Reforma nemocenského pojištění a její vliv na podnikový sektor

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Reforma nemocenského pojištění a její vliv na podnikový sektor Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Petra Ondráčková Klára Slováčková Brno 2010

Poděkování Chtěla bych poděkovat Ing. Petře Ondráčkové za cenné rady a připomínky, metodické a odborné vedení, které mi poskytla při zpracování mé práce. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Lence Křižkové z Vetropack Moravia Glass, akciové společnosti, za její vstřícný přístup a poskytnutí informací při zpracování bakalářské práce.

Prohlašují, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím literatury a zdrojů, které uvádím v seznamu na konci práce. V Brně dne 27.5.2010

Abstract Slováčková, K. The sickness insurance reform and its impact on business. Bachelor Thesis. Brno: MUAF, 2009. The bachelor thesis focuses on the sickness insurance reform, which was launched in the Czech Republic in 2009. The first part deals with the new Health Insurance Act and its subsequent comparison with the former law. The second part gives insight into the influence of those reforms on the business sector and compares the indicators of incapacity for work within the Czech population. Moreover the work includes a comparison of those indicators with an actual company and distincts them within the Czech Republic, the Slovak Republic and the United Kingdom. Keywords Sickness insurance, social security, reform Abstrakt Slováčková, K. Reforma nemocenského pojištění a její vliv na podnikatelský sektor. Bakalářská práce. Brno: MENDELU, 2010 Tato bakalářská práce se zabývá reformou nemocenského pojištění, která proběhla v České republice v roce 2009. V první části se zabývá novým zákonem o nemocenském pojištění a jejím následným srovnáním se zákonem starým. V druhé části se zabývá vlivem reformy na podnikatelský sektor a srovnáním ukazatelů pracovní neschopnosti obyvatelstva ČR. Práce také obsahuje srovnání průměrných ukazatelů se skutečným podnikem a srovnáním ČR se Slovenskem a Velkou Británií. Klíčová slova Nemocenské pojištění, sociální zabezpečení, reforma

Obsah 5 Obsah 1 Úvod 8 2 Cíl práce a metodika 10 3 Teoretická část 11 3.1 Sociální pojištění... 11 3.2 Nemocenské pojištění v ČR...12 3.2.1 Historie...12 3.2.2 Česká správa sociálního zabezpečení...14 3.3 Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění...14 3.3.1 Důvody přijetí nové právní normy...14 3.3.2 Okruh pojištěných osob...15 3.3.3 Podmínky účasti na nemocenském pojištění...16 3.3.4 Povinnosti zaměstnavatele a jejich náklady na zaměstnance... 17 3.3.5 Sazby pojistného na sociální zabezpečení... 17 3.3.6 Obecné podmínky nároku na dávky a jejich výplatu...18 3.3.7 Denní vyměřovací základ...18 3.3.8 Náhrada mzdy...19 3.3.9 Dávkový systém nemocenského pojištění...19 3.3.10 Výpočet dávek nemocenského pojištění... 20 3.3.11 Režim dočasně práceneschopného pojištěnce... 22 3.3.12 Organizace a provádění nemocenského pojištění... 23 3.3.13 Pojistné na nemocenském pojištění... 23 3.4 Dávky nemocenského pojištění v roce 2008... 24 3.4.1 Nemocenské... 24 3.4.2 Peněžitá pomoc v mateřství... 24 3.4.3 Podpora při ošetřování člena rodiny... 25 3.4.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství... 25 3.4.5 Dodržování režimu práceneschopného zaměstnance... 25 3.5 Shrnutí nemocenského pojištění v České republice... 25

Obsah 6 3.6 Nemocenské pojištění ve Slovenské republice... 26 3.6.1 Denní vyměřovací základ...27 3.6.2 Náhrada příjmu...27 3.6.3 Nemocenské... 28 3.7 Nemocenské pojištění ve Velké Británii... 29 3.7.1 Odvody na národní pojištění... 29 3.7.2 Nemocenské... 30 3.8 Shrnutí... 30 4 Praktická část 32 4.1 Vývoj nemocenského pojištění v České republice...32 4.1.1 Míra pracovní neschopnosti...32 4.1.2 Počet případů pracovní neschopnosti...32 4.2 Počet účastníků nemocenského pojištění...33 4.2.1 Struktura účastníků nemocenského pojištění...33 4.2.2 Osoby samostatně výdělečně činné...34 4.3 Vliv nezaměstnanosti na počet nemocensky pojištěných osob...35 4.4 Vývoj dočasné pracovní neschopnosti...35 4.4.1 Počet ukončených dočasných pracovních neschopností...36 4.4.2 Počet prostonaných dnů a průměrná doba trvání pracovní neschopnosti... 38 4.4.3 Míra pracovní neschopnosti... 40 4.4.4 Pracovní neschopnost dle pohlaví... 40 4.4.5 Pracovní neschopnost dle diagnóz... 41 4.4.6 Objem vyplacených dávek nemocenského pojištění...42 4.4.7 Vyplacené nemocenské dávky podle skupin zabezpečených osob.43 4.5 Vetropack Moravia Glass, akciová společnost...43 4.5.1 Pracovní neschopnost zaměstnanců společnosti...44 4.5.2 Výdaje společnosti na náhradu mzdy a nemocenské...45 4.5.3 Shrnutí...45 4.6 Srovnání ukazatelů pracovní neschopnosti České republiky se Slovenskou republikou a Velkou Británií... 46 4.6.1 Srovnání České republiky se Slovenskou republikou... 46

Obsah 7 4.6.2 Srovnání České republiky s Velkou Británií... 49 4.6.3 Srovnání České republiky se Slovenskou republikou a Velkou Británií 49 4.6.4 Shrnutí... 50 5 Diskuze 51 6 Závěr 54 7 Literatura 56

