ILUSTROVANÁ ENCYKLOPEDIE âesk CH HRADÒ

Tomá Durdík ILUSTROVANÁ ENCYKLOPEDIE âesk CH HRADÒ DODATKY Nakladatelství Libri Praha 2002

Rukopis této knihy vznikl za podpory grantového projektu MK âr O1/2000 âeské hrady tvorba korpusu. Autor pfiipisuje tuto práci památce doc. PhDr. et JUDr. Dobroslava Líbala, DrSc. Kresby: ing. arch. Vlastimil Durdík, doc. PhDr. Tomá Durdík, DrSc., Jana Minarãíková, Jaroslava Durdíková Kresba mapy: Lenka Batulková Fotografie: doc. PhDr. Tomá Durdík, DrSc., Hana Tou ková, Fotoarchiv ARÚ AV âr, popfi. dal í, v úvodu zmínûní autofii ãi v popiskách uvedené instituce, jimï náleïí dík. doc. PhDr. Tomá Durdík, DrSc., 2002 Libri, 2002 ISBN 80-7277-114-0

OBSAH Úvod 7 Slovník hrady, stavitelé, stavebníci, badatelé, základní pojmy 9 Rejstfiík hradû 116 Literatura 119 Seznam ilustrací 133 Mapa 138 Errata k 1. a 2. vydání 139

ÚVOD Stfiedovûké hrady náleïejí k objektûm, které v rámci na- eho památkového fondu nejvíce pfiitahují pozornost nej ir í vefiejnosti. Svûdãí o tom i fakt, Ïe se Ilustrovaná encyklopedie ãesk ch hradû záhy doãkala druhého vydání a následného dotisku. Nekoneãná stavba lidského poznání je v ak stále obohacována nov mi kameny a díky dynamickému rozvoji ãeské kastellologie rychle pfiib vají nové nebo jsou korigovány staré poznatky o ãesk ch hradech. Tyto nové informace pochopitelnû vyïadují zohlednûní. Vzhledem k tomu, Ïe v rámci dal ích vydání Ilustrované encyklopedie ãesk ch hradû není moïné zasahovat do podoby vydání prvého (resp. druhého), bylo nutné velk nárûst nov ch informací, doplàkû a zpfiesnûní, popfi. oprav fie it formou tûchto samostatnû vydan ch dodatkû, které by vzhledem k jiï zmínûnému ãilému dûní v ãeské kastellologii mûly stát na poãátku nové, dle potfieby vydávané fiady. Dodatky obsahují nové odkazy na literaturu, doplàky a nová zji tûní, stejnû jako opravy, které vycházejí z informací, které byly získány v období mezi 21. ãervnem 1999 a 31. prosincem 2001. Zafiazena jsou do nich zejména nová zamûfiení a novû zji tûná ãi pofiízená dokumentace. Podoba tûchto dodatkû, jeï vycházejí z moïností nakladatelství, ale pfiedev ím z toho, Ïe sv m pojetím odpovídají celkové koncepci Ilustrované encyklopedie ãesk ch hradû, neumoïàuje pfiíli diskusi, ani obsáhlej- í polemiku s chybn mi, ãi kontroverzními pfiedstavami a tvrzeními obsaïen mi v nûkter ch citovan ch titulech. Platí to zejména v pfiípadech, kdy tato tvrzení mají mal styk s realitou a jejich charakter stojí na pokraji serióznosti. V dobû v roby prvého vydání byl prûbûïnû doplàován soupis literatury. Takto zafiazené tituly bylo moïno je tû do tohoto soupisu zalomit, ale to jiï bohuïel neplatilo o odkazech pod jednotliv mi hesly. Ty byly proto souhrnnû zafiazeny za soupis literatury (str. 709 710). Pro usnadnûní práce s Ilustrovanou encyklopedií ãesk ch hradû jsou tyto odkazy k jednotliv m heslûm rozepsány v rámci tûchto dodatkû. Pokud tedy ãtenáfi v soupisu literatury dodatkû nenajde titul, na nûjï je odkazováno, byl jiï v soupisu literatury dosavadních vydání