Příčiny a dopady mezinárodní migrace v Chorvatsku a ve Slovinsku

Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Příčiny a dopady mezinárodní migrace v Chorvatsku a ve Slovinsku Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Milan Palát, Ph.D. Anna Benešová Brno 2013

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Příčiny a dopady mezinárodní migrace v Chorvatsku a ve Slovinsku jsem vypracovala samostatně s použitím odborných pramenů, které jsem citovala. Brno, 20. 5. 2013.. 2

Ráda bych poděkovala Ing. Milanu Palátovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky a náměty, předané při konzultacích a za podporu a čas, který mi věnoval. Dále bych ráda poděkovala Mgr. Pavlu Benešovi za jazykovou korekturu. 3

Abstract BENEŠOVÁ, A.: Causes and Effects of International Migration in Croatia and Slovenia. Brno, 2013. The bachelor paper is focused on the international migration of inhabitants in Croatia and Slovenia. The primary objective is to characterize the causes of the international migration as well as its effects on the economic, social and political situation of both of the countries. Further, the differences in the development of migration trends and the impact thereof on the labour markets of the respective countries have been defined. The paper is focused mainly on the migrations during the military conflict in the former Yugoslavia region in the early 1990s, as well as on the war-related migration waves of the following years. The migration trends have been characterized using statistical data and assessment thereof. The data collected served as a basis for the depiction of the impact of the migrations on the current development of both of the countries observed. Keywords Migration, labor market, The European Union, Croatia, Slovenia. Abstrakt BENEŠOVÁ A.: Příčiny a dopady mezinárodní migrace v Chorvatsku a ve Slovinsku. Brno, 2013. Bakalářská práce je zaměřena na problematiku mezinárodní migrace obyvatelstva v Chorvatsku a Slovinsku. Hlavním cílem je charakterizovat příčiny a dopady mezinárodní migrace na ekonomickou, společenskou a politickou situaci obou zemí. Dále byly definovány rozdíly ve vývoji migračních trendů a jejich vliv na trh práce v daných zemích. Práce je zaměřena především na migrace během období válečného konfliktu na území bývalé Jugoslávie na počátku 90. let 20. století a na migrační vlny v následujících letech, které s válkou na Balkáně souvisejí. Migrační trendy byly charakterizovány na základě statistických dat a jejich následného porovnání. Ze zjištěných údajů byly popsány dopady migrací na současný vývoj obou pozorovaných zemí. Klíčová slova Migrace, trh práce, Evropská unie, Chorvatsko, Slovinsko. 4

Obsah ÚVOD A CÍL PRÁCE.....8 Úvod..8 Cíl práce...10 1 ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ SOUVISLOSTI MIGRACE..11 1.1 DEFINICE POJMU MIGRACE.....11 1.1.1 Definice migrace dle OSN.13 1.2 PŘÍČINY A DOPADY MEZINÁRODNÍ MIGRACE A SOUVISLOSTI S TRHEM PRÁCE..14 1.2.1 Charakteristika trhu práce..15 1.2.2 Příčiny mezinárodní migrace..15 1.2.3 Dopady mezinárodní migrace.16 1.2.4 Další vlivy mezinárodní migrace na trh práce 17 1.2.5 Opatření proti negativním dopadům mezinárodní migrace 18 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 19 3 MIGRACE OBYVATELSTVA V EVROPĚ A EVROPSKÉ UNII.. 23 3.1 HISTORIE MIGRACE NA EVROPSKÉM KONTINENTU...23 3.2 MIGRACE V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE...24 3.2.1 Migrace pracovníků a jejich rodinných příslušníků během 60. a 70. let 20. století.25 3.2.2 Migrace obyvatelstva z východu na západ po roce 1989...27 3.2.3 Migrace obyvatelstva po rozšíření EU v roce 2004...27 3.2.3.1 Dopady rozšíření EU v roce 2004 na trh práce 28 3.3 MIGRACE NA ÚZEMÍ BÝVALÉ JUGÁSLÁVIE...30 4 MIGRAČNÍ CHARAKTERISTIKY CHORVATSKA..33 5

4.1 MIGRAČNÍ TOKY CHORVATSKÉHO OBYVATELSTVA OD ROKU 1991 PO SOUČASNOST 33 4.2 POLITICKÉ PŘÍČINY MIGRAČNÍ VLNY PO OSAMOSTATNĚNÍ CHORVATSKA NA POČÁTKU 90. LET 20. STOLETÍ.34 4.3 PROBLEMATIKA UPRCHLÍKŮ A NUCENÝCH MIGRACÍ...36 4.3.1 Hlavní uprchlické vlny..37 4.3.2 Návraty uprchlíků zpět do Chorvatska..38 5 MIGRAČNÍ CHARAKTERISTIKY SLOVINSKA..40 5.1 MIGRACE PO OSAMOSTATNĚNÍ STÁTU NA POČÁTKU 90. LET 20. STOELTÍ...42 5.1.1 Nucené migrace během válečného konfliktu.43 5.2 MIGRAČNÍ KRIZE...43 5.2.1 Uprchlická krize a nucené migrace z let 1992 a 1993...43 5.2.2 Nelegální přistěhovalecká krize z počátku 21. století 44 5.3 MIGRACE A PŘEDSEDNICTVÍ SLOVINSKA V RADĚ EU 46 6 KOMPARACE VÝVOJE CHARAKTERISTIK MIGRACE V CHORAVTSKU A VE SLOVINSKU..48 6.1 KOMPARACE ZÁKLADNÍCH MIGRAČNÍCH ÚDAJŮ...48 6.1.1 Srovnání statistických údajů týkajících se migrace obyvatelstva v Chorvatsku a ve Slovinsku...48 6.1.2 Vývoj počtu migrantů v Chorvatsku a ve Slovinsku od počátku 90. let 20. století.50 6.2 ANALÝZA DOPADŮ MEZINÁRODNÍCH MIGRACÍ V CHORVATSKU A VE SLOVINSKU 51 6.2.1 Ekonomické dopady...51 6.2.2 Politické dopady migrací 53 6.2.3 Dopady migrací na společnost 55 6

6.3 SNAHY ZÁPADOEVROPSKÝCH ZEMÍ OVLIVNIT MIGRAČNÍ SITUACE BĚHEM NEJSILNĚJŠÍCH MIGRAČNÍCH VLN...57 ZÁVĚR...59 LITERÁRNÍ ZDROJE 62 7

