Úvod...2 1. Zooterapie..3 1.1. Rozvoj oblasti fyzické 4 1.2. Rozvoj oblasti psychické 4 1.3. Formy zooterapie 4 1.4. Varianty zooterapie 5 2.Vývoj soužití člověka a psa...7 2.1. Starověk..7 2.2. Středověk.7 2.3. Novověk...8 2.4. Historie využití psa k zdravotním účelům...8 3. Využití psa v medicíně aneb Jací psi pomáhají? 9 3.1. Vodící pes. 9 3.2. Asistenční pes...9 3.3. Pes jako ko-terapeut v canisterapii. 10 4. Canisterapie.10 4.1.Obecný úvod do problematiky canisterapie 10 4.2. Canisterapie dělení..11 4.3 Oblasti působení canisterapie..12 4.3.1. Oblasti působení canisterapie u dětí 13 4.3.2. Oblasti působení canisterapie u dospělých..16 4.4. Rezidentní canisterapie...19 5. Canisterapeutický pes. 20 5.1. Výběr a výchova psa pro canisterapii. 20 5.2. Canisterapeutické zkoušky. 21 6. Terapeut...24 6.1. Požadavky na terapeuta..24 6.2. Hlavní znaky osobnosti terapeuta..25 7. Organizace terapie s využitím psů v ČR..26 7.1. Mezinárodní spolupráce.26 7.1.1. IAHAO 26 7.1.2. Delta society 27 7.1.3. ESAAT 27 7.2. Stručný vývoj Canisterapie v České republice...28 7.3. Canisterapeutická asociace (CTA).29 7.4. Canisterapie a legislativa 31 7.5. Bezpečnost provozu canisterapie 33 8. Nevýhody a úskalí canisterapie..34 9. Průběh terapeutické jednotky 34 10. Kazuistika...35 Závěr.36 Seznam použité literatury a prameny 38
Úvod Pozitivní účinek soužití se zvířaty byl znám už od počátků domestifikace různých živočišných druhů. Pomocí zvířat lze ovlivnit široké spektrum tělesných i duševních obtíží člověka. V dnešní době, kdy lidstvo nalézá dávno objevené, jsme překvapeni genialitou těchto metod, které vycházejí z jejich přirozenosti. Rytmus současné doby odloučil člověka od přírody, změny životního stylu vedou k narůstajícímu stresu a psychickým i fyzickým obtížím. Terapie se psy neboli canisterapie má svá specifika, neboť pes je nejstarším domestifikovaným zvířetem a za dobu spolužití s člověkem se naučil dobře číst řeč jeho těla. Proto se dobře socializovaný pes, který je zvyklý na přítomnost lidí, dokáže vcítit do psychického a fyzického stavu člověka. Canisterapie využívá pozitivního působení na zdraví člověka, kde zdraví je myšleno přesně dle definice WHO jako stav úplné psychické, fyzické a sociální pohody. Cílem mojí práce je popsat možnosti využití canisterapie v celé šíři jejího uplatnění a především upozornit na skutečnost, že canisterapie je nejen léčbou, ale i prevencí, kterou lze úspěšně využít v rámci výchovy ke zdraví, výchovy ke zdravému životnímu stylu a enviromentální výchově v mateřských a základních školách. K napsání této práce mne motivovalo seznámení se s touto metodou a jejími výsledky. A především zjištění, že ačkoliv je používána v ČR již přes deset let, stále chybí dostatek informací o rozsahu jejího využití. Zejména pak, že v žádné česky psané literatuře o této problematice, není dostatečně postihnut její legislativní a bezpečnostní postup, což stěžuje orientaci lidem, kteří zvažují možnost využití canisterapie v rámci jejich zařízení nebo školy. V mojí práci se pokusím postihnout využití terapie se zvířaty a možnosti využití psa k léčebným účelům, tzn. problematiku canisterapie, termíny canisterapeutický pes a terapeut v canisterapii. 2
Pokusím se objasnit organizaci péče v České republice a shromáždit také data týkající se legislativy a bezpečnosti provozování této metody. Účinky terapie na lidské zdraví zdokumentuji přiloženými kazuistikami. Canisterapie je využívána v současné době především u dětí s mentálním a fyzickým postižením a slouží k rozvoji citových, pohybových a sociálních schopností. 1. Zooterapie Zooterapie je podpůrnou léčebnou metodou za využití přítomnosti zvířat, zakládá se na vztahu a kontaktu člověka a zvířete, které je k této činnosti speciálně vychované. Pozitivního vlivu přítomnosti zvířete je s prokazatelnými výsledky využíváno terapeuticky a rehabilitačně a to v oblasti zlepšování fyzické i psychické kondice klienta. Léčba ovlivňuje psychiku, nervovou soustavu, motoriku, úchop, chůzi, řeč, pozitivně upravuje chování atd.. Je jednou z účinných forem alternativní terapie. Zooterapie je obor, který využívá zvíře jako spoluterapeuta, domácí miláček je prostředníkem a spoluléčitelem, hlavním a rozhodujícím faktorem léčení je však člověk terapeut, tuto jednotku nazýváme léčebný tým. Zooterapie se využívá především v léčebných a sociálních zařízeních, kde jsou pacienty nebo obyvateli senioři, handicapovaní jedinci, jedinci s kombinovanými postiženími apod. Pozitivní působení zooterapie se využívá i u dětí s výchovnými a emocionálními problémy. Rehabilitace v případě dětí přímo umožňuje a usnadňuje fyzický a psychický vývoj ( mluvíme tedy správněji o habilitaci ), u dospělých pak napomáhá k navrácení správných pohybových funkcí. K léčebným účelům se používají jednak domácí zvířata (psi, kočky, koně), ale i lamy a hovězí dobytek, můžeme se však setkat i s využitím delfínů, akvarijních rybiček. Oblast fyzické a psychické rekonvalescence je úzce propojená. Posiluje se psychická rovnováha spolu s fyzickou. Navozování kladných emocí výrazně přispívá k úspěchu ostatních léčebných postupů a nezanedbatelný je význam taktilní stimulace - snížení krevního tlaku a zvolnění srdeční činnosti. Nyní se tedy blíže seznámíme s možnostmi rozvoje v těchto dvou oblastech při využití zooterapie. 3
1.1. Rozvoj oblasti fyzické: Zahrnuje v sobě péči o zvíře ( venčení psa, česání srsti zvířete ) a speciální úkony přímo určené k procvičování svalů klienta ( jízda na koni, polohování se psem ). 1.2. Rozvoj oblasti psychické: Kontakt se zvířaty napomáhá regeneraci psychických sil a uvolnění, navozuje kladné emoce. Nemocný, handicapovaný člověk, nebo člověk, který se cítí být nějakým způsobem vyřazen ze společnosti, může zvíře vnímat jako katalyzátor mezilidských vztahů, vytvoření náhradní citové vazby a také prostřednictvím zvířete může navázat kontakt s druhými lidmi (např. autistické děti). Je prokázáno, že již pouhá přítomnost zvířete snižuje napětí a zmírňuje stres. 1.3. Formy zooterapie V 80.tých letech 20.století se začalo rozlišovat mezi pojmy AAA (Animal Assisted Activities činnost za účasti zvířat) a AAT (Animal Assisted Therapy- terapie pomocí zvířat). Animal Assisted Activities se provádí formou pasivního a aktivního působení. Při pasivní AAA se jedná o pouhou přítomnost zvířete v léčebném zařízení, která přináší pozitivní efekt. Nejjednodušší formou je např. umístění akvária s rybičkami nebo klece s papouškem do čekárny u lékaře pozitivním účinkem je rozptýlení a zmírnění stresu před očekávaným vyšetřením. Aktivní neboli Interaktivní AAA je založena na kontaktu a interakci klienta a zvířete a to ve formě rezidentní kdy je zvíře přítomno stále, v zařízení žije. Další možností je forma návštěvní, kdy zvíře dochází se svým majitelem za klienty v určitých pravidelných časových intervalech. Výsledky AAA se dají vyjádřit ve formě subjektivní radosti, spokojenosti klienta. Animal Assisted Therapy je naproti tomu cílená intervence, při které je zvíře součástí terapeutického procesu pod vedením zdravotnického personálu nebo vyškoleného odborníka. Probíhá formou individuální nebo skupinové terapie. Používá se k posilnění žádoucího nebo k utlumení nežádoucího chování nebo projevů ( např.léčení fobií, nácvik chůze ), k podpoře fyzických, sociálních a 4
