K architektufie a datování nûkter ch vesnick ch kostelû v hor ovském arcijáhenství ve 14. století

K architektufie a datování nûkter ch vesnick ch kostelû v hor ovském arcijáhenství ve 14. století Studie a poznámky z pfiímého prûzkumu staveb s vyuïitím dendrochronologie (2. ãást) 1 Jan KAIGL 1 2 Obr. 1. Bukovec (okres DomaÏlice), kostel Nanebevzetí Panny Marie, celkov pohled od jihov chodu. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, foto Vladimír Hyhlík, 1951) Obr. 2. Bukovec (okres DomaÏlice), kostel Nanebevzetí Panny Marie, pohled do presbyteria. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, foto Vladimír Hyhlík, 1951) KostelÛ prokazatelnû ranû stfiedovûkého pûvodu není ve správním obvodu nûkdej ího hor ovského arcijáhenství podle dosavadního poznání mnoho. Knejstar ím patfiil kostel (kaple) sv. Jakuba Vût ího pfii staré celnici a pfiedpokládané pfiedlokaãní trhové osadû v DomaÏlicích, jehoï archeologicky zji - tûné pozûstatky nasvûdãují vzniku této svatynû snad jiï v 10. nebo na poãátku 11. století. 2 Kromû kostela v Hor ovû uplatàuje se mezi nimi napfiíklad je tû kostel v Kostelci (u Kladrub), kde románskou stavební etapu pfiipomínají pískovcové kvádry, druhotnû pouïité v hojném poãtu ve zdivu chrámové lodi ve 14. století, v Pfiimdû, 3 StráÏi 4 nebo v Úboãi a Bukovci. 5 Ranû stfiedovûk ch kostelû a kaplí bylo v ak ve sledované oblasti jistû daleko více. Nûkteré prozrazuje starobylé, nejspí pûvodní zasvûcení v kombinaci s historick mi zprávami, popfiípadû dílãími archeologick mi nálezy. 6 Existenci dal ích lze tu it v souvislosti s osídlením ve 12. a v první polovinû 13. století uvádûn m pozdûji jako souãást stabilizované farní sítû, 7 zejména pokud se poloha takového osídlení vázala na zemskou nebo v znamnou místní cestu. Pomûrnû rozsáhlé románské ãásti snad ze 70. nebo 80. let 12. století kostela v Bukovci, vesnici leïící ve vzdálenosti necel ch 11 km severov chodnû od Hor ovského T na, jsou pfiíkladem 1 Dokonãení ãlánku, jehoï první ãást byla publikována v pfiedchozím ãísle ãasopisu Zprávy památkové péãe 69, 2009, s. 199 206. 2 Pavel B ICHÁâEK, Milan METLIâKA: DomaÏlická sídelní aglomerace v raném stfiedovûku, in: Archeologie ve stfiedních âechách 3, 1999, s. 261. 3 Jan MUK: Pfiimda, kostel sv. Jifií, DoplÀující stavebnû-historick prûzkum (nepublikovan elaborát SÚRPMO), Praha 1989, archiv NPÚ ÚP. 4 Radek IROK, Karel NOVÁâEK: K poãátkûm Norimberské cesty na Tachovsku, in: Archaeologia historica 23, 1998, s. 64 65, kde je publikován nález románského portálu s tympanonem v jiïní obvodové zdi lodi farního kostela sv. Václava. 5 Naposled Jan KAIGL: Románské drobnosti z Bukovce a Úboãe, in: Zprávy památkové péãe 67, 2007, ã. 6, s. 460 469. TamtéÏ je uveden pûdorys pfiízemí a základní stavebnû-historick rozbor obou kostelû, zpracovan autorem, pfiipojena vybraná fotodokumentace, citovaná odborná literatura a vybrané historické prameny. 6 PÛvodnû gotick, baroknû upraven kostel sv. Vavfiince na nûkdej ím slovanském hradisku u títar, kostel (kaple) téhoï zasvûcení na slovanském hradisku v Hradci nebo torzo budovy s pky v Bijadlech u Merklína zahrnující ãást zdiva gotického kostela, jehoï ranû stfiedovûk pfiedchûdce (sv. Vavfiince?, pûvodnû pfii kníïecím dvorci?) byl povaïován kladrubsk mi benediktiny za jejich majetek jiï od zaloïení klá tera v roce 1115. 7 Napfiíklad Valtífiov, Meclov, Staré Sedlo, Prostibofi, Skapce nebo Chotû ov (k roku 1115), Bernartice (1158 1166), Mifikov (1158 1173), Roko ín (k roku 1186), StaÀkov (1233), Mûlnice (1235), HostouÀ (1238), Hora Svatého Václava (1239), Stanûtice (1239), Ves Tou - kov (1243), Racov (1247), Mutûnín (1253). 288

3 4 Obr. 3. Mappa historica regni Bohemiae, Historická mapa âech rozdûlen ch na archidiakonáty a dûkanáty 14. století, v níïto jsou poznamenány fary 14. vûku, hrady, mnohé tvrze (edd. F. Palack 1847, J. Kalousek 1874), Praha 2000. V sek znázoràující hor ovské arcijáhenství ve 14. století. Lokality s farními kostely, jimiï se ve svém pfiíspûvku (1. i 2. ãást) blíïe zab vám, jsou na mapû ãervenû podtrïeny. Kladruby, Chotû ov a vesnice s chrámov mi stavbami, jeï jsou v znamné v uvádûném srovnávacím studiu, jsou podtrïeny ãervenou teãkovanou ãarou. (Reprofoto Národní knihovna âr) Obr. 4. Bukovec (okres DomaÏlice), kostel Nanebevzetí Panny Marie, jiïní vstupní portál. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, foto âestmír íla, 1975) uplatnûní vlivu klá tera v Kladrubech jako umûleckého ohniska, odkud se na stavby v okolí ífiila technika románského kvádrového zdiva a nová architektura. 8 Pfiedstavují je zejména obvodové zdivo lodi kostela o podlahové plo e 8,7 x 9,8 m a v ce témûfi 8 m, dva úseky pûvodního zdiva v pfiízemí hranolové vûïe a v chodní zeì v jejím tfietím patfie, kde je vidût románské, z vût í ãásti dochované sdruïené podvojné okno. Dobovou snahu po zdobnosti a narativním vyjádfiení nábo- Ïenské tematiky v architektufie dokládají dvû ãásti (pískovcové kusy) figurální plastiky, pocházející z pásového reliéfu o délce pfiibliïnû 2,2 m a v ce 0,49 m, kdysi umístûného nejspí v nadpraïí vstupu do ranû stfiedovûké svatynû. Tento monumentální reliéf znázoràoval v trojãetné kompozici trûnícího Krista, oslavovaného po stranách vodorovnû letícími andûly. Podle typu zobrazení a nûkter ch prvkû v pojednání sochafiské práce lze usuzovat na jeho vznik v dotyku s inspirací románsk m byzantinizujícím umûním, jejíï zprostfiedkování by odpovídalo bezpochyby velmi dobfie moïnostem benediktinského fiádu na sklonku 12. století. Románsk kostel v Bukovci ztûlesàoval v povodí horní Radbuzy stavební typ vesnického kostela s hranolovou vûïí-zvonicí, jeï je pfiedsazena pfied západní prûãelí lodi a vybudována s v raznou vertikální tendencí. Star oltáfiní prostor neznámého uspofiádání nahradilo v Bukovci gotické, pûtiboce uzavfiené presbyterium. Na nû navazuje na severní stranû sakristie, postavená souãasnû s presbyteriem jako podélná nízká, valenû sklenutá místnost, v jejímï ãele je pravoúhl v klenek v tlou Èce zdi a v nûm pûvodní zdûn oltáfi. 9 Architektura presbyteria, jejíï ãlánky jsou vytesány z jemnozrnného pískovce, zatímco zdivo je lomové, promísené s druhotnû pou- Ïit mi románsk mi kvádry a zpevnûné pískovcov mi kvádry na nároïích, nepro la od doby svého vzniku Ïádn mi v znamn mi zmûnami. Pohledu zvenãí dominují opûráky zavr ené prûnikem sed- 8 Základní práci v tomto smûru publikoval Tomá DITT- RICH: Románské stavby z okruhu kladrubského klá tera, in: Umûní XXVIII, 1980, s. 129 139. 9 Dne ní barokní okno ve v klenku nad oltáfiní menzou dodrïuje polohu okna gotického, jehoï spodní rám, proveden z tesaného pískovce a osazen ve vnûj ím líci zdiva, se dochoval (Jaroslav INDELÁ : Restaurátorsk prûzkum plá tû kostela Nanebevzetí Panny Marie v Bukovci, nepublikovan elaborát, archiv NEGEBU s. r. o., PlzeÀ-Lhota, 2005, s. 3, snímky ã. 31 a 32). Z vybavení stfiedovûké sakristie se zachovala je tû kamenná v levka osazená v nice severní zdi. 289

