Problematika nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Ekonomika veřejné správy a sociálních služeb Problematika nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Vedoucí bakalářské práce: Marian Bureš Ing. Milan VENCLÍK Znojmo, 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Problematika nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol vypracoval samostatně na základě pokynů svého vedoucího práce a veškerou použitou literaturu a další použité prameny jsem řádně označil a uvedl v seznamu použitých zdrojů. Ve Znojmě dne 15. dubna 2012. Marian BUREŠ

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu práce Ing. Milanu Venclíkovi, MBA za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které jsem mohl využít při zpracování bakalářské práce.

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá problematikou trhu práce ve vztahu k mladistvým a absolventům škol. K dosažení daného cíle je provedena především analýza údajů tykající se počtu absolventů škol, počtu nezaměstnaných mladistvých a absolventů a komparace míry nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji a České republice. Důraz je kladen také na politiku zaměstnanosti a především na vybrané nástroje aktivní politiky zaměstnanosti podporující zaměstnanost této rizikové skupiny, v této části je vyjádřena také finanční náročnost, prostřednictvím vynaložených nákladů na jejich realizaci. Klíčová slova: Trh práce, nezaměstnanost, politika zaměstnanosti, mladiství, absolventi škol. Abstract This bachelor s deals with the labour market in relation to young people and graduates. Achieving that objective is accomplished primarily by analysis of data relevant to the number of graduates, unemployed youth and comparison of unemployment rates in South Moravia and the Czech Republic. Emphasis is also placed on employment policy and in particular, on the chosen instrument of active employment policy, supporting the employment of high-risk groups. The economic effect in this section is describeed in relation to costs incurred for their implementation. Keywords: Labour market, unemployment, policy of employment, young people, graduates.

Obsah 1 Úvod... 7 2 Cíl práce a metodika... 8 3 Teoretická část... 9 3.1 Trh práce... 9 3.1.1 Práce... 10 3.1.2 Nabídka práce... 11 3.1.3 Tržní poptávka po práci... 13 3.1.4 Rovnováha na trhu práce... 14 3.1.5 Segmentace trhu práce... 15 3.2 Nezaměstnanost... 17 3.2.1 Měření nezaměstnanosti... 19 3.2.2 Klasifikace nezaměstnanosti... 20 3.2.3 Dopady nezaměstnanosti... 22 3.2.4 Skupiny ohrožené nezaměstnanosti... 24 3.3 Politika zaměstnanosti... 26 3.3.1 Malá a velká politika zaměstnanosti... 27 3.3.2 Pasivní politika zaměstnanosti... 28 3.3.3 Aktivní politika zaměstnanosti... 29 3.4 Shrnutí teoretické části... 32 4 Praktická část... 34 4.1 Charakteristika Jihomoravského kraje... 34 4.1.1 Ekonomický profil JMK... 35

4.1.2 Nezaměstnanost v Jihomoravském kraji... 36 4.2 Nezaměstnanost mladistvých a absolventů škol... 38 4.2.1 Charakteristika mladistvých a absolventů škol... 39 4.2.2 Počty absolventů škol... 40 4.2.3 Struktura nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol... 43 4.3 Míra nezaměstnanosti absolventů škol... 46 4.3.1 Střední odborné vzdělání s VL (H)... 47 4.3.2 Úplné střední odborné vzdělání s VL a MZ (L)... 48 4.3.3 Úplné střední odborné vzdělání s MZ (M)... 49 4.3.4 Úplné střední všeobecné vzdělání Gymnázium (K)... 50 4.3.5 Vyšší odborná škola (N)... 51 4.3.6 Vysokoškolské vzdělání (T)... 52 4.3.7 Míra nezaměstnanosti ve vybraných studijních oborech... 53 4.4 Politika zaměstnanosti a absolventi škol... 55 4.4.1 Počet volných pracovních míst pro absolventy a mladistvé... 55 4.4.2 Absolventi škol a aktivní politika zaměstnanosti... 57 4.4.3 Efektivita nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti... 60 4.4.4 Absolventi škol a pasivní politika zaměstnanosti... 61 4.5 Návrhy řešení... 62 5 Závěr... 64 6 Použité zdroje... 66 7 Přílohy... 74

