TÉMA REGIONU VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY

UNIVERZITA PALACKÉHO OLOMOUC PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA PRIMÁRNÍ PEDAGOGIKY Bc. Vlasta Pecinová V. ročník kombinované studium Obor: Učitelství pro 1. stupeň ZŠ TÉMA REGIONU VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY DIPLOMOVÁ PRÁCE Vedoucí práce: Mgr. Alena Vavrdová, Ph.D. O L O M O U C 2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Aleny Vavrdové, Ph.D. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury a pramenů. V Olomouci 1. dubna 2011...

Děkuji vedoucí diplomové práce Mgr. Aleně Vavrdové, Ph.D. za její odborné vedení, připomínky, cenné rady, pomoc a všeobecnou podporu při zpracování mé práce. Současně na tomto místě děkuji i své rodině za velkou podporu a trpělivost po celou dobu mého studia.

O B S A H ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST 1 VYUŽITÍ TÉMATU REGIONU VE VZDĚLÁVACÍ OBLASTI ČLOVĚK A JEHO SVĚT...9 1.1 VLASTIVĚDA JAKO UČEBNÍ PŘEDMĚT...9 1.1.1 Organizační formy vyučování ve vlastivědě...10 1.1.2 Vyučovací prostředky ve vlastivědě...11 1.1.3 Konstruktivistické učení ve vlastivědě...13 1.2 REGIONÁLNÍ VLASTIVĚDA...14 1.2.1 Pojmy region, regionální, regionální prvky...14 2 RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ (RVP ZV) A VZDĚLÁVACÍ OBLAST ČLOVĚK A JEHO SVĚT...18 2.1 VYMEZENÍ RVP ZV...18 2.2 ČLOVĚK A JEHO SVĚT...20 2.2.1 Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru...20 2.2.2 Průřezová témata...26 3 CHARAKTERISTIKA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU FZŠ DR. MILADY HORÁKOVÉ A MATEŘSKÉ ŠKOLY OLOMOUC...28 3.1 CHARAKTERISTIKA ŠKOLY...28 3.2 CHARAKTERISTIKA ŠVP...28 3.2.1 Charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět v ŠVP...29 3.2.2 Regionální prvky v obsahu vzdělávacího oboru ŠVP...30 4 MĚSTO OLOMOUC JAKO SAMOSTATNÝ REGION...34 4.1 REGION OLOMOUCKÝ KRAJ...34 4.2 REGION MĚSTA OLOMOUC...36 4.2.1 Přírodní podmínky...36 4.2.2 Socio-geografické podmínky...40 4.3 HISTORICKÝ VÝVOJ...44 4.3.1 Vznik města Olomouce...44 4.3.2 Pravěká Olomouc...45 4.3.3 Vznik obce...46 4.3.4 Vláda údělných knížat (1055 1200)...46 4.3.5 Vláda markrabat z přemyslovského rodu (1200 1306)...48 4.3.6 Vláda Lucemburků (1311 1415)...49 4.3.7 Doba husitská a Jagelonská (1415 1526)...49 4.3.8 Období reformace a doba protireformační (1526 1623)...50 4.3.9 Třicetiletá válka (1623 1650)...50 4.3.10 Výstavba města (1650-1743)...52 4.3.11 Doba osvícenská (1743 1848)...52 4.3.12 Od revoluce do zrušení pevnosti (1848-1900)...53 4.3.13 První světová válka, převrat a 2. světová válka (1914-1945)...54 4.3.14 Současnost...55 4.4 ZAJÍMAVÉ HISTORICKÉ A KULTURNÍ PAMÁTKY...55 4.5 OLOMOUCKÁ DOMOVNÍ ZNAMENÍ JAKO REGIONÁLNÍ PRVEK...62 4.6 VÝZNAMNÉ HISTORICKÉ I SOUČASNÉ OSOBNOSTI...64

4.6.1 Umělci a vědci...64 4.6.2 Církevní oblast...67 4.6.3 Státníci...68 4.6.4 Vojenství...70 4.6.5 Politické a podnikatelské osobnosti...71 5 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ...73 PRAKTICKÁ ČÁST 6 NÁVRH PRACOVNÍ UČEBNICE PRO 3. 5. ROČNÍK ZŠ...82 ZÁVĚR...83 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY ANOTACE

ÚVOD Ve své diplomové práci se zabývám využitím regionu (Olomouc) ve výuce na 1. stupni základní školy. Hlavním cílem diplomové práce bylo řešit výuku vlastivědného regionálního učiva na základní škole, tj. shromáždit a zpracovat dostupné informace charakterizující mikroregion města Olomouce, které lze využít ve výuce na 1. stupni místních základních škol. Dílčím cílem pak bylo realizovat a posléze vyhodnotit dotazníkové šetření o základním povědomí žáků 4. 5. ročníků o svém regionu a také názory těchto žáků na rozsah regionálního vzdělávání ve škole i jejich vztah k regionu. Dalším cílem bylo zapracovat některé výrazné regionální prvky, charakteristické pro mikroregion města Olomouce, do konkrétního návrhu pracovní učebnice. Jejím prostřednictvím by žáci měli blíže poznat místo, kde žijí, seznámit se se současností i historií mikroregionu města Olomouce a získat tak k němu emocionálně kladný vztah. Vzhledem k charakteru a stanovenému rozsahu diplomové práce nebylo mým cílem zpracovat učebnici v kompletním rozsahu pro všechny tři ročníky. Pracuji jako učitelka 1. stupně na Fakultní základní škole Dr. Milady Horákové v Olomouci. Proto ve své práci vycházím z jejího Školního vzdělávacího programu Škola zdravého životního stylu, konkrétně ze vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Při tvorbě pracovní učebnice se rovněž opírám o předpoklad, že důležitým a nepostradatelným elementem ve výuce je tvořivý učitel. A takový učitel by měl disponovat souborem pedagogických kompetencí nebát se ověřovat nové pedagogické postupy, podporovat nové projekty, být přítelem a rádcem svých žáků, vytvářet prostředí plné důvěry i kooperace, v němž žáci projevují zájem o učivo i o řešení úkolů. Možné metody a formy práce, které uvádím na závěr návrhu pracovní učebnice, podporují kreativitu žáků i učitelů, nabízí široké možnosti seberealizace žáka i poskytují příležitosti k jejich vzájemné spolupráci. Diplomovou práci jsem rozdělila na dvě hlavní části: teoretickou a praktickou. Teoretickou část tvoří pět kapitol. V první z nich se věnuji pojetí vlastivědy, druhá kapitola se zabývá klasifikací Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV) a konkretizací vlastivědného regionálního učiva v oblasti Člověk a jeho svět. Ve třetí kapitole mapuji obsah učiva a výstupy z oblasti Člověk a jeho svět 6

ve Školním vzdělávacím programu (dále jen ŠVP) FZŠ Dr. Milady Horákové v Olomouci. Čtvrtou kapitolu vyplňuje popis mikroregionu města Olomouce od jeho historie až po současnost. Obsahem páté kapitoly je vyhodnocení dotazníkového šetření o znalostech města Olomouce, rozsahu regionální výuky a vztahu k městu, které bylo mezi žáky FZŠ provedeno na podzim roku 2010. V praktické části jsem se věnovala vlastnímu využití vybraných regionálních prvků ve výuce a předkládám v ní vlastní návrh pracovní učebnice pro 3. - 5. ročníky. V závěru uvádím výčet použité literatury a seznam příloh, jež jsem při zpracování diplomové práce použila.. 7

