MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav základního zpracování dřeva Návrh konstrukce dveřního křídla a ověření jeho mechanických vlastností Diplomová práce Brno 2015 Bc. Hermína Svobodová

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Návrh konstrukce dveřního křídla a ověření jeho mechanických vlastností, zpracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47 b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.. Podpis:..

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Heleně Křenkové za její ochotu, pomoc a odborné vedení při zpracování diplomové práce a také Ing. Tomáši Najbrtovi. Zároveň chci také poděkovat mé rodině za velkou podporu a pochopení po celou dobu mého studia.

ABSTRAKT Autor: Bc. Hermína Svobodová Název práce: Návrh konstrukce dveřního křídla a ověření jeho mechanických vlastností Diplomová práce se zabývá navržením jednoduché konstrukce vnitřních hladkých dveří. Byly vyrobeny a testovány dva vzorky dveřních křídel s výztuhami z OSB desky a bloku papírové lepenky dle zkušebních metod stanovených podle evropských norem ve Zkušebně stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně. Výsledky těchto zkoušek budou podkladem pro výrobu jednoduché, nákladově přijatelné konstrukce dveřního křídla, určené pro kanceláře budovy T, Mendelovy univerzity v Brně. Klíčová slova: Dveře, křídlo, zárubeň, kování, povrchová úprava, materiál výplň, vlastnosti, funkce, evropská norma, zatížení, deformace, proražení, zkouška, odolnost, kroucení, konstrukce, dýha, dřevotřísková deska, voština.

ABSTRACT Author: Bc. Hermína Svobodová Name of the work: The Design of the Construction the door and the Verification its mechanical Properties This thesis is engaged in the designing of simple structure of inside smooth doors. Two samples of doors were manufactured and tested with reinforcements from Oriented Strand Board and blok of cardboard according to the testing methods by European standards in the Testing Laboratory building-joinery Products in Zlín. The results of these tests will provide the basis for the production of simple and cost acceptable the structure of door, which will be for the offices of building T of Mendel s University. Key words: Door, Sash of the Door, Doorframe, Hardware, Surface Working, Material, Infill, Properties, Function, European standards, Load, Deformation, Puncturing, Test, Hardiness, Torsion, Construction, Veneer, Chipboard, Honeycomb.

OBSAH 1 ÚVOD 1 2 CÍL PRÁCE 2 3 TEORETICKÁ ČÁST 3 3.1 Historický vývoj konstrukce dveří 3 3.1.1 Točnice 3 3.1.2 Vnější kované závěsy 4 3.1.3 Vnitřní zapouštěné závěsy 6 3.1.4 Svlaková konstrukce dveří 7 3.1.5 Zárubně 8 3.1.6 Zámky, kliky, klíčové štítky 9 3.2 Konstrukce dveří 10 3.2.1 Dveřní zárubně 11 3.2.2 Dveřní křídla 15 3.2.2.1 Rámová dveřní křídla 16 3.2.2.2 Desková dveřní křídla 17 3.2.2.3 Hladká dveřní křídla 17 3.2.3 Těsnění dveří 21 3.2.4 Kování dveří 22 3.2.5 Osazení křídla dveří na obložkové zárubně 25 3.3 Architektonické a typologické požadavky na konstrukci dveří 25 3.4 Technické požadavky na dveře zkoušené ve Zkušebně STV 27 3.4.1 Mechanické vlastnosti dveří 29 3.4.2 Tepelně technické požadavky na konstrukci dveří 30 3.4.3 Akustické požadavky 33 3.4.4 Dveře se zvýšenou požární odolností 36 3.4.5 Bezpečnostní dveře (dveře odolné proti vloupání) 37 3.4.6 Odolnost proti zatížení větrem 38 3.4.7 Vodětěsnost 39 3.4.8 Nebezpečné látky 40 3.4.9 Únosnost bezpečnostních zařízení 41

3.4.10 Radiační vlastnosti 41 3.4.11 Průvzdušnost 42 4 PRAKTICKÁ ČÁST 43 4.1 Návrh dvou vzorků dveřních křídel 43 4.2 Postup výroby dvou vzorků dveřních křídel 43 4.3 Metodika zkoušek vlastností a funkce dveřního křídla 52 4.3.1 ČSN EN 951 Měření výšky, šířky, tloušťky a pravoúhlosti 52 4.3.2 ČSN 74 6488-1 Měření rozměrů polodrážky 54 4.3.3 ČSN 74 6488-2 Způsob měření osazení závěsů 55 4.3.4 ČSN EN 952 Dveřní křídla Celková a místní rovinnost 56 4.3.5 ČSN EN 947 Stanovení odolnosti proti svislému zatížení 58 4.3.6 ČSN EN 948 Stanovení odolnosti proti statickému kroucení 60 4.3.7 ČSN EN 950 Stanovení odolnosti proti nárazu tvrdým tělesem 62 4.3.8 ČSN EN 949 Odolnost proti nárazu měkkým a těžkým tělesem 64 4.4. Praktické provedení zkoušek dveřních křídel ve zkušební laboratoři 66 5 HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ A DISKUSE 81 5.1 Klasifikace dveří podle evropských norem 81 5.1.1 Dveřní křídla výška, šířka, tloušťka a pravoúhlost 81 5.1.2 Dveřní křídla celková a místní rovinnost 81 5.1.3 Dveře Klasifikace pevnostních požadavků 82 5.2 Naměření hodnoty a hodnocení zkoušek 84 6 ZÁVĚR 87 7 SUMARY 88 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 89 9 INTERNETOVÉ ZDROJE 91 10 SEZNAM TABULEK 92 11 SEZNAM OBRÁZKŮ 93

1 ÚVOD Dveře jsou neoddělitelnou součástí každého domu nebo bytu a vytvářejí prvotní dojem o interiéru. Umožňují vstup do jednotlivých pokojů nebo prostorů, ale také sjednocují design celého interiéru. Na kvalitní interiérové dveře jsou v dnešní době kladeny vysoké nároky. Nejen, že musí dobře vypadat, pohodlně se zavírat a otevírat, těsně přiléhat k zárubním, odolávat mechanickému poškození, ale také musí být bezpečné a zdravotně nezávadné, to znamená, že při výrobě vzniká minimum látek zatěžujících životní prostředí, a dále budou dveře ekologicky nezávadné při používání v domácnosti. Dalšími důležitými vlastnostmi je tepelná a zvuková izolace, případně jiné specifické požadavky, například požární odolnost. Výrobci dveří se neustále snaží o inovace designů, materiálů křídel, zárubní i dveřního kování. Využívají nejen podněty uživatelů, ale také sledují zahraniční trendy ve vývoji dveří. Moderní dveře existují v mnoha typech provedení, dekorů, povrchů; doplněné širokou škálou závěsů, dveřního kování a doplňků, jako jsou větrací mřížky nebo různé bezpečnostní prvky. U vnitřních (interiérových) dveří se jejich kvalita často odvíjí od druhu materiálu, který byl použitý na jejich konstrukční prvky a výplň. Jednoduché a levné interiérové dveře mohou mít výplň z dřevěných latěk nebo papírové voštiny, kvalitnější jsou pak vyplněny výtlačně lisovanou vylehčenou dřevotřískovou deskou, pásky z desek MDF nebo HDF. O to zajímavější bylo hledání návrhu vhodné jednoduché konstrukce hladkých vnitřních dveří, které by mohly být využity v rámci modernizace interiérů budovy T, na Mendelově univerzitě v Brně. V rámci své diplomové práce jsem se podílela na návrhu a výrobě nové konstrukce dveřního křídla. Dva vyrobené vzorky dveřních křídel jsme podrobili testům dle harmonizovaných evropských norem ve Zkušebně stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně, s cílem vybrat vhodnější variantu navržené konstrukce, případně navrhnout úpravy konstrukce. 1

2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je návrh dvou variant konstrukce hladkého dveřního křídla pro vnitřní dveře kanceláří v budově T, v areálu Mendelovy univerzity v Brně. V dílnách Ústavu základního zpracování dřeva, Lesnické a dřevařské fakulty, budou vyrobena dvě křídla hladkých dveří, která se poté odzkouší dle harmonizovaných evropských norem ve Zkušebně stavebně truhlářských výrobků ve Zlíně. Našim úkolem je navrhnout hladké křídlo dveří jednoduché, finančně nenáročné konstrukce, která by obstála v běžných provozních podmínkách budovy. Na základě výsledků zkoušek bude navržena úprava konstrukce tak, aby se docílily optimální vlastnosti dveřního křídla pro konkrétní umístění v objektu. 2

3 TEORETICKÁ ČÁST 3.1 Historický vývoj konstrukce dveří Konstrukce dveří má pouze několik málo základních variant, které se používají velmi dlouho a závisí na funkci (požadavku na pevnost, ochranu před povětrnostními vlivy), ale také na sociální příslušnosti staveb, jelikož jsou vysoce funkčním a výrazovým prostředkem architektury stavebního díla a mají specifické postavení mezi konstrukčními prvky. Dveře v interiéru jsou jeho součástí a zejména v historických slozích se podílejí na estetickém a architektonickém řešení interiéru. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) Z hlediska časového vývoje typů konstrukce dveří je sledován zejména způsob jejich zavěšování, který má vztah i k použité konstrukci dveřního křídla. Dle způsobu zavěšování jsou dveře rozděleny na tyto typy: točnicový s vnitřními zapuštěnými závěsy s vnějšími kovanými závěsy 3.1.1 Točnice Jedná se o robustní a starší systém, který se udržuje až do současné doby, hlavně ve venkovském prostředí. Principem je trámková konstrukce křídla typu H se dvěma příčkami, kde jeden postranní sloupek přečnívá nahoře i dole a slouží k upevnění k ostění dveřního otvoru. Název točnice (ve starší literatuře i točna ) není jednoznačný rozumí se jím jak postranní sloupek, tak jeho koncové části a případně i jejich protějšky, tedy celky obou koncových upevňovacích zařízení. Ve středověku a na venkovských konstrukcích se u náročnějšího provedení začíná objevovat na obou koncích točnice okování. To má na spodním konci zpravidla podobu pevně naražené objímky a čepu, složeného ze zaraženého trnu, jehož volný konec se otáčí v příslušném ložisku, které bylo vytesané ve tvrdém kameni nebo železné. Toto zlepšení umožňuje, že se nadále neodírá spodní část dřevěného sloupku, která je navíc díky přizvednutí nad ložiskem bezpečně větraná. Problémem ale nadále zůstává s vlhnutím spodní části točnice ve sněhu nebo v dešti, který se někdy řešil zkrácením spodní části sloupku, a nebo úpravou spodního čepu v horní plošce odrazníkového kamene. Železné vylepšení horního ložiska spočívalo v provedení 3

