ČSSD jediná cesta z krize

ČSSD jediná cesta z krize Opatření proti ekonomické a finanční krizi 4. července 2009 Náměty a připomínky zasílejte na: program@socdem.cz

ÚČINNÝ BOJ S KRIZÍ A NÁVRAT K PROSPERITĚ JE PRIORITOU ČSSD Klíčovým předpokladem růstu životní úrovně občanů je vyvedení země z krize a návrat k prosperující ekonomice. První recept na řešení a zmírnění dopadů krize jsme představili již loni na podzim, tedy v době, kdy Topolákova vláda krizi popírala. Od té doby se mnohé změnilo: Zejména se sociální demokracii podařilo uvést do praxe mnoho opatření, od šrotovného až například po prodloužení podpory v nezaměstnanosti. Proto nyní přicházíme s aktualizovaným a nejnovější situaci přizpůsobeným plánem podpory české ekonomiky. Máme jasnou představu, jak obnovit hospodářský růst a jak zajistit, aby dopady krize na české občany byly co nejnižší. Prioritou je pro nás investovat z veřejných zdrojů do projektů, které by stát dříve či později musel realizovat, jakými jsou výstavba dálnic a silnic, železničních koridorů, čističek odpadních vod, obnova vozového parku ČD a zateplování rodinných a panelových domů. Tyto veřejné investice mohou dát v době krize zakázky českým firmám a práci jejich zaměstnancům. Chceme od základu změnit způsob čerpání evropských fondů a okamžitě do země přivést 100 miliard korun ročně, na které má Česká republika nárok a které zůstaly trestuhodně nevyužity. Tím vzniknou v českých firmách tisíce nových pracovních míst. Podporou financování, snížením administrativy a ekonomickou diplomacií významně pomůžeme exportně zaměřené české ekonomice. Za součást podpory našich firem v krizi pov ažujeme i zvýšení poptávky domácností, kterou chceme zvýšit garantovaným růstem platů státních zaměstnanců, společným zdaněním manželů, 13. důchodem nebo rozšířením okruhu příjemců rodinných přídavků. Garancí hypoték a znovuzavedením novomanželských půjček podpoříme stavebnictví a na něj navázané obory. Již v době, kdy vláda Mirka Topolánka a Miroslava Kalouska existenci krize popírala, připravovala ČSSD první návrhy opatření, jak krizi zmírnit a ochránit české občany. A na ochraně zaměstnanců trváme i nadále. ČSSD nepřipustí změny v Zákoníku práce tak, aby byla zavedena výpověď bez udání důvodu či zásadně zkrácena výpovědní lhůta, jak to navrhuje ODS. Sociální demokracie je přesvědčena, že krizi musíme vyřešit společně, a nikoli na úkor českých zaměstnanců. Všichni si přejeme, aby krize zmizela co nejdříve, všichni si přejeme, by čeští zaměstnanci a české firmy krizi zvládli co nejlépe a co nejrychleji. Podle ČSSD je povinností státu pomoci českým firmám a českým zaměstnancům nejvíce a nejlépe, jak je to možné. Náš nový plán boje s krizí je toho jasným dokladem. Jiří Paroubek předseda ČSSD Úvodní slovo Jiřího Paroubka

ÚVOD Světová finanční krize a následná první globální recese významně ovlivnily prakticky všechny země a zkomplikovaly život lidem po celém světě. Nástup krize byl nečeka - ný, nikdo nebyl na takový rozsah ekonomického poklesu připraven. Riziko destabilizace finančního systému, který prakticky přes noc čelil největšímu stresu od 30. let, vedlo ke státním intervencím v historicky bezprecedentním rozsahu stovek miliard dolarů (a procent HDP). Řada vlád ve snaze snížit dopady krize na ekonomiky a občany přistoupila také k dalším aktivním opatřením ve formě protikrizových stimulačních balíčků. Oba tyto kroky, které se zdají být za dnešních okolností zcela opodstatněné (zejména vzhledem ke zkušenostem z 30. let, kdy se nedostatečná, respektive příliš liknavá podpora ekonomiky podepsala na hloubce i délce tehdejší krize), však vyvolávají otázku, zda a za jakých nákladů se podaří dostat veřejné finance jednotlivých zemí opět pod kontrolu. Veškeré výhledy přitom závisejí na tom, kdy se začne světová ekonomika ze současné ekonomické i finanční krize dostávat a kam se bude ekonomický vývoj po krizi ubírat. Zásadním argumentem pro relativně optimistickou prognózu trvání i hloubky krize (oproti standardním pesimistickým zprávám) je kombinace masivních fiskálních impulsů. (Včetně těch, které stabilizují finanční sektor.) A také skutečnost, že poměrně mnoho zemí na počátku krize nečelilo domácím nerovnováhám, které by bylo třeba