Úvod Úvod Člověk je inteligentní a zvídavý tvor, schopen se přizpůsobit, pátrat, je obdařen bohatou představivostí. Proto je přirozené, že začal smýšlet o uspokojování svých potřeb v jiných končinách. Může se sám rozhodovat, kam se vydá a jak se tam dostane. Pohyby jednotlivců i skupin za novými možnostmi se odehrávají od počátku lidstva. Existují názory, že rozlišovacím znakem Homo sapiens je jeho schopnost a touha přesouvat se na různé vzdálenosti. Během historie lidstva se migrace zvýšila v objemu přesouvaných osob, ale také se mnohonásobně zvýšily vzdálenosti, na které lidé migrovali. V současnosti jsou možnosti migrace téměř neomezené a lidem už začala být malá i naše planeta a uvažuje se o přesunech v rámci naší sluneční soustavy. Mnoho z aktuálních globálních problémů má spojitost s migrací, ať už se jedná o problematiku nelegální migrace či diskriminace imigrantů. Přesuny obyvatelstva s sebou nesou velké změny. Mění se situace v zemích, do kterých migranti přicházejí, ale také v zemích, které opouštějí. Výrazně se mění společnost zejména v hostitelských zemích, kam se dostává nová kultura, náboženství, tradice. Společnost se stává multikulturní, což je v mnoha zemích bráno jako velké pozitivum, nicméně v mnoha případech se stále setkáváme s utlačováním přistěhovalců a někde dokonce s xenofobií domácího obyvatelstva. Přiliv nového obyvatelstva má vliv také na politické systémy a na ekonomiku. Migranti významně zasahují do ekonomické situace zemí, které opouštějí a to negativním způsobem odliv kvalifikovaných pracovníků, pokud cestují za prací i pozitivním způsobem snižují míru nezaměstnanosti tím, že uvolňují pracovní pozice. V hostitelských zemích přispívají zemi platbami do sociálních systémů a také mohou vyplňovat mezery na pracovním trhu. Mnohdy migranti přijímají zaměstnání, o která není ze strany domácího obyvatelstva velký zájem kvůli náročnosti a nedostatečnému ohodnocení práce. Často se ale setkáváme s názory, že imigranti zvyšují nezaměstnanost země a berou pracovní příležitosti domácímu obyvatelstvu. To může vyvolávat zmíněnou nesnášenlivost, která může vést až ke xenofobii. Ve své práci se budu zaměřovat na migraci obyvatelstva v Chorvatsku a ve Slovinsku, budu porovnávat migrační charakteristiky obou států a budu se snažit vyvodit důsledky, které migrační toky obyvatel nesou na ekonomické, společenské a politické situace těchto 8

sousedících států. Dále se pokusím zjistit, v čem se vývoj migrací rozcházel a jaké dopady mají nejvýznamnější přesuny obyvatel na současný vývoj obou zemí. Oba státy jsou nedílnou součástí jihovýchodní Evropy. Slovinsko je od roku 2004 také členem EU, Chorvatsko se jím stane v červenci 2013. Velké migrační toky byly zaznamenávány po celou evropskou historii, ať už se jednalo o přesuny obyvatel při velké řecké kolonizaci mezi 8. a 6. stoletím před naším letopočtem, nebo silnou emigrační vlnu v 17. Století, vyvolanou objevením nových světů. Tehdy byla Evropa vysílající oblastí a kontinent houfně opouštěly rodiny a skupiny osob za vidinou lepšího života v nově objevených oblastech. Do 2. světové války byla tedy Evropa vysílajícím kontinentem, ale od konce 40. let 20. století se situace obrátila a na evropský kontinent se stěhovali lidé z celého světa, ať už kvůli nucenému opuštění svých domovů, nebo za obživou. Cílem migrantů se staly především západoevropské země jako Velká Británie, Nizozemí nebo Francie. Tento stav trvá dodnes. V tématice migrací Chorvatska a Slovinska se budu zaměřovat především na období jugoslávských válečných konfliktů z počátku 90. let 20. století. Tehdy byly migrační toky v obou zemích nejrozsáhlejší a během tohoto období se také obě země odtrhly od Jugoslávie, která se ve stejném období definitivně rozpadla. Obecně má válka na přesuny obyvatel velmi významný vliv a vlastně je i jejich příčinou. Lidé opouštějí své domovy nejen kvůli zuřícím bojům v blízkosti jejich obydlí, ale také kvůli válkou zdevastovaným územím, která se stávají neobyvatelnými. Další příčinou je ekonomická situace, která vždy ve válkou postižených zemích prudce klesne a obyvatelstvu se tak nedostávají dostatečné příležitosti k obživě. Mnohdy je ale obyvatelstvo k vystěhování donuceno a ne vždy bez použití násilných prostředků. Často se nucené vysidlování týká etnických menšin. Nucené migrace byly během jugoslávského válečného konfliktu zaznamenávány ve velké míře zejména na území Chorvatska. Slovinska se naopak téměř nedotkly. Rozdíly ve vývoji migračních trendů od období osamostatnění se obou zemí jsou velmi zásadní a ovlivňují vývoj obou zemí až do současnosti. Budu se snažit je co nejlépe charakterizovat a definovat jejich příčiny a dopady. 9

Cíl práce Cílem práce je definovat konkrétní příčiny migrace v Chorvatsku a ve Slovinsku a její dopady na ekonomickou, společenskou a politickou situaci obou států. Velkou pozornost budu věnovat dopadům migrace na trh práce v obou posuzovaných zemích. Dále budu na základě zjištěných údajů a statistických dat porovnávat migrační vývoj v obou zemích a charakterizovat jejich nejdůležitější rozdíly a následné dopady na současný vývoj Chorvatska a Slovinska. Velkou roli zde hraje geografická poloha obou států, která měla zásadní vliv na největší migrační pohyby obyvatelstva v těchto státech. Dále budu v práci definovat pojem migrace a obecně charakterizovat její příčiny a dopady na země hostitelské i vysílající. Neméně důležitá kapitola se bude týkat migračního vývoje Evropy. Zde budu popisovat nejdůležitější mezníky v historii kontinentu, které souvisely s velkými přesuny obyvatelstva jak do Evropy, tak evropského obyvatelstva na ostatní světadíly. Velmi důležitou roli zde hraje vývoj EHS a následně EU, který úzce souvisí s vývojem Jugoslávie, jejíž byly obě sledované země součástí až do osamostatnění se v roce 1991, a který má také na migrační pohyby v Chorvatsku i ve Slovinsku zásadní vliv. 10

1 Základní ekonomické souvislosti migrace 1.1 Definice pojmu migrace Doslovná definice pojmu migrace (latinsky migratio) znamená stěhování, přestěhování (se). Slovo je odvozené od migro, migrate, v překladu tedy od slov stěhovat se, vystěhovat se, přesídlit. V jiných výkladech může slovo migrace vyjadřovat studium pohybu, stěhování, či přesídlování osob, ať už se jedná o pohyb permanentní, dočasný, dobrovolný či nedobrovolný. [1] Migrace označuje proces prostorového přemisťování osob přes hranice, který by měl být spojen se změnou místa bydliště ať už na dlouhou či krátkou dobu, popřípadě natrvalo. Je důležité rozlišovat mezi migrací a dalšími formami prostorového pohybu obyvatelstva, které vedou pouze k dočasné změně místa pobytu. Jedná se o vyjížďku, dojížďku, nebo cestování. Všechny tyto formy prostorového pohybu obyvatelstva se souhrnně označují jako mobilita neboli hybnost. Jako migranta označujeme každého člověka, který překročí mezinárodně uznávané hranice a zůstává v jiné zemi po dobu delší než jeden rok. Migraci lze rozlišovat mnoha způsoby. Dle směru migrace rozeznáváme emigraci vystěhování a imigraci přistěhování. Každý pohyb jednotlivce nabývá obou těchto forem. Logicky, aby tato osoba mohla do nějaké oblasti imigrovat, musí z jiné oblasti emigrovat. Ve vztahu ke konkrétní oblasti (zdrojové nebo cílové) se migrace dělí na vnitřní a vnější. Jako vnitřní migrace se označuje pohyb uvnitř hranic daného území, jedná se tedy o migraci vnitrostátní. Trvalý, dlouhodobý, či krátkodobý proces přesunu jednotlivců, nebo skupin lidí přes hranice oblastí označujeme jako migraci vnější, nebo také mezinárodní migraci. Dále můžeme rozlišovat migraci dobrovolnou, která vyplývá z vlastní iniciativy migranta, a migraci nedobrovolnou, která může zahrnovat vyhoštění či evakuaci. Rozlišuje se také migrace individuální, kolektivní, nebo hromadná. Hromadná migrace exodus bývá často vyvolána válkou, nebo přírodní katastrofou. V demografických měřeních se nejčastěji rozeznává migrace hrubá a čistá. Hrubá migrace je označována také jako migrační objem, jedná se o úhrn přistěhovaných a vystěhovaných osob z určité územní jednotky za konkrétní období. Migrace čistá, neboli migrační přírůstek, pracuje s rozdílem mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých osob. [3] Další, v demografii velmi často používaná hodnota, je čistá míra migrace. Označujeme jí položku, která udává rozdíl mezi počtem osob, které 11

