Percepčně únosná kapacita zámeckého parku v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Percepčně únosná kapacita zámeckého parku v Lednici Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Stanislav Mokrý Monika Kollmannová Brno 2014

Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala Ing. Stanislavu Mokrému za pomoc při vypracovávání práce, jeho cenné rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Přemyslu Krejčiříkovi Ph.D. za poskytnuté informace a ochotu odpovídat na mé dotazy.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Percepčně únosná kapacita zámeckého parku v Lednici vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 20. května 2014

Abstract Kollmannová, M. Perceptual carrying capacity of the castle park in Lednice. Bachelor thesis. Brno: MENDELU in Brno. Main target of this bachelor thesis is to find limits of perceptual tourism carrying capacity in the castle park in Lednice, it needs to find opinions of specialists and public (visitors), to analyse the impact of the tourism activities in the castle park in Lednice and describes the destination management and its efforts to increase the carrying capacity. In the practical part, there is a questionnaire survey and managed dialogs. Keywords Perceptual carrying capacity, sustainable tourism, castle park in Lednice, Lednicevaltice area. Abstrakt Kollmannová, M. Percepčně únosná capacity zámeckého parku v Lednici. Bakalářská práce. Brno: MENDELU in Brno. Hlavním zaměřením této práce je najít limity percepčně únosné capacity v zámeckém parku v Lednici. K tomu je zapotřebí zjistit postoje jak odborníků, tak veřejnosti (návštěvníků), analýza dopadů turistických aktivit v zámeckém parku, a take popsat management parku a jeho případnou snahu o zvýšení únosné capacity. Ve vlastní práci je popsáno dotazníkové šetření a řízený rozhovor. Klíčová slova Percepčně únosná kapacita, udržitelný cestovní ruch, zámecký park v Lednici, Lednicko- valtický areál.

Obsah 5 Obsah 1 Úvod, cíl a metodika práce 10 1.1 Úvod... 10 1.2 Cíl práce... 10 1.3 Metodika práce... 11 2 Rešerše 13 2.1 Cestovní ruch... 13 2.1.1 Definice cestovního ruchu... 13 2.1.2 Udržitelný cestovní ruch... 14 2.2 Destinace... 15 2.2.1 Destinační management... 16 2.3 Koncept únosné kapacity... 17 2.3.1 Dimenze únosné kapacity... 18 2.4 Percepčně únosná kapacita... 19 2.5 Výzkum... 20 2.5.1 Dotazování jako hlavní metoda výzkumu... 21 3 Vlastní práce 23 3.1 Zámecký park v Lednici... 23 3.1.1 Geografické vymezení a dopravní dostupnost... 23 3.1.2 Atraktivity zámeckého parku... 25 3.1.3 Organizace cestovního ruchu... 27 3.2 Turismus v zámeckém parku v Lednici... 27 3.3 Výzkum... 30 3.4 Rozhovor... 31 3.5 Dotazníkové šetření... 32 3.5.1 Informace o pobytu návštěvníka... 32 3.5.2 Názory návštěvníků na park... 33 3.5.3 Demografické charakteristiky... 36

Obsah 6 4 Závěr 38 5 Literatura 42 A Mapy zámeckého parku 46 B Dotazník pro návštěvníky lednického parku 48 C Otevírací doba atraktivit a vstupné 55 D Návštěvní řád 57 E Obrazová Příloha 59

Seznam obrázků 7 Seznam obrázků Obr. 1 Aspekty ovlivňující dojmy a zážitky návštěvníků z destinace podle UNWTO 15 Obr. 2 Destinační management podle UNWTO 16 Obr. 3 Poloha obce Lednice na mapě České republiky 23 Obr. 4 Mapa Lednicko-valtického areálu 24 Obr. 5 Počet návštěvníků TIC Lednice v roce 2012 28 Obr. 6 Počet návštěvníků TIC Lednice 28 Obr. 7 Podíly návštěvníků TIC Lednice z jiné než České republiky v letech 2012 a 2013 29 Obr. 8 Poměr kladných a záporných vyjádření na dotaz o problému s jiným návštěvníkem. 33 Obr. 9 Procentuální vyjádření postojů respondentů k cyklistům v parku 34 Obr. 10 Procentuální vyjádření postojů respondentů ke znečištění parku 34 Obr. 11 Procentuální vyjádření postojů respondentů ke snížení návštěvnosti parku 35 Obr. 12 Procentuální vyjádření postojů respondentů k zavedení vstupného do parku 35 Obr. 13 Procentuální vyjádření optimálních cen vstupného podle respondentů 36 Obr. 14 Plán parku s vyznačenými atraktivitami 46 Obr. 15 Trasy vyhlídkových projížděk v kočárech 47 Obr. 16 Snímek A 50 Obr. 17 Snímek B 50

Seznam obrázků 8 Obr. 18 Sníme C 51 Obr. 19 Snímek D 51 Obr. 20 Snímek E 52 Obr. 21 Snímek F 52 Obr. 22 Snímek G 53 Obr. 23 Snímek H 53 Obr. 24 Zámek, skleník a parter 59 Obr. 25 Minaret 59 Obr. 26 Maurská vodárna 60 Obr. 27 Akvadukt 60

Seznam tabulek 9 Seznam tabulek Tab. 1 Počty návštěvníků na jednotlivých snímcích 40 Tab. 2 Otvírací doba atraktivit v jednotlivých měsících 55 Tab. 3 Ceny vstupů na prohlídky v českém jazyce 55 Tab. 4 Ceny vstupů na prohlídky v cizím jazyce 56

Úvod, cíl a metodika práce 10 1 Úvod, cíl a metodika práce 1.1 Úvod Je nepochybné, že se cestovní ruch stává nedílnou součástí života stále více lidí. Počet účastníků cestovního ruchu za několik posledních desítek let prudce vzrostl a jeho růst můžeme s jistotou očekávat i v dalších letech. Tento neustálý rozvoj však může být spojen s negativními dopady cestovního ruchu, které je nutné regulovat, mají-li být atraktivní destinace cestovního ruchu zachovány i dalším generacím. Tahle myšlenka dala vznik několika konceptům, snažícím se rozvoj cestovního ruchu usměrnit, jedním z nich je i koncept únosné kapacity. Únosná kapacita neřeší pouze ochranou životního prostředí, jak by se na první pohled mohlo zdát, zahrnuje mimo jiné i sociokulturní nebo percepční únosnost. Problematika cestovního ruchu, destinace, destinačního managementu i únosné kapacity bude přiblížena v teoretické části této práce, společně s určením dimenzí únosné kapacity a zaměřením se na jednu z nich, a to na percepčně únosnou kapacitu. Poslední část teoretické části nabízí několik možností postupu při zkoumání únosné kapacity, určuje vhodné metody sbírání potřebných dat a také popisuje konkrétní příklady zkoumání percepčně únosné kapacity odborníky. V praktické části pak budou uplatněny tyto získané informace pro získání hodnoty percepčně únosné kapacity zámeckého parku v Lednici. Po analýze turismu v parku proběhne řízený hovor s vybraným odborníkem a také dotazníkové šetření s náhodně vybranými návštěvníky parku na předem určeném místě. Poté bude následovat analýza získaných údajů, určení hodnoty percepčně únosné kapacity a snaha o formulaci doporučení k případnému snížení hustoty návštěvníků. 1.2 Cíl práce Hlavním cílem této bakalářské práce je seznámit čtenáře s problematikou turisticky únosné kapacity, hlavně pak jedné z jejích dimenzí percepčně únosné kapacity a nalézt tuto hodnotu percepčně únosné kapacity pro území zámeckého parku v Lednici, v závěru pak formulovat doporučení. Dílčí cíle jsou: Analýza turismu v lednickém parku Zjištění názorů turistů na návštěvnost lednického parku Zjištění názorů vybraného odborníka na návštěvnost lednického parku Analýza zjištěných informací a formulace doporučení