krizí korigovat. Na druhé straně nelze nezmínit rizika. Vývoj bude možná méně příznivý, než se nyní může jevit. Známky oživování světové ekonomiky přicházejí v současné době spíše než z reálné ekonomiky z finančního sektoru či předstihových indikátorů. Ač je to při standardní cestě z ekonomického poklesu obvyklé, není vyloučeno, že jsou současné známky oživení klamné nebo nadsazené. Nelze ani vyloučit, že se zdrojem další nestability nestane sám finanční sektor. Nebo přinejmenším v důsledku omezeného přístupu k úvěrům nesehraje při postupném oživování ekonomiky svou stěžejní roli. Musíme se také ptát, zda nebude cesta z krize provázena například značným nárůstem inflace mimo jiné v důsledku značných fiskálních i měnových injekcí, a celosvětově tak nedojde k odklonu od nízkoinflačního vývoje. Tento vývoj by s sebou navíc zřejmě nesl i ukončení období relativní stability finančních trhů a velmi nízkých nominálních sazeb, což by dále zkomplikovalo vyhlídky mnoha zemí. Budoucí inflační etapě může navíc paradoxně předcházet několikale - té deflační období. Česká republika je krizí značně zasažena Předpovědi Topolánkovy vlády, že bude naše země světovou krizí zasažena jen mizivě, byly mylné. I přes slušnou míru makroekonomické stability je naše malá a exportně orientovaná ekonomika citelně otřesena poklesem světové poptávky. Český finanční sektor však není vzhledem k rostoucí míře rizika příliš ochoten podporovat podniky, které čelí důsledkům krize. Přestože v podstatě neutrpěl ztráty plynoucí z tzv. toxických aktiv a má silnou pozici z hlediska profinancování poskytnutých úvěrů domácími vklady. Světová média a finanční trhy berou navíc Českou republiku jako součást regionu, který je hospodářskou a finanční krizí velmi ohrožen. Tento region není zcela

Hlavní dopady krize jsou, alespoň v oblasti fungování podniků či situace na trhu práce, teprve před námi. jasně definován. Většinou je do něj zahrnováno 10 nových postkomunistických zemí EU (Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko), dále zbylé země bývalé Jugoslávie a také Bělorusko, Moldavsko a Ukrajina. Což mimo jiné svědčí o skutečnosti, že dělení Evropy na Západní a Východní není zdaleka překonáno. Základní trendy, jak je zaznamenávají statistiky v posledních týdnech a měsících, jen potvrzují hloubku krize, která postihla naši ekonomiku, a signalizují pokračující propad všech hlavních indikátorů. V současnosti se neobjevují zřetelné signály, že by se blížil obrat, jenž by zásadním způsobem krizí oslabené ekonomice pomohl. Dokonce i při zmírnění či zastavení meziměsíčních poklesů klíčových indikátorů vývoje ekonomiky by došlo ke stabilizaci produkce (a s ní provázaných faktorů, jako je třeba nabídka práce) na mnohem nižší úrovni, než na jakou jsme byli v posledních letech zvyklí. Hlavní dopady krize jsou tak zejména v oblasti fungování podniků či situace na trhu práce teprve před námi. Šokující odhad propadu HDP MMF v letošním roce na úrovni minus 3,5 %, který výrazně zrelativizoval prozatím stále ještě poměrně optimistická očekávání Ministerstva financí ČR, není ve skutečnosti až tak velkým překvapením. Plně odpovídá nastoupeným trendům české ekonomiky, což mimo jiné dokládají předběžná data ČSÚ za 1. čtvrtletí roku 2009 (pokles o 3,4 %). Za této situace je jasné, že volba, kvalita a rychlost vládních politických opatření v následujících měsících v nemalé míře rozhodnou, jak moc bude naše země (její občané a podniky) krizí postižena. Při navrhování těchto opatření je zároveň třeba brát v úvahu existující fiskální omezení. Jakkoli jsou diskreční fiskální stimuly pro země s nízkou úrovní dluhu v současné době správnou politikou, nestabilita finančních trhů představuje vysoké riziko schopnosti realizovat tyto plány za přijatelných nákladů. A to obzvláště v případě zemí, jako je Česká republika, tedy zemí s otevřenou ekonomikou a plovoucím kurzem. Nejistota spojená nikoli jen s naším ekonomickým vývojem, ale i s otázkou, jak rychle se světová ekonomika dostane ze současného poklesu a po jaké trajektorii bude její vývoj probíhat, optimální nastavení plánovaných politických opatření velmi ztěžuje. Každý krok musí vycházet z potřeb naší ekonomiky a zároveň respektovat již existující omezení. Kvalitní řízení státních financí a flexibilní politická opatření jsou rozhodující faktory, které zajistí co nejnižší protikrizové náklady. Pro naši zemi a její občany, pro následující měsíce či roky. Role státu v boji proti krizi kapitola 1 Nezaměstnanost a sociální soudržnost kapitola 2 Zajištění fiskální stability kapitola 3 Otázka přijetí eura v ČR kapitola 4 Budování institucí k posílení finanční stability ČR kapitola 5 Evropský rozměr krizové problematiky kapitola 6 Některá opatření v sektorech ekonomiky kapitola 7 Krize fakta poznatky příloha 1