válcového oka nebo objímky, zakotvené pomocí trnu do zdiva (zajištění proti vytržení zajišťovalo provlečení celou tloušťkou zdiva a zajištění okem s kotevní závlačí na protilehlé straně). Pokud byly dřevěné stěny relativně tenké a nemají za ostěním niku ve zbývající tloušťce stěny, muselo se spodní i horní ložisko točnice připevnit k vnitřní straně stěny, a to většinou jako vlnkově upravený samorostový prvek, přibitý hřeby nebo častěji dřevěnými kolíky. Ojediněle dochovaná středověká dveřní křídla i dveřní křídla z venkovského prostředí ukazují, že u běžné velikosti dveří zůstávala konstrukce dveřního křídla typu H se dvěma příčkami. Tuhost celé deskové soustavy a současně vnější strana křídla tvořily svisle kladené desky přibité ke kostře dřevěnými kolíky, kterým vystupují na lícové straně jejich hlavy. U zvláště starobylého provedení ve vzácných případech se ale můžeme setkat i s ještě jednodušším způsobem, kde je v nosné části dveří používán postranní sloupek pouze jeden, který slouží k upevnění. Ve středověku byl točnicový systém zřejmě nejběžnější u dveří ve všech sociálních vrstvách. (ŠKABRADA, J. Konstrukce historických staveb) Obr. 1 Točnicový způsob zavěšování dveří (ŠKABRAHA,J.- Konstrukce historických staveb) 3.1.2 Vnější kované závěsy Mladší a pokročilejší způsob je zavěšování dveří pomocí vnějších železných kovaných závěsů, přibíjených na rubovou stranu křídla dveří. Vnější nosná část závěsu 4

je kovaný hák zaražený do ostění, na který je nasazeno koncové oko závěsu ve tvaru svislého válce. S tímto způsobem zavěšování souvisí i změna konstrukce křídel, která je svlaková. Nejstarší (ve venkovském prostředí dlouho přetrvávající) je horizontální podoba vnějších závěsů, které jsou jako dlouhé kované pásy s otvory pro přibití. Závěsy se vyráběly na kovadlině z jednoho kusu železa postupným vytahováním, rozváděním a dělením. Tyto způsoby jsou ve tvarové struktuře výrobku dobře patrné. Pásové závěsy jsou různě tvarované. V místě připevnění rozšířené a upevněné pomocí kovaných hřebů a od 2. Poloviny 18. Století také šrouby se čtvercovými matkami. Jednodušší dlouhé závěsy se používají až do 19. Století. Tyto pásové závěsy se užívaly zejména na těžších dveřích svlakové konstrukce a svým tvarem byly charakteristické pro dobu vzniku. Obr. 2 Vnější kované pásové závěsy (www. tzb-info.cz) Druhé provedení vnějších závěsů jsou závěsy svislé kratší a různě tvarované. Užívaly se na pokročilejší lehčí rámovou konstrukci dveří. Základ tvaru vertiálních závěsů je esovitý symetricky rozložený (nahoru i dolů) od středové části se zavěšovacím okem. Nejstarší renesanční závěsy jso bohaté spirálově rozvilinové. Barodkní tvary na tento způsob navazují a postupně je zjednodušují. Často bývají povrchově upraveny cínováním. Následuje poslední třetí typ vnějších závěsů tzv. závěsy křížové, složené z dvojice kolmo přeložených železných pásků. Propojení obou částí závěsu je kovářským svařováním. V polovině 19. Století je na těchto závěsech dobře patrné 5

přeložení obou pásků a začíná být zřejmá jejich příprava z továrně vyráběné ocelové pásoviny. (ŠKABRADA, J. Konstrukce historických staveb) 3.1.3 Vnitřní zapouštěné závěsy Vnitřním, do masivu dveřních křídel zapouštěných závěsů, předcházely tzv. skříňové závěsy. Nosnou část těchto závěsů tvoří plechy obdélníkového tvaru. Okraje jsou zavinuté do tvaru válcových pouzder a jsou řazeny střídavě za sebou. Jejich pevné propojení zajišťuje shora zasunutý trn s horní rozklepanou hlavou, která umožňuje jeho operativní vytažení v případě, že je potřeba dveřní křídlo uvolnit. Pokud jsou oba konce trnu rozšířené, je celý závěs nerozebiratelný a dveřní křídlo je možné sejmout pouze uvolněním jednoho nosného plechu. Plechy se ke křídlu a zárubni přibíjely nebo šroubovaly (později) přes několik otvorů, připravený v jejich ploše. Způsob následného zapuštění se u těchto závěsů připravovalo dlabáním mělké vybrání, do kterého se zapustil plech závěsu do úrovně jeho povrchu. Tento typ závěsů se mezi stavební kování rozšířil z použití u nábytku. Tyto závěsy se od 2. Poloviny 18. Století uplatňovaly spíše vyjímečně na interiérových dveřích a to výhradně v budovách aristokracie. Užití těchto závěsů je častější konstrukce, kdy nejsou mezi místnostmi zárubně, ale pouze deštěné prostupy. V další fázi zapouštění dveřních závěsů bývají nosné plechy vnějších závěsů křídel skříňových dveří situovány a upraveny tak, aby nebyly při zavření dveří zvenčí viditelné. Nosná část je zapouštěna do povrchu vnižního boku. Na takových závěsech je už patrná tendence vnější části závěsů skrýt, aby se při zavřených dveřích uplatňovalo jako viditelná část závěsu pouze propojené tenké válcové pouzdro se zavlečeným trnem. Stavební zapuštěný závěs využívá tyto způsoby v jednodušším a robustnějším provedení, ve kterém se starší systím převedl do válcovitě zapouzdřené sestavy. V ní se skrývá válečkový čep a venkovní železná plocha závěsu i trn pod hákem jsou nahrazeny obdélníkovými nosnými plechy, které jsou zapuštěny vnitřku dveřního křídla a na druhé straně do masivu zárubně, pod její obložení. Nosné plechy jsou s masivem svého podkladu propojeny buď zpočátku tradičními kovanými hřeby, později pak šrouby a nakonec (u dveřních křídel) kovovými trny. První závěsy tohoto typu je možné sledovat na vnitřních pokojových dveřích zámeckých budov zhruba od poloviny 18. Století. Tyto závěsy jsou zpočátku kované a dost robustní, postupně lité a štíhlejší 6

s častým užitím barevných kovů (mosaz) od počátku 20. Století s použitím strojově ohýbaných železných plechů. Určujícím chronologickým prvkem těchto závěsů je tvarování horních a dolních konců, které vyčnívají z děleného válcového pouzdra závěsu. V 2. Polovině 18. Století mají tvar prolamovaných barokních profilů, v 1. Polovině 19. Století typický tvar žaludu a ve 2. Polovině 19. Století tvar kužele a koncovou kuličku. Od počátku 20. Století je tvar zapuštěných závěsů nejjednodušší. Štíhlá válcová pouzdra nejsou zdobená a mají oblé konce. (ŠKABRADA, J. Konstrukce historických staveb) Obr. 3 Vnitřní zapuštěné závěsy (www.tzb-info.cz) 3.1.4 Svlaková konstrukce dveří Tato konstrukce se vyvinula ze staršího a jednoduššího točnicového systému. Nízká tuhost, která vedla ke svěšování křídla, byla odstraněna zpevněním. Pokrok v oblasti truhlářských nástrojů umožnil dokonalejší konstrukci dveří. Plocha křídla svlakových dveří je sesazena ze svisle kladených desek (fošen nebo prken), vzájemně různě spojených (na sraz, polodrážku, drážku a pero). Horizontálně (popř. šikmo) je tato plocha desek propojena příčným prvkem svlakem. Svlakové dveře se připevňovaly výhradně pomocí vnějších kovaných především pásových závěsů, které se dávaly na rubovou stranu dveřního křídla. Důvodem byl běžný rozměr polodrážky pro dveře ve vnitřní hraně zárubně, odpovídající běžné tloušťce dveří deskové plochy, ze kterého vyplýval půdorysně jednoduchý vztah křídla a závěsu. (ŠKABRADA, J. Konstrukce historických staveb) 7

Obr. 4 Svlakové dveře (SEVERIN, O. Stavba domu v praxi) 3.1.5 Zárubně Tradiční zárubeň dveřního otvoru je masivní, podle materiálu buď dřevěná trámová, nebo kamenná či zděná (tesané a zděné portály a ostění). Trámové zárubně v roubených stěnách jsou se stěnovými trámy napojeny na drážku a pero. Mohou být 8

sestaveny jako samonosné, vsazené do stěny jako celek, nebo pouze s propojenými bočními stojkami (překlad a práh tvoří v takových případech probíhající stěnové trámy). Součástí kamenných zárubní je vždy i horní překladová část. Zděná ostění mohou být klenutá nebo mají rovné překlady s nepatrným nadvýšením. Především barokní a klasicistní tesané i trámové portály vstupů do městských i vesnických domů měly tzv. nadsvětlíky ve svých horních koncových částech, oddělených překladem, který byl subtilnější. Sloužily k přisvětlení prostoru nebo i k větrání, proto se do nich vsazovala prosklená křídla. Od renesance začínají trámové zárubně být řešeny jako hrubá konstrukce s prkenným obkladem, který může mít profilaci a další výzdobu. Typické jsou obklady obložky zárubní barokních, vybavené složitou profilací a další výzdobou. V 19. Století se jádro zárubně již neprovádělo z masivních trámových hranolů, ale z tenčích fošnových profilů. (ŠKABRADA, J. Konstrukce historických staveb) 3.1.6 Zámky, kliky, klíčové štítky Středověké zámky mají otevřenou, nekrytou mechaniku. Základem je samočinná závorka nebo záskočka, držená ve vysuté (zavřené) pozici pružinovým perem. Závorka se zvenčí odtahuje otáčením klíče a zevnitř ručním odtažením. V tomto období je součástí dveří různá držadla a také klepadla. Zámky na dveřích renesančních staveb jsou zakryté v krabici a mají na konci (proti závorce) trojlaločný tvar. Začínají se objevovat kliky. Barokní zámky jsou již vesměs krabicové, s tendencí ke tvaru plošší obdélníkové krabice, často s tepanou výzdobou. Kliky jsou běžné s tvarem olivovým (oboustranné). Součástí mohou být i zástrčky pro zajištění dveří zevnitř. Začíná se užívat i mosaz, vhodná pro odlévání. V průběhu 19. Století pokračuje tendence k zapouštění zámků. Typická kovaná páková klasicistní klika (spíše z venkovského prostředí) má na tvarovaném držáku oválný talířek. Mosazné olivové kliky mají tvar se střední kuličkou, z které se rozbíhají dva postranní díly tvaru rozšiřujících se kuželů. Od konce 19. Století se začínají objevovat i tvary úsporně jednodušší, převážně s polygonálním profilem. Z nich přežívá do 20. Století čtyřboký profil s výrazným okosením hran a zaoblenými konci. Již před 1. Světovou válkou se začalo používat skutečně elegantní univerzální mosazné kování s hladkými klikami mírně hruškového 9

