VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Nutnost životosprávy a změna životního stylu u diabetu mellitu

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Nutnost životosprávy a změna životního stylu u diabetu mellitu Bakalářská práce Autor: Vlasta Hosová Vedoucí práce: Mgr. Jana Bubláková Jihlava 2014

Anotace Bakalářská práce na téma: Nutnost životosprávy a změna životního stylu u diabetu mellitu je rozdělena do dvou úseků, na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je zaměřena na základní informace o diabetu, jeho rozdělení, příznaky, diagnostiku, léčbu, akutní a chronické komplikace, nutnost pohybové aktivity a edukace u diabetiků. Praktická část popisuje výzkum pomocí dotazníkového šetření u pacientů s diabetem. Jeho cílem bylo zjistit, zda diabetici znají a dodržují zásady správné životosprávy, režimová opatření a rizika vzniku komplikací. Dále jsem mapovala, jestli diabetici mají zájem o edukaci a nové informace a zda vnímají své onemocnění jako handicap. Klíčová slova: diabetes mellitus, životospráva, léčba, komplikace diabetu mellitu, edukace Abstract Bachelor thesis: The need of regiment and lifestyle changes in diabetes mellitus is divided into two sections, the theoretical and practical part. The theoretical part focuses on the basic information about diabetes, his distribution, symptoms, diagnosis, treatment, acute and chronic complications, the need for physical activity and education for diabetics. The practical part describes research using questionnaires in patients with diabetes. Its goal was to determine whether diabetics know and respect the principles of proper diet, routine measures and the risk of complications. I also charted, if diabetics are interested in education and new information and whether they perceive their illness as a handicap. Keywords: diabetes mellitus, diet, treatment, complications of diabetes mellitus, education

Poděkování Děkuji paní Mgr. Janě Bublákové za odborné vedení mé bakalářské práce, vstřícnost a čas, který mi při konzultacích věnovala a za formální i obsahové připomínky při zpracování teoretické a praktické části. Rovněž patří velké poděkování personálu diabetologické ambulance Nemocnice Jihlava za cenné materiály, informace a čas, který věnovali mému dotazníkovému výzkumu. Dále chci poděkovat rodině za trpělivost, podporu a poskytnutí klidného pracovního prostředí během psaní bakalářské práce.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užití své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

Obsah 1. Úvod... 8 1.1. Cíle práce... 9 1.2. Hypotézy... 9 2. Teoretická část... 10 2.1. Diabetes mellitus základní charakteristika... 10 2.2. Klasifikace diabetu... 10 2.2.1. Diabetes mellitus 1. typu (závislý na inzulínu)... 10 2.2.2. Diabetes mellitus 2. typu (nezávislý na inzulínu)... 11 2.2.3. Ostatní specifické typy diabetu... 11 2.2.4. Gestační diabetes (GDM)... 11 2.3. Klinický obraz... 11 2.4. Diagnostika... 12 2.4.1. Stanovení diagnózy diabetu... 12 2.4.2. Posouzení kompenzace diabetu... 13 2.4.3. Sledování komplikací diabetu... 13 2.4.4. Diferenciální diagnostika... 14 2.5. Léčba diabetu... 14 2.5.1. Léčba dietou... 14 2.5.2. Medikamentózní léčba... 16 2.5.3. Léčba inzulínem... 17 2.5.4. Léčba pohybem... 18 2.5.5. Léčba edukací... 20 2.6. Komplikace diabetu... 21 2.6.1. Akutní komplikace diabetu... 21 2.6.2. Pozdní komplikace diabetu... 23 3. Praktická část... 26

3.1. Metodika výzkumu... 26 3.2. Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí... 26 3.3. Průběh výzkumu... 26 3.4. Zpracování získaných dat... 26 3.5. Výsledky výzkumu... 27 3.6. Diskuze... 52 3.6.1 Vyhodnocení hypotézy č. 1... 52 3.6.2 Vyhodnocení hypotézy č. 2... 53 3.6.3 Vyhodnocení hypotézy č. 3... 55 3.6.4 Vyhodnocení hypotézy č. 4... 55 3.7. Návrh řešení a doporučení pro praxi... 56 4. Závěr... 57 5. Seznam použité literatury... 59 6. Seznam grafů... 60 7. Seznam příloh... 61

1. Úvod Diabetes mellitus neboli cukrovka je v současné době jedno z nejrozšířenějších chronických onemocnění související s životním stylem. Patří mezi civilizační onemocnění, které značně ovlivňuje způsob kvality života postižených osob. Vyskytuje se v jakémkoli věku a postihuje často obě pohlaví. Vedle kardiovaskulárních a onkologických onemocnění je diabetes třetím nejnákladnějším onemocněním. Jedná se o nevyléčitelné onemocnění, ale při dodržování správných režimových opatření je naděje na plnohodnotný život. Život s diabetem může být náročný a vyčerpávající. Existuje velké množství informací, které mohou postiženým s cukrovkou pomoci, ale většinou po zjištění tohoto závažného onemocnění nevědí, kde začít a často se cítí osaměle. Dle mého názoru je tedy velmi důležitá pomoc ze strany zdravotnického týmu, rodiny a přátel, aby se diabetici naučili efektivně zvládat hladinu cukru v krvi a mohli žít aktivním životem naplno. Je nutné je seznámit se zásadami správné životosprávy, způsobem léčby, komplikacemi, aplikací inzulínu a podle potřeby i způsobu sebekontroly. Nemocní s diabetem mají omezené pracovní možnosti a musí dbát na to, aby byl výdej energie stejně pravidelný jako příjem potravy. Velmi důležitá je i pohybová aktivita, která má významný vliv na pacientovu psychiku, proto dokonalá edukace zabezpečuje správnou motivaci diabetika a jejím cílem je co nejlepší metabolická kompenzace a zajištění dobré kvality života. Domnívám se však, že hodně diabetiků si častokrát neuvědomuje, že podceněním svého zdravotního stavu, nedodržením životosprávy a režimových opatření si mohou přivodit řadu závažných komplikací, které onemocnění způsobuje a tím si podstatně zkrátit délku života. Někdy si nepřipouští i fakt, že se jedná o nemoc, se kterou se nesmí bojovat, ale nemoc, se kterou je třeba žít a brát ji jako výzvu osudu na změnu života. Výzvu, kterou nelze odmítnout, pokud se chtějí cítit dobře a spokojeně. 8

1.1. Cíle práce C1: Zjistit, zda diabetici znají a dodržují zásady správné životosprávy a režimová opatření C2: Ověřit, zda diabetici znají rizika vzniku komplikací a mají zájem o edukaci o diabetes mellitus 1.2. Hypotézy H1: Více než 70 % diabetiků zná a dodržuje zásady zdravé výživy a režimová opatření H2: Diabetici do 40 let projevují větší zájem o nové informace a jsou ochotni lépe se přizpůsobit novým věcem než diabetici vyššího věku H3: Alespoň 70 % diabetiků zná a jsou si vědomi rizika vzniku možných komplikací H4: Nejméně 80 % diabetiků vnímá své onemocnění jako handicap 9