1. ROLE STÁTU V BOJI PROTI KRIZI 1. ROLE STÁTU V BOJI PROTI KRIZI Fiskální stimuly vytvoří 100 000 nových pracovních míst Fiskální politika Základní osy priorit ČSSD: Fiskální stimuly v letech 2010 a 2011. 100 000 nových pracovních míst. Fiskální stimuly obcí a krajů. Úspory provozních výdajů veřejného sektoru. Odblokování evropských peněz. Podpora ekonomiky prostřednictvím ČEB, EGAP a ČMRZB. Na základě rozboru vývoje situace ve světě, střední a východní Evropě a České republice je zřejmé, že je naše země zasažena krizí mnohem více, než vládní ekonomové za dob Mirka Topolánka očekávali. Přestože v některých zemích existují náznaky postupné stabilizace a možného obratu (jak je popsáno v úvodu), ani zdaleka nejde o konec krize. Bez ohledu na vývoj světové ekonomiky čelí a v následujících měsících budou i nadále mnohé české podniky čelit existenčním potížím. A návrat úrovně nezaměstnanosti na předkrizovou úroveň je možné očekávat až za velmi dlouho. Hloubka a povaha současné krize jasně ukazují potřebu hledat a rychle nacházet vhodná akční opatření, a to především v oblasti státních financí, zejména ve sféře výdajů. Hlavní problém současné krize tkví v tom, že českým občanům chybí práce a českým firmám zakázky. V takové situaci přichází ke slovu veřejný sektor. Musí stimulovat poptávku a současně provést potřebné strukturální změny. Postavit se krizi čelem a věnovat na fiskální stimuly k rozběhnutí ekonomiky 1 1,5 % HDP ročně (nejméně v letech 2010 a 2011). A to i s vědomím, že tento zásah krizi nevyřeší, pouze může změkčit její dopad na české občany a firmy. Samozřejmě je více než žádoucí koordinace fiskálních pobídek na úrovni celé Evropské unie. Tyto tendence ČSSD vždy podporovala a jako potenciální vládní strana hodlá v těchto aktivitách pokračovat s ještě větší intenzitou. Ekonomická krize zasahuje naši zem velmi nerovnoměrně (registrujeme regiony krizí prakticky nepostižené, a naopak oblasti, kde hrozí dramatický vývoj). Fiskální stimuly by měl proto poskytnout nejen stát, ale i ostatní instituce na úrovni stání správy a samosprávy, tzn. kraje a obce. Jinými slovy: Je nutné aktivovat celý veřejný sektor, koordinovaně a cíleně působit v oblasti regionálního rozvoje. Je zřejmé, že fiskální stimuly jsou závislé na rozpočtových možnostech státu, krajů a obcí. Zdá se však, že i bez fiskálních pobídek hrozí veřejným financím v roce 2010 deficit přes 5 % HDP. Přesto je nutné prostředky na tyto stimuly získat, a to rozpočtovými úsporami v oblasti provozních výdajů a omezením některých zbytných nákupů (především v resortu obrany). Dalším zdrojem je případné opětovné navýšení deficitu. Poslední studie MMF ukazují, že jsou fiskální impulsy v zemích se zadlužením 30 % HDP (případ ČR) velmi účinné. Rozhodnutí, že stát podpoří ku prospěchu občanů a firem ekonomiku, je v současné době celkem jednoduché. Limity tohoto konání jsou rovněž zřejmé, určují je rozpočtová omezení. Největším problémem je tedy volba a implementace konkrétních opatření, která co nejlépe zhodnotí vynaložené státní prostředky a která budou mít co největší přínos pro ekonomiku. Zevrubné hodnocení přínosů a nákladů všech zvažovaných opatření je zcela nezbytné. Z hlediska efektivity státem vynaložených peněz jsou neoddiskutovatelnou prioritou dvě oblasti: Podpora činnosti státních finančních institucí ČMZRB, ČEB a EGAP. Je nezbytné nejenom navýšit kapitál těchto institucí, ale také výrazně zvýšit jejich personální kapacitu. Odblokování čerpání evropských peněz. Tyto obrovské částky jsou v dobách krize obzvláště důležité. Bude ovšem nutné je přesměrovat, koncentrovat na klíčové priority a omezit byrokracii při jejich čerpání.