TEORETICKÁ ČÁST 8

1 VYUŽITÍ TÉMATU REGIONU VE VZDĚLÁVACÍ OBLASTI ČLOVĚK A JEHO SVĚT 1.1 VLASTIVĚDA JAKO UČEBNÍ PŘEDMĚT Vlastivěda má v učivu primární školy zvláštní postavení. Pokrývá velkou sféru poznání, proto je pro děti velmi důležitá. Obrací pozornost žáka k reáliím, ke skutečnosti, která ho obklopuje. Vytváří nutný předpoklad ke komunikaci, ať už ve vztahu k ostatním dětem či k dospělým, ale i k světu vůbec. Vlastivěda je integrovaný předmět, který propojuje prvky zeměpisné, dějepisné i občansko výchovné. Spojuje poznatky, dovednosti a zkušenosti z vyučování a osobního života žáků s dalšími informacemi z tisku, rozhlasu a televize. 1 Vlastivěda je školní předmět na základní škole, který navazuje na prvouku a bývá součástí 4. a 5. ročníku. Na tento předmět pak na druhém stupni navazuje dějepis, zeměpis a základy společenských věd. Vlastivěda by měla být předmětem, na který se žáci těší, jehož prostřednictvím poznávají regionální skutečnosti, kde žijí, jejich zeměpisné, historické i kulturní zvláštnosti a pojmy, kterými je možné tyto skutečnosti popsat. Jejím prostřednictvím se žáci učí orientovat se v čase, dějích, postupu událostí a utváření historie věcí a dějů. Jsou vedeni k tomu, aby samostatně vyhledávali, získávali a zkoumali informace z historie a současnosti. Upevňují si základy vhodného chování a jednání mezi lidmi. Seznamují se se základními právy, povinnostmi i problémy ve společnosti i ve světě. Jsou směrováni k výchově budoucího občana demokratického státu. Postupně dochází k rozvíjení jejich vztahu k rodné zemi a k národnímu cítění. 2 O vlastivědě lze hovořit jako o souboru poznatků o vlasti, které žáci vybírají, zpracovávají z historických pramenů, výzkumu nebo získávají zprostředkovaně z odborné literatury, ale i o vlastivědné činnosti, výchově, publikacích, muzeích, kroužcích, vycházkách, exkurzích, apod. 3 Vlastivědu můžeme rozdělit na celostátní nebo národní a vlastivědu regionální, krajovou, místní. Mezi naučené schopnosti žáků pak patří práce s mapou nebo základní orientace ve státním zřízení. 1 VAVRDOVÁ, A. Didaktika vlastivědy. 2009. str.31 2 http://cs.wikipedia.org/wiki/vlastivěda 3 BARTOŠ, J., SCHULZ, J., TRAPL, M. Regionální dějiny. 2004. str. 8 9

1.1.1 Organizační formy vyučování ve vlastivědě Organizační forma vyučování je chápána jako uspořádání vnějších organizačních stránek a podmínek ve vyučování, v nichž se realizuje vyučovací proces. 4 Za tyto vnější podmínky vyučování považujeme počet žáků, vymezený prostor a čas výuky, materiální vybavení i vzájemné vnější vazby mezi učitelem a žáky. Podle Vavrdové (2009) v hodinách vlastivědy rozlišujeme: 1. Vyučovací formy uskutečňované ve škole (hodina základního typu) - v hodinách se hojně využívá názorných pomůcek, map, plánů, pracovních listů, počítačové techniky, filmů, apod. 2. Vyučovací formy uskutečňované mimo školu (exkurze, tematické vycházky, školní výlety) - uskutečňují se v přírodním, společenském či výrobním prostředí a žáci zde získávají vědomosti o předmětech a jevech z dané oblasti, - vycházek může být využito při probírání nové látky, při opakování a zkoušení, v ostatních učebních předmětech podle potřeby (kresby, náčrty...). Význam vycházek a exkurzí spočívá v jejich hodnotě poznávací a výchovné. Žáci poznávají souvislosti a podmíněnost jevů v přírodě, seznamují se s kulturním a sociálním prostředím, s historií i současností svého bydliště a nejbližšího okolí, poznávají pracovní činnosti lidí. Dělí se podle různých hledisek: - podle zařazení do vyučovacího procesu můžeme rozlišit vycházky a exkurze: a) úvodní žáci získávají výchozí poznatky a zkušenosti, na které budou navazovat a využijí je v následujících vyučovacích hodinách b) závěrečné slouží k ověření již získaných teoretických poznatků, k tvorbě shrnujících závěrů, k doplnění, případně k prohloubení poznatků apod. - podle jejich vztahu k obsahu vyučování je dělíme: a) tématické týkají se jednoho tématu nebo úzce vymezeného problému b) komplexní jednopředmětové týkají se více úseků učiva jednoho předmětu c) komplexní vícepředmětové žáci získávají a ověřují si poznatky z více předmětů současně 5. 4 NELEŠOVSKÁ, A., SPÁČILOVÁ, H. Didaktika III. 2003. 5 NELEŠOVSKÁ, A., SPÁČILOVÁ, H. Didaktika III. 2003. 10