Úvod, cíl a metodika práce 11 1.3 Metodika práce První část teoretické části definuje cestovní ruch a některé pojmy s ním spojené, které budou dál využívány, dále také popisuje důležitost správného fungování cestovního ruchu z pohledu státu a jeho minulý i očekávaný vývoj. S růstem cestovního ruchu souvisí poslední vysvětlovaný pojem v této podkapitole, a to udržitelný cestovní ruch. Další část se zabývá destinací a jejím řízením. Popisuje základní komponenty destinace, destinační management, okruhy jeho činnosti a koncepty, které jsou, podle různých autorů, jeho součástí návštěvnický management, model limitů přijatelné změny a spolupráci soukromého a veřejného sektoru. S konceptem únosné kapacity pracuje právě destinační management, proto je zde jeho popis velmi podstatný. S řízením destinace souvisí následující část rešerše, zabývající se konceptem únosné kapacity, důvody a počátky jejího vzniku a také jejím rozdělením do několika dimenzí podle předmětu zkoumání. Výzkum této práce se pak týká pouze jedné z dimenzí, a to percepčně únosné kapacity, kterou definuje čtvrtá podkapitola teoretické části. V praktické části práce je nutné analyzovat místo zkoumání únosné kapacity, nejdříve je tedy území lednického parku geograficky vymezeno, dále jsou popsány atraktivity parku a tím také určená místa, kde lze očekávat největší koncentrací návštěvníků. Následuje zjišťování a popis subjektů, které se podílí na řízení lednického parku. Po analýze místa výzkumu následovala analýza turismu, mnoho informací poskytlo Turistické informační centrum Lednice, dále byly čerpány informace z návštěvního řádu a také z osobních zkušeností autorky. Detailní informace o poskytovaných službách v lednickém parku pak poskytly webové stránky společností, které je provozují. Na základě teoretického popisu metod výzkumu v kapitole 2.5.1, kdy Pásková (2009) pro určení percepční kapacity doporučuje provést řízený rozhovor s klíčovou osobností místního turismu, byl zkontaktován autor jedné z parafrázovaných publikací o Lednicko-valtickém areálu, Ing. Přemysl Krejčiřík Ph.D. Pan Krejčiřík byl velkým přínosem pro tuto práci, mimo jiné poskytl informace o přibližné návštěvnosti parku, určení přesných míst největší koncentrace návštěvníků a podobně. Všechny tyto získané informace byly dobrým základem pro sestavení dotazníku, určení místa, kde bude dotazování probíhat. Nakonec bylo pořízeno velké množství fotografií určitého místa, konkrétně cesty k Maurské vodárně, s různou hustotou procházejících návštěvníků. Tyto snímky byly následně upraveny grafickým programem tak, aby vyhovovaly dotazníkovému šetření, postup úpravy lze zjednodušeně popsat jako vkládání různého počtu osob do prostředí na snímku. Fotografie určeného místa pořídil i upravil Ing. Stanislav Mokrý. Dotazníkové šetření tedy probíhalo osobně v několika dnech na cestě k Maurské vodárně, tedy na stejném místě, jako je na snímcích, které jsou součástí dotazníku. Dohromady bylo osloveno 107 návštěvníků, naprostá většina z nich projevila velký zájem o tuto problematiku a bez problémů spolupracovala. Pokud byla oslovena rodina či větší skupina návštěvníků, značili odpovědi do papírového

Úvod, cíl a metodika práce 12 dotazníku sami, po dokončení dotazníku se pak vyjadřovali k různým otázkám, nebo zjišťovali doplňující informace. Pokud byl osloven jen jeden návštěvník, otázky mu byly předčítány a odpovědi zaznamenával tazatel, tedy autorka práce. Nakonec byly výsledky dotazníkového šetření přepsány do programu Excel, v němž probíhal součet hodnot, jejich relativní vyjádření, počítání průměru a jiné, poté byly výsledky vyhodnoceny a slovně okomentovány. V závěru jsou pak shrnuty všechny informace sesbírané v průběhu vypracování práce, více okomentovány výsledky dotazníkového šetření, určena percepčně únosná kapacita návštěvníků a také formulovány opatření, které by bylo vhodné zavést.

Rešerše 13 2 Rešerše 2.1 Cestovní ruch Cestovní ruch je neodmyslitelnou součástí dnešního života, jak popisuje Tittelbachová (2011), přispívá ke kvalitě života svou poznávací, vzdělávací, regenerační a rekreační funkcí. UNWTO 1 (1995) uvádí jeho nezbytnost a důležitost i z pohledu fungování státu, pro který jsou důležité jeho přímé účinky na ekonomiku, společnost, kulturu, vzdělání a mezinárodní vztahy. Podle Coccossise a Mexy (2004) je turismus v mnoha Evropských zemích klíčovou ekonomickou aktivitou a nabízí spoustu příležitostí pro regionální a lokální rozvoj. Účastníkem cestovního ruchu je, podle UNWTO (2008), návštěvník a je členěn do tří kategorií - jednodenní návštěvník (označován také jako exkurzionista nebo výletník) jehož výlet nezahrnuje přespání mimo obvyklé prostředí, turista, který alespoň jednou mimo své obvyklé prostředí přenocuje a tranzitní návštěvník, který může být jednodenním návštěvníkem i turistou a danou destinací pouze projíždí, není cílem jeho cesty. 2.1.1 Definice cestovního ruchu Problematikou cestovního ruchu se zabývá mnoho autorů, existuje tedy také mnoho definic, které jej vymezují. Swarbrooke (1999) jej například zjednodušeně popisuje jako krátkodobý přesun lidí na místa, která nejsou místy jejich trvalého pobytu, za účelem realizace pro ně příjemných činností, Malá (1999) cestovní ruch vymezuje jeho charakteristickými rysy, kterými jsou podle ní dočasná změna stálého bydliště nebo dočasný pobyt mimo něj, vyloučení spojení pobytu nebo cesty s výdělkem a vytváření vztahů mezi účastníky při jeho realizaci, Zelenka a Pásková (2012) do své definice zahrnují aktivity cestujících osob mimo jejich obvyklé prostředí, aktivity subjektů poskytujících služby spojené s cestovním ruchem, aktivity ve vztahu s ochranou a rozvojem zdrojů pro cestovní ruch, politické a veřejnosprávní aktivity a také reakce obyvatel destinace a jejího přírodního prostředí na tyto aktivity. Z neustálého nárůstu a rozšiřování cestovního ruchu, potřeby jeho zkoumání a statistického měření vyplývá nutnost jeho jednotnou definici, v roce 1991 proto UNWTO na své konferenci v Ottawě vymezila základní používané pojmy z oblasti cestovního ruchu (UNWTO, 1995). Podle UNWTO je tedy cestovní ruch činnost osoby, cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí (mimo místo bydliště), a to na dobu kratší, než je stanovena (u mezinárodního cestovního ruchu tato doba činí 1 rok, u domácího 6 měsíců), přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě (UNWTO, 1995, str. 1). 1 UNWTO - Světová organizace cestovního ruchu (anglicky United Nations World Tourism Organisation)

Rešerše 14 Tato definice citována nejčastěji, vymezuje cestovní ruch místně, časově i motivačně (Zelenka, Pásková, 2012). Jak uvádí Zelenka a Pásková (2012), cestovní ruch nově od devadesátých let dvacátého století zahrnuje i služební a obchodní cesty, které mají formu jednání, výdělečná činnost se ale vylučuje. 2.1.2 Udržitelný cestovní ruch Mezinárodní cestovní ruch se mezi lety 1975 a 2000 ztrojnásobil a jeho růst je předpokládaný i do dalších let. S tímto rozvojem narůstají i obavy o zvládání dopadů cestovního ruchu (Coccosis a Mexa, 2004). Definice udržitelného cestovního ruchu podle Závodné (2010) i Heskové (1999) se v zásadě shoduje s definicí udržitelného rozvoje podle Lednického a Pyky (2011), tedy představuje takový rozvoj, který uspokojuje současné potřeby a nesnižuje přitom schopnost budoucích generací naplňovat jejich potřeby (Lednický, Pyka, 2011, str. 39). Je to typ řízení destinace (Zelenka, Pásková, 2012), který umožňuje maximalizovat pozitivní dopady turismu během odstraňování negativních (Swarbrooke, 1999). Základem konceptu udržitelnosti je myšlenka, že všechny zdroje jsou limitované a proto je nutné nalézt způsob optimálního zacházení s nimi, omezit plýtvání a postarat se o jejich možnou obnovu a udržitelnost. Udržitelný cestovní ruch je pak filosofií a přístupem k rozvoji cestovního ruchu (Palatková, 2011). Závodná (2010) vysvětluje logickou spojitost mezi cestovním ruchem a jeho udržitelným rozvojem jeho závislostí na využívání zdrojů destinace a okolí. Znaky udržitelného turismu uvádí Palatková (2011), kromě již zmíněné snahy o zachovávání zdrojů popisuje i jeho výchovný charakter, zvýhodňování rezidentů, preferování kvality před kvantitou a respektování místní kultury. Hesková (1999) pak popisuje jeho tři základní zásady: napomáhat lidem ke zdravému životu a souladu s přírodou, přispět Zemi k zachování, ochraně a obnovení ekosystému a založit výrobu i spotřebu na vzorcích trvalé udržitelnosti. Z uvedených definicí udržitelného rozvoje cestovního ruchu vyplývají jeho hlavní cíle: zvýšení kvality života rezidentů, ochrana životního prostředí a zachování kultury a tradic destinace. Palatková (2006) poukazuje na fakt, že udržitelnost nesouvisí pouze s ekologií, ale s mnoha dalšími sférami, podle Palatkové (2011) stojí na třech pilířích ekologickém (spotřeba vody, emise, množství odpadu a podobně), ekonomickém (například podíl turismu na HDP, pracovní místa a průměrná mzda v turismu) a sociokulturním (poměr populace v destinaci v sezónně a mimo sezónu, nezaměstnanost mimo sezónu, podíl rezidentů a návštěvníků). Závodná (2010) tvrdí, že negativní dopady turismu záleží na množství a chování turistů. Lednický a Pyka (2011) také zmiňují způsob využívání destinace, vysokou časovou a místní koncentraci návštěvníků a rozvoj masové návštěvnosti, dále však dopady turismu popisují i z pohledu managementu destinace - mezi další