2. NEZAMĚSTNANOST A SOCIÁLNÍ SOUDRŽNOST 2. NEZAMĚSTNANOST A SOCIÁLNÍ SOUDRŽNOST Sociální soudržnost je přínosem pro celou společnost Nezaměstnanost v ČR Základní osy priorit ČSSD: Udržet zaměstnanost. Podpořit doškolování zaměstnanců za veřejné peníze. Podpora nezaměstnaných. Boj proti sociálnímu vyloučení chudých. V maximální možné míře eliminovat lichvu. Poskytnout občanům státní podporu při splácení hypoték. Již první měsíce dopadů krize na naši ekonomiku signalizují dramatickou změnu na trhu práce. Statistiky přitom nadále jednoznačně vypovídají o nesouladu mezi vykázaným poklesem produkce a nárůstem nezaměstnanosti. Z toho lze odvodit, že se naše ekonomika ještě ani zdaleka nepřiblížila k vrcholu vývoje tohoto klíčového indikátoru. Nakolik nezaměstnanost v ČR vzroste, bude záležet na rychlosti stabilizace, nástupu oživení světové ekonomiky a obnově poptávky po našem zboží (z hlediska ČR je stěžejní především obrat ve vývoji německé ekonomiky a také jejích exportů). I dosavadní míra nezaměstnanosti a její dopady jsou však bolestivé a mohou ohrožovat sociální soudržnost ve společnosti. Jednou z klíčových priorit ČSSD je proto logicky boj s nezaměstnaností a udržení maxima současných pracujících v zaměstnání. Úspěch v této oblasti pozitivně ovlivní nejen sociální soudržnost během krize, ale také schopnost české ekonomiky rychle expandovat, jakmile krize pomine. Prioritou budou taková opatření, která udrží lidi v práci, a to i za tu cenu, že jim bude stát jeden až dva dny v týdnu přispívat na přeškolování (např. německá Kurz Arbeit), nebo že bude docházet ke sdílení pracovních míst, případně ke zvýšení počtu zkrácených pracovních úvazků. Podpora musí být poskytnuta také těm, co práci ztratí. Zejména pak těm, kdo jsou připraveni se v nezaměstnanosti doškolovat. Je naprosto nezbytné napomoci těmto občanům udržet si pracovní návyky a zkombinovat rekvalifikace s pobíráním podpory v nezaměstnanosti. Další oblastí bezprostředně spojenou s nezaměstnaností bude boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. A půjde nejen o již avizované zvýšení podpory v nezaměstnanosti a prodloužení doby jejího pobírání. V prvé řadě bude třeba posílit terénní sociální práci, a to i ve spolupráci s obcemi. Aktivně vyhledávat osoby bezprostředně ohrožené bídou (lidé s různými handicapy, senioři apod.). Bude nezbytné vybudovat nebo rozšířit záchytná sociální střediska, zejména ve velkých městech, kde hrozí slumizace, resp. vytvoření chudinských ghett se všemi doprovodnými negativními jevy (dědičná chudoba, vyšší kriminalita atd.). V některých městech můžeme tyto jevy pozorovat už dnes. Dále bude nezbytné posílit systémy sociálního a azylového bydlení. Je potřebné, aby se do řešení nezaměstnanosti zapojily kraje a obce (např. nabídkou veřejně prospěšných prací, zřizováním komunálních podniků, podporou vzdělávání živnostníků a drobných podnikatelů, vytvářením podmínek pro práci na dálku, atp.). Zvýšenou pozornost je třeba věnovat doposud pomíjenému problému lichvy a začít ji razantně potírat. Pomáhat občanům, jejichž schopnosti domýšlet důsledky různých půjček a jiných transakcí jsou poněkud omezené. Pro případy, kdy se občané vlivem krize (nezaměstnanosti) dostanou do platebních problémů a zhorší se finanční situace jejich domácností, je třeba připravit systém refinancování hypoték. Tyto systémy lze připravit ve spolupráci s bankami tak, aby vyžadovaly jen minimální příspěvky z finančních prostředků státu.

