Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Analýza stresových faktorů na pracovišti Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Lucie Strachotová Monika Lysáková Brno 2011

Děkuji mé vedoucí práce za odborné připomínky a rady, které jsem použila při zpracování bakalářské práce. Velké díky patří také mému příteli a ostatním, kteří mi pomáhali.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Analýza stresových faktorů na pracovišti vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Brně dne 23. května 2011

Abstract Lysáková, M., Analysis of the stress factors in the workplace. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2011. The Bachelor thesis on the theme of Analysis of the stress factors in the workplace approaches the problem of stress in the exercise of profession of teacher and evokes the existence, the recurrence and the intensity of the stress factors in the primary school Merhautova, Brno. The first part approaches the theory of the stress, its particular factors, the assertivity, the question of the mental health and above all, the stress of the teacher. In the second part we mention the data on the concrete existence of stress in this school. The research is made with a quantitative method and all the useful information was obtained through a questionnaire. In conclusion of the practical part, we present some propositions and recommendations to eliminate the stress, at the same time for the school management and for the teachers. Keywords Stress, stress factors, stress in the workplace, mental health, assertivity, manage stress. Abstrakt Lysáková, M. Analýza stresových faktorů na pracovišti. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011. Bakalářská práce na téma Analýza stresových faktorů na pracovišti přibližuje problematiku stresu v oblasti výkonu pedagogické profese a zabývá se výskytem, četností a intenzitou stresových faktorů na konkrétní ZŠ Merhautova. První část je zaměřena na teorii stresu, jednotlivé stresové faktory, asertivitu, otázku duševního zdraví a především na stres u pedagoga. Teoretická část je uzavřena popisem možných technik ke zvládnutí stresu. Ve druhé části uvádíme míru výskytu stresu v dané základní škole. Výzkum je proveden kvantitativní metodou a všechny potřebné informace jsou získány prostřednictvím dotazníku. V závěru praktické části uvádíme návrhy a doporučení k eliminaci stresu jak pro vedení školy, tak pro pedagogy. Klíčová slova Stres, stresové faktory, stres na pracovišti, duševní zdraví, asertivita, zvládnutí stresu.

Obsah 5 Obsah 1 Úvod a cíl práce 11 1.1 Úvod... 11 1.2 Cíl práce...12 1.3 Metodika...12 2 Teoretická část 13 2.1 Co je to stres?...13 2.2 Druhy stresů...13 2.2.1 Pozitivní stres...13 2.2.2 Negativní stres...14 2.3 Všeobecný adaptační syndrom (GAS)...15 2.4 Dělení stresových faktorů...16 2.5 Příznaky stresu... 17 2.5.1 Chování a jednání (behaviorální)... 17 2.5.2 Psychika psychologické příznaky... 17 2.5.3 Fyziologické příznaky...18 2.5.4 Psychosomatické nemoci...18 2.6 Příčiny stresu...19 2.6.1 Vnější...19 2.6.2 Vnitřní...19 2.7 Časový tlak... 20 2.8 Stres na pracovišti... 20 2.9 Možnosti omezení stresu na pracovišti... 22 2.10 Vztahy na pracovišti... 23 2.11 Asertivita a stres... 24 2.12 Duševní hygiena... 26 2.13 Stres u pedagoga... 26 2.13.1 Zdroje stresu u pedagoga... 27 2.14 Jak zvládat stres... 28

Obsah 6 2.14.1 Relaxace... 29 2.14.2 Jóga... 30 2.14.3 Meditace...31 2.14.4 Autogenní trénink (AT)...31 3 Praktická část 33 3.1 Empirický výzkum... 33 3.2 Charakteristika objektu zkoumání... 33 3.3 Dotazníkové šetření... 34 3.4 Výzkumné otázky a hypotézy... 35 3.5 Zkoumaný vzorek... 35 4 Výsledky 39 4.1 Subjektivní pociťovaná míra stresu... 39 4.2 Následky působení stresu... 45 4.3 Zjišťování postojů a vztahů k vykonávanému povolání... 52 4.4 Vztah mezi podřízeným a nadřízeným... 58 4.5 Vyhodnocení výzkumných otázek a hypotéz... 63 5 Diskuze 64 6 Návrhy a doporučení 67 6.1 Vedení školy... 67 6.2 Pedagogové... 67 6.3 Konkrétní návrhy... 68 6.3.1 Kurz asertivity... 68 6.3.2 Kurz jógy... 68 6.3.3 Smlouvy mezi učiteli a rodiči... 69 7 Závěr 71 8 Literatura 72 Přílohy 75 A Dotazník 76

Seznam obrázků 7 Seznam obrázků Obr. 1 Rozhodování o povaze stresu 15 Obr. 2 Jak často pociťujete stres v pracovním procesu? 39 Obr. 3 Jaký faktor stresu Vás nejvíce ovlivňuje? 40 Obr. 4 Vyhovuje Vám pracovní prostředí? 41 Obr. 5 Cítíte se být přepracován/a? 42 Obr. 6 Cítíte se být dostatečně finančně odměněni za svou práci? 43 Obr. 7 Tvoříte společně s dalšími spolupracovníky na pracovišti tzv. dobrý tým? 44 Obr. 8 Máte žáka/y, který/kteří Vás stresuje/í? 45 Obr. 9 Pociťujete často nějaké zdravotní nebo tělesné potíže, které přičítáte práci? 46 Obr. 10 Nejčastější potíže při práci 46 Obr. 11 Způsobují Vám pracovní starosti potíže se spánkem? 47 Obr. 12 Stravujete se zdravě a pravidelně? 48 Obr. 13 Obr. 14 Obr. 15 Obr. 16 Považujete současný systém stravování a občerstvení ve škole za vyhovující? 49 Máte čas věnovat se činnostem, které by Vám pomohly snížit pocity stresu? 50 Umožňují Vám časové nároky práce dobře skloubit soukromý a rodinný život? 51 Potýkáte se v současnosti i s nějakými závažnými soukromými problémy? 52 Obr. 17 Máte svoji práci rád/a? 53 Obr. 18 Jeví se Vám být Vaše práce zajímavou a pestrou? 54 Obr. 19 Obáváte se, že o své pracovní místo přijdete? 55

Seznam obrázků 8 Obr. 20 Máte k plnění pracovních úkolů vždy a včas potřebné informace? 56 Obr. 21 Obr. 22 Práce mi neposkytuje dostatečný pocit uspokojení a seberealizace, je jen zdrojem přijmu. 57 Dělá, podle Vašeho názoru, zaměstnavatel nějaká opatření proti stresu a pro kompenzaci neúměrné pracovní zátěže? 59 Obr. 23 Jak byste ohodnotil/a přístup vedení k Vám jako podřízeným? 60 Obr. 24 Umí Vás nadřízený za dobře vykonanou práci pochválit? 61 Obr. 25 Cítíte nátlak z vedení? 62 Obr. 26 Do jaké míry jste spokojená/ý s vedením školy? 63

