Regionalistika a regionální rozvoj (společný záběr, vztahy) Program rozvoje regionu lze zpracovat v následující struktuře: A. Analýzy Regionální rozvoj zahrnuje územní aspekty, otázky ekonomické, - region ve vnějších vztazích ekologické, sociální i kulturní. Obecně platí, že regionálním rozvojem - demografická situace, prognóza a osídlení se zabývá většina územně správních jednotek. - nerostné suroviny a další přírodní zdroje a jejich vztah k regionálnímu rozvoji (Pozn. Základní dokument = Zákon č. 248/2000 Sb. O podpoře - podnikatelské aktivity a vývoj ekonomické sféry regionálního rozvoje). - vztah průmyslu k rozvojovým - vztah zemědělství k rozvojovým - vztah občanské a technické infrastruktury k rozvojovým Základním nástrojem pro regionální rozvoj (a rozvoj regionů) je regionální plánování (jako zvláštní případ strategického plánování, tj. systematického procesu, který zahrnuje výběr cílů, úkolů a činností potřebných k jejich dosažení, k jeho základním etapám patří analýza, strategie, programy a realizace). - vztah obytného potenciálu k rozvojovým - charakter trhu práce a jeho vztah k rozvojovým - vztah ekologické situace k rozvojovým - cestovní ruch a rekreace ve vztahu k rozvojovým - rozpočtová a majetková situace - mikroregiony a jejich rozvojová centra Cílem programu rozvoje regionu je diagnostikovat území, identifikovat rozvojové předpoklady a problémy, vypracovat strategii rozvoje regionu (jako celku a jeho správních částí municipalit) a poskytovat náměty na projekty k podpoře hospodářského a sociálního rozvoje regionu a jeho částí (mikroregionů a rozvojových center), to vše při respektování principů trvale udržitelného rozvoje. (Pozn. Návrh programu rozvoje regionu má dvě části 1. podrobné analýzy (tzv. SWOT analýzy) a hodnocení mikroregionů a rozvojových center, 2. předpoklady, problémy, projekty a strategie rozvoje (pak následují přílohy s podrobnou dokumentací) B. Syntéza a závěry - Rozvojové problémy - Rozvojové předpoklady - Kategorizace sídel z hlediska rozvojové perspektivy - Strategie regionálního a municipálního rozvoje - Očekávaný rozsah investování - Náměty na rozvojové projekt - práce s programem (z pohledu státní správy a územní samosprávy) Kolektiv autorů: ÚVOD DO REGIONÁLNÍCH VĚD A VEŘEJNÉ SPRÁVY, 2001, str. 122 123.
KONCEPCE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE (RR) Od 70. let se (pomalu) prosazuje tzv. ENDOGENNÍ PŘÍSTUP k RR. Do té doby převládal EXOGENNÍ PŘÍSTUP. Oba přístupy nestojí zásadně v opozici, pokud jde o praxi regionálního rozvoje. Současná tendence zdůrazňuje se mobilizace vnitřních zdrojů (integrovaně tj. technických + technologických + hospodářských + sociálních + kulturních), což odpovídá ENDOGENNÍMU PŘÍSTUPU. Zároveň se uznává potřeba podpory regionů s objektivními handicapy, což odpovídá EXOGENNÍMU PŘÍSTUPU. ENDOGENNÍ PŘÍSTUP se prosazuje v tom, že prvotní je mobilizace vnitřních zdrojů, vnější podpora je dodatečná, připojená. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY PŘÍSTUPŮ EXOGENNÍ RR X hlavním řídícím místem je: - centrum - lokalita ENDOGENNÍ RR způsob řízení je: - centralistický (moc centrálních úřadů) - decentralizovaný (moc lokálních úřadů a administrativní autonomie vyšších územních samosprávných celků) hlavní zdroje RR jsou spatřovány ve: - vnějších zásazích ekonomického charakteru - vnitřních zdrojích integrovaného charakteru - technických inovacích - sociálních inovacích (tj. manažerských, politických a institucionálních - "co a jak dělat