opouštějí zemi v průběhu roku, na 1000 obyvatel. Jinými slovy tato hodnota označuje přínos migrace k celkové úrovni populačních změn dané země. Čistá míra migrace nerozlišuje mezi migranty ekonomickými, uprchlíky a dalšími typy migrantů. Nerozlišuje ani legální a nelegální migraci. [2] Kromě demografie jsou dalšími vědními obory, které se zabývají migrací, například sociologie, nebo sociální antropologie. Ty se zaměřují především na příčiny a dopady migrace. Dopady mezinárodní migrace můžeme prozatím rozčlenit na politické, ekonomické, sociální, demografické, psychologické a kulturní. Migrace jejich prostřednictvím působí jak na země emigrační, tak na tranzitní a rovněž na země imigrační. Více se budu příčinám a dopadům migrace věnovat v dalších kapitolách své práce. Migrace, jako jedna z forem přemisťování obyvatel, je výsledkem kombinace push a pull faktorů. Na jejich základě lze mezinárodní migraci dělit do dvou hlavních proudů, na migraci politickou a ekonomickou. Push faktory nutí lidi stěhovat se z jejich domovů například z nedostatku pracovních příležitostí, kvůli nedostatečnému zajištění bezpečnosti, vysoké kriminalitě, hladomoru, povodním nebo válce. Pull faktory naproti tomu nutí lidi stěhovat se do určitých oblastí kvůli vyšší životní úrovni, svobodě, lepší nabídce zaměstnání, nižší kriminalitě, dostupnosti potravin, úrodnější půdě, příznivějším klimatickým podmínkám či politické stabilitě. [4] Migrace obyvatelstva je jedna z nejstarších a nejvýraznějších forem globalizačních procesů. Je takřka všudypřítomná. Lidé se odjakživa dočasně nebo natrvalo přemisťovali na různé vzdálenosti. Během první poloviny 90. let 20. století žila více než 2 % světové populace mimo zemi svého původu. Jen těžko by se hledal národ, který v té době nebyl migrací zasažen. O půl století později už byl počet mezinárodních migrantů odhadován na 175 milionů, což byl každý třicátý pátý člověk na světě. Vzhledem k minulosti se trendy současné migrace výrazně proměnily. Nejsou již charakterizovány pouze trvalým přesídlením do zahraničí, ale stále častěji se objevují dočasné či cyklické migrace různých délek. V historii byla nejvýznamnějším zdrojem migrantů Evropa. Evropské obyvatelstvo se stěhovalo hlavně do Ameriky, Asie a Austrálie. Ale od konce 60. let 20. století se naopak Evropa stává centrem masivního nárůstu imigrantů. Nutno dodat, že se jedná převážně o Evropu západní a imigranti pocházejí především z rozvojových zemí z Afriky, Asie, Středního východu a zemí Karibiku. Podobné přílivy migrantů byly zaznamenány i v jiných, hospodářsky rozvinutých oblastech. Tím tyto země dostávají multikulturní charakter a mezinárodní migrace se stává jedním ze základních rysů industrializovaných zemí. [5] 12

V současnosti je růst mezinárodní migrace stále velmi dynamický. Ročně přibývají 2-4 miliony nových migrantů. Jejich etnické složení je velmi pestré. Můžeme rozlišovat dva základní typy migrantů ekonomické migranty a uprchlíky. Uprchlíci jsou definováni jako migranti, kteří opouštějí svojí domovskou zemi z politických důvodů, jako jsou války, náboženské a etnické střety, či vysídlování osob. Odhadované počty takto definovaných uprchlíků se liší. Největší část mezinárodních migrantů tvoří pracovní migranti a jejich rodinní příslušníci. Ti svým přemístěním usilují především o zlepšení své socioekonomické situace a o zvýšení svého životního standardu. Rozmístění mezinárodních migrantů je velice nerovnoměrné. Jak už vyplývá z předchozích údajů, cílem bývají většinou svobodné a vyspělé státy. Na druhé straně jsou ale významnými centry migrací i země nacházející se v těsné blízkosti vystěhovaleckých zemí, které jsou sužovány politickými, či ekonomickými problémy. Obecně tedy platí, že polovina migrantů směřuje do rozvinutých zemí a polovina do těch rozvojových. Celá jedna třetina migrantů se nachází v Německu, Francii, Velké Británii, Itálii, USA, Japonsku a Kanadě tedy v 7 nejbohatších zemích světa. V zemích západní Evropy (včetně severoevropských i jihoevropských zemí) se jich podle odhadů v současné době nachází více než 20 milionů. [18] Navzdory všem tvrzením přináší migrace velmi důležité výhody pro společnost. Migrující pracovníci jsou často ochotni vykonávat v hostující zemi zaměstnání, která nejsou pro místní obyvatele lákavá. Zároveň stimulují poptávku a celkově přispívají ke zlepšení ekonomiky. Migranti rovněž významně přispívají do penzijních systémů v zemích, které se potýkají se stárnutím populace. Také finanční prostředky, které migranti posílají zpět do rozvojových zemí, mají veliký význam. Jejich roční úhrn se odhaduje na 167 miliard dolarů. [7] 1.1.1 Definice migrace dle OSN Do této kapitoly bych ráda zahrnula i některé statistické údaje ze záznamů OSN. Ta definuje mezinárodní migranty jako osoby, které zůstanou mimo jejich domovskou zemi po dobu delší než jeden rok. Organizace spojených národů dle této definice odhaduje, že v roce 2005 bylo na celém světě asi 20 milionů mezinárodních migrantů, včetně 9 milionů uprchlíků. Uvádí, že se dnes mezinárodně migrující osoby podílejí 3 % na celkové světové populaci. Nicméně migrace ovlivňuje mnohem více lidí než migranty samotné. Má významné politické, ekonomické a sociální dopady na země původu migrantů i na cílové země. Během posledních 25 let se celkový počet mezinárodních migrantů více než zdvojnásobil. V prvních pěti letech 13

