu ãp. 43 nakonec nebyla realizována podle dohledaného pro- 37 Snad nejstar í pohled na dûm ãp. 11 ze strany dne - ní ulice NádraÏní je dochován pfiímo na samotném objektu. Jedná se o jeden ze dvou ve tuku proveden ch domû, které symbolicky hasí sv. Florián zobrazen v suprafenestfie slepého boãního okna v prvním patfie pfiední ãásti dané budovy. 38 Srov. Jifií HO EK, Ludvík LOSOS: Historické omítky. PrÛzkumy, sanace, typologie, Grada, Praha 2007, s. 41 48, 91 92; Muzeum stavebních dûjin a fiemesel v âeském Krumlovû, Nakladatelství JIH, âesk Krumlov Dobrá Voda u âesk ch Budûjovic 2006, s. 13, 21 a 24. 39 F. POKORN, cit. v pozn. 1, s. 98: Nûkteré domy jako ã. 11, radnice, piaristická kolej aj. okrá leny byly grafitov mi kresbami, odkryt mi a zachovan mi s ãásti pfii opravû. ; Jaroslav ZEZULâÍK: Mûstské památkové rezervace okresu Nov Jiãín. Místopis obcí, 1. svazek, Okresní úfiad Nov Jiãín referát regionálního rozvoje a Státní okresní archiv v Novém Jiãínû, Nov Jiãín 1996, s. 149. 40 Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Brnû, Archiv Státního památkového úfiadu pro Moravu a Slezsko v Brnû, svûtské stavby, sign. P156/44 spisy k opravû fasády domu Franti ka Vokáãe ã. 562 ze dne 1. února 1924, ze dne 30. záfií 1924, ze dne 22. listopadu 1924 a ã. j. 147299-V-24 ze dne 20. ledna 1925. 41 SOkA Nov Jiãín, fond Archiv mûsta Pfiíbora, inv. ã. 1020, kart. 390, Nákres na ãásteãnou rekonstrukci domu ã. p. 11 pro pana Frant. Vokáãe, obchodníka od Mich. Koudelky ze 7. 2. 1920. 42 TamtéÏ, stavební povolení ze dne 19. 2. 1920, povolení k uïívání ze dne 7. prosince 1920. 43 Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû, fotodokumentace ã. negativu A38165 (1974), A61446 (1980). 44 J. ELIÁ, cit. v pozn. 1, nestránkovaná ãást textu. 45 SOkA Nov Jiãín, fond Archiv mûsta Pfiíbora, inv. ã. 1020, kart. 387, Nákresy pro pfiistavení a adaptírování domu námûstí ãíslo 43 pro pána J. Kulka, kupec od stavitele Josefa Bluma z Nového Jiãína z 30. 2. 1911, spis ze dne 30. bfiezna 1911. 478

19 20 Obr. 19. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), dûm ãp. 43, detail hlavního prûãelí v úrovni 2. patra, 1974. (Fotoarchiv NPÚ ÚOP v Ostravû) Obr. 20. Pfiíbor (okres Nov Jiãín), dûm ãp. 43, detail hlavního prûãelí se tukovou kartu í. (Foto G. âoãková, 2008) jektu novojiãínského stavitele Josefa Bluma zpracovatele ve keré plánové dokumentace. Nicménû i pfiesto byla v chodní fronta pfiíborského námûstí obohacena kvalitnû ztvárnûnou fasádou inspirovanou jiï moderní dobou. Hlavní prûãelí uvedeného domu zaujme témûfi kaïdého pozorovatele netypick m zdûraznûním severní okenní osy za pouïití li tového orámování a nápadité v zdoby. V úrovni prvního patra je zakomponován do profilace nadokenní fiímsy tukov, opût orámovan reliéf vázy. Nad profilovanou kordonovou fiímsou, probíhající pouze v ífice severní okenní osy, je pak vymodelován mohutn volutov fronton se stfiedovou kartu í. PrÛãelí zavr- uje zv ená atika doplnûná pûti pilífiky s koulemi. Na fotografii z roku 1956 je popisovaná fasáda zachycena s dnes jiï nedochovanou secesní tukovou v zdobou v plo e ohraniãené li tov m orámováním. Na hlavním prûãelí se souãasnû uplatàovaly hladká a strukturovaná omítka. RovnûÏ zmiàovaná kartu, pûvodnû s