Seznam tabulek 9 Seznam tabulek Tab. 1 Pohlaví 36 Tab. 2 Věk 36 Tab. 3 Povolání 37 Tab. 4 Vzdělání 37 Tab. 5 Délka zaměstnání na pracovišti 38 Tab. 6 Jak často pociťujete stres v pracovním procesu? 39 Tab. 7 Jaký faktor stresu Vás nejvíce ovlivňuje? 40 Tab. 8 Vyhovuje Vám pracovní prostředí? 41 Tab. 9 Cítíte se být přepracován/a? 42 Tab. 10 Cítíte se být dostatečně finančně odměněni za svou práci? 43 Tab. 11 Tvoříte společně s dalšími spolupracovníky na pracovišti tzv. dobrý tým? 44 Tab. 12 Máte žáka/y, který/kteří Vás stresuje/í? 45 Tab. 13 Pociťujete často nějaké zdravotní nebo tělesné potíže, které přičítáte práci? 46 Tab. 14 Způsobují Vám pracovní starosti potíže se spánkem? 47 Tab. 15 Stravujete se zdravě a pravidelně? 48 Tab. 16 Tab. 17 Tab. 18 Tab. 19 Považujete současný systém stravování a občerstvení ve škole za vyhovující? 49 Máte čas věnovat se činnostem, které by Vám pomohly snížit pocity stresu? 50 Umožňují Vám časové nároky práce dobře skloubit soukromý a rodinný život? 51 Potýkáte se v současnosti i s nějakými závažnými soukromými problémy? 52

Seznam tabulek 10 Tab. 20 Máte svoji práci rád/a? 53 Tab. 21 Jeví se Vám být Vaše práce zajímavou a pestrou? 54 Tab. 22 Obáváte se, že o své pracovní místo přijdete? 55 Tab. 23 Máte k plnění pracovních úkolů vždy a včas potřebné informace? 56 Tab. 24 Tab. 25 Práce mi neposkytuje dostatečný pocit uspokojení a seberealizace, je jen zdrojem příjmu. 57 Dělá, podle Vašeho názoru, zaměstnavatel nějaká opatření proti stresu a pro kompenzaci neúměrné pracovní zátěže? 58 Tab. 26 Jak byste ohodnotil/a přístup vedení k Vám jako podřízeným? 59 Tab. 27 Umí Vás nadřízený za dobře vykonanou práci pochválit? 60 Tab. 28 Cítíte nátlak z vedení? 61 Tab. 29 Do jaké míry jste spokojená s vedením školy? 62 Tab. 30 Asertivita I informace o kurzu 68 Tab. 31 Plán jógy 69 Tab. 32 Plán jógy 2 69

Úvod a cíl práce 11 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod V dnešní moderní a uspěchané době, je stres stále diskutovanějším tématem. Tento pojem se skloňuje ve všech pádech a je dnes již nedílnou součástí snad každé oblasti lidského bytí. O stresu se hovoří a píše jako o civilizační chorobě. Přesto však mnoho lidí netuší, co přesně stres znamená a nakolik se dotýká jejich každodenního života. Jedni neví, co si pod tímto pojmem představit, druzí pak, přestože jsou o stresu dostatečně informováni, si často nepřipouštějí, že by se mohl týkat také jich. Lidé zlehčují nebo naprosto ignorují průvodní příznaky stresu, na řešení neustávajících obtíží pak nemají čas a odtud je již jen krůček k závažným problémům či poruchám. Dnešní doba je velmi hektická, vše se dělá rychle a bez rozmyslu. Aby člověk udržel krok, není pro skutečný odpočinek prostor. Takto rychle uvažujeme, nicméně si již neuvědomujeme, jak zásadně se tento nesprávný a zrychlený způsob života odráží na našem zdraví a jak výrazně nás často může ohrozit na životě. Přesto však nemůžeme stres brát pouze jako špatný. Přestože jeho nadmíra škodí, mohou v životě nastat situace, kdy nám naopak stres pomáhá přežít. Přinutí nás k útěku z hořící budovy či před jiným útokem, vyburcuje nás k výkonům, kterých bychom běžně nebyli schopni. Bez stresu by nebyly žádné touhy, starosti ani zájmy, které člověk k životu bezpodmínečně potřebuje. Celkově je otázka stresu poměrně komplikovaná a zorientovat se v ní vyžaduje určité úsilí. Především realizace poznatků v běžném životě je pak velmi obtížná a často kritická část celého boje se stresem. Někdo stres nepociťuje tak často, jiný ho však prožívá více než by měl. Příčin stresu je nespočet a často se s nimi setkáváme, aniž bychom je výrazněji pocítili. Přesto jsou oblasti, kde je nadmíra stresu nežádoucím, mnohdy ovšem velmi běžným jevem. Víme také, že kdo trpí častým stresem, je vystaven značnému riziku a snižují se mimo jiné i jeho pracovní schopnosti A protože v zaměstnání stráví člověk značnou část svého života, budeme se zabývat především stresem na pracovišti. Identifikace problému, zjištění příčin, popis reakcí a možných důsledků jsou hlavními cíly práce, spolu s nalezením možností řešení a návrhy, jak stres na pracovišti eliminovat. K pozorování stresu byla vybrána Základní a Mateřská škola Merhautova v Brně, mimo jiné také proto, že pedagogové jsou uváděni na 7. místě, co se týká výskytu stresu. Na práci pedagogů je obzvláště dnes často směřována kritika z důvodu poklesu morálky dětí a mládeže. Je proto na místě předpokládat, že také na tomto pracovišti bude značná míra stresu. Zabývat se tedy budeme prostředím školy, vztahy na pracovišti a zjišťovat nejčastější příčiny stresu pedagogů. Cílem práce tedy bude zjistit, jaké konkrétní stresové faktory ovlivňují právě toto pracoviště, určit jejich míru a navrhnout možná řešení ke zmírnění stresu pedagogů.

Úvod a cíl práce 12 1.2 Cíl práce Jak již bylo zmíněno, cílem práce je zjistit, zda a v jaké míře se vyskytuje stres u pedagogů na Základní škole Merhautova v Brně. Míra výskytu stresu bude sledována pomocí kvantitativní metody formou dotazníků, které budou předloženy jednotlivým pedagogům. Z vyhodnocených odpovědí určíme nejvýraznější stresové faktory na daném pracovišti a navrhneme vhodná opatření k eliminaci stresu. Spolu s nimi doporučíme možnosti, jak předcházet samotnému vzniku stresových situací a to jak pro vedení dané školy, tak i pro samotné pedagogy. 1.3 Metodika Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá stresem obecně. Přibližuje samotný pojem stres, jednotlivé druhy stresových faktorů spolu s konkrétními druhy stresů. Věnuje se však také přímo stresu na pracovišti, zabývá se stresem pedagogů, asertivitou či duševním zdravím. Uvedeny jsou zde také všeobecné návrhy a doporučení k eliminaci stresu. V praktické části pak zjišťujeme, v jak velké míře se objevuje stres na konkrétní základní škole a s jakými stresovými faktory se pedagogové nejčastěji potýkají. V rámci výzkumu využijeme kvantitativní metodu a prostřednictvím dotazníků zjistíme potřebné informace, jež budou následně zpracovány a využity pro další návrhy a doporučení. Dotazník obsahuje části jako jsou pociťovaná míra stresu, následky působení stresu, postoje a vztahy k vykonávanému povolání, vztahy mezi podřízenými a nadřízenými. Snahou je tak nalézt vhodná opatření ke zmírnění případného stresu. Vyhodnocení dotazníků spolu s rozborem získaných informací bude uvedeno v diskuzi a samotném závěru práce. Praktickou část pak uzavírají jednotlivé návrhy a doporučení pro pedagogy i vedení školy. U konkrétních návrhů pak bude provedena kalkulace nákladů na jejich realizaci.

