Profil jezdce: Jan Jakubec Autor: Vlastimil Resl, 20. 1. 2008 15:21 Pražský pilot Jan Jakubec má za sebou velmi úspěšný rok. Stal se vítězem třídy N2 v MČR rallye a jeho fotbalová Slavia se po delší době probojovala do Ligy mistrů. Sezónu 2008 zahájil Honza svým debutem v MMČR, když se postavil na start IQ Jänner Rallye. Právě účast v našem nejvyšším šampionátu je jeho prioritou pro letošní rok. Rallyové začátky Honza: Auta mě zajímala od malinka. Později jsem začal sledovat speciálně rallye a snil o svezení v této disciplíně. Bohužel jsem ve svém okolí neměl nikoho ze soutěžáckého prostředí. Někdy v roce 1989 jsem se sám vydal do tehdejšího klubu ASK Stavby Praha s tím, že bych chtěl závodit. Bylo mi doporučeno začít jako mechanik a dostal jsem telefon na Vaška Polívku. Po týdnu odhodlávání jsem mu zavolal. Začal jsem s ním jezdit jako mechanik a musím říct, že tuto dobu považuji dodnes za krásnou. Noci strávené v garáži, potom na týden na závody, super atmosféra, prostě nádhera. Nicméně jsem pořád pošilhával po svezení a řešil jak to udělat. Naskytla se možnost půjčit si tovární stotřicítku od Jana Klokočky, jenže za dost peněz a Vašek prohlásil, že mi auto raději půjčí sám.
Nakonec se tak stalo v roce 1990 v Blovicích, což byl tenkrát volný podnik. Autem byl favorit třídy N1. Bylo to vůz koupený v metalexu jako okruhový, takže jsme ho přestavovali do soutěžní verze. Už týden před závody jsem nemohl spát natěšením a zároveň nervozitou, abych autu nic neudělal. Skončili jsme tuším třetí ve třídě. Potom jsem se ještě epizodně svezl, ale nebylo dostatek financí. Následovala Vaškova velká havárie v Tatrách. Auto bylo totálně zničené a se soutěžemi na dlouhou dobu konec. Neměl jsem peníze ani zázemí na pořízení vlastního auta. Nastala dlouhá pauza, přišla rodina a jiné starosti. Občas jsem se sice jel podívat, ale pak jsem byl naštvaný, že nemůžu závodit. Po určité době jsem si myslel, že se soutěžemi je definitivně konec. Jenže jakmile to člověk jednou zkusí, je ztracený. Pořád jsem rallye sledoval, v počítači stahoval mnoho videí. Někdy před třemi lety jsem začal opět přemýšlet o svezení. Oslovil jsem kamaráda věnujícího se sportovnímu marketingu, jestli by se nepokusil sehnat na závody nějaké peníze a sám jsem začal také shánět. Kamarád nakonec nesehnal nic, mě se to ale povedlo a mohl jsem začít řešit s jakým autem. Volba padla na Hondu Civic Sparrow racing týmu.
Názor na rallye Honza: Rallye je nádherný sport a člověk se s tím musí narodit. Kdo není postižený soutěžemi nechápe, jak je možné neustále dokola sledovat ta samá videa a fotky, pořád dokola shánět finance a myslet na závody. Musím se přiznat, že čtrnáct dní před závody už složitě přesměrovávám myšlenky na něco jiného. Obecně jsou nyní soutěže čím dál víc o penězích. Je to škoda, ale taková je doba. Necítím se povolán jakkoliv komentovat uspořádání našich mistráků, počet seriálů atd. Trochu mě však mrzí, že když už je nějaké mistrovství vypsáno, nejsou vyhlášeni mistři ve třídě, protože nebodovalo dvanáct posádek. Takový důvod mi přijde absurdní. Je to jako by ve fotbalové lize poslední v tabulce neměl ani bod a proto se nevyhlásil mistr a nepředal by se pohár, protože nebodovalo určité množství mužstev.
Čas a finance Honza: Složité téma. Mám celkem časově náročnou práci, studuji dálkově vysokou školu a snažím se shánět peníze na závody. Volného času proto moc není. Ale takhle jsem si to vybral sám a jsem spokojený. Podařilo se mi v celkem pokročilém věku závodit, takže co víc si přát. Peníze se shánějí složitě a v podstatě vše je založeno na nějakých kamarádských vazbách. Vzory a rádci Honza: Mluvit v mém věku o vzorech by bylo spíše směšné a ani žádné nemám. Co se týká rádců, bohužel také nejsou, i když by se občas nějaký hodil. Marek je taky začátečník. Jako spolujezdec jel poprvé na Kopné, takže v tom někdy lítáme. Příkladem byl Vsetín, kde jsme před posledními dvěma vložkami měli velký náskok. Vůbec jsem nevěděl jaké zvolit tempo. Na předposlední vložce jsme dostali od Duny 23 vteřin a rozklepali se ještě víc.