nově") - aglomeračních úsporách (tzv. externí úspory) - úsporách pracovních nákladů (souhrnně v cenách a mzdách) hospodářský potenciál regionů spočívá v: - lidském kapitálu (tj. znalostech, schopnostech a jejich využití) REGIONALISTIKA PRO REGIONÁLNÍ ROZVOJ (RR) A. Výsledky činnosti regionálních vědců jsou shrnuty v teoretických konceptech regionálního rozvoje (viz předchozí přehled) B. Výsledky činnosti regionálních vědců jsou také praktickými příspěvky k: a) Výběru regionů, které mají objektivní (a objektivizovatelné) handicapy vzhledem k jejich rozvoji a tudíž lze uvažovat o jejich podpoře b) Výběru tzv. rozvojových center, prostřednictvím kterých se startuje rozvoj regionu c) Výběru činností, vhodných k provozování z hlediska rozvoje regionu d) Institucionalizaci RR (tj. k podobě a fungování institucionální základny RR, především regionálních rozvojových orgánů a regionálních nabídkových programových dokumentů) hlavní výkonné subjekty rozvoje jsou: - globální firmy diktující podmínky v daném - lokální firmy reagující na podmínky daného prostředí prostředí zdůrazňuje se potřeba investic do: - technicko-ekonomických oblastí - vzdělávání (rekvalifikace, inovace) - optimální výběr lokalizace výrobních faktorů z hlediska firmy ("vítězí globalita") hlavním efektem je: - optimální výběr výrob lokálních firem z hlediska prostředí ("vítězí lokalita")
VÝBĚR REGIONŮ ZASLUHUJÍCÍCH SI PODPORU Praxe EU pomoc je poskytována regionům, v nichž žije cca 38% populace (nadprůměrně Řecko, Portugalsko, Španělsko, podprůměrně Belgie, Dánsko, Německo, Irsko, Nizozemí) Používaná kritéria pro objektivizaci výběru regionů: - příjem /obyvatele (1) - míra nezaměstnanosti - populační vývoj a migrace (2) - podíl zemědělství na ekonomických aktivitách - počet pracovních míst/1000 obyv. - periferní poloha - pomalý ekonomický růst - abnormálně nízký životní standard - stávající a budoucí nerovnováha zaměstnanosti (1) - vzdálenost od velkých měst (Pozn. (1) = hlavní používané kritérium, (2) = často používané kritérium) Mechanismus výběru regionů (postup) 1. identifikace negativních socioekonomických faktorů (stávajících) 2. jejich odhad ve střednědobém horizontu (5 let) 3. ohodnocení místní výhody, tj. rozvojové hodnoty regionu (provádí se na základě výběru rozvojových pólů a os uvnitř regionu) 4. úvaha slibuje region, že s podporou nastoupí cestu rozvoje? (zvážení nákladů a výnosů) VÝBĚR ROZVOJOVÝCH CENTER (ZÁSADY) 1. v aglomerovaných oblastech nezakládat nové tzv. růstové póly (tj. motory růstu = místa průmyslových ohnisek reprezentovaných firmami, které působí v odvětvích, jež jsou považována za hnací síly vývoje s efektem okolního hospodářského a sociálního rozvoje), ale jen centra růstu/rozvojová centra (nezahrnují výběr odvětví, ale pouze koncentraci investic do zařízení tzv. urbánní ekonomiky, která jsou atraktivní pro podnikatele) 2. v periferních regionech zakládat jen několik rozvojových center (ne rozptýlit mnoho rozvojových center po celém regionu) 3. na rozvoji těchto center musí být zaangažovány nejen výrobní firmy, ale i další tržní subjekty, zejména finanční instituce 4. ne vždy musí být rozvoj jištěn průmyslovou výrobou (ale také např. dopravním uzlem, střediskem vzdělávání, turismem apod.) 5. není-li v regionu shledán hospodářský potenciál (tzv. zárodečné rozvojové centrum + místní iniciativa + přiměřené náklady na přebudování na rozvojové centrum), je třeba uvážit, zda podporu poskytovat