Teoretická část 13 2 Teoretická část V této části bakalářské práce se věnujeme stresu obecně. Pro uvedení do problematiky je zde přiblížen pojem stres jako takový, co rozumíme jednotlivými stresovými faktory a jaké jsou nejčastější příčiny stresu. Popsány jsou zde také možnosti, jak stresu čelit a předcházet. V souvislosti s tématem práce je přiblížena problematika stresu na pracovišti spolu s největšími stresovými faktory, které ovlivňují pracovní život, zvláště pak co se týče stresu u pedagoga. Zmíněno je také téma asertivity či duševní hygieny. Závěr kapitoly je pak věnován otázkám, jak nejlépe zvládnout stres. 2.1 Co je to stres? Pod tímto pojmem si každý člověk představuje něco jiného a na každého působí individuálně. Plamínek (2008, s. 124) ve své knize píše, že slovo stres můžeme definovat jako určitý stav napětí, kterým lidský organismus reaguje na podněty (stresory). Podle Melgosy (2001) je stres reakcí organismu na jeho potřeby a požadavky či stav určitého fyziologického nebo psychologického napětí. Stres chápe také jako určitou přípravu na útok nebo útěk, stejně tak však může být počátkem mnoha onemocnění. Často je lidmi stres zaměňován s úzkostí nebo strachem, což bývá mnohdy předpokladem špatného chápání podstaty stresu, jeho příčin a tedy také chybně volených opatření pro jeho zvládání. Selye (1966) označuje stres jako stav, který se projevuje ve formě specifického syndromu. Tento syndrom představuje souhrn všech nespecificky vyvolaných změn. Tyto změny jsou následkem působení mnoha faktorů a jsou v rámci daného biologického systému. 2.2 Druhy stresů V této podkapitole se budeme zabývat dělením stresů. Existuje hodně druhů. Podle Mikuláštíka (2007) můžeme stres rozdělit na pozitivní a negativní, situační (zátěž v daném okamžiku) a chronický (přetrvávající delší dobu), anticipační (obavy z budoucnosti) a reziduální (neschopnost se vyrovnat s minulostí), fyzický (způsobený úrazem, velkou tělesnou zátěží, nemocí) či psychický (pocit zodpovědnosti, nemohoucnosti). Mezi nejznámější stresy patří pozitivní a negativní, proto se jimi budeme více zabývat. 2.2.1 Pozitivní stres Pozitivní stres můžeme nazvat cizím slovem eustres. Je to stres, který se nám snaží vyvolat příjemné pocity, pomáhá nám nalézt rovnováhu a stabilitu. Je důležité ho aktivně vyhledávat (Plamínek, 2008).

Teoretická část 14 Tento druh stresu slouží jako stimulace nebo výzva, což je důležité pro akční připravenost při sportovním výkonu nebo sebeobraně. Může znamenat silný pozitivní zážitek, což může být například výhra v loterii (Mikuláštík, 2007). Plamínek (2008, s. 130) uvádí: Lidé, kteří dokážou hledat a nalézat radost v běžných situacích života, případně i ve zvládání těžkostí, které život přináší, mají vysokou odolnost vůči stresu, a tedy předpoklady být stabilními osobnostmi. Pozitivní stres nevyvolává nebezpečí, ale je důležitý pro náš život (Geisselhart, Hofmann-Burkart, 2006). Negativní stres způsobují okolnosti, které se nazývají stresory, u pozitivního stresu jsou životní faktory označeny jako salutory, které posilují, povzbuzují a dodávají sílu (Křivohlavý, 2001). Také Matoušek (2003, s. 11) říká, jak nám stres může pomáhat v našem životě: Každý člověk je více či méně vystaven životní událostem a okolnostem, které mohou být označeny jako stresující a nelze předpokládat, že by se jim mohl vždy vyhnout. V podstatě by to člověku nebylo ani prospěšné, protože stres je základní součástí života a jeho určitá míra může mít naopak příznivý účinek na životní a pracovní spokojenost člověka, podněcovat jej k větší výkonnosti, zvyšovat motivaci a posilovat jeho sebevědomí, sebedůvěru a schopnost adaptace. 2.2.2 Negativní stres Negativní stres, neboli distres, vyvolává pocity nepříjemné a snaží se jedince upozorňovat na existující nebezpečí (Plamínek, 2008). Pod negativním stresem si dokážeme představit například neustálé zvonění telefonu, obtěžování kolegů, když šéf po nás chce, aby bylo všechno vyřízené (Geisselhart, Hofmann-Burkart, 2006). Distres se dělí na dvě skupiny. K akutnímu distresu dochází při zavážných dopravních nehodách, při těžkých pracovních úrazech, když nám umře milovaná osoba, zažijeme pracovní neúspěch, rozvádíme se. Tyto události trvají krátkou dobu, někdy jen okamžik. Naopak se s takovými silnými prožitky dlouze psychicky vyrovnáváme. Dlouhodobé ponižování nadřízeným, mobbing (šikana na pracovišti), špatná organizace, režim práce, dlouhodobé neshody v manželství nebo finanční potíže zahrnujeme do distresu, který se nazývá chronickým. Intenzita působení stresorů je mírnější a může kolísat, než u akutního distresu. Příznakem mohou být pocity úzkosti, únavy, napětí, vyčerpanosti. Působí nepříznivě na pracovní výkon (Matoušek, 2003; Mikuláštík, 2007). Jak uvádí Křivohlavý (2001, s. 171): K distresu dochází tam, kde se domníváme, že nemáme dost sil a možností a kde nejsme s to zvládnout to, co nás ohrožuje, a emocionálně nám není dobře. Záleží ovšem na postoji každého jednotlivce. Na každý podnět naše tělo reaguje v zásadě podle obrázku č.1 (Plamínek, 2008). Jestliže danou situaci vyhodnotíme negativně, dostáváme se přes útěk či útok do distresu. Pokud ale na situaci reagujeme pozitivně a akceptujeme ji, nastává eustres. Může se nám stát,

Teoretická část 15 že podnět vyhodnotíme jako pozitivní, ale blokujeme ho. Následkem této blokace je distres. Moderní teorie, která pochází z 90. let nám říká, že pokud sečteme stresor se stresovou reakcí, dostaneme ve výsledku stres. Stresorem, neboli stresovým faktorem, rozumíme veškeré okolnosti, které způsobují stres. Takový podnět, který působí na náš organismus, přitom může být jak vnitřní, tak vnější. Stresor vyvolává u každého jedince stresovou reakci, kterou rozumíme určitou odpověď člověka či jeho organismu na stresové faktory (Černý, 1999; Melgosa, 2001). Obr. 1 Rozhodování o povaze stresu Zdroj: Plamínek (2008, s. 129) 2.3 Všeobecný adaptační syndrom (GAS) Zatímco stresem jako takovým rozumíme souhrn jistých změn, které se v organismu objevují v určitém čase, všeobecný adaptační syndrom zahrnuje všechny tyto změny tak, jak se pod přetrvávajícím vlivem daného stresoru po určitou dobu vyvíjely. Zde pak hovoříme o třech stádiích, jimiž organismus v reakci na