zafiazen a je nutné jej hledat na tomto místû. Z ohlasû na prvá dvû vydání vyplynulo, Ïe urãitá ãást ãtenáfiû nenalezla v historick ch pasáïích vyãerpávající v ãty majitelû, jejich pfiíbuzn ch, rodin a osudû, stejnû jako v ech doloïen ch historick ch dat, která lze pfiímo i nepfiímo k tomu kterému hradu a pestr m osudûm jeho drïitelû vztáhnout. V této souvislosti je nutno opakovat, Ïe úãelem Ilustrované encyklopedie ãesk ch hradû není a díky reáln m moïnostem jak autora, tak nakladatelství ani nemûïe b t vyãerpávající zpracování historie a historick ch souvislostí jednotliv ch majitelû a jejich rozvûtven ch rodin, tím ménû úpln v ãet v ech epizodick ch drïitelû a zpracování jejich ir ích osudû. Takto pojaté nároãné práce, jejichï v povûì ke konkrétním hradûm je povût inû nevelká, nepochybnû musí zûstat doménou historikû a archiváfiû. V rámci Ilustrované encyklopedie ãesk ch hradû stojí v popfiedí zájmu samy hrady, zejména pak jejich datování, podoba a stavební v voj. Proto byl do historick ch pasáïí zafiazen v bûr historick ch údajû, které jsou v této souvislosti podstatné a vypovídající. Kvalitativní dûlení stfiedovûk ch feudálních sídel na hrady a tvrze, praktikované jiï od stfiedovûku, náleïí k ãesk m specifikûm. Jak jiï bylo mnohokráte zdûraznûno, není mezi nimi jasná hranice, jíï by bylo moïné zcela pfiesnû definovat. Za jedno z hlavních kritérií pfiifiãení toho kterého konkrétního objektu jedné z obou kategorií b vá brána v povûì písemn ch pramenû. Ani toto kritérium, jak jiï bylo uvedeno, v ak není prosto problémû. Skupina staveb, které by umoïàovaly svou podobou a v stavností zafiazení mezi hrady, je nepochybnû iroká a nûkteré dal í, pûvodnû neuvaïované památky jsou vzhledem k nov m názorûm nûkter ch badatelû pfiipomenuty i v tûchto dodatcích. Nejde v ak pochopitelnû (a ani nemûïe jít) o Ïádn systematick pfiehled této skupiny, v jejímï rámci se o tradiãním zafiazení mezi tvrze pfiekvapivû nepochybuje u objektû, jeï nejvíce charakteristiku hradu naplàují (namátkou napfi. Staré Kestfiany Horní tvrz, Roztoky u Prahy, Popovice, Hradenín, Îinkovy, Zákupy, Staré Hrady, Cukn tejn atd.). Jak ukazuje v souãasnosti vycházející Encyklopedie ãesk ch tvrzí, vydávaná nakladatelstvím ARGO, ani ze strany badatelû zab vajících se tvrzemi není tato otázka pregnantnû definována, tím ménû ujasnûna. Nezb vá neï údiv nad tím, co v e mûïe b t nûkter mi autory mezi tvrze fiazeno. PfiestoÏe od prvého a druhého vydání Ilustrované encyklopedie ãesk ch hradû neuplynula dlouhá doba, bylo nutné zafiadit do tûchto dodatkû poãetné informace o tûïk ch ztrátách (a to bohuïel zdaleka ne v ech), které v tomto období ãeské hrady jako jednu z nejatakova- 7