3. ZAJIŠTĚNÍ FISKÁLNÍ STABILITY 3. ZAJIŠTĚNÍ FISKÁLNÍ STABILITY Daně jsou cenou za civilizaci a sociální stabilitu Fiskální stabilita Základní osy priorit ČSSD: Audit rozpočtů. Stabilizace daňové kvóty. Progresivní zdanění fyzických osob. Zjednodušení daňového systému. Boj proti zneužívání regulatorních a daňových rájů. PPP projekty. Zajištění fiskální stability veřejných financí a efektivní práce s prostředky daňových poplatníků jsou klíčové střednědobé priority ČSSD. V dnešní situaci je třeba najít optimální mix mezi růstem zadlužení státu a nezbytnou podporou ekonomiky. ČSSD bude prosazovat zásadní restrukturalizaci rozpočtů, provedení podrobného auditu jednotlivých výdajových položek a to zvláště neinvestičního charakteru a jejich redukci nebo zrušení. Jde o nastavení elementárního pořádku na všech úrovních a ve všech sférách veřejných financí. Současná světová a hospodářská krize ukázala, že populistické snižování daní vede k rozv ratu řady veřejných systémů a nutnosti zadlužov at se, a to ve veřejném i soukromém sektoru. Navíc se ukazuje, že finanční systém je sc hopen fungovat i jako destruktor hodnot. V České republice jsme tento jev mohli pozorovat v 90. letech jako tzv. bankovní socialismus, v USA jako tzv. americký socialismus. V obou případech v dobách prosperity soukromí majitelé finančních institucí hromadili zisky, ve zlých časech se o ztráty solidárně podělili s celou společností. I tato skutečnost sama o sobě vede k nutnosti vybírat větší daně, než kdyby byli za své ztráty zodpovědní pouze ti, kdo je způsobili. Výše daní však musí být kompenzována kvalitními, efektivními, fungujícími a všem dostupnými veřejnými službami. Občan musí vědět, co za odvedené peníze dostává. ČSSD zvažuje obnovení daňového systému platného před 1. lednem 2008. Chce znovu zavést progresivní zdanění fyzických osob s mezní sazbou 38 % u osob s příjmem nad 1 200 000 Kč ročně a zrušit výpočet daně ze superhrubé mzdy. ČSSD se také zasadí, aby daně platili všichni a poctivý plátce nebyl za hlupáka. Základním cílem všech opatření, která bude v oblasti daní ČSSD prosazovat, je zjednodušení daňového systému, a hlavně sjednocení podmínek placení všech daňových subjektů. Jde o vytvoření rovné startovací čáry, lépe řečeno o stanovení a dodržování základních podmínek nezbytných k dosažení daňové spravedlnosti. K tomuto výsledku vedou dvě cesty: První bude soustavná kampaň proti daňovým únikům a dalším negativním ekonomickým jevům (machinace jak na domácí půdě, tak s využitím regulatorních a daňových rájů). Je nutné radikálně posílit kontrolu na trhu práce. Zaměřit se na boj proti práci na černo a dalším nelegálním aktivitám (např. proti tzv. švarcsystému), jež ohrožují stabilitu veřejných financí, v první řadě pojistných fondů. Druhou cestou je výrazné zjednodušení daňového systému spočívající v razantním přehodnocení a redukci slev, výjimek a úlev ve všech daňových okruzích. Bude nutno analyzovat a snížit nebývalý počet daňově uznatelných nákladů u daní z příjmu právnických osob a zásadním způsobem redukovat paušální odpočty od základu daně u daní z příjmu fyzických osob. Klíčovou roli v hledání rovnováhy mezi mírou zadlužení a protikrizovou fiskální politikou hrají projekty, které mohou využívat finanční zdroje nezahrnuté ve státním rozpočtu. V první řadě jde o využití prostředků Evropské unie (viz část 1). Další možností jsou projekty PPP (partnerství veřejného a soukromého sektoru), které za předpokladu, že soukromý subjekt ponese alespoň částečné riziko, umožňují významné investice při okamžitých nákladech v daném roce na úrovni cca 5 % celkové vložené částky.