1 Úvod Nezaměstnanost představuje v dnešní době jeden z ústředních problémů moderních společností. Vlivem vysoké nezaměstnanosti dochází k mrhání zdroji, což determinuje možnosti státu, jeho rozvoj a konkurenceschopnost. Mimo to, vynakládá stát nemalé finanční prostředky na politiku zaměstnanosti a to buďto v podobě dávek pro nezaměstnané nebo podpor v nezaměstnanosti, čemuž říkáme pasivní politika zaměstnanosti, nebo prostřednictvím aktivní politiky zaměstnanosti, která se soustředí na motivaci nezaměstnaného člověka a umožňuje mu tak nástup do zaměstnání. Na nezaměstnanost můžeme pohlížet z pohledu ekonoma, sociologa a také psychologa. S trochou nadsázky lze říci, že nezaměstnanost má na člověka i společnost z počátku dopad ekonomický, po nějakém čase také dopad sociologický (ztráta sebeúcty, dosaženého statutu) a v dlouhém časovém horizontu se přidá dopad psychologický (deprese, stres). U nás přinesl zásadní změny v oblasti nezaměstnanosti rok 1989, kdy došlo k výrazným změnám na trhu práce, se kterými se objevuje také růst nezaměstnanosti. Do 90. let 20. století nezaměstnanost oficiálně neexistovala. Ovšem tento stav měl za následek výraznou neproduktivitu pracovních sil oproti ostatním vyspělým zemím. Po roce 1989 byla nezaměstnanost dlouhou dobu na příznivé úrovni, ale v posledních letech a především od hospodářské krize a následné recese, která vypukla na přelomu let 2008 a 2009, se musíme i my vyrovnat s tímto nepříznivým jevem, který negativně ovlivňuje celou společnost. Trh práce je do jisté míry segmentován a jsou zde utvářeny skupiny lidí, které se uchází o práci. Co se týče mladistvých a absolventů škol, je skutečností, že patří mezi nejrizikovější skupiny nezaměstnaných na trhu práce. Tato skupina je k tomu do jisté míry předurčena, jelikož se jedná o osoby, které obvykle nemají praktické zkušenosti, postrádají pracovní návyky a postrádají také určité pracovní kontakty usnadňující orientaci na trhu práce. Zaměstnavatel mnohdy postrádá motivaci, zaměstnat mladého člověka bez zkušeností, jelikož jeho zapracování stojí nemalé finanční prostředky. Nezaměstnanost se týká nejen jedince, ale celé společnosti. Je třeba brát v úvahu, že tento jev nelze zcela odstranit, protože se jedná o jev přirozený a do jisté míry také žádoucí, mělo by být ovšem v zájmu všech nezaměstnanost eliminovat, aby nedocházelo k přílišnému mrhání zdroji, jelikož jedině za těchto okolností může být trh práce v rovnováze. 7

2 Cíl práce a metodika Cílem bakalářské práce je analyzovat nezaměstnanost mladistvých a absolventů škol a jejich postavení na trhu práce v ČR za období 2007 2011. Dále má práce poukázat na situace absolventů škol v České republice a v Jihomoravském kraji porovnáním míry nezaměstnanosti absolventů podle jednotlivých stupňů vzdělání. Nakonec bude provedena analýza využívání a efektivnosti jednotlivých nástrojů politiky zaměstnanosti a náročnost jejich financování. Naplnění cíle práce bude dosaženo pomocí zpracování statistických dát. Bakalářská práce se skládá ze dvou částí - z teoretické a praktické. V první části budou vymezeny základní pojmy, především pak pojmy aktivní a pasivní politika zaměstnanosti a v neposlední řadě právní legislativa týkající se problematiky nezaměstnanosti. Vše vychází z deskripce odborné literatury a platných zákonů. Druhá, praktická část začne charakteristikou Jihomoravského kraje a analýzou jeho ekonomického potenciálu. Dále bude provedena analýza vývoje počtu absolventů jednotlivých kategorií vzdělání, jelikož je zde naprosto zřejmá spojitost v návaznosti na nezaměstnanost i míru nezaměstnanosti v rámci kategorií, ale také je zřejmé, že počet absolventů některých kategorií může v budoucnu negativně ovlivnit nezaměstnanost v kategoriích s vyšším vzděláním, tato návaznost platí především u středoškolského a vysokoškolského vzdělání. Práce je také zaměřena na rozložení nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol. Aby bylo možné vyhodnotit, které kategorie absolventů škol jsou na trhu práce nejvíce ohrožené, je provedena analýza míry nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji a České republice pro možnost komparace a vyhodnocení situace absolventů v Jihomoravském kraji oproti průměru České republiky. V této souvislosti je také provedena analýza perspektivnosti některých oborů vzdělávání podle míry nezaměstnanosti absolventů v těchto oborech. Poslední část je zaměřena na využití politiky zaměstnanosti a především na efektivnost nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti realizovaných na podporu zaměstnanosti mladistvých a absolventů, je zde vyjádřena také finanční náročnost, která plyne z využívání nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti a také finanční zatížení plynoucí z vyplácení podpor v nezaměstnanosti. V bakalářské práci jsou použity tabulky a grafy, jasně vyjadřující situaci mladistvých a také absolventů škol na trhu práce. Zásadními zdroji pro vypracování praktické části budou především data z Českého statistického úřadu, Ministerstva práce a sociálních věcí, Národního ústavu odborného vzdělávání a Střediska vzdělávací politiky. 8