Úvod 8 1 Úvod Od roku 2007 probíhá v České republice reforma veřejných financí a její součástí byla také reforma nemocenského pojištění, která proběhla v roce 2009. Slovo reforma znamená změnu či přeměnu současného stavu věci k lepšímu. Jelikož se jedná o oblast sociální, jedná se o velice důležitý a zodpovědný krok, neboť tato oblast přímo zasahuje do životů občanů. Důvodem reformy veřejných financí bylo neustále se zvyšující zadlužování státu, jehož příčinou bylo hlavně zvyšování tzv. mandatorních výdajů, což jsou výdaje, které jsou nařízeny ze zákona a tudíž musí být vyplaceny. Čím vyšší byl tedy podíl mandatorních výdajů na státním rozpočtu, tím méně peněz zbývalo státu na investice do rozvoje státem poskytovaných služeb, jako jsou investice do školství či zdravotnictví, na stavbu dálnic aj. Zákon upravující nemocenské pojištění platil bez větších změn již od roku 1956, tedy více než 50 let, společnost se za tu dobu velmi změnila, nedemokratický systém se změnil na demokratický, a zákon tak byl již nedostačující. Systém se sice po revoluci dočkal změn, byly to však pouze drobné dílčí úpravy uskutečňované pomocí novel zákona, kterými se stejně jeho největší nedostatky nevyřešily. Reforma nemocenského pojištění proto byla více než nutná. Nový zákon je stejně jako celá reforma veřejných financí zaměřen zejména na snížení výdajů státního rozpočtu. Jedním z hlavních cílů reformy je zamezení zneužívání systému a zaměření se na to, aby sociální výdaje putovaly k těm, kteří je opravdu potřebují. Česká republika totiž patří ke státům s nejvyšší pracovní neschopností v Evropě. Důkazů toho, že ke zneužívání systému docházelo, je několik. Zatímco se stav obyvatelstva ČR zlepšoval, míra pracovní neschopnosti se zvyšovala, ve státech se srovnatelnou ekonomickou situací, jako byla situace v ČR, byla míra pracovní neschopnosti výrazně nižší. Nejvyšší procento práceneschopných bylo pojištěnců s nejnižšími příjmy, což svědčí o zneužívání systému touto skupinou. Kontrolní systémy starého systému byly velmi nedostačující. Zaměstnanci, zaměstnavatelé ani lékaři nebyli nijak motivováni ke snižování pracovní neschopnosti. Zaměstnavatelé se na vyplácení dávek nijak nepodíleli, nebylo proto v jejich osobním zájmu pracovní neschopnost snižovat. Nový zákon již se zapojením zaměstnavatelů do vyplácení dávek počítá a to vyplácením náhrady mzdy od 4. do 14. dne nemoci, během prvních tří dnů pojištěnci žádné dávky nenáleží. Ošetřujícím lékařům nehrozily v případě vydání neoprávněné neschopenky žádné sankce, mohli ji proto vydat kdykoli a komukoli chtěli, zatímco v případě, že by některou odůvodněnou pracovní neschopnost neuznali, měli by s tím velké problémy. Rozdílné systémy nemocenského pojištění můžeme nalézt ve Slovenské republice a ve Velké Británii. Jedná se o dlouhodobě fungující systémy. Jejich komparace s českým systémem bude tvořit také jednu část práce.

Úvod 9 Naopak konkrétní vlivy reformy na podnikatelský sektor budou zhodnoceny prostřednictvím společnosti Vetropack Moravia Glass, jednoho z předních výrobců skleněných obalů v České republice.

Cíl práce a metodika 10 2 Cíl práce a metodika Cílem práce je zhodnocení reformy nemocenského pojištění, která v České republice proběhla prostřednictvím nového zákona o nemocenském pojištění, který vstoupil v platnost 1.1.2009, její dopady na podnikový sektor a pracovní neschopnost obyvatel. Práce se zabývá především změnami, které nový zákon přináší, a jeho konkrétními dopady na podnikový sektor, zvláště na finanční zátěž sektoru a povinnosti podnikatelských subjektů, ale také dopadem reformy na povinnosti zaměstnanců a s tím související změny ve vývoji a struktuře pracovní neschopnosti. V práci bude provedena komparace českého nemocenského pojištění se slovenským a britským. Ve své práci jsem analyzovala systém veřejného nemocenského pojištění v České republice, na Slovensku a ve Velké Británii. Hlavní metodou, kterou jsem v práci použila, byla metoda srovnání výsledků u jednotlivých ukazatelů, pro lepší přehlednost výsledků jsem výsledky prezentovala ve sloupcových, pruhových a spojnicových grafech. Pro vlastní výpočty jsem použila metodu výpočtu relativní četnosti, která se vypočítá podle vzorce: p i = n i k i= ni = n i n Vycházela jsem především ze zákonů, údajů uveřejněných v odborných knihách a časopisech a z informací poskytovaných Českou správou sociálního zabezpečení, Českým statistickým úřadem a dalšími institucemi.

Teoretická část 11 3 Teoretická část 3.1 Sociální pojištění Systém sociálního pojištění je nejvýznamnějším příjmovým, ale i výdajovým kanálem veřejných rozpočtů. Jeho prostřednictvím je realizována státní politika v oblasti zdravotnictví a zabezpečení občanů ve stáří a nemoci. Sociální pojištění je řazeno mezi tzv. neúvěrové příjmy státního rozpočtu. [3] Vysoké odvody na pojistné jsou makroekonomy chápány jako jeden z důvodů vysoké ceny práce. Náklady na zaměstnance zahrnují kromě mzdy také odvody na pojistné. Jestliže jsou zaměstnavatelé zatíženi vysokými odvody z mezd na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, pak je pro ně velice nákladné udržování či vytváření pracovních míst, a toto vede k růstu nezaměstnanosti. [23] Hlavními organizačními složkami figurujícími v oblasti sociálního zabezpečení jsou Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV) a Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ). [14] Významným pojmem spojeným se sociálním pojištěním je princip sociální solidarity, který je chápán jako solidarita mezi chudými, těmi v nouzi, v nemoci a stáří na straně jedné a těmi bohatými, mladými a zdravými, kteří mohou přispívat na chod systému, na straně druhé [3]. V současné době je tento princip moderními společnostmi uskutečňován především prostřednictvím transferové a redistribuční politiky státu, jejímž cílem je zvyšování příjmů sociálně slabších obyvatel. Tuto solidaritu nazýváme solidaritou vynucenou. Existuje však také solidarita dobrovolná, která je uskutečňována pomocí jednotlivců, spolků a občanských sdružení, a její význam v České republice v posledních letech významně roste. [12] Sociální pojištění je tvořeno několika subsystémy. Jejich prostřednictvím jsou občané zabezpečováni v určitých životních situacích. Obr. 1 Části systému sociálního pojištění v České republice (Zdroj: KLAZAR, S., 2008) Prvním subsystémem je veřejné zdravotní pojištění sloužící ke krytí výdajů spojených se zdravotní péčí. Druhý subsystém tvoří důchodové pojištění, které je nejdůležitější subsystémem a zajišťuje příjem v případě dlouhodobé nebo trvalé neschopnosti pracovat, z důvodů stáří či invalidity. Za třetí je to nemocenské pojištění, které má za úkol osobám krátkodobě neschopným výdělečné činnosti nahradit chybějící příjmy a to z důvodů