3. Specifickou vyučovací formu (školní výlet) - přispívá k poznávání vlasti a navazuje na vyučování ve škole, žáci získávají poznatky, dovednosti, zážitky, které jim utkví v paměti a mají vliv na jejich postoje a chování 6 1.1.2 Vyučovací prostředky ve vlastivědě Ať je učitelům zlatým pravidlem, aby se všechno předkládalo všem smyslům, pokud to je jen možné, totiž věci viditelné zraku, slyšitelné sluchu, čichatelné čichu, ochutnávatelné chuti, hmatatelné hmatu. A jestliže se něco může vnímat několika smysly, nechť se to děje několika smysly. Nic není v rozumu, co nebylo před tím ve smyslech. Proč by se tedy počátek vyučování nedál raději věcným názorem než slovním podáním věci? J. A. Komenský Ve vyučování vlastivědě by měl dávat učitel přednost skutečným, bezprostředním pomůckám, které pomáhají žákům vytvářet časovou a prostorovou orientaci a představy. Ke vzniku představ pak dochází na základě vjemů při smyslovém poznávání skutečnosti, jejích obrazů a modelů. Smyslové poznání však musí být spjato s poznáním racionálním. Názornost se musí uplatňovat prostředky různého druhu a úrovně také proto, aby se zvyšovala zajímavost a zajišťovala přiměřenost vyučování. Je třeba demonstrovat jednak vyobrazení, jednak modely, filmy, programy na interaktivní tabuli a zvolit pro tyto typy názorných pomůcek specifické úkoly. 7 Vyučovací prostředky ve vlastivědě můžeme rozdělit: - materiální zařízení školy, didaktická technika, učební pomůcky - vyučovací metody a formy. Jak uvádí Vavrdová (2009), k základním pomůckám ve vlastivědě patří: A. Atlasy a mapy - atlas je soubor map spojených účelem, tématikou, měřítkem nebo měřítkovou řadou, generalizací a dalšími systémovými hledisky, zpracovaný koncepčně kartograficky a polygraficky jako jednotné dílo - mapa je zmenšené, zevšeobecněné a vysvětlené znázornění objektů a jevů na Zemi. Naučit se pracovat s mapou patří mezi základní cíle vyučování. B. Slepé a obrysové mapy 6 VAVRDOVÁ, A. Didaktika vlastivědy. 2009. 7 VAVRDOVÁ, A. Didaktika vlastivědy. 2009. 11

- je třeba využívat společně s mapou příruční při opakování, skupinové práci, domácím úkolu, v soutěžích a hrách. C. Plány - plány města či obce slouží k poznávání dominant měst či obcí, k hledání orientačních bodů apod.. D. Učebnice vlastivědy - konkretizuje požadavky osnov, předkládá a vysvětluje učivo různými formami. E. Pracovní listy - slouží k samostatné nebo společné práci, do nichž žáci dokreslují nebo doplňují různé údaje. F. Pracovní sešity - mohou být zaměřeny monotematicky (např. region) nebo komplexně. Dávají žákům prostor k nákresům, individuálním poznámkám, písemným záznamům, vlepování fotografií apod.. G. Přístroje - kompasy, buzoly, různá měřidla, fotoaparát, videokamera. Umožňují měření a bližší zkoumání jevů a dějů. H. Obrazy - nástěnné obrazy, obrazové soubory, pohlednice, knižní a časopisecké ilustrace, fotografie. Zprostředkovaně ukazují jevy a děje, přibližují vzdálená místa a zvláštnosti jednotlivých krajin. I. Interaktivní tabule - je druh dotykového displeje. K tabuli je připojen počítač a datový projektor, který promítá obraz z počítače na povrch tabule a přes ni můžeme prstem, speciálními fixy, nebo dalšími nástroji ovládat počítač nebo pracovat přímo s interaktivní tabulí. Používání interaktivní tabule zahrnuje interakci s jakýmkoli programovým vybavením, které běží na připojeném počítači, včetně internetového prohlížeče. J. Radiomagnetofon, video, počítačová technika, televize 12

1.1.3 Konstruktivistické učení ve vlastivědě Tvořivá práce je nezbytnou podmínkou moderního vyučování jak pro učitele, tak i pro žáky, a mimo jiné i vlastivěda jim pro tuto tvořivou práci vytváří vhodný prostor. V současné školní didaktice je důraz kladen na učení aktivizující, činnostní, zkušenostní, samostatné a kooperativní, orientované především na dítě. Právě v hodinách vlastivědy je možné využívat konstruktivistického učení, které je ve své širší podobě založené na tom, že žák si sám aktivně buduje svou představu o světě, o životě i o sobě. Na základě reálných životních činností se tak děje prostřednictvím vlastního objevování a zkoumání. Žáci jsou aktivními subjekty výuky, sami informace vyhledávají, získávají, třídí, hodnotí, posuzují a zpracovávají. O svých poznatcích diskutují nejen se spolužáky, ale i s učitelem, tříbí své názory, korigují své původní představy, případně se pokoušejí vytvářet své zcela nové "teorie". Příprava učitele je však na takový druh vyučování náročnější než při transmisivním vyučování, kdy se žáci seznamují s učivem pouze pasivně, učitel předává žákům již hotové informace za použití slovních monologických metod výuky. V konstruktivistické výuce se učitel stává "manažerem", rádcem a pomocníkem (facilitátorem). Jeho úkolem je vytvářet prostředí podporující učení, najít rovnováhu v metodách a v postupech tak, aby každé dítě dostávalo příležitost k rozvoji. Žáci samostatně nebo jen s nepatrnou pomocí učitele řeší různé modelové situace, které jim učitel vytváří. Pracují životu blízkým způsobem, např. problémovými a heuristickými metodami, projektovým vyučováním nebo pozorováním v reálných podmínkách. Požadavkem na učitele je: Budovat bezpečné prostředí, nevytvářet stresové situace (i zbrklé a nepromyšlené rychlé změny ve způsobu školní práce mohou tyto situace vyvolat). Neponižovat žáka a neurážet ho, především ne tehdy, když vysloví naivní nebo i zcela nesprávný názor. Učitel nesmí vyhrocovat soutěživost mezi dětmi. Soutěžení v míře přiměřené jistě nemusí být škodlivé, ale motivovat žáka má především vědomí vlastní kompetence a hodnota vlastního výkonu, nikoliv vědomí, že ostatní dosáhli horšího výkonu než on. Učitel by měl oceňovat tvořivost, odvahu pouštět se do náročných úkolů a složitých problémů, kritičnost, smělost v myšlení. Měl by si vážit ochoty experimentovat, ochoty vyslovit stanovisko a hájit si je, ochotu sdílet své myšlenky. Aktivní participace na učebních aktivitách je třeba si vážit neméně. 13