2. Teoretická část 2.1. Diabetes mellitus základní charakteristika Diabetes mellitus je metabolické onemocnění. Jeho hlavním projevem je hyperglykémie, která se rozvíjí v důsledku absolutního nebo relativního nedostatku inzulínu. Kromě hyperglykémie jsou přítomny další poruchy metabolismu cukrů, tuků a bílkovin. Jedná se o chronické onemocnění, které v dlouhodobém průběhu vede k poškození funkce mnoha orgánů. Chronická hyperglykémie může vést u diabetiků k poškození, dysfunkci až úplnému selhání řady orgánů, nejčastěji k poškození zraku, ledvin, nervů a krevních cév. (Češka, 2010) 2.2. Klasifikace diabetu Diabetes mellitus se rozděluje na několik typů. Diabetes mellitus 1. typu, diabetes mellitus 2. typu, ostatní specifické typy diabetu a gestační diabetes. 2.2.1. Diabetes mellitus 1. typu (závislý na inzulínu) Vyskytuje se nejčastěji u mladší generace do 40 let, kdy vrchol onemocnění je mezi 12-15 lety. Od počátku devadesátých let je diagnostikována modifikace diabetu 1. typu ve vyšším věku LADA. U štíhlých a mladých je většinou velmi prudký nástup s typickými příznaky. K manifestaci dochází často při horečnatě probíhající viróze, angíně a psychickém stavu, kdy jsou vyplaveny kontraregulační hormony. Pokud není inzulínová sekrece dostatečná, dochází k manifestaci diabetu (hyperglykémii). Často je diabetes 1. typu rozpoznán až při dramatickém vzniku příznaků diabetické ketoacidózy. Po zahájení inzulínové léčby dochází někdy k remisi onemocnění. V tomto období si nemocný na čas přestane píchat inzulín nebo si aplikuje jen minimální dávky. Toto období se nazývá honeymoon period (líbánky). (Rybka, 2006) Existují dva druhy diabetu mellitu 1. typu: imunitně podmíněný provází zničení buněk autoimunním procesem, který probíhá u geneticky predisponovaných osob idiopatický byl popsán v africké nebo asijské populaci, jeho etiologie není známa 10

2.2.2. Diabetes mellitus 2. typu (nezávislý na inzulínu) Rovněž u diabetu 2. typu (DM2T), který je charakterizován inzulínovou rezistencí a relativním deficitem inzulínu (synonymum diabetes u dospělých) je vyčleněn zvláštní typ dědičného diabetu mellitu MODY, který je charakteristický častou manifestací diabetu mellitu, vysokou rodinnou zátěží a malým rizikem diabetických komplikací. (Rybka, 2006) Tento typ tvoří asi 85 90 % všech nemocných s diabetem. Jak uvádí Rybka (2006, str. 35), k manifestaci dochází ve vyšším věku, po 40 až 50 letech, s vyjímkou MODY diabetu s manifestací okolo 20. roku. Klinická manifestace diabetu 2. typu je velmi nenápadná, nezřídka se manifestuje až chronickými diabetickými komplikacemi, nebo dokonce až hyperosmoláním hyperglykemickým kómatem. (Rybka, 2006) 2.2.3. Ostatní specifické typy diabetu genetický defekt funkce beta buněk genetické defekty účinku inzulínu onemocnění exokrinního pankreatu endokrinopatie chemicky a léky indukovaný diabetes infekce neobvyklé formy imunologicky podmíněného diabetu genetické syndromy asociované s diabetem 2.2.4. Gestační diabetes (GDM) Vyskytuje se u gravidních žen v období gravidity, u kterých je diagnostikována porucha glukózové tolerance. (Rybka, 2006) 2.3. Klinický obraz Klinické projevy diabetu jsou bezprostředním nebo dlouhodobým důsledkem hyperglykémie. Mohou se shrnout do čtyř skupin. Klasické příznaky diabetu - žízeň, polyurie (spolu s nykturií ) a polydipsie, únava, hubnutí a kolísání zrakové ostrosti. 11

Při těžké dekompenzaci diabetu může dojít k rozvoji některého z akutních hyperglykemických stavů s poruchou vědomí. Poruchou vědomí se také projevuje závažná hypoglykémie, která bývá při léčbě diabetu mellitu nejčastější komplikací. Diabetes mellitus s neuspokojivou kompenzací se může projevit náchylností k některým infekcím. Dlouhodobým důsledkem diabetu je rozvoj makrovaskulárních a mikrovaskulárních komplikací. (Češka, 2010) 2.4. Diagnostika Při určování diagnózy i při dalším sledování pacientů během léčby se provádí různá laboratorní, fyzikální a další vyšetření, která jsou používána pro: stanovení diagnózy diabetu posouzení kompenzace diabetu posouzení přítomnosti a průběhu komplikací diagnostiku a sledování dalších souvisejících chorob a poruch diferenciální diagnózu (Češka, 2010) 2.4.1. Stanovení diagnózy diabetu Je založeno na průkazu hyperglykémie při vyšetření v žilní plazmě za stanovených podmínek. Průkaz glykosurie nebo nález hyperglykémie při vyšetření glukometrem může sloužit pouze k vyslovení podezření na diabetes. Při hodnocení glykémie rozeznáváme: Glykémii nalačno nejméně 8 hodin po posledním příjmu potravy předcházející den. Náhodnou glykémii kdykoli během dne bez ohledu na příjem potravy. Glykémii ve 120. minutě orálního glukózového tolerančního testu (ogtt). Jak uvádí Češka (2010, str. 226), za normální výsledek je považována glykémie nalačno v rozmezí 3,9-5,5 mmol/l, ve 120. minutě ogtt menší než 7,8 mmol/l. Při nálezu zvýšené glykémie nalačno (5,6-6,9 mmol/l) je nutné provést ogtt). 12

Orální glukózový toleranční test (ogtt) spočívá ve vyšetření glykémie nalačno a další za 2 hodiny po vypití roztoku 75 g glukózy ve 200 ml tekutiny. Při diagnóze založené na ogtt stačí k diagnóze diabetu jediný výsledek. Stanovení C - peptidu se provádí k odhadu sekrece inzulínu B - buňkami a pomáhá určit stupeň inzulínového deficitu. Stanovení protilátek proti antigenům B - buněk může být přínosné při diagnostice diabetu 1. typu. K diagnostice diabetu typu MODY je nutné provést genetické vyšetření. (Češka, 2010) 2.4.2. Posouzení kompenzace diabetu Glykovaný hemoglobin je nejdůležitějším parametrem pro dlouhodobé sledování kompenzace diabetu. Odráží kompenzaci za posledních 6-8 týdnů. Glykémie je krátkodobým parametrem kompenzace diabetu. Vyšetření glykosurie v moči je pouze orientační a pro sledování kompenzace diabetu nemá význam. Vyšetření přítomnosti ketolátek v moči (ketonurie) nebo v krvi (ketonémie) je důležité u pacientů s diabetem 1. typu při podezření na rozvíjející se nebo rozvinutou ketoacidózu a může být přímo prováděno i pacientem. (Češka, 2010) 2.4.3. Sledování komplikací diabetu Oftalmologické vyšetření se provádí k posouzení přítomnosti katarakty, diabetické retinopatie a dalších postižení oka. K posouzení renálních funkcí slouží biochemické vyšetření iontů, kreatininu a mikroalbuminurie. Pravidelně se provádí vyšetření dolních končetin pro riziko vzniku diabetické nohy a ke screeningu diabetické neuropatie. Z dalších vyšetření je nutné měření krevního tlaku, EKG a vyšetření koncentrace lipidů v séru (LDL a HDL cholesterol, triglyceridy) jako významný faktor aterogeneze i s ohledem na vysoký výskyt diabetické dyslipidémie. (Češka, 2010) 13