3 Teoretická část Nezaměstnanost se v současné době stává problémem, který zasahuje do života spousty lidí. Aby bylo vůbec možné se nezaměstnaností zabývat, je nezbytné vymezit základní pojmy s ní spojené. V následující kapitole budou vymezeny především pojmy jako je trh práce, jeho základní charakteristiky a pojem práce. 3.1 Trh práce KUCHAŘ (2007, s. 11) uvádí, že Trh práce je stejně jako jakýkoliv jiný trh, založen na vztahu dvou subjektů toho kdo nabízí svojí práci, a toho, kdo tuto práci poptává a je ochoten nabízené zboží 1 koupit. Snahou nabízejícího je své zboží prodat za akceptovatelnou, tj. z jeho pohledu za co nejvyšší cenu. Na druhé straně kupující má zájem, aby tato cena byla co nejnižší a současně, aby kupované zboží bylo co nejkvalitnější. Výsledkem je v tomto případě buď prodej (nákup) zboží nebo jeho odmítnutí. Nabízející se přitom může svobodně rozhodnout, zda své zboží na trhu nabídne a stejně tak se může kupující svobodně rozhodnout, zda toto zboží koupí či nikoli. Existuje mnoho definic, které popisují, jak funguje trh práce. Např. KOLIBOVÁ (2005, s. 31) definuje trh práce jako místo, kde se střetávají zaměstnanci a zaměstnavatelé. Nabízející a poptávající mezi sebou vyjednávají cenu i množství směnného zboží, tedy práce. Pomocí trhu práce jsou lidé rozmístění do jednotlivých zaměstnání, firem, odvětví a regionů. Na základě uspořádání produkce a distribuce práce jsou uspokojovány jak osobní potřeby samotných lidí, tak i celé společnosti. Dle WILDMANNOVÉ (2005, s. 114) je pro tržní ekonomiku typické, že uvnitř tohoto mechanismu funguje několik trhů souběžně. Nejen tedy trhy zboží a služeb, ale i trhy výrobních faktorů a také trh práce, na němž se kupuje a prodává práce, jejíž cenou je mzda. Trh práce je však oproti jiným trhům trhem specifickým. Jeho specifika plynou z toho, že práce je podmíněna funkcí pracovní síly a je tudíž spjata s osobností člověka. Na trhu práce vystupují dva subjekty. Na jedné straně ten, kdo práci poptává a na straně druhé ten, kdo jí nabízí. Práce je vedle přírodních zdrojů, technologií a kapitálu jedním ze čtyř základních výrobních faktorů. V následující kapitole budou uvedena specifika, kterými se práce vyznačuje. 1 Zboží v tomto případě představuje práci 9

