Nástrahy v práci u pomáhajících profesí Syndrom vyhoření Marta Boučková
Cíle workshopu: Orientace v problematice Rizikové a protektivní faktory syndromu vyhoření. Možnosti prevence vyhoření.
Syndrom vyhoření/burnout syndrom Pojem burnout byl poprvé použit v roce 1974 Herbertem Freudenbergerem, hlavní vlna zájmu o tuto problematiku se objevuje v 80. letech 20. století. vzniká nejčastěji působením chronické dlouhodobé zátěže jako reakce na mimořádně zatěžující práci s vysokými nároky na kvalitu, odpovědnost a nasazení pracovníka při současné nízké autonomii pracovní činnosti. (Autonomie pracovní činnosti představuje možnost pracovníka rozhodnout o tempu práce, její povaze a podmínkách) dochází k úplnému vyčerpání fyzických, emočních a duševních sil - stav pocitu beznaděje, projevuje se specifickou emoční únavou, dlouhodobým subdepresivním laděním a podrážděností příznaky jsou psychického, fyzického i sociálního charakteru
Kdo? Nejvíce jsou ohroženi lidé, kteří se angažují v pomáhajících profesích nebo v zaměstnání jsou často v kontaktu s lidmi, popřípadě výsledek jejich práce je závislý na hodnocení ostatními. Takto postižený pracovník se obtížně soustřeďuje na klienty, trpívá pocity zatrpklosti, dojmem, že se nedaří nic, že jeho práce nemá smysl. Často ztrácí o klienty zájem, přestává se angažovat a jeho výkon je spíše formální.
Přehled profesí s rizikem Lékaři. Zdravotní sestry a další zdravotní pracovníci Psychologové, psychoterapeuti a sociální pracovníci. Učitelé na všech stupních škol. Policisté, především v přímém výkonu služby a pracovníci věznic. Pracovníci pošt, zvláště ti, kteří pracují u přepážek a doručovatelé. Dispečeři, řídící letového provozu, telefonistky. Právníci, především advokáti. Profesionální funkcionáři politici, ale i manažeři. Duchovní a řádové sestry. Lidé v kontaktu s druhými lidmi, kteří jsou závislí na jejich hodnocení umělci, špičkový sportovci.
Maslach Burnout Inventory Test Nejznámější dotazník ke sledování syndromu vyhoření u exponovaných profesí. Má tři faktory. Dva jsou negativně laděné - emocionální vyčerpání a depersonalizace. Jeden je laděn pozitivně - osobní uspokojení z práce. Pocity se v originále hodnotí jednak na stupnici častosti výskytu, jednak na stupnici intenzity (síly) a vyhodnocuje se celkový skór pro jednotlivé faktory. Dotazník se zaměřuje jak na sílu, tak na četnost pocitů. Tento je však zaměřen jen na sílu pocitů.
Základní paradigma Vyhořet může ten, kdo byl zapálen a hořel Vyhoření je pokládáno za důsledek neúměrného očekávání, které bývá reálně nesplnitelné.
Projevy v psychické rovině Dominuje pocit, že dlouhé a namáhavé úsilí o něco již trvá nadměrně dlouho a efektivita tohoto snažení je v porovnání s vynaloženou námahou nepatrná. Pocit celkového duševního vyčerpání, především vyčerpání emoční, vyčerpání v kognitivní oblasti, výrazný pokles až ztráta motivace. Únava bývá popisována expresivními výrazy ( jsem úplně na dně, mám toho až po krk ), což je v rozporu s celkovým utlumením a oploštěním emocionality. Pokles celkové aktivity, redukuje se spontaneita, kreativita, iniciativa. Depresivní ladění, bezvýchodnost a beznaděj, tíživě je prožívána marnost vynaloženého úsilí. Objevuje se přesvědčení o vlastní postradatelnosti a bezcennosti, jež někdy hraničí až s mikromanickými bludy. Projevy negativismu, cynismu, hostility ve vztahu k osobám, jež jsou součástí profesionální práce s lidmi (pacienti, klienti) a jejich vnímání jako objektů dehumanizovaná percepce. Pokles až naprostá ztráta zájmu o témata související s profesí, často také negativní hodnocení instituce, v niž byla profese až dosud vykonávána. Sebelítost, intenzivní prožitek nedostatku uznání. Iritabilita, někdy též selektivní interpersonální senzitivita. Redukce činností na rutinní postupy, užívání stereotypních frází a klišé.