lové stfií ky se stfií kou pultovou, dvoudílná lomená okna s kruïbami a sokl, tvarovan shora dolû okosením, irok m v Ïlabkem a drobn m oblounem. Okenní kruïby jsou dvojího typu a jsou v podstatû totoïné nejen geometricky, ale i sv m v tvarn m zpracováním s tûmi, jaké se dochovaly v presbyteriu kostelíka v Tfiebnicích pfiibliïnû z 50. nebo 60. let 14. století. Jeden typ se vyznaãuje tfiemi sférick mi trojúhelníky umístûn mi za sebou po obvodu jim opsaného kruhu a ãlenûn mi uvnitfi trojlístkem. Druh typ pouïívá dva trojlístky vedle sebe, z nichï kaïd zvlá È je dole nasazen na trojlist oblouãek a shora lemován hrotit m oblouãkem, zatímco je tû v e, ve vrcholu okna, se uplat- Àuje kruh a v nûm buì trojlist obrazec, nebo kvadrilob (v Tfiebnicích je kvadrilob vloïen do sférického ãtverce). Presbyterium se témûfi shoduje v pûdorysn ch rozmûrech i v ce, udávajících proporce oltáfiního prostoru v pomûru 1 : 1,6 : 1,45, s presbyteriem kostela v Hor ovû (pfii stejné délce rozdíly v ífice a v ce neãiní více neï 0,4 m). Ve srovnání s ním v ak nemá dvû, ale jen jedno, tedy hlub í pole Ïebrové kfiíïové klenby. Paprsãitá Ïebrová klenba v polygonálním závûru, jejíï svorník a ãelní oblouky jsou provedeny v men í v ce a vrcholnice prudãeji stoupají neï u sousední kfiíïové klenby, dokládá zájem gotického mistra na v raznûj ím uzavfiení presbyteria proti pohledu z chrámové lodi smûrem ikmo vzhûru. Klenební Ïebra mají tvar jednodu e vyïlabeného klínu. Klenební konzoly jsou jehlancové, bez ozdob. Triumfální oblouk, jakoï i stûny pod ním ãlení na obou stranách v Ïlabek, jenï není pfieèat fiímsou v patû oblouku, neboè ta je osazena jen na rovném úseku zdi. Jak byl tít nad triumfálním obloukem, zda jeho zdivo vyná el a odlehãoval na pûdû klenební pas podobnû jako v Hor ovû, Tfiebnicích a v Újezdu Svatého KfiíÏe, není známo; tít vzal za své pfii mlad ích úpravách stavby. S architekturou presbyteria souvisí vznikem díla podle téhoï v tvarného zámûru ve stejném období gotick vstupní portál, jenï je osazen v jiïní obvodové zdi lodi na místû vstupu do románské svatynû. Má hladk tympanon podepfien po obou stranách ãtvrtkruhovû zaoblen mi konzolami, jeï se uplatàují jako slohov znak i na sedlovém portálku z presbyteria do sakristie. Dobovû Ïádaného úãinku linearity se docílilo u hlavního portálu, provedeného v pomûru celkové ífiky a v ky 1 : 1,5 tím, Ïe na ãlenûní jeho trycht fiovitû rozevfien ch ostûní byly pouïity pruty vesmûs hru kovitého tvaru, jeï vybíhají bez patek z horní ikmé plochy nízkého soklu a plynule pfiecházejí do lomen ch archivolt. Dvû dvoudílná lomená okna osvûtlující loì kostela v Bukovci ze severní a jiïní strany sotva vznikla ve vût ím ãasovém odstupu od novostavby presbyteria. Kameník, jenï je vytvofiil, byl v ak schopen pfiejímat a ztvárnit v závislosti na dovednostech, které získal na jiném svém pûsobi ti vût ího v znamu, anebo podle nového zadání umûlecky pokroãilej í podnûty. KruÏby tûchto oken s plaménky vífiícími (rotujícími) uvnitfi kruhu nebo kvadrilobem vloïen m do kruhu, jehoï laloky dále ãlení trojãetn oblouãek, a s pûlkruhov mi oblouãky nedávají samy o sobû spolehliv základ pro urãitûj í hodnocení. Ve vztahu ke kruïbovému obrazci kvadrilobu s vepsan mi trojlist mi oblouãky lze konstatovat, Ïe jde o architektonick prvek bûïnû zastoupen v gotické katedrální architektufie ve stfiední Evropû ve 14. století a dále pfiená en v dosahu jejího umûleckého vlivu. V souboru vrcholnû gotick ch chrámov ch staveb na Hor ovskot nsku jsme se s ním jiï setkali, a to v oknû závûru presbyteria kostela v Újezdu Svatého KfiíÏe. Tent Ï motiv, tentokrát na zpûsob slepé kruïby, zdobí sanktuarium v chóru kostela sv. Apolináfie v Hor ovském T nû, skromnou, ale umûlecky svrchovanû vytfiíbenou kamenosochafiskou práci pfiibliïnû z poslední tfietiny 14. století. Srovnání v e zmínûné kruïby s plaménky vífiícími uvnitfi kruhu v Bukovci umoïàuje, tfiebaïe v daleko jednodu ím provedení, kruïba dvou oken presbyteria opût v Újezdu Svatého KfiíÏe. S kostelem v Bukovci je pfiíbuzn v nûkolika smûrech kostel sv. Mikulá e v Úboãi, vesnici vzdálené asi 12 km vzdu nou ãarou na v chod od DomaÏlic. Obû svatynû spojuje ranû stfiedovûká stavební etapa s hranolovou vûïí pfiedsazenou pfied západní prûãelí podélné lodi; v Úboãi se v ak pfiibliïnû v polovinû 13. století zdilo z lomového kamene a v tvarné nároky na románskou stavbu byly jistû mnohem men í neï v Bukovci. PÛvodní závûr byl v obou pfiípadech strïen a nahrazen gotick m presbyteriem se sakristií, aby se dosáhlo patfiiãné prostorové v hody a zlep il se chrámov provoz. 10 Presbyterium kostela v Úboãi s jedním polem kfiíïové klenby a paprsãitou klenbou v pûtibokém závûru, opatfiené opûráky, se váïe k drobné lodi románského kostela bez pûdorysného odsazení na celou její ífiku 5,4 m vlastní zdí s lomen m triumfálním obloukem. Pfies nûkteré pozdûj í stavební úpravy si podrïelo pfieváïnou ãást ãlánkû své gotické architektury, proveden ch z jemnozrnného pískovce. Dvû dvoudílná okna mají kruïbu se tfiemi sférick mi trojúhelníky umístûn mi za sebou po obvodu jim opsaného kruhu a ãlenûn mi uvnitfi trojlístkem. Tuto podobu jiï známe z Tfiebnic a Bukovce. Zb vající dvû se vyznaãují, podobnû jako jedno z oken presbyteria v Újezdu Svatého Kfií- Ïe, kruïbou trojlistého obrazce s charakteristicky protáhl mi hrotit mi laloky, jenï je vsazen do ostfie lomeného oblouãku (lancety), zatímco dole se opírá o trojlist oblouãek. Triumfální oblouk a stûny pod ním jsou ãlenûny, podobnû jako v Újezdu Svatého KfiíÏe a Bukovci, v Ïlabkem z obou stran, jenï nahrazuje hranu v pravém úhlu a není pfieru- en fiímsou, která je osazena v patce oblouku. Klenby presbyteria i kfiíïová klenba v sakristii jsou opatfieny Ïebry o prûfiezu jednodu e vyïlabeného klínu. U lechtilost kamenické práce vyzafiuje z jehlancov ch klenebních konzol se zdobnû bohat mi plastick mi kruïbiãkami. Zájmu na bliï ím ãasovém zafiazení stavby úboãského presbyteria lze vyhovût jen ãásteãnû srovnávacím rozborem tvarosloví gotické architektury. Pfiitom je tfieba mít na zfieteli omezení umûleckohistorické metody studia a skuteãnost, Ïe mû- Ïeme nakládat s pouh m odleskem dfiívûj í bohatosti a pestrosti. Tak napfiíklad pokud jde o obrazce okenních kruïeb, takové jako v Úboãi se dochovaly rovnûï v presbyteriu mariánské svatynû v lokalitû U Svat ch v DomaÏlicích, jehoï vznik vloïil D. Líbal do doby kolem roku 1340, zatímco jejich uplatnûní v presbyteriu kostela v Holostfievech nedaleko Kladrub chápe tent Ï autor v kontextu vy í úrovnû vesnické církevní architektury na PlzeÀsku v poslední ãtvrtinû 14. století. 