a lymfy Z. Kolář
a lymfy Obsah 1. Poruchy cirkulace krve a) Celkové (oběhová nedostatečnost městnání, venostáza, cyanóza, edém, indurace, šok) Šok (příčiny, dělení, morfologické změny) b) Místní (trombóza, embolie, metastáza, krvácivost) Projevy místních poruch krevního oběhu (hyperémie, anémie, hemoragie) 2. Poruchy cirkulace lymfy a) Lymfostáza b) Lymforhagie c) Trombóza d) Metastáza
a lymfy 1. Poruchy cirkulace krve a) Celkové Oběhová nedostatečnost Nepoměr mezi činností srdce a odporem nebo kapacitou periferních cév. Většina morfologických projevů vzniká jako výsledek adaptace na zvýšenou činnost srdce, kterou se organismus snaží tento nepoměr zvládnout: 1) městnání (kongesce), 2) venostáza, 3) cyanóza, 4) edém, 5) indurace, 6) šok. Kromě šoku, patogeneze ostatních stavů byla vysvětlena v praktických cvičeních a je dostatečně popsána v učebnicích.
Šok Soubor nepříznivých následků náhlého nedostatečného prokrvení tkání spojeného s nedostatečným okysličováním. Dochází ke změně aerobního metabolismu na anaerobní a k hromadění kyseliny mléčné v organismu.
Šok příčiny: 1. náhlé snížení objemu krve (hypovolemie) = krvácení, popáleniny 2. kardiopulmonální příčiny = selhání srdce, např. při infarktu myokardu, embolii plicnice 3. sepse a anafylaxie (vedou k poškození endotelu a uvolnění vasoaktivních látek způsobujících dilataci cév, a tím snížení krevního tlaku, nebo vlivem bakteriálních endotoxinů dochází k aktivaci hemokoagulace a komplementu 4. neurogenní příčiny (mohou rovněž vést k periferní vasodilataci)
Šok dělení: 1. kompenzovaný šok projevuje se zrychlenou srdeční činností, zvýšenou hladinou ADH a aktivací reninangiotensin-aldosteronového systému 2. dekompenzovaný šok - trvalý pokles krevního tlaku a srdeční frekvence, zrychlení dechu, respirační tíseň, bezvědomí, oligourie, acidóza 3. ireverzibilní šok navíc poškození buněčných membrán, únik buněčných enzymů a aktivace hemokoagulace
Šok morfologické změny: Anoxická encefalopatie (až drobné ischemie na hranicích povodí mozkových tepen), subendokardiální mikroinfarkty myokardu, šoková plíce (difusní postižení alveolů, kapilární dilatace, edém, později dochází ke kolapsu alveolů a vzniku hyalinních blanek ze zanikajících pneumocytů a fibrinu, někdy syndrom DIC), šoková ledvina (bledá, zvětšená, nekróza proximálních kanálků, edém intersticia), pseudotubulární degenerace nadledvin s deplecí lipidů, hemoragická enteropatie, centroacinózní nekrózy v játrech, nekróza zárodečných folikulů lymfatické tkáně.
b) Místní TROMBÓZA Poruchy cirkulace krve Intravitální srážení krve v cévách. Ke srážení může docházet tehdy, je-li porušena rovnováha mezi minimálním srážením, které v organismu probíhá trvale a poruchou fibrinolytického mechanismu. Opakem trombózy je krvácivost. Výsledkem trombózy je trombus. Může být nástěnný nebo obturující.
c) Místní TROMBÓZA Poruchy cirkulace krve Podle složení se rozeznávají tromby: červený (tzv. stagnační trombus vznikající v místech pomalého proudění krve, erytrocyty, fibrin, nejčastěji žíly dolních končetin), bílý (tzv. fluxní trombus vznikající v proudící krvi, polynukleáry, trombocyty fibrin, nejčastěji na srdečních chlopních), smíšený (kombinace obou, často pruhovitě nebo vrstevnatě uspořádaný, vzniká např. na stěně aneurysmatu), destičkový (jen mikroskopicky, ve venulách a sinusoidách), hyalinní (jen mikroskopicky, v kapilárách, v CNS, plicích, ledvině). Vývoj trombu: a) rozpuštění, b) organizace, rekanalizace, embolie
d) Místní EMBOLIE Poruchy cirkulace krve Zavlečení pohyblivého předmětu nebo látky krevním proudem na místo, kde se zaklíní a způsobuje nedostatené prokrvení a okysličení oblasti, kterou ucpaná céva zásobuje. Pohyblivý předmět bývá nazván embolus. Nejčastější příčiny embolie: krevní sraženinou (trombotická embolie), chlopenní vegetací (při endokarditidě), nádorovými buňkami, vzduchem, tukem.
e) Místní EMBOLIE Poruchy cirkulace krve Zvláštní druhy embolií: paradoxní (cestou otevřeného foramen ovale se může embolus z periferních žil dostat do tepenného oběhu, pokud je v pravé síni zvýšený tlak), retrográdní (embolus se může dostat z dolní duté žíly do hepatálních žil, při náhlém zvýšení nitrohrudního tlaku, např. při kašli).
f) Místní METASTÁZA a) hematogenní, b) lymfogenní, c) porogenní
KRVÁCIVOST (HEMORAGICKÁ DIATÉZA) koagulopatie nedostatek plasmatických srážecích faktorů trombocytopenie a trombocytopatie nedostatek nebo vada krevních destiček vaskulopatie zvýšená fragilita cév
Projevy místních poruch krevního oběhu 1. hyperémie (plné a dilatované kapiláry) 2. anémie (prázdné a kolabované kapiláry) 3. hemoragie = krvácení
Místní hyperémie může být: i) arteriální (aktivní), ii) peristatická (dilatace kapilár způsobená uvolněním histaminu, oblenění proudu krve, emigrace leukocytů, exsudace, téměř úplné zastavní krve = peristáza), iii) venózní (transudace při vysokém krevním tlaku v kapilárách).
Místní anémie se projevuje jako ischémie: i) infarkt, ii) malácie, iii) infarsace.
Místní hemoragie se projevuje jako i) hematom, ii) petechie (drobné tečkovité krvácení), iii) ekchymóza (větší plošné krvácení, hlavně na serózách), iv) purpura (tečkovitá nakupená krvácení), v) apoplexie (masivní krvácení), vi) sufuze nebo sugilace (neohraničené plošné krvácení). Podle zdroje krvácení popisujeme krvácení: i) arteriální, ii) venózní, iii) kapilární
Poruchy cirkulace lymfy a) lymfostáza (blokáda lymfatických uzlin, elefantiáza), b) lymforhagie (malý význam, s výjimkou poranění thorakální dučeje), c) trombóza (při některých zánětech, např. erysipel), d) metastáza (viz výše)