vyobrazením takzvané Merkurovy, chceme-li Hermovy hole, byla mnohem dekorativnûj í. 47 Zfiejmû mezi lety 1956 1974 do lo bûhem oprav fasády k odstranûní nûkter ch detailû, a tedy k celkovému znehodnocení architektonického v razu hlavního prûãelí budovy ãp. 43. Secesní, velmi noblesní dekor v orámované plo e byl nahrazen tûïkopádn mi kosoãtverci a modelace kartu e byla tupû zjednodu ena. Pfii dal í opravû fasády patrnû nûkdy po roce 1974 do lo ke zkreslení vyobrazení pfiímo v oválu kartu e. Archivní fotodokumentace zde tûsnû pfied polovinou 70. let 20. století pomûrnû zfietelnû zachycuje vypodobnûní okfiídlené hole obtoãené dvûma hady. 48 Jednalo se o zmiàovanou Merkurovu hûl symbol s ustálen m názvem kérykeion latinsky caduceus. Aktuálnû v kartu i nalezneme pouze jednoduch latinsk kfiíï s kfiídly, proveden v mûlkém reliéfu. Popisovan atribut boha Merkura, ochránce obchodu, byl logicky zakomponován do celkového architektonického pojetí hlavního prûãelí domu, jehoï vlastníkem byl v e uveden pfiíborsk obchodník Jakub Kulka. V literatufie i na star ím evidenãním listu této kulturní památky se setkáváme s tvrzením, Ïe se jednalo o znak b valé lékárny. Aãkoliv caduceus b vá nezfiídka uplatàován i jako symbol ve zdravotnictví, vedle známûj í Asklepiovy hole, ne vïdy musí jeho pfiítomnost signalizovat farmaceutickou firmu. 49 Navíc existence lékárny v daném objektu není pro sledované období doloïena ani písemn mi prameny, ani Ïádn m ikonografick m materiálem. DÛm ãp. 43 je názorn m pfiíkladem uplatàování pomûrnû bûïného postoje pfii opravách fasád budov v dobû, kdy mnohé z nich jiï byly legitimními kulturními památkami. V duchu souãasného chápání komplexní hodnoty památky lze pfiedpokládat, Ïe v echny podobné pfiípady uï patfií minulosti. Závûr Zatímco rûzné formy v zdoby prûãelí historick ch budov nás v prvé fiadû informují o architektonickém v voji pfiíslu ného sídla, je existence znakû a merek ãasto spojena s v znamnou historickou událostí ãi konkrétní osobou. V pûvodním kontextu mûly pravdûpodobnû právû zmiàované detaily na fasádách domû funkci informaãní a orientaãní. Zejména bûhem 20. století byla u nûkter ch z nich sekundárnû vyzdviïena i funkce estetická v rámci celkového vzhledu hlavního prûãelí. Je evidentní, Ïe ve keré fyzicky dochované souãásti staveb, které jsou dokladem jejich historického v voje a nejednou i dûleïit m svûdectvím o fungování mûstské spoleãnosti, mohou b t samy o sobû rovnûï v znamn mi památkami nenahraditeln mi hmotn mi prameny. Pro podrobné zhodnocení a korektní poznání komplexní hodnoty tûchto památek je jedin m perspektivním v chodiskem mezioborová spolupráce. 46 TamtéÏ, spis ã. 1062 ze dne 8. dubna 1911, protokol ze dne 30. fiíjna 1911; Archiv Muzea Novojiãínska, p. o., pracovi tû Pfiíbor (Mûstské muzeum), staré pohlednice a fotografie, sign. H-6016/2, 7460. 47 Slezské zemské muzeum Opava, sbírka fotografického oddûlení, ã. negativu C1.092 (7. 7. 1956). 48 Srov. Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû, fotodokumentace ã. negativu A38064 (1974). 49 Srov. M. GAVENDOVÁ, M. KOUBOVÁ, P. LEVÁ, cit. v pozn. 1, s. 177 178; Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Ostravû, evidenãní list nemovité kulturní památky r. ã. 13950/8-2290. 479