11 Ve vztahu k na í práci a pro fie ení otázek o umûleckém pûvodu a historick ch okolnostech vrcholnû gotick ch staveb nebo pfiestaveb nûkter ch vesnick ch kostelû ve správním obvodu hor ovského arcijáhenství má vût í v znam v skyt pfiíbuzn ch znakû v architektufie téhoï stupnû slohového v voje a pfii srovnatelném pojednání kamenické práce nejen v obdobn ch, ale i rûzn ch kombinacích. V e jiï uvedené lze nyní doplnit nûkolika dal ími. Severov chodní okno presbyteria bez opûrákû zmínûného domaïlického kostela má kruïbu na zpûsob kruhu s vepsan m prost m estilist m obrazcem tak jako odhalené gotické okno lodi kostela v Újezdu Svatého KfiíÏe. Presbyteria v Holostfievech a Újezdu Svatého KfiíÏe, opatfiená podobnû jako v Hor ovû a Bukovci opûráky ukonãe- 10 Sakristie obdélníkového pûdorysu umístûná na severní stranû presbyteria v Úboãi je sklenuta vysokou Ïebrovou kfiíïovou klenbou. V její severní zdi se dochovala malá nika s pûvodní kamennou v levkou. Vysok, segmentovû sklenut v klenek proveden od podlahy v ãelní v chodní zdi sakristie bezpochyby kdysi slouïil pro umístûní stfiedovûkého oltáfie. 11 Dobroslav LÍBAL, v heslech DomaÏlice, kostel Zvûstování Panny Marie U Svat ch, s. 279, a Holostfievy, kostel sv. Mikulá e, s. 282, in: Gotika v západních âechách (1230 1530) I, Praha 1995. 290

Obr. 5. Úboã (okres DomaÏlice), kostel sv. Mikulá e, pohled do presbyteria. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, pûvodnû ve fotoarchivu SÚRPMO Praha, foto Vladimír Uher, 1981) Obr. 6. Úboã (okres DomaÏlice), kostel sv. Mikulá e, okno v ose závûru. (Foto Jan Kaigl, 2007) Obr. 7. Holostfievy (okres Tachov), kostel sv. Mikulá e, polygonální závûr presbyteria. V jeho ose se nalézá okno s kruïbou obsahující trojlist obrazec s charakteristicky protáhl mi hrotit mi laloky, jenï je vsazen do ostfie lomeného oblouãku lancety, zatímco dole se opírá o trojlist oblouãek. (Fotoarchiv NPÚ ÚOP v Plzni, foto Jan Gryc, 1992) Obr. 8. Úboã (okres DomaÏlice), kostel sv. Mikulá e, klenební konzola na severní stûnû presbyteria. (Foto Jan Kaigl, 2007) n mi prûnikem sedlové stfií ky se stfií kou pultovou, spojují navzájem po v tvarné stránce kromû toho i okenní kruïby na zpûsob plaménkû rotujících uvnitfi kruhu. Názoru, Ïe presbyterium se sakristií kostela v Úboãi je dílem stavební huti z doby pfied polovinou 14. století, jeï pûsobila na stavbû kostela v Louãimi (u Kdynû) ve 40. letech 14. století, 12 odporuje skuteãnost, Ïe v gotické architektufie tûchto dvou vesnick ch kostelû neexistují Ïádné podobnosti svûdãící pro práci stejné skupiny zedníkû a kameníkû, ani jednotící tvûrãí koncept. Odli nost ve v tvarném pojetí architektonick ch ãlánkû je natolik nápadná, Ïe ji nelze vysvûtlit pouh m odkazem na rûzn druh kamene, z nûhoï jsou tyto ãlánky vytesány. Spoleãná, ale tehdy bûïnû roz ífiená technika zdiva z lomového kamene, zpevnûného na nároïích a v opûrácích kvádry, není dûkazem. V sledky dendrochronologického rozboru star ch dfievûn ch konstrukcí a jejich pozûstatkû nedávno rozpoznan ch v Úboãi v ak vyhovují datování podle D. Líbala, a to tak, Ïe rok 1349 je terminus post quem dokonãení celé stavby úboãského presbyteria. ZároveÀ se ukázalo, Ïe tesafii na krov nad presbyteriem a zedníci pfii provádûní vysokého títu na pûdû nad triumfálním obloukem mûli k dispozici dfievo rûzného stáfií, z dubû skácen ch v rozmezí let 1332 aï 1349. 13 Z pfiímého prûzkumu stfiedovûkého zdiva a tesafisk ch konstrukcí v jejich vzájemném vztahu v pûdním prostoru nevypl vá, Ïe by tato skuteãnost tehdy znamenala více samostatn ch etap díla oddûlen ch dlouh mi pfiestávkami nebo dodateãné v mûny star ích, popfiípadû jen doãasn ch prvkû za mlad í. Naproti tomu je v logice vûci, Ïe stavebník a místní plebán usilovali o rychlé dokonãení a zprovoznûní stavby nevelkého rozsahu. SvÛj zájem by jistû prosadili, i kdyby to mûlo následnû pfiinést dílãí úpravy hotov ch krovû a stfiech vãetnû dodateãného vyzdûní stfie ního títu nad triumfálním obloukem 14 5 6 7 8 nout v dobû po roce 1349 dodateãnû v místû, kde byl nedlouho pfiedtím osazen vazn trám (za upozornûní dûkuji 12 D. LÍBAL: Církevní architektura PlzeÀska, In: Gotika v západních âechách (1230 1530) I, cit. v pozn. 11, Ing. T. Kynclovi). To znamená, Ïe by se v Úboãi uplatnil obvykl postup v stavby spoãívající v tom, Ïe nad obvodov m s. 258, a v heslech Louãim, kostel Narození P. Marie, s. 303 304, a Úboã, kostel sv. Mikulá e, s. 361. zdivem presbyteria byl nejdfiíve vztyãen krov, následnû se 13 Dochované úseky pozednice pûvodního, jinak zaniklého krovu nad presbyteriem zjistil Ing. T. Kyncl, kter jejich ní títu nad triumfálním obloukem. V takovém pfiípadû, po- pfiikroãilo k provedení kleneb a teprve pak do lo na vyzdû- dfievo datoval do let 1332 1342, pfiípadnû 1334/1335. kud poloha uvedeného krajního vazného trámu naopak Podle mého zadání souãasnû datoval fo ny, jimiï je pfieloïen prûchod ve títovém zdivu nad triumfálním oblou- a títu (obezdûní zhlaví pozednice nemá pro posouzení ve- neindikuje souãasnost stavby krovu nad presbyteriem kem, do let 1348/1349. Tomá KYNCL: Dendrochronologické datování dfievûn ch konstrukãních prvkû z kostela v znam) a pokud se zároveà je tû udrïel star í, nízk krov likosti pfiestávek mezi jednotliv mi etapami díla podstatn sv. Mikulá e v Úboãi, V zkumná zpráva ã. 078c-07, nestránkováno (nepublikovan elaborát), 2008. títu nad triumfálním obloukem asi provizorní tít bednû- nad románskou lodí, pfiedcházel by dne nímu zdûnému 14 V zamûfiení dlabû na severní pozednici zaniklého gotického krovu nad presbyteriem je patrné, Ïe krajní vazn teria a lodi. n, tvofiící pfiechod mezi rûznû vysok mi stfiechami presby- trám dûlila od stfie ního títu nad triumfálním obloukem vzdálenost 0,8 m, zatímco rozteã mezi vazn mi trámy byla 1,2 m. títové zdivo o tlou Èce 0,75 m tedy mohlo vznik- 291