tvaru s oválným průřezem. Od třicátých let se začal používat obdélný profil se zaobleným koncem a používání mosazi ve prospěch světlejších slitin. Klíčové štítky, renesanční a barokní, mají zpravidla různě bohaté rozvilinové provedení, odpovídající výzdobě nosných plechů venkovních závěsů. Zvlášť výrazné a dobře rozpoznatelné jsou štítky klasicistní. Ve 2. Polovině 19. Století nastupuje ve výrobě těchto štítků také tovární výroba. Mosazné štítky mají výrazně vertikální tvar, zkosené okraje a různé tvary zaoblených, trojbokých konců. U pozdějších oválných klik a klik s obdélným profilem a oblým koncem mají klíčové štítky tvar obdélných plechů, zpočátku ještě mosazných, později ze světlejších a lehčích slitin. (ŠKABRADA, J. Konstrukce historických staveb) 3.2 Konstrukce dveří Dveře patří mezi základní konstrukční prvky budov, uzavírají průchodný otvor. Tvoří je pevná nosná nebo vodící konstrukce zárubně, pohyblivé křídlo, práh, kování, těsnění a různé prvky závislé na funkci dveří. Základní funkcí dveří jako otvorové výplně budov je: Komunikační, případně i vizuální spojení dvou prostorů Zároveň vzájemné oddělení prostorů se stejným nebo různým klimatem, s různými požadavky na prostředí v závislosti na využití prostorů Z rozdílnosti požadavků a vlastností prostorů vyplývá různorodost a variabilnost konstrukčního řešení dveří. Dveře jsou ohraničené podlahou nebo prahem, ostěním nebo nadpražím. Přední strana dveří je ta strana, na kterou se otvírá křídlo dveří, zadní strana je strana, na kterou se křídlo dovírá. Dveře se skládají z různých prvků. Hlavními prvky dveří je pevná část lemování dveří, zárubeň, dveřní křídlo, dveřní kování. Aby dveře mohly plnit rozličné funkce, mohou mít i doplňkové prvky, jako je práh, držadlo, vhoz na dopisy, poštovní schránku, větrací prvky, signalizační zařízení podle specifických požadavků kladených na dveře, atd. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) 10

Obr. 5 Zaměřování dveří a zárubně (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) 3.2.1 Dveřní zárubně Dveřní zárubeň je nosná nebo vodicí část dveří, která je osazena do dveřního otvoru. 11

Tvoří ji: Stojky svislý vlys zárubně Nadpraží Prahová spojka spojení dolních konců zárubně, která slouží k přesnému zabezpečení šířky průchodu, ale i k připevnění prahu dveří, zamezuje zboření nezabudované zárubně. U tyčových skládaných zárubní se spojka nepoužívá. Obr 6 Zárubeň (1-stojka, 2-nadpraží, 3-prahová spojka, 4-závěs, 5-výztuž, 6- zadní strana, 7-přední strana) (www.prezentace OUS Karlovy Vary) B H C Z jmenovitá světlá šířka zárubně jmenovitá světlá výška zárubně jmenovitá tloušťka zárubně délka zapuštění 12

b 1 h 1 šířka zárubně v polodrážce výška zárubně v polodrážce od úrovně podlahy Zárubeň slouží ke kotvení závěsů dveřního křídla, k těsnění dveřního křídla a k jeho přesnému dosednutí v zavřené poloze. Zárubeň vytváří lemování dveřního otvoru a spojuje konstrukci dveří se stěnou. Tvarování zárubně musí umožňovat plynulý přechod lidí a uzamykání dveřního křídla. Zárubně se vyrábějí z rozličných materiálů, nejrozšířenější jsou ocelové, ale také dřevěné, nebo ze slitin hliníku, plastové a z kompozitních materiálů. Zárubně rozdělujeme podle: Jejich umístění ve stavbě (vnitřní a vnější) Způsobu otvírání dveřních křídel Počtu dveřních křídel Možnosti zavěšení dveřních křídel (pro pravé dveře má přední strana zárubně závěsy na pravé stojce, pro levé dveře na levé stojce) Konstrukční úpravy stojek nadpraží a tvaru (tesařské, fošnové, teplické, rámové, tyčové z deskových materiálů, lisované kovové, z tyčové oceli, hliníkové skládané vícedílné, vyztužené plastové) Technologie osazení (před omítkami, po omítkách, před zděním stěny příčky, po vyhotovení stěny příčky) Druhu konstrukce dveří a jejich způsobu otvírání Těsnění (s těsněním v polodrážce, bez těsnění) Pasivní bezpečnosti bezpečnost proti násilnému překonání (bez pasivní bezpečnosti, s pasivní bezpečností) Požární odolnost Tepelně technických vlastností Akustických vlastností Základní druhy dřevěných a kovových zárubní, které se nejčastěji nabízejí a jejich rozměry B, H určují průchodný otvor a jsou uvedeny v tabulce 1. 13

Tab. 1 Rozměry jmenovitých (světlých) šířek dveří (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) Jednokřídlové dveře Dvoukřídlové dveře B (mm) H (mm) B (mm) H (mm) 600 1250 700 1350 800 1450 900 1500 1000 1550 1100 1600 1970 1970 1650 1700 1800 1850 1300 1600 2100 1400 1750 2480 Na dřevěné zárubně z masivu (hranoly rozměrů 80 160 mm nebo se jejich rozměry přizpůsobují tloušťce zdi i s omítkou) nebo lamelových profilů na vnitřní dveře se používá řezivo ze smrkového, jedlového nebo podle dohody případně řezivo i z listnatého dřeva (dub, jasan apod.). Na vnější dveře se používá řezivo ze smrkového, borovicového nebo dubového dřeva (ČSN 49 0103). Vlhkost dřeva se stanovuje podle ČSN 49 0103. Tvar zárubní se může kromě pravoúhlých měnit podle tvaru nadpraží. Zárubně jsou okované dvěma nebo třemi spodními dílci povrchově upravených závěsů. Zárubně pro jednokřídlové dveře mají zapadací plech na zámku. Umístění plechu závisí na použitém zámku. Při objednávání zárubní se udává jmenovitý rozměr zárubně B H a koordinační rozměr otvoru b h. Dodávají se kompletizované a nekompletizované. Podle konstrukční úpravy stojek, nadpraží a tvaru se nejčastěji uplatňují dřevěné zárubně rámové, méně tesařské a fošnové, které se osazují spolu se zděním stěny. Montované teplické a deskové zárubně se osazují po omítkách a po dokončení podlah. 14

Tesařská zárubeň Má stojky, nadpraží a práh z hranolů se šířkou 80 mm. Šířka hranolů závisí na šířce stěny. Stojky jsou do nadpraží a prahu začepované. Kotvení je zabezpečeno přečnívajícím záhlavím a trojhrannými lištami přibitými na vnější stranu stojek. Polodrážka je vytvořena obložením. Fošnová zárubeň Má stojky a nadpraží z ohoblovaných hranolů s rozměrem 55 115 mm s polodrážkou na osazení otočného křídla. Stojka 60 25 mm není opracovaná, na každém konci má dva pravoúhlé čepy široké 20 mm a ustupuje o šířku polodrážky. Při osazení do podlahy jsou stojky o 50 mm delší než jmenovitá šířka B otvoru zárubně. Montovaná teplická zárubeň Je hladce opracovaná a v rozích spojena dvojitým čepem. Na přední straně zárubně je pevné obložení (27 60 mm), které tvoří polodrážku pro osazení otočného křídla, zadní obložení spojené v rozích jednoduchým čepem se na stojky zavěsí kovovými spojkami až po dokončení omítek a osazení zárubně na stavbě. Rámová zárubeň Používá se nejčastěji u vnějších, ale i u vnitřních dveří. Viditelné strany zárubně jsou čistě opracované stojky a s nadpražím se spojují na jeden čep a rozpor nebo pomocí kolíků. Stojky zárubně jsou o 40 mm delší, než je předepsaná výška H dveřního otvoru. Zárubeň se osazuje pomocí šroubů do rozpěrek příchytkami z plechu nebo vyklínováním před omítkami nebo po nich. Tyčová zárubeň Skládá se na stavbě z deskových lamelových prvků s dýhou z venkovní strany. Tvarování prvků umožňuje změnu hloubky zárubně C. Jednotlivé prvky zárubně se osazují po dokončení povrchových úprav. (www.prezentace OUS Karlovy Vary) 3.2.2 Dveřní křídla Dveřní křídlo je pohyblivá část dveří. Zhotovuje se z rozličných materiálů v závislosti na funkci a požadavcích kladených na dveře. Jiné dveřní křídlo se navrhuje do obytných prostorů nebo do prostorů s velkým provozem. Měla by být výrobně 15

jednoduchá, lehká, pevná, odolná proti rozdílům i změnám vlhkosti a teploty vzduchu. Podle způsobu použití dveřních křídel se volí materiál, tvar i provedení. Konstrukce dveřního křídla se dělí na křídla: Rámová s různou výplní a opláštěním rám je nosný, výplň se může podílet na vyztužení a vylehčení křídla Desková dveřní křídla tvořená pouze sklem nebo sbíjenými přířezy do jednotné plochy Hladká - křídlo tvoří pevnou desku společně s rámem, výplní a opláštěním Tloušťka dveřního křídla vnitřních dveří je obvykle 40 mm a vyrábí se s polodrážkou nebo bez polodrážky po obvodu křídla. Polodrážka se nevytváří ve spodní části křídla, kde se křídlo pouze dotýká prahu. 3.2.2.1 Rámová dveřní křídla Rám dveřního křídla musí v závislosti na funkci dveří, jejich hmotnosti a zatížení zabezpečovat statické požadavky kladené na dveře, přenášet hmotnost a zatížení dveřního křídla do zárubně, vyztužovat dveřní křídla. Konstrukční řešení rámu dveřního křídla musí na minimální míru omezovat objemové změny vlivem teploty a vlhkosti (u dřevěných křídel). Rám dveřního křídla zejména vchodových dveří a dveřních křídel se v důsledku vyšší hmotnosti řeší jeho stabilizací, tj. speciálně upravenými profily, které se umísťují v místech maximálního zatížení (ve svislých prvcích rámu) nebo po celém obvodu rámu. Stabilizační profily se vytvářejí pomocí: Lamelových profilů Lamelových profilů vyztužených hliníkovými plechy Přídavných dřevěných profilů Ocelových nebo hliníkových profilů U vnitřních křídel dveří bez speciálních požadavků se dveřní křídlo řeší jen s běžným rámem a ukončujícím profilem. Jestliže je výplň dveřního křídla pevná, používá se pouze ukončující profil. Klasické masivní dřevěné rámy vyžadují kvalitní a dobře vysušené dřevo, kterého je velmi málo, pro masivní rámy se v současnosti uplatňují lamelové profily. 16