4. OTÁZKA PŘIJETÍ EURA Přijetí eura je dlouhodobým cílem ČSSD Euro a ČR Základní osy priorit ČSSD: Zavedení eura dlouhodobá priorita ČSSD. Zavedení eura v roce 2014 či 2015. Euro je potřebné pro českou reálnou ekonomiku. Vstup do ERM II nejpozději v říjnu 2013. Přijetí eura je pro ČSSD dlouhodobou prioritou. Předpoklad jeho výhodnosti vychází z charakteristiky české ekonomiky. Jde o hospodářství malé otevřené země s nadprůměrným podílem zpracovatelského průmyslu. Ukazuje se, že v éře rostoucích konkurenčních tlaků ve světové ekonomice a směřování ke stále vyšší efektivitě, které s sebou nesou poklesy marží v mnoha oblastech (zejména ve zpracovatelském průmyslu), je pro mnohé investory plovoucí kurz podstatnou překážkou. Neplatí to pochopitelně ve 100 % případů, ale kromě finančního sektoru lze investory, kteří by dávali přednost investicím v zemích s plovoucím kurzem, nalézt jen za cenu neúměrného úsilí. V každém případě se zdá, že jsou momentálně v nejkomfortnějším postavení ty země, které jsou členy eurozóny, tedy Slovinsko a Slovensko. Následují Česká republika a Polsko. Některé státy regionu jsou v obtížné situaci (často na pokraji státního bankrotu). Svět má pochopitelně tendenci pohlížet do našich zeměpisných šířek především prizmatem Maďarska. Není divu, jako jeden z prvních reformátorů bylo ve staré Evropě nadmíru úspěšné v oblasti PR. Jeho nynější ekonomický stav je ovšem katastrofální. Současná fiskální situace i výkyvy finančních trhů prakticky znemožňují všem adeptům na přijetí eura splnit nezbytná maastrichtská kritéria. Je tudíž třeba počítat s tím, že přístupový mechanismus do eurozóny, který trvá de facto kolem 2,5 roku, lze spustit až v okamžiku, kdy bude splnění kritérií reálné. Nejbližším možným termínem vstupu ČR do eurozóny jsou tedy roky 2014 a 2015. Vývoj v oblasti veřejných financí je proto prozíravé korigovat tak, aby rozpočet na rok 2013 zajišťoval splnění 3% schodku. Ke vstupu do ERM II požadovaného režimu omezeně plovoucího kurzu by pak došlo v polovině roku 2012. ČSSD udělá vše pro to, aby k zásadnímu kroku pro přijetí eura, tj. vstupu do systému ERM II, došlo nejpozději před ukončením mandátu vlády, která vzejde z předčasných voleb v říjnu 2009, tedy před říjnem 2013. V posledních měsících došlo k oslabení kurzu koruny. Tato situace pokud vydrží může podnikům pomoci. Připomeňme si, že předchozí posílení (do poloviny roku 2008) situaci firem naopak zkomplikovalo. 4. OTÁZKA PŘIJETÍ EURA Zavedení eura je však strategické rozhodnutí, které by nemělo být poměřováno okamžitými přínosy či výhodami, ale přínosy a výhodami dlouhodobými. Mějme na zřeteli, že Slovensko již ze členství v eurozóně pobírá první výnosy. Nové financování slovenského veřejného dluhu je už o 30 bázických bodů levnější než české.

5. INSTITUTY POSILUJÍCÍ EKONOMICKOU A FINANČNÍ STABILITU ČR Fungující stát je základem hospodářského růstu a společenské stability Ekonomická a finanční stabilita Základní osy priorit ČSSD: Posílení státních institucí (ČEB, EGAP, ČMRZB, CzechInvest, Czech Trade, PGRLF a další). Podpora ČNB při řešení případné kapitálové nedostatečnosti českých bank. Nepřímá pomoc firmám. V minulé dekádě se zdálo, že některé státní instituce či agentury postupně ztrácejí mandát a směřují k utlumení svých aktivit. Tento proces byl často urychlován či posilován politickými, někdy až ideologickými postoji vlád. Krize naopak ukázala, že státy s funkční a efektivní administrativou a kvalitními institucemi a agenturami jsou schopny ve správný čas realizovat protikrizové priority svých vlád. Rovněž se ukázalo, že v nekrizových dobách vybudované instituty mohou v okamžiku ostrého nasazení fungovat neadekvátně. Byly přece zakládány jen k řešení dílčích propadů ekonomiky nebo problémů jednotlivých firem, nikoli selhá - ní globálního charakteru. I v tomto případě platí, že kvalitní systém a legislativa mohou zmírnit nejen dopady na daňové poplatníky, ale také ekonomické ztráty jako celek. dobré pozice ČR v souboji o zahraniční investice (což bude po krizi mnohem obtížnější než dříve). ČSSD má v úmyslu urychleně iniciovat budování institucí pro případ druhé vlny finanční krize (či další budoucí krize). Není jisté, že je systémové ohrožení světového finančního systému zažehnáno. Je nezbytné začít s koncipováním