Rešerše 15 problémy žádající si zavedení udržitelného rozvoje řadí například propagaci image destinace a její komercializace bez ohledu na dopady. Nástroje využívané k prosazování principů udržitelnosti jsou podle Palatkové (2011) informování návštěvníků před cestou i na místě, zapojení rezidentů do plánování a řízení destinace, vhodné marketingové nástroje, kdy nebude docházek k deformující či lživé propagaci destinace a další. 2.2 Destinace Pojem destinace je volně vykládán a používán, nemá přesné vymezení. Pro návštěvníky z dalekých zemí je destinací celý stát, popřípadě jeho region, pro návštěvníky z bližšího okolí může být destinací město, resort či jiné malé konkrétní území (Palatková, 2011). Zelenka a Pásková (2012) popisují destinaci cestovního ruchu jako místo navštívené účastníkem cestovního ruchu, cílovou oblast jeho cesty, významnou svými atraktivitami a službami. UNWTO (2007) destinaci definuje podobně, jako fyzické místo, kde návštěvník stráví minimálně jednu noc, zahrnující i produkty a služby spojené s jednodenním cestováním. Definice UNWTO (2007) dále doplňuje existenci fyzických a administrativních hranic destinace (vymezující její řízení) a image a vnímání destinace (určující její konkurenceschopnost a postavení na trhu). Palatková (2011) uvádí, že každé místo není automaticky destinací, musí tak být chápáno klientem, tedy návštěvníkem, nesmí chybět vztahy a propojení primární (atraktivity) a sekundární (infrastruktura) nabídky. Destinaci tvoří řada charakteristických prvků, které lákají turisty k návštěvě a po jejich příjezdu uspokojují jejich potřeby. UNWTO (2007) tyto prvky dělí na šest úrovní (viz obr. 1) a to na atrakce, vybavení, přístupnost, image, cena a lidské zdroje. Obr. 1 Aspekty ovlivňující dojmy a zážitky návštěvníků z destinace podle UNWTO Zdroj: přeloženo z UNWTO, 2007 Buhalis (2013) těchto šest základních komponentů destinace nazývá 6A, podle jejich anglických názvů a kromě atrakcí (attractions), přístupnosti (accesebility) a vybavenosti (amenities), na nichž se shoduje s UNWTO (2007), mezi ně řadí i doplňkové služby (ancillary services), dostupné produktové balíčky (available packages) a aktivity (activition).

Rešerše 16 2.2.1 Destinační management Jak uvádí Jakubíková (2012), pro rozvoj destinace cestovního ruchu je nezbytné její řízení, to se však od klasického způsobu řízení organizací liší. Királ ová (2003) vidí destinační management jako soubor technik, nástrojů a opatření používaných při koordinovaném plánování, organizaci, komunikaci, rozhodovacím procesu a regulaci cestovního ruchu v dané destinaci (Királ ová, 2003, str. 22). Podle UNWTO (2007) je destinační management řízení a propojení základních prvků tvořících destinaci (atrakce, vybavení, dostupnost, lidé, cena a image). Obr. 2 Destinační management podle UNWTO Zdroj: A Practical Guide to Tourism Destination Management, 2007 Hesková (2006) řadí mezi základní okruhy činností destinačního managementu rozvoj destinace v souladu s trvale udržitelným životním prostředím, určování ekonomických cílů, řízení sociálně-kulturní sféry a vnitřní a vnější komunikace. Výsledkem těchto činností je, podle Zelenky a Páskové (2012), konkurenční výhoda, udržitelné produkty, vybudování silného společného loga a image, sdílený informačně rezervační systém a sdílená politika. Nejdl (2011) určuje základní metody průběhu řízení destinace: komunikace, kooperace, koordinace a partnerství. Součástí řízení destinace je podle Királ ové (2003) návštěvnický management a model limitů přijatelné změny, Palatková (2011) dále dodává spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Formou řízení destinace je také koncept udržitelnosti cestovního ruchu (Zelenka, 2007), který je popsán v kapitole 2.1.2. Návštěvnický management popisuje Királ ová (2003) jako soubor technik a nástrojů používaných k usměrnění návštěvnosti a chování návštěvníků. Mezi hlavní nástroje návštěvnického managementu řadí cenovou politiku, značení a udržo-

Rešerše 17 vání tras a stezek, tvorbu environmentálně různě citlivých zón, budování turistických informačních center nebo také pořádání vzdělávacích seminářů. Zelenka a Pásková (2012) vidí jeho hlavní význam ve snižování negativních dopadů cestovního ruchu zejména na životní prostředí. Model limitů přijatelné změny (zkráceně LAC - Limits of Acceptable Change) je podle Zelenky a Páskové (2012) obecný model plánování a regulace vlivů na biosféru destinace. Hlavní metodou LAC je stanovení hranice, za kterou další rozvoj dané formy cestovního ruchu není žádoucí. (Pásková, 2009) Mezi nástroje LAC řadí Pásková (2009) například posuzování dopadu strategií a projektů na životní prostředí a dotazníková šetření rezidentů i návštěvníků, Zelenka a Pásková (2012) dále doplňují využívání indikátorů udržitelného rozvoje cestovního ruchu. Public Private Partnership je formou spolupráce subjektů často využívané při řízení destinace. Jak uvádí Palatková (2011), jednotlivé destinace si navzájem konkurují, nabízejí klientům určitý produkt a uspokojují tak jejich očekávání, musí se tedy vždy snažit o dokonalý řetězec služeb. Podle UNWTO (2007) pak snaha o větší konkurenceschopnost destinace často vede ke sjednocujícím aktivitám a spolupráci soukromého a veřejného sektoru. Partnerství veřejného a soukromého sektoru je označováno zkratkou PPP (z anglického termínu Public Private Partnerships), zajišťuje potřebný rozvoj cestovního ruchu (Lednický a Pyka, 2011). Je považováno za nejdokonalejší a nejefektivnější způsob spolupráce (Nejdl, 2011). Může mít mnoho podob, od neformálního vztahu, společné příspěvkové organizace, částečné nebo úplné koordinace činnosti až po smluvní závazky. Vzniká za ekonomickými (Lednický a Pyka, 2011), environmentálními nebo sociálními účely (UNWTO 2007). Přínosy PPP jsou mimo jiné i pozitivní ohlasy rezidentů jako voličů (pro veřejný sektor), efektivní řešení omezeného rozpočtu, efektivní způsob řízení veřejného sektoru se stejnými nebo nižšími náklady, úspora času, kontrola veřejného sektoru nad projekty sektoru soukromého, rozložení nákladů a rizik mezi oba sektory a další (Palatková, 2011). Udržitelný cestovní ruch, návštěvnický management i model LAC jsou alternativou konceptu únosné kapacity (Zelenka, 2007). 2.3 Koncept únosné kapacity Neustálý rozvoj turismu vyvíjí tlak na ekologii, kulturu, často také mění sociální a ekonomickou strukturu rezortů, měst či vesnic a jejich základní charakteristické vlastnosti, má tedy velký vliv na kvalitu života v turistických destinacích. Mnoho destinací již těmto negativním dopadům čelí, díky dalšímu očekávanému růstu turismu je tedy pravděpodobné prohloubení problémů a zvýšení tlaku na zmíněné složky destinace. Kontrolování a řízení růstu turismu a jeho dopadů spojené s odhadováním turisticky únosné kapacity se stává jedním z hlavních řešených pro-