Učitel musí respektovat potřeby žáka. Např. možnost pracovat svým tempem je skutečnou fyziologickou potřebou, její neuspokojení brání úspěšnému průběhu procesu učení. Učitel má respektovat a akceptovat rozmanitost žákovských vyjádření, jejich produktů, postojů, atd. 8 1.2 REGIONÁLNÍ VLASTIVĚDA Do regionální vlastivědy spadá domov v užším smyslu, tj. rodiště a dlouhodobé bydliště, zejména v dětství a v mládí, regionální dějiny, které se zabývají vývojem společnosti na územně menších jednotkách, geografie regionu krajina, sídelní geografie (typy sídel i obyvatelstvo) i územní správní struktura. Podle Bartoše (2004) je výrazným rysem regionální vlastivědy to, že si všímá společnosti a přírody, která nás obklopuje, a také té její části, k níž máme nejen rozumový, ale do značné míry i citový vztah, k níž máme blízko, která je naším domovem, působištěm. 9 V rámci regionální vlastivědy se žák seznamuje s přírodními poměry regionu, s historií obce, s životem obce i pomístními jmény. Žáci by si měli své vědomosti a dovednosti o místních skutečnostech osvojovat aktivní formou právě vlastivědnou vycházkou, exkurzí či výletem. Jejich prostřednictvím poznávají konkrétní skutečnost místní krajinu, u žáků se vzbuzuje zájem o samostatné pozorování a vnímání svého okolí, vyplňují nedostatky v jejich znalostech o místním regionu a vytváří kladný citový vztah k místu jejich bydliště. Významnou úlohu při poznávání historie regionu plní různé památkové objekty, jako jsou muzea, galerie, skanzeny, apod. Obohacují žákovy zkušenosti a mají vliv i na současný život. Na regionální vlastivědné činnosti se mohou dále podílet různé instituce a osoby, profesionální odborníci, místní znalci, osvětoví pracovníci i amatérští zájemci. 10 1.2.1 Pojmy region, regionální, regionální prvky Výraz region má kořeny v latinském slově regio, který je překládán jako směr, hraniční čára, hranice, krajina, místo, obor. Region je určitá oblast, která z konkrétního hlediska vykazuje jednotné rysy 11. 8 (Grecmanová a kol., 2000; Kovaliková, 1995; Pasche a kol., 1998; Hunterová, 1999) 9 BARTOŠ, J., SCHULZ, J., TRAPL, M. Regionální dějiny. 2004. 10 tamtéž. 11 http://www.cs.wikipedie.org 14

Výraz region je slovo s mnoha významy, v obecném smyslu vyjadřuje ohraničenou část určitého území a jistý druh jeho členění a správy. Tento pojem je třeba chápat v širším významu, tedy jako územně ohraničenou prostorovou jednotku zemského povrchu, jako obecnější výraz pro různé druhy a typy územně vymezitelných jednotek. Jde vlastně o určitou lidskou a společensky podmíněnou územní jednotku, systém a strukturu na určitém území, včetně její interakce s přírodním prostředím, souvislost s jinými společenskými strukturami a se vzájemnými vztahy jejích jednotlivých částí. 12 Region lze charakterizovat jako strukturu, systém reálně existujících skutečností a vztahů, které mají vztah k určitému ohraničenému území a odlišují se tímto způsobem zcela nebo zčásti od jiných územně vymezených jednotek. Region můžeme určit buď skutečnostmi a vztahy, které v určité oblasti existují a v jiných neexistují, nebo jistými odlišnostmi či specifiky, kterými se jeden region liší od ostatních regionů. 13 Pod pojmem region můžeme chápat i menší územní celky, jako jsou obec, město, vesnice, sídliště. Někdy je hranice regionu zřejmá (územně správní členění), jindy není přesně určena (krajina v terénu). Většinou však regiony na sebe téměř plynule navazují. Za základní znak regionu je označována tzv. střediskovost, tj. směřování vazeb celé oblasti k určitému centru (většinou k největšímu městu). 14 Region lze také historicky zkoumat, a to buď komplexně (po všech stránkách) a nebo tematicky, tj. sledovat jen některé regionálně vymezené jevy. Regionální dějiny jsou samostatnou částí celonárodních či celostátních dějin. Měly by plnit tuto funkci: - být součástí celonárodních dějin, tzn. zároveň vycházet i z potřeb a požadavků celostátní histografie, - zpracovávat vývoj určité oblasti pro vlastní potřeby regionu 15. Pod pojmem regionální chápeme to, co se týká území menšího než je stát, těch územních jednotek, na které se určitý stát člení, a to od větších až po ty nejmenší lidská sídla (obce) a jejich části. 16 Regionálním prvkem rozumíme doklad společensko-ekonomického dění spolu s přírodními jevy, jež blíže charakterizují a dokumentují zvláštnosti určité oblasti. Regionální prvky můžeme členit na: 12 BARTOŠ, J., SCHULZ, J., TRAPL, M. Regionální dějiny. 2004. str. 22-23 13 tamtéž. str. 9 14 tamtéž. 15 tamtéž. 16 tamtéž. str. 6 15

1. geografické - mezi které řadíme geomorfologické útvary, terénní zvláštnosti, strukturaci říční sítě a vodstva, přírodní útvary, výskyt druhů rostlinstva a živočišstva, zejména v prostorech chráněných lokalit, 2. sociální - zahrnující sociální zvláštnosti geografické oblasti, kterými se od sebe liší oblasti průmyslové a zemědělské (charakteristické stavby, objekty, zařízení, terénní úpravy), 3. populační - souvisí s hustotou osídlení a znaky, jež sebou nese tato skutečnost (sídlištní síť, katastrální plány, plány obcí, mapy regionů, krajů), 4. ekonomické - informují o hospodářském potenciálu oblasti; 5. komunikační a kulturní - podávají svědectví o mezilidských vztazích a bohatosti národní, lidové kultury. 17 Podle J. Bartoše M. Trapla 18 by mohla regionální vlastivěda zpracovávat faktografické údaje o obci v tomto sledu: 1. Přírodní podmínky a okolnosti: fyzikálně-geografická situace sídla, katastru a okolí, poloha, biologické prostředí (flora a fauna), půda, podnebí, přírodní bohatství, tvářnost katastru a krajiny. 2. Správní a demografický vývoj: výklad a vývoj jména, pomístní názvy, obecní znaky a symboly, začlenění do správních struktur a jeho změny, vrchnost, obecní správa a samospráva, počty obyvatel. 3. Charakter a typ sídla: stavební vývoj, rozmístění budov a zástavby, počty domů a domácnosti, typy staveb a jejich vnitřní uspořádaní, veřejná výstavba, budovy, inženýrské sítě, komunikace, elektrizace, plynofikace, vodovod a kanalizace. 4. Vazby s okolím: vztahy mezi obcí a sousedy, stupeň střediskovosti, vztah k vyšším střediskům i částem obce (předměstí, osady, samoty), obslužné funkce místního a okrskového typu (nádraží, pošty, farní, školní a četnické obvody apod.), úloha, význam a specifika obce v rámci těchto širších souvislostí. 5. Ekonomická struktura: vztah přírodních podmínek k ekonomice, hospodářská charakteristika katastru (druh půdy, nerostné suroviny, dopravní situace) a sídelní jednotky (průmyslová, zemědělská, rekreační), dopravní a spojovací komunikace, ekonomické jednotky (továrny, velkostatky, řemesla, obchody), druhy obživy. 17 VAVRDOVÁ, A. Didaktika vlastivědy 2009. str. 55 56 18 BARTOŠ, J., SCHULZ, J., TRAPL, M. Regionální dějiny. 2004. 16