Výplň rámů může tvořit sklo, v případě požadavku na neprůhlednost jsou to plošné materiály, jako je například spárovka a různé kompozitní materiály na bázi dřeva, které se obvykle dýhují. 3.2.2.2 Desková dveřní křídla Konstrukce deskových dveřních křídel se vyskytuje po několik staletí, zvláště u vesnických staveb a u vrat. U sbíjených deskových dveřních křídel jsou desky spojeny výztuhou, nebo se sbíjely ve dvou vrstvách. Jednotlivé vrstvy byly navzájem kolmé, nebo se sbíjely pod úhlem 45, aby se zabránilo deformacím křídel. Desky mohou být řešeny na sraz, u náročných dveří na pero a drážku. Svlakové dveře se spojují nejen horizontálními výztuhami, ale i šikmou výztuhou (svlakem), která zabraňuje svěšením svlakového dveřního křídla. Celoskleněná desková dveřní křídla mají tloušťku skla větší než 8 mm. Okraje skla musí být zbroušeny, prvky kování mají podložky z pružných materiálů, do otvoru pro šrouby se vkládají plastové kroužky, aby se kovové části kování nedotýkaly skla. 3.2.2.3 Hladká dveřní křídla Hladká křídla se používají všeobecně pro vnitřní dveře. Mají estetický vzhled, hladký povrch a snadno se udržují. Mohou být plná, nebo částečně či úplně prosklená. Obvodový rám se vyrábí z hranolků smrkového dřeva a přidaných vložek, které slouží k rozšíření rámu v místě zadlabání závěsů a zámku. Plášť je z třískových desek tloušťky 4 8 mm, dříve se více používaly překližky a dřevovláknité desky tvrdé. Pro odvádění vodní páry při lisování dveřovky jsou dolní a horní vlysy provrtány. Plášť vyztužuje dveřní křídlo v jeho rovině. Jeho materiál, tvar a povrchová úprava závisí na funkci a požadavcích kladených na dveřní křídlo. Funkčnost pláště je zabezpečena vzájemným spojením vrstev pláště dveřního křídla lamelováním, lepením, nebo mechanickými prvky. Výhodné je vytvoření sendvičové konstrukce s pevným jádrem. Pevné jádro vyztužuje plášť křídla a zabezpečuje přenášení zatížení z jednoho pláště na druhý. Pokud se na vnější a vnitřní plášť dveřního křídla použily různé materiály nebo se na jednu stranu dveřního křídla přidávají další vrstvy, musí se zvážit vzájemné spojení vrstev dveřního křídla. Dveřní křídlo vnitřních dveří se řeší vzhledem k ose dveřního křídla ze stejných materiálů, aby se zabránilo deformacím křídla. 17

Obr. 7 Hladká dveřní křídla (SEVERIN, O. Stavba domu v praxi) A z třískové desky (1 třísková deska tl. 36mm, 2 dřevěná lišta, 3 dýha B střed roštové konstrukce, pláště z třískové desky (1 obvodový rám, 2 vložky, 3 lištový rošt, 4 pláště z dřevotřískové desky, tl. 6 8mm) Výplň se u starších křídel vytvářela z horizontálních nebo vertikálních latěk, které se umísťovaly ve vzdálenosti 40 80 cm, vyztužovaly plášť křídla dveří a zabraňovaly prohýbání křídla. V současné době se na výplň rámového křídla používají materiály, které umožňují vytvořit odlehčenou konstrukci, jako je voštinová výplň, tvrzený papír, tvrzená dřevovláknitá vylehčená hmota, sololitové voštinové jádro, výtlačně lisované vylehčené třískové desky, hmota z vytvrzeného polyuretanu, desky z minerálních vláken. Tyto materiály vyztužují dveřní křídlo v celé rovině a zvyšují jeho odolnost proti proražení. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) 18

Výplně hladkého křídla Výtlačně lisovaná dřevotřísková deska, vylehčená jedna z nejvíce používaných výplní dveří, křídlo má vysokou tuhost a pevnost, je vhodná pro standardně používané vnitřní dveře. Obr. 8 DTD-VL vylehčená (www.sapeli.cz) Plná dřevotřísková deska zaručuje odolnost proti proražení, je stabilní, ale těžká, používá se především u speciálních dveří, například bezpečnostních. Obr. 9 Plná DTD deska (www.sapeli.cz) Tvrzená PUR deska určená pro speciální dveře do mokrého prostředí Papírová voština je vytvořena ze speciálně tvrzeného papíru, skládaného do tvarů, dveře jsou určeny pro nízké namáhání Obr. 10 Papírová voština (www.sapeli.cz) 19

Současné povrchové úpravy Povrchová úprava pláště může být provedena suchou nebo mokrou cestou. Suchý způsob Fólie impregnovaný papír, základní ekonomické řešení, dezén v barvách dřeva, základní odolnost proti mechanickému poškození CPL speciální laminátový povrch, mimořádně odolný proti poškrábání, slunečnímu záření i vlhkosti, vhodné také pro místa s velkou zátěží (kanceláře, výrobní prostory, nemocnice apod.), zejména v tloušťce 0,8 mm SOLO 3D strukturovaný povrch, mimořádně odolný proti poškrábání, slunečnímu záření i vlhkosti, dokonalá imitace skutečné struktury přírodního dřeva Dýha tenká vrstva masivního dřeva, povrch krytý tenkou vrstvou transparentního laku. Používají se domácí nebo tropická dřeva (dub, jasan, ořech, buk, mahagon, gaboon, apod.) Mokrý způsob RAL pigmentová nátěrová hmota s přesností požadovaných odstínů podle mezinárodní barevné stupnice RAL Transparentní lak průhledná nátěrová hmota používaná obvykle na dýhované povrchy 20

3.2.3 Těsnění dveří Vnitřní a vnější dveře se musí podle místa osazení těsnit především z hlediska infiltrace vzduchu, penetrace vody, akustiky, šíření požáru, kouře, zápachů i dilatačních pohybů. Těsnění se nachází v různých polohách, v místě osazení dveří mezi zdivem a zárubní, ve funkční spáře dveří, v místě zasklení, popřípadě v celé ploše dveřního křídla. Volba materiálů použitých na těsnění závisí na místě a funkci těsnění, vhodné jsou tmely, těsnící profily a jejich kombinace. Dveře těsníme především z hlediska infiltrace vzduchu, kterou vyvolává tlakový rozdíl vzduchu a je funkcí rozdílu teplot a účinku větru. Infiltraci vzduchu (tlakový rozdíl) způsobují okrajové podmínky prostředí hlavně v zimním období, ale i klimatizace, větrání a výrobní procesy, které produkují teplo. Infiltrace působí na teplotní režim v konstrukci dveří a na jejich povrchu, nepříznivě ovlivňuje vlhkostní režim konstrukce se všemi důsledky, které kondenzace vodních par v konstrukci představuje. Infiltrace ovlivňuje tepelné mosty interiéru, šíření zápachů, prachu a nečistot a podmiňuje i penetraci vody konstrukcí dveří, zvyšuje energetické ztráty budov, zateplení budovy ztrácí význam při vyšší infiltraci vzduchu konstrukcemi otvorových prvků. Z hlediska infiltrace není rozhodující poloha těsnění, ale vlastnosti těsnění tzn. větrací překážky a jeho dotlačení kováním. Těsnění konstrukce dveří vyžaduje uplatnění různých materiálů. Při osazení zárubně dveří se uplatňují těsnící profily v kombinaci s trvale pružnými tmely, v místě funkční spáry se používají těsnící profily a na těsnění v ploše dveřního křídla fólie (parotěsná zábrana), které se umísťují z vnitřní strany konstrukce křídla před tepelnou izolací. Z hlediska akustiky se těsní dveře vnitřní i vnější. Pro zvýšení neprůzvučnosti spáry v konstrukci dveří je nutné: - umístit těsnění ze strany přicházejícího hluku - těsnit ve dvou nebo více těsnících rovinách - šířka styku bez těsnění logaritmickou mírou snižuje neprůzvučnost styku - hloubka otevřených spár ze strany přicházejícího hluku nezlepšuje akustické vlastnosti styku, protože ve styku mohou vzniknout rezonanční jevy Z protipožárního hlediska těsníme dveře a jejich styky a spáry z důvodu možného šíření studeného kouře a šíření požáru. 21