Rešerše 18 blémů, stanovuje limity a je velmi prospěšné v souvislosti s udržitelným cestovním ruchem (Coccossis, Mexa 2004). Pojem únosná kapacita se ve vědecké literatuře objevil už v 60. letech 19. století, nejdříve pouze s důrazem na ekologii, postupem času pak i na sociokulturní a ekonomické aspekty (Coccossis a Mexa, 2004). Je tedy předmětem mnoha akademických debat a diskuzí po více než čtyřicet let, její definice se proto mohou různit. Obvykle se pojem únosná kapacita vysvětluje jako množství turistů, které je určité místo schopno ubytovat, aniž by došlo k poškození životního prostředí, domácích obyvatel, nebo snížení spokojenosti turistů (UNEP 2, 2005). Pásková (2009) únosnou kapacitu popisuje jako odborně podloženou a společensky přijatelnou maximální míru zatížení destinace aktivitami souvisejícími s turistickým ruchem, jejíž překročení je častou příčinou nežádoucích změn v prostředí destinace. Koncept únosné kapacity je přínosem při tvorbě politiky i rozhodnutí o opatření pro kontrolu turismu a jeho růstu (Coccossis a Mexa, 2004). Zelenka (2007) vidí největší potenciál v její aplikaci v chráněných územích, v často navštěvovaných kulturních i přírodních atraktivitách a také ve vztahu k zachování způsobu života místních obyvatel a potencionálu destinace pro cestovní ruch obecně. Také tvrdí, že je vhodné kombinovat přístup únosné kapacity s modelem LAC, s čímž souhlasí i Pásková (2009). Úrovně únosné kapacity se mohou měnit v důsledku adaptace, zkvalitnění práce destinačního managementu nebo technických opatření (Coccossis a Mexa, 2004 a Pásková, 2009). Hodnoty únosné kapacity podle Páskové (2009) není vhodné vyjadřovat pouze číslem (počtem osob), je nutný především přesný popis kritického stavu území, tedy definování symptomů špatného vývoje turismu, určení jevů, které je nutno sledovat jakožto první projevy nežádoucích změn. 2.3.1 Dimenze únosné kapacity Podle Páskové (2009) je v odborné literatuře nejčastěji uváděno pět základních dimenzí: fyzická, ekologická, ekonomická, psychologická a sociokulturní. Coccossis a Mexa (2004) uvádí pouze tři, v nich však shrnují všech pět úrovní popisovaných Páskovou (2009) do environmentální zahrnují ekologické a fyzické aspekty, do sociální pak aspekty sociokulturní a psychologické, třetí základní dimenzí podle nich je ekonomická. Různé určování dimenzí různými autory je podle Zelenky (2007) běžné, dimenzí je podle něj sice mnoho, ale mnohdy více označení popisují stejný jev. K základním dimenzím, nejvíce diskutovaným v studiích, článcích a úvahách podle Páskové (2009) pak Zelenka (2007) přiřazuje šestou, organizačně únosnou kapacitu. Fyzicky únosná kapacita podle Páskové (2009) i Maiera (2012) popisuje maximální počet uživatelů, který může objekt či prostranství pojmout bez jeho fyzického poškození, je to tedy nejvyšší možná zátěž. Zelenka (2007) pro odhad fy- 2 United Nations Environment Programme, program OSN pro životní prostředí

Rešerše 19 zicky únosní kapacity nabízí jednoduchou rovnici: PCC= celková plocha území 1/plocha využívaná jedním návštěvníkem obrátka návštěvníků 3. Ekonomicky únosná kapacita stanovuje míru maximálního ekonomického přínosu cestovního ruchu pro destinaci při současné minimalizaci čerpání kapitálu cestovního ruchu. (Pásková, 2009, str. 137), tedy podle Maiera (2012) určuje kompromis mezi ekonomickou vytížeností destinace a kvalitou jejího životního prostředí. Ukazatel ekonomicky únosné kapacity je její zranitelnost, tedy přílišná závislost na jednom zdroji, například závislost na určité zdrojové oblasti (Pásková, 2009). Ekologicky únosná kapacitu popisuje Pásková (2009) i Maier (2012) jako takovou úroveň turistické zátěže, se kterou se ekosystém destinace vyrovná bez trvalých následků. Maier (2012) dále dodává, že by tato hodnota měla být brána v úvahu hlavně při tvorbě parkovišť u vstupů do řešeného území. Organizačně únosnou kapacitu označuje Pásková (2009) jako institucionární a popisuje ji jako míru administrativní připravenosti na rozvoj turismu, úroveň managementu, kooperace a koordinace samosprávy a státní správy, dále také úroveň plánování, dotační politiky a další. Určuje takové meze rozvoje cestovního ruchu, která nepřekračuje institucionální připravenost destinace. Maier (2012) tuto dimenzi označuje jako institucionární únosnou kapacitu. Socio-kulturně únosná kapacita podle Maiera (2012) udává hranici, jejíž překročení znamená v komunitě rezidentů výskyt negativní změn, například narušení klasického životního stylu, ztráta identity, změny hodnotových žebříčků rezidentů a podobně. Királ ová (2003) tvrdí, že tyto změny jsou nevratné. Percepčně únosná kapacita bude více popsána v následující kapitole 2.4. 2.4 Percepčně únosná kapacita Pojem percepce Pásková a Zelenka (2012) vysvětlují jako proces vnímání a zpracování různých podnětů, vnitřních i vnějších. Maier (2012) i Pásková a Zelenka (2012) poukazují na faktory, které percepci návštěvníků ovlivňují - jejich předchozí zkušenosti a tedy jejich očekávání, geografické znalosti a další. Percepčně únosná kapacita (často také označována jako psychologicky únosná kapacita) popisuje míru využití objektů a prostranství, tedy intenzitu návštěvnosti, která ještě návštěvníka neochuzuje o určitý zážitek či prožitek, který v tomto prostranství či objektu vyhledává (Pásková, Zelenka, 2012). Podle Páskové (2009) je percepční hranice, od které návštěvníci vnímají přelidněnost, značně subjektivní a po jejím překročení se začínají objevovat známky nežádoucího vývoje destinace z hlediska spokojenosti návštěvníků. 3 Obrátka návštěvníků kolikrát za den se průměrně na území vymění návštěvníci

Rešerše 20 2.5 Výzkum Proces určování celkové únosné kapacity podle Coccossise a Mexy (2004) má následující průběh: po shromažďování potřebných dat a analýze turismu následuje identifikace důsledků rozvoje turismu pro jednotlivé dimenze únosné kapacity a odhad dopadů. Dále je definována únosná kapacita pro každou dimenzi, jsou zpracovány alternativní možnosti rozvoje turismu (formulace cílů a podobně) a definována celková únosná kapacita pro celý systém. Po výzkumu často probíhá monitoring, tedy kontrola nových zavedených systémů. Průběh výzkumu podle Jakubíkové (2012) je velmi podobný, po určení problému a plánu výzkumu následuje sběr informací, analýza nasbíraných dat a závěrečná ustanovení a doporučení. Podle Páskové (2009) je při výzkumu nezbytné definovat profil stávajícího (popřípadě i cílového) návštěvníka - vzorce jeho chování, demografický profil, motivace k návštěvě nebo například úroveň environmentálního povědomí. Percepčně únosná kapacita zahrnuje různé úrovně přijatelného turismu, vyjádřené množstvím návštěvníků na jednotku místa a času, tedy přijatelnou hustotou návštěvníků (Coccossis, Mexa, 2004). Jak už bylo zmíněno v kapitole 2.4, každý návštěvník má jiné preference, individuální rozdílnost percepčně únosné kapacity podle Páskové a Zelenky (2012) řeší zprůměrování hodnot vnímaných jednotlivci. Dále pak Pásková a Zelenka (2012) doplňují anglické označení překročení hranice percepčně únosné kapacity, tzv. crowding 4 či overcrowding. 5 Podle Coccossise a Mexy (2004) ale celková únosná kapacita nemusí být vždy číslo, které vyplývá ze všech jednotlivých vypočítaných únosných kapacit pro každou složku, může se například stát, že se jen jedna z nich ukáže jako klíčový faktor a stane se tedy i celkovou únosnou kapacitou pro celý systém. V případě různorodého území destinace doporučuje Pásková (2009) za hlavní hodnotu hranice únosné kapacity považovat tu z místa s nejnižší zátěžovou tolerancí. Určování percepčně únosné kapacity předvádí na konkrétních příkladech různých autorů Zelenka (2012): Autoři Sterl et al. (2004) provedli měření psychologicky únosné kapacity (označují ji jako sociálně únosnou kapacitu) v rakouském národním parku Danube Floodplains. Pro zjišťování využili metody rozhovorů v terénu (jehož součástí byl i výběr ze sad fotografií s různým zatížením řeky návštěvníky), pozorování návštěvníků a dlouhodobého monitorování návštěvníků s využitím videa. Psychologicky únosná kapacita byla stanovena na dvě kanoe/kilometr, resp. 6 za celou cestu (akceptovatelné bez problémů), maximální zátěž pak 12-15 za celou cestu. (Zelenka, 2012, str. 127). Dále Zelenka zmiňuje výzkum autorů Arnbergera, Haidera a Muhara z roku 2004, kteří zjišťovali percepčně únosnou kapacitu městského parku ve Vídni s využitím digitálních obrazů s různými parametry. Výsledek ukázal, že největší vliv na percepci má pozice pozorovatele, množství psů a to, zda psi volně pobíhají či jsou na vodítku. 4 Crowding shlukování lidí 5 Overcrowding přelidnění