Teoretická část 16 působení stresoru prochází. Jde o fázi poplachové reakce, rezistence a vyčerpání (Selye, 1966). Z výše zmíněného vychází také Míček, který o poplachové reakci hovoří jako o první odpovědi organismu na působení stresorů. Ty pak vytvářejí podobný typ příznaků, jimiž jsou např. bolesti hlavy, horečka, únava či pocit schvácenosti. Stádium rezistence je druhou fází, do které se jedinec dostává, je-li vystaven trvalejšímu působení stresoru. Organismus tak vyvíjí rezistenci, tedy určitou obranu, která jedinci pomáhá adaptovat se vůči stresu. Fyziologické procesy, jež byly rozrušeny během poplachové reakce, se nyní snaží obnovovat své normální funkce. Pokud je však působení zraňujícího stresoru příliš dlouhé a dosáhne bodu, kdy již organismus není schopen této zátěži odolávat, nastupuje fáze vyčerpání. Mnohé fyziologické dysfunkce vzniklé v poplachové fázi se vracejí a pokud působení stresoru trvá i po této době, dochází ke vzniku různých onemocnění, v nejhorších případech i smrti daného jedince (Míček, Zeman, 1992). Jak dále uvádí Selye, stres je přítomen v každém okamžiku těchto tří stádií, ovšem jeho projevy se v průběhu výrazně mění. Podotýká také, že mnohdy nemusí proběhnout všechny výše zmíněné fáze, abychom mohli hovořit o GAS. Většina stresorů v našem životě obyčejně způsobuje změny na úrovni prvního a druhého stádia. Těmito dvěma stádii si každý člověk projde nesčetněkrát a ve většině případů se nakonec dříve či později vzniklým změnám přizpůsobí. Takto utvářená odolnost je důležitá pro zvládání úkolů všedního dne a schopnost vyrovnat se s každodenním působením běžných stresorů. Pouze nejtěžší a trvalé stresy vedou až k případnému stavu vyčerpání, ne-li ke smrti (Selye, 1966). 2.4 Dělení stresových faktorů Existuje několik dělení stresových faktorů. Všechno na co si vzpomeneme, v nás může vyvolat stres. Příkladem může být propuštění z práce, autonehoda, ztráta blízkého, příchod návštěvy, ale i práce s počítačem a mezilidské vztahy. Autor Charly Cungi (2001) ve své knize popisuje několik druhů stresorů. Akutním stresorem se myslí, že člověk prožije nějakou traumatizující a jím neovlivnitelnou situaci jako například autonehoda, přepadení nebo znásilnění. Trauma do určité míry působí jen na osobnost jedince. Mezi další stresory patří chronické, které odpovídají opakujícím se a chronickým situacím, jakou je například pracovní přetížení, kdy člověk přijímá neúměrné množství informací, soutěživost, kdy se snaží podat co nejvyšší výkon, nebo nevyhovující pracovní prostředí. Reakce člověka se stává trvalou, případně často se opakující. Praško a Prašková (2001) uvádí 4 kategorie stresorů. Do první kategorie řadí vztahové stresory, které často souvisí s problémy v soukromém životě a vztahy mezi lidmi. Nejčastěji do nich řadíme neshody a společné bydlení s rodiči, rozvod, spory v partnerském vztahu, narození dítěte, problémy dětí ve škole. Další kategorií jsou pracovní a výkonové stresory. Do nich patří nízký příjem, ztráta práce, dluhy, konflikty na pracovišti, práce v těžkých zevních podmínkách, nuda nebo nesmyslnost pracovní činnosti, workoholismus. Předpo-

Teoretická část 17 slední kategorií jsou stresory související se životním stylem, do kterých můžeme zařadit nevyhovující bydlení, stereotypní život, chybění koníčků a zájmů, uzavřenost rodiny, nedostatek přátel. Poslední kategorií jsou nemoci, závislosti a handicapy. Jde především o závislostí na drogách, hazardu, alkoholu, ale také o tělesnou nebo psychickou nemoc vlastní nebo člena rodiny. 2.5 Příznaky stresu Obdobně jako u jiných zdravotních problémů se také u stresu setkáváme s určitou nejistotou. Člověk často cítí něco neznámého, má určitá podezření, jistý si však není a nedokáže přesně pojmenovat své stavy. Proto navštíví lékaře, jež zkoumá příznaky stavu, který jej trápí. Stejně tak je potřeba postupovat i v otázce stresu a pokusit se definovat jeho příznaky. Těch existuje velké množství, přesto je můžeme shrnout do tří základních druhů, jimiž jsou behaviorální, psychologické a fyziologické příznaky stresového stavu (Křivohlavý, 2010). Pokud člověk pociťuje některé z následujících příznaků pravidelně, měl by se nad nimi pozastavit a včas se zeptat sám sebe, zda s tím chce něco udělat. 2.5.1 Chování a jednání (behaviorální) Jak uvádí Křivohlavý (2010) ve své knize, mezi příznaky stresového stavu, které se objevují v chování a jednání, patří především nerozhodnost, kdy má jedinec nejistotu v situacích s více možnostmi volby. V takovém případě dlouho přemýšlí, zda volit to či ono. Dalším častým příznakem je změněný denní rytmus, kdy má často člověk problémy s usínáním a spánkem samotným, dlouho bdí a probouzí se v noci. Typickým je také neustálé naříkání a bědování, pohled na svět pouze v šedých a černých barvách. Dalším projevem může být ztráta chuti k jídlu nebo naopak příjem stále většího množství jídla. Zvýšená nepozornost či snaha vyhnout se práci, úkolům nebo odpovědnosti. Ztráta chuti do práce pak často negativně ovlivňuje také kvalitu odvedené práce. Častým je také zvýšené množství vykouřených cigaret či rostoucí příjem alkoholu, objevovat se může také závislost na drogách. 2.5.2 Psychika psychologické příznaky K této skupině příznaků můžeme zařadit prudké a výrazné změny nálad, kdy člověk jednou prožívá velkou radost, podruhé naopak velký smutek. Častá je také zvýšená podrážděnost, popudlivost a úzkostnost. Člověk se také mnohdy zbytečně trápí s věcmi, které nejsou důležité a nepotřebuje je. Bývá hodně unavený a nadměrně se stará o vlastní zdravotní stav a fyzický zjev. Co se týká mezilidských vztahů, často člověk není schopen projevit emociální náklonnost a sympatii vůči druhým lidem. S tím také souvisí omezování kontaktu s druhými lidmi, stejně jako nadměrné snění.

Teoretická část 18 2.5.3 Fyziologické příznaky Zde Křivohlavý zařazuje typické bušení srdce, bolesti hlavy a migrénu. Člověk ve stresu často pociťuje bolesti a svalové napětí v krční oblasti či v dolní části páteře. Stejně běžné je také svírání za hrudní kostí, nechuť k jídlu a plynatost v břišní oblasti, spojené s křečovou bolestí břicha, či výskyt průjmu. Dalším příznakem může být časté močení, ztráta sexuální touhy, případně změny v menstruačním cyklu. Běžná je také vyrážka v obličeji nebo nepříjemné pocity v krku. Stejně tak se může objevit také dvojité vidění spolu s neschopností soustředit se. Je zřejmé, že příznaků působení stresu je velké množství a s mnohými se jistě také značná část lidí denně setkává. Není však pravidlem, že každý, kdo prodělává větší dávky stresu, musí mít nutně všechny z výše uvedených příznaků. Někdy jich je více, jindy méně, ovšem i jeden z příznaků mnohdy stačí, aby jej člověk pociťoval jako určitou nemoc, která jej v životě výrazně omezuje (Mikuláštík, 2007). 2.5.4 Psychosomatické nemoci Všechny reakce organismu na stres více či méně ovlivňují naše zdraví. V důsledku toho se pak stále častěji setkáváme se vznikem psychosomatických onemocnění, které mohou narušovat správné fungování nervového, oběhového, zažívacího, dýchacího či pohybového systému (Mikuláštík, 2007). Melgosa (2001) psychosomatické nemoci uvádí jako nemoci, které se sice projevují tělesně, jejich příčiny jsou však psychologického původu. Dále tyto nemoci dělí do skupin podle toho, jaké oblasti lidského organismu se dotýkají. Může tak jít o dermatologické obtíže spojené s padáním vlasů, akné, kopřivkou, nadměrným pocením či nejrůznějšími ekzémy, případně lupénkou. Svalové, neboli nemoci pohybového aparátu, se mohou projevovat bolestí zad, křečí nebo revmatismem. U dýchacího systému je častým problémem bronchiální astma, alergie, rýma či zánět průdušek. Psychosomatické nemoci se mohou dotýkat také pohlavního a močového traktu, kdy se objevuje zánět pochvy, premenstruální syndrom nebo problémy s udržením moči, u mužů pak např. impotence. Mezi endokrinní, neboli nemoci týkající se žláz s vnitřní sekrecí, spadá např. hypertyreóza, tedy onemocnění štítné žlázy, nebo obezita. Nemoci nervového systému se projevují úzkostí, slabostí, bolestí hlavy a svalů, tiky apod. Mikuláštík (2007) tento výčet psychosomatických nemocí doplňuje o mnohé další, např. vysoký krevní tlak, infarkt myokardu, zvýšená hladina cholesterolu, migréna, dyspepsie se sklonem k žaludečním vředům, cukrovka, chronická zácpa, zánět tlustého střeva, nadýmání, narušený imunitní systém a jiné. Ani tento seznam psychosomatických nemocí však jistě není úplný. Je také nutno podotknout, že i přes četnost, s níž se tyto nemoci v současné společnosti objevují, nemusí být jejich příčinou nutně pouze stres. Často může fungovat pouze jako určitý podpůrný faktor, který u daného člověka pomůže propuknutí nemoci, jindy je dokonce možné, že by se bez stresu tato nemoc vůbec neprojevila (Melgosa, 2001).