mechanismů, jež umožní řešit krizové situace. Jde především o dva instituty: ČNB musí mít kompetenci jednostranně navyšovat kapitál v českých komerčních bankách, a řešit tak jejich případnou kapitálovou nedostatečnost. Může to znamenat i částečné či úplné převzetí kontroly nad bankami, čehož jsme byli v poslední době svědky v USA i jiných zemích. První kroky v tomto směru již byly učiněny a ČSSD je bude podporovat. Pro případ hluboké krize je nutné nastavit reálně fungující systém (organizační příprava a finanční zabezpečení, vyjednávání s EU atd.) přímé státní pomoci klíčovým podnikům, které se ocitnou v přechodných potížích. Může to vést až k znovuzaložení instituce typu Konsolidační banky. Ve spolupráci s dalšími subjekty je potřeba propracovat a koordinovat systém nepřímé pomoci firmám v potížích, a to včetně podpory životaschopných firem v rámci insolventního řízení. Především půjde o využití různých úlev, prominutí penále, pokut apod. Opatření tohoto typu mohou být v synergii s pomocí uvedenou v předchozích kapitolách, či mohou být využita samostatně. Je pravděpodobné, že bude jejich účinek pro řadu firem (zvláště malých a středních) citelnou oporou. 5. INSTITUTY POSILUJÍCÍ EKONOMICKOU A FINANČNÍ STABILITU ČR V první části dokumentu je zmíněna klíčová role státních finančních institucí ČMZRB, ČEB a EGAP při podpoře podniků ve stávající nelehké situaci. Nemenší pozornost však hodlá ČSSD věnovat také dalším obdobným agenturám, například CzechInvestu, který hraje významnou úlohu při zajišťování

6. EVROPSKÝ ROZMĚR KRIZOVÉ PROBLEMATIKY Prosperující Česká republika v prosperující Evropské unii Spolupráce s EU Základní osy priorit ČSSD v oblasti spolupráce s EU: Prohlubování integrace EU. Dokončení ratifikace Lisabonské reformní smlouvy. Odblokování čerpání evropských peněz. Zapojení do evropských struktur v oblasti v ědy, výzkumu a inovací. Podpora závěrů G20 z Londýna. To, co se dnes odehrává ve světové ekonomice, lze bez nadsázky nazvat první globální recesí. Je to názorný příklad toho, jak mohou v budoucnu zpomalení ekonomického růstu probíhat. Provázanost světové ekonomiky, finančních institucí a firem vede k tomu, že stejně rychle, jako se v jednotlivých oblastech světové ekonomiky projeví prosperita, projeví se i opak zpomalení ekonomiky. Respektive ještě rychleji, a navíc bolestně. Pro Českou republiku to znamená, že jako členská země Evropské unie, jedné z ekonomických supervelmocí, okamžitě nese přímé dopady nepříznivého vývoje. Je však alespoň schopna do jisté míry chování EU korigovat. Přirozeným zájmem české ekonomiky je ovlivňovat ekonomické priority EU takovým způsobem, aby byly pro naši zemi přínosem, a také získat schopnost rychlé orientace v bouřlivě se měnících podmínkách současného vývoje. silnější, než by se u tak malé středoevropské země dalo předpokládat. Proto je nutné ratifikovat Lisabonskou reformní smlouvu. ČSSD se vynasnaží napomoci naší zemi dosáhnout vytčených ekonomických a politických cílů také prostřednictvím svého aktivního členství v Evropské sociálně-demokratické straně (PES). V současné době je naší jednoznačnou prioritou využití fondů EU, a to včetně využití možností globalizačního fondu, a to jak z hlediska rozsahu, tak zaměření na projekty, jež jsou v době ekonomického útlumu nezbytně potřebné. Potenciální efektivní využití těchto zdrojů zajistí realizaci projektů, které mohou při minimálních investicích státních financí podpořit ekonomiku čelící krizi. Nejde ovšem jen o redefinici stávajících programů či vytváření tlaku, aby byla rozhodnutí EU v souladu s našimi prioritami. Jde rovněž o podporu již běžících projektů. Mnohé se totiž v důsledku ekonomické a finanční krize dostaly do obtíží. Je nezbytné dbát o transparentnost a důslednou kontrolu efektivity čerpání evropských peněz a předcházet problémům, které by mohly v krajním případě vést až k povinnosti dotační peníze vrátit. Dalším důležitým evropským úkolem ČSSD je zajistit našim firmám v době krize férové tržní prostředí. Může se stát, že budou některé vlády v zájmu ochrany vlastního trhu tlačit na své domácí firmy, aby omezily svoji výrobu v zahraničí. Pokud by se tento trend nezdravě rozšířil, mohlo by to mít na vývoj naší ekonomiky dramatický vliv. EU platforma, bilaterální jednání a včasná indikace problémů mohou riziko této hrozby snížit. ČSSD bude také prosazovat uplatňování závěrů jednání skupiny G20 v Londýně ze dne 2. dubna 2009, kde byl v celosvětovém měřítku vyhlášen boj proti regulatorním a daňovým rájům. Chceme přispět k tomu, aby EU zlikvidovala regulatorní a daňové ráje na území svých států a v blízkém okolí, stala se v této oblasti leaderem, a dala tak příklad celému světu. Evropské firmy by měly být zdaňovány v zemích, kde působí, ne v nějakých off-shorech na druhém konci planety. 