Rešerše 21 2.5.1 Dotazování jako hlavní metoda výzkumu Jakubíková (2012) řadí mezi nejznámější a nejpoužívanější metody výzkumu dotazování, pozorování a experiment. Výběr metody je podle Kozla, Mynářové a Svobodové (2011) závislý na faktorech, jako jsou účel a cíl výzkumu, míra dostupnosti dat a také naše časové, finanční, či lidské možnosti, častým jevem je pak použití kombinace dvou nebo tří těchto metod. Nejdůležitější metoda výzkumu percepčně únosné kapacity je metoda dotazování (Zelenka, Pásková, 2012), a to ve formě pravidelného dotazníkového šetření a řízených hovorů s klíčovými osobnostmi místního turismu (Pásková 2009). Dotazování je metodou primárního výzkumu shromažďování dat (Zelenka, Pásková, 2012), při dotazování jsou informace získávány rovnou od respondentů a to buď přímým, nebo nepřímým kontaktem s respondentem. Kvůli usnadnění zpracování získaných informací a sjednocení podmínek by otázky měly být předem zpracované. Tázaní respondenti by také měli odpovídat záměrům výzkumu, jinak by šetření postrádalo smysl (Kozel, Mynářová, Svobodová, 2011). Jakubíková (2012) dělí dotazování na kvalitativní (řízený hovor) a kvantitativní (dotazníkové šetření). Při řízeném hovoru je nutný osobní kontakt tazatele a respondenta (Jakubíková, 2012). Měl by být předem naplánovaný, a to včetně rámcových odpovědí pro vysvětlení nepochopených otázek, velkou roli hrají také dobré komunikační schopnosti tazatele a jeho celkový dobrý dojem (Kozel, Mynářová a Svobodová, 2011). Podle Jakubíkové (2012) řízený hovor umožňuje získat široké spektrum informací, které kvantitativními metodami většinou získat nelze, další výhodou podle Bednaříka (2008) je možnost vyvolání zájmu o situaci a řešení složitějších otázek, riziko chybné odpovědi z důvodu špatného pochopení je podle něj u rozhovoru minimální. Rozhovor začíná vysvětlením cíle výzkumu a motivováním respondenta k ochotě spolupracovat a odpovídat pravdivě, v průběhu hovoru tazatel používá srozumitelný jazyk a správně odhaduje narůstání únavy respondenta a pokles jeho pozornosti (Kozel, Mynářová, Svobodová, 2011). Dotazník popisuje Bednarčík (2008) jako papírový nebo elektronický formulář určený k přesnému zaznamenávání odpovědí respondentů, který obsahuje sérii otázek, případně i varianty odpovědí. Pracovat s ním může tazatel i respondent, je méně časově náročný, ulehčuje zpracování dat (Kozel, Mynářová, Svobodová, 2011) a umožňuje získání informací od většího počtu respondentů, které lze zobecnit na celou cílovou skupinu (Závodná, 2010). Bednarčík (2008) i Kozel, Mynářová a Svobodová (2011) určují typy průběhů dotazníkových šetření, a to osobní, písemné, elektronické nebo telefonické. Správná konstrukce otázek do dotazníku zvyšuje jejich informační hodnotu (Jakubíková, 2008). Jak uvádí Kozel, Mynářová a Svobodová (2011), respondenti mohou být negativně ovlivnění otázkami, na které neumí odpovědět, nebo takovými, které nejsou pro daný výzkum důležité, způsobují jejich chyby. Bednarčík (2008) otázky dělí na otevřené, na něž respondent odpovídá vlastními slovy, a uzavřené, s předem danými odpověďmi. Podle Kozla, Mynářové a Svobodové

Rešerše 22 (2011) je nutné ptát se přímo a jednoduše, nepokládat zaváděcí či nepříjemné otázky a také se vyvarovat dvojsmyslů, hlavně pak dodržovat slušnost. Zelenka a Pásková (2012) kromě dotazování popisují i další, méně používanou metodu sběru dat pro určování percepčně únosné kapacity, a to pozorování návštěvníků. Podle Jakubíkové (2012) je pozorování zachycení rysů a jevů chování pozorovaných. Tato metoda, jak uvádí Kozel, Mynářová a Svobodová (2011), přináší velmi cenné informace, je však podceňována a často také nevhodně používána. Výhodné je podle nich fakt, že pozorování není závislé na ochotě respondentů a nevyžaduje s nimi přímý kontakt, pokud navíc pozorovaný neví, že je pozorován, nemůže dojít k záměrné změně jeho chování a zkreslení sledované situace.

Vlastní práce 23 3 Vlastní práce 3.1 Zámecký park v Lednici Rozlehlý zámecký park v Lednici je jednou z nejoblíbenějších atraktivit Jižní Moravy. Cílem mnoha návštěvníků se stává díky známému Lednickému zámku i dalším stavbám v parku a také díky jedinečnému prostředí. Tvoří jej anglická zahrada, ležící v těsné blízkosti zámku, a rozlehlý francouzský park zahrnující větší pzemí. Obec Lednice a tedy i lednický park jsou součástí Lednicko-valtického areálu zařazeného do Fondu kulturního dědictví UNESCO (Obec Lednice, 2007). Celý Lednicko-valtický areál je největší parkově upravenou krajinou v Evropě, často je proto označován jako zahrada Evropy (Kudy z nudy, 2013). Zámek pochází z 16. století, stejně jako zámecký park, a společně s blízkým zámkem ve Valticích představoval centrum panství rodu Lichtenštejnů, který se zasadil o budování a rozvoj tohoto území. Mnoho staveb zámeckého parku v Lednici projektoval Josef Hardtmuth, známý Rakušan a zakladatel továrny Koh-inoor, který byl hlavním knížecím Lichtenštejnským architektem. 3.1.1 Geografické vymezení a dopravní dostupnost Obec Lednice leží v Jihomoravském kraji, asi 55 km jižně od města Brna. V současné době nemá více než 2300 obyvatel a kromě historických atraktivit je Lednice známá také lázeňstvím. Zámecký park navazuje na severní část obce, rozkládá se na 170 hektarech a nachází se v nadmořské výšce asi 172 m. Obr. 3 Poloha obce Lednice na mapě České republiky Obec je součástí mikroregionu Lednicko-valtický areál, který svou rozlohou překračuje 280 m 2, leží v jižní a jihovýchodní části okresu Břeclav a je tvořen městy Břeclav, Podivín, Valtice, Velké Bílovice a obcemi Bulhary, Ladná, Lednice, Hlohovec, Přítluky a Rakvice. Sousedí se západněji umístěnou Chráněnou krajinnou

Vlastní práce 24 oblastí Pálava, na jihu je mikroregion ohraničen státní hranicí mezi Českou republikou a Rakouskem. Přesné vymezení Lednicko-valtického areálu lze vidět na obrázku č. 4. Obr. 4 Mapa Lednicko-valtického areálu Zdroj: Lednicko-valtický areál, 2010 Lednický park leží mezi rameny řeky Dyje a je obklopen poli a lesy. Podél západní a severní strany parku také vede silnice č. 422, která se dále napojuje na dálnici D2. Ze směru od Prahy je pro příjezd vhodné využít dálnici D2, EXIT 41 směr Podivín a dále jet po silnici 422 až do Lednice. Od Bratislavy je možno jet přes Břeclav a dále směrem na Valtice a Lednici, nebo opět využít dálnici D2, EXIT 41 směr Podivín a dále silnici 422 směr Lednice. Od Vídně lze do Lednice přijet přes hraniční přejezd Mikulov/Drasenhofen po silnici č. 40 směrem na Valtice, ve Valticích pak opět po silnici č. 422 až do Lednice. Parkování je možné na placeném parkovišti pro auta a autobusy asi 300m od zámku. Zámek je od autobusové zastávky vzdálen jen pár desítek metrů, od vlakového nádraží pak jen asi 750 m, je tedy snadno dostupný jak autem, tak i hromadnou dopravou. Blízký dopravní uzel, vhodný hlavně k využití autobusové dopravy do