Teoretická část 19 S tím souhlasí také Křivohlavý (2010, s. 26), který ve své knize uvádí, že jedno ze současných pojetí vlivu stresu na naše zdraví hovoří o tom, že stres působí jako startér či spouštěč téměř každé nemoci. 2.6 Příčiny stresu Stresory jsou přítomné v mnoha oblastech lidské činnosti a působí na nás každým dnem. Stres samotný má pak dva základní zdroje, a to vnější, ovlivněné naším okolím, a vnitřní, spojené s naším vlastním přístupem k životu či řešením problémů. Z tohoto pohledu přiblížíme jednotlivé příčiny stresu tak, jak je uvádí Melgosa (2001). 2.6.1 Vnější Nejčastěji jsou vnější příčiny stresu utvářeny naším zaměstnáním či studiem, nebo životem v rodině. Stejně tak se nás mohou dotýkat další okolnosti běžného života a sociální podmínky, jako např. nadměrný hluk či životní a osobní prostor. Mezi výrazné vnější příčiny patří traumatické zážitky, do kterých se řadí např. přírodní katastrofy nebo neštěstí způsobená lidmi, jako jsou dopravní nehody, války, jaderné katastrofy, pokusy o vraždu, přepadení či znásilnění. Jsou to velmi silné zážitky, které vyvolávají extrémní stres jak v průběhu dané události, tak i po ní a člověk se s nimi vyrovnává dlouhou dobu. Dalším vnějším faktorem jsou stresující události. Ty mohou být buď pozitivní (svatba, postup v zaměstnání povýšení) nebo negativní (smrt partnera, ztráta zaměstnání). Vnější příčinou může být také každodenní frustrace, kdy hrají důležitou roli dispozice konkrétní osobnosti. Poslední příčinu označujeme jako vliv okolností života a sociální podmínky (nadměrný hluk, životní prostor, osobní prostor). 2.6.2 Vnitřní Vnitřní příčiny stresu můžeme do jisté míry vytvářet sami, přičemž je tato skutečnost ovlivněna charakterem naší osobnosti, temperamentem či schopnosti sebeovládání. Do vnitřních příčin zahrnujeme protichůdnou volbu, kdy stres vzniká pokaždé, musíme-li se rozhodnout mezi dvěma nebo více možnostmi. Volba mezi podobnými možnostmi je pro člověka nesnadná a vyvolává pocit stresu. Obzvláště v dnešní době je výraznou vnitřní příčinou každodenní spěch a neschopnost člověka se s ním vyrovnat. Lidé mají mnoho práce a vše by chtěli stihnout v co možná nejkratším čase. A přestože pod vlivem stresu můžeme často dosahovat vynikajících výsledků, je pravděpodobné, že spěchem se nám může přihodit něco neočekávaného, cítíme-li před sebou naléhavost určitého úkolu. Určitou příčinou úzkosti může být také nejistota, ne-li přímo strach z budoucnosti. Pokud člověk neví, co se může přihodit, nejistota, kterou v sobě má, je pro něj stresující.

Teoretická část 20 Také touha po moci a majetku žene mnoho lidí do práce, i když často přesahuje jejich možnosti. Soutěží mezi spolupracovníky, aby byli nejlepší, což nevyhnutelně vede k tělesnému i duševnímu vyčerpání. Příčinou nadměrného stresu může být také pocit viny, který je ovšem v mnoha případech neopodstatněný. Člověk se v takovém případě trápí pro něco, v čem nenese žádnou vinu, v důsledku čehož pak může prožívat stres nebo dokonce upadnout do deprese. 2.7 Časový tlak Mezi další příčinu stresu patří nedostatek času a přetížení. Mnoho lidí jistě zažilo situaci, kdy se na ně řítily termíny a všechnu práci pak dělali a snažili se ji rychle dokončit na poslední chvíli. Najdou se však i tací, jimž časový tlak vyhovuje a zvládnou odvést kvalitněji práci, když se jim blíží termín odevzdání. Čas není objektivní faktor. Týká se pocitu každého jedince a způsobu, jak s časem zachází. Stresová situace spojená s přetížením může mít různé příčiny. Mezi nejčastější patří mnoho úkolů, málo času na zvládnutí těchto úkolů nebo malá zkušenost, jak přistupovat k těmto úkolům s danou jistotou (John, Peters- Kühlinger, 2006). Je důležité, abychom se naučili zacházet se svým časem a byli tak schopni vytvořit si plán práce. Měli bychom stihnout práci, rodinu, ale i odpočinek. Práce by měla být s volným časem v rovnováze. Pokud si dokážeme vyhradit čas na sebe sama a věnovat se např. cvičení, čtení, vaření nebo meditaci, získáme prostor a klid k uvolnění, probrání myšlenek a také odstup od různých problémů a situací v práci i doma (Kirsta, 1998). Jestliže budeme mít špatnou organizaci naší vlastní práce a špatně si rozvrhneme čas, může to vyústit v nespokojenost. Proto bychom se měli naučit efektivně využívat náš čas. To zahrnuje mimo jiné také schopnost odložit nedůležitou práci a taky se nebát a umět použít slovo ne. Je dobré umět také, pokud máme mnoho úkolů a máme tu možnost, delegovat a přenechat své, ne tak důležité úkoly, podřízeným. Můžeme se tak zaměřit na důležitou práci, kterou musíme udělat pouze my. Je samozřejmé, že máme strach nechat udělat naši práci podřízeným, ale jedině delegováním můžeme snížit naši pracovní zátěž. Pokud kolegovi řekneme všechny informace, které potřebuje k vykonání práce, nebudeme mít později žádný problém (Fritz, 2006). 2.8 Stres na pracovišti Otázka stresu na pracovišti je velmi významná, mimo jiné především proto, že člověk v zaměstnání stráví značnou část svého života a případným stresorům souvisejícím s pracovními povinnostmi čelí dnes a denně. Většina pracujících pravděpodobně zažila určitou formu stresu na pracovišti, a to z nejrůznějších příčin. Nemuseli svou práci zvládat, nebyli schopni vyřešit zadané úkoly v daném termínu, případně měli problémy se spolupracovníky, či dokonce se svým