9 10 11 12 Obr. 9. Stanûtice (okres DomaÏlice), kostel sv. Kunhuty, pohled od jihozápadu. Zazdûné gotické okénko poblíï jihozápadního nároïí poukazuje na existenci soudobé, asi dfievûné pavlaãové tribuny, jeï stála v západní ãásti chrámové lodi na místû dne ní hudební kruchty z doby barokní. (Foto Jan Kaigl, 2006) Obr. 10. Stanûtice (okres DomaÏlice), kostel sv. Kunhuty, pûdorys pfiízemí, pûdorys severní ãásti kostela v úrovni prostoru komory nad sakristií a 1. patra vûïe (a). rafurou je vyznaãeno zdivo stavby ze 14. století. Existující ãásti (torza?) zdûné valené klenby komory zakresleny ãárkovanû. K zazdûnému gotickému portálu, jímï se vcházelo do lodi z jiïní strany, a k zazdûnému lomenému portálku na v chodní stranû komory smûfiují ipky s ãárkovanou ãarou. (Zamûfiení, kresba a stavebnû-historick rozbor Jan Kaigl, 2006) Obr. 11. Stanûtice (okres DomaÏlice), kostel sv. Kunhuty, zazdûn jiïní vstupní portál s pozûstatky staré ãervenobílé polychromie. (Foto Jan Kaigl, 2006) Obr. 12. Stanûtice (okres DomaÏlice), kostel sv. Kunhuty, a kdyby nové presbyterium vznikalo obestavováním závûru (drobné válcové apsidy?) románské svatynû pfii zachování jejích funkcí v neztenãené mífie po dobu co nejdel í. Souhrnnû vyjádfieno, nelze sice vylouãit, Ïe se gotické presbyterium kostela sv. Mikulá e v Úboãi zaãalo budovat jiï ve 30. letech 14. století, ale prûkaznûj í názor je, Ïe pochází aï z doby po roce 1349. Jak v Bukovci, tak i v Úboãi, kde existovaly ve druhé polovinû 14. století dvû fary a dva farní kostely kostel sv. Mikulá e pro takzvanou dolní Úboã a kostel sv. Václava pro horní Úboã (zbofien v roce 1791), do lo bûhem 60. let 14. století k pfievodu pozemkového majetku a patronátních práv ve prospûch pánû z Velhartic. V Bukovci byl jejich pfiedchûdcem pfiíslu ník místní niï í lechty, Jaroslav (Jarohnûv) z âeãovic. V Úboãi majetkoprávní zmûnû pfiedcházel postupn pfiesun tûïi tû zájmu panského rodu z Her tejna, drïitele blízkého zazdûn jiïní vstupní portál. Detail soklu a profilace ostûní. hradu Nového Her tejna (u Kdynû), na (Foto Jan Kaigl, 2006) Moravu. 15 Tyto skuteãnosti je tfieba chápat v dobov ch souvislostech jako dûsledek celkového spoleãenského vzestupu pánû z Velhartic ve druhé tfietinû 14. století, kdy mezi nimi vynikl zejména Bu ek (mlad í), jenï se pohyboval po velkou ãást svého Ïivota ve sluïbách a v blízkosti Karla IV. 16 Páni z Velhartic usilovali o roz ífiení své majetkové a hospodáfiské základny a upevàovali tímto zpûsobem svûj vliv právû na DomaÏlicku a Hor ovskot nsku. V Bukovci se pfiipomíná jejich rod, zastoupen bezpochyby Bu kov m bratrem Janem, poprvé v roce 1371. 17 Do Úboãe a nejspí souãasnû i na Nov Her tejn pfii li nejpozdûji v roce 1367. Tehdy byl patronem blíïe neurãeného kostela v Úboãi Je- ek z Velhartic, dvorsk mar álek a zakladatel her- tejnské rodové vûtve. 18 V roce 1379 vystupují páni z Velhartic vãetnû Jana z Her tejna (tedy jinak z Velhartic) jako plátci bernû nejenom z Bukovce 15 Jifií JÁNSK : Tfii kapitoly z dûjin hradû Starého a Nového Her tejna, in: Castellologica Bohemica 6, 1998, s. 189. 16 KpÛsobení Bu ka z Velhartic ve sluïbách Karla IV. Franti ek KAVKA: Vláda Karla IV. za jeho císafiství (1355 1378) I, II, Praha 1993, sv. I, s. 18, 20, 25, 46, 65, 83, 101, 109, 155, 165; sv. II, s. 70 71, 80, 86, 89. 17 Liber secundus confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim nunc prima vice typis editus (ed. F. A. Tingl), dále jen LC II, Praha 1868, s. 55, uvádí ke dni 1. 8. 1371 jako patrona kostela v Bukovci nejmenovaného pfiíslu níka panského rodu z Velhartic. Je v ak zjevné, Ïe se jednalo o Jana z Velhartic, jenï navrhl jako faráfie do sousedních âeãovic dosavadního stálého vikáfie ve Velharticích, zatímco ãeãovick plebán pfie- el na v nosnûj í faru právû do Bukovce, tamtéï, s. 55. 18 Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim I (ed. J. Emler), dále jen LC I/2, Praha 1874, s. 96. O dva roky pozdûji dosazoval do Úboãe faráfie Boãek(?) z Velhartic a nezávisle na nûm i Ofka, vdova po Je kovi (LC II, cit. v pozn. 17, s. 17 18 a 22), pfiiãemï se zfiejmû v obou pfiípadech jednalo o kostel sv. Václava, TamtéÏ, s. 49, je Ofka zmiàována v roce 1371 jako vdova po Janu z Velhartic. Podle toho lze usuzovat na dvojí zpûsob psaní jména jejího muïe Je ka (Jana) v soudob ch historick ch pramenech. Tento Je ek z Velhartic, fieãen Mar álek z Nového Her tejna (podle mlad ího zápisu z roku 1380; Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim, III IV /ed. J. Emler/, Praha 1879, s. 132) a doloïen jako bratr Bu ka z Velhartic pfii dosazení nového klerika k oltáfii Panny Marie v kostele ve Velharticích v roce 1363 (LC I/2, cit. zde, s. 33), tedy zemfiel nejpozdûji v roce 1369 a nebyl totoïn s Janem z Velhartic, patronem kostela v âeãovicích v roce 1371 a drïitelem exspektance na kanovnickou prebendu v Olomouci a Vratislavi v roce 1356. 292

a Úboãe, ale i nûkolika dal ích sv ch statkû, které le- Ïely ve správním obvodu hor ovského arcijáhenství, mimo jiné z poloviny vsi Stanûtice a z âeãovic. 19 V âeãovicích byl postaven, nejspí na náklad bratfií Bu ka, Jana a Václava z Velhartic, v dobû kolem roku 1364 nov farní kostel a souãasnû panská tribunová kaple s tribunov m oltáfiem na zpûsob francouzsk ch palácov ch kaplí typu Sainte-Chapelle. 20 Jeho gotická architektura zjevnû pfiímo souvisí s dílem stavební huti jiïní vûïe katedrály v eznû, zapoãaté v roce 1341. Obdobnû z jihonûmecké kulturní oblasti byl do âeãovic pfienesen i zpûsob stavby z reïného cihelného zdiva, zatímco kamenící vytesali zdobnû bohaté architektonické ãlánky. Kostel v âeãovicích sice pfiedstavuje v souboru staveb vesnick ch kostelû v hor ovském arcijáhenství a v jihozápadních âechách ve 14. století vûbec ojedinûl pfiíklad po typologické, stavebnûtechnické i v tvarné stránce, ale o to v mluvnûj í svûdectví podává o dobû, kdy se pfiíslu níci lechty a církevní hodnostáfii blíïe obeznámení s prostfiedím u dvora Karla IV. v Praze a jeho bohatou kulturou snaïili napodobit panovníka jim dostupn mi prostfiedky spoleãenské reprezentace, pokud tuto snahu nevnímali dokonce jako nutnost a svoji povinnost. 