Vlastní práce 25 Lednice, je město Břeclav, popřípadě Mikulov. V sezóně se lze do obce dostat i speciálním vlakem z Valtic. Významnou roli také hrají Lichtenštejnské cyklostezky, které propojují celý Lednicko-valtický areál a Dolní Rakousko. Tyto stezky jsou značeny Lichtenštejnským erbem a ve Valticích jsou napojeny na trasu Greenways z Prahy do Vídně. Plán lednického parku s vyznačenými důležitými body a atraktivitami je umístěn v příloze. 3.1.2 Atraktivity zámeckého parku Na území zámeckém parku je řada historických staveb, uměle vytvořených přírodních úkazů a dalších atraktivit, které jsou zároveň místem největší koncentrace návštěvníků parku. Kromě nich je park významný i po botanické a dendrologické stránce, roste zde na 130 druhů jehličnatých a 356 druhů listnatých stromů, některé z nich patří k nejstatnějším exemplářům svého druhu u nás (Botany.cz, 2007 2014). Lednický zámek je majestátní a honosná romantická stavba, dříve sloužící jako letní sídlo rodu Lichtenštejnů. O tom, že je opravdovou dominantou nejen Lednicko-valtického areálu svědčí i jeho návštěvnost - je druhou nejnavštěvovanější památkou ve správě NPÚ 6 za rok 2012, kdy jej navštívilo 278110 lidí, i za rok 2013, ve kterém počet návštěvníků dosáhl čísla 295875 (Národní památkový ústav, 2003 2014). V návštěvní sezóně, která trvá od dubna do října, je zámek přístupný každý den kromě pondělka. Časy konání prohlídek zámku jsou uvedeny v příloze. Parter je část francouzské zahrady před průčelím zámku, jejíž geometricky pravidelné záhony tvoří ornamentální obrazce. Tento charakteristický prvek celého zámeckého parku je doplněn o kašny, kamenné vázy a různé plastiky, jako je například plastika ženy s rozvinutými plány, úhloměrem a kružítkem. V jeho blízkosti je umístěn skleník. Benátská kašna je součástí zámecké zahrady, stojí na opačném konci zahrady, než je palmový skleník a je obklopena geometrickými tvary střihu keřů. Proslulý Palmový skleník byl postaven podle vzoru londýnského zimního skleníku. Je dlouhý 92 metrů, široký 13 metrů a vysoký 10 metrů. Dnes v něm najdeme okolo 250 druhů tropických a subtropických rostlin. Otevírací doba skleníku je uvedena v příloze. Maurská vodárna bývala součástí zavlažovacího systému, ve spodní části budovy byly i parní lázně. Její čerpadla k zavlažování parku slouží dodnes. Římský akvadukt v zámeckém parku je replikou římského vodovodu. Je spojen s umělou jeskyní, tzv. Peklem, a stále jím protéká strojním zařízením poháněná voda, jež z posledního zříceného oblouku padá na hladinu rybníka jako vodopád. Vedle akvaduktu je do uměle vytvořeného kopečku vestavěna brána. Je vysoký více 6 NPÚ Národní památkový ústav

Vlastní práce 26 než 7 metrů, nachází se na Smutném ostrově a je viditelný ze zámku i okolních cest, také od něj je krásný výhled na zámek a okolí. Jeskyně nazývaná Peklo je uměle vytvořená z velkých balvanů. Má vyvolávat pocit tajemna, skrývá například i imaginární hrob s náhrobním kamenem. Nachází spolu s akvaduktem na Smutném ostrově. Zvonkový most spojuje uměle navršené ostrůvky. Dříve byl doplněný o vázy se zvonky, které se ve větru rozezněly zvonkohrou, odtud tedy pochází jeho název. Vstupy na most lemují tmavé tisy, vytvářející dojem brány. Pavilon na Růžovém ostrově je také označován jako čínský stan a slouží stále stejnému účelu jako v minulosti, tedy k odpočinku při výletech parkem. Minaretu se dříve říkalo Turecká věž, mešita, Orientální věž či Babylon a je díky své exotičnosti, nákladnosti a pracnosti nejkurióznější stavbou zámeckého parku, rovněž patří mezi nejznámější atraktivity parku. Je nejvyšší stavbou parku, jeho štíhlá věž je vysoká přes 60 metrů a dohromady i se čtyřbokou mešitou dosahuje výšky 175 metrů nad mořem. Z Minaretu je možno shlédnout celý lednický park. Do třetího, nejvyššího ochozu vede 302 spirálovitě zatočených schodů. K minaretu se návštěvník může dostat procházkou zámeckým parkem (asi 2km od zámku), koňským spřežením nebo loďkou po řece Dyji, na kterou se nalodí v přístavišti u zámku. Prohlídky Minaretu probíhají od dubna do října, časy prohlídek jsou uvedeny v příloze. Janův hrad, běžně nazývaný Janohrad, je uměle vytvořenou zříceninou hradu, stojí mezi obcemi Lednice, Podivín a Ladná uprostřed lužních lesů. Janohrad je od zámku vzdálený asi 3,5 km, návštěvníci se k němu mohou dostat i loďkou. Prohlídky Janohradu se konají od dubna do října, časy prohlídek jsou uvedeny v příloze. Obelisk, 23 metrů vysoký jehlan z pískovců, je přezdíván jako Facka, kterou údajně uštědřila svému muži jedna lichtenštejnská kněžna za to, že prohrál v kartách panství Mikulov. Také má ztělesňovat určité tajemno, nijak však nesouvisí s křesťanstvím. Lovecký zámeček stojí u cesty k mostu vedoucímu z Lednice k Janohradu. Jeho přízemí dříve sloužilo jako byt pro lovčího, v patře pak šlechta mohla sledovat loveckou podívanou. Ovčárna, velká stavba seníku, je jediná stavba na rozlehlé louce Hubertce, a proto jí jasně dominuje. Základem parku jsou dva velké rybníky se třinácti ostrůvky, a to rybník Zámecký a Růžový. Zámecký rybník je, z velké části díky Minaretu, jednou z nejznámějších vodních ploch parku, cíl jeho výstavby bylo zamezit záplavám. Ostrovy se jmenují například Ovčí, Volavčí, Růžový, Grottový, Paví, Opičí atd. Další, dnes už klasickou, atraktivitou lednického parku, jsou Letové ukázky dravců, které zde pořádá ekologická organizace Zayferus již šestnáctým rokem. Návštěvníci zámeckého parku mohou nejen z tribuny vidět 35 druhů ptáků, mezi nimi například sokoly, orly, sovy nebo jestřáby, některé dokonce i volně létající. Tato podívaná se koná od dubna do října.

Vlastní práce 27 3.1.3 Organizace cestovního ruchu Na řízení cestovního ruchu obce Lednice a tedy i Lednického zámeckého parku se podílí několik organizací. Na Krajském úřadě Jihomoravského kraje se turismem v celém Jihomoravském kraji (dále jen JMK) zabývá Oddělení cestovního ruchu. Do jeho kompetencí spadá řada činností, mezi které patří například podpora a propagace cestovního ruchu v JMK, poradenská činnost pro orgány cestovního ruchu, vytváření zdrojů pro financování projektů cestovního ruchu v JMK a mnoho dalších. Mimo jiné spolupracuje s agenturou Czechtourism, Ministerstvem pro místní rozvoj, destinačními organizacemi turistických oblastí (hlavně pak s Centrálou cestovního ruchu Jižní Morava) a turistickými informačními centry (Petříčková, 2012). Centrála cestovního ruchu Jižní Morava (CCRJM) je zájmovým sdružením právnických osob založeným v prosinci roku 2005. Členy CCRJM jsou Jihomoravský kraj, Statutární město Brno a Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR. Řídí rozvoj cestovního ruchu a snaží se o maximální využití turistického potenciálu na Jižní Moravě. Jedním z jejích cílů je zajištění služeb návštěvníkům a prosperity podnikům (Centrála cestovního ruchu, 2008). Mikroregion Lednicko-valtický areál je subjektem skládajícím se z deseti obcí. Podle strategie mikroregionu patří mezi jeho hlavní úlohy prosazovat zájmy spojené s rozvojem mikroregionu, ochraňovat životní prostředí, nebo například koordinace významných investičních akcí (Petříčková, 2012). Ani v Lednici nechybí turistické informační centrum, poskytující návštěvníkům v první řadě informace o okolí, prodej suvenýrů, popřípadě i tisk a podobně. Památky lednického parku spravuje Národní památkový ústav, organizace státní památkové péče s celostátní působností. Správcem samotného parku i zámku v Lednici, jak je uvedeno i v řízeném rozhovoru v kapitole 3.4, je kastelánka, paní Ivana Holásková. 3.2 Turismus v zámeckém parku v Lednici Zámecký park je návštěvníkům zpřístupněn celoročně, návštěvní doba, uvedená v Návštěvním řádu, je od dubna do října od 6:00 do 22:00 hod. a od listopadu do března od 7:00 do 19:00 hod. Cestovní ruch v lednickém parku je však sezónní, přičemž sezónou jsou myšleny měsíce duben až říjen. Sezónní výkyvy návštěvnosti lze vidět na množství návštěvníků TIC Lednice v jednotlivých měsících roku 2012 a 2013 (graficky znázorněny na obrázku 5 a obrázku 6), informace o návštěvnosti poskytlo TIC Lednice. V roce 2012 navštívilo nejvíce turistů TIC Lednice v prázdninových měsících, tedy v červenci a srpnu, kdy jejich počet překročil sedm tisíc. V sezónních měsících (duben říjen) jsou počty návštěvníků vyšší než v mimosezónních. Celkem TIC v roce 2012 navštívilo 35928 turistů.