Na těsnění dveří se používají těsnění z plastů (silikonové, polyuretanové atd.), které jsou pružné díky svému tvaru a materiálu a které i malou silou přitlačení zabezpečují těsnění dveří. Dveře mohou těsnit jen dosedací plochou a to vyžaduje velkou přesnost výroby a během používání dveří nesmějí vzniknout žádné deformace. Nebo také komůrkovými a jazýčkovými těsněními, jejichž tvar a konstrukce umožňuje snadné dotlačení těsnění kováním dveří. Jejich tvar ovlivňuje funkční spáry a musí mít i drážku na upevnění, která se může nacházet na zárubni nebo na dveřním křídle. Drážka pro těsnění na dveřním křídle nesmí být přerušená kotvením kování dveří a nemůže oslabovat hrany dveřního křídla. Dveře se mohou těsnit také těsněním z mikropórovité gumy, která se uplatňuje zejména při dodatečném dotěsnění prvků, obvykle se lepí na dosedací drážku. Dále těsnění, která pracují na základě své trvale pružné paměti (těsnění funkční spáry) nebo kombinované těsnění, u nichž se uplatňuje těsnící profil s mechanickým vysouváním těsnění. Používají se u dveří bez prahu a u dveří bez změny úrovně podlahy. Při otvírání dveří se na straně závěsů dveřního křídla uvolní střelka, těsnění se mechanickým převodem zasune a nezabraňuje otvírání dveří. 3.2.4 Kování dveří Kování dveří zajišťuje funkčnost dveří, umožňuje zavěsit křídla a otvírat dveře, případně je bezpečně uzamykat. Je důležité nejen z hlediska funkčního, ale i z hlediska estetického, výsledné výtvarné užitkové hodnoty dveří. Kování dveří přispívá ke vzduchotěsnosti, vodotěsnosti a neprůzvučnosti dveří. Mezi nejdůležitější druhy kování patří závěsy vrchní a podlahové zavírače dveří, klika s dveřním štítkem, zamykací soustava zámku, průzor, držadlo, rozličné okrasné a výztužné prvky. Podle polohy kování vzhledem k povrchu dveří rozeznáváme: Vrchní kování, které se upevňuje k povrchu dveří Zapuštěné stavební kování, které je zapouštěno do dveří, ale jeho určitá část vyčnívá nad jejich povrch Zadlabávací kování, které je zcela zapouštěno do konstrukce dveří a jehož povrch je v rovině s povrchem dveří nebo pod jejich povrchem. Podle polohy kování vzhledem ke svislé ose dveřního otvoru rozlišujeme: Levé stavební kování pro levé dveře Pravé stavební kování pro pravé dveře 22

Závěsy dveří Závěsy dveří spojují dveřní křídlo se zárubní. Slouží k otvírání, zavírání dveří a k těsnění dveří. Na dveře se nejčastěji používají vysazovací kloubové závěsy. Závěsy mají dvě části: - spodní část s čepem, která se upevňuje na zárubeň, čep může být pevný nebo rozebíratelný - vrchní část pouzdro závěsu, které se připevňuje křídlem závěsu na křídlo dveří. Vrchní část závěsu se pouzdrem nasazuje na čep nebo se může z něho vysadit. Vlastnosti dveří, jejich umístění, způsob použití, hmotnost a rozměry jsou různé. Podle toho i závěsy dveří členíme do několika skupin: a) z hlediska jejich používání Závěsy pro občasné použití a s dobrou údržbou (v soukromém sektoru) Závěsy pro průměrné použití s určitou provozní údržbou Závěsy pro intenzivní použití s nízkou provozní údržbou a vysokým rizikem zneužití b) závěsy na dveře se speciálními požadavky (např. na dveře s požární odolností, kdy ani jedna část závěsu nesmí mít bod tavení pod 800 C, bez speciálního nářadí se nemohou dveře vysadit ze závěsu, kouřotěsné dveře se musí z hlediska těsnosti posuzovat spolu se závěsy). Závěsy na dveře odolnější proti vlámání nesmějí být přístupné z venkovní strany dveří, u dveří otvírajících se ven musejí být křídla závěsu kryta a osazena pomocí připevňovacích šroubů c) závěsy pro šířku dveřních křídel nad 950 mm, závěsy pro dveře se zvýšenou hmotností a závěsy pro dveře se zavírači, tyto závěsy jsou zatíženy zvýšeným ohybovým momentem a zvyšuje se míra opotřebování, proto se musí navrhnout minimálně tři závěsy. Závěsy dveří se z hlediska jejich používání a hmotnosti zkoušejí v nepřetržitém provozu vykonáváním 25 000 až 200 000 cyklů. Hmotnost dílce (dveřní křídlo) může být od 10 do 160 kg. Zjišťuje se i odolnost závěsů proti korozi (5 stupňů) požární odolnost (2 stupně), skluzná pevnost. Podle výsledků zkoušek se závěsy zařazují do 14 tříd (1.třída nejméně zatížené závěsy). 23

Množství závěsů je velké, liší se nosností, materiálem, tvarem, odolností proti ohni a korozi. Jsou řešeny pro dveře s polodrážkou, bez polodrážky, pro masivní zárubně, stejně jako pro deskové a ocelové skládané zárubně. U tenkostěnných zárubní se na kotvení závěsu používají pouzdra, která přenášejí zatížení ze závěsu na větší plochu. Zavírače dveří Zavírače se používají k bezpečnému samostatnému zavírání dveří osazených v zatížených komunikacích. Činnost zavírání dveří je založená na mechanizmu pastorku, ozubnice, který je hydraulicky tlumený. Počáteční a konečná rychlost zavírání se může nastavovat samostatně. Podle konstrukce se zavírače dveří rozdělují do tří skupin: - zavírače s ramínkem a kulovým kloubem - zavírače s klouzavým ramínkem (mohou se umísťovat na křídle na zárubni v různé poloze) - podlahové zavírače s excentricky nebo s centricky umístěnou sou otvírání Zavírače musí být součástí dveří v zatížených komunikacích. Podle druhu komunikace a podle provozu bývají vybaveny integrovanými vlastnostmi, jako je uzamčení po zavření, zpomalení zavírání, postupné zavírání dvoukřídlových dveří elektrohydraulickým zavíračem, kouřovým hlásičem apod. Doplňkové prvky dveří Nejdůležitějšími doplňkovými prvky dveří jsou držadlo, panoramatické kukátko, usměrňovač rychlosti zavírání, otvory pro lišty a jiné. Dveřní držadlo je doplňkový prvek dveří, který slouží k otvírání dveří do veřejných i soukromých prostorů zejména tam, kde prochází větší počet lidí. U dveří s držadlem, není potřebná klika ze strany držadla a dveře mají zavírač dveří. Otvírání dveří se uskutečňuje tlakem na držadlo dveří, a tím se uvolní střelka ze zapadacího plechu. Držadlo má několik funkcí: - umožňuje pohodlné otvírání dveří - chrání dveře před poškozením při stálém otvírání - je ovládací součástí poplašných východových uzávěrů - pomáhá při orientaci otvírán, určuje místo otvírání - u celoskleněných dveří opticky upozorňuje na zasklenou plochu - jeho součástí může být uzamykací mechanismus dveří 24

- je výrazným estetickým prvkem dveří Držadlo se umísťuje ve výšce 1 000 mm nad podlahou, vyplývá to z průměrné výšky lidí a z polohy jejich těžiště. Tvar držadla vyplývá z ekonometrie lidské ruky, nesmí mít ostré hrany a výčnělky. Vzdálenost držadla od povrchu dveřního křídla se navrhuje 40 80 mm. Výběr materiálu na držadlo závisí na estetickém řešení vstupu. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) 3.2.5 Osazení křídla dveří na obložkové zárubně Osazování křídla se zpravidla provádí v poslední fázi stavebních prací. Provede se montáž obložkových zárubní, které se skládají z obvodových lišt a nosníku. Montáž je prováděna na suchém podkladu. Dveřní otvor by měl být bez nerovností. Obložkové zárubně se montují na hotovu podlahovou krytinu (dlažba, plovoucí podlaha apod.) Smontovaná zárubeň se umístí do dveřního otvoru ve stěně. Po té jsou namontovány regulovatelné rozpěrky, které zabraňují prohnutí zárubně. Provede se kontrola rozměrů zárubně a zkontrolují se horní a boční nosníky a správnou polohu pomocí vodováhy. Dveřní křídlo je zavěšeno do zárubně, musí správně přiléhat a fungovat zavírání a otevírání. Po provedení kontroly funkčnosti křídla, se opět sejme a provede se fixace zárubně montážní pěnou. (www.sapeli.cz) 3.3 Architektonické a typologické požadavky na vnitřní dveře Dveře kromě základní funkce spojování a rozdělování různých prostředí musí plnit i vedlejší funkce. Jsou součástí architektury vnitřního prostoru. Povrchové řešení může být dominantní nebo nenápadné. Vnitřní dveře spoluvytváří interiér a jsou součástí plochy stěny. Důležitou roli hraje také tvar dveří, který může opticky zvýšit světlou výšku místnosti. Umístění musí odpovídat estetickým požadavkům na členění stěny. Plocha dveří vychází z ověřených estetických zásad. Výška úzkých dveří by se měla rovnat přibližně dvojnásobku šířky dveří. U dvoukřídlových dveří by měla výška dveří odpovídat úhlopříčce ve čtverci nad šířkou dveří. Dveře zakončené obloukem ve výšce 2 m opticky snižují světlou výšku místnosti a netvoří esteticky vhodnou plochu. Takové dveře by měly být vyšší minimálně o ¼ šířky dveří. 25

Typologické požadavky určuje základní funkce dveří, kterou je vzájemné spojování prostorů. Umístění dveří v půdorysu, jejich rozměry a způsob otvírání, závisí na: Funkci, provozu a typologickém řešení prostorů, které dveře spojují Frekvenci komunikace Specifických požadavcích kladených na dveře Řešení interiéru a zařízení prostorů Požární bezpečnosti U dveří má být volná komunikační plocha, která umožňuje otvírání dveří a volný pohyb osob. Musejí se otvírat z menšího prostoru do většího. Rozměr dveří závisí na funkci uzavíraného prostoru počtu procházejících osob, velikosti přepravovaných předmětů a způsobu evakuace osob před požárem. Rozměry jsou uvedeny v normách, které jsou rozděleny podle typů budov. Základní rozměrovou jednotkou na určení šířky dveří je šířka 600 mm, která odpovídá minimální světlé šířce dveří a navrhuje se do malých skladovacích prostorů bytu nebo do prostorů WC. Světlá šířka dveří 800 mm je vhodná do obytných prostorů, kanceláří, sociálních zařízení v občanských budovách. Dveře se světlou šířkou 900 mm se navrhují jako vstupní dveře do rodinného domu, učeben, únikových cest a prostorů, kde se zdržuje méně než 20 osob. V nemocnicích jsou dveře se světlou šířkou 1 100 mm. Nejmenší dvoukřídlové dveře mají světlou šířku 1 200 mm. Světlá výška vnitřních dveří je 1 970 mm, vchodových 2 150 mm a celo zasklených 2 050 mm. Koordinační rozměry a základní rozměry otvoru pro dveře ovlivňuje použitý materiál, z něhož je stěna postavena. V současné době jsou na našem trhu prvky na zdění s koordinačními rozměry v násobku 100 a 125 mm. Při navrhování otvoru na osazení zárubně v rámci dokončovacích prací je třeba zvážit koordinační rozměry a druh zárubně. Koordinační rozměry zdiva a zárubně mají být v jedné rovině. Při vytvoření otvoru na osazení zárubně je nutné vzít do úvahy požadavky na kotvení zárubně. Konstrukce dveří musí zachovat svou rozměrovou a tvarovou stálost i po klimatickém namáhání. Kombinace požadavků na vlastnosti dveří umožňuje vytvoření sortimentu dveří buď na širší použití dveří, nebo na konkrétní účel. Základní požadavky na dveře zásadně ovlivňují konstrukční a mechanické vlastnosti dveří. Jsou to zejména požadavky statické, mechanické, akustické, tepelně izolační, bezpečnostní a protipožární. 26