2.4.4. Diferenciální diagnostika Cílem diferenciální diagnostiky diabetu je především přesnější určení typu diabetu. K přechodným poruchám metabolismu glukózy může docházet při stresových stavech (kriticky nemocní pacienti, pacienti se septickými stavy a polytraumaty), které jsou spojeny s vysokou hladinou hyperglykemizujících hormonů nebo léků zvyšujících glykémii. (Češka, 2010) 2.5. Léčba diabetu Společným cílem léčby diabetu 1. a 2. typu je dosáhnout v optimálním případě normoglykémie a maximálně snížit riziko akutních a chronických komplikací. Významnou překážkou, která brání k dosažení dlouhodobé normální hodnoty glykémie, je výskyt hypoglykémií v důsledku antidiabetické intenzivní léčby. Dalším cílem léčby je dosažení optimální kompenzace přidružených chorob, které se podílejí na rozvoji pozdních komplikací diabetu, především dyslipidémie, obezity a arteriální hypertenze. Účinnost a bezpečnost léčby diabetiků velice závisí na spolupráci a kázni pacientů. (Češka, 2010) Péče o pacienty s diabetem zahrnuje: léčba dietou medikamentózní léčba léčba pohybem léčba edukací 2.5.1. Léčba dietou Dietu je vždy nutné individuálně konzultovat s dietní sestrou a lékařem. Energetický příjem v dietě by měl odpovídat energetickému výdeji u pacienta. Pro ženy je často vyhovující dieta s obsahem 225 g sacharidů, pro muže je energetická potřeba vyšší a odpovídá 275 325 g sacharidů podle stupně jejich fyzické zátěže. (Haluzík, 2009) V případě, že je u pacientů přítomná nadváha, je vhodná hypokalorická dieta. Podíl sacharidů by měl v dietě činit přibližně 50 %, 35 % tuků a 15 % bílkovin. (Haluzík, 2009) 14

Pacienti mohou jíst běžnou racionální stravu, ale musí dbát na její pravidelnost, správné množství a na určení správné dávky inzulínu před jídlem. V zásadě je nutno omezit příjem volných sacharidů (cukr, cukrovinky, čokoládu, med) a sledovat obsah komplexních sacharidů (brambory, rýže). Každý pacient by si měl zpočátku stravu vážit. (Haluzík, 2009) Racionální strava představuje potravu s dostatečným množstvím vlákniny, dostatečně pestrou a odpovídající zdravému životnímu stylu. Vhodný způsob přípravy potravin je vaření, dušení, grilování obecně postupy, při kterých není potřeba používat tuk. Velmi nevhodné je smažení pokrmů. (Haluzík, 2009) Mezi vhodné potraviny patří zelenina, menší množství ovoce, tmavé a celozrnné pečivo, nízkotučné mléčné výrobky, masa s nízkým obsahem tuku (drůbež), libové hovězí, vepřové maso a málo tučné ryby. Z nápojů pak voda, minerálky i light nápoje. Pokud je pacient zvyklý na sladký čaj a kávu, měl by používat nízkokalorická umělá sladidla. (Haluzík, 2009) Naopak mezi nevhodné potraviny patří jídla s vysokým obsahem tuků, volné tuky, tučná masa a tučné masné výrobky, vysokotučné mléčné výrobky a smažené potraviny. Dále potraviny s vysokým obsahem volného cukru prakticky veškerý sortiment cukrovinek, slazené kompoty a sladké nápoje. Nevhodné je používání energeticky bohatých sladidel, jako je fruktóza a sorbitol. (Haluzík, 2009) Důležité je i omezení nadměrného příjmu energie ve formě alkoholu (destiláty), ale i černé nebo vícestupňové pivo. Pokud ale pacient trvá na pravidelné konzumaci vína, jsou vhodnější suchá vína a limitovat jejich denní příjem na 2 dl. (Haluzík, 2009) Potraviny označené jako DIA výrobky jsou v některých případech nevhodné a v zásadě je nelze doporučovat, protože většinou neposkytují žádné výhody proti běžným potravinám. (Haluzík, 2009) Každý pacient má nakonec stejně poněkud jiné stravovací možnosti, preference a návyky, kterým je nutno alespoň částečně přizpůsobit jeho léčbu. Platí to i opačně, bez určitého přizpůsobení stravovacích návyků léčbě, nelze úspěšně diabetes léčit. (Haluzík, 2009) 15

2.5.2. Medikamentózní léčba Léčba perorálními antidiabetiky Perorální antidiabetika jsou látky, které snižují glykémii a zlepšují kompenzaci u pacientů s diabetes mellitus 2. typu. Jejich vhodná kombinace zajišťuje dlouhodobě dobrou kompenzaci a snižuje kardiovaskulární a diabetické komplikace u diabetu 2. typu. Biguanidy - základem léčby diabetu 2. typu je metformin, který snižuje inzulínovou rezistenci a jeho předností je, že nevyvolává hypoglykémie. Má pozitivní vliv na sacharidový metabolismus a na pokles kardiovaskulárního rizika u pacientů s diabetem 2. typu. Podle nejnovějších českých i mezinárodních doporučení je metformin lékem první volby, který se nasazuje hned po stanovení diagnózy diabetes mellitus 2. typu současně s režimovým opatřením. Thiazolindiony (TZD) glitazony - jedná se o léky zlepšující citlivost na inzulín. Tvoří velkou skupinu produktů, které ovlivňují mnoho genů lipidového a glycidového metabolismu v tkáních organismu. Při této terapii dochází k poklesu glykémie, glykovaného hemoglobinu a ke zlepšení kompenzace diabetu. Má také kladný vliv na lipidové spektrum, ovlivňuje dysfunkci vnitřní výstelky, parametry skrytého zánětu a další ukazatele metabolického syndromu. Léčebný efekt se dostavuje po 6-8 týdnech a maximální účinek se dostavuje po 3-6 měsících. Deriváty sulfonylurey - deriváty sulfonylurey přímo stimulují sekreci inzulínu z beta buněk pankreatu. Snižují glykémii nalačno a méně ovlivňují glykémii po jídle. Jsou dostupné i ve formě přípravků s prodlouženým vstřebáváním z traktu a delším biologickým poločasem. Kombinují se s metforminem, alfaglukozidázou i s inzulínem. Mezi nežádoucí účinky patří hypoglykémie a přírůstek hmotnosti. Glinidy - mají podobný účinek jako deriváty sulfonylurey a působí přímo na buňky pankreatu. Jejich výhodou je nižší výskyt hypoglykémie a také to, že se nemusí podávat při vynechání jídla. Jedinou nevýhodou je vysoká cena. Inkretinová PAD gliptiny (inhibitory DPP-4) - inkretiny jsou hormony produkované buňkami trávicího traktu po příjmu potravy. Účinně stimulují sekreci inzulínu v pakreatu a jejich účinek přetrvává více než 24 hodin. U pacientů 16

s diabetem 2. typu snižují příjem potravy, vedou k poklesu glykovaného hemoglobinu, zlepšují citlivost na inzulín i funkci beta buněk a dochází k výrazným poklesům tělesné hmotnosti. Minimalizují riziko hypoglykémií a nemají téměř žádné nežádoucí účinky. Inhibitory střevních alfa-glukosidáz - akarbóza výrazně omezuje vstřebávání glukózy z potravy. Podává se nejen u diabetes 2. typu, ale i pacientům s diabetes mellitus 1. typu. Při dlouhodobé léčbě se zlepšují hodnoty krevních lipidů, dochází k poklesu glykémie a glykovaného hemoglobinu. Nevýhodou je výrazná plynatost, která je při užívání akarbózy častá a může vést k přerušení léčby. (Haluzík, 2009) 2.5.3. Léčba inzulínem Inzulínová léčba je léčbou substituční, která nahrazuje absolutní deficit sekrece inzulínu. Je indikována u všech nemocných s diabetem 1. typu a u části nemocných s diabetem 2. typu, sekundárním a gestačním diabetem. (Anděl, Lebl, Koloušková, Šnajderová, 2013) Typy inzulínu: Lidské inzulíny Analoga - biosynteticky připravené molekuly inzulínu. Jejich výhodou je nižší riziko hypoglykémií, hmotnostních přírůstků a nemocný si jej může aplikovat těsně před, během nebo i po jídle. Krátkodobě působící analoga se používají do inzulínových pump. (Anděl, Lebl, Koloušková, Šnajderová, 2013) Dělení inzulínu: Krátkodobě působící lidské inzulíny - Insulin HM - R, Actrapid HM, Humulin R, Vesosulin (používaný do inzulínových pump) Střednědobě působící lidské inzulíny Insulatard, Humulin R, Insulin HM - NPH Krátkodobě působící analoga lidského inzulínu - Novorapid, Humalog Dlouhodobě působící analoga lidského inzulínu Lantus, Lewemir Typy inzulínových režimů IIR intenzifikovaný inzulínový režim podává se krátkodobě působící analog nebo lidský inzulín k hlavním jídlům a depotní lidský inzulín nebo analog na noc. 17