Vlastní práce 28 Obr. 5 Počet návštěvníků TIC Lednice v roce 2012 zdroj: TIC Lednice V roce 2013 nejvíce návštěvníků TIC Lednice zaznamenalo v květnu a září, v jednotlivých mimosezónních měsících byl počet návštěvníků vždy menší, než v měsících sezónních, celkový počet návštěvníků byl 24850. Obr. 6 Počet návštěvníků TIC Lednice Zdroj: TIC Lednice

Vlastní práce 29 Část návštěvníků TIC Lednice tvoří i cizinci. V roce 2012 byl podíl návštěvníků z jiné země než České republiky 14,57% (celkem 2322 návštěvníků), v roce 2013 pak tento podíl vzrostl na 19, 25% (celkem 2636 návštěvníků). Mimo sezónu jsou návštěvníky parku převážně obyvatele z Jihomoravského kraje. 14,57% 19,25% 85,43% 80,75% Obr. 7 Podíly návštěvníků TIC Lednice z jiné než České republiky v letech 2012 a 2013 Zdroj: TIC Lednice Podle kapitoly 2.5 je při výzkumu nezbytné definovat profil návštěvníka, proto bude v následujícím textu popsán jeho profil, motivace a částečně i jeho chování, dále pak v řízeném rozhovoru bude zjištěno, jaké jsou nejčastěji navštěvovaná místa a nejčastěji využívané trasy. Návštěvníci zámeckého parku jsou lidé všech věkových kategorií. Je častým cílem jednotlivců procházejících se pouze se psem, skupin přátel, rodinných, ale také školních výletů. Hlavní motivací k návštěvě lednického parku jsou jeho historické stavby, pobyt v jedinečném přírodním prostředí, pěší turistika, cykloturistika a dendrologie 7. Jeden z prohlídkových okruhů zámku a skleník umožňují bezbariérový přístup (Oficiální stránky Zámku Lednice, 2014). Nejnavštěvovanější místa a nejčastější trasy návštěvníků budou popsány v řízeném rozhovoru (kapitola 3.4). Pohyb návštěvníků ani jejich vstup do parku není nijak kontrolován, omezení existují pouze v podobě nařízení návštěvního řádu. Ten například zakazuje jakékoliv formy znečištění parku a vandalismu, vjezd dopravních prostředků (tedy i jízdu na kole), volné pobíhání psů, vstupování mimo vyznačené trasy, nebo také rušení nevhodným chováním ostatní návštěvníky (celý návštěvní řád parku je uveden v příloze). Neomezený vstup do bez jakékoliv kontroly je ale příčinnou porušování těchto pravidel, například jízda na kole je zakázána v návštěvním řádu, na mnoha cedulích rozmístěných po parku, i na webových stránkách zámku Lednice, kde je tato informace napsaná na úvodní straně výrazným červeným písmem, dále se ná- 7 Dendrologie nauka o stromech a dřevinách

Vlastní práce 30 vštěvník stránek v sekci informace pro cyklisty dozví, že v přísný zákaz jízdy na kole platí v celém areálu, platil vždy a platit i bude, také se mu zde dostane informace o existenci stojanů na kola u pokladen a úschovny kol v obci (Oficiální stránky Zámku Lednice, 2014). Cyklisté projíždějící parkem jsou ale i přes tato opatření častým problémem. V interiérech návštěvníci musí také dodržovat návštěvní řády, to znamená, že nesmí opouštět trasu prohlídky, musí se řídit pokyny průvodce, nesmí se dotýkat jak vystavovaných exponátů, tak například tapet apod. Fotografování a pořizování videozáznamu je, kromě parku a skleníku, povoleno za poplatek, například v interiérech zámku za 100 Kč. Zvířata mají vstup do interiérů zakázán (Oficiální stránky Zámku Lednice, 2014). Pro zpestření návštěvy parku nebo zkrácení cesty mezi vzdálenějšími atraktivitami lze využít různých nabízených služeb. Plavby zámeckým parkem po ramenech řeky Dyje probíhá na dvou trasách, od zámku k Minaretu (pořádány každých 30 minut) a od Minaretu k Janohradu (pořádány každou celou hodinu). Společnost 1. Plavební s.r.o., která plavby provozuje, dále pořádá i skupinové plavby a plavby pro školy. Přístavy a trasy plaveb jsou vyznačeny na plánu parku v příloze. Nalodit se může návštěvník i s jízdním kolem (Zámek Lednice, 2007). Společnost Hippoclub Lednice s.r.o. nabízí vyhlídkové projížďky parkem v kočárech tažených koňmi. Trasy jízd jsou vyznačeny v příloze. Hippoclub Lednice s.r.o. také na objednávku provozuje jízdy lednickým parkem pro zájezdy, skupiny návštěvníků či svatby. Jízda trvá asi 25 minut. V měsíci dubnu, září a říjnu jsou kočáry k dispozici pouze o víkendech, v květnu každý den mimo pondělí, v červenci a srpnu pak každý den (Hippoclub Lednice s.r.o., 2014). V červenci a srpnu (každý den v 14:00 a 15:00 hod.) se návštěvníci mohou zúčastnit prohlídky parku s výkladem zahradního architekta, který návštěvníky seznamuje s historií, vývojem parku, nejzajímavějšími rostlinami a dalšími zajímavostmi parku, o kterých se v žádných publikacích dočíst nelze. Prohlídka trvá asi 50 minut. 3.3 Výzkum Po analýze prostředí lednického zámeckého parku a turismu v něm následuje zjišťování primárních informací. To bude probíhat metodou dotazování, a to formou dotazníkového šetření na místě výzkumu přímým kontaktem tazatele s respondentem a formou řízeného rozhovoru. Otázky pro dotazníkové šetření byly předem připravené, vždy je možné vybrat pouze jednu odpověď, u některých otázek je pak možné doplnit svou vlastní odpověď podle svého uvážení. Řízený rozhovor byl také předem naplánovaný včetně rámcových odpovědí pro případ špatného pochopení otázky. Cílem řízeného rozhovoru je získat zásadnější informace, které kvantitativním sběrem získat nelze. Nasbíraná data budou dále analyzována a vyhodnocována, bude definována percepční kapacita lednického zámeckého parku. Nakonec budou určena stanovena závěrečná ustanovení a doporučení pro případné snížení hustoty návštěvníků.

Vlastní práce 31 3.4 Rozhovor Jak bylo uvedeno v kapitole 2.5.2, důležitý pro výzkum únosné kapacity je i rozhovor s klíčovou osobností cestovního ruchu. Na otázky týkající se návštěvnosti parku odpovídal vybraný odborník Ing. Přemysl Krejčiřík Ph.D, mimo jiné také autor publikací o Lednicko-valtickém areálu a zámeckém parku v Lednici. Pan Krejčiřík je také výše zmíněný architekt, se kterým se návštěvníci mohou zúčastnit prohlídky parku s odborným výkladem. Rozhovor začal seznámením s problematikou a vysvětlením cíle výzkumu, dále byly kladeny otázky týkající se osoby tázaného, správy parku, návštěvnosti parku a názoru na zavedení vstupného. 1. Jaká je Vaše funkce v zámeckém parku v Lednici a kdo je jeho správcem? Jsem krajinářským architektem v lednickém parku v Lednici, mimo to také vyučuji na Zahradnické fakultě Mendelovy Univerzity v Lednici. Zámek a tedy i o celý park spadá pod správu kastelánky, paní Ivany Holáskové, ta má pak k dispozici několik zahradníků. Počítá se nějak návštěvnost v parku? Návštěvnost se nepočítá. Protože se do parku neplatí vstupné, není možné získat počet návštěvníků jako například v ZOO. Existuje alespoň nějaký odhad návštěvnosti? Návštěvnost parku se odhaduje na 1 000 000 lidí ročně. Toto číslo vychází z návštěvnosti Zámku Lednice a předpokladu, že každý třetí návštěvník zámku navštíví i park. Jaká jsou nejnavštěvovanější místa v parku? Nejvíce návštěvníků je kolem parteru v zámecké zahradě, dalšími nejnavštěvovanějšími místy je Maurská vodárna a samozřejmě Minaret. Jaké jsou nejčastější trasy návštěvníků? Návštěvníci začínají vždy u Parteru, část jich v zámecké zahradě svou návštěvu i končí, další ¼ návštěvníků jde od Parteru přes Jízdárny až k Maurské vodárně a zase zpět. ¼ návštěvníků pak jde od Parteru přes Maurskou vodárnu až k Minaretu. Je cyklisté v parku řešeni i jinak než zákazem v řádu či na cedulích? Ano, při vstupech je značka zákaz vjezdu - měli by přijít o body za porušení pravidel silničního provozu. Existují nějaké další problémy s návštěvníky parku? Ano, kradou rostliny a poškozují park, hlavně pak před dušičkami a Vánocemi, kdy řežou větvičky na zimu. Jaký máte názor na zavedení vstupného do zámeckého parku? Jaká by, podle Vašeho názoru, byla optimální výše vstupného? Zavedení vstupného do parku je, podle mého názoru, jen otázkou času. Optimální by bylo 20-40 Kč, ale je to o nabídce služeb. Pokud by do vstupného byly zařazeny další služby nebo program, mohlo by to byt i více. V Anglických parcích je vstupné 5-10 liber, v Itálii a Francii je to podobně, 5-10 euro. Bohaté Německo vstupné nemá.

