Anotace Pracovní list zaměřený na rozbor textu J. Wolkera, zopakování informací z daného historicko-společenského období, práce s pojmy z oblasti lexikologie, morfologie, syntaxe, sémantiky, literární teorie Autor Mgr. Petra Hrnčířová Období tvorby Duben 2013 Obory Tematická oblast Střední vzdělání s MZ, nástavbové studium 2. ročník Literární výchova Jiří Wolker Klíčové pojmy Sloka, verš, rým, literární forma, literární druh, literární žánr, typ užité češtiny, personifikace, opakování slov (veršů), knižní výrazy, oslovení, prvky proletářské poezie, kompozice Druh učebního materiálu Cílová skupina Věková skupina Pracovní list Žák 15-20 let
JIŘÍ WOLKER TĚŽKÁ HODINA pracovní list Těžká hodina Dnes je má těžká hodina. Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším, a zemřelým trpě, trpím i tím, které mi v prsou se roditi počíná. Dnes je má těžká hodina; jedno srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám, zesláblý úzkostí, zesláblý samotou marně se bráním studeným stěnám pokoje svého uštěpačného. Milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova, věci zrozené z lásky, světla a víry, dnes při mně stůjte a třikrát mi věrnější buďte, když zůstal jsem na světě sirý, a modlete se, aby mi narostlo srdce statečné a nesmlouvavé, a věřte dnes za mě, že tomu tak bude, a věřte dnes za mě, že postavím dle obrazu jeho život člověka spravedlivého.
Úkoly: 1. Zasaďte Jiřího Wolkera do kontextu české literatury první poloviny 20. Století, znáte nějaké další dílo tohoto autora? 2. Pojmenujte základní téma textu. 3. Charakterizujte a ukažte v textu: a. Sloku b. Verš c. Rým 4. Charakterizujte jazykové prostředky užité v textu: a. Literární forma b. Literární druh c. Literární žánr d. Typ užité češtiny e. Personifikace f. Opakování slov (veršů) g. Knižní výrazy h. Oslovení 5. Najděte v textu přeměnu chlapce v muže. 6. Najdete v textu prvky proletářské poezie? Doložte. 7. Jaká je kompozice celého díla? 8. Na základě textu určete, jaké pocity chtěl autor sdělit. 9. Na čí tradici navazuje Wolker ve svém díle? Čím se liší?
Řešení: - zasadit Jiřího Wolkera do kontextu české literatury první poloviny 20. století Jiří Wolker byl český básník,dramatik, esejista a překladatel, člen Literární skupiny a Devětsilu. Zařadil se do první generace poválečné české literatury. Byl nejnadanějším představitelem proletářské poezie. Největší vliv na něj měli Zdeněk Nejedlý a František Xaver Šalda. Po hrůzách světové války se její pozornost obrací na běžné, každodenní věci, na prožívání života a jedinečnosti okamžiku. To se projevuje již v jeho první sbírce Host do domu. V pozdějších básních se pak objevuje další z poválečných tendencí, tíhnutí k proletarizaci, a tím se Wollker řadí mezi tvůrce nového básnického směru proletářské poesie. Ta byla výrazem revoluční vlny a revolučních nadějí, jimiž poválečná Evropa prošla. Cílem této poesie bylo pohlížet na svět a společnost očima dělníka. Tvůrce proletářské poesie spojovala touha po sbratření a kolektivitě, komunistické smýšlení a revoluční ideje. Všechna tato směřování jsou zřetelná ve sbírce Těžká hodina, kde autor využívá obecně platné průpovědi a jedince začleňuje do kolektivu, který má bojem se starým řádem obrodit svět. Wolkerovým nejslavnějším dílem je Těžká hodina. Jde o sbírku poezie, odrážející samotný básníkův život. Wolker zde vidí svět plný rozporů a protikladů, svět naplněný bídou a utrpením, který je třeba změnit. Období dospívaní nazývá básník těžkou hodinou, v níž vystupuje jako chlapec, jenž nemůže se světem sám nic udělat a je naprosto bezmocný. Wolker se v této pesimistické sbírce ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu. Balady se odehrávají v městském prostředí, líčí zde špatné sociální poměry. - pojmenovat základní téma textu Těžká hodina je dobou dozrání chlapce v muže, snílka v bojovníka. Chlapec smí stavět vzdušné zámky, muž "alespoň skutečnou hospodu u silnice / pro ušlé poutníky a pro poutnice". Mizí hravá básnivost i radostný, důvěřivý vztah k světu. Básníkův hlas zvážněl, je v něm smutek, bolest, soud i bojové odhodlání. To ostří je v novém pohledu na společnost. V básni Tvář za sklem tenká hranice skla oddělí výrostka z ulice, kde je "bída a sníh", od světa lhostejného přepychu, kresleného v ironické karikatuře. Wolkrův účastný vztah se z člověka zužuje na proletáře, společenské vyděděnce. Jde o dílo "proletářského umění", promýšleného básníkem i teoreticky. Kolem ještě doznívá dědictví vojny, je hlad a drahota, sociální a politické nepokoje zesilují zprávy z revolučního Ruska (báseň Fotografie). V