Inzulín se aplikuje speciálními aplikátory, zvanými inzulínová pera. (Anděl, Lebl, Koloušková, Šnajderová, 2013) CSII inzulínová pumpa (Continuous subcutaneous insulin infusion) - jeden druh krátkodobě působícího inzulínu je aplikován trvale do podkoží zavedenou kanylou ze zásobníku pumpy. Na pumpě je naprogramovaný bazální režim a diabetik si sám dle svého příjmu jídla a fyzické aktivity naprogramuje a aplikuje bolusy. Předpokladem úspěšnosti léčby pomocí inzulínové pumpy je přísný selfmonitoring a pečlivá edukace. Obecně platí, že léčba tímto režimem není vhodná u diabetiků, kteří nedodržují dietní doporučení a dostatečná režimová opatření. (Haluzík, 2009) Konveční režim nejčastěji aplikován středně dlouho působící inzulín 2x denně, ráno a večer. (Anděl, Lebl, Koloušková, Šnajderová, 2013) Selfmonitoring Každý pacient, který si aplikuje inzulín a provádí samostatné úpravy jeho dávek, musí být vybaven glukometrem (viz obrázek 1). Platí to pro všechny pacienty s diabetem 1. typu. Glukometr je hrazen zdravotní pojišťovnou jednou za deset let. Dále je z prostředků zdravotního pojištění hrazeno za rok 100 kusů lancet k odběru kapilární krve a 400 kusů proužků. (Haluzík, 2009) Glykémii by si měl pacient měřit 2-3x denně pravidelně před jídlem a v případě, že se necítí dobře. Provádění častého selfmonitoringu má význam pouze u pacientů, kteří si samostatně upravují dávky inzulínu. Existují i glukometry s hlasovým výstupem, který umožňuje provádět selfmonitoring u pacientů s poruchou zraku. (Haluzík, 2009) 2.5.4. Léčba pohybem Tělesná aktivita je potřebnou součástí každého diabetika. Příznivě ovlivňuje citlivost k inzulínu, snižuje koncentraci lipidů v krvi, příznivě ovlivňuje metabolismus cholesterolu, citlivost k inzulínu a kompenzuje arteriální hypertenzi. (Haluzík, 2009) Minimální frekvence fyzické aktivity by měla být 3x - 4x týdně. Zlepšení inzulínové senzitivity lze pozorovat ještě jeden nebo dva dny po zátěži. Pacient, který dříve necvičil vůbec, by měl zahájit fyzickou aktivitu maximálně 3x týdně s mírnou intenzitou a teprve po několika týdnech přidávat podle možností další dny. V opačném případě může dojít 18

k přetížení pohybového aparátu, výrazné únavě, svalové únavě a následným snížením motivace pacienta k pravidelné fyzické aktivitě. (Haluzík, 2009) Obecně jsou tedy vhodné zejména aerobní aktivity jako svižná chůze, nordic walking (chůze s holemi), jízda na kole nebo ergometru a běh na lyžích. Zvláště u pacientů s vyšším stupněm obezity může být vhodný i pohyb ve vodě, kde lze využít nadnášení a pohyb proti odporu. Nejsou vhodné posilovací cviky s vyšší zátěží, kdy dochází k výraznému vzestupu krevního tlaku. (Haluzík, 2009) Monitorace glykémie před cvičením, během cvičení a po cvičení je zcela zásadní pro prevenci hypoglykémie či jiných nežádoucích metabolických výkyvů. Před větší fyzickou zátěží je třeba snížit obvykle dávky inzulínu o 20 50 %, někdy je ale nutné snížit dávku inzulínu po zátěži (obvykle o 10 40 %). Je naprosto nutné individualizovat na základě pečlivého a dostatečně častého selfmonitoringu. (Haluzík, 2009) Lázeňská péče u diabetiků V České republice má lázeňská léčba dobrou tradici. Příznivé klimatické podmínky a dostatek zdrojů poskytují úlevu a zlepšení zdravotního stavu. Je určena dospělým i dětem, zejména však nově vzniklým diabetikům, u kterých předpokládáme aktivní spolupráci ve vlastním léčebném programu. Převládá zde edukace, do které je zahrnuto cílené vedení pacienta k novým způsobům životosprávy, ke změně životního stylu, ale také ke zdokonalení dovedností v aplikaci inzulínu a selfmonitoringu. Pobyt v lázních má několik výhod. V příjemném, klidném a nerušeném prostředí je pacient nenásilně veden k dodržování zásad zdravého životního stylu, upevňuje si stravovací návyky, více se pohybuje a pravidelným cvičením se mnohdy zbavuje nadváhy. Důležitý je také prvek vzájemné komunikace různých skupin pacientů, vzájemné výměny zkušeností a předpoklad, že získají nové vědomosti o cukrovce, které jim pomohou se s nemocí vyrovnat. Mezi nejznámější střediska patří lázně Luhačovice s mnoholetou tradicí péče o diabetiky nebo lázeňská zařízení v Karlových Varech a Poděbradech. (Rybka, 2006) 19

2.5.5. Léčba edukací S edukací je nutné začít ihned po stanovení diagnózy. Důležité je dát pacientovi čas, aby se s novou situací sžil a duševně se s ní vyrovnal. První odborné seznámení s nemocí provádí vždy lékař, který podává stručné informace, kterých nesmí být mnoho. Pacient je musí pochopit a měly by u něj vyvolat zájem poznávat další informace a sám je i vyhledávat. Po sdělení diagnózy a základním dietním poučení je pacient předáván do péče diabetologické ambulance, kde začíná v podstatě cílená edukace, která je rozložena do vhodných časových úseků a prováděna tak dlouho, až se dosáhne očekávaného výsledku. Od počátku by měl diabetik získat informace o tom, co je diabetes, v čem spočívá metabolická porucha, o jaký typ cukrovky se jedná a proč k jejímu vzniku došlo. Je nutný individuální přístup a snaha o to, aby pacient pochopil, že dlouhodobé zvýšení koncentrace glukózy v krvi je největší zlo této nemoci. Pacient si musí být vědom toho, že hyperglykémie je závažný stav, který ohrožuje jeho zdraví, i když se momentálně cítí lépe než při nižších hodnotách. Zásadně se ale nepokoušíme příliš drasticky zasahovat do stylu a způsobu života. V edukaci je velmi důležitá trpělivost. Pokud se dostaví pochybnosti při pravidelných kontrolách, které nevypadají dobře, a diabetik psychicky selhává, je nutné zvolit i hospitalizaci nebo lázeňskou léčbu, kde jsou vhodnější podmínky a také více času k edukaci. Zvláštním problémem edukace je diabetes u geriatrických osob. Ve stáří se vůbec nesnažíme měnit životní styl, protože to většinou nemá žádný smysl. Pouze se snažíme o pravidelné kontroly diabetu a vyvarování se hypoglykémií. Jedna z nejnáročnějších je edukace o dietě. Vyžaduje mnoho času a opakování. Je důležité pacienta detailně seznámit s otázkou energetiky stravy a sestavováním jednotlivých jídelníčků. Pacient tak může zachovat své chuťové a stravovací návyky. Hlavním cílem diety je zachování všech potřebných živin ve stravování, protože jde o léčbu doživotní. Největším problémem je dodržování pravidelných intervalů mezi jídly, hlavně u zaměstnaných diabetiků. Je důležité jíst často, 5-6x denně a prakticky ve stejných energetických objemech. Je tedy těžko slučitelné s režimem diabetika, aby pracoval ve 20