Sekundární požadavky obvykle vyžadují vlastnosti související s povrchovou úpravou dveří. Na dveře speciálních konstrukcí jako jsou dveře protipožární, akustické, bezpečnostní apod., se kladou vyšší požadavky. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) 3.4 Technické požadavky na dveře zkoušené ve zkušebně STV Podle rozsahu rozlišujeme průkazní a kontrolní zkoušky. U průkazních zkoušek se posuzuje konstrukce dveří a u kontrolních zkoušek se hodnotí kvalita výroby. Pořadí a počet zkoušek se stanoví v závislosti na materiálu, ze kterého jsou dveře zhotoveny (dřevěné, plastové, kovové, kombinované apod.), dále na požadovaných funkčních vlastnostech (vnější, vnitřní, protipožární, odolné proti vloupání apod.) nebo z jejich vzájemné kombinace. Počet vzorků pro jednotlivé zkoušky závisí na druhu zkoušené vlastnosti. Pokud se ve zkušební normě neuvádí jinak, k posouzení shody s normou stačí jeden vzorek, který se určil náhodným výběrem. Počet vzorků na zkoušku emise formaldehydu závisí na naplnění zkušební komory. Za jeden vzorek se považuje kompletní výrobek (zárubeň a dveře) vyrobený v souladu s technickými požadavky na jednotlivé typy dveří. Jednotlivé vlastnosti dveří se zkoušejí v závislosti na druhu zkoušky podle postupů v příslušných normách. Akreditované zkoušky Dveře se zárubní i bez (interiérové) stanovení odolnosti proti svislému zatížení ČSN EN 947 stanovení odolnosti proti statickému kroucení ČSN EN 948 geometrické vlastnosti dveří ČSN 746488 1,2, ČSN EN 951 celková a místní rovinnost ČSN EN 952 stanovení odolnosti dveří proti nárazu měkkým a těžkým tělesem ČSN EN 949 stanovení odolnosti proti nárazu tvrdým tělesem ČSN EN 950 průvzdušnost ČSN EN 1026 u vstupních do bytu součinitel prostupu tepla (výpočet) ČSN EN ISO 10077 1,2 (zstv.cz) 27

Rozsah jednotlivých zkoušek Průkazná zkouška Vstupní zkouška Rozměry a odchylky Zhotovení Manipulovatelnost Odolnost proti oděru a nárazovému větru Odolnost proti statickému zatížení v rovině křídla Odolnost proti statickému zatížení působícímu kolmo na rovinu křídla Odolnost proti proražení Odolnost proti rázovému zatížení Odolnost proti statickému zatížení ohybem a opakovaným ohybem Spolehlivost Kontrolní zkouška KZ musí obsahovat nejméně: Rozměry a odchylky Zhotovení Spárová průvzdušnost Odolnost proti statickému zatížení v rovině křídla Manipulovatelnost Odolnost proti statickému zatížení ohybem a opakovaným ohybem Dřevěné dveře Odolnost proti klimatickým vlivům Vodotěsnost Tepelný odpor Dřevěné dveře Odchylky rozměrů po klimatickém zatížení Odolnost spodní části dveří proti vodě Odolnost proti klimatickým vlivům Vzduchová neprůzvučnost Požární dveře - požární odolnost Bezpečnostní dveře - odolnost proti vlámání Kouřotěsné dveře - těsnost proti průniku kouře Roztřídění Závěrečná zkouška - manipulovatelnost - spárová průvzdušnost 28

Tab. 2 akreditované zkoušky Zkušebna stavebně truhlářských výrobků Zlín (ztsv.cz) Identifikace zkušebního Přesný název zkušebního postupu/metody postupu Průvzdušnost ČSN EN 1026 Vodotěsnost ČSN EN 1027 Odolnost proti zatížení větrem ČSN EN 12 211 Geometrické vlastnosti dveří ČSN 74 6488-1,2 ČSN EN 951 Rovinnost dveřních křídel ČSN EN 952 Odolnost dveří proti statickému zatížení (svěšení, zborcení) ČSN EN 947 ČSN EN 948 Odolnost proti rázovému zatížení ČSN EN 949 Odolnost proti proražení ČSN EN 950 3.4.1 Mechanické vlastnosti dveří Dveře tvoří zárubeň a dveřní křídlo. Zárubeň ohraničuje dveřní otvor, umožňuje zavěšení, dosazení a těsnění dveřního křídla v zavřené poloze. Kotvením zárubně do okolního zdiva vzniká tuhý rám, a kotvením zárubně jen u podlahy se vytvoří rámová konzola. Dveřní křídlo v závislosti na konstrukčním řešení vytváří desku nebo tuhý rám, které jsou posuzovány v zavřeném a otevřeném stavu. Na dveřní konstrukci působí zatížení: Kolmá a šikmá na rovinu dveřního křídla, které toto křídlo namáhají ohybem, způsobují průhyb dveřního křídla, změnu těsnosti spár a styků, a zvýšení infiltrace. Tato zatížení mohou být rovnoměrná, způsobená jednotlivými břemeny nebo kombinovaná. V rovině dveřního křídla, tzn. zatížení vlastní hmotností dveřního křídla a jednotlivým břemenem. Tato zatížení způsobují deformace zavěšení dveřního křídla. Termická zatížení, která vyplývají z objemových změn materiálů použitých na konstrukci dveří vyvolaných změnou teploty. Vyvolaná nestálostí objemu použitého materiálu v důsledku působení vlhkosti obvykle u dřevěných křídel, kde jsou namáhané rohové spoje a spojovací čepy. Rozdílné nabobtnávání a sesychání dřeva ve směru vláken a kolmo na ně vyvolává ve spoji skluzová napětí, která mohou způsobit deformaci nosné soustavy dveřního křídla. 29

Na základě těchto zatížení se statický výpočet pro konstrukci dveří zaměřuje na navržení a posouzení prvků dveřního křídla. Při přenášení zatížení kolmého a šikmého na plochu křídla (z hlediska infiltrace a bezpečnosti proti násilnému vniknutí) se navrhuje pevná desková konstrukce nebo rámová konstrukce, její plášť a kotvení dveřního křídla do zárubně. Při přenášení zatížení svislého v rovině dveřního křídla v otevřeném stavu se navrhuje a posuzuje nosná konstrukce (deska nebo pevný rám) křídla dveří, závěsy a kotvení závěsů do konstrukce dveřního křídla. Správné umístění závěsů je důležité pro zabezpečení rovnoměrnějšího zatížení do nosné konstrukce dveřního křídla. Na jednoduché osazení lehkých křídel vnitřních dveří se navrhují dva závěsy, u hmotnějších křídel dveří je vhodné navrhovat dva závěsy nad sebou v horní nebo ve spodní poloze. Střední závěs přebírá vzhledem k poloze těžiště dveřního křídla jen svislé zatížení, nikoli horizontální. Vyztužení dveřního rámu zabezpečují pevné spoje v rozích rámu, ztužující příčníky nebo pevný plášť dveřního křídla. Umístění ztužujících profilů ovlivňuje druh materiálu. Vhodné je použití kovových prvků pro zatížení tahem a dřevěné pro zatížení tlakem (dřevo lépe přenáší vzpěr). Návrhu vstupních dveří do budovy musí předcházet úvaha o uplatnění materiálu a provozu budovy. Např. vnější dveře z PVC jsou vhodné v rodinných domech, ale v občanských a průmyslových stavbách by se tyto dveře měly navrhovat z materiálů s větší pevností (hliníkové s přerušeným tepelným mostem), i kdyby byla okna z PVC. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) 3.4.2 Tepelně technické požadavky na konstrukci dveří Pro jednoduchý typ vnějších dveří může stanovit buď výpočtem podle normy ČSN EN ISO 10077-1 nebo zkušebním postupem podle normy ČSN EN ISO 12567-1. Výrobce nebo dodavatel na základě dosaženého výsledku deklaruje hodnoty U w nebo U D výrobku. Normativní požadavky hodnot součinitele prostupu tepla jsou dány normou na tepelnou ochranu budov ČSN 73 0540-2. 30