Teoretická část 12 nemoci jejich vlastní, nutnosti starat se o osobu blízkou, těhotenství, péče o narozené dítě. Důchodové a nemocenské pojištění zajišťují právo na hmotné zabezpečení, zatímco zdravotní pojištění zabezpečuje právo člověka na zdraví a dostupnost zdravotních služeb. Čtvrtým systémem je státní politika zaměstnanosti, která pomáhá občanům v případě ztráty zaměstnání a neschopnosti najít si novou práci. Druhý, třetí a čtvrtý subsystém se společně označují jako sociální zabezpečení. [3] 3.2 Nemocenské pojištění v ČR Nemocenské pojištění jako součást sociálního zabezpečení má za úkol zabezpečit výdělečně činné osoby, u nichž došlo ke ztrátě příjmů z důvodů právem uznaných, peněžitými dávkami. Mezi tyto důvody patří sociální události, které jsou předpokladem hmotně právních nároků vyplývajících z účasti na tomto pojištění, a jsou to nemoc pojištěnce, nutnost starat se o osobu blízkou, těhotenství, péče o narozené dítě. [13] Peněžité dávky jsou odvozeny z výše výdělku, který z části nahrazují, a podmínkou pro jejich získání je, že k dané sociální události způsobující ztrátu příjmu z výdělečné činnosti skutečně dojde. [13] Někdy bývá pojem nemocenské pojištění zaměňován s pojmem zdravotní pojištění. Jsou to ovšem dva různé termíny. Zdravotní pojištění se nevztahuje na pojištění dávek v nemoci, je to zákonné pojištění zajišťující hrazení zdravotní péče, která je poskytnuta pojištěnci s cílem zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu. [2] Nemocenské pojištění také nepatří do dávek státní sociální podpory. Pomocí těchto dávek se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní potřeby dětí a rodin s nízkými příjmy. Dávky jsou však poskytovány i při některých dalších sociálních situacích, jsou plně hrazeny státem z daní a nejsou řazeny mezi pojištění. Dávky státní sociální podpory se dělí do dvou skupin, na dávky poskytované v závislosti na výši příjmu a na ostatní dávky. Do první skupiny dávek řadíme přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení, do skupiny druhé patří rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné. [1] 3.2.1 Historie Počátky nemocenského pojištění v České republice sahají do druhé poloviny 19. století. Již od 50. let 19. století bylo zakládáno množství podpůrných, živnostenských a závodních pokladen. Významnou změnou systému zdravotní péče byl zákon o

Teoretická část 13 povinném nemocenském pojištění z roku 1888, který se vztahoval na zaměstnance průmyslu, živností a obchodu. Pojištěnci měli dle zákona nárok na bezplatné ošetření a léky po dobu 26 týdnů, náleželo jim nemocenské ve výši 60 % obvyklé mzdy a bylo vypláceno nově vzniklými institucemi - státní správou, které byly nově zřízeny nemocenskými pojišťovnami. [4] Po první světové válce nově budované československé sociální zákonodárství navázalo na rakouský model. Již v roce 1919 byl přijat zákon o nemocenském pojištění, který rozšiřoval pojistnou povinnost mimo jiné na zemědělské a lesnické pracovníky. Další významnou změnu přinesl zákon z roku 1924, který prodloužil nárok na nemocenské ošetření a dávky na 52 týdnů. Výše nemocenské činila 60% průměrné mzdy. [4] Tento systém však zabezpečoval pouze asi pětinu obyvatelstva. Malá pozornost byla věnována rodinám s dětmi, například mateřská dovolená byla v maximální délce 12 týdnů. [22] Základem tehdejšího systému nemocenského pojištění byly okresní nemocenské pojišťovny, které byly řízeny Ústřední nemocenskou pojišťovnou. Kromě okresních nemocenských pojišťoven, které byly zřizovány v místě okresních politických úřadů, existovaly také pojišťovny zemědělské. Podle jiného hlediska se nemocenského pojišťovny rozdělovaly na pojišťovny závodní, gremiální, spolkové a pomocné. [4] Mezi lety 1930 a 1934 se nemocenské pojišťovny nacházely vlivem hospodářské krize v tíživé situaci. Byla přijata novela zákona č. 221/1924 č. 112 z roku 1934, která uplatňovala restriktivní opatření. Nemocenské náleželo pojištěncům od čtvrtého dne pracovní neschopnosti a v prvním období (2 6 týdnů) bylo nemocenské sníženo a rozděleno do několika mzdových tříd. V době okupace k mnoha změnám nedošlo, proběhlo pouze několik změn v mzdových třídách a to z důvodů vyrovnání dávek s růstem cen a mezd. [4] Po druhé světové válce docházelo díky politické situaci v zemi k nastolování sovětského modelu sociálního zabezpečení. Vlivem představ, že společenské organizace mají přebírat některé státní funkce, byl přijat zákon č. 102/1951, kterým bylo nemocenské pojištění svěřeno pod přímou správu Revolučního odborového hnutí (dále jen ROH) a jeho provádění převedeno do závodů. Pod správou ROH zůstalo nemocenské pojištění až do roku 1991. Velkými změnami prošla po válce také organizační struktura orgánů nemocenské pojištění. Vrcholným orgánem byla Ústřední rada odborů, výkon nemocenského pojištění z hlediska federace zajišťovala Ústřední správa nemocenského pojištění a dalšími orgány doplňujícími hierarchii byly Česká správa nemocenského pojištění a krajské a okresní správy nemocenského pojištění. Nejvýznamnějším zákonem z této doby je zákon č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců. Denní výše nemocenských dávek byla od 60 do 90 % a to podle doby zaměstnání, za první tři dny to však bylo pouze 50 až 70 %. V dalších letech došlo k mnoha změnám a doplňkům, k upravování nebo zavedení dávek nových. [4] Změny po roce 1989 se projevily i v oblasti sociálního zabezpečení. Došlo ke sloučení Úřadu důchodového zabezpečení v Praze, České správy nemocenského pojištění a Správy nemocenského pojištění Svazu českých a moravských výrobních družstev a vznikla Česká správa sociálního zabezpečení. [4]

Teoretická část 14 Obecná ustanovení zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců platila až do roku 2009, kdy byl nahrazen zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a změnami a důsledky, které tento nový zákon přinesl, se bude práce zabývat. [5] 3.2.2 Česká správa sociálního zabezpečení ČSSZ je samostatná rozpočtová organizace, která působí v oblasti sociálního zabezpečení a tedy nemocenského pojištění. Je podřízena Ministerstvu práce a sociálních věcí. ČSSZ má právní subjektivitu a řadíme ji mezi organizační složky státu. Její jednání je jednáním státu. ČSSZ sama své poslání definuje takto: ČSSZ je moderní úřad, nositel sociálního pojištění, jenž efektivně funguje způsobem, který odpovídá moderním technologiím informační společnosti třetího tisíciletí a je prodchnut výlučnou orientací na vytvoření maximální hodnoty pro klienta, a tím dosažení co nejvyššího splnění jeho očekávání a co nejvyšší míry jeho spokojenosti [7]. Organizační strukturu tvoří ústřední ČSSZ, okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ), pražská správa sociálního zabezpečení (dále jen PSSZ), Městská správa sociálního zabezpečení Brno (dále jen MSSZ) a jejich územní pracoviště. [7] Mezi hlavní úkoly ČSSZ patří rozhodování o dávkách sociálního zabezpečení, jejich vrácení či nahrazení při nesprávném vyplacení dávky, vybírání pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, řízení a kontrola okresních správ sociálního zabezpečení, jednání před soudem ve věcech sociálního zabezpečení, ale i posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů pro účely sociálního zabezpečení, vedení evidenci práce neschopných občanů či zajišťování vydávání tiskopisů určených dle zákona. [14] 3.3 Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění Od 1. 1. 2009 je v platnosti nový zákon 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, který nahradil zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, spolu s jeho prováděcími předpisy. Nový zákon přináší spoustu zásadních změn. Mezi nejvýznamnější změny patří rozhodně to, že nový zákon upravuje nemocenské pojištění komplexně (s výjimkou pojistného), zatímco právní úprava starého zákona byla roztříštěna ve více právních předpisech. [15] 3.3.1 Důvody přijetí nové právní normy Vysoká pracovní neschopnost je dlouhodobým problémem České republiky. Již Jaroslav Hašek ve své knize Osudy dobrého vojáka Švejka napsal, že Český národ je banda simulantů. Oproti státům západní Evropy byla pracovní neschopnost v České republice téměř dvojnásobná. Ke změně systému nemocenského pojištění došlo z několika následujících důvodů. Uspořádání starého systému mělo vysokou příjmovou strukturu (vyšší odvody na sociální zabezpečení jak ze strany zaměstnance, tak zaměstnavatele), ale také vysoké