kognitivních funkcí. Výsledky AAT jsou objektivně pozorovatelné a měřitelné, proces bývá dokumentován a hodnocen. 1.4. Varianty zooterapie Historie člověka je spojena se soužitím s domácími zvířaty, v průběhu let se vyvinula mezi člověkem a zvířetem jakási sociální symbióza. V současné době tato vazba ztratila mnohé ze své samozřejmosti. Na jedné straně stoupá počet domácích zvířat chovaných ve městě, na straně druhé se zvětšuje odstup od přírody. Zooterapie využívá velmi pečlivě vybraná, dobře cvičená a zdravá domácí zvířata, zejména koně (hipoterapie a hiporehabilitace) a psy (canisterapie), jako prvek na podporu pozitivního působení vztahu člověka a zvířete v oblasti medicíny, terapie a resocializace. Kromě těchto dvou druhů zvířat se však využívají i jiná zvířata, o těchto formách terapie bych se ve své práci také ráda zmínila. Zatím nepříliš rozvinutou variantou zooterapie je felinoterapie léčebné působení koček. Pro felinoterapii se nejčastěji využívají kočky plemene ragdol a sibiřské kočky. Kočky pro felinoterapii jsou testovány Zkušebním řádem pro návštěvní terapeutickou službu. Přednostně jsou vybírána zvířata s mírnou, vyrovnanou povahou, s pozitivní vazbou k lidem, která sama kontakt s člověkem vyhledávají. Kočka musí být plně socializována a zvyklá na stálé soužití s člověkem. Je třeba znát historii zvířete od nejútlejšího věku z důvodu informací o vývoji povahy, výchově, prodělaných zkušenostech a zdraví zvířete. Léčebné působení se zaměřuje především na děti s fyzickým postižením, kdy hlazení kočky uvolňuje dětem spasmy. Vlastní léčba probíhá především v oblasti facilitace ruky, kdy dochází k prohřívání svalů rukou, při ošetřování koček lze procvičovat úchop. Jemná motorika rukou se povzbuzuje felinoterapií také u lidí po mozkové mrtvici, po úrazech mozku a míchy. Psychoterapeutického účinku koček se využívá také při práci s dětmi s autistickými rysy, které se v přítomnosti zvířat rychleji psychicky uvolňují a začínají komunikovat. Kontakt s kočkou rozveseluje a vrnění a předení kočky má na člověka uklidňující vliv. 5
Felinoterapie je úspěšně využíváno již několik let v Dětské nemocnici v Brně. To byste nevěřili, jak kočka nesmírně pozitivně působí hlavně na děti dlouhodobě nemocné např. na pacienty z onkologie, kteří často bývají negativističtí a nic je nezajímá. Stačí, když položíte ruku dítěte na hruď předoucího zvířete a většinou bývá vyhráno. Dítě se rázem uklidní, zajiskří se mu v očích a naváže s kočkou téměř neviditelné tajemné pouto. Často vůbec nemůžeme děti dostat zpět na oddělení, jak jsou v přítomnosti kočky nadšené, šťastné a alespoň na chvíli zapomenou na svoji bolest a trápení. ( Tisková zpráva ze dne 11. 12. 2006-50. výročí založení Mateřské školy při FN Brno, http://www.fnbrno.cz/ ) Centrum felinoterapie v ČR je v Mladé Boleslavi. Pro středoevropany může znít velmi exoticky terapie za pomoci delfínů, dolphinotherapy. Jedná se o terapii, která se v současné době provádí na vysoké úrovni pouze na několika místech ve světě, v USA, na Ukrajině a nově vznikají centra v Brazílii a Thajsku. Výzkum s využitím delfínů v terapii započali v 70.tých letech v USA vědci a neuropsychiatři z univerzity v Miami. Tato metoda je určena především dětským klientům a skládá se ze hry a specifických fyzických cvičení ve vodě s delfíny. Ultrazvuky vysílané delfíny pronikají skrze lidské tkáně v průběhu těchto aktivit a mají nepatrný ale přínosný vliv na regeneraci poškozených buněk. Delfíni se zajímají o vše odlišné v buňkách ( jako je např. rakovina ) a zaměřují vysílané ultrazvuky přednostně do těchto změněných částí těla. Během hry s delfíny se také uvolňují endorfiny, které snižují bolest. Efekt terapie je nejlépe pozorovatelný a zřejmý především u dětí s autismem nebo autistickými rysy, děti které nemluvili v současnosti komunikují a reagují na realitu. Malý pacienti se ale musejí dostat do centra terapie s delfíny ve věku 4-6 let, aby byla terapie úspěšná, bohužel čekací doba na zařazení je vzhledem k velkému zájmu až jeden rok, terapie je také finančně náročná. Někteří odborníci jako je např. Richard O Barry, který pracoval s delfíny v zajetí 40 let, má ovšem proti terapii výhrady, negativně se staví všeobecně k držení delfínů v zajetí. "Zbavit delfíny svobody kvůli prospěchu lidí je faleš. To, co vám nabízí styk s delfínem, může nahradit kontakt se štěnětem. Delfíni jsou velmi zranitelní a ještě zranitelnější jsou rodiče těch nemocných dětí. Podle mne je terapie s delfíny podvod. Není pro ni žádné vědecké opodstatnění," 6
A nyní několik zajímavostí z problematiky variant zooterapie. V rámci zooterapie pracují poměrně úspěšně odborníci v Zittau v Německu s cvičenými lamami, které si sebou klienti mohou vzít na procházku po areálu. V USA je využívána kombinace zooterapie a ergoterapie pro chlapce se sociálně patologickými rysy chování na školní farmě s hovězím dobytkem. 