Dveře oddělující prostory s různým klimatem, musejí spolu s dělící stěnou vytvářet tepelně izolační rovinu. Při jejich konstrukci je třeba zohlednit k požadavkům stavební tepelné techniky. Základním kritériem z hlediska tepelné techniky je součinitel prostupu tepla U [W/m 2.K]. Norma doporučuje nepřekročitelné hodnoty součinitele prostupu tepla dveří U dn pro stavby rekonstruované a nové. U d výpočtová hodnota, která se rovná naměřené hodnotě nebo vypočítaná z naměřených hodnot [W/m 2.K] Konstrukční řešení dveří z hlediska tepelné techniky představuje lehkou konstrukci s vysokými nároky na tepelně izolační vlastnosti, požadavky norem se téměř zdvojnásobily. Prostup tepla dveřním křídlem zabezpečí vysoce účinný tepelně izolační materiál uzavřený v opláštění křídla. Křídlo pro vnější dveře je v dnešní době vlastně sendvičová konstrukce z materiálů s různým difuzním odporem. Průniku vodních par do pláště lze zabránit umístěním parotěsné zábrany na straně interiéru. Difuzní odpor materiálů, ze kterých je vyrobeno dveřní křídlo, musí klesat směrem do exteriéru. Parotěsnou zábranu může tvořit spojitý nátěr, lepenka nebo různé fólie. Jejich použití závisí na difuzních vlastnostech materiálů použitých na dveřní křídlo. Parotěsná zábrana plní i funkci těsnění dveřního křídla v jeho ploše, omezuje průvzdušnost dveřního křídla, a tím také zabraňuje úniku tepla. Zárubeň dveří musí z hlediska tepelné techniky splňovat kritérium rosného bodu. Vnitřní povrchová teplota zárubně by měla být vyšší než teplota rosného bodu, která je stanovená pro teplotu vnitřního vzduchu a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu. Z těchto požadavků vyplývá, že materiál zárubně vnějších dveří musí mít nízkou tepelnou vodivost. Proto jsou pro vnější dveře vhodné zárubně dřevěné a z plastů. Kovové zárubně musejí mít přerušený tepelný most. Osazení zárubně ve stěně musí se zateplením stěny vytvářet tepelně izolační rovinu, aby se v místě osazení zárubně nevytvářely tepelné mosty. V cihlovém zdivu je vhodné zárubeň osadit v první polovině ostění. Z hlediska tepelné techniky je důležité těsnění dveří. Vhodné je, aby bylo vedeno v souvislé rovině a bylo dotlačeno kováním a zároveň, aby umožňovalo snadné zavírání dveří. 31

Dveřní konstrukce se musí navrhovat tak, aby nedošlo k průniku vody do konstrukce dveří a do interiéru. Tvarování funkční spáry a prvků dveří musí umožňovat odvedení vody do venkovního prostoru. Z tohoto hlediska je důležité tvarování funkční spáry, navržení odvodných drážek a jejich vyvedení do exteriéru. (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) Tab.3 Požadované a doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla Popis konstrukce Výplň otvoru ve vnější stěně a strmé střeše, z vytápěného prostoru do venkovního prostředí, kromě dveří Šikmá výplň otvoru se sklonem do 45, z vytápěného prostoru do venkovního prostředí Dveřní výplň otvoru z vytápěného prostoru do venkovního prostředí (včetně rámu) Výplň otvoru vedoucí z vytápěného do temperovaného prostoru Výplň otvoru vedoucí z temperovaného prostoru do venkovního prostředí Šikmá výplň otvoru se sklonem do 45 vedoucí z temperovaného prostoru do venkovního prostředí Lehký obvodový plášť, hodnocený jako smontovaná sestava včetně nosných f prvků, s poměrnou plochou průsvitné w 0,50 výplně otvoru f w = A w / A [m 2 /m 2 ], kde [m2/m2] A celková plocha lehkého obvodového pláště (LOP) f w > 0,50 Součinitel prostupu tepla [W/(m 2. K] Požadované Doporučené Doporučené hodnoty hodnoty hodnoty pro pasivní domy U N,20 U rec,20 U pas,20 1,5 1,2 0,8 až 0,6 1,4 1,1 0,9 1,7 1,2 0,9 3,5 2,3 1,7 3,5 2,3 1,7 2,6 1,7 1,4 0,3 + 1,4 f w 0,7 + 0,6 f w 0,2 + f w 0,15 + 0,85 f w A w plocha průsvitné výplně otvoru sloužící převážně k osvětlení interiéru včetně příslušných částí rámu v LPO [m2] Kovový rám výplně otvoru - 1,8 1 Nekovový rám výplně otvoru - 1,3 0,9 07 Rám lehkého obvodového pláště - 1,8 1,2 32

3.4.3 Akustické požadavky Vzduchová neprůzvučnost musí být stanovena v souladu s ČSN EN ISO 10140-2 nebo pro určité typy dveří v souladu s příloho B harmonizované normy ČSN EN 14351-1+A1. Akustické požadavky na dveřní konstrukci se musí uplatnit u všech prvků dveří, při konstrukci zárubně, dveřního křídla a řešení funkční spáry s vhodně umístěným těsněním. Základním kritériem pro hodnocení akustických vlastností dveří je: Stupeň neprůzvučnosti, daný kmitočtovou charakteristikou ve stavební zvukově izolační oblasti R d (db) a určuje se měřením. Index neprůzvučnosti R wd (db), který představuje jedno číslo získané vyhodnocením kmitočtové charakteristiky stupně neprůzvučnosti směrnou křivkou v rámci přípustných tolerancí. Doporučení z norem jsou minimální hodnoty R wdn (db) a v závěrečném hodnocení platí nerovnost: Tab. 4 Hodnoty vzduchové neprůzvučnosti R wdn z norem pro dveře Dveře mezi místnostmi R wdn (db) Byt schodiště Nemocniční pokoj chodba 27 Třída chodba Hotelový pokoj kategorie A Vedlejší prostor 32 Pokoj intenzivní pomoci v nemocnici Speciální pracovny chodba Pracovny na technickou činnost a chodby 22 Netěsněné typové dveře mají index neprůzvučnosti nízký od 17 db do 20dB. Aplikací těsnění se neprůzvučnost dveří zvýší o 3 až 5 db. Dveře obvykle rozdělují prostory s různou hlučností a nacházejí se ve stěně, která má vyšší neprůzvučnost než dveřní konstrukce. Tato podstatně snižuje neprůzvučnost než celé dělící stěny s dveřmi. Z hlediska neprůzvučnosti celé stěny 33

s dveřmi rozdíl mezi neprůzvučností plné části stěny a dveřní konstrukcí by neměl být větší než 10 db. Neprůzvučnost stěny s dveřmi se může zvýšit jen vyšší neprůzvučností dveří. Akustické vlastnosti dveří lze také zlepšit (obr. 12): A Zvýšením hmotnosti, například vkládáním těžších materiálů, jako je plech, těžké desky. Tento způsob zvýšení neprůzvučnosti zatěžuje závěsy, a proto je méně vhodný B Vrstvením křídla z materiálů s různým dynamickým modulem pružnosti, střídáním materiálů dynamicky tvrdých a měkkých C Navržením odlišné hmotnosti pláště dveří nebo různých šířek pláště D Změnou pevnosti dveřního křídla při stejné plošné hmotnosti E Zvětšením vzdáleností mezi plášti dveřního křídla F Obložením dveřního křídla pohltivým materiálem G Přerušením akustických mostů v konstrukci dveřního křídla Obr. 11 Zvýšení neprůzvučnosti dveřního křídla I průnik hluku přes dveřní křídlo II průnik hluku přes spáry a netěsnosti III průnik hluku přes zárubeň 1 hmotné dveřní křídlo z lamelových profilů, 2-plech mezi překližkami, 3 desky z minerálních vláken, 4 koženka, kůže, fólie, 5 zvuková izolace, 6 pružná vložka (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) 34

Obr. 12 Možnosti zlepšení akustických vlastností dveří (PUŠKÁR, A. Okna, dveře, prosklené stěny) Zárubeň musí být těsněná v detailu osazení ve stěně. Prostor mezi stěnou a materiálem zárubně musí být vyplněný, při vyšších akustických nárocích by se měly na zárubeň použít pružné oddělené díly. Těsnění dveří z hlediska akustiky je důležitým prvkem. Zbytečné jsou různé akustické konstrukční úpravy na dveřním křídle, nejsou-li dveře vhodně utěsněny. Těsnění dveří musí být umístěno ve funkční spáře dveří v jedné rovině a ze strany přicházejícího hluku. Při zvýšených akustických požadavcích by těsnění mělo probíhat ve dvou nebo ve více rovinách. 35

3.4.4 Dveře se zvýšenou požární odolností Dveře, které slouží jako požární uzávěry budov, musí z hlediska požární bezpečnosti budovy splňovat tyto požadavky: Zachování nosnosti a stability na dobu určenou technickou specifikací Omezení šíření ohně a kouře v budově Omezení šíření požáru na jiné budovy Umožnění úniku lidem a zvířatům z budovy Zajištění bezpečnosti záchranných jednotek Dveře jako požární uzávěry rozdělujeme podle jejich funkce na: Bránící šíření tepla s označením El (původně PB) Omezující šíření ohně a průnik tepelného záření - EW (původně značeno PO) Utěsněné proti průniku kouře s označením S (původní značení K) Požární odolnost požárních uzávěrů se zařazením podle schopnosti odolávat požáru podle určených kritérií dosažených při zkouškách zařazuje požární uzávěry do stupnice požární odolnosti 12, 30, 45, 60, 90, 120, 180 a 240 min. Požární odolnost požárních uzávěrů (dveří) musí být vyznačena ve výkresech projektu stavby i s uvedením časového úseku: Dveře bránící šíření tepla El C Dveře omezující šíření tepla EW C Dveře utěsněné proti průniku plynu S C, kde C označuje samouzavírací schopnost dveří (požárního uzávěru) jako funkční kritérium. Udává se i typ stavební konstrukce podle množství a způsobu zabudování hořlavých hmot (D1, D2, D3): D1 nezvyšuje intenzitu požáru, obsahují nehořlavé hmoty nebo hořlavé hmoty použité tak, že na nich není závislá stabilita a únosnost konstrukce. Tyto hořlavé hmoty musejí být uvnitř konstrukce a nesmí dojít k jejich vzplanutí D2 nezvyšuje intenzitu požáru, obsahují nehořlavé látky konstrukčně použité tak, že je na nich závislá stabilita a únosnost konstrukce D3 zvyšují intenzitu požáru a nesplňují požadavky konstrukcí D1 a D2 36