Teoretická část 21 nadřízeným. Také nevhodné podmínky pro výkon práce dnes stále nejsou ničím neobvyklým. Je proto důležité dbát na vytvoření takových pracovních podmínek, které eliminují výskyt stresových faktorů na minimum, a to jak z pozice zaměstnavatele, tak mezi jednotlivými pracovníky. Přesto je nutné konstatovat, že dnešní doba evidentně nepřeje těmto ideálním podmínkám a otázka pracovního stresu zaměstnanců je často v pozadí priority maximálního výkonu a zisku. Jak již bylo zmíněno, každý jedinec se vyrovnává se stresem individuálně. Přesto dle Mayerové (1997) existují čtyři nejdůležitější faktory, které ovlivňují prožívání stresu u pracujících: Vnímání situace pracovníkem percepci pracovníků může ovlivňovat stres, se kterým se již dříve setkali. Dřívější zkušenost, kterou pracovník získal což má vliv na to, jak člověk danou situaci prožívá. Vztah mezi zkušeností a stresem je založen na posílení jednotlivce tedy na zvýšení jeho odolnosti vůči stresu. Přítomnost a absence sociální podpory velmi důležité je chování spolupracovníků, kteří by měli být přátelští a podporovat svého kolegu, spíše než aby byli kritičtí. Individuální rozdíly v reakcích na stres tyto rozdíly v potřebách, hodnotách, postojích často ovlivňují schopnost pracovníků získat zkušenosti ze stresu na pracovišti. Protože jsou mezi lidmi značné rozdíly, je pochopitelné, že stejnou situaci v organizaci prožívají někteří pracovníci jako vysoce stresovou, jiní ji však jen stěží postřehnou. Důležité je také zmínit, co vše patří mezi největší stresory na pracovišti. Mezilidské vztahy příčinou špatných vztahů mohou být klienti, kolegové nebo nadřízení. Jednání s lidmi může vyvolat konflikty. Pokud mezi sebou necítí dostatečnou empatii, nebo možnost rozumné domluvy s druhou stranou, je samozřejmé, že se u člověka zvyšuje napětí. Kolegové ti, co kritizují, odmítají spolupráci, pomlouvají, snaží se druhým zkomplikovat plnění jejich pracovních povinností. Obsah či rozsah práce pokud jsou úkoly nové, krátce termínované, obsáhlé, náhlé, nebo se po jedinci chce, aby zpracoval velké množství informací či řešil více úkolů najednou (Monster, 2010). Monotónní práce zatímco někomu stále se opakující práce vyhovuje, někomu rozhodně ne. Monotónní práce může mít za následek zdravotní potíže (poškození šlach, bolesti kloubů a svalů, zrakové potíže, poškození nervů). Směnová a noční práce člověk má naučené, že se přes den pracuje a žije aktivně, zatímco přes noc se odpočívá. Pokud je však jedinec nucen pracovat opačně, mohou se dostavit problémy, než se tělo s tímto novým režimem zadaptuje. Jsou to např. poruchy spánku, celková únava nebo zažívací potíže (Matoušek, 2003). Nevhodné pracovní podmínky je dokázáno, že pracovní výkonnost klesá, jestliže nejsou vytvořeny vhodné pracovní podmínky. Ty může ovlivňovat špatné

Teoretická část 22 osvětlení, hluk, nesprávná teplota, nedostatek kyslíku a špatná nebo žádná klimatizace vytvářející negativní stresory z prostředí (Mayerová, 1997). Jelikož je pracovní prostředí důležité pro pracovní výkon, je na místě zmínit také fyzikální podmínky práce. Těmi rozumíme takové podmínky, které lze zpravidla objektivně měřit a jejich žádoucí úroveň je upravována hygienickými předpisy v zájmu ochrany zdraví pracovníků. Fyzikální podmínky práce ovlivňují nejen pracovní výkon a jeho kvalitu, ale značný vliv mají především na zdravotní stav pracovníků, a to jak tělesný, tak i duševní. V tomto ohledu mohou působit také na zlepšení mezilidských vztahů na pracovišti. Pracovní ovzduší, do kterého zahrnujeme teplotu, vlhkost nebo čistotu vzduchu. Pro pracovníka je důležité, aby byla zajištěna také tepelná rovnováha. Dále je důležité kvalitní osvětlení, u kterého se pozoruje především rovnoměrnost, vznik oslnění a směr či barva světla. Hluk je nepříjemný, rušivý, škodlivý a napadá lidský organismus. Pokud se hluk kumuluje, může být příčinou únavy, podrážděnosti, nespavosti nebo bolestí hlavy. Proto bychom měli dávat pozor na intenzitu hluku na našem pracovišti a případně se jeho nadměrné míře chránit. Barevná úprava pracoviště slouží jako určitý nástroj signalizace a často také napomáhá zlepšovat světelné podmínky, stejně jako psychologicky ovlivňovat pracovníky nebo dosahovat estetických účinků. Často se bere v úvahu druh práce, tvar prostoru, příp. jeho osvětlenosti. Pokud se jedná o práci duševní, která vyžaduje klid a soustředěnost, doporučují se odstíny studených barev. U monotónních prací je pak vhodné volit na pracovišti raději teplé barvy (Koubek, 2007, Melgosa, 2001). 2.9 Možnosti omezení stresu na pracovišti Mary Richards (2006, s. 109) uvádí několik možností, jak výrazně snížit hladinu stresu na pracovišti. Důležité je podle ní především: Přijmout zodpovědnost. Tam, kde je přesně rozdělená zodpovědnost, se lidé navzájem neobviňují. Mluvit o stresu; nedělat ze stresu tabu Vyvarovat se odvozování své sebeúcty od výše svého příjmu nebo chápání služebního postupu jako symbolu osobního úspěchu. Dozvědět se o stresu co nejvíc a nové poznatky také dokázat uvést do praxe Komunikovat s ostatními, vzájemně si předávat informace, naučit se ptát, pokud si nevíme rady. Spolupracovat a pracovat v týmu Vzájemně se podporovat Naučit se adaptovat na změny