6. Sociální poměry: sociální a společenská struktura obyvatel, diferenciace a vzájemné vztahy jednotlivých sociálně podmíněných skupin obyvatel, postavení poddaných (roboty, peněžní a naturální dávky, kontribuce), vrchnostenské režijní hospodářství, novodobé podnikatelské aktivity, majetkové poměry (velikost podniků, peněžní ústavy), postavení zaměstnanců (mzdy, ceny, pracovní podmínky), životní úroveň (reálné příjmy a výdaje, životní náklady, vybaveni bytů a domácností apod.), sociální a zdravotní péče (její dosažitelnost, úroveň). 7. Politické a společenské poměry: řízení obce v období poddanství, funkce vrchnosti, novodobé politické strany a jejich vliv, volby do obci a vyšších volených orgánů, národnostní struktura a její vývoj (národní aktivity, organizace a vztahy), náboženská situace a její vývoj (církve a jejich instituce, náboženský život), skupinová a zájmová uskupení, společensky a spolkový život, nejdůležitější spolky a občanská sdružení (vzdělávací, hasičské, podpůrné, profesní a stavovské apod.). 8. Kulturní a školské poměry: školství, vzdělání, jednotlivé školy a jejich vývoj, tělovýchova (tělocvičné spolky a organizace), sport (sportovní oddíly a soutěže), rekreace (místní a vnější), zábava a volný čas, kulturní a sportovní aktivity, zařízení, instituce a objekty (divadla, kina, knihovny, tělocvičny, hřiště, nakladatelství), lidová tvořivost. 9. Způsob života: tzv. každodennost, rodinné poměry, zvyky, tradice, oděv, strava, roční a svátečni cykly, náboženské a civilní svátky, oslavy, hry, mýty, idoly a symboly, veřejné mínění a chováni, systém hodnot a míra sounáležitosti v obci a k obci, jazyk a jeho specifika (dialekt). 10. Významné památky a osobnosti: kulturní a historické památky (stav, funkce, ochrana, přístupnost), důležité osobnosti (rodáci i v místě působící), chráněná území a přírodní památky, rekreační a turistické atraktivity, zvláštnosti a hodnoty významné pro cizí návštěvníky. Dosavadní zpracováni dějin obce, literatura a prameny k poznání její minulosti i současnosti. 17

2 RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ (RVP ZV) A VZDĚLÁVACÍ OBLAST ČLOVĚK A JEHO SVĚT Od školního roku 2007/2008 vešly v České republice v platnost školní vzdělávací programy, které nahradily dosavadní učební osnovy jednotlivých vzdělávacích programů. Do vzdělávací soustavy se tak zavedl nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Tyto dokumenty v současné době existují na dvou úrovních státní a školní. Státní úroveň představují Národní program rozvoje vzdělávání (tzv. Bílá kniha) a rámcové vzdělávací programy (RVP). Národní program vymezuje počáteční vzdělávání jako celek. RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy předškolní, základní a střední vzdělávání. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Národní program vzdělávání, RVP i ŠVP jsou dokumenty přístupné pro nejširší pedagogickou i nepedagogickou veřejnost. 2.1 VYMEZENÍ RVP ZV Vzdělávání v pojetí RVP ZV směřuje k naplnění kompetencí, tj. souboru znalostí, dovedností, návyků a postojů, které jsou využitelné v učení i v životě a umožňují žákům efektivně a odpovídajícím způsobem jednat v různých činnostech a situacích. 19 Vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti, je smyslem a cílem vzdělávání. Jedná se o proces složitý a dlouhodobý. Cílem základního vzdělávání tedy je: - utvářet a rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout základ všeobecného vzdělání - umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení - podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů - vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci - rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých 19 RAŠKOVÁ, M. Elementární učení o přírodě a společnosti od minulosti k současnosti. 2006. 18

- připravovat žáky k zodpovědnosti, aby dokázali uplatňovat svá práva a naplňovat své povinnosti - rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě - učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný - vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám - pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci 20. Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP ZV orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými vzdělávacími obory: - Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk) - Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace) - Informační a komunikační technologie (Informační a komunikační technologie) - Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět) - Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství) - Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis) - Umění a kultura ( Hudební výchova, Výtvarná výchova) - Člověk a zdraví ( Výchova ke zdraví, Tělesná výchova) - Člověk a svět práce (Člověk a svět práce) 21 Vzdělávací obsah vzdělávacích oborů je tvořen očekávanými výstupy a učivem. V rámci 1. stupně je vzdělávací obsah dále členěn na: a) 1. období zahrnuje 1. až 3. ročník b) 2. období zahrnuje 4. a 5. ročník. Očekávané výstupy mají činnostní povahu, jsou prakticky zaměřené, využitelné v běžném životě a ověřitelné. RVP ZV stanovuje očekávané výstupy na konci 3. ročníku (1. období) jako orientační (nezávazné) a na konci 5. ročníku (2. období) a 9. ročníku jako závazné. 20 RVP ZV s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. 2005. 21 tamtéž. 19

Učivo je v RVP ZV strukturováno do jednotlivých tematických okruhů (témat, činností) a je chápáno jako prostředek k dosažení očekávaných výstupů. Učivo, vymezené v RVP ZV, je doporučené k distribuci, na úrovni ŠVP se stává učivo závazné. 2.2 ČLOVĚK A JEHO SVĚT Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět shrnuje učivo společenskovědní, vlastivědné, přírodovědné a zdravotně-výchovné povahy. Tato komplexní oblast je koncipována pouze pro 1. stupeň základní školy, vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život. Obsah může být žákům prezentován: a) v integrované podobě (ve formě integrovaného předmětu) na celém 1. stupni (tj. v 1. až 5. ročníku) nebo jen v některém z jeho dvou časových období, b) prostřednictvím samostatných vyučovacích předmětů 22. 2.2.1 Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět je členěn do pěti tematických okruhů: 1. Místo, kde žijeme (škola, domov, obec, krajina, regiony, naše vlast, zeměpis Evropy a světa) 2. Lidé kolem nás (rodina, kultura, právo a spravedlnost, základní globální problémy) 3. Lidé a čas (orientace v čase a časový řád, lidé život v minulosti a přítomnosti, historické prameny a památky) 4. Rozmanitost přírody (neživá příroda - látky a jejich vlastnosti, voda a vzduch, nerosty, horniny a půda, vesmír; živá příroda živočichové, rostliny a houby; rozmanitost a rovnováha v přírodě, ochrana přírody) 5. Člověk a jeho zdraví (lidské tělo, péče o zdraví, výživa a zdraví, základy sexuální výchovy, návykové látky a zdraví, osobní bezpečí) Vzhledem k tomu, že cílem diplomové práce je zakomponovat informace o regionu města Olomouc do učebnice základního vzdělávání, zaměřím se v další části tohoto teoretického popisu RVP ZV a ŠVP pouze na učivo o regionu. 22 RAŠKOVÁ, M. Elementární učení o přírodě a společnosti od minulosti k současnosti. 2006. 20