VÝBĚR ČINNOSTÍ VHODNÝCH K PROVOZOVÁNÍ Z HLEDISKA ROZVOJE REGIONU (OBECNÉ ZÁSADY) 1. snížit vertikální integraci a naproti tomu podpořit specializaci a diverzifikaci v průmyslu (tzn. že specializace a diverzifikace je pojímána jako kolektiv vertikální integrace) 2. v rozvojových centrech věnovat zvýšenou pozornost: - rozvoji vzdělávacích, zdravotních, rekreačních služeb a služeb pro bydlení - výcviku a rekvalifikaci pracovní síly - vytvoření velkého a diferencovaného pracovního trhu - existenci firem propojených s mimoregionálním okolím (sesterské, zprostředkovatelské firmy aj.) - poskytnutí prostor vybavených infrastrukturou pro podnikatelské firmy - vylepšování image regionu INSTITUCIONALIZACE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE (RR) 1. je to regionální inovační politika, která usnadňuje přístup potenciálních subjektů RR k informacím, speciálně k informacím o inovacích v dané oblasti. Bez takového informačního vybavení nelze předpokládat mobilizaci vnitřních zdrojů regionu. 2. regionální rozvojové orgány, které musí mít v regionu sídlo, nabývají stále větší důležitosti, jejich základní úlohy patří do oblastí výzkumu (diagnostikování rozvojového potenciálu regionu), strategie (střednědobé a dlouhodobé strategické plánování rozvoje částí regionu, rozvojových center a vhodných činností z hlediska RR), podpory (technické, finanční, informační, infrastrukturální, poradenské, propagační, stimulační), koordinace (mezi centrem a iniciátory rozvojových programů a mezi nimi navzájem), provádění (přímé budování infrastruktur jako báze RR, účast investiční, participace v lokálních firmách aj.) 3a. Je dokázáno, že volné působení tržních sil spíše prohlubuje než tlumí regionální disparity v příjmech a zaměstnanosti 3b. Endogenní rozvoj ale tyto disparity neřeší centrálně (vyrovnávací regionální politikou) 3c. Řeší je pomocí regionálních nabídkových programových dokumentů. Ty mají povahu nabídky a výzvy dovnitř ( region míní ve svůj prospěch dělat, a to s pomocí všech potenciálních subjektů. - podnikatelské a další potenciální subjekty rozvoje jsou informovány o své pozici a možném směřování v regionu, aby se mohly stát organickými součástmi RR) a ven ( na základě platných pravidel regionální politiky státu nabízí region dělat ve svůj prospěch. a žádá stát o podporu )
ZÁVĚR RR SE OPÍRÁ O ŽÁDOUCÍ PROSTOROVÉ USPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNOSTI, AVŠAK KROMĚ ÚZEMNÍCH ASPEKTŮ ZAHRNUJE DALŠÍ, KTERÉ MAJÍ SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ POVAHU. PRAXÍ RR SE ZABÝVAJÍ ÚZEMNĚ SPRÁVNÍ JEDNOTKY (A JEJICH ORGÁNY A ORGANIZACE), A TAKÉ DALŠÍ ORGÁNY A ORGANIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY. RR JE ZASTŘEŠEN REGIONÁLNÍ POLITIKOU A JEHO ZÁKLADNÍM NÁSTROJEM JE REGIONÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ. PROSAZUJÍCÍ SE ENDOGENNÍ PŘÍSTUP K RR ZDŮRAZŇUJE INICIATIVU A ANGAŽOVANOST ZDOLA, ZEVNITŘ, ABY MOHLY BÝT MOBILIZOVÁNY A VYUŽITY VŠECHNY MÍSTNÍ ZDROJE PRO VLASTNÍ ROZVOJ (TEDY INTEGROVANĚ). POTOM SE STÁLE DŮLEŽITĚJŠÍMI STÁVAJÍ REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÉ ORGÁNY, JIMŽ JSOU SVĚŘOVÁNY STĚŽEJNÍ ÚKOLY V RR. MAJÍ SE STÁT TAKÉ ZÁKLADNÍMI ČLÁNKY ZPROSTŘEDKUJÍCÍMI VAZBY CENTRUM-LOKALITA, OBSAHUJÍCÍMI I PŘÍPADNOU VNĚJŠÍ PODPORU, KTERÁ JE POTŘEBNÁ A OPRÁVNĚNÁ (DOKUMENTOVANÁ V REGIONÁLNÍCH NABÍDKOVÝCH PROGRAMECH). REGIONALISTIKA VYSTUPUJE JAKO ZDROJ INFORMACÍ, ZNALOSTÍ A SYSTEMATICKÝCH POSTUPŮ V OTÁZKÁCH RR, ABY JÍM BYLO PLNĚNO POSLÁNÍ NEJEN ROZVOJE, ALE I ODSTRAŇOVÁNÍ NEOPRÁVNĚÝCH REGIONÁNÍCH DISPARIT.