6. EVROPSKÝ ROZMĚR KRIZOVÉ PROBLEMATIKY V neposlední řadě nám rovnoprávné členství v EU dává šanci řešit problémy, které může ekonomická krize našim podnikům způsobit, na evropské platformě. Naše pozice je zde překvapivě

7. NĚKTERÁ OPATŘENÍ V KLÍČOVÝCH SEKTORECH EKONOMIKY NĚKTERÁ OPATŘENÍ V KLÍČOVÝCH SEKTORECH EKONOMIKY Konkrétní kroky pro rozvoj ekonomiky 7. Česká ekonomika Základní osy priorit ČSSD v oblasti legislativy: Modernizace dopravní infrastruktury. Posílení energetické bezpečnosti (ropa, plyn). Dostavba JE Temelín a modernizace J E Dukovany. Protipovodňová opatření, výstavba nových rybníků. Urychlení přípravy a schvalování liniových staveb. Během ekonomické krize se stát v některých odvětvích stává investorem poslední záchrany. Svými zakázkami, které by ovšem neměly být bezúčelné, ale řešit jeho potřeby, je schopen podpořit postižené firmy. Pro státní pokladnu je to nakonec i výhodné těží z krizí stlačených cen. Přednost by měly mít takové projekty, které přispějí ke zmírnění dopadů ekonomické krize (vyšší podíl lidské práce a domácích subdodávek), povedou k žádoucím strukturálním změnám (ekologizace, snižování spotřeby energií, zvyšování přidané hodnoty, zavádění nových technologií a inovací) a zároveň plní strategické cíle státu. Uvedené podmínky splňují například tyto oblasti: ekologické veřejné stavby včetně bytové výstavby, modernizace a rozšiřování dopravní infrastruktury (silnice, dálnice, železnice, vodní cesty) nebo zvýšení energetického zabezpečení (dodatečné zásobníky na plyn a ropu) a energetické infrastruktury, podpora inovačních a vědeckovýzkumných kapacit. V době krize je potřeba soustředit se především na projekty, které je možné spustit co nejrychleji. Jen u takových lze očeká- vat brzké pozitivní ovlivnění ekonomické situace. Zakázky, které budou realizovány (a placeny) až v dalších letech, firmám, jež dopady krize pociťují právě teď, moc nepomohou. ČSSD plánuje prosazení zákona, který umožní rychlejší a jednodušší výkup pozemků pro liniové stavby, a umožní tak jejich rychlejší zahájení. Vhodnými projekty k překonání hospodářské krize jsou také výstavby protipovodňových krajinných prvků, např. odbahňování stávajících a zakládání nových rybníků. Neméně důležité jsou opravy. Sice jsou pracovně náročnější, lze s nimi však začít rychleji než s velkostavbami. Do této kategorie spadá např. zateplování panelových, veřejných i soukromých budov. Potřebu zvýšených veřejných výdajů v době krize je vhodné využít k vyřešení problémů v oblasti životního prostředí. Investice do čističek odpadních vod, třídění biologického odpadu a efektivnějšího využití biomasy budou trvalým přínosem i po skončení hospodářské krize. Další oblastí, která nesmí uniknout naší pozornosti, je zemědělství. V rámci unijní zemědělské politiky je třeba hledat nástroje k jeho udržení, či dokonce případné expanzi. Rezervy jsou patrné např. v oblasti biopaliv a obnovitelných zdrojů. V této sféře by měly pomoci osvědčené státní instituce, jako je PGRLF. Zároveň je možno hledat synergie mezi podporou firem (zaměstnanosti) a přímým bojem proti dopadům krize. Obě hlediska splňuje kupříkladu výstavba sociálních a startovních bytů pro mladé, kterou mohou obce iniciovat. Další z variant povzbuzení ekonomiky je využití vlivu vlády ve státních a státem dominovaných podnicích k zahájení některých významných investic. Vlajkové lodě projektů tohoto typu jsou dvě: dostavba jaderné elektrárny Temelín a modernizace jaderné elektrárny Dukovany společností ČEZ, a. s. Výhodou podobných investic je i to, že nejsou započítávány do výše veřejného zadlužení. Navíc zároveň plní úlohu kvazi fiskálního stimulu. K tomu je potřebné podpořit technické vzdělávání, revitalizaci lidských zdrojů i technických a materiálních kapacit v dané oblasti.