směnném provozu v noci. Pokud se diabetik přesvědčí o příznivém vlivu diety na kompenzaci jeho onemocnění, jsou veškeré pochybnosti o významu diety nenávratně pryč. Způsobů edukace existuje celá řada. Mezi nejdůležitější patří osobní rozhovor, kde lékař i sestra se přesvědčují o tom, zda pacient vše pochopilo a zvládl. Další důležitou formou je i názorná edukace, kde se využívají různé filmy, videozáznamy nebo diapozitivy se slovním výkladem. Zvláště účinné jsou při výuce aplikace inzulínu a edukaci selfmonitoringu. (Rybka, 2007) 2.6. Komplikace diabetu Komplikace provázejí diabetes mellitus velmi často. Z praktického hlediska je rozdělujeme na akutní a chronické, neboli pozdní. Akutní komplikace vznikají nejčastěji následkem nesprávné léčby diabetu a nedodržením životosprávy. Chronické komplikace postihují převážně určité tkáně a orgány a lze je rozdělit také podle postižení jednotlivých orgánů. (Češka, 2010) 2.6.1. Akutní komplikace diabetu Mezi akutní komplikace diabetu patří hyperglykemické hyperosmolární kóma, hyperglykemické ketoacidotické kóma, laktacidotické kóma a hypoglykemické stavy, které mohou vyústit v hypoglykemické kóma.(češka, 2010) Diabetické hyperosmolární kóma Diabetické hyperosmolární kóma je metabolický stav, charakteristický výraznou hyperglykémií a hyperosmolalitou plazmy s nepřítomností ketoacidózy. Objevuje se obvykle u starších pacientů s diabetem 2. typu a rozvíjí se pozvolna. Nejprve se narůstající hyperglykémie projeví polyurií a žízní a teprve později se dostavuje zhoršení vědomí až kóma. Klinicky dominují známky těžké dehydratace a hypotenze a objevují se stavy zmatenosti, obluzení a poruchy vědomí různého stupně. Laboratorně nacházíme hyperglykémii často nad 40 mmol/l a osmolalitu plazmy nad 320 mmol/l. V důsledku dehydratace stoupá koncentrace urey, kreatininu a hodnoty hematokritu. Ketolátky v moči jsou negativní. 21

Vždy je nutná hospitalizace na jednotce intenzivní péče s monitorací a podporou základních životních funkcí. Základem je rehydratace a podání inzulínu v bolusové dávce, na kterou navážeme kontinuální aplikací. Pokles glykémie musí být pozvolný nejčastěji o 2-4 mmol za hodinu. (Češka, 2010) Diabetická ketoacidóza a ketoacidotické kóma Diabetická ketoacidóza se vyznačuje hyperglykémií, hyperketonémií a metabolickou acidózou. Vyskytuje se u diabetiků 1. a 2. typu. Základním činitelem je úplné chybění inzulínu, které přechází v ketoacidózu. Nejčastější příčinou je onemocnění trávicího traktu, cerebrovaskulární i kardiovaskulární příhody a infekce. V počátku dochází k poruše vědomí a vyskytují se i známky dehydratace, nauzea, zvracení, bolesti břicha, únava a slabost. Při acidóze je typické Kussmaulovo dýchání. Při odběru krve nacházíme výraznou hyperglykémii, ketonurii, ketonémii a metabolickou acidózu. Hladina amylázy je také zvýšena, častá je i hypercholesterolémie a triglyceridémie. Důležitá je rehydratace a doplnění kalia v infúzi. Spolu s rehydratací se podává i inzulín kontinuálně. Je nutné, aby se glykémie snižovala postupně, aby nedošlo k edému mozku, zejména u dětí. (Češka, 2010) Laktátová acidóza a laktacidotické kóma Laktátová acidóza je metabolická acidóza, která vzniká při zvýšené tvorbě nebo snížené utilizaci laktátu. Její nejtěžší formou je laktacidotické kóma. Diagnózu potvrzuje nález ph krve pod 7,2 a zvýšení hladiny laktátu. Projevuje se Kussmaulovým dýcháním, nauzeou, zvracením, bolestí břicha, poruchou vědomí až kómatem. Důležitá je hospitalizace na jednotce intenzivní péče s monitorací a podporou vitálních funkcí. Základem je léčba základního onemocnění, které laktátovou acidózu vyvolalo, podávání kyslíkové terapie, eventuálně umělá plicní ventilace. (Češka, 2010) 22

Hypoglykemické stavy Hypoglykémie je stav, kdy dochází k poklesu glykémie pod 3,8 mmol/l a je častou akutní komplikací léčby diabetu inzulínem. Výrazná hypoglykémie může vyústit v těžkou poruchu vědomí hypoglykemické kóma. Nejčastější příčinou bývá nepoměr mezi dávkou inzulínu, příjmem potravy a fyzické aktivity nebo větší množství alkoholu, který snižuje jaterní glukoneogenezi. Při lehké formě hypoglykémie požije pacient menší množství sacharidů. Nejúčinnější jsou slazené nápoje, kostka cukru nebo sušenky. U těžkých hypoglykémií je nutná aplikace injekčního glukagonu a přivolání rychlé záchranné služby. Hypoglykemické kóma se léčí nitrožilní aplikací glukózy, nejčastěji 40% roztokem. Cílová hodnota glykémie musí být 5,6 mmol/l. (Češka, 2010) 2.6.2. Pozdní komplikace diabetu Dlouhodobá hyperglykémie je zásadní příčinou v rozvoji cévních komplikací diabetu. Na jejich rozvoji se podílí hyperglykémie a porucha metabolismu lipidů označována jako diabetická dyslipidémie, obezita, inzulínová resistence a arteriální hypertenze. Cévní postižení rozdělujeme na mikroangiopatii a makroangiopatii. Mikroangiopatií rozumíme postižení kapilár, prekapilár a postkapilár, které vede k diabetické nefropatii, retinopatii, neuropatii a syndromu diabetické nohy. Makroangiopatie je ve své podstatě akcelerovaná arterioskleróza, proto diabetes mellitus představuje velké riziko pro vznik ischemické choroby srdeční, ischemické choroby dolních končetin a cévní mozkové příhody. (Češka, 2010) Diabetická nefropatie Diabetická nefropatie je charakteristická poškozením glomerulárních kapilár při diabetu v důsledku chronické hyperglykémie. S postupujícím onemocněním dochází ke snížení glomerulární filtrace a zhoršení renálních funkcí, které může přejít v renální selhání. Zároveň vzrůstá i výskyt sekundární hypertenze. Nejlepší prevencí je dobrá kompenzace diabetu, adekvátní léčba arteriální hypertenze, zanechání kouření a u obézních diabetiků 2. typu také redukce hmotnosti. (Češka, 2010) 23