2.Vývoj soužití člověka a psa 2.1 Starověk Pes, důležitý spojenec člověka už od dob pravěkých, se pravděpodobně vyvinul z vlčích předků, kteří se zdržovali v blízkosti lidských sídel. K jedněm z nejstarších kosterních pozůstatků psů, které nesou stopy ochočení člověkem, patří nálezy na Aljašce, o jejich skutečné stáří se však vedou spory. Prokázané stáří 12 000 let je u paleolitického hrobu, nalezeného na území dnešního Izraele, s pozůstatky člověka a psa pohřbené společně. Významné postavení psa je prokazatelné ve starém Egyptě, kdy byl nejen společníkem a pomocníkem při lovu, ale i předmětem úcty. Obrazy a sošky psích figur byly umisťovány do staroegyptských hrobek, zachoval se také přehled s více než sedmdesáti psími jmény. Cíleným chovem psů, nejen pracovních, ale i společenských se začali zabývat staří Sumerové, od nich tyto znalosti převzali jejich nástupci Asyřané a Babyloňané. Ve Starém Řecku chovali i psí domácí mazlíčky, v Římě zase byli psi využíváni i ve válečnictví jako nezbytná součást armády. Symbolika psa se objevuje v nejrůznějších starověkých náboženstvích, např. v již výše zmíněném Egyptě, v Indii, Persii, u jihoamerických Inků. Společnými atributy oceňovaných vlastností psa jsou oddanost, věrnost, schopnost intuice, pes zastává v mytologii funkci průvodce a neúplatného strážce. 2.2 Středověk Zatímco v raném středověku se přistupuje k psovi jakožto k běžné součásti života nižších i vyšších vrstev, vlivem sílícího vlivu katolicismu se jeho postavení významně mění. Vlastnictví psa nebo kočky se mohlo stát záminkou k obvinění z čarodějnictví - pes byl prohlášen tvorem bez duše. Je možné, že úzký vztah mezi psem 7
a člověkem byl pro rekatolizaci přílišnou připomínkou pohanství. V pozdním středověku se opět začíná využívat dobrých vlastností psů. Velmi se o znovupřijetí psů zasloužil sv.bernard, který využíval speciální rasu velkých psů k vyhledávání zbloudilých poutníků v Alpách, dnes tyto psy známe jako bernardýny. 2.3 Novověk V 18. a 19.století se stává vlastnictví zvířecích společníků módou ve vyšší společnosti. Dochází k rozvoji chovu a cílenému šlechtění rozličných psích plemen. O královně Viktorii je známo, že měla velmi ráda psy a často je dostávala darem z jiných královských dvorů nebo si je vozila ze svých cest. (Galajová, Pes lékařem lidské duše, str.23 ) Přetrvával však postoj, že vlastnictví psů nižší vrstvou, bez jejich využití k práci, je zbytečným přepychem. 2.4 Historie využití psa ke zdravotním účelům První využití psů k léčebným účelům je známo ze starověké Babylónie, kdy se vědělo o léčivé schopnosti psích slin, a tak bylo běžné nechat psa olízat lidská zranění či rány nemocného. V babylonské mytologii měla bohyně lékařství svoji doprovodnou smečku psů, kteří měli schopnost léčit i oživovat. V dobách starověkého Řecka se přikládáním malých psů na nemocná místa léčil revmatismus, tento zvyk přetrval až do středověku. Canisterapie se vyvinula na podkladě zkušeností prověřených staletími. Systematické využití psů v léčebných zařízeních ve Francké říši je zmiňováno již v 8.stol.n.l. (Nerandžič, Animoterapie str.31) Další dokumentované použití zvířat je z 9.stol., kdy se využívalo doplňkové terapie zvířat u zdravotně postižených v Belgii v Gheelu. V době Napoleona Bonaparte psi vyhledávali raněné vojáky na bitevním poli. V 90.tých letech 18.století byla založena klinika pro duševně nemocné York Retreat v Anglii, kde byla součástí programu péče o psy. V Německu byly přibližně před 100 lety zavedeny různé formy používání zvířat v péči o epileptiky. V 1.světové válce byli cvičeni psi pro osleplé vojáky, ve Francii byli využíváni k rehabilitaci válečných zraněných. Tyto poznatky využívalo USA během 2.světové války k rehabilitaci válečných letců. 8
Americký psycholog Boris Levinson poprvé popsal možnosti využití zvířat v klinické psychologii. Stanovil první metodiku a zásady této metodiky. Zformuloval hypotézu, podle které působí zvířata jako sociální katalyzátor, přes nějž lze zahájil kontakt s okolím. Používal zvíře jako spoluterapeuta u emocionálně narušených dětí. 3. Využití psa v medicíně aneb Jací psi pomáhají? 3.1.Vodící pes Vodící psi jsou speciálně vycvičeni pro potřebu k doprovodu nevidomého nebo slabozrakého člověka. Nejčastějšími plemeny cvičenými pro potřebu nevidomých osob jsou labradorský retriever, zlatý retriever, kříženci těchto dvou plemen a v menší míře i německý ovčák. Výcvikem vodících psů se zabývá v ČR Středisko výcviku vodících psů (SVVP), je jedním ze středisek Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS ČR) v Praze. SVVP bylo postaveno především z peněz Ministerstva práce a sociálních věcí a je tímto ministerstvem po celou dobu své působnosti finančně dotováno.funguje od roku 1997. Po roční předvýchově v rodině dobrovolníka absolvuje pes 6-8 měsíců speciálního výcviku ve středisku, pes musí splňovat přísná kritéria zdraví, povahy, spolehlivosti a podmínky výcviku. Dvojice nevidomý člověk a pes je vždy pečlivě vybírána tak, aby vyhovovala individuálním požadavkům klienta. Výcvikem psů pro nevidomé se zabývá i několik dalších soukromých organizací. Vodící pes je pro zrakově postiženého člověka jedním z velkých kroků k samostatnosti. Je pro něj průvodcem ochotným kdykoliv se vydat na cestu, ale i společníkem a oddaným přítelem (propagační materiály SVVP). 3.2. Asistenční pes Asistenční psi pomáhají především tělesně postiženým a procházejí speciálním výcvikem, kdy se učí vykonávat za postiženého úkony, které by pro něj byly obtížně zvládnutelné. Každý takový pes je tedy cvičen přímo na míru pro konkrétního klienta dle jeho potřeb a postižení. Mezi takové úkony, které se musí pes naučit zvládat patří 9
např. otvírání a zavírání dveří, podávání předmětů, vyhledání a přinesení mobilního telefonu a pomoc při oblékání. Pro potřeby tělesně postižených se cvičí téměř výhradně velká plemena psů, především retrívři (Frančeová, Hutařová, Co je vlastně asistenční pes?, 2005, str.11) 3.3. Pes ko-terapeut v canisterapii Canisterapie je způsob terapie pomocí zvířete, v canisterapii se k tomuto účelu využívá psů. Léčebný tým pro canisterapii se skládá z terapeuta člověka a ko-terapeuta psa. Pes slouží jako prostředek terapie, ale terapii vede člověk terapeut. Na canisterapii může být využit pes jakéhokoliv plemene i velikosti. Ačkoliv některá plemena jsou pro canisterapii vhodnější než jiná, zásadní je především povaha psa. Mělo by jít o psa přátelské povahy se zájmem o kontakt s lidmi, vyrovnaného a samozřejmě poslušného. Tyto vlastnosti a ovladatelnost psa jsou prověřovány během canisterapeutických zkoušek, které musí pes před zahájením výkonu canisterapie absolvovat. Psi jsou využíváni v terapii dětí i dospělých, rovina účinnosti canisterapie je jednak ve zlepšení psychické kondice a druhá je rovina zlepšování stavu fyzického. 4. Canisterapie 4.1.Obecný úvod do problematiky canisterapie Canisterapie je jednou z forem zooterapie, která využívá pozitivního vlivu psa na psychiku a fyzické zdraví dítěte nebo dospělého.zdraví je zde myšleno přesně v duchu definice zdraví WHO (Světové zdravotnické organizace), jako stav úplné psychické, fyzické i sociální pohody. Úspěchy této metody jsou znatelné a subjektivně pozitivně hodnocené, ale i objektivně měřitelné. Lidé v přítomnosti zvířete ožívají, zapomínají na své problémy nebo bolesti, jejich psychický a fyzický stav se zlepšuje. Psi se dorozumívají především řečí těla, umět dobře číst řeč těla druhého psa zajišťovalo přežití v přírodě. Pes je nejstarším domestifikovaným zvířetem a za tu dobu co žije s lidmi se naučil dobře číst řeč těla člověka. Psi, kteří byli vychováváni v těsném kontaktu s lidmi se dokáží vcítit do psychického a fyzického stavu člověka a podle toho se chovat, navíc instinktivně respektují biologický věk člověka. 10