21 Jak je známo nebo je moïné dovozovat pfiípad od pfiípadu, ãinili tak hojnû podporou stavební, umûlecké nebo umûleckofiemeslné práce pfii zvelebování kostelû a kaplí, zejména kdyï mûli nad nimi patronát. Ve smyslu právû nastínûn ch historick ch souvislostí se nask tá domnûnka, Ïe gotické stavební úpravy kostela v Bukovci a Úboãi zadali a finanãnû podporovali ze sv ch zdrojû páni z Velhartic, a to nûkdy v 60. letech 14. století. Vyjádfiili by tak spoleãensky Ïádoucím zpûsobem pfievzetí patronátních práv ve farnosti nov m feudálem, svûj vlastní v znam a zájem na tom, aby stará svatynû s nov m, prostornûj ím presbyteriem náleïitû vyhovovala soudob m poïadavkûm na provoz a liturgii ve vesnickém kostele. Úplná odli nost kostela v âeãovicích, vezme-li se v úvahu jeho v jimeãn charakter, ani pozûstatky tesafisk ch konstrukcí ze dfieva rûzného stáfií ze 30. let 14. století v úboãském kostele, jeï mohou indikovat v tomto pfiípadû kácení stromû bez pfiímého vztahu k mlad í stavbû, by pfiijetí takové domnûnky nebránily. Je bezpochyby moïn i názor, Ïe gotická architektura kostelû v Bukovci a Úboãi pfiedstavuje dílo z doby o nûco dfiívûj í: kolem roku 1350 nebo z 50. let 14. století. 22 Nicménû pokud jde o presbyterium v Bukovci, lze pfiece jen pokroãit od domnûnek smûrem k hypotéze. Celkové pûdorysné a prostorové uspofiádání tohoto presbyteria totiï svûdãí o uplatnûní hlavních zásad architektonické tvorby, podle nichï postupoval neznám gotick mistr pfii návrhu nového presbyteria jako souãásti pfiestavby románské svatynû v Hor- ovû v dobû kolem roku 1363. Jak jiï bylo ukázáno v e, v obou pfiípadech vznikl oltáfiní prostor témûfi shodn ch proporcí i rozmûrû, pfiiãemï se vycházelo ze spoleãné koncepce obvodového zdiva s opûráky. Naproti tomu na znám ch ãláncích gotické architektury (zejména klenebních konzolách a Ïebrech, a v chrámové lodi i na vstupním portálu s hladk m tympanonem, podpíran m po stranách ãtvrtkruhovû zaoblen mi konzolkami) jsou patrné v tvarné rozdíly, svûdãící o práci rûzn ch kameníkû. To v ak nemuselo znamenat vût- í ãasov odstup mezi stavbami a jejich orientaci na jiná ohniska umûleckého vlivu. Okenní kruïby v presbyteriu bukoveckého kostela se nejen sv mi obrazci, ale i fiemesln m zpracováním natolik podobají kruïbám v oknech presbyteria v Tfiebnicích, na jehoï vzniku se nejspí podíleli zedníci právû z Hor ova nebo zedníci obdobnû jako oni pro kolení, Ïe by je mohl na obou tûchto stavbách vytvofiit stejn kameník. Stanûtice byly ve vztahu k Úboãi sousední farností a osídlením, od nûhoï se témûfi ve stejné vzdálenosti 8 km nalézal smûrem na jihov chod hrad Nov Her tejn a na jih hrad R zmberk. Omezení majetku pánû z Velhartic v roce 1379 na polovinu vesnice zfiejmû vycházelo ze star ích majetkoprávních pomûrû. 23 Ze Stanûtic pochází i socha sv. Kunhuty(?) asi ze 60. let 14. století, pfiedjímající sv m pojetím sochafiská díla praïské parléfiovské provenience. V roce 1372 vykonával patronátní právo ke kostelu ve Stanûticích Ojífi z R zmberka, vlastník snad poloviãního nebo men- ího dílu vsi. 24 Stfiedovûká stavba tohoto kostela se skládá z obdélné lodi, presbyteria, opatfieného Ïebrovou kfiíïovou klenbou a paprsãitou Ïebrovou klenbou v pûtibokém závûru, sakristie o obdélníkovém pûdorysu pfii severní stranû presbyteria a hranolové vûïe zvonice (bez barokní nástavby jejího posledního patra), vsazené do kouta mezi lodí a sakristií. V západní ãásti lodi se nalézala jiï v dobû gotické nejspí dfievûná pavlaãová tribuna, osvûtlená z jihu mal m lomen m oknem. Nad plochostropou sakristií je dnes pûdní prostor s prûhledem do krovu pultové stfiechy. Kdysi zde byla nebo mûla b t valenû sklenutá komora (farní archiv nebo trezor). Vstupovalo se do ní dvûma jednoduch mi lomen mi portálky, jeï se dochovaly na svém pûvodním místû jedním na západní stranû v prvním patfie vûïe a druh m na stranû opaãné pfiímo zvenãí (ve smûru od stfiedovûké fary?) ve v ce více neï 3 m nad terénem. Zejména v poloze a jednotné skladbû neomítaného lomového zdiva západní stûny komory, jeï je zapu tûna 15 cm do tlou Èky zdi oddûlující komoru od 19 Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre 1379 (ed. J. Emler), Praha 1876, s. 18, 21, s uvedením pánû z Velhartic jako plátcû generální bernû z âeãovic, Nûmãic (u Tfiebnic?) a Bukovce a zvlá È Jana z Her tejna (syna mar- álka Je ka z Velhartic), jenï platil berni ze V epadel, Úboãe, Nûmãic a poloviny Stanûtic, tedy vesnic v nejbliï ím okolí hradu Nového Her tejna, a dále z poloviny Vlkanova, vsi poblíï augustiniánského klá tera v Pivoni. Zdenûk HOJDA, Jifií PE EK: Osídlení a feudální rozdrobenost v PlzeÀském kraji (na základû berního rejstfiíku z r. 1379), in: Historická geografie XVIII, 1979, s. 152, pfiedpokládají, Ïe se jednalo o bratry Jana, Bu ka a Václava z Velhartic, pokud jde o âeãovice, Nûmãice a Bukovec. 20 Jan KAIGL: Kostel sv. Mikulá e v âeãovicích, in: Zprávy památkové péãe 53, 1993, ã. 3, s. 89 100. Viz téï Friedrich FUCHS: St. Nikolaus in âeãovice Eine Brückenstation zwischen Prag und Sulzbach, in: Oberpfalz und Böhmen, Begegnungen über Grenzen, Regensburg, 1998, s. 93 100 a Klára BENE OVSKÁ: âeãovice kostel sv. Mikulá e a pokusy o jeho interpretaci, in: Gotika v západních âechách (1230 1530), Praha 1998, s. 160 169. 21 Jifií FAJT, Robert SUCKALE: Okruh rádcû, in: Karel IV., Císafi z boïí milosti (ed. Jifií Fajt), Praha 2006, s. 181, pfiipomínají svûdectví probo ta klá tera premonstrátek v Chotû ovû Oldfiicha z Vald tejna, jenï napsal v roce 1376, Ïe zvelebením klá tera se snaïil pfiedejít moïnosti, Ïe by upadl v císafiovu nemilost. 22 V Bukovci by tak náklady spojené s pfiestavbou kostela nejspí nesl jeho patron Jaroslav (z âeãovic) patronátní právo v jeho prospûch je doloïeno v roce 1355, jenï by teprve poté (snad ve finanãní tísni zpûsobené zadluïením ze stavebního podniku) postoupil svûj majetek v Bukovci a âeãovicích pánûm z Velhartic. Kladrubskému klá teru prodal louky v Kunûjovicích v roce 1362. Srov. Eduard KUBÒ: Pozemková drïba klá tera kladrubského v dobû pfiedhusitské (do r. 1420), in: Historická geografie XVIII, 1979, s. 218. Viz téï Liber primus confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim nunc prima vice typus editus (ed. F. A. TINGL), dále jen LC I/1, Praha 1867, s. 60. 