Projevy ve fyzické rovině Apatie, ochablost, celková únava organismu. Rychlá unavitelnost, která se dostavuje po krátkých etapách relativního zotavení. Vegetativní obtíže bolesti u srdce, změny srdeční frekvence, potíže se zažíváním, dýchací obtíže (pocity nemožnosti se dostatečně nadechnout). Nespecifikované bolesti hlavy. Poruchy krevního tlaku. Poruchy spánku. Přetrvávající celková tenze. Zvyšování rizika rozvoje závislostí jakéhokoli druhu.
Projevy v sociální rovině Celkový útlum sociability, nezájem o hodnocení ze strany druhých osob. Výrazná tendence redukovat kontakt s klienty, často i s kolegy a všemi osobami, mající vztah k profesi. Zjevná nechuť k vykonávané profesi a všemu, co s ní souvisí (plán práce, zpracování výsledků). Nízká empatie, většinou u osob s původně vysokou mírou empatie. Postupné narůstání konfliktů, většinou ne jejich aktivním vyvoláváním, ale spíše v důsledku nezájmu, lhostejnosti a sociální apatie ve vztahu k okolí.
Stádia vyhaslosti 1. Fáze nadšení: člověk přemýšlí, jakými rozmanitými způsoby zpestří svým klientům poskytovanou službu, uvažuje o tom, že dny strávené v práci jsou naprosto dokonalé, hlídá si veškeré nové trendy a literární zdroje, dobrovolně zůstává přesčas. 2. Fáze stagnace: ideály se nedaří plně realizovat, vzrůstá pocit neuspokojení, marnosti a zklamání povoláním. 3. Fáze frustrace: pocity neuspokojenosti vzrůstají, člověk je přesvědčen, že investice směrem ke klientům jsou nevratné, nechuť učit se cokoliv nového. 4. Fáze apatie: kolik hodin zbývá do konce pracovní doby a kolik let do důchodu, převážná starost o peníze a odměny, dehumanizovaná odlidštěná percepce kolegů a klientů. 5. Fáze vyhoření: úplné vyčerpání, výrazné tělesné obtíže, problémy doma i v zaměstnání, sebevražedný pokus, možný rozvoj závislosti.
Rizikové faktory vyhaslosti Příslušnost k profesi, která obsahuje profesionální práci s lidmi a kontakt s nimi. Nutnost čelit chronickému stresu. Osamocený život v současné společnosti, ve které se neustále zrychluje životní tempo a zvyšují se nároky na člověka kladené. Vysoké až nadměrné požadavky na výkon, při současné nízké autonomii pracovní činnosti. Výrazně nekritické pracovní nadšení. Chování typu A s důrazem na soutěživost a hostilitu. Vysoká míra empatie, obětavosti, zájmu o druhé. Nízká asertivita. Negativní afektivita, depresivní ladění, úzkostné, fobické, obsedantní rysy. Permanentně prožívaný časový tlak. Nízké či nestabilní sebepojetí a sebehodnocení. Přesvědčení o neodpovídajícím společenském uznání a ekonomickém hodnocení vykonávané profese.
Protektivní faktory ve vztahu k vyhaslosti Chování typu B. Dostatečná asertivita Umění relaxovat a znát jak. Umění nedostávat se pod časový tlak, vhodná organizace času. Pracovní autonomie, pestrost a proměnlivost práce. Odolnost jakožto osobnostní nastavení ve smyslu Pocit dostatku vlastních schopností zvládat náročné životní situace. Důvěra ve vlastní schopnosti a sebeuplatnění. Dispoziční optimismus. Sociální opora. Pocit adekvátního společenského a ekonomického uznání a hodnocení. Pocit osobní pohody a životní spokojenosti.
Chování typu A a chování typu B Dr. Friedman a Dr. Rosenman - vztah mezi výskytem různých druhů chorob srdce a krevního oběhu (např. při infarktu, hypertenze aj.) a určitou formou chování Schéma chování typu A = komplex chování, který je charakteristicky tím, že daná osoba agresivním způsobem a houževnatě bojuje, aby dosáhla stále více a více za kratší čas než je třeba, a to i když se vyskytují překážky ze strany jiných lidí či okolností V protikladu ke schématu chování typu A postavili chování typu B normální zdravý životní styl Výsledky studie ukázaly, že u mužů s typem chování A se rychleji vyvinou příznaky poškození srdečních cév a hrozí dříve infarkt myokardu
Základní charakteristiky chování typu Soutěživost a boj o úspěch Hostilita Časová tíseň a netrpělivost Snaha udržet si kontrolu nad situací
A (Coronary Personality) Chrání svůj život před sebou samým Oslabit síly C (Cancer Personality) Chrání svůj život před druhými Posílit síly D (Depression Personality) Chrání svůj život před životem samým Zefektivnit síly B (Normal Personality) B E S T
Psychosociální infekčnost syndromu vyhoření Syndrom vyhoření nějakého pracovníka může být signálem, že něco v organizaci nefunguje dobře. Lze si představit, že zklamání, prohlédnutí, ztráta ideálů, se může v určité organizaci za určitého vedení, firemní kultury a celkové atmosféry na pracovišti dostavit snadněji než jinde.