Při terapii je podstatný terapeut, jeho zodpovědný a fundovaný přístup k terapii a povaha a výcvik psa. Terapie probíhá individuálně nebo ve skupinkách, ale vždy pod dohledem psovoda canisterapeuta nebo canisasistenta. Canisterapie je vhodná u dětí s fyzickým nebo mentálním postižením, u dětí s kombinovanými postiženími ale i u dětí, které jsou fyzicky zdravé, ale trpí psychickými poruchami, problémy v chování, depresemi, apatií nebo jsou z citově chudého prostředí. Hojně je této terapie používáno při práci s týranými dětmi. Dobrých výsledků je dosahováno při práci s dětskými, onkologicky nemocnými pacienty. Terapie se psy se úspěšně využívá i v geriatrii. Při využití této metody je nutno přihlédnout k alergiím nebo patologickému strachu ze psů. Pro terapeutickou práci s dětmi je zapotřebí souhlasu rodičů, v případě komplikací nebo nesouhlasu rodičů bývá obvyklá snaha terapeuta se s rodičem dohodnout a nalézt optimální řešení. Rodiče se setkáváním svého dítěte s canisterapeutickým týmem musejí souhlasit a pro dosažení většího účinku je důležité, aby s terapeutem spolupracovali. Dítěti také dodávají jistotu při prvních setkáních (Kalinová, Eisertová, Velemínský, Léčba psí láskou, 2006, str.48) Je možné, aby byl rodič při canisterapii s dítětem také přítomen, není však žádoucí, aby byl přítomen na každé terapii nebo rehabilitaci. Chování dítěte v přítomnosti nebo nepřítomnosti rodiče bývá rozdílné. 4.2. Canisterapie dělení Dle způsobu využití a postupu léčby v canisterapii rozlišujeme několik základních stupňů dělení. První stupeň se označuje pet neboli domácí miláček, kdy člověk má vlastní zvíře doma. Pozitivním účinkem vlastnictví psa je odpoutání pozornosti od vlastních neduhů, pocit zodpovědnosti za živého tvora a aktivizace k fyzické aktivitě hra se psem, nutnost venčení apod. Další stupeň dělení je tzv. přítel na částečný úvazek. Jedná se o návštěvy léčebného týmu v různých zařízeních. Snahou je zapojit do práce na jednom kontaktním místě více canisterapeutů, protože při návštěvách si klienti vybudují se zvířetem silný vztah a v případě, že by se nemohl v pravidelném intervalu dostavit, může dojít k pocitům zklamání a deprese u klientů, což je nežádoucí. Posledním stupněm je zvíře jako maskot kdy zařízení nebo ústav zakoupí vlastního pejska, který zde žije. I v takové situaci by se mělo dbát na to, aby pes měl jednoho pána, který o něj pečuje, mělo by se jednat o zaměstnance zařízení. 11
Formy terapie jsou prakticky shodné jako ostatní formy zooterapie o nichž se zmiňuji v kapitole 1.3. Formy zooterapie. Jedná se o Animal assisted activity, Animal assisted therapy. 4.3 Oblasti působení canisterapie Jak jsem již uvedla v úvodu ke canisterapii, využívá se tato metoda u dětí zdravých, u dětí s postižením fyzickým, smyslovým, mentálním nebo kombinovaným a u seniorů. Oblasti působení canisterapie jsou: fyzioterapie, psychoterapie, oblast sociální, sociálně integrační a speciální pedagogika. Cílem canisterapie je rozvoj citových, rozumových a pohybových schopností klienta. Rozvoj citových schopností se uskutečňuje formou hlazení psa, mazlení, kdy je uspokojována základní potřeba tělesného kontaktu. Cílem je snížit nesmělost a uzavřenost klienta a podpořit spontánnost projevů citu ke zvířeti, posléze k lidem. Člověk potřebuje mazlení stejně jako pes, má jen často mnohem větší zábrany něž zvíře. Málokdy se odváží o něj poprosit. Spíš dokonce zapomíná na potřebu tělesného kontaktu, protože ji přestává vnímat v chvatu všedního dne. A nemusí jít přímo o tělesnou lásku. Mnohdy stačí, když vám soused poklepe na rameno, kněz stiskne ruku nebo pocítíte teplo domácího zvířete. V mnoha raných kulturách k nemocným přikládali do postele psy, aby je zahřívali. V tomto ohledu je možné se hodně naučit od zvířat (Forman, A., Léčivá síla zvířat, str.43) Rozvoj rozumových schopností je možné podpořit cílenou hrou a plněním úkolů. Snahou je vzbudit u dítěte zájem o určité aktivity a zvyšování doby soustředění na tuto činnost pozorování psa, zkoumání stavby jeho těla, rozvoj pozorovacích schopností. Rozvoj pohybových schopností probíhá formou her, házení míčků psovi, napodobování, podlézání a přelézání psa apod. Hry zvyšují motivaci k pohybu a pohybové schopnosti. Rozvíjí se hrubá i jemná motorika klienta. Schopnosti a možnosti každého klienta mohou být velmi různé (částečné ochrnutí, imobilita). Je věcí terapeuta, jaký přesný metodický postup zvolí při konkrétní terapeutické jednotce. Klientela canisterapie může být velmi rozmanitá, terapie se může uskutečňovat v prostředí mateřských škol, základních a speciálních škol, v ústavech sociální péče, v nemocnicích a léčebnách, v ústavech nápravné péče, v domovech 12
dětí a domovech pro seniory, v azylových domech nebo i přímo v domově klienta. Klienti se pohybují ve věkových skupinách od batolat až po seniory, jsou to jak zdraví lidé, kde je canisterapie zejména u dětí využívána ve smyslu osvěty a prevence negativních jevů, dále tělesně, mentálně postižení, klienti s kombinovanými postiženími, psychicky narušení lidé, lidé s komunikačními problémy, oběti násilí, lidé léčící se závislostí, lidé v poúrazové rehabilitaci apod. 4.3.1. Oblasti působení canisterapie u dětí Canisterapie je ve valné převaze případů uplatňována návštěvní formou, tj. canisterapeutický tým navštěvuje zařízení nebo jednice v pravidelných časových intervalech. Nejprve zaměříme pozornost k využívání canisterapie u dětí zdravých, většina z přínosů terapie u dětí se uplatňuje i v terapii s dětmi s postižením. Jak ukazují výzkumy, úzký kontakt se zvířaty má na lidi, zvláště pak na děti blahodárný vliv (rozvíjí projevy přátelství, lásky a něhy, motivuje k péči o druhé, podporuje rozvoj rozumového i citového