Teoretická část 15 výdaje, dále také nedostatečné kontrolní systémy, díky nimž docházelo k jeho častému zneužívání. Byla zde malá motivace ke snižování pracovní neschopnosti jak u zaměstnavatelů a zaměstnanců, tak u zdravotnických zařízení. Pro zaměstnance bylo při krátkodobé potřebě volna výhodnější pobírat nemocenské než si brát dovolenou. Tím, že ošetřující lékař mohl o vzniku nepracovní neschopnosti rozhodnout i zpětně, řešili tím někteří zaměstnanci své neomluvené absence, ze kterých by jim plynula finanční ztráta či dokonce výpověď. Mnoho pojištěnců řešilo pobíráním nemocenské také svůj stav po propuštění ze zaměstnání. [22] Pro zaměstnavatele bylo také výhodné poslat zaměstnance na nemocenskou v případě, že pro něj neměl práci. Nestálo ho to totiž ani korunu. Dávky nemocenského pojištění byly od prvního dne pracovní neschopnosti pojištěnce kompletně hrazeny státem, proto nebylo ve vlastním zájmu zaměstnavatele, aby byla dočasná pracovní neschopnost zaměstnanců opravdu reálná a odůvodněná. I přesto, že se zdravotní stav obyvatelstva České republiky neustále zlepšoval, na míře pracovní neschopnosti se žádné změny neprojevily. Nemocenské bylo vzhledem ke mzdě zaměstnanců s nižšími příjmy dostatečně vysoké na to, aby se lidem vyplatilo být v dočasné pracovní neschopnosti. [16] Dříve nebyli ošetřující lékaři nijak motivováni ke snižování pracovní neschopnosti, mohli tak podepsat neschopenku kdykoliv a komukoli, kdo si o ní řekl. Podle nového zákona může dojít až uložení pokuty nebo zákazu rozhodování ve věcech pracovní neschopnosti. [8] Starý zákon také vznikal za minulého režimu a nevyhovoval proto v mnoha ohledech dnešní společnosti. Došlo k množství změn, k novému uspořádání společnosti, podniky už nejsou jen státní, většina jich je soukromých a mnoho lidí podniká. Podniky byly dříve rozděleny na malé a velké organizace. Zatímco zaměstnancům malých podniků vyplácela nemocenské ČSSZ, velké podniky vyplácely svým zaměstnancům nemocenské samy a byly tak znevýhodněny oproti malým podnikům, protože to znamenalo větší nároky na pracovní síly, které toto vyplácení dávek prováděly. Byla tak ohrožena konkurence, což dříve problémem nebylo, protože konkurence neexistovala. V roce 2004 také vstoupila Česká republika do Evropské Unie a otevřela tak více svůj trh zahraničním pracovním silám. Bylo tedy potřeba uvést v platnost nový jednotný systém pro všechny podniky, osoby samostatně výdělečné činné i zahraniční zaměstnance. 3.3.2 Okruh pojištěných osob Nový zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, který vešel v platnost 1.1.2009, sjednocuje právní úpravy nemocenského pojištění zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných (dále jen OSVČ) a skupin osob, jež byly na nemocenském pojištění účastny podle zvláštních právních předpisů, a to příslušníci Policie ČR, Celní správy ČR, Hasičského záchranného sboru, Vězeňské služby ČR a Bezpečnostní informační služby. [7] Povinně se nemocenského pojištění účastní osoby, které jsou ve služebním poměru, a nově také osoby, které jsou v poměru smluvním. Smluvními zaměstnanci rozumíme zaměstnance zahraničního zaměstnavatele pracující pro smluvního za-

Teoretická část 16 městnavatele se sídlem v ČR. Odvádění pojistného a plnění všech dalších povinnosti zajišťuje za smluvního zaměstnance smluvní zaměstnavatel. [11] Nově je účast na nemocenském pojištění povinná pro osoby, které jsou ve funkci vedoucího správního úřadu, dále osobám, které byly zvoleny či jmenovány do funkce statutárního orgánu nebo jeho vedoucího, či do veřejné funkce, a zároveň jim tímto nevznikl pracovní nebo služební poměr. [11] Naopak dobrovolné je nemocenské pojištění pro OSVČ a nově pro zahraniční zaměstnance, kterým se rozumí osoba pracující pro zahraničního zaměstnavatele se sídlem ve státě, se kterým nemá Česká republika uzavřenou smlouvu o sociálním zabezpečení a nejedná se ani o stát EU. [6] Účastni na nemocenském pojištění nejsou podle nového zákona osoby vykonávající práci mimo pracovněprávní vztah jako jsou společníci a jednatelé společností s ručením omezením, komanditisté komanditních společností a členové družstva, pokud podmínkou členství není pracovní vztah k družstvu, lidé pracující v zahraničí pro zaměstnavatele užívajícího diplomatických výsad a imunit a osoby vykonávající práci na základě dohody o provedení práce. [9] Nově nejsou na nemocenském pojištění účastni také studenti a žáci. Nepatří totiž mezi osoby, které by v důsledku sociální události přišly o příjem. Je-li však student či žák zaměstnán po dobu školních prázdnin a v tomto zaměstnání splňuje podmínky účasti na nemocenském pojištění, účastní se nemocenského pojištění. Studentovi či žákovi pak náleží nemocenské, nejdéle však do konce školních prázdnin. Jestliže však pracovní neschopnost brání studentovi ve studiu, jsou mu nemocenské dávky vypláceny i po skončení školních prázdnin. [21] 3.3.3 Podmínky účasti na nemocenském pojištění Pro účast na nemocenském pojištění musí zaměstnanec splňovat 3 základní podmínky. První z nich je výkon zaměstnání na území České republiky, přechodně v cizině, pokud je trvalé místo výkonu práce v ČR, nebo v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území ČR, pokud je místo výkonu práce trvale v cizině, a zaměstnanec není povinen účasti na nemocenském pojištění v místě výkonu práce a má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného státu EU. [9] Druhou podmínkou je, že musí zaměstnání trvat alespoň 15 kalendářních dnů, jinak se jedná o krátkodobé zaměstnání. Pokud však dojde k opětovnému nástupu ke stejnému zaměstnavateli během 6 měsíců od ukončení prvního zaměstnání, tak toto druhé zaměstnání již povinnost účasti na nemocenském pojištění zakládá. Třetí podmínkou je minimální výše sjednané měsíční mzdy či platu, tento příjem se nazývá rozhodný příjem a je roven 2000 Kč. [6] Vykonává-li zaměstnanec více zaměstnání, z nichž každé zakládá účast na pojištění, je pojištěn z každého z těchto zaměstnání [9]. OSVČ, pro kterou je účast na nemocenském pojištění dobrovolná, musí splňovat dvě základní podmínky. Musí vykonávat samostatně výdělečnou činnost na území ČR nebo mimo ni, ale na základě tuzemských právních předpisů a písemně se přihlásit k účasti na pojištění, a to na předepsaném tiskopisu u příslušné OSSZ/PSSZ/MSSZ. [6]