Moji auta a spolujezdci Honza: Závodní auta jsem zažil dvě. Favorit byl prakticky sériovým autem. V té době se ještě musely v enkách vozit koberce a zadní sedačka, auto bylo bez špéry a moc nejelo. Honda se mi moc líbí. Dá se s ní hezky závodit a od Sparrow je pokaždé perfektně připravená, takže je to radost. Mým prvním spolujezdcem byl Jarda Máša. Měl už nějaké zkušenosti a na začátku mě moc pomohl, protože já měl starosti sám se sebou a byl jsem pěkně vyjukaný. Loni jsem po poradě s panem Hrabcem odstartoval s Radimem Oravou. Ten má také hodně za sebou a určitě bylo dobře začít s někým zkušenějším. I tak stál Radimův komentář po první vložce na Valašce, kde jsme měli tři krizovky a před letmým cílem skončili ve škarpě za to a uveřejnit ho nelze. Od Pelhřimova jedu s Markem Michalem, který dříve jezdil okruhy. Bohužel hned v Pelhřimově jsem dal celkem slušnou ránu na spolujezdcovu stranu. Asi čtrnáct dní jsem myslel, že už se mnou do auta nevleze. Ukázalo se ale, že je celkem odolný jedinec. Jelikož Marek nemá mezinárodní licenci, tak Jänner jsem jel s Jirkou Strossem. Musím říct, že to pro mě byl velký přínos. Měl jsem pocit, že nám to v autě fungovalo a moc se mi to s Jirkou líbilo.
Konkurence ve třídě Honza: Na začátku loňské sezóny jsem si byl konkurencí především já sám. Vůbec jsem nevěděl, jak na tom budu v porovnání s ostatními. Především jsem si nepřál zjistit, že jsem úplné kopyto. Samozřejmě jsem věděl o Vaškovi Dunovském, který nám na Valašce a v Hustopečích dával řádné obklady. Rychle jezdí Tomáš Marek, Martin Hudec je taky pěkný střelec a v průběhu sezóny přibyl mladý Michal Křemen. Pokud drží auto Marcelovi Havláskovi, je to také přetahovaná o vteřiny. Kdo pojede letos velký mistrák moc nevím. Vypadá to, že Jiří Trojan, který je pro nás asi nedostižitelný. Má spoustu zkušeností a my prakticky na všech tratích pojedeme poprvé. Byl by zázrak držet s ním někde krok. Podle mých informací pojede Patrik Hlach, od Valašky snad Vašek Dunovský, později taky Michal Křemen, snad Jirka Pertlíček. Doufám v co největší počet aut. Je lepší mít s kým závodit a prohrát, než aby jela dvě auta ve třídě. Rallye a fotbal Honza: Pracuji v jednom velkém českém fotbalového klubu. Porovnat se to moc nedá, protože tam je všechno na profesionální bázi. V každém specializovaném oddělení pracuje několik lidí, kdežto tady si prakticky všechno zajišťuji sám. Jen je škoda, že taky nemůžu nikoho draze prodat, abych měl peníze na závodění. Sice je to asi blbé, protože mě to živí a jsem od mala fanouškem té firmy, kde pracuji, ale pokud bych si měl vybrat mezi fotbalem a rallye, tak auta určitě vyhrávají. Fotbal rozhodně tak dlouho a dokola sledovat nevydržím.
Zajímavé zážitky Honza: Zajímavý zážitkem v negativním slova smyslu byla naše rána v Pelhřimově. Po prvních dvou vložkách jsme na Vaška Dunovského neztráceli moc a chtěli jsme ještě trochu přidat. Tedy hlavně já. Marek mi říkal, že v pátek se to nevyhrává, já ho ale moc neposlouchal. V levé pětce, kterou jsem měl napsanou jako čtyřku, nám utekl zadek a šli jsme na stromy. Jen jsem slyšel Máru jak říká a je to v pí Jen jsem se modlil, abychom se trefili mezi stromy. Bohužel to nevyšlo. Když auto přistálo zpět na kola, pamatuji si, že jediné co mě zajímalo, jestli půjde pokračovat dál. Pak mi došlo, že to byla tak velká rána, že už to nepůjde. I tak musím zpětně říct, že to byla dobrá zkušenost a vím už co bylo jet přes hranu. Oblíbená soutěž Honza: Vyloženě oblíbenou soutěž nemám. Líbí se mi na Valašsku a okolo Zlína hlavně proto, že to je prostě soutěžácký kraj. Divácky se mi líbí Barumka díky pěkné konkurenci a tratím. Těším se taky na Bohemku, to je další pojem. Pro mě je ale krásná každá absolvovaná rallye.
Plány do budoucna Honza: Moc rallyových plánů do budoucna nemám. Jsem už přeci jenom starší. Jasně že s jídlem roste chuť, ale budu rád když důstojně odjedeme letošní velký mistrák. Bude to pro nás opět novinka jak délkou, tak tratěmi. Samozřejmě bych se v budoucnu rád svezl s něčím jiným, asi velkým enkem. Na to je ale ještě čas a je to o jiných penězích. Vzhledem k zahájení kariéry po čtyřicítce doufám, že ještě nějaký rok závodit budu a to je asi jediný cíl, který si dávám. Foto:, Filip Červenka, archiv jezdce