Diabetická retinopatie Diabetická retinopatie zahrnuje komplexní postižení sítnice v důsledku chronické hyperglykémie. Postupně dochází k poklesu zrakové ostrosti, která může vyústit v úplnou slepotu. Základním preventivním opatřením je kromě dobré kompenzace diabetu také pravidelná kontrola očního pozadí u diabetiků. (Češka, 2010) Diabetická neuropatie Diabetická neuropatie je nezánětlivé postižení nervového systému způsobené mikroangiopatickými vlivy a metabolickými faktory. Dosahuje přibližně 60 % všech pacientů s diabetem. (Češka, 2010) Postižení nervového systému při diabetické neuropatii lze rozdělit do několika skupin: Symetrická senzitivně - motorická polyneuropatie je nejčastějším typem diabetické neuropatie. Projevuje se paresteziemi a intenzivní bolestí v končetinách nebo naopak snížením citlivosti na teplo, chlad, bolesti a vibrace. Bolest se objevuje v distálních částech dolních končetin nejčastěji v noci, v klidu a teple. Asymetrické formy diabetické neuropatie se projevují postižením jednoho nebo několika málo nervů. Patří mezi ně syndrom karpálního tunelu na zápěstích, postižení okohybných nervů, thorakoabdominální a pelvické neuropatie. Patří sem i diabetická amyotrofie, která postihuje pánevní svalový pletenec a stehenní sval. Je doprovázena slabostí a bolestí obou dolních končetin. Nápadná je i atrofie stehenního svalstva a neschopnost chůze do schodů. Autonomní neuropatie je velmi častá a projevuje se nevolností a pocitem těžkého žaludku po jídle, zácpou nebo naopak průjmem, pocením, zrychlením srdeční činnosti a poruchou erekce u mužů. Diabetickou neuropatii lze diagnostikovat pomocí elektromyelografického vyšetření. Prevencí vzniku je opět dlouhodobá kompenzace diabetu, zanechání kouření a korekce arteriální hypertenze a hyperlipidémie. (Češka, 2010) 24

Syndrom diabetické nohy Diabetická noha (viz obrázek 2) je označení pro postižení tkání dolních končetin od kotníku dolů, které tvoří povrchové i hluboké defekty, postižení skeletu deformitami, osteomyelitidou, ischemická gangréna, flegmóna nebo Charcotova osteoartropatie, která je často spojena s rozsáhlými deformitami nohy a je nezbytná dlouhodobá imobilizace a odlehčení končetiny po dobu minimálně 3-6 měsíců. Hlavní příčinou těchto změn je neuropatie a ischemie končetin, na které často nasedá infekce a znesnadňuje tak hojení defektu, proto je nutné nasazení antibiotické léčby. Pokud je přítomna osteomyelitida nebo gangréna, která nereaguje na léčbu, je nezbytná amputace. Noha po amputačních výkonech nebo deformacích je spojena s vysokým rizikem rozvoje ulcerací. Takoví pacienti musí nosit speciální profylaktickou nebo ortopedickou obuv. Pravidelné kontroly glykémie a poctivá péče o nohy jsou prevencí proti vzniku syndromu diabetické nohy. Spočívá v důkladné hygieně a pečlivém prohlížení nohou pacientem, ochraně nohy před nadměrným teplem nebo chladem, ochraně nohou před ostrými předměty, důsledném ošetření všech drobných poranění, nošení vhodné obuvi, pravidelné návštěvy pedikůry a kontroly lékařem. (Češka, 2010) 25

3. Praktická část 3.1. Metodika výzkumu Pro zpracování mé práce jsem zvolila kvantitativní výzkumnou metodu. Pro sběr dat jsem využila dotazníku (viz příloha A). Dotazník jsem sestavila tak, aby otázky v něm obsažené, byly v souladu s výše uvedenými cíli a hypotézami. V úvodní části je respondent seznámen s účelem dotazníku, instrukcemi pro jeho vyplnění a s faktem, že jeho vyplnění je zcela anonymní. Dotazník obsahuje celkem 23 číslovaných otázek, z nichž je 16 uzavřených a zbývajících 7 polouzavřených. První dvě otázky, které nejsou očíslované, jsou pouze informativní a slouží ke zjištění pohlaví a věkové kategorie respondentů. Další otázky už mají návaznost na cíle a hypotézy. K hypotéze č. 1 se vztahují položky v dotazníku č. 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 17, 18, 19. K hypotéze č. 2 se vztahují položky v dotazníku č. 3, 11. K hypotéze č. 3 se vztahují položky v dotazníku č. 13, 14, 15, 16, 20. K hypotéze č. 4 se vztahují položky dotazníku č. 12, 21, 22, 23. 3.2. Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníkový výzkum probíhal u pacientů na vybraných odděleních Nemocnice Jihlava: v diabetologické ambulanci, metabolická jednotka intenzivní péče a lůžkového interního oddělení D. 3.3. Průběh výzkumu Sběr dat probíhal po odsouhlasení žádosti o provedení dotazníkového výzkumu náměstkyní ošetřovatelské péče (viz příloha B) v období říjen až prosinec 2013 v diabetologické ambulanci. V období leden až únor 2014 na oddělení metabolické JIP a Interně D. Celkem bylo mezi respondenty rozdáno 120 dotazníků. Zpět se vrátilo celkem 93 řádně vyplněných dotazníků, návratnost tak činila 77,5 %. 3.4. Zpracování získaných dat Pro zpracování a následné vyhodnocení získaných dat jsem použila tabulkový procesor Microsoft Office Excel 2013. Pro přehlednou prezentaci dat jsem vybrala 3D sloupcový graf s relativními četnostmi. 26

3.5. Výsledky výzkumu V následující části jsou výsledky dotazníkového šetření přehledně zpracovány do sloupcových grafů včetně textového popisu. Identifikační údaje Pohlaví respondentů Graf 1 Pohlaví Graf 1 ukazuje pohlaví respondentů. Dotazník celkem řádně vyplnilo 93 respondentů. Z toho 63 % (59 respondentů) mužů a 37 % (34 respondentů) žen. 27

Identifikační údaje Věk respondentů Graf 2 Věk Graf 2 znázorňuje rozložení respondentů do věkových skupin. Do 40 let bylo 24 % (22 respondentů), v rozmezí 40-49 let 14 % (13 respondentů), 50-59 let 17 % (16 respondentů), 60-74 let 32 % (30 respondentů) a pacientů starších 75 let bylo 13 % (12 respondentů). 28

Vyhodnocení otázky č. 1: Jak dlouho se léčíte s diabetem? Graf 3 Doba léčení Z grafu 3 můžeme vyčíst, že méně než 2 roky se s diabetem léčí 13 % (12 respondentů), 2 až 5 let 23 % (21 respondentů), 6 až 10 let 35 % (33 respondentů), 11 až 20 let 20 % (19 respondentů) a více než 20 let se s diabetem léčí pouze 9 % (8 respondentů). 29

Vyhodnocení otázky č. 2: Váš diabetes je léčen Graf 4 Druh léčby Graf 4 ukazuje, že pacientů používajících k léčbě diabetu inzulín je 40 % (37 respondentů), 38 % (35 respondentů) využívá perorální antidiabetika a zbývajících 24 % (22 respondentů) se léčí dietou. 30

Vyhodnocení otázky č. 3: Kde jste poprvé získali informace o diabetes? Graf 5 První informace o diabetes Z grafu 5 vyplývá, že nejčastější místo získání prvních informací o diabetes jsou z diabetologické ambulance, kde poprvé získalo informaci o onemocnění 65 % (60 respondentů). Dále 29 % (27 respondentů) od praktického lékaře, 8 % (7 respondentů) z internetu a televize, 6 % (6 respondentů) z knih a časopisů a zbývajících 5 % (5 respondentů) uvedlo jako zdroj informací rodinné příslušníky a přátele. 31