Teoretická část 17 Pojištění OSVČ vzniká dnem podáním přihlášky, výjimkou je ovšem vznik pojištění zpětně a to v případě, kdy podá OSVČ přihlášku do 8 dnů od zahájení samostatné výdělečné činnosti. Mezi důvody zániku nemocenského pojištění řadíme skončení samostatné výdělečné činnosti, zánik oprávnění nebo pozastavení vykonávání činnosti či nástup výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Dobrovolně se mohou OSVČ z nemocenského pojištění kdykoliv odhlásit podáním odhlášky. [6] Jestliže osoba samostatně výdělečně činná vykonává souběžně několik samostatných výdělečných činností, je z nich pojištěna jen jednou [9]. 3.3.4 Povinnosti zaměstnavatele a jejich náklady na zaměstnance Zaměstnavatel, který zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance, má v nemocenském pojištění ohlašovací a oznamovací povinnost, přijímá od svých zaměstnanců žádosti o dávky a posílá je příslušné OSSZ/PSSZ/MSSZ, spolupracuje s orgány nemocenského pojištění a platí pojistné na sociální zabezpečení. [6] Každý zaměstnavatel má povinnost se přihlásit do registru zaměstnavatelů do 8 dnů od nastoupení prvního zaměstnance, do 8 dnů musí také hlásit jakékoli změny údajů vyplněných v přihlášce nebo podat odhlášku po ukončení pracovního poměru s posledním zaměstnancem. Nástup zaměstnance, jakékoli změny osobních údajů a informaci o skončení zaměstnání zaměstnance musí zaměstnavatel ohlásit nejpozději do 8 dnů příslušné OSSZ/PSSZ/MSSZ. Má ale také možnost uzavřít s příslušnou OSSZ/PSSZ/MSSZ dohodu o plnění ohlašovací povinnosti v jiné než osmidenní lhůtě. [6] Zaměstnavatel má také povinnost evidenční. O svých zaměstnancích, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, musí vést povinnou evidenci a tyto údaje pak uchovávat po dobu 10 let. [11] Náklady zaměstnavatele na zaměstnance se neskládají pouze ze mzdy a povinných odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Patří sem také další výdaje, jako například náklady na nalezení vhodného pracovníka (personální agentura, inzerce, náklady na pohovory), na zapracování nového pracovníka (zaškolení, zvýšení kvalifikace) a zaměstnanecké výhody (příspěvky na stravování, bydlení, rekreaci apod.). [24] 3.3.5 Sazby pojistného na sociální zabezpečení V následující tabulce jsou porovnány sazby pojistného na sociální zabezpečení pro zaměstnavatele, zaměstnance i OSVČ za roky 2008 a 2009 (uváděno v procentech). [7] [25]

Teoretická část 18 Tab. 1 Sazby pojistného na sociální zabezpečení celkem nemocenské důchodové státní politika pojištění pojištění zaměstnanosti 2008 2009 2008 2009 2008 2009 2008 2009 zaměstnavatel 26,0 25,0 3,3 2,3 21,5 21,5 1,2 1,2 zaměstnanec 8,0 6,5 1,1-6,5 6,5 0,4 - OSVČ 33,6 30,6 4,4 1,4 28,0 28,0 1,6 1,2 Sazby pojistného na sociálním zabezpečení se celkově snížily. Snížily se jak sazby pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Od roku 2009 si zaměstnanec sám platí pouze pojistné na důchodové pojištění, nemocenské pojištění za něj platí pouze zaměstnavatel. OSVČ jsou nemocensky pojištěny dobrovolně, pojistné na důchodové pojištění i státní politiku zaměstnanosti platí povinně. [7] 3.3.6 Obecné podmínky nároku na dávky a jejich výplatu V případě souběhu pojištění se podmínky pro vznik nároku na dávku posuzují v každém pojištění samostatně. Je-li nárok na tutéž dávku, s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, současně z více pojištění, náleží dávka ze všech pojištění jen jednou [9]. Stejně jako dříve je ochranná lhůta 7 kalendářních dnů ode dne zániku nemocenského pojištění. V případě, že k dočasné pracovní neschopnosti nebo k nařízení karantény došlo právě v této ochranné lhůtě, nemocenské zaměstnanci náleží. Jestliže pojištění trvalo dobu kratší než 7 kalendářních dnů, je ochranná lhůta rovna počtu těchto dnů. [7] U žen, kterým pojištění zaniklo během těhotenství, je ochranná lhůta 180 dnů ode dne ukončení nemocenského pojištění. Pokud doba pojištění byla kratší než 180 dnů, je ochranná lhůta dána počtem dnů trvání nemocenského pojištění. [9] Podle starého zákona plynula ze zaměstnání studentů a žáků, které spadalo výlučně do doby prázdnin, 7-denní ochranná lhůta, která však trvala nejdéle do konce školních prázdnin. Dle nového zákona z takového zaměstnání studentů a žáků ochranná lhůta neplyne, jedná se totiž pouze o krátkodobé zaměstnání a nemá funkci hmotně studenta zabezpečit. [7] Mezi další činnosti, ze kterých neplyne ochranná lhůta, řadíme zaměstnání osob pobírajících starobní nebo invalidní důchod, zaměstnání malého rozsahu a další zaměstnání, čímž se rozumí zaměstnání, ve kterém zaměstnanec pracuje v době služebního volna v prvním zaměstnání a vykonává práci místo práce v prvním zaměstnání. [9] 3.3.7 Denní vyměřovací základ Denní vyměřovací základ je velice důležitý pro výpočet dávek nemocenského pojištění. Zjednodušeně ho lze vypočítat jako průměrný denní příjem v tzv. rozhodném období, což je zpravidla období 12 měsíců před měsícem, ve kterém vznikla sociální událost. [16]