21. století bylo zaznamenáno 25 milionů migrantů. Před rokem 1990 žila většina ze světových mezinárodních migrantů v rozvojových zemích. Dnes žije většina ve vyspělých zemích a jejich podíl se stále zvyšuje. Mezi lety 1998 a 2000 se počet mezinárodních migrantů v rozvinutých zemích zvýšil ze 48 milionů na 110 milionů. V rozvojových zemích takto rapidní nárůst nenastal. V těchto letech byl zaznamenán růst z 52 milionů na 65 milionů migrantů. V roce 2000 se nacházelo asi 60 milionů migrantů v rozvojových zemích. Dalších 60 milionů přistěhovalců bylo v Evropě, 44 milionů v Asii, 41 milionů v Severní Americe, 16 milionů v Africe a 6 milionů v Austrálii a Latinské Americe. Téměř 35 milionů migrantů v roce 2000 (tedy necelých 20 % ze světových migrantů) žilo v USA. Druhou nejvýznamnější hostitelskou zemí bylo Rusko. Žilo v ní tehdy 13 milionů migrantů (téměř 8 % z celkového počtu světových migrantů). Za nimi následovalo Německo, Ukrajina a Indie. V každé z těchto zemí žilo mezi 6 a 7 miliony přistěhovalců. OSN do migrace nezahrnuje dočasné formy prostorové mobility, jako je dojížďka za prací, turistika, nebo studijní pobyty. Kritériem pro začlenění do migračních pobytů je doba pobytu, nebo právní status. Jak jsem uváděla výše, Organizace spojených národů určuje jako limitní dobu pobytu delší než jeden rok mimo domovský stát. Nicméně západní státy a většina rozvojových zemí nemají takto přesné určení délky pobytu a vázanosti pohybu zavedené. Přechodná migrace se dnes týká více migrantů než migrace trvalá. Dokonce i lidé, kteří žili v zahraničí po většinu svého života, zastávají názor, že se vrátí do místa svého narození. Dle statistik OSN je dnes relativně neobvyklé, aby lidé migrovali z jedné země do druhé a zůstali tam po zbytek svého života. Přesto bude migrace nadále hrát velice důležitou roli v regionálních, národních a globálních záležitostech. [8] 1.2 Příčiny a dopady mezinárodní migrace a souvislosti s trhem práce Přesuny obyvatelstva může způsobit například vojenský konflikt nebo přírodní katastrofa. V historii doznaly migrační toky značných změn. V 19. století byla nejtypičtějším imigračním centrem Amerika. Mezi lety 1820 až 1932 tam odešlo více než 52 milionů migrantů, z toho necelých 32 milionů do USA. Nutno dodat, že převážná většina z těchto migrantů byli Evropané. Dalšími významnými hostitelskými zeměmi v tomto období byla Austrálie a Nový Zéland, kam odešlo zhruba 3,5 milionů migrantů. Tyto masové přesuny s sebou nesly dalekosáhlé následky jak pro země hostitelské, tak pro země vysílající. V hostitelských zemích se rapidně zvýšil počet obyvatel a pracovní síly. Příkladem může být Argentina, kde 14

v letech 1870 1910 vzrostl celkový počet obyvatel o 60 % a počet pracujících se zvýšil dokonce o 86 %. Evropské země čelily opačným problémům. Výrazné ztráty obyvatelstva byly zaznamenány například v Irsku, které ztratilo 36 % obyvatelstva a 45 % pracovní síly. Dalšími zeměmi, které v tomto období zaznamenaly významné ztráty obyvatelstva, byly skandinávské země a Itálie. S lidmi migroval také kapitál, což byl pro hostitelské země významný zdroj finančních prostředků a zapříčinil rychlý rozvoj ekonomik imigračních zemí. [9] 1.2.1 Charakteristika trhu práce Nejdříve bych ráda definovala samotný pojem trh a pojem práce. Trh je prostor, kde se střetávají kupující a prodávající určitého zboží a vstupují do vzájemných interakcí, aby stanovili cenu a množství zboží, které se prodá nebo koupí. Pro výrobu zboží je třeba zajistit vstupy, které tvoří základní výrobní faktory práce, půda a kapitál. Trh práce funguje na stejném principu jako ostatní specifické trhy. Charakteristický je právě prací a její vázaností na člověka. Člověk, jako přirozené stvoření, se jeden od druhého liší výjimečnými vlastnostmi, vzděláním nebo talentem. Proto i práce, kterou můžou různí lidé nabídnout, je odlišná. Přes tato specifika je trh práce podřízen zákonitostem fungování trhu a je ovlivněn působením nabídky a poptávky. Na straně nabídky práce figurují zaměstnanci a na straně poptávky po práci vystupují zaměstnavatelé se svými firmami. Nástrojem pro vyrovnání nabídky a poptávky na trhu práce je cena práce. [12] 1.2.2 Příčiny mezinárodní migrace Příčiny mezinárodní migrace můžeme členit do dvou skupin, na příčiny neekonomické a ekonomické. Mezi neekonomické se řadí především důvody politické, náboženské, rasové, národnostní a také například příčiny rodinné. Dalším impulzem k migraci obyvatelstva může být také přírodní katastrofa, která si za důsledek nese výrazné zhoršení ekonomické situace dané země. S ekonomickými příčnami mezinárodní migrace úzce souvisí nerovnoměrný ekonomický vývoj v jednotlivých zemích. Z něho vyplývají velké rozdíly v životní úrovni a ve výši reálně mzdy. Ekonomické příčiny jsou rovněž úzce spojeny s pohybem přímých zahraničních investic, neboť pracovní migranti následují ekonomické příležitosti. Migrační toky obyvatelstva z ekonomických příčin probíhají v mnohem větší míře ze zemí méně rozvinutých do zemí rozvinutějších. Opačný směr migrace je výrazně slabší. 15