23 Kladrubsk m benediktinûm v roce 1239 patfiila také jen ãást Stanûtic. E. KUBÒ, cit. v pozn. 22, s. 214. 24 LC II, cit. v pozn. 17, s. 79. Karel IV., Císafi z boïí milosti, cit. v pozn. 21, heslo Sv. Kunhuta ze Stanûtic, zpracované J. Fajtem, jenï mylnû ztotoïàuje lechtické rody z R zmberka a R zmburka a pfiedpokládá, Ïe vznik dfievofiezby sv. Kunhuty ze Stanûtic je spjat s pány z R zmburka, mezi nimiï sv m spoleãensk m postavením u dvora Karla IV. v Praze vynikal Bore (V.). V této souvislosti je tfieba uvést, Ïe podle zápisu v konfirmaãní knize by patfiil patronát ke stanûtickému kostelu v roce 1363 právû Bore i z R zmburka s bliï ím oznaãením podle jeho úfiadu dvorského sudího. Nejspí v ak jde o písafiskou chybu a údaj t kající se ve skuteãnosti kostela ve Stanovicích v loketském dûkanátu, neboè proklamaci vykonal plebán z Horního Slavkova (LC I/2, cit. v pozn. 18, s. 23 24). 293

13 Obr. 13. Hradec u Stoda (okres PlzeÀ-jih), kostel sv. Jifií, pûdorys pfiízemí. rafurou je vyznaãeno zdivo novostavby ze 14. století. (Zamûfiení, kresba a stavebnû-historick rozbor Jan Kaigl, 2007) chrámové lodi a vûïe, je patrné, Ïe stavební a provozní srostlice sakristie, komory a pfiinejmen ím dvou spodních podlaïí vûïe vznikla spoleãnû s presbyteriem a lodí kostela podle jednoho zámûru pfiibliïnû ve stejné dobû. Dendrochronologické datování dfievûn ch prvkû, jimiï jsou pfielo- Ïena stfiílnovitá okna v prvním, druhém a tfietím patfie vûïe, slouãené s v sledky pfiímého prûzkumu nasvûdãuje tomu, Ïe kostel vãetnû vûïe byl dostavûn nejdfiíve v období let 1355 1365. 25 Zda dílo zadal nûkdo z pánû z R zmberka nebo napfiíklad je tû Hynek z Bukové, pfiíslu ník niï í lechty a patron kostela ve Stanûticích v roce 1358, 26 nevíme. Presbyterium a zãásti i loì stanûtického kostela osvûtlují gotická dvoudílná okna s kruïbami. Pro kruïby v presbyteriu je typick obrazec jednoduchého trojlistu, ãtyfilistu nebo pûtilistu vloïeného do kruhu a ãtyfilistu, jenï je umístûn ve sférickém ãtverci. Dvû okna na jiïní stranû lodi mají kruïbu v tvarnû nároãnûj í. Podobnû jako kruïba v nûkter ch oknech presbyteria v Tfiebnicích, Bukovci, Úboãi, U Svat ch v DomaÏlicích nebo v Holostfievech zobrazuje skupinu tfií sférick ch trojúhelníkû, fiazen ch za sebou po obvodu jim opsaného kruhu a ãlenûn ch uvnitfi trojlístkem. Star vstupní portál, zazdûn pfii pozdûj ích stavebních úpravách, se dochoval na jiïní stranû lodi. Patfií mezi portály, jejichï znakem je hladk tympanon osazen v lomeném oblouku portálu a podepfien po stranách ãtvrtkruhovû zaoblen mi konzolami, které pfii ãelním pohledu lícují s tympanonem a tvofií s ním jednu svislou rovinu. Je proveden z jemnozrnného pískovce. Jeho architektonické ãlenûní je neporu- ené. Ostûní, vybíhající pfiímo ze ikmé horní plochy tfiikrát pûdorysnû zalomeného soklu a tvofiené v Ïlabky a postupnû, v fiazení ve smûru zvenãí dovnitfi oblounem, dominantním prutem hru kovitého prûfiezu, opût oblounem a drobn m hru kovcem, se ve zpûsobu a proporcích profilace shoduje se severním portálem lodi kostela v Hor- ovû. Oba tyto portály mají navíc témûfi stejné rozmûry, v celkové ífice a v ce se li í jen o 9 a zhruba 30 cm. Rozdíly mezi nimi konzoly vyná ející tympanon hor ovského portálu jsou drobnûj í, a tak ménû nápadné neï ve Stanûticích (a v Újezdu Svatého KfiíÏe a Bukovci), vnûj í archivoltu portálu v Hor ovû kdysi rámovala je tû zdobná kamenná li ta jsou natolik malé, Ïe lze uvaïovat o práci jednoho mistra, popfiípadû o díle zhotoveném rûzn mi kameníky podle spoleãného vzoru, pfiená eného tfieba pomocí kresby (rysu) v mûfiítku. Na základû právû doloïené velmi blízké pfiíbuznosti vstupních portálû je nasnadû otázka, zda kostel ve Stanûticích a svatyni v Hor ovû po její gotické pfiestavbû nespojovaly je tû nûjaké dal í v znamné podobnosti v architektufie, popfiípadû v pûdorysném a prostorovém uspofiádání nebo technickém fie ení. V odpovûdi lze konstatovat, Ïe Ïádné takové podobnosti nejsou viditelné. Naopak vystupují do popfiedí napfiíklad v raznû odli - né proporce presbyteria ve Stanûticích, jeï je vyvinuto podle vzájemného pomûru ífiky, délky a v - ky 1 : 1,15 : 1,1. Obdobnû i jeho klenby s ostfie lomen mi ãelními oblouky, takfika vodorovn mi vrcholnicemi, Ïebry ve tvaru jednodu e vyïlabeného klínu a zdobn mi figurálními konzolami 27 mají jen málo spoleãného s gotickou architekturou hor ovského presbyteria do té míry, v jaké ji známe. Pokud bychom tedy hypoteticky pfiedpokládali, Ïe mezi dvûma sledovan mi stavbami existoval pfiím vztah, pak by to znamenalo, Ïe nejspí z Hor ova do Stanûtic byl povolán kameník jen na provedení hlavního portálu kostela nûkdy na poãátku 60. let 14. století, zatímco ostatní stavební práce provedli rûzní fiemeslníci sice témûfi souãasnû, ale nezávisle na sobû. Jak jiï bylo pfiedesláno v první ãásti této studie, na území b valého hor ovského arcijáhenství se gotick vstupní portál s hladk m tympanonem vynesen m po stranách ãtvrtkruhovû zaoblen mi konzolami dochoval rovnûï ve farním kostele sv. Jifií v Hradci u Stoda. Hradec je starobylá lokalita, vzdálená 7 km jihozápadnû od Chotû ova podél fieky Radbuzy. V odborné literatufie je známá pfiedev ím jako slovanské hradisko asi z 9. století, které díky své strategické poloze zhruba v polovinû úseku ezenské cesty mezi Starou Plzní a ranû stfiedovûkou celnicí v DomaÏlicích bezpochyby pfiedstavovalo dûleïit opûrn bod pfiemyslovské expanze do jihozápadních âech. 28 Chotû- ovsk klá ter se majetkoprávnû uchytil v Hradci v roce 1284, aby po nûkolika nákupech ve druhé polovinû 14. století získal do svého vlastnictví buì jiï celou ves, nebo její podstatnou ãást. Farní kostel, oznaãen v roce 1399 zasvûcením sv. Vojtûchu, 29 stojí v zástavbû vesnice na jiïním svahu protilehlém ostroïnû hradiska. Historicky 25 Tomá KYNCL: Dendrochronologické datování dfievûn ch konstrukãních prvkû z kostela sv. Kunhuty ve Stanûticích, V zkumná zpráva ã. 078a-07, nestránkováno (nepublikovan elaborát), 2008. Fo ny v pfiekladu prûchodu s v chodním portálem do komory nad sakristií pocházejí z dubu skáceného nûkdy v období let 1323 1340, ale lze pfiedpokládat, Ïe jsou ve srovnání s obvodov m zdivem komory star í zhruba o 25 40 let. Severní stûna uvnitfi chrámové lodi je rozdûlena ve v ce okenního parapetu vodorovn m ústupkem 10 cm v tlou Èce zdi. Pokud tento ústupek neslouïil pro vynesení ãásti neznámé tesafiské konstrukce stropu nebo krovu a nevznikl napfiíklad ani v dûsledku dílãí zmûny nebo pfiestávky v zednické práci, pak by mohl naznaãovat, Ïe do stavby lodi dne ního kostela ve Stanûticích byly zaãlenûny pouïitelné ãásti zdiva jeho pfiedchûdce. Na moïnost existence star í svatynû poukazuje Ïulová kfititelnice polovejãitého tvaru, dnes umístûná v pfiedsíni kostela a pfiepásaná po obvodu plochou reliéfní obrubou s ranû gotick mi trojãetn mi oblouãky. Obdobn v znam mûïe mít dfievûn prvek druhotnû pouïit místo fo ny do pfiekladu prûchodu s gotick m portálem z prvního patra vûïe do komory nad sakristií, jenï je z dubu skáceného v období let 1286 1301, T. KYNCL, cit. zde. 26 LC I/1, cit. v pozn. 22, s. 74. 