Teoretická část 19 Denní vyměřovací základ se dále přepočítává a tento proces nazýváme redukce. Oproti starému zákonu, který obsahoval dvě redukční hranice, v novém zákoně se denní vyměřovací základ upravuje podle hranic tří 1. redukční hranice 786 Kč, 2. redukční hranice 1178 Kč, 3. redukční hranice 2356 Kč. Do první redukční hranice nemocenského a ošetřovného je počítáno s 90 %, u pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se 100 %. Z částky mezi 1. a 2. redukční hranicí je počítáno se 60 %, mezi 2. a 3. redukční hranicí se 30 % a z částky vyšší než je 3. redukční hranice se nepočítá vůbec. [9] Tyto redukované částky denního vyměřovacího základu se zaokrouhlují na dvě platná desetinná místa, celkový výsledek pak na celé koruny nahoru. Maximální denní vyměřovací základ (po redukci) se může rovnat částce 1296 Kč. [13] 3.3.8 Náhrada mzdy V případě dočasné pracovní neschopnosti je náhrada mzdy zaměstnanci poskytována zaměstnavatelem v prvních 14 dnech (resp. 4.-14. den) trvání pracovní neschopnosti, od 15. dne zaměstnanci náleží nemocenské. [6] Náhrada mzdy je vyplácena zaměstnavatelem od 4. dne, v případě karantény od 1. dne, pracovní neschopnosti po předložení potřebných dokumentů. V případě, že pojištěnec pracuje současně ve více zaměstnáních, náleží mu náhrada mzdy z každého zaměstnání zvlášť. Poskytovaná náhrada mzdy je u karantény od 1. do 3. dne ve výši 25 %, od 4. dne je to 60% jak u dočasné pracovní neschopnosti, tak u karantény. [9] Náhrada mzdy se vypočítá z průměrného měsíčního výdělku, který se pro tyto účely upravuje stejně jako denní vyměřovací základ. Redukční hranice, které platí pro výpočet nemocenských dávek, se v případě náhrady mzdy násobí koeficientem 0,175 a pak se zaokrouhlují na haléře směrem nahoru 1. redukční hranice 137, 55 Kč, 2. redukční hranice 206, 15 Kč, 3. redukční hranice 412, 30 Kč. Do částky 1. redukční hranice se počítá s 90 %, do 2. redukční hranice 60 % a do 3. redukční hranice s 30 %. V případě výdělku nad 3. redukční hranici se k němu nepřihlíží. [6] Náhrada mzdy nepatří mezi dávky nemocenského pojištění, náleží zaměstnanci jen po dobu trvání pracovního poměru, nedaní se a neplatí se z ní pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Polovina náhrady mzdy je zaměstnavatelům státem proplácena. Zaměstnavatel ji může zvýšit nad částku danou zákonem. [16] 3.3.9 Dávkový systém nemocenského pojištění Z nemocenského pojištění jsou poskytovány 4 druhy dávek

Teoretická část 20 nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství. Všechny tyto dávky jsou vypláceny okresními správami sociálního zabezpečení za kalendářní dny a jsou hrazeny ze státního rozpočtu, resp. z příjmů z pojistného. [16] Některé dávky jsou poskytovány jen některým pojištěncům, například OSVČ a zahraničním zaměstnancům, kteří si nemocenské pojištění platí, není poskytováno ošetřovné a vyrovnávací příspěvek. [11] 3.3.10 Výpočet dávek nemocenského pojištění 3.3.10.1 Nemocenské Nemocenské dávky mají za úkol hmotně zajistit pojištěnce v době, kdy je pracovně neschopným. Nemocenské je vypláceno od 15. kalendářního dne do konce pracovní neschopnosti, maximálně však tato doba činí 380 dní. Po 6 měsících dočasné pracovní neschopnosti proběhne tzv. konzultace, při které ošetřující lékař a posudkový lékař ČSSZ zhodnotí, zda je zdravotní stav pojištěnce natolik vážný, že má pojištěnec nárok na invalidní důchod. Není-li jeho zdravotní stav natolik vážný, dochází k další konzultaci po 9 měsících dočasné pracovní neschopnosti. Po uplynutí 380 dní lze dobu vyplácení dávek nemocenské na základě rozhodnutí OSSZ/PSSZ/MSSZ prodloužit, nejdéle však po dobu 350 dní. Zdravotní stav jedince se však musí dát ovlivnit další léčbou a pojištěnec se stane práceschopným i k jiné, než dosavadní pojištěné činnosti. Pracujícím poživatelům starobního či invalidního důchodu se poskytují dávky nejdéle po dobu 70 dnů při jedné pracovní neschopnosti. Pokud dojde u jednoho pojištěnce během jednoho kalendářního roku k více pracovním neschopnostem, tak se nemocenské dny sčítají. [9] Výše nemocenského se vypočítá z redukovaného denního vyměřovacího základu a činí 15. 30. kalendářní den 60 %, 31. 60. kalendářní den 66 %, od 61. kalendářního dne 72 %. Byl-li pojištěný uznán dočasně práce neschopným z důvodů účasti na záchranných a likvidačních pracích při požáru, průmyslové nebo ekologické havárii, povodních či jiných přírodních katastrofách jako člen jednotky Sboru dobrovolných hasičů obce povolané operačním střediskem Hasičského záchranného sboru České republiky, náleží mu po celou dobu pracovní neschopnosti dávky ve výši 100 % denního vyměřovacího základu. [16] Jestliže si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost sám nebo utekl z místa vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody v době vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nemá na dávky nárok. V případě způsobení dočasné pracovní ne-

Teoretická část 21 schopnosti v důsledku zneužití omamných prostředků, psychotropních látek, opilosti nebo účastí ve rvačce, náleží pojištěnci dávky pouze v poloviční výši. [7] 3.3.10.2 Peněžitá pomoc v mateřství Nárok na tuto dávku má každý pojištěnec, pokud byl v posledních 2 letech účasten na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 dnů. Pro OSVČ navíc platí ještě jedna podmínka a to ta, že musí být nemocensky pojištěny minimálně 180 kalendářních dní v posledním roce před začátkem podpůrčí doby. Podpůrčí dobou nazýváme období pobírání peněžité pomoci v mateřství (dále jen PPM). [9] Podpůrčí doba trvá 28 týdnů u pojištěnky, která dítě porodila, 37 týdnů u pojištěnky, která porodila dvě a více dětí, avšak po 28. týdnu je PPM možné vyplácen pouze v případě, že pojištěnka pokračuje v péči alespoň o dvě z těchto dětí, 22 týdnů u pojištěnce, který převzal dítě do péče, 31 týdnů u pojištěnce, který převzal do péče dvě a více dětí, avšak po 22. týdnu je PPM možno vyplácen pouze v případě, že pojištěnec pokračuje v péči alespoň o dvě z těchto dětí. PPM se vyplácí od prvního kalendářního dne a je rovna 70 % denního vyměřovacího základu. [6] Na PPM má nárok i muž, který je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, v případě, že s matkou dítěte uzavře písemnou dohodu, že bude o dítě pečovat. [9] 3.3.10.3 Ošetřovné Tato dávka se dříve nazývala podpora při ošetřování člena rodiny a je vyplácena příslušnou OSSZ/PSSZ/MSSZ v případě, že pojištěnec nemůže dočasně vykonávat své zaměstnání a to z důvodů péče o dítě mladší 10 let, které nemůže navštěvovat školské či dětské zařízení kvůli havárii, epidemii či jiné nepředvídatelné události nebo nařízení karantény dítěti nebo když osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, nebo ošetřování nemocného člena domácnosti. [6] Pojištěnec nemá nárok na ošetřovné, jestliže má jiná fyzická osoba nárok na PPM nebo rodičovský příspěvek z důvodů péče o toto dítě. Ovšem v případě, že by tato fyzická osoba onemocněla, porodila, utrpěla úraz, byla jí nařízena karanténa či nastaly jiné okolnosti zákonem určené, kvůli kterým se o dítě nemůže starat, pak má pojištěnec na ošetřovné nárok. [7] V témže případě léče náleží ošetřovné pouze jednomu z rodičů či jiných oprávněných osob, jestliže se osoby v péči vystřídají, je ošetřovné postupně vypláceno dvěma oprávněným. Takovéto vystřídání je možné provést pouze jednou. [7] Ošetřovné činí 60 % denního vyměřovacího základu a vyplácí se nejdéle 9 dní. V případě, že je pojištěnec osobou osamělou a trvale se stará alespoň o jedno dítě