vývoje). Canisterapie se také vynikajícím způsobem uplatňuje jako prevence nežádoucího chování např. šikany a agresivity, což mohou využít zejména mateřské školy, základní, speciální, zvláštní školy nebo jiná zařízení pro děti a mládež. (Kol.autorů, Novotná, Zourková, Zvíře jako partner a průvodce člověka, 1999,str.31) V dnešním světě, kde se propast mezi přírodou a lidmi neustále zvětšuje je důležité rozvíjet vztah k zvířatům a přírodě vůbec. Pro děti, které žijí ve městech a svůj volný čas většinou tráví osamoceny ve světě počítačových her je setkání se zvířetem mnohdy velmi nečekanou změnou a nezvykem. Canisterapeuti připravují různé hry, aby děti psy, ale i jiná zvířata poznaly, věděly jak se o ně starat a jak se k nim chovat např. když potkám cizího psa na ulici. Rozšiřování znalostí o zvířatech se provádí např. počítáním tlapek, uší zvířete, skládání puzzle s obrázkem psa nebo jiného živočicha. Děti pomáhají s péčí o psa, což u nich buduje pocit zodpovědnosti,ale i sebevědomí, starostlivosti a empatie, vede k pozitivnímu rozvoji sociálního cítění a citové stránky osobnosti. U mladších dětí se specifickými poruchami učení lze uplatnit canisterapii při rozvoji schopností koncentrace a pozornosti.u některých dětí se specifickými poruchami učení se také objevuje specifický logopedický nález, v těchto případech lze uplatnit aktivity se psem k motivaci k mluvení a správnému vyslovování, obdobně jako u dětí s logopedickými obtížemi(viz.níže). 13
Úspěšně se také canisterapie uplatňuje v procesu integrace, tato praxe není na základních školách zatím rozvinuta, využívají ji některé mateřské školy s integrovanými dětmi a integrační letní tábory pro děti. Pes působí jako sociální katalyzátor, je společným tématem, námětem pro konverzaci a usnadňuje sblížení dětí zdravých a dětí handicapovaných. V dětských domovech žijí děti, které se obtížně vyrovnávají s absencí rodičů. Pes je pro ně kamarádem, který uspokojí potřebu fyzického kontaktu, hlazení, mazlení a bere je takové jaké jsou bez výčitek a pohrdavých pohledů. Pro tyto děti se může stát pes důvěrníkem, kterému se svěřují se svými trápeními, které dospělým nemohou nebo nechtějí sdělit. Obdobný je účinek canisterapie u dětí z citově chudého prostředí, dětí zanedbávaných a týraných. Zvíře působí jako sociální katalyzátor, klient si nejprve vytvoří vztah se psem, posléze s terapeutem a následně snadněji i s dalšími lidmi. Velký pes poskytuje pocit ochrany a bezpečí, malý pes rozvíjí starostlivost a ochranitelské pudy. Dále se blíže seznámíme s využitím této metody u rozličných typů postižení. Pro děti s mentálním postižením má pes význam při udržení pozornosti dítě je schopno se soustředit na pohyb a hru zvířete déle, než se mu to daří u neživých objektů. Podněcuje fantazii, motivuje k pohybu, udržuje dítě v aktivitě. Pomáhá uspokojovat potřebu fyzické blízkosti, pes dovoluje o sebe nechat pečovat, je rozptýlením a námětem ke konverzaci s ostatními dětmi. Podporuje snížení nesmělosti dětí, přátelství s velkým psem dodává sebedůvěru. U dětí s mentálním postižením pes výborně podporuje rozvoj k sebeovládání. Dítě musí respektovat potřeby zvířete, např. že mu nesmí ubližovat, nesmí ho rušit při krmení apod. canisterapeutický pes si v takovém případě dokáže sjednat neagresivně, ale důrazně pořádek, ať už pohledem nebo mírným strčením hlavou. U dětí s autismem nebo autistickými rysy je dosahováno canisterapií dobrých výsledků ve smyslu zmírnění projevů a přispívání k duševní rovnováze. Některé autistické děti po déle a pravidelně se opakující terapii začínají lépe komunikovat. Nyní se zaměříme na canisterapii, jakožto podpůrnou metodu u dětí s fyzickým postižením. Nezanedbatelný je efekt zvýšení sebejistoty, menší závislosti na pomoci druhých a rozvoj integrace do společnosti. U fyzicky handicapovaných klientů má význam v oblasti rozvoje jejich fyzických schopností. Pes slouží jako součást rehabilitace, neboť pomáhá k procvičování a je motivačním prostředkem k rehabilitaci. 14
Procvičovat svaly na rukou běžnými metodami bývá pro děti nudné a aktivitu nezřídka odmítají. Když však přivedeme psa, bez donucování mu sami s radostí hází hračky, které jim pes přináší nazpět, hladí psa, češou ho, mají snahu mu sundat nebo nasadit obojek. Všechny tyto činnosti procvičují jemnou motoriku, především motoriku ruky. Děti samy vidí pokroky v hybnosti a mají z nich radost, protože hra se psem je pak zábavnější. K rozvoji hrubé motoriky, tedy velkých svalových skupin je možné využít přetahování o lano dítěte se psem, podlézání psa, vodění psa mezi body podporuje koordinaci pohybů, vytvoření brány" pro průchod psa atd. I děti se sníženou pohyblivostí mají snahu lézt po čtyřech nebo plazit se k psovi, aby si jej mohly pohladit. Všechny tyto zmíněné canisterapeutické činnosti jsou aktivního rázu, formou pasivní, ale zato velmi účinnou je polohování neboli diatermie (prohřívání). Pro polohování nelze využít každého canisterapeutického psa a pokud se má provádět, daný pes musí mít osvědčení z canisterapeutických zkoušek s popisem Canisterapeutický pes vhodný k polohování. Polohování slouží ke zklidnění, relaxaci a rozehřívání svalů dítěte, využívá se především u dětí s DMO, spastickým postižením a u dalších typů postižení, účinná je též u dětí hyperaktivních. Účinnost této metody je pozorovatelná a objektivně měřitelná zejména u spastických klientů, kdy dochází k uvolňování spasmu neboli křečovitého stažení svalů. Klient je přikládán ke psovi takovým způsobem, aby se využilo animálního tepla zvířete. Pes má o dva stupně Celsia vyšší teplotu než člověk. Lze přiložit i dva psy a to takovým způsobem, že jeden je přikládán pod hlavu dítěte (uvolnění svalů na krku) a druhý pod nohy. Menší dítě je možno položit mezi hřbety dvou psů. Pokud je to možné, můžeme polohování provádět i s více psy. Při polohování dojde k celkovému zklidnění dítěte, srdeční rytmus se zklidní, přizpůsobí se tlukotu srdce psa. Děti bývají ve spodním prádle a přikryté dekou. Po této aktivitě se doporučuje odpočinek nebo rehabilitace. Je prokázáno, že bezprostředně po polohování dítě v rámci rehabilitace provádí i obtížnější cviky, které by za běžných okolností nebylo schopno zvládnout. Pravidelným opakováním se tyto schopnosti ve spolupráci s rehabilitací prohlubují. Polohování je i pro psa velmi náročnou činností, neboť se přehřívá, musí být nezvykle dlouho v klidu a může se posléze cítit vyčerpaně, proto by měl provádět tuto aktivitu maximálně jednou denně a to po dobu 15 20 minut. Na klienty s epilepsií působí setkávání s canisterapeutickým týmem jako uklidňující faktor a dochází k redukci počtu záchvatů. U těchto dětí se také využívá prohřívání, 15