27 Sochafisky je nejlépe vypracovaná klenební konzola v jihov chodním koutu závûru, jeï znázoràuje hlavu jinocha(?) vyná ející desku s vysok mi ikm mi nábûhy, ze které vyrûstá vlastní klenební Ïebro. Znaãná rustikalizace v provedení kamenosochafiského díla a ãetné pozdûj í vápenné nátûry brání tomu, aby se tyto konzoly staly nositelem umûleckohistorického hodnocení stavby. 28 Jarmila JUSTOVÁ: Slovanské hradi tû v Hradci u Stoda a Stodsko v raném stfiedovûku, in: Památky archeologické LXX, 1979, s. 131 203. 29 Libri confirmationum ad beneficia ecclessiastica Pragensem per archidioecesim VI (ed. J. EMLER), dále jen LC VI, Praha 1883, s. 6. 294 MATERIÁLIE, STUDIE Jan KAIGL / K datování nûkter ch vesnick ch kostelû Hor ovského arcijáhenství ve 14. století

Obr. 14. Hradec u Stoda (okres PlzeÀ-jih), kostel sv. Jifií, jiïní vstupní portál. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, pûvodnû ve fotoarchivu SÚRPMO Praha, foto Vladimír Uher, 1981) Obr. 15. Hradec u Stoda (okres PlzeÀ-jih), kostel sv. Jifií, klenební konzola na jiïní stûnû presbyteria, znázoràující Nejsvûtûj í Trojici ve tvaru potrojné korunované hlavy muïe, jehoï hruì je zdobena reliéfní palmetou. Ve vrcholném stfiedovûku znaãnû oblíbené a roz ífiené zobrazení trojiãního dogmatu didaktick m, ale ve své podstatû heterodoxním zpûsobem jako trojhlavého monstra bylo zapovûzeno a jeho niãení a pálení pfiikázáno papeïem Urbanem VIII. v roce 1628. (Foto Jan Kaigl, 2007) Obr. 16. Hradec u Stoda (okres PlzeÀ-jih), kostel sv. Jifií, klenební konzola na severní stûnû presbyteria. (Foto Jan Kaigl, 2007) Obr. 17. Hradec u Stoda (okres PlzeÀ-jih), kostel sv. Jifií, klenební konzola v závûru presbyteria. (Foto Jan Kaigl, 2007) 14 15 je doloïen poprvé v roce 1341 jako prebenda kolegiátní kapituly u sv. Jiljí v Praze, jejíï kanovníci vystupují v roli patrona svatynû (spravované na zpûsob vûãného vikáfiství) opakovanû ve druhé polovinû 14. století a je tû v roce 1426. 30 Pro el barokními stavebními úpravami v dobû krátce po poïáru v roce 1773, ze kdy pochází zejména sakristie s hranolovou vûïí na jiïní stranû presbyteria, a regotizací v 19. století, pfii níï do lo mimo jiné i k zavr ení lodi ãtyfimi kfiíïov mi klenbami. 31 PÛdorysné a z velké ãásti i prostorové uspofiádání kostela ze 14. století vãetnû nûkter ch architektonick ch ãlánkû, vytesan ch z jemnozrnného pískovce, zûstalo zachováno. Ktéto etapû stavby se zdivem z lomového kamene, zpevnûn m na nároïích pískovcov mi kvádry, hlásí loì o podlahové plo e 8,5 x 16,4 m (bez nav ení obvodového zdiva o pfiibliïnû 1 m v dobû barokní), pûtiboce uzavfiené presbyterium s opûráky, sklenuté kfiíïovou a paprsãitou Ïebrovou klenbou, a sakristie pfiibliïnû ãtvercového pûdorysu, jeï je pfiipojena k presbyteriu na severní stranû. Sakristie má nízkou kfiíïovou Ïebrovou klenbu a tvofií pfiízemí hranolové vûïe stfiedovûkého pûvodu, baroknû pfiestavûné a naposled upravené novogoticky. 32 Gotick vstupní portál je osazen na jiïní stranû chrámové lodi. Sv mi rozmûry a pfiev ením v pomûru 1 : 1,6 pfiipomíná hlavní portál kostela v Bukovci. Ve srovnání s ním a ostatními portály zkoumaného typu v hor ovském arcijáhenství v ak pûsobí tak, jako by se v nûm snoubily dva v tvarné názory rûzného stáfií. Hladk tympanon podepfien po stranách ãtvrtkruhovû zaoblen mi 16 17 30 Georg SCHMIDT: Die Patronatspfarren und die Proepste des ehemaligen Klosters Chotieschau, Ord. Praem., im Mittelalter, in: Analecta Praemonstratensia XII, 1936, s. 61 64. 31 Jaroslav KRAMPER, Zdenûk WIRTH: Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském, XXX, Politick okres stfiíbrsk, Praha 1908, s. 47 53. 32 Podle dendrochronologického rozboru, provedeného a pfiedbûïnû vyhodnoceného Ing. T. Kynclem podle mého zadání v roce 2007, a prûzkumu na místû se zdá, Ïe nad gotickou sakristií existovala zdûná hranolová vûï zvonice ve druhé ãtvrtinû 15. století. MATERIÁLIE, STUDIE Jan KAIGL / K datování nûkter ch vesnick ch kostelû Hor ovského arcijáhenství ve 14. století 295

konzolami nasvûdãuje vzniku díla nejdfiíve ve 30. 40. letech 14. století. Naproti tomu kamenická práce na ostûní tím, Ïe jednotlivé ãlenicí pruty ve tvaru hru kovce, jakoï i válcov prut se dvûma pfiidan mi men ími oblouny vytvofien podél vnitfiního okraje portálu mají vlastní patky a nízké soklíky, ãerpá z tvarosloví, jeï by vyhovovalo napfiíklad slohovû pokroãilé architektufie cisterciáck ch klá terû v âechách na sklonku pfiemyslovské éry (Zlatá Koruna, portál do kapitulní sínû). I kdyï dûjiny architektury nelze chápat jako pouh v voj smûrem kupfiedu, pokud jde o portál v Hradci u Stoda ve skuteãnosti názornou ukázku tak zvaného lineárního smûru ve vrcholnû gotické architektufie vesnického kostela ve starém PlzeÀském kraji, zdá se sotva moïné, aby byl z doby v raznû po roce 1350. Nepfiekvapilo by, kdyby v roce 1341, kdy biskup Jan IV. z Dra- Ïic potvrdil tehdej ímu hor ovskému arcijáhnovi a kanovníku kapituly u sv. Jiljí v Praze Zdislavovi jeho platy a naturální dávky vãetnû tûch z kostela v Hradci, 33 jiï existoval a strhával na sebe pozornost divákû jako honosná souãást právû dokonãené novostavby farní svatynû. V pûvodní architektufie presbyteria hradeckého kostela se jako v razn prvek jeví konzoly ve v bûzích klenebních Ïeber, tvarovan ch na zpûsob jednodu e vyïlabeného klínu. Kamenickou práci na nich charakterizuje rustikalizace v provedení stylizovan ch figurálních motivû a zároveà snaha po vysokém stupni plasticity. Na rozhraní