Teoretická část 23 Závažnost problematiky stresu na pracovišti si uvědomuje také Armstrong (2007), který ve své knize uvádí čtyři hlavní důvody, proč by měly organizace brát na vědomí stres a snažit se s jeho případným výskytem něco dělat. Prvním důvodem je skutečnost, že organizace mají společenskou odpovědnost zajišťovat dobrou kvalitu pracovního života. Druhým významným důvodem je fakt, že nadměrný stres způsobuje různá onemocnění. Stres také může vyústit do neschopnosti vyrovnávat se s požadavky práce, což mimo jiné samo o sobě vyvolává další stres. Jako poslední důvod Armstrong uvádí, že nadměrný stres může snížit efektivnost jednotlivých pracovníků a tím také ohrozit výkon celé organizace. Podniky by měly pečovat o své zaměstnance, jelikož jsou jejich pracovní silou. Možností, jak vytvořit vhodné pracovní podmínky, je velké množství. Kupříkladu by bylo vhodné zkrátit pracovní dobu nebo správně organizovat směny, aby lidé mohli více relaxovat po práci a mohli tím zvýšit výkonnost i kvalitu práce (Mayerová, 1997). 2.10 Vztahy na pracovišti Mezilidské vztahy jsou důležitou součástí našeho každodenního života a výrazným faktorem, který může do značné míry ovlivnit naši spokojenost jak se zaměstnáním, tak soukromým životem. Vztahy mezi lidmi mohou být povrchní či hluboké, formální a neformální, intimní, pozitivní nebo negativní, případně krátkodobé a dlouhodobé. Pokud chceme mít dobré vztahy se svým okolím, musíme na nich aktivně pracovat a prohlubovat je, přičemž je důležité především dodržováním závazků. Existují dva druhy. Nepodmíněnými závazky rozumíme takové, kdy se vůči druhým k něčemu zavazujeme, aniž bychom na oplátku něco požadovali. Tyto jsou běžné v rodině mezi příbuznými, partnery či přáteli. Podmíněné závazky jsou často vyjádřeny vztahem něco za něco a převládají především v pracovních vztazích. V každém, ať už formálním, či neformálním vztahu, je důležité, aby byly uspokojeny obě dvě strany. Pokud ani přes aktivní snahu obou partnerů toto není možné, vždy by měli být schopni dohodnout se na kompromisním řešení. Přestože jsou pracovní vztahy ve větší míře formální, i zde můžeme zároveň nalézt neformální vztahy. Ani tyto však nelze srovnávat např. s neformálními vztahy s přáteli. Tyto pracovní se od nich liší především tím, že spolupracovníci jsou na pracovišti ve styku každý den a pracují na podobných úkolech. Lidé si v práci často navzájem oceňují svou pracovní výkonnost a dovednosti, což v přátelství jako takovém není běžné a toto oceňování zde nehraje tak důležitou roli. Ve vztazích na sebe lidé působí jako zdroj síly a energie, vzájemné podpory, sdílení a osobní spokojenosti. Pokud nám někdo poskytuje podporu, určitým způsobem nám pomáhá a hájí nás, označujeme tento vztah za pozitivní (evalvace). Pokud nás však někdo obviňuje či zneužívá, nazýváme tento vztah jako negativní (devalvace). Tyto nepřátelské projevy snižují naše sebevědomí a často způsobují problematickou komunikaci (Mikuláštík, 2010).

Teoretická část 24 Komunikace na pracovišti je ovšem značnou mírou ovlivněna stylem řízení vedení. Obecně se dá říci, že existují dva typy nadřízených, přičemž jedni na nás působí pozitivně, druzí naopak negativně. Pozitivní nadřízený, neboli dobrý šéf, nám důvěřuje, chválí a snaží se nás motivovat, podporuje naše nápady a názory, zajímá se o nás nejen z hlediska pracovních povinností, ale jde mu i o náš soukromý život. Negativní šéf nás naopak nemotivuje, nezajímá se o naše osobní problémy, nejsme dostatečně oceňováni a často o všem rozhoduje sám (Fritz, 2006). Je dáno, že své spolupracovníky a nadřízené si nevybíráme. I když na pohovoru může být vedoucí příjemný, po čase je schopný změnit své chování k nám jako podřízeným. Obdobné je to i u kolegů. Přesto je důležité nečekat projevy náklonnosti pouze od ostatních, ale aktivně se zapojit do budování dobrých vztahů. Společně s ostatními lze pak snáze vybudovat takové pracovní prostředí a kolektiv, který napomůže ke zvládání každodenních pracovních povinností, dosažení lepších výsledků a tím také omezí mnohé nepříznivé vlivy stresových faktorů na pracovišti. 2.11 Asertivita a stres Jak již bylo zmiňováno, většina z nás prožívá napětí v rodině, v zaměstnání, ale i ve sportovní či zájmové organizaci, ba dokonce v přátelských vztazích. Na vzniklé problémové situace každý jedinec reaguje jinak, často podle naučeného chování. Často se pak stává, že při střetu s jinými lidmi nenachází žádné řešení a neuvědomuje si, nebo si dokonce nechce přiznat, že chyba může být právě v něm samotném. Pro zvládání stresových situací je proto důležité, aby se člověk zaměřil také na vlastní chování a naučil se asertivitě. Přestože se tento pojem objevuje stále častěji, ne vždy si jej lidé dokáží správně vysvětlit. Je proto na místě přiblížit asertivitu tak, jak ji uvádějí mnozí autoři zabývající se otázkou stresu a jeho zvládání. Praško a Prašková (2001) spojují asertivitu se schopností jasně a přiměřeně vyjadřovat vlastní pocity, naučit se říkat ano nebo ne v souladu s tím, co doopravdy chceme. Dále zmiňují také schopnost požádat o to, co potřebujeme. Přijmout odmítnutí od druhého bez pocitu urážky, stejně jako kritiku bez vzdoru či sebeodsuzování. Dokázat konstruktivně kritizovat. Vyjádřit i přijmout kompliment nebo prosadit své požadavky. Asertivní člověk je schopen citlivě naslouchat druhému, uzavírat rozumné kompromisy, případně spolupracovat s druhými k oboustranné spokojenosti. Jak uvádí Melgosa (2001, s. 86): Asertivita je způsob vyjádření našich pocitů. Toto vyjádření se přitom děje upřímně, spontánně a otevřeně, aniž bychom však ranili city druhého člověka. Neasertivní ale i agresivní jednání je zdrojem stresu nejen pro člověka, kterého se to týká, ale i pro jeho okolí. Existují tři typy jednání. Neasertivní jednání je jednání, kdy člověk dusí v sobě, že se mu něco nelíbí, ale neřekne nic. Jedná tak, jako by si příliš nevážil sám sebe, ani svých práv. Asertivní jednání je takové, kdy člověk klidně, otevře-

Teoretická část 25 ně a bez emocí řekne, co si myslí, co mu vadí a s čím není spokojen. Vše probíhá bez problémů a všechny strany jsou spokojené. Asertivní člověk si trvá na svých právech, dovede říct ano, kde souhlasí, a ne, kde nesouhlasí. Je sebejistý. O agresivním jednání pak hovoříme, pokud je člověk rozladěný, pohoršený a dává to jasně a hlučně najevo. Útočí na protivníka a chce dosáhnout svého. Snaží se získat nadvládu nad druhými lidmi a snížit stupeň jejich sebevědomí (Křivohlavý, 1994; Melgosa, 2001). Metoda asertivity se v běžné interakci projevuje jako aktivní naslouchání, tzn. že jsme uvolnění, máme klidný úsměv a rekapitulujeme to, co bylo řečeno. Základní myšlenka toho, co chceme říci, je jasná, jednoznačná, nemlžíme, neomlouváme se a nevymlouváme. Základním asertivním postojem je schopnost přiznat, že nejsme bez chyb, ale máme i kladné stránky, své zásady a nenecháme sebou manipulovat. Ústupovým manévrem je kompromis (Novák, Pokorná, 2003). Asertivita má několik druhů, proto si některé stručně uvedeme: Základní asertivita jasné, stručné sdělení o vlastních názorech, postojích a pocitech. ( Mám radost., Jsem smutný. ) Empatická asertivita asertivita s vcítěním se do druhého. ( Chápu, oč ti jde, a nemám ti to za zlé., Rozumím ti, tvé problémy jsou i moje. ) Eskalující asertivita je dán jasný požadavek. Pokud nebude splněn a požadovaná změna nenastane, nezbývá než situaci vyhrotit. ( Už jsem tě několikrát žádala, abys na mne nekřičel. Toto je poslední prosba. Pokud ji nesplníš odejdu. ) Konfrontační asertivita rozdíl mezi sliby a realitou chování. Snažíme se zjistit, proč náš partner nedodržoval správný postup. ( Máš sice mé knihy k dispozici ke studiu, ale to neznamená, že je můžeš prodávat do antikvariátu. ) Sebeotvírací asertivita poukazuje především na vlastní chyby. Mluvíme o svých kladech i záporech. Říkáme, jak jsme připraveni řešit naše problémy. ( Mnoho věcí se mi nepovedlo a pár se jich ještě nepovede. Budu se ale snažit to zvládnout. ) Záporná, negativní asertivita souhlasíme s kritikou našich reálných nedostatků, nepopíráme je, projevujeme vlastní postoj k jejich kritice a kritikovi. ( Vím, že nejsem svatý, a mám tě rád. Když mi ale před mou matkou vyčítáš, jak málo vydělávám, mám chuť tě roztrhnout jako hada. ) Defenzivní asertivita chování, kdy jsme ochotni změnit svůj názor s ohledem na argumenty, které jsou nám předkládány. Ironizující a přehlížející asertivita zlehčujeme a ironizujeme útoky člověka, který nás bezdůvodně napadá (Mikuláštík, 2010; Novák, 2010). Asertivita jako způsob zdravého sebeprosazování je velmi přínosná. Pokud budeme dodržovat zásady asertivity, zvýšíme si tím sebevědomí, uvědomíme si