Vlastní práce 32 3.5 Dotazníkové šetření Pro výzkum percepční únosné kapacity je kromě názorů a znalostí odborníka nutné znát i názory turistů, jichž se tato problematika týká. Ke zjištění postojů návštěvníků zámeckého parku v Lednici byla použita metoda dotazníkového šetření. To probíhalo osobně ve dnech 7. 5. a 15. 5. 2014 v blízkosti Maurské vodárny. Dotazník měl papírovou formu, v případě většího počtu odlovených respondentů najednou s dotazníkem pracovali sami respondenti a prostor pro diskuzi byl až po dokončení dotazníku, pokud byl osloven jeden či dva návštěvníci, s dotazníkem pracoval tazatel, otázky byly respondentům předčítány, měli tak možnost se hned vyjádřit a prodiskutovat nejasnosti a také lépe vyjádřit své postoje u otevřených otázek, tedy tam, kde mohli sami doplnit odpověď. Dotazník zahrnoval i výběr ze sady osmi fotografií upravených grafickým programem tak, aby zobrazovaly různé hustoty procházejících návštěvníků na 22m dlouhé a 3m široké cestě k Maurské vodárně (viz příloha). Respondent vždy vybral ten snímek, na kterém již množství turistů překračuje určitou hranici a jeho zážitek z návštěvy se snižuje, tato otázka je stěžejním bodem výzkumu percepční kapacity v lednickém zámeckém parku. Cesta na snímku Bylo zodpovězeno a následně analyzováno 107 dotazníků, ve kterých respondenti odpovídali celkem na 16 otázek, z toho 14 uzavřených, 2 s volitelnými odpověďmi a prostorem na vlastní odpověď. U čtyř otázek odpovídali respondenti pomocí Likertovy škály, tedy od absolutního souhlasu po absolutní nesouhlas. 3.5.1 Informace o pobytu návštěvníka První část dotazníku zjišťuje informace o pobytu návštěvníka, pokolikáté park navštívil, jeho motivace k příjezdu, zdroje informací o parku, délku pobytu v okolí a postoje k budoucímu navštívení. Otázka číslo 1: Jste v lednickém parku poprvé? Poprvé v parku bylo 33 dotazovaných (31%), 64 návštěvníků (60%) zde byli více než jednou, ale méně než čtyřikrát, zbylých 10 návštěvníků (9%) uvedlo, že park navštěvují často, tito návštěvníci vždy uvedli, že jsou z Jihomoravského kraje. Otázka číslo 2: Jaká byla Vaše hlavní motivace k návštěvě parku? 60 návštěvníků (56%) nejvíce motivovaly historické památky parku, dále se 35 respondentů (33%) rozhodlo k návštěvě kvůli přírodě a prostředí parku, 11 (10%) kvůli pěší turistice nebo cykloturistice a 1 kvůli dendrologii (1%). Otázka číslo 3: Z jakého zdroje jste získal/a informace o lednickém parku? Informace o lednickém parku většina návštěvníků, konkrétně 48 (45%), získala od svých známých či příbuzných, 25 tázaných (23%) se o parku dozvědělo v nějakém TIC (mnohokrát bylo zmíněno TIC ve Valticích a také v Pasohlávkách či v kempu ATC Merkur u Pasohlávek), z turistických informačních portálů čerpalo 14 respondentů (13%), z propagačních materiálů 6 respondentů (6%) a z tisku 5 respondentů (5%). Odpověď jiné zvolilo 9 respondentů (8%), jako důvod vždy uvedli, že žijí přímo v Lednici nebo v blízkém okolí.

Vlastní práce 33 Otázka číslo 4: Jak dlouhý bude Váš pobyt zde? 71 respondentů (66%) tvořili pouze jednodenní návštěvníci, 27 (25%) zůstávalo v okolí jednu až tři noci, 9 z nich (9%) pak zůstávalo 3 7 nocí. Nikdo z respondentů nezvolil možnost déle než týden. Otázka číslo 5: Uvažujete o opakované návštěvě lednického parku? O opakované návštěvě parku uvažuje celkem 87 dotazovaných (82%), 10 respondentů (9%) naopak odpovědělo záporně, tito návštěvníci byli většinou ze vzdálenějších krajů (Liberecký, Praha), dalších 10 (9%) zatím není rozhodnutých. 3.5.2 Názory návštěvníků na park Druhá část dotazníku se zabývá názory návštěvníků na park samotný, jejich případnými špatnými zážitky z návštěvy, názory na návštěvnost a podobně. Otázka číslo 6: Měl/a jste někdy problém s jiným návštěvníkem parku? Pokud ano, uveďte, prosím, jaký. Problém s návštěvníkem parku mělo pouhých 7 respondentů (6,5%), a to například se skupinou mladých lidí, kteří svým chováním kazili dojem a zážitek dvou z respondentů, více příkladů problémů je uvedeno v závěru. Obr. 8 Poměr kladných a záporných vyjádření na dotaz o problému s jiným návštěvníkem. U otázek číslo 6 až 9 respondenti popisovali svůj postoj ke tvrzení v pěti úrovních odpovědí podle Likertovy škály, které jsou: určitě souhlasím, souhlasím, ani souhlas, ani nesouhlas, nesouhlasím, určitě nesouhlasím. Otázka číslo 7: Cyklisté projíždějící parkem mi vadí/kazí mi zážitek z jeho návštěvy. Absolutní souhlas s tímto tvrzením vyjádřilo 16 návštěvníků (15%),

Vlastní práce 34 dále souhlasilo 35 návštěvníků (33%), nesouhlasilo 34 (32%). Určitě nesouhlasil žádný z návštěvníků, 22 z nich (20%) nevyjádřilo ani souhlas, ani nesouhlas. Obr. 9 Procentuální vyjádření postojů respondentů k cyklistům v parku Otázka číslo 8: V parku se povalují odpadky. S tvrzením, že se v parku povalují odpadky, nikdo nevyjádřil absolutní souhlas, určitě nesouhlasilo 17 respondentů (16%), nesouhlasilo 61 (57%) a souhlasili jen 2 (2%). 27 z nich (25%) nevyjádřilo ani souhlas, ani nesouhlas Obr. 10 Procentuální vyjádření postojů respondentů ke znečištění parku

Vlastní práce 35 Otázka číslo 9: Přál/a bych si, aby se návštěvnost lednického parku snížila. S přáním, aby se návštěvnost lednického parku snížila, určitě souhlasili 3 respondenti (3%), souhlasilo 26 (24%), nesouhlasilo 26 (24%) a určitě nesouhlasilo 8 (8%). 44 z nich (41%) nevyjádřilo ani souhlas, ani nesouhlas. Obr. 11 Procentuální vyjádření postojů respondentů ke snížení návštěvnosti parku Otázka číslo 10: Jsem pro zavedení vstupného do parku. Se zavedením vstupného do parku absolutní souhlas nevyjádřil nikdo z respondentů, souhlasilo 6 (5%), nesouhlasilo 30 (28%) a určitě nesouhlasilo 51 (46%). 20 z nich (19%) nevyjádřilo ani souhlas, ani nesouhlas. Obr. 12 Procentuální vyjádření postojů respondentů k zavedení vstupného do parku