ÚVOD nûj ích souãástí národního kulturního dûdictví postihly. Urãitá ãást je nepochybnû v sledkem pfiirozeného procesu rozpadu, urychlovaného rûzn mi antropogenními faktory (jako jsou kyselé de tû, rázové vlny pûsobené nadzvukov mi letadly apod.), vût ina je v ak v sledkem pfiímého lidského pûsobení od jistû dobfie mínûné naivní snahy a neinformovanosti, pfies rûzné formy agresivní nekulturnosti, aï po hrabivost a hloupost. Tento smutn v ãet se nepochybnû stává v mluvn m mementem, které nemûïe nechat lhostejn m Ïádného zodpovûdnû uva- Ïujícího zájemce jak o hradní architekturu, tak o národní kulturní dûdictví jako takové. Je tû naléhavûji neï doposud musíme pfiipomenout, Ïe budoucí osud ãesk ch hradû je záleïitostí nás v ech a mnohdy závisí na osobním pfiístupu a odvaze jednotlivcû ochotn ch pozvednout v pfiípadû potfieby svûj hlas. Podûkování za pfiátelské poskytnutí informací a zejména dokumentace a také za jinou formu pomoci pfii zpracování tûchto dodatkû náleïí J. Bekové, J. Bene ové, M. Cejpové, E. âerné, J. Frolíkovi, F. Gabrielovi, M. Gojdovi, J. Kalferstovi, V. Ka parovi, P. Kauskovi, J. Kláp tûmu, J. Klsákovi, P. Mackovi, P. Mejstfiíkovi, J. Pachnerovi, J. Prostfiedníkovi, V. Ry avému, E. Semotanové, J. Siglovi, J. Slavíkovi, P. ebestovi, J. Úlovcovi, R. Vejvodovi, V. Vítkovi, V. Vokolkovi, J. Waldhauserovi, L. Wettenglovi a F. Zárubovi, za provedení vût iny nov ch kreseb pak V. Durdíkovi. 8

ADR PACH SLOVNÍK HRADY, STAVITELÉ, STAVEBNÍCI, BADATELÉ, ZÁKLADNÍ POJMY Hvûzdiãkou oznaãené pojmy jsou hesla nová, která nebyla v pfiedchozích dvou vydáních Ilustrované encyklopedie ãesk ch hradû. ADR PACH (okr. Náchod) Ve v chodním jádru hradu byly na severní stranû rozpoznány pozûstatky vstupu pomocí do skalního podloïí zasekané chodby. Lit.: Slavík 1993 d; âíïek Slavík 1999; Dusil 1999. Obr. 1. Adr pach. PÛdorys v chodního jádra. ipkami vyznaãena pfiístupová chodba (podle J. Slavíka). Obr. 2. Angerbach. PÛdorys hradu. Obrys sond archeologického v zkumu teãkován. 9

ANDùLSKÁ HORA ANGERBACH u KoÏlan (okr. PlzeÀ- -sever) (viz téï obr 3. na str. 10) *ARCHEOLOGIZACE proces pfiemûny historické reality v archeologickou nálezovou situaci. Archeologizací se podoba historické reality (napfi. stavby) modifikuje zpûsobem, kter je odvisl od mnoha faktorû. Pfies moïn totální zánik nûkter ch komponent (napfi. organick ch hmot ve standardních podmínkách) zûstává v archeologické situaci vût ina informací zachována a je archeologick mi metodami ãitelná. Vzhledem k mnoïství vlivû, které mohou prûbûh archeologizace determinovat, mûïe archeologizace téhoï typu situace probûhnout více zpûsoby s odli nou mírou v povûdi. Diametrálnû se tak mûïe napfi. li it vypovídací schopnost jednorázovû katastrofálnû zaniklé stavby nepo kozené mlad í- Obr. 3. Rekonstrukce procesu archeologizace nádvorní zdi hrázdûného paláce hradu Angerbachu u KoÏlan. 1 podloïí, 2 mazanicové pojivo a omítky, 3 vrstvy z doby stavby a Ïivota hradu, 4 destrukce svrchních ãástí stavby s velk m podílem mazanice, 5 hrubá destrukce s pfievaïujícími kameny z v plnû hrázdûné konstrukce, 6 humus a drn. A stav v dobû Ïivota hradu, B stav po zchátrání budovy a ãásteãné destrukci jejích horních ãástí, C stav po vyvrácení stûny do interiéru paláce a zhmoïdûní vrstev za ní, D nálezov stav zji tûn archeologick m v zkumem (po vyhnití dfievûn ch prvkû, dislokaci a navûtrání