Učivo o regionálních prvcích spadá do všech pěti tematických okruhů vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět. S problematikou poznávání místní krajiny jsou žáci 1. stupně teprve seznamováni. 23 Seznamují se s nejbližším okolím domova a školy, rozvíjejí své orientační schopnosti, určují světové strany i orientační body na mapě, poznávají přírodní bohatství místní krajiny, její reliéf - povrch, seznamují se s jejími dominantami vodstvo, les, sídla, dopravní komunikace, poznávají minulost obce architektonické stavby, charakteristické lidové tradice a zvyky: písně, kroje, lidovou slovesnost, pověsti aj. V rámci regionální prvouky a vlastivědy získávají informace o své obci i jejím širším okolí prostřednictvím vycházek, či exkurzí i prostřednictvím návštěv různých institucí apod. Regionálních prvků ve výuce prvouky a vlastivědy lze právě využít ke vzbuzení pozitivního vztahu k rodnému místu, případně bydlišti. REGIONÁLNÍ PRVKY V OBSAHU VZDĚLÁVACÍHO OBORU: 1. stupeň MÍSTO, KDE ŽIJEME Očekávané výstupy 1. období žák - vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší možná nebezpečí v nejbližším okolí - začlení svou obec (město) do příslušného kraje a obslužného centra ČR, pozoruje a popíše změny v nejbližším okolí, obci (městě) - rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost Očekávané výstupy 2. období žák - určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu - určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientuje se podle nich a řídí se podle zásad bezpečného pohybu a pobytu v přírodě - rozlišuje mezi náčrty, plány a základními typy map; vyhledává jednoduché údaje o přírodních podmínkách a sídlištích lidí na mapách naší republiky - vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního a vlastnického 23 VAVRDOVÁ, A. Didaktika vlastivědy. 2009. 21

- rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce Učivo domov prostředí domova, orientace v místě bydliště škola prostředí školy, činnosti ve škole, okolí školy, bezpečná cesta do školy obec (město), místní krajina její části, poloha v krajině, minulost a současnost obce (města), význačné budovy, dopravní síť okolní krajina (místní oblast, region) zemský povrch a jeho tvary, vodstvo na pevnině, rozšíření půd, rostlinstva a živočichů, vliv krajiny na život lidí, působení lidí na krajinu a životní prostředí, orientační body a linie, světové strany naše vlast domov, krajina, národ, místní správa a samospráva mapy obecně zeměpisné a tematické obsah, grafika, vysvětlivky LIDÉ KOLEM NÁS Očekávané výstupy 1. období žák - rozlišuje blízké příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi - odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností - projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků, jejich přednostem i nedostatkům. Očekávané výstupy 2. období žák - vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi, vyvodí a dodržuje pravidla pro soužití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci (městě) - rozpozná ve svém okolí jednání a chování, která se už tolerovat nemohou a která porušují základní lidská práva nebo demokratické principy - orientuje se v základních formách vlastnictví; používá peníze v běžných situacích - poukáže v nejbližším společenském a přírodním prostředí na změny a některé problémy a navrhne možnosti zlepšení životního prostředí obce (města) Učivo rodina postavení jedince v rodině, role členů rodiny, příbuzenské a mezigenerační vztahy, život a funkce rodiny, práce fyzická a duševní, zaměstnání 22

soužití lidí mezilidské vztahy, komunikace, obchod, firmy, zájmové spolky, politické strany, církve, pomoc nemocným, sociálně slabým, společný evropský dům chování lidí vlastnosti lidí, pravidla slušného chování, principy demokracie právo a spravedlnost základní lidská práva a práva dítěte, práva a povinnosti žáků školy, protiprávní jednání, právní ochrana občanů a majetku, soukromého vlastnictví, duševních hodnot vlastnictví soukromé, veřejné, osobní, společné; hmotný a nehmotný majetek; peníze kultura podoby a projevy kultury, kulturní instituce, masová kultura a subkultura základní globální problémy významné sociální problémy, problémy konzumní společnosti, nesnášenlivost mezi lidmi, globální problémy přírodního prostředí LIDÉ A ČAS Očekávané výstupy 1. období žák - využívá časové údaje při řešení různých situací v denním životě, rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti - pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu, interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němž žije - uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině a činnostech člověka, o lidské společnosti, soužití, zvycích a o práci lidí; na příkladech porovnává minulost a současnost. Očekávané výstupy 2. období žák - pracuje s časovými údaji a využívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy - využívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení minulosti; zdůvodní základní význam chráněných částí přírody, nemovitých i movitých kulturních památek - rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik - srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik 23

Učivo orientace v čase a časový řád určování času, čas jako fyzikální veličina, dějiny jako časový sled událostí, kalendáře, letopočet, generace, režim dne, roční období současnost a minulost v našem životě proměny způsobu života, bydlení, předměty denní potřeby, průběh lidského života, státní svátky a významné dny regionální památky péče o památky, lidé a obory zkoumající minulost báje, mýty, pověsti minulost kraje a předků, domov, vlast, rodný kraj ROZMANITOST PŘÍRODY Očekávané výstupy 1. období žák - uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě Očekávané výstupy 2. období žák - zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů, zdůvodní podstatné vzájemné vztahy mezi organismy a nachází shody a rozdíly v přizpůsobení organismů prostředí - zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat Učivo voda a vzduch výskyt, voda v přírodě, vlastnosti, význam ovzduší, význam pro život nerosty a horniny, půda některé hospodářsky významné horniny a nerosty, půda a její význam ohleduplné chování k přírodě a ochrana přírody odpovědnost lidí, ochrana a tvorba životního prostředí, ochrana rostlin a živočichů, likvidace odpadů, živelné pohromy a ekologické katastrofy ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ Očekávané výstupy 1. období žák - dodržuje zásady bezpečného chování tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných - uplatňuje základní pravidla účastníků silničního provozu Očekávané výstupy 2. období žák 24

- uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohrožujících zdraví Učivo osobní bezpečí bezpečné chování v silničním provozu v roli chodce a cyklisty, uplatnění základních pravidel účastníků silničního provozu péče o zdraví vysvětlení cesty k zdravotnímu středisku, označení tohoto střediska na mapě, znalost telefonního čísla záchranné služby 24. Při seznamování se s regionálními prvky v oblasti Člověk a jeho svět lze zapojit i jiné vzdělávací oblasti, např. oblast Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace, oblasti Umění a kultura i Člověk a svět práce. Jedná se vlastně o mezipředmětové souvislosti, jejichž podstatou je možnost získávat informace (např.o regionu) v rámci různých předmětů současně. Na prvním stupni základní školy má právě prvouka, vlastivěda i přírodověda integrovaný charakter. Integraci je možné prohlubovat o spojení čtení, psaní (seznamování s gramatickými pravidly), matematiky, jednotlivých výchov apod. Vzdělávací obor Český jazyk a literatura ve vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace se může zabývat regionální tematikou především v: Komunikační a slohové výchově formou čtení informačního (letáky, brožury, informační tabule ve městě), čtení vyhledávacího; naslouchání praktického, věcného - při návštěvě muzea, při prohlídce hradů, zámků, kostelů, aktivního při zaznamenávání slyšeného, reagování na vyslechnuté téma otázkami Literární výchově při seznamování se s významným spisovatelem regionu, formou tvořivé činnosti s literárním textem dramatizace pověstí, volné reprodukce slyšeného nebo přečteného textu; formou poslechu a čtení literárních textů seznamování se s regionálními pověstmi, pohádkami Také ve vzdělávacím oboru Matematika a její aplikace můžeme v učivu využít regionálních prvků. Těmito prvky můžeme naplňovat tyto jeho vzdělávací obsahy: Závislosti, vztahy a práce s daty formou vytváření tabulek, diagramů a grafů při zpracovávání dat o dopravě města, historii apod. Geometrie v rovině a prostoru možností porovnávání velikosti objektů, rozeznávání tvaru historických budov a přiřazování k jednotlivým tělesům. Nestandardní aplikační úlohy a problémy 24 RVP ZV s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. 2005. 25

Regionální učivo lze také zakomponovat do vzdělávací oblasti Umění a kultura, která je zastoupena dvěma vzdělávacími obory: Hudební výchovou jejíž prostřednictvím se žáci mohou seznámit se zajímavostmi ze života hudebních skladatelů spjatých s regionem; s hudebním dílem skladatele svého regionu, naučí se zpívat regionální písně i je pohybově vyjádřit. Výtvarnou výchovou žáci interpretují vizuálně obrazná vyjádření (historické architektonické stavby, sochy, domovní malby apod.). Prostřednictvím vzdělávací oblasti Člověk a svět práce se mohou žáci při výrobě různých výrobků z různých materiálů (přírodnin, papíru, kartonu, textilu, drátu i fólie) seznamovat s lidovými zvyky, tradicemi i řemesly daného regionu. 2.2.2 Průřezová témata Oblastí Člověk a jeho svět, jako i celým základním vzděláváním, se prolínají tzv. průřezová témata. Jsou zakomponovaná do obsahu vzdělávacích oblastí, ale přesahují jejich rámec. Pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Tvoří povinnou součást základního vzdělávání. V ŠVP se musí objevit všechna témata uvedená v RVP ZV, ale nemusí být zahrnuta v rámci jednoho ročníku. V průběhu vzdělání však musí být všechny tematické okruhy jednotlivých průřezových témat postupně zařazeny. Podmínkou účinnosti průřezových témat je jejich propojenost se vzdělávacím obsahem vyučovacích předmětů. 25 Regionální vlastivěda jako součást vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět využívá těchto průřezových témat: - Osobnostní a sociální výchovu - jejím prostřednictvím žák dochází k sebepoznání, že někam patří, že má svůj domov i rodný kraj, zároveň si uvědomuje, že v něm není sám, spolupracuje a komunikuje s lidmi, učí se respektovat zásady lidského soužití, přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů. - Výchovu demokratického občana - uplatňuje se v tématech zaměřených na vztah k domovu a vlasti, motivuje žáka k ohleduplnosti, odpovědnosti za své postoje a činy, k respektu k identitám, vychovává jej k úctě k zákonu. - Výchovu k myšlení v evropských a globálních souvislostech - poukazuje na rozdílnost kultury a zvyků obyvatel různých regionů, vede žáka k respektování 25 RVP ZV s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. 2005. 26

kulturních, etnických i jiných odlišností, využívá poznatků žáků z běžného života v rodině, v obci a nejbližším okolí. - Multikulturní výchovu - dotýká se mezilidských vztahů, poskytuje žákům znalosti o různých etnických a kulturních skupinách žijících v regionu, vede k uvědomění si, že všechny etnické skupiny a všechny kultury jsou rovnocenné a žádná není nadřazena jiné. - Environmentální výchovu - vede k vnímavému a citlivému přístupu k přírodě a přírodnímu kulturnímu dědictví v regionu, učí žáka citlivě vnímat a hodnotit důsledky jednání lidí, vede ho k odpovědnosti k ochraně přírody a přírodních zdrojů. - Mediální výchovu - pomáhá žákům poznat, jakou úlohu hrají místní média (televize, tisk, rozhlas, internet...) v každodenním životě občanů regionu. 27

3 CHARAKTERISTIKA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU FAKULTNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLY DR. MILADY HORÁKOVÉ A MATEŘSKÉ ŠKOLY OLOMOUC Všechno, co je třeba, je vnést do školy a do učebny tolik světla, kolik jenom dokážeme, poskytnout dětem tolik pomoci a vedení, kolik potřebují a o kolik požádají, naslouchat s porozuměním, když se jim chce mluvit, a potom uhnout z cesty. Můžeme jim důvěřovat, že zbytek dojdou... (John Holt: Jak se děti učí) 3.1 CHARAKTERISTIKA ŠKOLY Jedenáctým rokem pracuji na Fakultní základní škole a Mateřské škole Olomouc (FZŠ). Tato FZŠ je od září roku 1995 úplnou školou s 1. až 9. postupným ročníkem a odděleními školní družiny. Školu v posledních letech navštěvuje průměrně přibližně 400 žáků nejen ze sídliště, na němž byla škola postavena, ale i ze vzdálenějších míst a obcí. Pedagogický sbor tvoří ředitel, zástupci ředitele pro 1. a 2. stupeň, potřebný počet učitelů. Součástí pedagogického sboru je výchovný poradce, metodik prevence, speciální pedagogové a vychovatelky ŠD. Sbor je smíšený s převahou žen, spojují se v něm mladí i zkušení pedagogové. Všichni učitelé jsou plně kvalifikováni. 3.2 CHARAKTERISTIKA ŠVP Školní vzdělávací program Škola zdravého životního stylu naplňuje výchovné a vzdělávací cíle RVP ZV a lze jej charakterizovat jako cestu ke zdravému životnímu stylu, ke kulturnímu a estetickému prožitku, k zájmu o věci veřejné jak lokálního, tak globálního charakteru. Program sleduje rozvíjení klíčových kompetencí žáků důležitých pro život každého jedince, podporujících navzájem více vzdělávacích oblastí a oborů, a tvořících základ celkové vzdělanosti žáků. Škola směřuje k cílům základního vzdělání a tedy k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků, hlavně zkvalitněním a modernizací výuky nejen technickým vybavením (interaktivní tabule), ale zejména moderními pedagogickými přístupy. praktické ukázky a příklady projektové dny a projekty prací v týmu organizací exkurzí 28