Teoretická část 22 mladší 16 let, které ještě neukončilo povinnou školní docházku, je ošetřovné vypláceno po dobu nejdéle 16 dní. [6] Mezi osoby, které na výplatu ošetřovného nemají nárok, řadíme například osoby vykonávající zaměstnání malého rozsahu či zahraniční zaměstnance. [9] 3.3.10.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství je poskytován ženám, které byly z důvodů těhotenství a mateřství dočasně převedeny na jinou práci, ze které jim plyne nižší mzda či plat než z původní pozice. Na tuto pozici byly převedeny z toho důvodu, že práce, kterou původně vykonávaly, je pro tyto ženy zakázána, podle lékařského posudku ohrožuje jejich těhotenství nebo když tyto ženy kojí. [9] Vyrovnávací příspěvek důvodu těhotenství je poskytován za kalendářní dny, ve kterých byla žena převedena na jinou práci, nejdéle však do začátku 6. týdne před datem očekávaného porodu, vyrovnávací příspěvek z důvodů mateřství do konce 9. měsíce po porodu a ženám, které kojí, tak po dobu kojení. Jeho výše je rovna rozdílu denního vyměřovacího základu a průměrného příjmu po převedení na jinou pozici. [9] Mezi ženy, které na vyrovnávací příspěvek nárok nemají, řadíme ženy, které vykonávaly zaměstnání malého rozsahu, práci na základě dohody o pracovní činnosti, dobrovolné pracovnice pečovatelské služby, OSVČ a zahraniční pracovníci. [6] 3.3.11 Režim dočasně práceneschopného pojištěnce Režim dočasně práceneschopného pojištěnce nazýváme režim, který musí pojištěnec dodržovat během dočasné pracovní neschopnosti. Ukládá pojištěnci povinnost dodržovat léčebný režim určený ošetřujícím lékařem, dodržovat určené vycházky a zdržovat se v místě určeném v tzv. neschopence. [6] Ošetřující lékař určuje režim dočasné pracovní neschopnosti při rozhodnutí o vzniku pracovní neschopnosti a pouze on jej může změnit. Kontroly dodržování režimu probíhají v týdnu, popř. o víkendu, a každý práceneschopný pojištěný musí tuto kontrolu umožnit uvedením platné adresy svému ošetřujícímu lékaři a označením zvonku a bytu jmenovkou. Většinou se kontrolují náhodně vybraní pojištěnci, kontroly však také mohou probíhat na základě podnětu od ošetřujícího lékaře, úřadu práce, posudkového lékaře ČSSZ či zaměstnavatele. V době, kdy je práceneschopnému zaměstnanci vyplácena náhrady mzdy, může zaměstnavatel provést kontrolu sám nebo se obrátit na příslušnou OSSZ/PSSZ/MSSZ. [9] Pracovníci OSSZ/PSSZ/MSSZ se při kontrole musejí prokázat průkazem zaměstnance orgánu nemocenského pojištění pověřeného kontrolou, pojištěnci se naopak musejí prokázat svou totožnost a odevzdat doklad o pracovní neschopnosti, do kterého mu bude zapsán datum a čas kontroly a podpis pověřeného pracovníka. [9] Nedodrží-li pojištěný režim určený ošetřujícím lékařem, můžou mu být dávky sníženy, nebo dokonce odebrány, a to na dobu nejdéle 100 dnů. I zaměstnavatel má právo snížit či odejmou náhradu mzdy, která je zaměstnanci poskytována během prvních 14 dnů pracovní neschopnosti. Existují však i další pokuty. V případě neposkytnutí součinnosti při kontrole mlže být uložena sankce až 10 000Kč. V případě

Teoretická část 23 zvlášť hrubého porušení režimu se může pokuta vyšplhat až na 20 000 Kč. O odebrání nebo snížení nemocenské a o uložení pokuty rozhoduje příslušná OSSZ/PSSZ/MSSZ. Poučení o možnosti odvolání je součástí každého rozhodnutí. [9] 3.3.12 Organizace a provádění nemocenského pojištění Zákon upravuje organizační uspořádání nemocenského pojištění. Orgány nemocenského pojištění jsou OSSZ, ČSSZ, služební orgány a MPSV. Služebními orgány jsou Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Vězeňská služba ČR, Generální ředitelství cel, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace [7]. Nově provádějí nemocenské pojištění pro všechny pojištěnce s výjimkou příslušníku Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace, vojáků z povolání, osob ve vazbě a odsouzených pouze OSSZ, nikoli zaměstnavatelé. Jsou zřízeny nové informační systémy nemocenského pojištění a jsou to registr pojištěnců a registr zaměstnavatelů. ČSSZ je správcem registru pro osoby zaměstnané, OSVČ a zaměstnavatele zaměstnaných osob, příslušníky a odsouzené osoby jsou v registrech, které spadají pod služební orgány v oborech své působnosti. [9] Dávky jsou OSSZ vypláceny ve lhůtě 1 měsíce ode dne, v němž byla žádost správě doručena. Jsou dva způsoby výplaty dávky, ze kterých si může pojištěnec zvolit, a to výplata v hotovosti nebo na bankovní účet. Výplata v hotovosti je prováděna pomocí poštovní poukázky a náklady na její doručení jsou hrazeny pojištěncem. Dávky do ciziny jsou vypláceny na základě žádosti zaměstnance, pouze na bankovní účet a náklady s tím spojené platí zaměstnanec. [7] V případě, že pojištěnec nemůže dávku přijmout, je zavedena nová instituce zvláštního příjemce, kterým může být jak fyzická, tak právnická osoba. [9] 3.3.13 Pojistné na nemocenském pojištění V roce 2009 je část pojistného, které platí zaměstnavatel, snížena z 3,3 % na 2,3 % z vyměřovacího základu. Zaměstnavatel se odečítá polovinu částky z částky pojistného, kterou v kalendářním měsíci zúčtuje na náhradě mzdy za dobu pracovní neschopnosti. [7] Od roku 2010 však dochází ke změnám, budou existovat dvě sazby. První bude 1,4 % z jeho vyměřovacího základu a zaměstnavatel si odečte polovinu částky z částky pojistného, kterou na náhradě mzdy zúčtoval za kalendářní měsíc zaměstnancům se zdravotním pojištěním. Druhou sazbu si mohou zvolit zaměstnavatelé, kteří mají méně než 51 zaměstnanců. Činí 3,3 % z jeho vyměřovacího základu a zaměstnavatel si bude moci odečíst z pojistného polovinu částky, kterou zúčtuje všem svým zaměstnancům na náhradě mzdy za dobu pracovní neschopnosti. [7] Náhrada mzdy, která je zaměstnanci poskytována během prvních 14 dnů jeho pracovní neschopnosti, se do vyměřovacího základu nezahrnuje. Pojistné je zaměstnavatelem odváděno za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Pojistné je dováděno na účet příslušné OSSZ [7].