kamenû spodní ãásti v plnû). ANDùLSKÁ HORA (okr. Karlovy Vary) Lit.: Klsák 1993; 1994. ANGERBACH viz T fiov Obr. 4. Rekonstrukce postupu archeologizace severozápadní stûny severozápadního kfiídla hradu v íãanech. A situace ve stfiedovûku. Obvodová zeì byla vzhledem k zahloubení interiéru stupàovitû zaloïena, v uklízené podlaze stahovací jímka na vlhkost. B stav po destrukci dfievûn ch ãástí stavby a jejich omazû. Ve vrstvû nevypálené mazanice díry hlodavcû postupnû se zaná ející humusem. C stav po destrukci horních ãástí zdûn ch konstrukcí. D nálezov stav vznikl v dûsledku nûkolikanásobného rabování stavebního kamene ze zdiva i destrukcí a po kození v kopem inïen rsk ch sítí. 1 geologické podloïí, 2 severozápadní zeì kfiídla, 3 v dobû stavby vyhfiezlá a napadaná malta, 4 Ïivotní neãistoty v parkánu, 5 destruovaná mazanice z omazu dfievûn ch konstrukcí, 6 dfievo, 7 drn, 8 hrubá destrukce s velk mi kameny, 9 humózní v plà dûr hlodavcû, 10 vrstvy jemného pfiekopaného stavebního odpadu, z nichï byl vytûïen stavební kámen, 11 v plà v kopu vodovodu (R roura). 10

BECHYNù mi zásahy od v povûdi vyklizeného, postupnû rozebraného a mlad ími zásahy postiïeného analogického objektu, obdobnû v povûì situace s dochovan mi organick mi hmotami b vá odli ná od situace, v níï se nedochovaly. I podoba kvalitní archeologické situace mû- Ïe b t znaãnû vzdálena od pûvodního stavu a absence nûkterého jevu v jejím rámci (tedy nenalezení niãeho ) mûïe b t dûleïitou informací. Mimofiádné mnoïství poznatkû mohou skr vat téï na prv laick pohled nezajímavé a bohu- Ïel mahem likvidované situace (napfi. destrukãní vrstvy, tedy bouraãka ). MoÏnost pfieãtení a vysvûtlení mnohdy znaãnû sloïité archeologické situace je pfiímo odvislá od jejího odborného zkoumání a dokumentace. Archeologick v zkum je totiï destruktivní v zkumnou metodou a informace obsaïené v rozebírané archeologizované situaci musí pfiejít do dokumentace tohoto v zkumu. Neodborn m v kopem ãi zásahem jsou v naprosté vût inû pfiípadû jednou pro vïdy zniãeny základní souvislosti a ztraceny nenahraditelné historické prameny. ÚroveÀ informací získan ch z archeologické situace je tedy pfiímo úmûrná zodpovûdnosti, zku enostem a kvalitû práce specializovaného odbornû koleného archeologa. V kopy a zásahy amatérského zájemce, které jsou také v rozporu s platn mi zákony, prakticky vïdy pfiiná ejí zásadní ztráty a po kození historického pramene v na em pfiípadû hradu, neboè mnoho z pohledu profesionála triviálních situací (napfi. negativû vytûïen ch zdiv) ne kolen v kopce vûbec není schopen rozpoznat, natoï dokumentovat a vysvûtlit. âeské hrady pfiedstavují patrnû podobn mi zniãujícími aktivitami nejpostiïenûj í ãást národního kulturního dûdictví. ProtoÏe archeologick ch historick ch pramenû je koneãné mnoïství (Ïádn zniãen není moïno rekultivovat ), jsou i dosavadní ztráty pramenné základny v pfiípadû ãesk ch hradû rozsáhlé a pováïlivé. Z tohoto dûvodu by se kaïd, kdo k nim má zodpovûdn vztah, mûl snaïit aktivnû pfiispût k tomu, aby archeologické