Vyhodnocení otázky č. 4: Pijete alkohol? Graf 6 Pití alkoholu Graf 6 znázorňuje vztah oslovených respondentů k požívání alkoholu. 47 % (44 respondentů) alkohol vůbec nepije. 46 % (43 respondentů) požívání alkoholu připouští, ale pouze příležitostně. 6 % (6 respondentů) přiznalo časté pití alkoholu. 32

Vyhodnocení otázky č. 5: Kouříte? Graf 7 Kouření Z grafu 7 můžeme vyčíst, že velká část, 72 % (67 respondentů) jsou nekuřáci. Zbývajících 28 % (26 respondentů) kouří pravidelně. 33

Vyhodnocení otázky č. 6: Dodržujete zásady správné životosprávy? Graf 8 Dodržování životosprávy Graf 8 vypovídá o tom, že 68 % (63 respondentů) se snaží dodržovat zásady správné životosprávy, ale občas udělají chybu. 26 % (24 respondentů) zásady správné životosprávy dodržuje a 6 % (6 respondentů) je nedodržuje. 34

Vyhodnocení otázky č. 7: Kolikrát denně se stravujete? Graf 9 Frekvence stravování Z grafu 9 vyplývá, že 81 % (75 respondentů) se stravuje 5 až 6x denně. 10 % (9 respondentů) se stravuje 2 až 3x za den, 8 % (7 respondentů) 7 až 8x za den. Zbývající 2 % (2 respondenti) zvolili jinou možnost a to, že se stravují 4x za den. 35

Vyhodnocení otázky č. 8: Zařazujete do svého denního režimu nějakou pohybovou aktivitu? Graf 10 Pohybová aktivita Graf 10 znázorňuje, zda oslovení pacienti zařazují do svého denního režimu nějakou pohybovou aktivitu. 28 % (26 respondentů) uvedlo, že pohybovou aktivitu zařazují do svého denního režimu pravidelně, 41 % (38 respondentů) pouze výjimečně a 31 % (29 respondentů) žádnou pohybovou aktivitu do svého denního režimu nezařazují. 36

Vyhodnocení otázky č. 9: Věnujete se aktivně nějakému sportu? Graf 11 Sportovní aktivita Graf 11 ukazuje, že pacienti, kteří se pravidelně aktivně věnují nějakému sportu je pouze 13 % (12 respondentů), 29 % (27 respondentů) sportují občas a 58 % (54 respondentů) se sportu nevěnují vůbec. 37

Vyhodnocení otázky č. 10: Docházíte pravidelně do dia poradny? Graf 12 Pravidelnost docházky do dia poradny Graf 12 vypovídá o tom, že převážná většina, 86 % (80 respondentů), pravidelně dochází do dia poradny. 4 % (4 respondenti) navštěvují poradnu, dle toho, jak jim to časově vyjde a zbývajících 10 % (9 respondentů) do dia poradny nedochází vůbec. 38

Vyhodnocení otázky č. 11: Zajímáte se o nové informace o Vašem onemocnění? Graf 13 Informace o onemocnění Z grafu 13 můžeme vyčíst, že pouze 6 % (6 respondentů) se nezajímá o nové informace týkající se jejich onemocnění. 46 % (43 respondentů) si samo vyhledává informace a 47 % (44 respondentů) je pravidelně edukováno v dia ambulancích. 39

Vyhodnocení otázky č. 12: Přináší Vám nemoc nějaká omezení? Graf 14 Omezení Graf 14 vyobrazuje, zda osloveným pacientům přináší nemoc nějaká omezení. Pro 77 % (72 respondentů) nemoc nepředstavuje žádná omezení. Pro 23 % (21 respondentů) je však nemoc velmi omezující. Jako konkrétní případy, ve kterých je nemoc omezuje, uváděli například: nemožnost pracovat ve směnném provozu únava a s ní související pokles výkonnosti omezené možnosti cestování z důvodu nutnosti pravidelné aplikace inzulínu a správného stravování 40

Vyhodnocení otázky č. 13: Znáte rizika komplikací diabetu? Graf 15 Znalost rizik Graf 15 znázorňuje, zda oslovení pacienti znají rizika komplikací diabetu. Drtivá většina, 95 % (88 respondentů) uvedla, že rizika znají. Z toho 80 respondentů uvedlo nejčastěji infekci, zvýšený stres, nesprávnou či nedostatečnou aplikaci inzulinu, nesprávnou životosprávu a zvýšenou tělesnou námahu. 8 respondentů konkrétní rizika nijak nespecifikovali. Rizika komplikací diabetu nezná 5 % (5 respondentů). 41

Vyhodnocení otázky č. 14: Porušili jste někdy léčebný režim a došlo ke komplikacím? Graf 16 Porušení léčebného režimu Z grafu 16 vyplývá, že pouze menšina, 27 % (25 respondentů), někdy porušila léčebný režim a došlo ke komplikacím. Naopak 73 % (68 respondentů) léčebný režim, do té míry, aby došlo ke komplikacím, neporušili. 42

Vyhodnocení otázky č. 15: Kontrolujete si hladinu glykémie? Graf 17 Kontrola hladiny glykémie Podle grafu 17 si hladinu glykémie pravidelně kontroluje 45 % (42 respondentů), 30 % (28 respondentů) jen někdy a zbývajících 25 % (23 respondentů) si hladinu glykémie nekontroluje vůbec. 43

Vyhodnocení otázky č. 16: Dokážete na sobě rozeznat hypoglykémii (sníženou hladinu cukru v krvi) bez použití glukometru? Graf 18 Rozpoznání hypoglykémie Z grafu 18 můžeme vyčíst, že 40 % (37 respondentů) na sobě dokáže rozeznat hypoglykémii bez použití glukometru, 35 % (33 respondentů) to nedokáže a 25 % (23 respondentů) neví. 44

Vyhodnocení otázky č. 17: Pečujete pravidelně o své nohy? Graf 19 Péče o nohy Graf 19 ukazuje, že převážná většina oslovených diabetiků, 86 % (80 respondentů), pravidelně pečuje o své nohy. Zbytek, 14 % (13 respondentů), o své nohy nijak pravidelně nepečuje. 45

Vyhodnocení otázky č. 18: Pokud jste v předchozí otázce odpověděl/a ANO, označte prosím, jakým způsobem o své nohy pečujete. Můžete označit více odpovědí. Graf 20 Způsob péče o nohy Graf 20 znázorňuje, jakým způsobem respondenti, kteří v předešlé otázce odpověděli kladně, pečují o své nohy. 77 % (72 respondentů) si nohy myje v rámci celkové hygieny. 44 % (41 respondentů) si nohy vždy důkladně osuší. 40 % (37 respondentů) kůži na nohou pravidelně promazává krémem. 29 % (27 respondentů) si pravidelně kontroluje plosky nohou a kůži mezi prsty. 23 % (21 respondentů) pravidelně dochází na pedikůru a zbývajících 17 % (16 respondentů) používá speciální diabetickou obuv. 46

Vyhodnocení otázky č. 19: Co je pro Vás největší problém v souvislosti s diabetes? Graf 21 Problémy v souvislosti s diabetes Z grafu 21 můžeme vyčíst, co oslovení respondenti považují za největší problém v souvislosti s diabetes. Pro 42 % (39 respondentů) je to dodržování diety. 19 % (18 respondentů) má psychické problémy, jako je únava, deprese, úzkost a další. 15 % (14 respondentů) má problémy s pohybovou aktivitou. 10 % (9 respondentů) trápí sociální problémy, zejména finanční stránka. Pro 9 % (8 respondentů) je to nízké sebevědomí a s ním spojené problémy s navazováním kontaktů s druhým pohlavím. Zbývajících 5 % (5 respondentů) uvedlo jinou možnost, kterou však nijak blíže nespecifikovali. 47