Teoretická část 24 3.4 Dávky nemocenského pojištění v roce 2008 Právním předpisem, podle kterého bylo nemocenské vypláceno v roce 2008, byl zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, spolu s jeho prováděcími předpisy. Oproti roku 2007 došla k několika změnám, které upravoval zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Největší změnou bylo zavedení tzv. karenční doby, což znamenalo, že nemocenské nebylo v prvních třech dnech dočasné pracovní neschopnosti vypláceno. [7] Nemocenské bylo vypláceno zaměstnavatelem nebo příslušnou OSSZ/PSSZ/MSSZ podle toho, zda pojištěnec pracoval v malém (do 25 zaměstnanců) nebo velkém podniku. Jestliže pracoval pojištěnec v malém podniku, vyplácela mu nemocenské při pracovní neschopnosti příslušná OSSZ/PSSZ/MSSZ, jestliže pracoval ve velkém podniku, vyplácel mu nemocenskou podnik. Náklady na výplatu dávek si pak velké podniky odečetly z odvodů na sociální zabezpečení. [8] Redukční hranice pro výpočet denního vyměřovacího základu byly dvě 550 Kč a 790 Kč. Z částky do 1. redukční hranice se denní vyměřovací základ vypočítal jako 90 % z této částky, z částky mezi 1. a 2. redukční hranicí 60% a z částky nad 2. redukční hranici se vůbec nepočítal. [7] 3.4.1 Nemocenské Během roku 2008 však došlo k několika změnám ve vyplácení nemocenského. Od 1.ledna do 29. června nebylo nemocenské v prvních třech dnech (tzv. karenční doba) vypláceno. Ústavní soud však rozhodl, že nevyplácení nemocenských dávek za první tři dny pracovní neschopnosti je protiústavní a od 30. června 2008 bylo za první tři dny pracovní neschopnosti vypláceno 60% z redukovaného denního vyměřovacího základu. Další změna proběhla 1. září 2008 a sazba pro první tři dny pracovní neschopnosti se snížila na 25%. [7] Od 4. dne zůstaly sazby pro výpočet výše nemocenského po celý rok 2008 stejné. Od 4. do 30. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti to bylo 60% z redukovaného denního vyměřovacího základu, od 31. do 60. kalendářního dne 66% a 72% od 61. kalendářního dne. Nemocenské je vypláceno nejdéle po dobu 1 roku. Ochranná lhůta byla z původních 42 dní zkrácena na 7 dní. Poživatelů starobních nebo invalidních důchodů se nemocenské vyplácelo od 4. dne dočasné pracovní neschopnosti, nejdéle však po dobu 81 dní. [7] 3.4.2 Peněžitá pomoc v mateřství Peněžitá pomoc v mateřství se poskytovala neprovdaným, ovdovělých či z jiného důvodu osamělým ženám, které porodily dítě. Podpůrčí doba trvala 28 týdnů, v případě, že měla žena dvě a více dětí a po uplynutí 28 týdnů se alespoň o dvě starala, trvala podpůrčí doba celkem 37 týdnů. Osamělému zaměstnanci, který převzal jedno dítě do své péče, náleželo PPM po dobu 22 týdnů, jestliže převzal dvě a více dětí, pak byla podpůrčí doba dlouhá 31 týdnů. Výše PPM se vypočítala z denního vyměřovacího základu a sazba byla rovna 69%. [7]

Teoretická část 25 3.4.3 Podpora při ošetřování člena rodiny Podpora při ošetřování člena rodiny byla poskytována zaměstnanci, který byl dočasně práceneschopný z toho důvodu, že se staral o dítě mladší 10 let, které bylo nemocné, kterému byla nařízena karanténa, dětské výchovné zařízení, které dítě navštěvuje, bylo uzavřeno z rozhodnutí příslušných orgánů, nebo jestliže onemocněla osoba, která jinak o dítě pečuje. Dále podpora při ošetřování člena rodiny náležela zaměstnanci, který se staral o člena rodiny staršího 10 let, pokud to jeho onemocnění nezbytně vyžadovalo. Podmínkou pro poskytnutí dávky bylo, že dítě nebo nemocný člen rodiny žije se zaměstnancem ve společné domácnosti. Tato podmínka neplatila, pokud se jednalo o ošetřování dítěte mladšího 10 let rodičem. Výše podpory při ošetřování člena rodiny se určovalo z redukovaného denního vyměřovacího základu, sazba byla rovna 60% a dávka se vyplácela nejdéle po dobu nejdéle 9 kalendářních dnů. Jestliže se jednalo o osobu osamělou, která měla v péči dítě ve věku do skončení povinného školní docházky, náležela jí dávka na dobu nejdéle 16 kalendářních dní. [9] 3.4.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství byl v roce 2008 poskytován ženám, které byly z důvodů svého těhotenství či mateřství převedeny na jinou práci a došlo k poklesu jejich výdělku. Výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství byla rovna rozdílu denního vyměřovacího základu ke dni převedení na novou práci a denního průměru započitatelných příjmů před převedením ta tuto jinou práci. Dávka je poskytována nejdéle do nástupu na mateřskou dovolenou a po mateřské dovolené nejdéle do konce 9 měsíce po porodu či do ukončení kojení. [7] 3.4.5 Dodržování režimu práceneschopného zaměstnance Mezi hlavní povinnosti práceneschopného pojištěnce patřilo uvedení adresy, na které se bude během dočasné pracovní neschopnosti zdržovat, a opatření svého bytu zvonkem a jmenovkou. Kontrolu prováděl pouze pracovník České správy sociálního zabezpečení a to v průběhu celého týdne, po večerech i o víkendech. Kontroly byly prováděny náhodně nebo k ní mohl dát jak ošetřující lékař, lékař ČSSZ, úřad práce i zaměstnavatel. V případě porušení léčebného režimu mohly být nemocenské dávky sníženy či úplně zrušeny, ČSSZ měla také pravomoc dočasnou pracovní neschopnost úplně ukončit. Sankce mohla být uložena nejen ode dne zjištění, ale i zpětně. [7] 3.5 Shrnutí nemocenského pojištění v České republice V následujících několika odstavcích jsou shrnuty základní charakteristiky nemocenského pojištění v České republice. Mezi tyto základní charakteristiky patří příjmy a výdaje systému nemocenského pojištění a postup při výplatě nemocenských dávek. Mezi příjmy státního rozpočtu z nemocenského pojištění patřily odvody pojistného na nemocenské pojištění ze strany zaměstnavatele (3,3 % z hrubé mzdy v roce 2008 a 2, 3 % v roce 2009), zaměstnanec přispíval na nemocenské pojištění pouze