3.1.1 Práce KREBS (2007, s. 287) uvádí, že práce a pracovní uplatnění nepochybně řadíme k základním atributům člověka. Práce je určující nejen pro ekonomický a sociální status jedinců, ale také celých rodin a v podstatě také pro stabilitu a prosperitu celé společnosti. Dle VÁCLAVÍKOVÉ (2009, s. 22) představuje lidská práce v ekonomii základní výrobní faktor, jenž i ve vysoce ztechnologizovaném procesu produkce má svojí významnou roli. V sociologii práce představuje specifický sociální jev uskutečňovaný v sociálním prostředí, kde se ve složitě hierarchizovaných interakcích setkávají jedinci, kteří provozují cílevědomé a účelné činnosti. VACLAVÍKOVÉ (2009, s. 22) se navíc jeví neúplné, vymezit práci jako souhrn manuálních či intelektuálních činností, pomocí nichž jsou statky a služby vyráběny nejen pro vlastí spotřebu, ale i pro směnu. Potvrzuje tedy myšlenku uvedenou výše a obohacuje práci o socio-kulturní rozměr. GIDDENS (1999, s. 308) ve své publikaci uvádí, že prací tráví většina lidí více času než jakoukoli jinou činností. Často si lidé spojují pojem práce se slovem dřina, s úkoly, které by nejraději omezili na úplné minimum a pokud možno se jim úplně vyhnuli. Práce má ovšem i své přitažlivé stránky, není to jen dřina. V moderní společnosti hraje zaměstnání důležitou roli pro udržení sebeúcty. Dokonce i tehdy, když je pracovní náplň nezajímavá a odehrává se v ne příliš příjemném prostředí, mívá zaměstnání určující vliv na psychologický stav jedince a jeho každodenní cyklus činností. Tuto skutečnost BUCHTOVÁ (2002, s. 11) doplňuje o fakt, že ačkoli je práce pro člověka časově náročná, namáhavá a vyčerpávající, zajišťuje mu na straně druhé osobnostní rozvoj, pocit uspokojení a životního smyslu. Práce jako přírodní a kulturní aktivita, totiž odpovídá hlubinné biologické potřebě člověka. V neposlední řadě práce přináší lidem obživu, uznání společnosti, pocit elementární sebeúcty, a do jisté míry udržuje i jeho fyzické a duševní zdraví. Práce se neustále mění a přizpůsobuje ekonomicko-sociálním potřebám společnosti. Jak se mění význam jednotlivých segmentů národního hospodářství (zemědělství, průmysl, služby) mění se i tvář společnosti. Postupně se minimalizuje skupina zemědělců, klesá počet průmyslových dělníku, zatímco rostoucí tendenci vykazuje sektor služeb nabízející pracovní příležitosti vysoce kvalifikovaným lidem. Se zaváděním informačních technologii nastala paradoxní situace, kdy mladá generace učí generaci starší, jak uvádí KOLIBOVÁ (2005, s. 31). 10

Mzdová sazba (W) Práce je tedy hlavním předmětem směny na trhu práce a jako vše má své stinné a své světlé stránky. V každém případě je práce určujícím faktorem, který se odráží na způsobu a úrovni života každého člověka. Trh práce je ovšem vedle práce charakterizován také tržní poptávkou po práci a tržní nabídkou práce, přičemž na trhu práce existuje konkurence jak na straně poptávky, tak na straně nabídky, jak uvádí HOLMAN (2005, s. 280). V následující kapitole bude vymezen pojem nabídka práce a v kapitole po ní poptávka po práci. 3.1.2 Nabídka práce Dle KOLIBOVÉ (2005, s. 36) tvoří nabídku na trhu práce individuální lidé prodávající vlastní pracovní sílu. Každý člověk se rozhoduje, zda má vstoupit na trh práce a kolik práce bude nabízet. Určující v tomto rozhodování jsou dvě skutečnosti: co mohu získat prací, co mi přinese volný čas. Z pohledu ekonomie je tato volba obdobná rozhodování spotřebitele, důležité je porovnání ceny práce s cenou volného času. Cenou práce je mzda, cenou volného času je ušlá mzda. Tuto skutečnost JUREČKA (2010, s. 241) doplňuje o fakt, že čím více času věnuje člověk práci, tím méně mu zbývá k odpočinku, zábavě, studiu apod. Práce má tedy své náklady obětované příležitosti v podobě volného času, kterého se ve prospěch práce vzdáme. LISÝ (2005, s. 265) uvádí, že jednou z podstatných otázek v analýze nabídky práce je otázka, jak pracovní síla reaguje na vyšší mzdy. Obrázek č. 1 Křivka individuální nabídky práce S C W - mzda L - Práce 0 Množství práce (L) Zdroj: LISÝ Jan, 2005. Ekonómia v novej ekonomike, str. 265 11