které má v tomto případě zejména pozitivní vliv na úpravu dýchání. Děti trpící epilepsií často hodí shrbené a mají dýchací obtíže. Je fascinujícím poznatkem, že někteří psi umí rozpoznat a upozornit na blížící se epileptický záchvat, ať už štěkotem nebo snahou dostat člověka do křesla, aby se neporanil. Tato schopnost je instinktivní a některým psům dána, nelze ji psa naučit. Domníváme se, že je to způsobeno tím, že pach člověka se změní, když se blíží epileptický nebo diabetický záchvat a někteří psi na tuto skutečnost umí zareagovat. Okrajově lze využít canisterapii i v logopedii. Pes slouží jako motivační prostředek k vykonávání cviků pro procvičení motoriky mluvidel, např. zapískat na psa, foukání do srsti. Vliv psa na chování dítěte byl pozorován v mnoha oblastech. Charakteristickým rysem psa je jeho velmi široké a využitelné zapojení do programu s dětmi. (Mojžíšová, Tóthová, Pravda o zooterapii, 2003 str.47) Při používání canisterapie s dětmi je rozhodujícím faktorem účinnosti také věk dítěte, ve kterém se se psem setká. Pro dítě do věku 3 let je hračkou, které dá přednost před hračkami neživými, dokáže upoutat dětskou pozornost a jistou zvědavost. Je vydatným a proměnlivým zdrojem podnětů. Předškolní děti se již více psovi věnují jakožto partnerovi pro hru, můžou se se psem vydovádět. Zlomovým bodem je přibližně věk devíti let dítěte, kdy pes pomáhá rozvoji rodičovských postojů. V době adolescence je pes působivým faktorem pro rozvoj výchovy a sebevýchovy tím. 4.3.2. Oblasti působení canisterapie u dospělých Nejen u dětí lze využívat působení této velmi přínosné metody. Osoby s nadměrnou hmotností jsou některými domácími zvířaty (především psy) doslova donuceni k pohybu. Psychicky nemocné a depresivní osoby mohou za pomoci zvířete najít svoji životní úlohu, ale získat zpět také pohodu a radost ze života. Zde může zvíře (podobně jako u osamělých osob) odvádět pozornost od vlastních starostí a nemoci a usnadňovat sociální kontakty. Zvířata přijímají nemocného člověka takového, jaký je a to působí příznivě také na jeho sebehodnocení. Canisterapie u dospělých klientů se používá v domovech důchodců, léčebnách dlouhodobě nemocných a v ústavech sociální péče, canisterapie u dospělé populace je tedy využívána především u seniorů. 16
Role působnosti zvířat u starších lidí může být velmi komplexní. Interakce se zvířetem, v tomto případě se psem napomáhá lehkému snížení krevního tlaku a zklidnění srdečního tepu. Lidé v domovech důchodců trpí pocity osamělosti a vytrženosti ze svého původního prostředí. Psychika seniorů v domovech bývá často narušena absencí běžných sociálních vazeb (většina z nich přišla přechodem do zařízení o své známé, blízké, častější kontakty s rodinou, ale i o domácí zvířata), bývají citově deprimováni, nezažívají často pocity emocionálního uspokojení a naplnění. Kromě prožívání osamělosti a smutku je pro ně velkým problémem uvědomování si úbytku sil, někdy se stydí za svůj vzhled, vady zraku a sluchu, což vede k tomu, že se čím dál tím více uzavírají do sebe a stále více se straní zdravější populace. V této situaci může pomoci právě pes, který se stane mostem pro navázání nových vztahů a rozptýlením ve stereotypu života v domově. Canisterapie u seniorů je hodnocena jako nejsložitější ze všech výkonů tohoto druhu terapie ze všech rozličných oblastí jejího působení. Snaha nepřijímat podněty zvenčí a odmítání kontaktu bývá někdy ze strany starších lidí velmi hrubá, je však třeba mít na paměti, že za tímto chováním je skryto zklamání a potřeba citu. Psovod pracující v domovech důchodců by měl dobře znát psychiku těchto lidí. První narušení bariery musí provést pes, posléze se nenásilně připojuje skrze psa i terapeut. Náročnost canisterapie u dospělých klientů je i v tom, že většinou trvá delší dobu, než je ona pomyslná bariéra prolomena a dostaví se nějaké výsledky. Bohužel z tohoto důvodu někdy bývala canisterapeutická činnost vedením těchto zařízení pozastavena jako neúspěšná. Pes dokáže svými projevy dát starému člověku nový smysl života. Zvířata jsou výrazným sociálním katalyzátorem a kognitivním stimulátorem, neboť udržují seniora v činnosti, zlepšují intelektuální funkce starých lidí. Jsou regulátorem společenského chování, poskytují nové téma k hovoru s lidmi, dříve nepoznané zážitky. Pro canisterapii u seniorů se hodí psy s klidnou, ale veselou povahou, rozradostňují často už jen tím, že jsou a nechají se pohladit nebo přijmou pamlsek. Často se stává, že lidé vzpomínají na zvířata, která někdy sami měli. Kolektivní canisterapie může omezovat pasivnější nebo méně průbojné obyvatele domova, proto je v těchto případech vhodné navštěvovat tyto klienty individuálně se psem na pokojích. 17
U pacientů s diagnózami Alzheimerova choroba, intolerance v chování, permanentní psychomotorické rozrušení, sebepoškozování, agresivita, trvalý křik, hemiplegie, byl jako návštěvní zvíře použit zlatý retriever ( 1x týdně 45 minut). První náznaky reakce pacientů byly zaznamenány po 6-8 týdnech, postupně došlo ke zlepšení především v komunikaci s okolím, odstranění sebepoškozujících tendencí, zvýšení pocitu bezpečí, zklidnění, snížení tendence ke stresovým stavům a v důsledku toho i k možnosti snížení medikace. (Mojžíšová, Tóthová, Pravda o zooterapii, příspěvek Ing.Mahelky, Problematika Zooterapie na konferenci IAHAIO, str. 42 ) I v českých podmínkách se setkáváme s pozitivním účinkem metody terapie se psy u seniorů, kde v průběhu terapie se snižuje nutnost užívání antidepresiv u klientů až o 30 %. Využití canisterapie pomalu proniká i do léčeben dlouhodobě nemocných, příkladem je léčebna dlouhodobě nemocných v Bílovicích. I v těchto zařízeních bývá doba pobytu od 3 měsíců a delší, proto slouží canisterapie jako metoda ke snižování pocitu osamění, odloučení od rodiny a k emocionální stimulaci, někdy se u pacientů provádí i polohování, zejména u osob se špatnou pohyblivostí, s artrózou, po cévní mozkové příhodě. V této LDN se uplatňují počátky canisterapie u osob v komatu, toto je prováděno pouze na vyžádání rodin klienta. Pacient v poloze na boku je přiložen ke psovi takovým způsobem, aby obejmul jednou rukou psa. V těchto případech se nechává pes přiložený na 5-10 minut, neboť je to pro něj velmi vyčerpávající. U lidí v komatu lze pozorovat náznaky reakcí např. změna v mimice, když ví, že pes přijde nebo se během polohování drží srsti psa a nechtějí ho pustit. Během polohování dojde k uvolnění svalstva, částečnému povolení křečí klienta. Pes v sociálních zařízeních pozitivně působí i na personál. Vztah mezi ošetřovateli a pacienty bývá někdy napjatý, společné zaujetí a radost je spojují, menší je také potřeba pacientů vyžadovat pozornost personálu. Snižuje se pravděpodobnost syndromu vyhoření (burnout syndrom). Příznivý dopad má přítomnost psa ve věznicích, známým případem v této oblasti je ženská věznice ve státě Washington, kde vězeňkyně mohou jako odměnu za dobré chování cvičit psy pro budoucí službu pro postižené. Podobné programy ve věznicích ukázali, že působení psa dokáže snížit agresivitu mezi vězni i počet násilných 18