situace, které na ãesk ch hradech zbyly a jeï pfiedstavují integrální souãást jejich památkové hodnoty, byly nadále uchránûny pfied nezodpovûdn m niãením, byè maskovan m sebelíbivûj ími naivními pfiedstavami a projekty, provádûn mi mnohdy s velk m osobním nasazením. BATERIOVÁ VùÎ K otázce datování Kotnovské vûïe na hradû v Tábofie viz Hradi tû. Obr. 5. Bechynû. Plán hradu a ãásti mûsta z doby mezi lety 1724 1776. Zadní hrad je je tû zastavûn po celém obvodu a na pfiedhradí stojí kostelík sv. Jifií (oznaãen B). BEâOV NAD TEPLOU (okr. Karlovy Vary) Archeologick m v zkumem v letech 2000 aï 2001 byl ovûfien prûbûh hradby jádra hradu u bergfritu a v prostoru klasicistní konírny. Lit.: Mayer 1871; Bernau 1875 b; Nováková 1963; Heroutová Holanová Balabánová 1964; Líbal Pelzbauer Charvátová 1975; Ebhardt 1980; Berger Záhofi Kyncl 1995; Bene 2000; Bene 2001; Kuthan 2001. BECHYNù (okr. Tábor) Stfiedovûk hrad byl vybaven vûïí, kterou v roce 1580 zbofiil Baltassare Maggi. Kde stála, ov em nevíme. Mohlo jít o prostor druhého pfiedhradí (kde pak následnû Maggi stavûl zámecká kfiídla), nebo o vlastní jádro. ProtoÏe zpráva podobu vûïe nijak nespecifikuje, nelze ani zcela vylouãit, Ïe by takto mohla b t eventuálnû oznaãena i velká, pfii památkov ch zásazích v sedmdesát ch letech 20. století odkrytá pozdnû gotická ba ta uzavírající na stranû nad fiekou pfiíkop mezi druh m pfiedhradím a jádrem. V pfiípadû této mohutné stavby v ak lze sotva pfiedpokládat vyloïenû vûïovit charakter. (viz téï obr. 145 na str. 78) Lit.: Militk 1996; Vlãek 1999. 11

BEZDùZ BEZDùZ (okr. âeská Lípa) F. Gabriel naposledy spojil dochované relikty na svahu a vrcholu Malého Bezdûzu s hornick m sídli tûm z doby sklonku 14. a prvé poloviny 15. století. MoÏnost opevnûní vrcholu v ak nevylouãil. Lit.: Anonym bez data; Heber 1880; Girsa 1998 b; Girsa Hanzl 1999; Gabriel Panáãek 2000 a; Gabriel 2001; Girsa Hanzl 2001. BÍLINA (okr. Teplice) Lit.: Radovi 1998. BISCHOFSTEIN viz Skály BLANSKO (okr. Ústí nad Labem) Rozbor archeologick ch nálezû z hradu proveden J. ediv m ukázal, Ïe místo hradu bylo nejspí e nepfiíli intenzivnû osídleno jiï v dobû od druhé poloviny 13. do poãátku 14. století. Vstup do hradu byl zjevnû fie en odli n m zpûsobem, neï jak pfiedpokládala D. Menclová. V jiïním vrcholu hradního areálu existoval polygonální ba tovit útvar. Ostroúhl stavební prvek pfied ním, povaïovan za bastion ze 17. století, je spí e mostnicí, na níï navazovala dfievûná mostní konstrukce podél jihozápadního líce zmínûného polygonálního útvaru. K ní se pak ostroúhle bokem pfiikládal padací most, kter se spou tûl z nakoso postavené ãtverhranné branské vûïe, dvojboce vystupující z obrysu hradu. Dne ní fie ení vstupu je pak mlad í úpravou, která si vyïádala znaãn zásah do pûvodní terénní situace. Ke stejnému závûru nezávisle dospûl J. ediv. Ten také pfiedpokládá dvojdílnost hradního areálu. Ze zástavby níïe poloïené ãásti hradu se na v chodní stranû dochovaly pozûstatky rozmûrnûj í budovy s valenû zaklenut m sklepem, v jejímï rozsahu