Tvar křivky individuální nabídky práce je výsledkem charakteristického chování domácností na trhu práce. Zvláštní tvar křivky nabídky práce vyjadřuje vztah mezi množstvím práce (L) a danou mzdovou sazbou. S růstem reálné mzdy nabídka práce roste, ale od bodu (C) s růstem reálné mzdy nabízené množství práce, naopak klesá. Tento na první pohled paradoxní jev má přirozené vysvětlení, jelikož při vysokých mzdách klesá nabídka práce žen, protože mzdy mužů jsou dostatečné na zabezpečení životní úrovně rodiny, jak uvádí LISÝ (2005, s. 265). Tuto skutečnost KUCHAŘ (2007, s. 14) doplňuje o fakt, že se v ekonomické teorii hovoří o vzájemném působení dvou sil, o substitučním a důchodovém efektu. Substituční efekt vyjadřuje situaci, kdy vyšší mzdy zvyšují zájem o práci, dochází k většímu využití disponibilního času a omezení volného času (volný čas je příliš drahý, aby byl věnován zábavě místo dobře placené práci). Důchodový efekt se projevuje tehdy, když má domácnost ustálenou úroveň uspokojení potřeb a není nucena nabízet větší množství práce, protože stanovené životní úrovně dosáhne při rostoucí úrovni příjmů se stejným objemem práce. Individuální nabídka práce představuje uvažování domácnosti o tom, zda při dané výši mzdy vstoupí nebo nevstoupí na trh práce, přičemž určující je také cena volného času. S trhem práce ovšem souvisí také pojem tržní nabídky práce. Dle VÁCLAVÍKOVÉ (2009, s. 26) představuje tržní nabídka práce součet všech individuálních nabídek práce na trhu. Křivka tržní nabídky práce se liší od křivky individuální nabídky práce, jelikož tvar křivky není zpětně zakřivený, ale je rostoucí. S růstem mezd roste nabídka práce na trhu práce. Uvedenou zákonitost vykládají ekonomové následujícími dvěma způsoby: růst mezd vede zaměstnané osoby k ochotě nabízet ještě více práce, růst mezd láká do práce osoby stojící doposud mimo trh práce. Můžeme také hovořit o tržní nabídce práce určité profese. Vyšší mzdy například účetních přilákají osoby z jiných profesí. Vyšší mzdy v Praze jsou zase důvodem migrace pracovní síly z jiných regionů, proto je sklon tržní nabídky práce kladný. Mezi hlavní determinanty nabídky práce můžeme dle VÁCLAVÍKOVÉ (2009, s. 27) zařadit: reálné mzdy (současné i očekávané), 12

majetek, mimopracovní příjmy (například sociální dávky), demografický vývoj (počet obyvatelstva v produktivním věku), míra ekonomické aktivity obyvatelstva, úroková míra, daně, ceny spotřebitelského zboží, kulturní, náboženské vlivy. Trh práce je tvořen nejen tržní nabídkou práce, ale také tržní poptávkou po práci. V následující kapitole bude v této souvislosti vymezen pojem tržní poptávky po práci. 3.1.3 Tržní poptávka po práci Strana nabídky je zastoupena především domácnostmi, zatímco poptávkovou stranu reprezentují, jak uvádí KUCHAŘ (2007, s. 14) především firmy (zaměstnavatelé), jejichž hlavním úsilím je maximalizace zisku. Rozsah poptávky po práci je proto ovlivněn především dvěma faktory: přijetím nových pracovních sil se současně zvýší celková produkce podniku, ale zároveň se zvýší mzdové náklady. Z toho vyplývá, že při určování křivky poptávky po práci je potřebné vycházet z mezního produktu práce, který je definovaný jako přírůstek produktu, při zaměstnání dodatečné jednotky práce, jak uvádí LISÝ (2005, s. 266). Dle MANKIWA (1999, s. 388) mezní produkt práce klesá s rostoucím počtem pracovníků. Firma maximalizuje svůj zisk za předpokladu, že zaměstnává dodatečné jednotky práce až do bodu, kdy se hodnota mezního produktu práce rovná reálné mzdě. Pod touto úrovní zaměstnanosti je hodnota mezního produktu vyšší než mzda, takže najímání dalších zaměstnanců zvyšuje zisk firmy. Naopak při vyšší úrovni zaměstnanosti je hodnota mezního produktu nižší než mzda, takže zaměstnání dodatečné jednotky práce je neziskové. Tržní poptávka po práci má stejně jako tržní nabídka práce určité determinanty. Dle VACLAVÍKOVÉ (2009, s. 25) jsou hlavními determinantami poptávky po práci: cena práce (mzda), 13