1.2.3 Dopady mezinárodní migrace Důsledky mezinárodní migrace lze rozčlenit na důsledky zemí hostitelských - imigračních a zemí vysílajících emigračních. Pro oba tyto typy zemí přináší mezinárodní migrace důsledky pozitivní i negativní. Jedním z nejvýznamnějších pozitivních důsledků, které působí na hostitelskou zemi je vyplnění mezer na trhu práce. V tomto případě je to myšleno tak, že mezinárodní migranti nejsou ve výběru zaměstnání příliš nároční. Mají zájem i o méně atraktivní pracovní pozice, kde jsou pracovní podmínky pro většinu domácích pracovníků příliš náročné a nezajímavé. Jedná se zejména o práce v pohostinství, stavebnictví či zdravotnictví. Dalším významným pozitivním důsledkem je fakt, že migranti zvyšují agregátní poptávku po zboží a službách. Tímto se stimuluje HDP hostitelské země. Příliv zahraničních pracovníků také přispívá k vyšší agregátní nabídce a tím i k ekonomickému růstu. Pracovní migranti mohou předávat domácím pracovníkům nové cenné znalostí a pracovní dovednosti. Noví kvalifikovaní pracovníci a specialisté ze zahraničí přináší hostitelské zemi úspory nákladů na vzdělání. Zahraniční migranti jsou také obvykle plátci do veřejných rozpočtů. Daně a odvody placené migranty jsou vyšší než výdaje, které na ně stát vynakládá. Velmi pozitivní fakt je, že většina imigrantů je v produktivním věku a jejich platby do veřejných rozpočtů pomáhají řešit problémy s financováním sociálního zabezpečení v zemích, kde dochází ke stárnutí populace. Neméně důležitým pozitivem, které mezinárodní migranti přinášejí do hostitelských zemí, jsou nové kulturní tradice. Stejně jako pozitivní důsledky je pro hostitelské země důležitá také negativní stránka migrace. Jako nejvýznamnější se jeví problém s nespokojeností domácích obyvatel. Pracovní imigranti pro ně představují konkurenci v boji o zaměstnání. Vyvolávají sociální neklid, což může vést až ke xenofobii vůči cizincům. Zajímavé je, že na jedné straně přistěhovalce obyvatelé hostitelských zemí odmítají, ale zároveň využívají jejich levnější pracovní síly. K těmto nespokojenostem ze strany domácích obyvatel dochází v případě, kdy je domácí trh práce málo pružný a uplatnění zahraničních imigrantů je obtížné. Na trhu práce tak může docházet k diskriminaci cizinců, což působí negativně na výši mezd. Levná a přizpůsobivá pracovní síla má za následek klesající požadavky zaměstnavatelů na kvalifikaci zaměstnanců a rostoucí požadavky na pracovní výkon. Někteří zaměstnavatelé tak ztrácejí zájem na zavádění nových technologií a jen těžko tak mohou zvyšovat produktivitu práce. Mezi další negativní společenské důsledky patří tzv. střet civilizací. Ten vyvolává odlišné náboženství, 16

mentalita, kultura a tradice. Může vyústit až k národnostní nebo rasové nesnášenlivosti. Příkladem střetu civilizací v Evropě v posledních letech jsou nepokoje v Paříži v letech 2005/2006. Pro vysílající země jsou významné pozitivní důsledky také na poli trhu práce. V těchto zemích se kvůli odlivu produktivního obyvatelstva snižuje nabídka pracovní síly, což může vést k poklesu míry nezaměstnanosti. Odcházející migrant zároveň může v zahraničí získat takovou pracovní příležitost, která by v jeho zemi byla jen těžko dostupná. Pokud migrant ze zahraničí finančně podporuje svou rodinu v emigrační zemi, dochází k růstu devizových zdrojů, použitelných k rozvoji domácí ekonomiky. Ve své mateřské zemi mají migranti většinou velké množství kontaktů se svojí rodinou, přáteli a dalším okruhem osob. Zahraniční komunity, které vznikají v imigračních zemích, tak podporují pohyby zboží, služeb, informací a investic mezi vysílající zemí a zemí hostitelskou. Jako největší negativní důsledek pro emigrační země bych chtěla zmínit tzv. odliv mozků. Je to migrace vysoce kvalifikovaných pracovníků, kteří ve své zemi nenacházejí patřičné uplatnění, nebo nejsou za své znalosti a dovednosti dostatečně ohodnoceni. Tento problém je v posledních desetiletích jedním z největších problémů globalizující se světové ekonomiky, má totiž stále rostoucí tendenci. K odlivu mozků dochází především v důležitých odvětvích veřejných služeb, jako je zdravotnictví, školství nebo věda a výzkum. USA je přední cílovou zemí, kam se kvalifikovaní migranti přesidlují. Jejich počet se zvýšil z 1,7 milionů v roce 1990 na 4,2 milionů v roce 2000. Nejenže vysílající země ztrácejí odborné pracovníky, ale také přicházejí o investice do jejich vzdělání. Velká míra odlivu kvalifikované pracovní síly může ve vysílající zemi způsobit snížení technické, ekonomické a kulturní úrovně země. [13] 1.2.4 Další vlivy mezinárodní migrace na trh práce Na trh práce má mezinárodní migrace velice silný vliv, jak vyplývá z výše uvedených dopadů mezinárodní migrace. Práce je také jednou z nejčastějších příčin odchodu migrantů ze své domovské země. Velkou roli při rozhodování obyvatel, zda změnit místo svého trvalého pobytu, hraje rozdílná úroveň průměrných mezd mezi zeměmi a regiony. Všechny země, které jsou imigračními centry, přikládají přistěhovalectví velký význam. Vliv migrace výrazně ovlivňuje mzdy domácích pracovníků. Díky mnoha studiím je zjištěno, že 1 % růst v nabídce pracovních sil způsobený migranty mění mzdy tuzemských pracovníků v rozmezí od - 1 % až po + 1 %. Není tedy prokázáno, že by přistěhovalci vždy snižovali mzdy. Státy mají totiž 17

tendence vpouštět za své hranice pracovníky, kteří disponují dovednostmi a znalostmi komplementárními k dovednostem domácích pracovníků. Vliv imigrantů je tedy spíše pozitivní. Navíc vliv migrantů na trh práce není tak obrovský, jak se může jevit z názorů, že přistěhovalci zapříčiňují nezaměstnanost a mají negativní vliv na mzdy. [11] Zapomíná se na fakt, že migrace obecně zvyšuje ekonomickou efektivitu. Na druhou stranu může ale negativně ovlivňovat nekvalifikované a ne příliš vzdělané pracovníky. Existuje ale pouze malé množství důkazů, které by potvrzovaly stanovisko, že migrace je zdrojem strádání. [14] 1.2.5 Opatření proti negativním dopadům mezinárodní migrace V posledních letech většina zemí světa přijímala opatření k liberalizaci pohybu kapitálu, zboží a služeb. Na mezinárodní pohyb obyvatel se však vztahují spíše omezující opatření ve formě právních norem. V imigračních zemích totiž narůstá znepokojení ze snižování mezd a zaměstnanosti tuzemského obyvatelstva a také vzrůstají obavy ze ztráty národní a kulturní identity. K omezením, kterými se vlády snaží snížit příliv přistěhovalců, patří zejména právní omezení, jako je vízová povinnost, povinnost získat povolení k pobytu, pracovní povolení nebo licenční podmínky (osvědčení opravňující vykonávat různá povolání v imigrační zemi). Negativní dopady mezinárodní migrace byly jedním ze stěžejních bodů zasedání Evropské rady v říjnu 1999, které se konalo ve finském Tampere. Ze zasedání vyplynulo, že je potřeba účinnějšího řízení migračních toků a rozpracování společné aktivní politiky ohledně víz a padělání dokladů. Zároveň se Evropská rada rozhodla, že se aktivně zapojí do boje s lidmi, kteří se podílejí na ekonomickém vykořisťování imigrantů. [10] Mezinárodní migrace se stala globálním fenoménem. Počet migrantů ve světové ekonomice v posledních desetiletích rapidně vzrostl. Ekonomické a neekonomické příčiny mezinárodní migrace souvisejí hlavně s nerovnoměrným ekonomickým vývojem v jednotlivých zemích. Dopady se projevují negativně a pozitivně a to v zemích hostitelských i vysílajících. V hostitelských zemích můžou imigranti zaplňovat málo žádané pracovní pozice nebo pomáhají řešit problémy spojené se stárnutím populace. Na druhou stranu příliv imigrantů vyvolává v domácím obyvatelstvu obavy z poklesu mezd, což může vést k sociálním problémům nebo dokonce až ke xenofobii. V emigračních zemích migrace zvyšuje zaměstnanost díky uvolňování pracovních pozic, na druhou stranu ale díky migraci ztrácí cenné kvalifikované pracovní síly, což má negativní dopady na další vývoj země. Přistěhovalci a migrace obecně nepřispívá jenom k hospodářskému a ekonomickému růstu hostitelských zemí, ale jejich dopad je patrný také v oblastech společenského a kulturního 18