je patrná v obvodové hradbû zazdûná pûlkruhovû sklenutá branka. Jádro neznámé podoby by pak pfiedstavovala nevelká, oproti vnûj í o 5 m v e poloïená plocha pfii jiïní hradbû (dnes zkomolená objektem rozhledny), jeï dle star ích popisû a plánkû patrnû obsahovala trojprostorov palác. Lit.: Umlauft 1929; míd 2001; ediv v tisku. Obr. 6. Blatná. Zobrazení hradu na fresce v jídelnû starého paláce. BLATNÁ (okr. Strakonice) Na fresce z roku 1469 ve druhém patfie starého paláce, jeï znázoràuje alegorii novorozeneckého vûku, je dle názoru J. Vítovského zachycen hrad Blatná. Urãitou dispoziãní podobnost by snad eventuálnû bylo moïné shledávat v jádfie zakresleného hradu. Ten v ak oproti Blatné nestojí ve vodû a pfied such m pfiíkopem je opatfien vnûj ím opevnûním s hradbou se tfiemi okrouhl mi vû- Ïemi. K moïnosti ztotoïnûní zobrazeného hradu s Blatnou je nepochybnû nutno pfiistupovat s velmi znaãnou rezervou. Lit.: Olejník 2000; Ka iãka Nechvátal 2001; Vítovsk 2001. Obr. 7. Blatno. Hrad na kresbû z roku 1900. BLATNO (okr. Chomutov) Na mapû Blatna z roku 1817 uloïené mezi star mi tisky ve sbírkách Okresního muzea Chomutov, na níï upozornil J. Pachner, je zámek zachycen je tû jako ãtyfikfiídl objekt lehce lichobûïného pûdorysu. V chodní kfiídlo je zde oproti ostatním zakresleno jako v raznû ir í. V dochovan ch suterénech jeho nádvorního traktu si t Ï badatel pov iml, Ïe ve zdivu je druhotnû pouïito mnoïství gotick ch architektonick ch ãlánkû. Není pochyb o tom, Ïe by si tento 12

BLATNO Obr. 8. Bradlec. PÛdorys hradu (podle T. Tomíãka). 1 zdivo z poãátku 14. století, 2 zdivo z doby okolo poloviny 14. století, 3 zdivo z doby okolo pfielomu 14. a 15. století, 4 úpravy Klubu ãesk ch turistû z roku 1939. 13

*BLE ENSK VRCH Obr. 9. Brand s nad Labem. Leteck snímek s dobfie patrn m zemním opevnûním. v znamn a doposud nedocenûn objekt zaslouïil provedení alespoà standardního stavebnû historického prûzkumu. Definitivnûj í slovo pfii fie ení jeho sloïité problematiky v ak bude nepochybnû náleïet budoucí archeologické sondáïi. Lit.: Strohschneider 1919; Gröschl 1963; Janãák 1974; afránek 1991; Pachner 2000 a. *BLE ENSK VRCH viz Hrad na Ble enském vrchu BOLKOV (okr. Trutnov) Lit.: Hejna 1983 f; Wolf 1999 b; Úlovec 2000 b. BOR U TACHOVA (okr. Tachov) Lit.: Radovi 1998; Kuthan 2001. BOREK viz âerven Hrádek BOROVSKO (okr. Bene ov) Lit.: Úlovec 2000 b. BRADLEC (okr. Semily) Stavební v voj hradu byl zjevnû pomûrnû sloïit. Z prvé stavební fáze z poãátku 14. století se dochovaly prakticky pouze fragmenty z ãediãe vyzdûné obvodové hradby, na v chodní stranû s pozûstatkem jednoho zubu cimbufií. Západní, nejspí e vstupní stranu jádra vymezovala hradba, za níï bylo mohutn m násypem vytvofieno nádvofií. Právû tento násyp se stal pfiíãinou takfika úplného zániku zmínûné hradby, z níï jsou dnes dochovány pouze nepatrné pozûstatky obou jejích navázání na ãediãov skalní útvar. Pfii v chodní hradbû nejspí e stávala budova, jejíï podoba je nejasná. Dal í budovu, snad palác, mûïeme pfiedpokládat na jiïním