činů a sebevražd. Přítomnost psa uvolňuje mezi lidmi bariéry a pomáhá při komunikaci. (Brzáková, www.regenerace.net) 4.4. Rezidentní canisterapie Jedná se o trvalé držení canisterapeutického psa ( často také umístění natrvalo ). Jde o převzetí psa klientem, ať už zařízením nebo jednotlivcem. Takový pes se může, ale nemusí stát majetkem konkrétního klienta nebo zařízení. Předávající organizace určují specifické podmínky za kterých je pes předán a zajišťují výcvik personálu nebo jiných zodpovědných osob, kteří budou canisterapii provádět a kteří se budou starat o psa. První terapeutický pes v ČR vycvičen pro potřeby konkrétního klienta byl předán v roce 2005. Rezidentní canisterapie se využívá v ČR v několika ústavech péče o mentálně a tělesně handicapované. K dovednostem terapeutického psa patří zejména splnění povelů poslušnosti, aportování předmětů a jiné hry, trpělivost při doteku klienty, setrvávání v pozici a upozornění člena rodiny nebo personálu zařízení na nestandardní chování klientů. Především mne zaujala praxe trvalého držení psů ve Speciální mateřské škole Hurbanova v Praze 4. Jde o jedinou školku u nás, která má své vlastní psy. Tato MŠ je specifická tím, že se jedná o integrační zařízení, kam chodí jedna třetina dětí s více vadami, jedna třetina dětí se zdravotním oslabením (astmatici, dětští diabetici apod.) a třetina dětí zdravých. Mateřská škola preferuje zdravý životní styl a tzv. enviromentální výchovu, tedy výchovu k citlivému přístupu k životnímu prostředí. Mateřských škol, kam psi docházejí je více, ale pouze mateřská škola Hurbanova má psy vlastní, jde o feny labradora a jednu fenu švýcarského ovčáka. Dva psy provádějí jedenkrát týdně s nejvíce postiženými dětmi polohování, ale o přítomnost psů nepřicházejí ani zdravé děti. Jsou součástí přirozeného života ve třídě, učitelka jejich přítomnosti využívá k přirozené výchově mravní a etické. Když děti zlobí, pes reaguje neklidem, děti si toho všímají a své chování korigují. Děti také připravují psům do misky žrádlo, cvičí si vztah ke zvířatům, zažívají jaké to je se o někoho starat. Péče v této integrační školce je komplexní, patří do ní fyzioterapie, plavání, hipoterapie apod. 19
5.Canisterapeutický pes Ke klientům samozřejmě nelze pustit jakéhokoliv psa, pes pro canisterapii musí projít zkouškou povahy a musí splňovat přísná kritéria zdraví. Tyto požadavky se prověřují při canisterapeutických zkouškách, kterým věnuji jednu z následujících podkapitol (5.2.Canisterapeutické zkoušky). Nelze přesně stanovit, které plemeno je pro canisterapii nejlepší, záleží spíše na pevné povaze bez agresivity. Některá plemena jsou samozřejmě vhodnější díky své vrozené povaze, ale pes může být kteréhokoliv plemene, včetně kříženců. Velikost psa také nerozhoduje, ačkoliv psi příliš malého vzrůstu (čivavy) nejsou vhodní. Někdy se klienti velkých psů bojí, proto jsou pro ně vhodnější spíše psi menší (malý knírač). Někteří klienti také upřednostňují světleji zbarvené psy, tmavý pes budí respekt a možné obavy. Jedině pro polohování je nutnost velkého psa. Kterýkoliv pes se nemusí hodit ke konkrétnímu klientovi. Tam, kde očekáváme bojácnost ze strany klienta je vhodnější využít psa světle zbarveného a menšího. Minimální věkovou hranicí psa pro účast na terapii je 15 měsíců, horní hranici určuje zdraví a stav psa. Mělo by jít o psa s vyrovnanou povahou, neagresivního, ochotného ke kontaktu s lidmi a práce ho musí bavit. Pokud je pes unavený nebo podrážděný terapie končí, neboť by se zvěšovalo riziko i pro klienta, že pes bude reagovat neadekvátním způsobem. 5.1. Výběr a výchova psa pro canisterapii V současnosti se preferují mezi canisterapeuty dva názory na canisterapeutického psa. Jeden je ten, že nejlépe je, pokud je pes pro canisterapii vychovávaný od štěněte, druhý, že lze psa naučit požadavkům v průběhu jeho života, tedy i v pozdějším věku. Osobně se přikláním spíše k prvnímu názoru, ale nemyslím si, že by výchova ke canisterapii až v pozdějším věku měla být překážkou, pokud je pes důsledně vychováván od štěněte běžným způsobem. Pokud ale vybíráme štěně se záměrem, že bychom s ním chtěli provozovat canisterapii, existuje několik vodítek ke správnému výběru psa. Jsou rasy převážně klidnější (retrívři) a rasy temperamentní (lovečtí psi), je třeba respektovat přirozenou povahu psa a počítat s jejími specifiky při výcviku. Do 7-8 týdnů 20
věku by mělo být štěně u své matky, po převzetí novým majitelem následuje období socializace. Štěně je vychováváno běžným způsobem, systematicky a důsledně, několikrát denně by s ním měl majitel krátce cvičit. Je třeba pejska navyknout různým situacím (jízdě dopravními prostředky, většímu počtu lidí, ruchu ve městě apod.) Štěně musí navyknout fyzickému kontaktu, někdy i s větším počtem lidí zaráz, ale kontakt s lidmi by mu měl poskytovat především radost. Zároveň by ale měl navyknout rušivým podnětům: křik dětí, pád člověka, nezvyklé pohyby a pachy. Dobrým cvikem pro budoucího terapeutického psa je návyk schopnosti rychlého uklidnění po rozdováděnosti hrou. Důležitý je vztah mezi psem a jeho psovodem. Pes musí být svému pánovi podřízen a perfektně ho poslouchat, zároveň však musí mít ve svém majiteli oporu. Pes v terapii by měl být ovladatelný nejen svým psovodem, ale i cizími lidmi. K přímému výcviku psa ke canisterapii se doporučuje přejít až v jednom roce života psa. Je třeba si uvědomit, že jsou kladeny vysoké nároky na povahu psa a zvládání náročných a nezvyklých situací. Při výkonu canisterapie u dětí dochází k různým situacím, které musí pes zvládat bez reakce nebo maximálně útěkem. Je nemyslitelný byť i pouze náznak jakékoliv agresivní reakce, i kdyby se mělo jednat jen o zavrčení. Mám na mysli takové situace, kdy dítě zatahá psa bolestivě za ucho, štípne nebo strčí do psa, při hře zakopne nebo spadne na psa atd. V terapii s mentálně nebo fyzicky handicapovanými klienty musí být připraven na nezvyklé a neočekávané pohyby, reagovat klidně na kolečkové křeslo nebo berle. Všechny situace, které mohou vzniknout v průběhu provádění terapie prověřují canisterapeutické zkoušky. Ty pořádají jednotlivá canisterapeutická sdružení. Ačkoliv stanovy pro zkoušky se v detailech v každé organizaci liší, základní přehled požadavků na terapeutického psa jsou vždy stejné. 