poptávka po zboží a službách vyráběných pomocí práce, produktivita práce, cena vyráběných produktů, očekávání budoucí tržby, ceny ostatních vstupů, množství a kvalita pracovní síly. Dále VACLAVÍKOVÁ (2009, s. 25) uvádí, že stejně jako můžeme rozlišit individuální nabídku práce a tržní nabídku práce, můžeme také rozlišit individuální poptávku po práci a tržní poptávku po práci. Tržní poptávka po práci je horizontální součet individuálních poptávek všech firem poptávajících práci. 3.1.4 Rovnováha na trhu práce Rovnováha na trhu práce je určena vzájemnou interakcí tržní nabídky práce a tržní poptávky po práci. Tato interakce je ovlivněna řadou faktorů, které determinují rovnováhu na trhu práce. Cílem této kapitoly bude především popsat rovnováhu na trhu práce a také objasnit situaci, kdy ačkoli je trh práce v rovnováze, existuje určitá míra nezaměstnanosti. Dle KOLIBOVÉ (2005, s. 39) je dosažení rovnováhy na trhu práce složitější než na jiných trzích. Nabídka práce reaguje mnohdy na růst poptávky po práci pomalu. To je dáno dobou profesní přípravy, která je nutná pro získání poptávané kvalifikace. Podmínkou dosažení rovnovážného stavu na trhu práce jsou především pružné mzdy. KUCHAŘ (2007, s. 15) popisuje rovnováhu na trhu práce jako stav, kdy se agregátní, tj. souhrnná nabídka rovná agregátní, tj. souhrnné poptávce. Je to stav, kdy domácnosti nabízejí při dané reálné mzdě tolik práce, kolik chtějí a podniky najímají tolik pracovních sil, kolik jich při dané reálně mzdě chtějí najmout. Rovnováhu na trhu práce určuje především úroveň reálné mzdy. Trh práce je v rovnováze pouze tehdy, nachází-li se úroveň reálné mzdy v takové výši, při které domácnosti nabízejí právě tolik práce, kolik chtějí podniky najmout. Výše reálné mzdy je na úrovni, při které dochází k vyčištění trhu. 14

Obrázek č. 2: Rovnováha na trhu práce Zdroj: KOLIBOVÁ Helena, 2005. Trh práce a politika zaměstnanosti, str. 39 VACLAVÍKOVÁ (2009, s. 27) uvádí, že průsečík nabídkové (S) a poptávkové (D) křivky určuje rovnovážnou mzdu. Trh práce se nachází v rovnováze při rovnovážné mzdové sazbě a rovnovážné zaměstnanosti. Fungování trhu práce v rovnováze je znázorněno na obrázku, ve kterém vodorovnou osu tvoří množství pracovních sil (L), svislá osa ukazuje mzdovou sazbu (W), přičemž v bodě E při mzdě W a zaměstnanosti L je trh práce v rovnováze. KUCHAŘ (2007, s. 15) dále celou situaci doplňuje o fakt, že v této chvíli funguje ekonomika na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti. MARTIN (1985, s. 45) dodává, že i když je trh práce v rovnováze, neexistuje žádná záruka, že se ekonomika nachází ve stavu plné zaměstnanosti. Milton Friedman označil nezaměstnanost, která existuje, i když reálné mzdy zůstávají na rovnovážné úrovni, za přirozenou míru nezaměstnanosti. Ta je blíže specifikována v příloze. 3.1.5 Segmentace trhu práce Podmínky, za kterých lidé vstupují na trh práce, se liší podle toho, kam a na jaká pracovní místa nastupují. Trh práce se drobí na velký počet dílčích trhů, na kterých platí různá pravidla. Segmentační procesy vyjadřují potřebu diferenciace mezi jednotlivými součástmi trhu práce podle toho, jaký mají význam v sociálně ekonomické struktuře společnosti, jak dynamický je jejich vývoj a jaké možnosti nabízejí oběma aktérům. Každý segment odlišně strukturuje sociálně-ekonomické faktory, které jej tvoří. Trh práce je tedy množinou vzájemně se prolínajících a ovlivňujících segmentů, neustále se vyvíjejících podle toho, jakým vývojem prochází celá společnost, jak uvádí KUCHAŘ (2007, s. 31). 15