3.2.1 Charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět v ŠVP Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je v ŠVP rozdělena na obory prvouka, přírodověda a vlastivěda. A. Prvouka Vzdělávací obor prvouka je vyučován jako samostatný předmět v 1. a 2. ročníku dvě hodiny týdně a ve 3. ročníku 2 hodiny + 1 disponibilní. Obor prvouka vymezuje obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život. Rozvíjí poznatky, dovednosti a prvotní zkušenosti žáků získané ve výchově v rodině a v předškolním vzdělávání. Učí se vnímat lidi a vztahy mezi nimi, všímat si podstatných věcných stránek a přírodních jevů. Učí se pozorovat a pojmenovávat věci, jevy a děje, jejich vzájemné vztahy a souvislosti a utváří si tak prvotní a ucelený obraz světa. Vzdělávání v oboru prvouka směřuje k těmto cílům: vyhledávání a třídění informací o domově, škole, obci, místní krajině poznávání blízkých příbuzenských vztahů poznávání a chápání rozdílů mezi lidmi, ke kulturnímu a tolerantnímu chování a jednání na základě společně vytvořených a přijatých nebo obecně uplatňovaných pravidel soužití utváření pracovních návyků v jednoduché samostatné i týmové činnosti samostatnému a sebevědomému vystupování a jednání, bezproblémové a bezkonfliktní komunikaci orientaci v čase a časovém řádu, propojování historických, zeměpisných a kulturních informací utváření ohleduplného vztahu k přírodě i kulturním výtvorům a hledání možnosti aktivního uplatnění při jejich ochraně poznávání podstaty zdraví i příčin nemoci a rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví, bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých B. Vlastivěda Vzdělávací obor vlastivěda je vyučován jako samostatný předmět ve 4. ročníku v I. pololetí 1 hodinu týdně, ve II. pololetí 2 hodiny týdně a v 5. ročníku 2 hodiny týdně. Obor vlastivěda prohlubuje porozumění historickým a politickým událostem, které ovlivnily vývoj ČR, Evropy i světa. Podporuje ve vědomí a jednání žáků tradiční evropské hodnoty, k nimž patří humanismus, svobodná lidská vůle, morálka a uplatňování 29

práva. Vede žáky k aktivnímu postoji v obhajování a dodržování lidských práv a svobod. Charakteristické pro výuku tohoto období je samostatné vyhledávání, získávání a zkoumání informací z dostupných zdrojů (učebnice, encyklopedie, internet, ), od členů své rodiny a lidí v nejbližším okolí (společné návštěvy památek, výstav, atd.). Výuku vhodně doplňují obrazy, plány a mapy, které jsou nepostradatelnou součástí výuky. Výuka dějinné a zeměpisné části dává možnost vytvářet projekty, které doplní a obohatí výuku. Vzdělávání v oboru vlastivěda směřuje k těmto cílům: vyhledávání a třídění informací o domově, škole, obci, místní krajině, sousedních státech ČR, Evropě a světě pochopení historických událostí orientace v časové posloupnosti propojování historických, zeměpisných a kulturních informací rozvoj schopností srovnávat projevy kultury v evropském a globálním kontextu, nacházet společné znaky a odlišnosti a hodnotit je v širších souvislostech utváření dobrých mezilidských vztahů ve třídě i mimo ni uvědomování si hodnoty různosti lidí, názorů, přístupů k řešení problémů aplikace poznatků v každodenním životě rozvíjení logického myšlení řešení složitých situací uvědomování si hodnoty spolupráce a pomoci 3.2.2 Regionální prvky v obsahu vzdělávacího oboru ŠVP PRVOUKA 3. ročník Očekávané výstupy Učivo vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší možná nebezpečí v nejbližším okolí začlení svou obec do příslušného kraje, pozoruje a popíše změny v nejbližším okolí rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost MÍSTO, KDE ŽIJEME plán okolí školy, základní topografické značky, orientační body v okolí školy, bezpečná cesta do školy, poloha školy ve městě obchody a služby v nejbližším okolí školy spolupráce s Městskou policií nejbližší parky, ulice, významné budovy, dopravní hřiště Olomouc, poloha města v ČR změny v místě bydliště 30

umí určit světové strany podle přírodních úkazů, kompasu a buzoly, pozná základní topografické značky poloha v krajině, minulost a současnost města, dopravní síť významné historické události spjaté s Olomoucí městská hromadná doprava prostředky a chování městská samospráva rozlišuje příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků, jejich přednostem i nedostatkům využívá časové údaje při řešení různých situací v denním životě s přihlédnutím k minulosti, přítomnosti a budoucnosti pojmenuje některé kulturní či historické památky, významné události a rodáky, propojí regionální pověsti s místem, kde žije vyhledává a porovnává na příkladech skutečnosti týkající se odlišností způsobu života rodiny, vývoje lidské společnosti, soužití, zvyků a práce lidí v minulosti a v současnosti uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě uvede příklady společenstev a jejich zástupců v okolí uplatňuje základní pravidla účastníků silničního provozu LIDÉ KOLEM NÁS postavení jedince v rodině, role členů rodiny, příbuzenské a mezigenerační vztahy mezilidské vztahy, komunikace, obchod, firmy vlastnosti lidí, pravidla slušného chování, principy demokracie LIDÉ A ČAS historie jako časový sled událostí, kalendáře, letopočet péče o památky nejvýznamnější historické památky města Olomouce pověsti města proměny způsobu života, bydlení, předměty denní potřeby návštěvy muzea ROZMANITOST PŘÍRODY vycházky do parků v okolí školy návštěva ZOO návštěva muzea sbírka hornin a nerostů ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ bezpečné chování v silničním provozu v roli chodce a cyklisty, základní dopravní značky návštěva dopravního hřiště 31