5.2. Canisterapeutické zkoušky Základním předpokladem pro provádění canisterapie canisterapeutickým týmem (pes a jeho psovod) je získání osvědčení canisterapeutického týmu. Toto osvědčení vydává konkrétní canisterapeutické sdružení na základě úspěšného složení canisterapeutických zkoušek. Zkušební řády se v různých specifických bodech liší, základní požadavky jsou však ve všech organizacích prakticky totožné. Při tvorbě norem vychází české organizace především ze stanov mezinárodně uznávaných 21
canisterapeutických organizací např. americké Delta Society. V této kapitole předkládám přehled základních požadavků ke splnění canisterapeutických zkoušek pro psa, pro úplnost lze v příloze č.2 nalézt přesné znění požadavků ke zkouškám společnosti pro pomoc prostřednictvím canisterapie a osobní asistence Podané ruce. Požadavky na terapeuta jsou shrnuty v kapitole 6. Terapeut. Osvědčení mohou získat týmy, které projevují aktivní zájem o problematiku a předpoklady a připravenost psovoda i psa pro terapeutickou činnost. V praxi to znamená navštěvovat různá teoretická i praktická odborná školení. Většina organizací pořádá i výcvikový kurz canisterapeutických týmů a následně canisterapeutické zkoušky. Požadavky se týkají věku psovoda (ten může u některých organizací skládat zkoušky se svým psem od věku 16 let), provozovat smí canisterapii jen plnoletý občan, tj. po dosažení 18ti let věku. Požadavky na věk psa pro zapojení do provozu canisterapie se různí. V některých organizacích je to už od 6 měsíců věku psa (CANTES), v jiných minimálně 15 měsíců věku zvířete (Pomocné tlapky o.p.s.), dále např. 12 měsíců věku u malých plemen a 18 měsíců věku u plemen středních a velkých (Canisterapeutická společnost Jižní Morava). Vystavováno je osvědčení na jméno konkrétního psovoda a konkrétního psa, v tomto složení také mohou vykonávat canisterapeutickou činnost, platnost je rok nebo dva roky a má stanovena přesná pravidla pro využitelnost daného týmu. V případě bezproblémové spolupráce a dobrého zdravotního (fyzického i psychického) stavu psa bývá platnost prodlužována bez nutnosti opakování zkoušek. Jak jsem se již výše zmínila, některé organizace pořádají před samotnými zkouškami kurz přípravy canisterapeutických týmů. Pro přiblížení těchto kurzů ve svém textu vycházím z koncepce přípravy Výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík. Podmínkou účasti na kurzu je úspěšné absolvování vstupního pohovoru s psovodem o jeho motivaci, osobnostních předpokladech a dosavadních zkušenostech v oblasti kynologie, součástí je i praktická zkouška ovladatelnosti psa a prověření dovedností týmu pro provoz canisterapie. Vlastní kurz se skládá z teoretické a praktické části. Během desetidenního soustředění jsou pro psovody připraveny teoretické přednášky, kde se seznamují s metodikou práce týmu, náplní jsou také základy psychologie a pedagogiky, specifika práce s klienty s různými druhy postižení. Dále témata kynologické a veterinární problematiky. V rámci praktické přípravy se pes setkává s možnostmi neobvyklého chování klientů, tj. nekoordinované pohyby a náhlé 22
reakce. Tým se učí řešit modelové situace, které mohou nastat v průběhu terapie. Týmy jsou sledovány nejen v průběhu zkoušek, ale také během kurzu, lépe se tak projeví povaha a schopnosti obou zúčastněných i vztah mezi psovodem a psem. (KOL.AUTORŮ, Mezinárodní seminář o zooterapiích, 2005, str.23) Základní struktura samotné zkoušky je u všech organizací téměř totožná. Před samotnou zkouškou je vykonána veterinární kontrola, pes musí splňovat přísná kritéria zdraví. V průběhu zkoušek i při provádění canisterapie musí být dodržen 236/ 1999 Sb. ochrana zvířat proti týrání, 166/ 1999 Sb. o veterinární péči, 199/ 2004 Sb. o ochraně zvířat v chovu a svodu. V nejbližší době by také měly vyjít v platnost Řád ochrany zvířat při prezentacích a Řád ochrany zvířat při práci s klientem. Nyní se tedy seznámíme se samotným průběhem zkoušek a požadavky kladenými na psa. Nejprve se většinou testuje základní poslušnost psa, reakce na povely typu sedni, lehni, aport a dlouhodobé odložení. Dále zkoušky obsahují kontrolu psychické stability psa. Toto se provádí tím způsobem, že pes je veden mimo dohled psovoda cizí osobou na vodítku, nesmí tahat ani jinak impulzivně reagovat, druhou možností je bez jakéhokoliv povelu přivázání psa k úvazu, psovod odchází mimo dohled psa a kolem psa prochází pomalou chůzí skupinka lidí. Sledují se reakce psa během těchto aktivit. Součástí testování je zkouška snášenlivosti s lidmi reakce na cizí osobu, čekání s cizí osobou, simulace veterinární prohlídky s nadzdvihováním předních končetin psa, kartáčování srsti, krmení, krmení cizí osobou (při braní pamlsku musí být pes jemný a opatrný), opakované krmení s frustrací (ucukávání ruky s pamlskem). Se psem manipuluje cizí osoba, přenáší ho apod. Kontroluje se schopnost dráždivosti a útlumu, rozhodčí rozdovádí psa a tento pes, který není na vodítku, musí na pokyn psovoda hru ukončit a přijít k psovodovi. K dopomoci přivolání psa bývá povoleno využití motivačních pomůcek pamlsku, oblíbené hračky apod. Ve zkouškách některých organizací se objevuje kontrola reakce na ostatní psy a zvířata. Další část zkoušek se týká specifických terapeutických situací. Reakce na běžícího člověka a pád člověka, během tohoto bodu nesmí dávat psovod psovi žádné povely. Pád bývá kombinován se spadnutím tašky s předměty (plechovkami, plastovými lahvemi) na zem. Pes nesmí reagovat bázlivě ani agresivně, nesmí skočit po tašce. Testují se reakce psa na hlouček lidí, kteří se nahlas baví, smějí se, postupně hladí psa. Hlazení je klidné, posléze prudké i omezující (zabránění psovi v pohybu). Lidé 23