života. Lidé různých národnostních původů, náboženství a kulturních tradic přicházejí díky mezinárodní migraci denně do vzájemného kontaktu. 2 Literární rešerše Pojem migrace je popisován v mnoha publikacích. Adler a Geilen (2003) definují migraci jako proces, ve kterém se lidé, zejména ve skupinách, přemisťují z jednoho místa (země, města, regionu) na jiné. Pojem migrant, nemá žádný právní status. Mnoho národů proto nyní používá termíny imigrant a emigrant. Tyto termíny právní status mají a jsou pečlivě vydefinovány v různých národních a mezinárodních právních řádech. Termín imigrace popisuje proces lidí, kteří opouštějí jeden národ a uchylují se k trvalému pobytu v jiném státě. Emigrace je proces, kdy lidé opouštějí národ. Dále autoři ve své knize popisují termíny jako pracovní migranti, mezinárodní pracovníci, nelegální přistěhovalci a žadatelé o azyl. Všechny tyto pojmy a pojmy s nimi související mají v dnešních masmédiích velkou pozornost. Migrující obyvatelstvo se často stává terčem vykořisťování, zneužívání a v současnosti je jedním ze zásadních globálních problémů. Přistěhovalci musí často jako zdroje levné pracovní síly vytrpět mnoho ponížení a špatného zacházení. Samers (2010) popisuje globální dopad migrace v posledních letech. Téměř každá země je dnes migrací ovlivněna. V současnosti se ve světě pohybuje více mezinárodních migrantů než kdykoliv předtím a jejich počet se v dohledné budoucnosti ještě zvýší. Samers také spojuje pojem migrace s důležitými globálními otázkami zahrnujícími rozvoj, chudobu a lidská práva. Integrace v cílových zemích může být pro migranty velmi obtížná, někteří migranti jsou zneužívání a bývají porušována jejich lidská práva. A přitom to jsou často podnikaví a dynamičtí členové společnosti. V historii byla migrace oporou hospodářského a národního růstu a obohacením kultury. Migranti mohou také velice silně ovlivňovat společnost, kterou opouštějí. Zejména v případě, kdy mají znalosti a dovednosti, které jsou nedostatkovým zbožím v jejich domovských zemích. Dopad takzvaného odlivu mozků je nejznačnější v sektoru zdravotnictví 19

a školství. Nejenže se snižuje schopnost chudých zemí zajistit si základní služby, ale také to znamená, že veřejné investice do vzdělání a odborné přípravy těchto lidí jsou neefektivní. Kromě geografických rozměrů migrace Samers popisuje odklon současných trendů migrace od dřívějších procesů. Jedním z nejzajímavějších je rychle narůstající počet žen mezi přistěhovalci. V roce 2005 byla téměř polovina světových migrantů právě ženského pohlaví. Více než polovina z nich migrovala do vyspělých zemí a méně než polovina do těch rozvojových. Podle statistik OSN bylo v roce 2005 mezi migranty více žen než mužů v Evropě, Latinské Americe a Karibiku, Severní Americe, Oceánii a bývalém SSSR. Dříve ženy tradičně migrovaly, aby se připojily ke svým partnerům. V současnosti se však zvyšuje počet žen, které migrují za vzděláním, za prací nebo aby se staly nezávislé. Kunešová a Cihelková (2006) se ztotožňují s názorem, že mezinárodní migrace má v posledních desetiletích rostoucí tendenci a stala se jakýmsi globálním fenoménem. Velký příliv migrantů do vyspělých zemí zapříčiňují především ekonomické a politické nepokoje, zavedení svobodného pohybu občanů v rámci EU na základě Schengenské smlouvy a s tím spojené i uvolňování trhů práce. Rovněž se tím zvyšuje i počet uprchlíků. Autorky se dále zabývají konkrétními počty migrantů v posledních desetiletích a kontinenty, kterých se mezinárodní migrace v současnosti nejvíce dotýká. V současné době přichází nejvíce imigrantů do Severní Ameriky a západní Evropy. V Evropě docházelo k největším migračním tokům na přelomu 80. a 90. let 20. století po pádu železné opony. V Asii patří mezi nejvýznamnější imigrační lokality země v okolí Perského zálivu. V Africe dochází k migračním pohybům především z politických důvodů. V Jižní Americe vykazují největší země Argentina a Brazílie pokles migrantů v důsledku ekonomických problémů. Dále Kunešová a Cihelková definují specifické formy mezinárodní migrace. Zařazují mezi ně příhraniční migraci, odliv mozků a nelegální migraci. Nejvíce se věnují problematice nelegální migrace. Realizuje se prostřednictvím pašování lidí a obchodování s nimi. K jejímu největšímu růstu docházelo především v 90. letech 20. století. Čadil (2010) ve své publikaci rovněž potvrzuje fakt, že migrace obyvatelstva představuje v moderních ekonomikách faktor, jehož socio-ekonomický význam stále roste. Na druhou stranu ale tvrdí, že mezinárodní migrace se v procesu globalizace nezvyšuje, naopak spíše 20

slábne. A to i přesto, že jazykové, ekonomické, sociální či kulturní bariéry mezinárodní migrace postupně slábnou. Je zvláštní, že migrace bývá veřejností často vnímána negativně. V imigračních zemích je to zejména z důvodů růstu nezaměstnanosti původního obyvatelstva, nebo rivality na trhu práce, naproti tomu v emigračních zemích je hlavním důvodem odliv mozků. Přitom z politického a ekonomického hlediska přináší migrace spíše pozitivní efekty jako například pozastavení stárnutí populace či efektivní fungování oblastí se společnou měnou. Koser (2007) spojuje ve své knize migraci s makroekonomickými nebo politickoekonomickými přístupy. Ty mají podle Kosera většinou základy v různých marxistických, neomarxistických a historicko-sociologických výkladech kapitalismu. V těchto výkladech však není zcela zřejmé, zda jsou navržené specificky pro teorii migrace, nebo pro teorie kapitalismu, imperialismu či neoliberalismu, v nichž je migrace považována za zásadní. Lewis (1982) zastává názor, že by měl být pojem migrace vyhrazen pro pohyb osob z jednoho místa na druhé za účelem trvalého osídlení. Neexistuje totiž žádná dohodnutá definice podmínek migrujících a migrace. Proto by mohl být každý výčet migračních pohybů velmi problematický. Dále se Lewis ve své knize zmiňuje o migraci jako o dobrovolném činu, ve kterém jsou zapojeny společenské hodnoty a normy. Přiřazuje migraci přirozené touze člověka naplňovat své potřeby a sny na jiných místech. Na druhé straně řeší problematiku nedobrovolných migrantů a uprchlíků. Ve své práci se budu zabývat také pojmem trh práce, na který má migrace nemalé dopady. Holman (2008) charakterizuje trh práce tržní poptávkou po práci a tržní nabídkou práce. Na straně nabídky i poptávky existuje konkurence. Z toho lze vyčíst, že práci poptává i nabízí mnoho subjektů. Tržní nabídka je součtem všech individuálních nabídek práce a tržní poptávka je poptávka po práci všech firem v dané ekonomice. Šikýř (2012) ve své knize definuje trh práce jako pomyslné místo, kde se utvářejí podmínky zaměstnanosti, včetně ceny práce, pomocí vzájemného působení nabídky práce a poptávky po práci. Smyslem trhu práce je alokovat práci zaměstnanců mezi zaměstnavatele a naplnit potřeby a vytyčené cíle zaměstnanců i zaměstnavatelů naplněním vzájemných představ a očekávání. Šikýř rozlišuje vnější a vnitřní trh práce. Vnější trh práce zaujímá prostředí mimo 21