Možnosti terapie syndromu vyhoření: Hlavním zdrojem možné pomoci se v současnosti jeví existenciálně orientované směry v psychoterapii, které se zabývají tématy svobody, odpovědnosti, samoty, smrti a smyslu života. Právě pochybnosti o smyslu existence (existenciální frustrace) s doprovodnými jevy (sebevražedné myšlenky a jednání, závislost na psychoaktivních látkách) jsou typickými příznaky vyhoření v pokročilejších stádiích.
Možnosti prevence vyhoření: Vyhoření můžeme chápat jako důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou. Tuto diskrepanci můžeme zmenšit jak na straně jedince tak na straně zaměstnavatele.
Individuální možnosti prevence Nalezení smysluplné pracovní činnosti. Získání a převzetí profesionální autonomie a opory. Vytváření přirozeného vztahu k práci (poznání přínosu, jenž práce přináší člověku a člověk práci) a dalším životním aktivitám. Osvojení si základních postupů hodnocení a zvládání stresogenních situací. Respektování zásad zdravého životního stylu.
Kolik stresu unese člověk? Škála sociální readaptace
Vyhodnocení škály sociální readaptace Méně než 150 jednotek životní změny = 30% šance vývoje nemoci ze stresu 150 299 jednotek životní změny = 50% šance nemoci Více než 300 jednotek životní změny = 80% šance nemoci
Osobní zdroje pro zvládání stresu Každý člověk má k dispozici určité zdroje pro to, aby zvládl požadavky, které na něho klade vnější prostředí. Fyzické vlastnosti Osobnostní vlastnosti Naučené způsoby chování První předpoklad pro zvládání stresu je poznání vlastních osobních možností, tzn. vědět, kdo jsem a jak funguji.
Možnosti prevence na straně zaměstnavatele Pořádání seminářů o syndromu vyhoření. Adekvátní výběr zaměstnanců. Pořádání výcviků v profesních dovednostech. Důraz na osobní růst zaměstnance. Týmová spolupráce. Zvýšení podílu pracovníků na řízení a rozhodování. Kondiční programy. Odpovídající finanční ohodnocení. Možnost supervize.
Pár tipů pro zdravou prevenci (R.Honzák) Buď sám k sobě laskavý a vlídný Uvědom si, že tvým úkolem je pomáhat změnám, ne násilně měnit druhé Najdi si své útočiště - místo klidu Buď druhým oporou, neboj se je pochválit, nauč se to přijímat od nich Uvědom si, že v situaci, v níž jsi, jsou zcela oprávněné občasné pocity bezmoci Snaž se obměňovat své pracovní postupy
Využívej posilujících prvků přátelství Ve volném čase nehovoř o práci Plánuj si chvíle oddechu a odpočinku Nauč se říkat rozhodl jsem se namísto musím Nauč se říkat NE; zač stojí každé tvé ano, když nikdy neumíš říci NE? Netečnost a rezervovanost ve vztahu k druhým lidem je nebezpečnější, než připustit myšlenku, že se dál nedá už více dělat Raduj se, směj se, hraj si Když neudělám nic pro sebe, kdo to udělá? Když budu jen pro sebe, k čemu tu jsem? A když ne teď - kdy? Talmud
Pozor na to, co nás přivádí do stresu Touha po společenském uznání Nereálné požadavky na vztahy mezi lidmi Představa, že vše musí jít jak po másle a okamžitě se uskutečnit Příliš rychlá generalizace - zbrklé uzavření názoru jak se věci mají Selektivní abstrakce - z jednoho detailu nesprávně vytvořený celek Kladení důrazu na věci, které nejsou podstatné Přehánění, zveličování problémů Černobílé myšlení - uvažování způsobem buď a nebo Personalizace - vztahování problémů ke své osobě, sebeobviňování
Děkuji za pozornost a přeji příjemný víkend