3.4.5 Bezpečnostní dveře (dveře odolné proti vloupání) Problém násilného vniknutí do objektu je jedním z hlavních témat při řešení pojištění budovy. Je více možností jak nebezpečí násilného vniknutí eliminovat, případně zmírnit jeho následky. Bezpečnostní opatření uplatňovaní v budovách můžeme rozdělit na: Bezpečnostní opatření jako součást konstrukčního řešení stavebních prvků pasivní bezpečnost Bezpečnostní elektronické systémy budov aktivní bezpečnost Kombinace zabezpečovacích systémů Dveře jako stavební prvek jsou z hlediska násilného vniknutí do chráněných prostor jedním z nejslabších prvků budovy, proto se jejich konstrukce musí zvážit už v projektové přípravě. Kvalita typizovaných výrobků musí garantovat certifikát státní zkušebny a osvědčení o bezpečnostní úrovni výrobku, vydané Kriminalistickým expertizním ústavem. Atypické výrobky se musí předložit k posouzení a schválení s přesnou dílenskou dokumentací. Při umísťování bezpečnostních dveří je potřebná koordinace s projektem požární ochrany a musí se respektovat zásady požární ochrany stanovené specialistou požární ochrany jako prvořadé. V místech, kde vzniká kolize požárních dveří s bezpečnostními, je nutné vzít do úvahy oba požadavky. Z hlediska bezpečnosti se dveře zařazují do tří kategorií: Kategorie A dveře se zaručenou pasivní bezpečností, které jsou těžko překonatelné, orientační doba pro práci nástroje t < 10 minut a počet zjištěných odporových jednotek (OJ) je 26 OJ 50 Kategorie B dveře se zvýšenou pasivní bezpečností, které jsou překonatelné a orientační doba pro práci nástroje t < 5 minut, počet zjištěných odporových jednotek je 11 OJ 25 Kategorie C dveře dosahující základní úrovně požadavků na bezpečnost dveří Při zkouškách se zjišťuje odolnost proti statickému zatížení, odolnost proti vysazení ze závěsů, odolnost proti nárazovému zatížení, odolnost závory proti boční síle, odolnost zámku, odolnost zapadacího plechu, odolnost bezpečnostního štítu proti odvrtání a odtržení. 37

3.4.6 Odolnost proti zatížení větrem Tato vlastnost posuzuje stabilitu konstrukce otvorové výplně, vzhledem k působení tlaku větru. V rámci této zkoušky se měří deformace rámových křídlových profilů vnějších dveří při působení tlaku větru. Zkouška je provedena podle normy ČSN EN 12211 Okna a dveře Odolnost proti zatížení větrem Zkušební metoda. Klasifikace je provedena podle normy ČSN EN 12210 Okna a dveře Odolnost proti zatížení větrem Klasifikace Výsledkem je stanovení třídy odolnosti proti zatížení větrem. Třída odolnosti proti zatížení větrem hodnotí průhyb rámu ve třídách A C, kdy třída C je nejlepší a znamená nejmenší průhyby. Tab. 5 Klasifikace relativního čelního průhybu Relativní čelní Třída průhyb A < 1/150 B < 1/200 C < 1/300 Třída odolnosti proti zatížení větrem dále udává tlaková zatížení ve třídách 1 5. Vyšší číselné označení udává vyšší tlak působícího větru. Tab. 6 Klasifikace zatížení větrem Třída P1 [Pa] P2 a) [Pa] P3 [Pa] 0 nezkouší se 1 400 200 600 2 800 400 1200 3 1200 600 1800 4 1600 800 2400 5 2000 1000 3000 Exxxx b) xxxx a) Tento tlak se opakuje 50x b) Zkušební vzorky zkoušející se pro třídu vyšší než 5 se klasifikují jako Exxxx 38

Tab. 7 Odolnost proti zatížení větrem Klasifikace Třída pro zatížení větrem Relativní čelní průhyb A B C 1 A1 B1 C1 2 A2 B2 C2 3 A3 B3 C3 4 A4 B4 C4 5 A5 B5 C5 Exxxx AExxxx BExxxx CExxxx Nejnižší dosažená třída je A1. Nejvyšší obvykle zkoušená a dosahovaná hodnota odolnosti proti zatížení větrem je třída C5. Vyšší třídy jsou označovány přímo hodnotou tlakového zatížení (např. třída E2400). V některých případech dochází ke snížení třídy relativného čelního průhybu z důvodu použití méně tuhé konstrukce dveří, ale zvýšením třídy tlakového zatížení. 3.4.7 Vodotěsnost Účelem zkoušky vodotěsnosti je zjistit, jak dané okno či vchodové dveře odolávají působení deště v součinnosti s působením větru (zkušebního tlaku). Zkoušku je možné provádět dvěma zkušebními postupy: Postup A: vhodný pro nechráněný výrobek Postup B: vhodný pro částečně chráněný výrobek Zkušebním předpisem je norma ČSN EN 1027 Okna a dveře Vodotěsnost Zkušební metoda Klasifikace je prováděna podle normy ČSN EN 12208 Okna a dveře Vodotěsnost Klasifikace Podle toho, jakému tlaku vzduchu zkušební vzorek odolá bez průniku vody na vnitřní část konstrukce, se pak zařadí do třídy vodotěsnosti dle příslušné klasifikace. Tyto třídy jsou 1A 9A (1B 7B), lepší výsledky se pak hodnotí přímo hodnotou tlakového zatížení, které konstrukce odolá bez průniku vody. 39

Zkušební tlak P max [Pa] Tab. 8 Průběh zkoušky vodotěsnosti, klasifikační třídy Zkušební postup A Klasifikace Zkušební postup B - - 0 0 bez požadavku 0 1A 1B 15 min postřikování 50 2A 2B Jako třída 1 + 5 min 100 3A 3B Jako třída 2 + 5 min 150 4A 4B Jako třída 3 + 5 min 200 5A 5B Jako třída 4 + 5 min 250 6A 6B Jako třída 5 + 5 min 300 7A 7B Jako třída 6 + 5 min 450 8A - - Jako třída 7 + 5 min 600 9A - - Jako třída 8 + 5 min > 600 Exxx - - POZNÁMKA: Postup A je vhodný pro výrobek, který není chráněný Postup B je vhodný pro výrobek, který je částečně chráněný Požadavky Nad 600 Pa ve stupních pro 150 Pa musí činit doba každého stupně 5 min 3.4.8 Nebezpečné látky Při hodnocení této vlastnosti je posuzováno, zda materiály, které byly použity při výrobě dveří, neobsahují látky nebezpečné z hlediska hygieny, zdraví nebo životního prostředí. Předmětem posouzení jsou především komponenty, které jsou náchylné k vylučování emisí nebo migraci nebezpečných látek při běžném užívání. Při hodnocení této vlastnosti zpravidla není měřen únik nebezpečných látek z hotového výrobku, ale postupuje se nepřímou metodou. Ta spočívá v přezkoumání bezpečnostních listů nebo dodaných protokolů z měření jednotlivých materiálů, které jsou při výrobě dveří použity. U dřevěných dveří se jedná především o použité lepidlo, silikonový tmel a nátěrový systém. U plastových dveří se jedná o samotný pastový profil, ze kterého jsou dveře vyrobeny. Výsledkem posouzení této vlastnosti je konstatování, zda výrobek obsahuje nebezpečné látky nebo neobsahuje. 40

3.4.9 Únosnost bezpečnostních zařízení Bezpečnostním zařízením jsou označované např. pojistné a vratné uzávěry, omezovače a upevňovací zařízení pro čistící postupy apod. Posouzení únosnosti těchto zařízení je provedeno pouze v případě, že jsou na výrobku použita a správně osazena. Bezpečnostní zařízení musí být schopna držet křídlo, okenní křídlo nebo rám na místě po dobu 60 sekund při aplikaci 350 N na křídlo nebo rám v nejnepříznivější vzdálenosti tzn. poloha, směr. Výsledkem zkoušky je skutečnost, zda bezpečnostní zařízení tomuto požadavku vyhovělo nebo nevyhovělo. 3.4.10 Radiační vlastnosti Jedná se o hodnotu celkového činitele prostupu slunečního energie (solární faktor hodnota g) a hodnotu světelného činitele prostupu průhledných zasklení (hodnota τ vv ) Stanovení uvedených hodnot musí být provedeno v souladu s ČSN EN 410, nebo je-li to nutné, s EN 13363-1 nebo EN 13363-2 (referenční metoda). Výše uvedené hodnoty jsou deklarovány výrobci izolačních skel na technických listech použitého izolačního skla. Celkový činitel prostupu slunečního záření (solární faktor g) udává celkovou energii přenesenou přes zasklení. Jedná se o součet energie přenesené přímo přes zasklení a energie přenesené přímo přes zasklení a energie následně vyzářené do interiéru. Čím vyšší bude hodnota solárního faktoru, tím více sluneční energie v podobě tepla nám zasklení vpustí do místnosti. V zimních měsících se bezpochyby bude jednat o vlastnost, kterou bychom chtěli maximálně využít. V létě se ovšem může jednat o nežádoucí jev, který může způsobit přehřívání místnosti. Světelný činitel prostupu (hodnota τ vv ) je definován jako část viditelného světla, které je přes zasklení přeneseno do interiéru. Čím vyšší bude hodnota světelného činitele prostupu, tím větší množství světla se přes zasklení do místností dostává. Ve většině případů je tedy žádoucí, aby množství propuštěného světla do místnosti bylo co nejvyšší. S rostoucími požadavky na snížení součinitele prostupu tepla zasklívacích jednotek dochází ke zvyšování počtu skel a používání speciálních pokovených povlaků. Důsledkem toho dochází ke snížení prostupu energie a světla, ale to není vždy žádoucí. Je tedy třeba hledat kompromis mezi tepelnými a radiačními vlastnostmi používaných izolačních skel z pohledu umístění a využitelnosti otvorových výplní. 41

3.4.11 Průvzdušnost Průvzdušnost je vlastnost, která udává celkové utěsnění otvorové výplně. Vyjadřuje se ve vztahu na celkovou plochu nebo délku funkční spáry zkušebního vzorku. Podle výsledků měření jsou vchodové dveře hodnoceny třídou 1 4, kdy nejlepší je třída 4. Při klasifikaci jednotlivých tříd se vychází z referenčních průvzdušností při zkušebním tlaku 100Pa. Zkušební vzorek je zařazen do uvedené třídy, jestliže měřená průvzdušnost není větší než horní mezní hodnota dané třídy ani u jednoho z aplikovaných zkušebních tlaků. Současně vyráběné vchodové dveře dosahují velmi nízkých hodnot průvzdušnosti (třída 3 nebo 4). Vysoká těsnost otvorových výplní snižuje úniky tepelné energie funkčními spárami, což má velmi pozitivní vliv na energetické úspory. Je ovšem v rozporu s požadavkem na hygienickou výměnu vzduchu v místnostech. Proto je potřeba myslet na zabezpečení výměny vzduchu v místnostech pravidelným větráním nebo v lepším případě zajistit výměnu vzduchu větracím systémem s rekuperací tepla. Graf 1 - Závislosti spárové průvzdušnosti na rozdílu tlaků - určeni ilv 42