organizaci zaměstnavatele, kde se nacházejí vnější zdroje zaměstnanců a vnitřní trh práce je prostředí uvnitř organizace zaměstnavatele, kde se nacházejí vnitřní zdroje zaměstnanců. Jako neoddělitelnou součást trhu definuje trh práce ve své knize Dvořáková (2007). Definuje také obecné atributy trhu práce jako je hospodářská soutěž, interakce nabídky a poptávky, peněžní vyjadřování ceny práce, soukromé vlastnictví nebo volný vnitrostátní pohyb pracovních sil. Dvořáková charakterizuje také práci samotnou jako velmi specifický výrobní faktor. Schopnost pracovat je neoddělitelnou součástí člověka, je to souhrn jeho fyzických a duševních sil. Trh práce bývá také velmi často předmětem státních zásahů nebo místem politických střetů. Jsou na něm utvářeny podmínky zaměstnanost (včetně mezd a platů) prostřednictvím nabídky a poptávky po práci. Tématem migrace a jejími dopady na trh práce se ve své knize zabývá Cihelková (2009). Popisuje velký vliv příjmů obyvatel v zahraničních ekonomikách, který je jednou z největších příčin migrací obyvatel za prací. Další důležitou příčinou je, že migranti nemohou v zemi svého původu nalézt adekvátní uplatnění nebo tam nenalézají dostatek pracovních příležitostí. Cihelková ale neuvádí pouze ekonomické důvodu, ale jako stejně důležité popisuje důvody politické, národnostní, náboženské, rasové, ekologické a rodinné. Autorka rovněž uvádí, že přesuny obyvatel globálního charakteru začaly v 19. století a byly zapříčiněny inovacemi a snižujícími se cenami dopravy. Za lepším životním stylem a vyšší mzdou se stěhovali především Evropané. Migrace byla tedy charakteristická hlavně pro obyvatele vyspělých zemí na nižším stupni ekonomického a technického rozvoje. V tomto období byl nejvýznamnější tok obyvatel z Evropy do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. Migraci v současné Evropě popisují ve své knize Baldwin a Wyplosz (2008). Protože EU garantuje volný pohyb osob, nastala obava, že přistěhovalci způsobí pokles mezd a to především po rozšíření EU o země střední a východní Evropy, kde jsou mzdy a celková životní úroveň nižší, než v Evropě západní. Není ale nijak dokázáno, že by migrace byla zdrojem nějakého skutečného strádání. Přesto ve většině států západní Evropy přetrvávají názory, že jsou přistěhovalci odpovědni za vysokou nezaměstnanost, zneužívání programu sociálních pomocí či pouliční kriminalitu. Předsudek negativních důsledků zapříčiněných přistěhovalci je popírán i z toho důvodu, že státy mají tendenci vpouštět za své hranice pracovníky, kteří mají dovednosti komplementární k dovednostem jejich pracovníků. Tím se stal jejich vliv na tuzemskou ekonomiku spíše pozitivní. 22

3 Migrace obyvatelstva v Evropě a Evropské Unii Již od 50. let 20. století je volný pohyb obyvatel základním kamenem evropské integrace a to jak z ekonomických, tak z politických důvodů. Možnost obyvatel volně se pohybovat přes hranice tehdejšího Evropského hospodářského společenství měla zlepšit ekonomickou prosperitu. Migranti většinou cestovali za prací a mohli si tak najít pracovní pozice nejlépe odpovídající jejich schopnostem a vzdělání. Firmy tak mohly zaměstnávat ty nejlepší a nejvhodnější pracovníky. EHS doufalo ve vzájemně se utužující vztahy mezi obyvateli států Evropy. Dnes můžeme vidět, že bydlení, studium, nebo práce Evropanů v jiné zemi Evropské Unie má velký vliv na způsob, jakým Evropané vnímají jeden druhého. [15] 3.1 Historie migrace na evropském kontinentu Historicky nejvýznamnější migrační vlny se odehrávaly v daleké minulosti. Jednalo se tehdy převážně o hromadné migrace v důsledky válečných konfliktů, přírodních katastrof, náboženských či politických útlaků nebo se obyvatelstvo houfně stěhovalo do oblastí s příznivějšími zemědělskými podmínkami. Jako první migrační vlna bývá označována velká řecká kolonizace v 8. až 6. století před naším letopočtem. Dalšími významnými migračními mezníky bylo takzvané stěhování národů, které probíhalo od 4. do 7. století a následný vpád Arabů ve století osmém. Následující migrační boom nastal až v 17. století. Migrační trend se mění z hromadného přesidlování na přesouvání jednotlivců a rodin. Evropa tehdy byla vysílající oblastí a evropské obyvatelstvo se stěhovalo hlavně do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland, tedy do zemí tzv. Nového světa. Příčinou migrace tehdy byla vidina lepšího života, snazší obživy či lepší dostupnost půdy v nově objevených zemích. Asi do 30. let 20. století byla Evropa jedním z největších zdrojů emigrantů na světě. Byla tedy vysílající oblastí. Po 2. světové válce se z evropského kontinentu stala spíše hostitelská oblast pro migranty z celého světa. Od konce 40. let 20. století do 60. let Evropou migrovali lidé, kteří byli vyhnáni ze svých domovů válkou. Přicházeli migranti z Alžírska, Pákistánu, Indie nebo Indonésie. Hlavními cílovými státy bylo Nizozemí, Franci a Velká Británie. Poslední historicky významnou migrační vlnou byl pád komunismu a hlavně stržení Berlínské zdi v roce 1989. Migranti tehdy směřovali z východních států Evropy do západních států. V Německu příliv východoevropských migrantů zapříčinil protivýchodoevropské 23