kfiíïové klenby a paprsãité klenby závûru je umístûna na jiïní stranû konzola ve tvaru potrojné korunované muïské hlavy (stfiední obliãej en face, dva boãní z profilu), jeï zobrazuje Nejsvûtûj í Trojici, 34 na stranû severní pak drobná jehlancová konzola nahofie opatfiená masivním prstencem a polygonální, zãásti dnes jiï po kozenou krycí deskou. Osobité fie ení mají vysoké konzoly nalézající se v koutech za hlavním oltáfiem. Jejich hladk polygonální plá È dole zdobí lidská hlaviãka nebo ukonãující cibulovit ãlánek rozeklan do ãtyfi vypoukl ch dílû, zatímco na opaãném konci ho obtáãejí tfii pruty, jimiï je tvofiena vzhûru se stupàovitû roz ifiující fiímsa. Je dostateãnû zfiejmé, Ïe se zde setkáváme s pfievzat m umûním. Srovnávací rozbor uveden ch konzol jako doprovodného znaku v architektufie mûïe pfiispût k poznání pûvodu v tvarného pojetí, jehoï se kameník ve svém díle pfiidrïel, a tak alespoà zãásti poodhalit okolnosti stavby kostela v Hradci na pozadí dûjin gotické architektury v okolí Plznû a v jihozápadních âechách ve 14. století. Prozatím stále jen v poloze domnûnky lze pfiedpokládat, Ïe zprostfiedkující umûleckou nebo jinak v znamnou úlohu sehrál pfii jejím vzniku klá ter v Chotû ovû, jeden z nejbohat ích klá terû v ãesk ch zemích doby pfiedhusitské. O podobû chotû ovského klá tera ve stfiedovûku je známo velmi málo. Na druhou stranu je tfieba si uvûdomit, Ïe Hradec byl tehdy pro okolní osídlení majetkoprávnû pfiipoutané ke klá teru s v jimkou klá terního trhového mûsteãka Stoda, pfiifafieného pfiímo k Chotû ovu farním a kromû toho tradiãním náboïensk m místem. Pfiedev ím tím byl pfiedurãen podstatn zájem klá tera na farní svatyni v Hradci, i kdyï patronát k ní vykonával jin církevní feudál. 35 Z v e uvedeného dílãího rozboru a hodnocení vrcholnû gotick ch staveb nebo pfiestaveb a architektury vybran ch vesnick ch farních kostelû ve správním obvodu hor ovského arcijáhenství ve 14. století vypl vá v souhrnu nûkolik základních poznatkû. Jsou provedeny technikou svislého i klenutého zdiva z lomového kamene, zatímco architektonické ãlánky vytesali kameníci z jemnozrnného pískovce. V pûdorysném a prostorovém uspofiádání orientované chrámové stavby s podélnou, kdysi vesmûs plochostropou lodí a pûtibok m uzavfien m presbyteriem poãetnû pfievaïují presbyteria uzpûsobená tak, Ïe vedle paprsãité klenby v polygonálním závûru je jen jedno pole klenby kfiíïové, a presbyteria s opûráky. Existence zpravidla klenuté sakristie, postavené vïdy na stranû presbyteria protilehlé k poloze gotického hlavního portálu, a to buì souãasnû s presbyteriem, nebo ve vztahu k nûmu s mal m ãasov m odstupem je tû ve 14. století, byla samozfiejmostí. O tom, kde se vztyãí zdûná vûï, pokud vûbec byla souãástí zakázky a mûla srûst s kostelem v jeden stavební a provozní celek, se rozhodovalo podle místních podmínek pfiípad od pfiípadu. Gotická vûï s vlastním pfiízemím a zãásti i zaloïením byla zbudována pouze ve Stanûticích; v Bukovci se jednalo z velké ãásti o rekonstrukci vûïe románské. I pfies nûkolik nov ch letopoãtû, opírajících se o v sledky dendrochronologického rozboru, není zatím moïné v echny zkoumané památky pfiesnû datovat. V krajním pfiípadû by mohlo jít o díla vytvofiená v rozmezí aï padesáti let, pokud bychom pfiijali nejstar í doloïitelné datování pfiestavby kostela sv. Mikulá e v Úboãi do doby krátce pfied rokem 1340 a zároveà pfiipustili moïnost, Ïe dne ní kostel v Újezdu Svatého KfiíÏe pochází teprve z 80. let 14. století. Dvû z nich jsou ãasovû urãena s velkou jistotou. Románsk tribunov kostel v Hor ovû byl pfiestavûn v dobû kolem roku 1363. V roce 1365 nebo krátce poté se skonãilo s novostavbou(?) kostela ve Stanûticích, vãetnû vûïe. U dvou dal ích, v Tfiebnicích a Bukovci, lze mít dûvodnû za to, Ïe vznikla nûkdy v 50. nebo nejpozdûji v 60. letech 14. století. Z archivních zpráv vypl vá nebo lze z nich hypoteticky dovozovat, Ïe patronát ke tfiem kostelûm (Hor ov, Tfiebnice, Hora Svatého Václava) náleïel v rozhodném období praïskému arcibiskupovi. KdyÏ D. Líbal spatfioval v gotické architektufie vesnick ch kostelû na DomaÏlicku a Hor ovskot nsku zejména v Hor ovû, Hofie Svatého Václava, Tfiebnicích a Stanûticích doklad pûsobení arcibiskupské stavební huti ve tfietí ãtvrtinû 14. století, chtûl se nejspí vyjádfiit, pokud moïno v stiïnû, umûleckohistorickou zkratkou. ZÛstala otázka, jejíï fie- ení není snadné, zda taková huè vûbec existovala. I kdyby tomu tak bylo, sama tato skuteãnost by nemûla vût í v znam, pokud bychom napfiíklad ani netu ili, jakou umûleckou inspiraci a pfiedchozí pracovní zku enost mûli ãlenové a pfiedev ím vedoucí tvûrãí osobnost huti a zda tito lidé pracovali jen ve sluïbách praïského arcibiskupství v okolí Hor ovského T na, nebo i jinde. Podobnosti ve stavebnûkonstrukãním, pûdorysném a základním prostorovém konceptu presbyteria (Hor ov, Hora Svatého Václava, Bukovec), architektonickém tvarosloví (zejména Bukovec a Tfiebnice, pokud jde o okenní kruïby; hlavní portál stejného typu v Hor- ovû, Újezdu Svatého KfiíÏe, Bukovci a Stanûticích pfii témûfi shodném kamenickém pojednání jeho ostûní v Hor ovû a Stanûticích), jakoï i v zednické práci (vyná ecí klenební pas ve títovém zdivu nad triumfálním obloukem v Hor ovû, Tfiebnicích a Újezdu Svatého KfiíÏe) svûdãí jinak bezpochyby o pfiíbuznosti mezi stavbami vesnick ch svatyní, jeï se nalézají v nevelk ch vzdálenostech 33 Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV (ed. J. EMLER), Praha 1892, s. 403. 34 Stejn typ zobrazení, ale s obmûnou tfií samostatn ch hlav osazen ch vedle sebe, se uplatnil v odli ném v tvarném pojetí kamenosochafiské práce na jedné z klenebních konzol v presbyteriu mariánského kostela ve Staré Plzni asi v dobû krátce pfied rokem 1351. 35 Z tohoto hlediska jiï nemohl vyhovovat v období stabilizované farní organizace kostelík sv. Vavfiince, stojící na akropoli b valého hradiska snad od sklonku 11. století. Spadal sice pod patronát klá tera v Chotû ovû od roku 1298, ale bûhem první poloviny 14. století asi poklesl na úroveà kaple. Soudím tak na základû zápisu z roku 1316, kdy je v Hradci uvádûna blíïe neurãená kaple; nejspí se jedná právû o kostel sv. Vavfiince (zbofien v dobû po zru- ení klá tera v roce 1782). Srov. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III (ed. J. EMLER), Praha 1890, s. 130. 296