Vyhodnocení otázky č. 20: Víte, jaká jsou přidružená onemocnění diabetu? Graf 22 Znalost přidružených onemocnění Z grafu 22 vyplývá, že většina, 84 % (78 respondentů), zná přidružená onemocnění diabetu. Jako konkrétní případy přidružených onemocnění psali většinou laicky názvy jako poškození očí (odborný název je diabetická retinopatie), vysoký krevní tlak (hypertenze), poškození ledvin (diabetická nefropatie), diabetická noha a poškození nervů (diabetická neuropatie). 16 % (15 respondentů) odpověď na tuto otázku nezná. 48

Vyhodnocení otázky č. 21: Má Vaše onemocnění vliv na Vaši profesi, práci? Graf 23 Vliv onemocnění na práci Graf 23 znázorňuje, zda onemocnění nějakým způsobem ovlivňuje profesi oslovených pacientů. Podle 66 % (61 respondentů) nemá diabetes žádný vliv na jejich práci. 12 % (11 respondentů) si muselo zkrátit úvazek nebo práci změnit. 8 % (7 respondentů) muselo kvůli svému onemocnění z práce úplně odejít a 15 % (14 respondentů) uvedlo, že nepracují. 49

Vyhodnocení otázky č. 22: Jak sám/a vnímáte své onemocnění? Graf 24 Vnímání onemocnění pacientem Graf 24 vypovídá o tom, jak sami pacienti vnímají své onemocnění. 55 % (51 respondentů) si na svou nemoc zvykli za kratší dobu. 23 % (21 respondentů) si muselo zvykat delší dobu. 20 % (19 respondentů) nejsou stále plně smířeni se svým onemocněním a zbývající 2 % (2 respondenti) uvedli jinou možnost bez bližší specifikace. 50

Vyhodnocení otázky č. 23: Cítíte svoji nemoc jako handicap? Graf 25 Handicap Podle grafu 25 necítí svoji nemoc jako handicap 56 % (52 respondentů). Pro 40 % (37 respondentů) je jejich onemocnění handicapem a zbývající 4 % (4 respondenti) neví. 51

3.6. Diskuze Cílem této práce bylo zjistit, zda diabetici znají a dodržují zásady správné životosprávy, režimová opatření a jestli znají rizika vzniku komplikací a mají zájem o edukaci o svém onemocnění. Dále jsem zjišťovala, zda pacienti nižšího věku v průběhu onemocnění mají větší zájem o informace než starší pacienti. Na závěr jsem mapovala, jestli diabetici vnímají své onemocnění jako handicap. V dalším textu jsou jednotlivé hypotézy vyhodnoceny na základě dat získaných z dotazníkového průzkumu. 3.6.1 Vyhodnocení hypotézy č. 1 H1: Více než 70% diabetiků zná a dodržuje zásady zdravé výživy a režimová opatření K této hypotéze se vztahují otázky č. 4, 5, 6, 7, 8, 9, 17. Po vyhodnocení části otázek týkajících se životosprávy se ukázalo, že se ji pacienti ve většině případů snaží dodržovat. Časté pití alkoholu přiznalo jen 6 % respondentů, zbytek alkohol nepije vůbec (47 %) nebo pouze příležitostně (46 %). Nekuřáků bylo mezi oslovenými 72 %. Pouze 6 % pacientů v odpovědi na přímou otázku uvedlo, že zásady správné životosprávy nedodržuje a ani se o to nesnaží. Co se týká stravování, tak 81 % dotázaných odpovědělo, že se stravují 5-6x denně, což je ideální frekvence stravování u nemocných s diabetem. Další dvě otázky měly za úkol zodpovědět, jestli pacienti v dostatečné míře do svého denního režimu zařazují nějakou pohybovou aktivitu a zda se aktivně věnují nějakému sportu. Alespoň nějakou pohybovou aktivitu se do svého režimu snaží zařadit 69 % respondentů. 58 % uvedlo, že se aktivně žádnému sportu nevěnují, zbývajících 42 % sportuje buď pravidelně (13 %) nebo občas (29 %). Zde však důležitou roli hraje i to, že 62 % dotázaných je starších 50 let. U pacientů s diabetem je velmi důležitá i pravidelná péče o nohy. V dotazníku 86 % respondentů odpovědělo, že o své nohy pravidelně pečuje. I když u otázek souvisejících s pohybovou aktivitou a sportem nebyla překročena stanovená hranice 70 %, což je však dáno vyšším věkovým průměrem dotázaných, lze konstatovat, že hypotéza č. 1 se potvrdila. 52

Obdobnými otázkami se také ve své práci zabývala Čapková (2010). U otázky konzumace alkoholu přiznalo 1 % respondentů časté pití, 58 % nepije vůbec a zbývajících 41 % uvedlo příležitostnou konzumaci. Dotaz ohledně kouření ukázal, že 84 % oslovených jsou nekuřáci. Na otázku frekvence stravování 39 % pacientů uvedlo, že se stravuje 5-6x denně, což je v rozporu s výsledky získanými z mého výzkumu, kde ideální četnost stravování (5-6x denně) vybralo 81 % dotázaných. Z otázek ohledně sportovních a pohybových aktivit vyplývá, že 74 % dotázaných se snaží do svého denního režimu nějakou pohybovou aktivitu zařadit a sportu se pravidelně věnuje 16 % respondentů, 34% dotázaných sportuje občas a zbývajících 49 % respondentů nesportuje vůbec. Můžeme tedy konstatovat, že s výjimkou otázky na frekvenci stravování odpovídali respondenti v obou dotazníkových výzkumech velmi podobně. 3.6.2 Vyhodnocení hypotézy č. 2 H2: Diabetici do 40 let projevují větší zájem o nové informace a jsou ochotni lépe se přizpůsobit novým věcem než diabetici vyššího věku Otázky příslušející k této hypotéze jsou č. 3, 10, 11. Pro vyhodnocení této hypotézy bylo potřeba vypracovat u jednotlivých otázek srovnávací sloupcové grafy, které rozlišují odpovědi podle věku respondentů. Graf 26 První informace o diabetes - srovnávací Graf 26 znázorňuje, z jakých zdrojů pacienti získali své první informace o onemocnění. Je vidět, že zdroje informací jsou u všech bez ohledu na věk velmi podobné a pacienti mladší 40 let se od těch starších nijak zásadně neodlišují. 53

Graf 27 Pravidelnost docházky do dia poradny - srovnávací Z grafu 27 vyplývá, že ani v pravidelnosti docházky do dia poradny není mezi jednotlivými věkovými skupinami pacientů výraznější rozdíl. 89 % respondentů starších 40 let pravidelně dochází do dia poradny, zatímco u pacientů věkové skupiny do 40 let je to pouze 77 %, což by mohlo ukazovat na větší svědomitost starších pacientů. Avšak svou roli zde jistě má i statistická odchylka, neboť dotazníkového průzkumu se zúčastnilo 76% lidí starších 40 let. Graf 28 Informace o onemocnění - srovnávací I z grafu 28, který znázorňuje, zda se pacienti zajímají o nové informace o svém onemocnění vyplývá, že odpovědi od jednotlivých věkových skupin jsou si velmi podobné. Opět se zdá, že i v tomto směru jsou překvapivě aktivnější respondenti starší 40 let. Na základě výše uvedených srovnávacích grafů můžeme říci, že hypotéza č. 2 se nepotvrdila. 54