Dle KOLIBOVÉ (2005, s. 33) lze rozdělit trh práce na: primární a sekundární, formální a neformální, interní a externí. Primární a sekundární trh práce Členění trhu práce na primární a sekundární vychází z duální teorie trhu práce. Na primárním trhu práce se vyskytují lepší pracovní příležitosti, které nabízí relativní pracovní jistotu, kariérový růst, lepší pracovní i mzdové podmínky. Naopak na sekundárním trhu práce se vyskytují pracovní místa s nižší sociální prestiží i mzdovým ohodnocením a vyskytuje se zde také vyšší fluktuace pracovníků. Lidé pracující na tomto trhu jsou častěji vystaveni riziku kratší či delší nezaměstnanosti, mají relativně malou šanci zvýšit si svou kvalifikaci nebo přejit na primární trh. Na sekundárním trhu práce nacházejí častěji zaměstnání skupiny lidí, které patří mezi rizikové na trhu práce. Těmito rizikovými skupiny jsou především mladí lidé, nekvalifikovaní, příslušníci etnických menšin, lidé se zdravotním postižením, či v předdůchodovém věku, jak uvádí KOLIBOVÁ (2004, s. 33). Formální a neformální trh práce Dle MAREŠE (1994, s. 53) je formální trh práce trhem oficiálních pracovních příležitostí, který je kontrolovaný společenskými institucemi sloužícími k jeho regulaci. Zatímco neformální trh je většinou mimo kontrolu těchto institucí a týká se aktivit řazených obvykle do tzv. šedé či dokonce černé ekonomiky 2, samozásobitelství a domácích prací. Zapojením do neformálního trhu práce mohou domácnosti shromažďovat své příjmy, ale je klamná představa, že tento trh může vyrovnávat nezaměstnanost. Dále upozorňuje na fakt, že oba trhy jsou navzájem propojeny a lepší možnosti na trhu neformálním, jsou většinou podmíněny lepším postavením na trhu formálním. Interní a externí trh práce VÁCLAVÍKOVÁ (2009, s. 24) ve své publikaci uvádí, že klasifikace pracovního trhu na externí a interní vychází z perspektivy pohledu na pracovní trh. V případě externího trhu jde o trh, na kterém si jednotlivé firmy konkurují. Interní trh je potom trhem určité firmy. Pomoci tohoto rozdělení můžeme sledovat strategii přemísťování pracovních sil. Přemisťování jedinců na trhu práce ovlivňuje politika zaměstnanosti státu, která poskytuje 2 Představují činnosti, které jsou v rozporu s etickými a morálními normami a také zákonem dané země (nelegální podnikání, podnikání obcházející pracovní a daňové zákony) 16

stimulační pobídky k pohybu zaměstnanců mezi firmami, může také podporovat rozvoj lidských zdrojů uvnitř jednotlivých firem. 3.2 Nezaměstnanost Při pohledu do historie zjistíme, že za dob středověku se nehovořilo o nezaměstnaných nýbrž o chudých. Lidé, které bychom dnes mohli považovat za nezaměstnané, byli v průběhu celého středověku chápání jako součást chudiny, jak uvádí MAREŠ (1994, s. 35). Dle KOLIBOVÉ (2005, s. 81 83) se historie nezaměstnanosti začíná psát krátce po průmyslové revoluci 3, která vedla k nahrazování lidské práce stroji. Dále uvádí, že se situace výrazně změnila v 19. století, jelikož od této doby, až do současnosti staví nezaměstnanost milióny lidí, před problémy spojené se ztrátou zaměstnání či stěhování se za prací. Tuto situaci MAREŠ (1994, s. 36) doplňuje o fakt, že v tomto období nastaly také počátky zprostředkování práce státními institucemi a také počátky celonárodních a státem garantovaných systémů pojištění pro případ nezaměstnanosti. Dále uvádí, že 1. světová válka nezaměstnanost téměř odstranila, ale ta se opět objevila s počátkem deprese 1920 1921, která se dramaticky opakovala a vyvrcholila v třicátých letech. Dle internetových stránek EUROEKONOM začala hospodářská krize roku 1929, přesně 24. října, kdy došlo k pádu burzy na Wall Street. Krize zasáhla téměř všechny země včetně Česko-Slovenské republiky, kde na konci roku 1929 nezaměstnanost činila 6 %, zatímco na konci roku 1932, kdy krize gradovala, stoupl ukazatel na hodnotu 26 % 4. Během 2. světové války byla ekonomika přizpůsobována potřebám války, jak uvádí SIRŮČEK (2007, s. 82). Když se opět zaměříme na Česko-Slovenskou republiku, tak její hlavní přínos pro nacistické Německo spočíval především v těžkém průmyslu. To mělo za následek, že rostl objem průmyslové výroby a s ním i zaměstnanost. 3 Rok 1780 4 Statistiky z období krize, která propukla ve třicátých letech 20. Století jsou ovšem nepřesné, jak uvádí KOLIBOVÁ (2004, s. 85) 17