básni Mirogoj se mrtvý z válečného hřbitova táží: "Pověz mi, živý, proč jsem umíral?" Zima, hlad i počátky nemoci doléhají na autora i osobně. Revoluční poezie myslí na prostého čtenáře. Pro něho se nová sbírka překvapivě vrací k epice. Děj je potavějším nositelem myšlenky. Jde o tři známé sociální balady. Balada o nenarozeném dítěti skličuje příběhem chudých milenců, jejichž "dítě se nesmí narodit". V jejím doznění aspoň náznak naděje : "nenarodí se?" - Nejúdernější je Balada o snu, která je vyznáním nové revoluční víry. "Tady jsou sytí, tady hladoví..." Je-li svět "do půle rozťatý, umírá". Čím tedy ho léčit? Jan a Marie baladickému zlu v závěru nepodlehnou. Jdou je smést v zástupu s druhými proletáři. "Nemají dobré srdce jen, ale též dobré pěsti." Wolker při tom zůstává humanistou. Plyne to z důrazné pointy: "Ruce jsou zbraně-srdce štěstí!" Lyrika sbírky patří lásce, ale vždy
zraňované a zrazované, často i otázce smrti (Pohřeb, Muž, Mirogoj). Ustupuje od křesťanského pojetí: "Neslaď řeč, kněže, blaženou duší." (Pohřeb). A Balada o očích topičových shrnuje emotivně a útěšně: "Dělník je smrtelný, / práce je živá, / Antonín umírá,/ žárovka zpívá: / Ženo má - ženo má, / neplač!" Wolkerovy balady obecně jsou vyjádřením úsilí o epiku (Wolker si byl vědom,,přelyrizovanosti naší poezie). Zatímco ale v Erbenových baladách je člověk trestán za překročení etických norem, ale přitom se ani zdaleka neuvažuje o jakékoliv změně koloběhu věcí, tak naopak Wolkerova poezie je přímo výzvou ke zvrácení dosavadního řádu. Wolkerovo prokletí do budoucna spočívá v tom, že ve svých verších nekonstatoval, ale revoltoval a bouřil. Tím si již předem nevědomky naprogramoval, že přijímání jeho poezie bude velice citlivé na poměry ve společnosti. Sbírka proletářské poezie; autorova proměna: symbol láskyplného srdce nahrazen symbolem rukou = symbolem práce, boje, činu (=kontrast), který má zlidštit svět; mizí idylický pohled na svět; Wolker se stává básníkem osudu proletáře (lidstva); místo soucitu nastupuje vědomí nespravedlnosti, s níž se nechce smířit; objektivace, jedinec je členem kolektivu (vědomí společenské odpovědnosti), směřování k epice, zájem o velkoměsto, s jeho předměstími; prostředkem k širšímu společenskému záběru (od,,srdce k,,světu ) jsou tradiční balady s mravním posláním (sociální, dramatické, zdůrazňující dějové prvky, bohaté na konflikty a obrazy osobních tragédií); mají přímočarý děj s jedním rozhodujícím dějovým momentem (zabití velkého snu); tragédie jsou výsledkem reálných společenských jevů, úvodní stejnosměrná báseň zobrazuje bolestný přerod z chlapce co mužných let. dílu předcházela zkušenost se světovou válkou, mladá generace se snažila vyjádřit svou touhu po spravedlivém a lidském světě. Zobrazení těžkého života dělníků a sociální problematiky navázal zde na tradici české balady a vtiskl jí novou etickou dimenzi, optimistickou společenskou perspektivu -oproti Host do domu zde postoupil od zbásňování iluzí ke skutečnému životu -láska k lidem přerostla ke kolektivismus lidí práce, která je živá, ve víru ve spravedlivou budoucnost, jíž však musí předcházet třídní nenávist. - charakterizovat sloku, verš a rým textu Verš jeden řádek básně (počet vždy o 4 naroste, nepravidelné stopy) Rým zvuková shoda na konci dvou veršů (tady nepravidelný) Sloka vzniká spojením jednotlivých veršů, významový celek
- charakterizovat jazykové prostředky užité v textu soubor sbírek básní a sociálních balad, proletářské umění - problémy doby -epika-příběh -lyrika-metafory, personifikace, přirovnání, pocity, -drama-dialog básnická sbírka je výrazem proletářské poezie, od osobně laděných veršů směřuje k širší, obecně platné výpovědi o světě, využívá formy balady; monumentalizace, vážný podtón (smutek, bolest, bojové odhodlání) Wolkerovy balady navazují na tradici Erbenovu, na rozdíl od něj však u Wolkerových balad nestojí nad člověkem neměnný mravní řád a osudovost, nýbrž odstranitelná společenská nespravedlnost. - lyricko-epické - poezie - spisovná čeština - přeměna v muže (Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším) - opakování slov (veršů) důraz - personifikace (Milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova) - oslovuje neživé věci - zpověď autora ze své bolesti - knižní výraz (sirý) Zdroj: WOLKER, J.: Těžká hodina. Praha : Práce, 1984. SOCHROVÁ M.: Literatura v kostce. Havlíčkův Brod : FRAGMENT, 1996. ISBN 80-85768-95-X HÁNOVÁ, E., JEŘÁBKOVÁ, E.: Odmaturuj z literatury. Brno : DIDAKTIS, 2002. ISBN 80-86285-37-5 http://ctenarak.sweb.cz/rozbory/wolkr-tezkahodina.html