ãediãovém útvaru. Jak vyhlíïely a jak rozsah mûly dal í ãásti hradu doposud nevíme, i kdyï existenci pfiedhradí, nejspí e na západní stranû, je nutné pfiedpokládat jiï od poãátku. V této dobû patrnû mohl vzniknout i pfiíkop s valem na v chodní stranû. Ve druhé stavební fázi, datovatelné snad do doby po polovinû 14. vûku, byla radikálnû pfiefie ena zástavba na jiïním ãediãovém vrcholu. Do kouta, vymezeného jiïní a v chodní obvodovou zdí z prvé fáze, byla vloïena ãtverhranná plochostropá obytná vûï. Zda se stavûlo i v jin ch ãástech hradu, nejsme za souãasného stavu vûdomostí schopni urãit. V znamné zmûny pfiinesla pfiestavba z konce 14. století, kdy vznikl zejména severní palác s polookrouhlou vûïí, jehoï líce byly vystavûny ze tuk. Pfiestavby se v této dobû doãkala i zástavba na jiïní stranû jádra, kde na obytnou vûï navázala nejspí e palácová budova. Stavûlo se téï pfii v chodní stranû jádra, jak napovídá dochovan sklep a zpevnûní. âásteãnou znovuv stavbu si vyïádala i staticky problematická západní hradba jádra. S touto stavební fází mû- Ïeme spojovat také vznik ãásteãnû dochovaného ohrazení západního pfiedhradí a snad i budovy v moïném pfiíhrádku na v chodní stranû pod jádrem. V poznání podoby hradu Bradlec zûstává velmi mnoho otevfien ch otázek, které by mohl pomoci vyfie it jen budoucí archeologick v zkum. T kají se zejména komunikaãního schématu hradu, rozsahu a datování nesporn ch i pfiedpokládan ch souãástí vnûj ího ohrazení i v voje fie ení vlastního jádra. K tomu, aby bylo moïné se kvalifikovanûji vy- 14

BUDYNù NAD OH Í jádfiit k podobû hradu v jeho prvé stavební fázi, se nedostává potfiebn ch informací. Ve druhé a tfietí stavební fázi získal zjevnû módní blokovou dispozici a to (analogicky sousednímu Kumburku) za cenu radikálního pfiefie ení podoby jádra. Lit.: Brestovansk Stará 1998 b; Tomíãek Úlovec v tisku. BRADLO (okr. Trutnov) Lit.: Hejna Wolf 1968; Hejna 1983 f. BRAND S NAD LABEM (okr. Praha- -v chod) Lit.: Kroupa 1999. BRAND S NAD ORLICÍ (okr. Ústí nad Orlicí) Lit.: Láska 1948 1949. BRU TEJN viz Bfiec tejn B EC TEJN (Bru tejn, Silber tejn, okr. Trutnov) Lit.: art 1977 a; Sigl Wolf 1993; Wolf 1999 b. B EZÍN (okr. PlzeÀ-sever) Lit.: RoÏmbersk Novobilsk Mikota 1999; Knol Chmelífi 2000; Úlovec 2000 b. B EZINA (okr. Rokycany) Do lo k destrukci podstatné ãásti hlavní fasády (v rozsahu jednoho okna a stfiedního vstupního portálu) ternberského Obr. 10. Buben. Leteck snímek z edesát ch let 20. století. altánu, kter byl roku 1810 vestavûn do zfiícenin velké vûïe. Zfiícená ãást byla v roce 2000 znovu vystavûna a cel, ze zbytku donjonu zfiízen altán má b t postupnû uveden do pûvodního stavu. Lit.: Noháãová 2001. B EZNICE (okr. Pfiíbram) Lit.: Kerschová 1970; Kopeãek 1986. BUBEN (okr. PlzeÀ-sever) Lit.: Krãmáfi 2001. BUDùTICE (okr. Klatovy) Lit.: KfiíÏ 2000 a. BUDYNù NAD OH Í (okr. Litomûfiice) Na dfievofiezu z doby okolo roku 1600 v Paprockého Diadochu, jenï zachycuje Obr. 11. Budynû nad Ohfií. Hrad v dobû okolo roku 1600 na dfievofiezu z Paprockého Diadochu. 15