nálady. Největším důvodem byl strach domácího obyvatelstva z konkurence na trhu práce. [16] 3.2 Migrace v rámci Evropské Unie Vnitřní trh a jeho čtyři základní svobody jsou v moderní Evropě jednou ze stěžejních myšlenek evropské hospodářské integrace. Do těchto čtyř základních svobod náleží volný pohyb kapitálu, zboží, služeb a osob. Již od počátku Evropské Unie bylo jedním z hlavních cílů zajistit volný pohyb osob přes hranice členských států a je také jedním ze základních práv všech občanů EU. Nicméně zavádění volného pohybu kapitálu, zboží a služeb bylo mnohem jednodušší než zajišťovat rušení vnitřních hraničních kontrol při zavádění volného pohybu obyvatel. Na počátku myšlenky volného přeshraničního pohybu osob v rámci EU se počítalo pouze s volným pohybem pracujícího obyvatelstva. Stále silnější vliv požadavků na lidskou stránku evropského prostoru zapříčinil rozšířit možnost volného pohybu všem typům občanů. Právo na volný pohyb přes hranice zemí EU měli také důchodci, studenti, nebo vyživované osoby tedy i ekonomicky neaktivní obyvatelstvo. Ve srovnání s USA je pohyb zahraničních pracovníků v Evropě relativně malý. Odhadované počty mezinárodních evropských migrantů jsou uvedeny v tabulce č. 1. Spojené státy americké zaznamenávají až třikrát vyšší mobilitu pracovníků. [17] Tabulka č. 1: Vývoj mezinárodní migrace obyvatel v Evropě v letech 1960 až 2000 Rok Odhadovaný počet Odhadovaný počet Podíl migrantů na migrantů celkové populace populaci v % 1960 14 244 764 424 266 000 3,4 1965 16 662 207 443 539 000 3,8 1970 18 783 392 458 196 000 4,1 1975 20 170 448 471 909 000 4,3 1980 21 894 487 482 680 000 4,5 1985 23 471 785 489 868 000 4,8 1990 49 381 119 721 390 000 6,9 1995 55 286 554 727 885 000 7,6 2000 58 216 735 728 462 000 8 Zdroj: United Nations (2006) 24

Členské státy EU postupně vyvinuly různé přístupy k řízení toků mezinárodní migrace. Odlišnost těchto způsobů řízení vyplývá nejen z politických či kulturních rozdílů, ale rovněž z toho, jak byla v minulosti daná země migrací ovlivňována zda byla čistě vysílající zemí, nebo zemí hostitelskou. Paralelně s vývojem EU a tím pádem i se změnami migračních toků se stala problematika migrace jedním z předmětů integrace. V oblastech, kde je rozvinutá spolupráce mezi členskými zeměmi, je na denním pořádku společná kontrola hranic, povolování trvalého pobytu nebo sjednocování azylového systému. V posledních letech se řeší témata spolupráce v řízení pracovní migrace nebo kooperace s třetími zeměmi s cílem propojení migrace a rozvoje. V pozadí ani nezůstává otázka uprchlíků. EU také sleduje, nakolik jsou zájmy jednotlivých státu společné a do jaké míry se podaří sjednotit evropskou migrační a azylovou politiku. [18] Dnes můžeme migraci v rámci Evropské unie rozdělit do tří etap: 1. Migrace pracovníků a jejich rodinných příslušníků Nastala v 60. letech 20. století po potřebě ekonomicky vyspělých zemí EHS dostat na svůj pracovní trh zahraniční zaměstnance, kteří tak vyplňovali prázdné pracovní pozice. V důsledku toho se za nimi stěhovali jejich rodiny, které způsobily masivní příliv zahraničního obyvatelstva, především z jihovýchodních zemí. 2. Migrace obyvatelstva z východu na západ po roce 1989 Silnou vlnu migrantů na počátku 90. let 20. století přinesl pád železné opony. Tok migrantů směřoval z východní Evropy do západní, kde byla vidina mnohem lépe placené práce. Západní státy představovaly pro Východoevropany vidinu lepšího života. 3. Migrace obyvatelstva po rozšíření EU v roce 2004 EU byla v tomto roce rozšířena o země střední a východní Evropy. Celkově činil počet nových obyvatel EU kolem 100 milionů. Migrační toky směřovaly opět převážně z východu na západ, kde migranty lákaly lepší pracovní příležitosti. 3.2.1 Migrace pracovníků a jejich rodinných příslušníků během 60. a 70. let 20. století Během let 1961 až 1974 začala být mezi migračními trendy nejvýznamnější pracovní migrace. Na počátku 60. let byly ekonomicky nejvyspělejšími evropskými zeměmi Francie a Německo. Počet volných pracovních míst v těchto zemích přesáhl počet nezaměstnaných. 25

Tím došlo k zpřístupnění pracovních trhů Francie a Německa zájemcům o práci ze Španělska a Itálie, kde byla v té době nezaměstnanost vysoká. Evropské hospodářské společenství zaručovalo svým obyvatelům právo hledat si zaměstnání na celém jeho území. EHS předpokládalo, že pracovní migranti (tzv. gastarbeiteři) budou setrvávat v hostujících zemích pouze po dobu dvou až tří let a poté se vrátí zpět do domovské země. Jejich vydělané peníze by tak pomohly zvýšit ekonomický růst vysílajícím zemím. Ekonomická prosperita Evropy rostla a Itálie se na konci 60. let zařadila mezi hospodářsky vyspělé státy. Původ pracovních migrantů se posunul k hranicím bývalé Jugoslávie. [21] V roce 1973 nastala ropná krize, která zapříčinila celosvětovou ekonomickou krizi. Důsledkem bylo snižování produkce a růst nezaměstnanosti. Mnoho pracovních migrantů se rozhodlo nevracet se zpět do své domovské země, kde byla ekonomická situace horší. Většina z nich navíc získala právo usídlit se i přes ztrátu zaměstnání kvůli dlouhodobé práci v hostitelské zemi. Byla tak zapříčiněna další migrační vlna, způsobená migrujícími rodinnými příslušníky gastarbeiterů. Sjednocení rodin hostujících pracovníků přineslo díky rozdílné kultuře a náboženství imigrantů politické a sociální problémy. Hostitelské státy, tedy hlavně Francie a Německo, se snažily přimět imigranty k návratu do své domovské země. Výměnou za návrat migrantů byla finanční hotovost, která měla fungovat jako náhrada za platby do sociálních systémů. Dalšími prostředky, jak přimět rodiny hostujících pracovníků neopouštět rodnou zemi, bylo neposkytování pracovních povolení, nebo povolení přistěhovat se pouze dětem mladším 16 let. Většina těchto opatření však selhala a pracovníci i jejich rodiny zůstávali na území Francie a Německa. Nepříznivý ekonomický vývoj v zemích severní a západní Evropy začal recesí v roce 1973. Došlo tehdy k významnému úbytku migrantů v zemích Evropského hospodářského společenství, vyjma Itálie a s připočtením skandinávských zemí. Tyto země byly do té doby nejvýznamnějšími imigračními centry. Španělsko, Itálie, Řecko a Portugalsko, tedy země jižní Evropy, a také bývalá Jugoslávie a Turecko byly do ekonomické krize v roce 1973 hlavními vysílajícími zeměmi. Migrační toky zesílily až na počátku 80. let 20. století, kdy došlo k hospodářskému růstu. Severoevropské a západoevropské země znovu pocítily potřebu přilákat pracovníky ze zahraničí. Důležité je, že se k nim v té době připojily také země jižní Evropy, které byly do ropné krize pouze poskytovateli pracovníků. Někteří pracovníci se po zlepšení ekonomiky jejich domovské země vrátili zpět. Týkalo se to migrantů pocházejících převážně ze Španělska, Portugalska či Itálie. Zlepšení ekonomické situace v jihoevropských 26