Teoretická část 26 svou pravou cenu a nezávislost na druhých. Staneme se otevřenější, vyrovnanější a budeme mít pozitivnější přístup k sobě, ale i k okolí a svému životu. Než se rozhodneme použít asertivní jednání, uvědomme si, kdy a vůči komu asertivitu použijeme, jakou formou a jaké to bude mít následky (Podnikavá žena, 2011). 2.12 Duševní hygiena Velký vliv na vznik tzv. civilizačních chorob, jimiž rozumíme např. choroby srdeční, vysoký krevní tlak, neurózy, cukrovku a mnohé další, má nesprávný způsob života a stres. Duševní hygiena se zabývá naopak zdravým způsobem života, neboli upravuje životní podmínky člověka (Vašina, 1999). Míček (In Křivohlavý, 2001) definuje duševní hygienu jako: Systém vědecky propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy. Duševní hygiena zahrnuje zásady životosprávy, schopnost jednání s lidmi, řešení konfliktů v nejrůznějších životních situacích, zvládání emocionálního napětí či psychických zátěží (Vrtělová, 2007). Podle Křivohlavého (2001) je duševní hygiena zaměřena na vytváření optimálních podmínek pro duševní činnost, udržení duševního zdraví, upevnění duševní zdatnosti a posílení odolnosti vůči nejrůznějším vlivům, které negativně ovlivňují náš život. Vašina (1999, s. 14) ve své knize uvádí, jak vypadá duševní zdraví u člověka: Duševní zdraví dospělého člověka souvisí s jeho rozumovou citovou a sociální zralostí. Duševnímu zdraví prospívají bohaté, hluboké a aktivní city a zájmy, zaměřené k hodnotným cílům. Duševně zdravý člověk nemarní svůj volný čas, nezná duševní prázdnotu, nudu. Netrpí zbytečnou úzkostí, dovede vyrovnaně dávat i přijímat, má kladné vztahy k lidem, věcem i dění, je k lidem trpělivý, taktní, vlídný a zdvořilý. Šetří sebe i jiné. Pomáhá těm, kteří jsou ohroženi ztrátou duševní rovnováhy. Co se týká stresu, je důležité si uvědomit, že schopnost zvládat stres je považována za jednu z nejvýraznějších známek duševního zdraví. Pro zdravý životní styl je vhodné střídání práce a odpočinku. Pokud člověk pociťuje nedostatek odpočinku, vede mnohdy tato nerovnováha ke vzniku chronické únavy. Volný čas by měl být vyplněn protikladem povolání, což je u pedagoga (duševního pracovníka), kterým se budeme zabývat v praktické části, především důležitý aktivní odpočinek (SOU Domažlice, 2011). 2.13 Stres u pedagoga Pod pojmem učitelský stres si můžeme představit situace, kdy se učitelé cítí rozzlobení, deprimovaní, nervózní a zklamaní, když cítí úzkost nebo napětí v důsledku nějaké skutečnosti, která souvisí s jejich pedagogickou prací. O stresu, který se týká pedagoga, se již mnoho let hodně mluví a zaměřují se

Teoretická část 27 na něj četné výzkumy. Většina učitelů občas určitý stres pociťuje a značný počet učitelů (asi jeden ze čtyř) prožívá velký stres poměrně často. 2.13.1 Zdroje stresu u pedagoga Mezi nejčastější zdroje učitelského stresu patří příliš mnoho povinností a nedostatek času na jejich splnění, což má zpravidla za následek vznik značné únavy a přepracovanosti pedagogů. Stejně častým, a mnohdy snad i nejsilnějším stresorem, bývají pro učitele právě problémoví žáci spolu s všeobecnou nedisciplinovaností dnešních dětí ve třídách. Stresory, které souvisí se žáky, však mohou být dány také tím, že je ve třídě příliš mnoho žáků nebo žáci nejeví zájem o učení. Výrazným stresorem učitelů jsou často i rodiče žáků, kteří nemají zájem o své děti nebo naopak mají zájem velký a ovlivňují tím učitele a jejich práci. Určitým zdrojem stresu mohou být také časté změny vzdělávacích projektů a organizace školy, případně špatné pracovní podmínky (stav budov a vybavení tříd, financování provozu školy), včetně nejistých osobních vyhlídek na zlepšení postavení. Dalším důležitým stresorem učitele jsou také konflikty s kolegy, což pochopitelně není otázka pouze pedagogů. Můžeme do nich zařadit problémy mužských a ženských sborů, konflikty mezi nadřízenými a podřízenými, případně problémy ředitelů. Také pocit, že společnost dostatečně nedoceňuje práci učitele, může být pro některé pedagogy citelným zdrojem stresu (Míček, Zeman, 1992; Kyriacou, 1996). Za výrazný zdroj stresu se mnohdy považuje i pocit ohrožení sebedůvěry, pohody, popř. samotné existence. K tomu dochází tehdy, pokud na nás okolí klade náročné požadavky a my je nedokážeme splnit. Vezmeme-li v úvahu vliv stresu na výkon profese pedagogů, je samozřejmé, že stres může výrazně snižovat kvalitu jejich práce. Toto mnohdy značné a negativní ovlivňování se však může odrážet nejen v jejich zaměstnání, ale také v mnoha dalších oblastech. Těmi může být rodina, volný čas, zdravotní stav a mnohé další. Z toho vyplývá, že stresem tak může být pro učitele již samotné vyučování, které oslabí pocit uspokojení z práce a naruší zájem pedagoga dále vyučovat. Přesto by učitel, ani škola samotná, neměl dopustit, aby stres ovlivňoval jeho vztah s žáky ve třídě. Konkrétně Kyriacou (1996, s. 153) v této souvislosti píše, že: Efektivní vyučování je velmi závislé na dobrém ovzduší třídy a zejména na dobrých vztazích mezi učitelem a žáky. Pedagog by si měl uvědomit, že pokud bude ve stresu, jeho podpora a povzbuzování žáků, které vytváří dobré klima ve třídě, může postupně vymizet. Není správné na problémy a potíže reagovat podrážděně či nepřátelsky, je lepší se naučit čelit stresu a udržovat tím vysokou kvalitu vyučování (Kyriacou, 1996).