BU TùHRAD Obr. 12. Bu tûhrad. Souãasná situace zástavby v hradním areálu s uveden mi ãísly popisn mi domû podle katastrální mapy 1 : 1 000. hrad jiï po renesanãní pfiestavbû, stojí v jihov chodním nároïí jádra mohutná ãtverhranná dominantní a nepochybnû obytná vûï ukonãená renesanãní cibulí. Vstup do hlavního hradebního okruhu pod ní umoïàuje vûïovitá brána. Jádro je zastavûno po v ech ãtyfiech stranách a pod zmínûnou velkou vûïí z nûj vybíhá zámecké kfiídlo. Doposud dochovaná vûï v severov chodním nároïí se jiï pohledovû neuplatàuje. Situace v jihozápadním nároïí není zcela jasná, existenci samostatné stfiechy sníïené vûïe v ak nelze vylouãit. Nad stfiechu západního kfiídla se zakreslenou nádvorní pavlaãí vystupují ãtyfii vysoké jehlancové stfií - ky, nejspí e zastfie ující ark fie. Podobu niï í vûïovité stavby má i západní brána vnûj ího ohrazení. Ikonografick doklad existence jihov chodní vûïe v znamnû podporuje úvahy o kastelovém typu pûvodního hradu. Lit.: Radovi 1998; Tomas 1999. BU TùHRAD (okr. Kladno) Dal í poznatky o podobû hradu byly získány záchrann m archeologick m v zkumem na telefonizaãních v kopech v roce 1999. Ukázalo se zejména, Ïe bránu, která spojovala vnitfiní hrad s v chodním pfiedhradím (mezi ã. p. 17 a 20), tvofiil prûjezd stavby nejasného charakteru (branské vûïe?). Zachytit se podafiilo i patník jeho zadního portálu. V znamné pozûstatky zvlá tû renesanãní fáze v chodního kfiídla jádra, patrnû vãetnû toãitého schodi tû, byly odkryty pfii domû ã. p. 15. Autorem kresby na obr. 154 v 1. a 2. vydání je Jan Antonín Venuto. Lit.: Durdík Jufiina 1999; 2000; Smejtek Jufiina Mare ová 1999; Durdík Su ick 2000; Razím a kol. 2001. BU TùHRAD viz Pustohrad BYSTR (okr. Náchod) Nevelk archeologick v zkum nepfiíli rozmûrné jednodílné dispozice, ze dvou stran opevnûné pfiíkopem a valem, ukázal, Ïe existovala ve 2. polovinû 13. století a ve století 14. zanikla poïárem. Její opevnûní mûlo zjevnû lehãí dfievûnou konstrukci. Na nejvy ím bodû za íjo- Obr. 14. Bystr. Plán hradu. Obrys archeologick ch sond teãkován (podle R. Tichého J. TÛmy V. Wolfa). 16

*BYST ICE NAD ÚHLAVOU Obr. 13. Bu tûhrad. Západní brána, sousední ba ta a polygonální vûï na kresbû K. Brantla z prvé poloviny 19. století. v m pfiíkopem stávala nejspí e ãtverhranná stavba s kamennou podezdívkou, jak dokládá v zkumem zachycená destrukce a Ïlab. Celkovû se jednalo o ménû nároãnou stavbu, která buì plnila pomocnou funkci, nebo je projevem nezdafieného zakladatelského zámûru. Lit.: Svoboda Úlovec Chotûbor Procházka Fi era Anderle Slavík Rykl Durdík Brych 1998; Tich TÛma Wolf 1999. *BYST ICE NAD ÚHLAVOU (okr. Klatovy) hrad, ãi spí e velká tvrz pfiestavûná na zámek v obci nad bfiehem Úhlavy. V poslední dobû byla jako hrad oznaãena jedna z v vojov ch fází feudálního sídla v Bystfiici nad Úhlavou. Tento fakt má kromû v stavnosti zdej í tvrze oporu i v písemn ch pramenech. Tvrz, poprvé v písemn ch pramenech uvádûná Obr. 15. Bystfiice nad Úhlavou. Plán pfiízemí dne ního zámku (podle J. Úlovce). 17