MAREŠ (1994, s. 38) uvádí, že v povalečné Evropě nepřekračovala míra nezaměstnanosti 3 4 %, což můžeme považovat za normální frikční nezaměstnanost. Počet dlouhodobě nezaměstnaných byl tehdy zanedbatelný. V Evropě končí sen o plné zaměstnanosti v 70. letech 20. století kdy dochází nejdříve na konci roku 1973 (ceny ropy 4x větší) a poté následně roku 1979 k ropným šokům. Evropská průmyslová odvětví spoléhající se na levnou energii nebyla schopna za těchto podmínek ustát konkurenční boj na světovém trhu, jak uvádí KOLIBOVÁ (2005, s. 87). Dle SLANÉHO (2002, s. 353-354) byla situace v Česko-Slovenské republice za dob socialismu jiná, jelikož za dob centrálně plánované ekonomiky oficiálně nezaměstnanost neexistovala, ale naopak existoval nedostatek pracovních sil z důvodu, že řada lidí byla zaměstnána a placena za práci, která by v podmínkách tržního hospodářství placena nebyla. Poté co byla nezaměstnanost uvedena do historického kontextu, bude v následujících odstavcích blíže specifikován samotný pojem nezaměstnanosti, se kterou se v současnosti většina zemí potýká. FUCHS (2005, s. 139) uvádí, že nezaměstnanost bývá označována za projev poruchy na trhu práce. Problematika nezaměstnanosti, její existence a příčiny, patří již dvě století k problémům, jímž ekonomie věnuje pozornost. Revoluční objev v chápání nezaměstnanosti přinesl J. M. Keynes 5 ve svém díle Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz, kde popsal fungování trhu při nepružných mzdách a popsal tak situaci na trhu, která je doprovázena nedobrovolnou nezaměstnaností. Keynes tvrdil, že se mzdy nepohybují tak, aby vyčistily trh, a to vede k disproporcím mezi těmi, kdo práci hledají a volnými pracovními místy. Do této doby byla nezaměstnanost vysvětlována Klasickou teorii, která počítala s tím, že se mzdy pohybují nahoru a dolů, aby vyčistily trh. SAMUELSON (1995, s. 284-285) uvádí, že nezaměstnanost je v moderních společnostech ústředním problémem. Když je nezaměstnanost vysoká, dochází k mrhání zdroji a důchody lidí jsou nízké, během takových období rovněž ekonomické obtíže ovlivňují emoce lidí a rodinný život. 5 John Maynard Keynes 1883 1946 18

Každá ekonomika disponuje určitým množstvím výrobních faktorů. Při maximální možné úrovni vytížení výrobních faktorů se ekonomika nachází na úrovni potenciálního produktu, tedy maximální udržitelné úrovni výstupu. V případě, že se ekonomika nenachází na úrovni potenciálního produktu, dochází k onomu zmiňovanému mrhání zdroji a zvyšování míry nezaměstnanosti. VÁCLAVÍKOVÁ (2009, s. 46) definuje nezaměstnanost jako nerealizovanou nabídku práce na trhu práce. Jedná se o stav nerovnováhy na trhu práce, kdy nabídka převládá nad poptávkou nebo kdy struktura nabídky neodpovídá struktuře poptávky. Na trhu práce se při dané reálné mzdě nachází více domácností, které zde svojí práci nabízí, než firem, které práci poptávají. Tento jev může být také výsledkem nerovnovážného rozmístění pracovních sil v jednotlivých odvětvích. 3.2.1 Měření nezaměstnanosti Aby mohlo být řečeno, jaká je úroveň nezaměstnanosti, musí být nejdříve vymezeno: kdo je nezaměstnaný, koho lze řadit mezi zaměstnané, kdo spadá do ekonomicky aktivního obyvatelstva, kdo je ekonomicky neaktivní. Dle MUSILA (2008, s. 345) se v ekonomice za nezaměstnané považují osoby starší 15 let a dále splňují tato kritéria: nemají placené zaměstnání ani příjem ze sebezaměstnání, aktivně hledají práci, Jsou připraveni nastoupit do práce do 14 dnů. JUREČKA (2010, s. 135) doplňuje, že zaměstnaní jsou lidé, kteří pracují na plný nebo částečný úvazek. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo je tvořeno zaměstnanými a nezaměstnanými. Ostatní osoby v produktivním věku, které nemají zaměstnání, ani ho z nejrůznějších důvodů nehledají, jsou řazení do kategorie ekonomicky neaktivních. Do kategorie ekonomicky neaktivních patří zejména studenti, lidé v domácnosti, kteří pečují o malé děti nebo handicapované členy rodiny, zdravotně postižení, kterým zdravotní stav nedovoluje pracovat a osoby, jež si zvolily jiný způsob života. 19