Fyziologie rostlin 5. Vodní režim rostlin Alena Dostálová, Ph.D. Pedagogická fakulta ZČU, letní semestr 2013/2014
Vodní režim rostlin - fyzikální vlastnosti vody, osmóza - vodní potenciál - význam vody, příjem a vedení vody rostlinnou - vodní bilance rostliny, společenstev - přizpůsobení suchu - přizpůsobení přemokření
Vodní režim rostlin - fyzikální vlastnosti vody, osmóza - vodní potenciál - význam vody, příjem a vedení vody rostlinnou - vodní bilance rostliny, společenstev - přizpůsobení suchu - přizpůsobení přemokření
Voda (H 2 O) - polární látka (volný pár elektronů O + polarita O-H vazby) - kapalné skupenství 0-100 C, pevné sk. <0 C (led, sníh), plynné sk. >100 C (pára) -nejvyšší hustota při +4 C, led má větší objem než kapalná voda (viz zamrzlé potrubí, pivo v ledničce ) -> krystaly ledu ničí buňky! - vysoké povrchové napětí koheze vody (proto voda tvoří kapky) - adheze vody = přilnavost důvod proč voda drží v půdě, cévách apod., kapilarita (viz dále) adheze->kap. jev polarita
Voda (H 2 O) - voda má vysokou měrnou tepelnou kapacitu (důsledek vodíkových můstků) ca 4,2 kj.kg -1.K -1 ; pomáhá udržet stálou teplotu buněk - voda má vysoké měrné výparné teplo (důsledek vodíkových můstků a tedy vysokého povrchového napětí) ca 2,44 MJ.kg -1 význam při (evapo)transpiraci (transpirace také pomáhá udržet teplotu listu - tlak nasycené vodní páry: gradient koncentrace v. páry pohání transpiraci (v listu 100 % vlhkost) za vysokých teplot (vysoký tlak) může rostlina uschnout, i když má dost vody
Kapilarita Jsou-li oba konce kapiláry otevřené a jeden z nich je zanořen do takové kapaliny, že molekulové interakce mezi buňkami stěny kapiláry jsou silnější, než interakce mezi molekulami kapaliny (kapalina dobře smáčející materiál kapiláry), je výsledkem silové působení, které vede ke vzlínání kapaliny kapilárou. povrchové napětí (ca 0,07275 J.m -2 ) hustota (ca 998,2 kg.m -3 ) - stykový úhel r poloměr kapiláry g tíhové zrychlení (9,807 m.s -2 )
Kapilární tlak Může být vodní sloupec v cévách držen kapilárním jevem? -celulózní stěny xylému můžeme považovat za dokonale smáčivé poloměr r se rovná poloměru kapiláry - povrchové napětí vody při teplotě 20 C je 0,07275 J.m -2 - hustota vody při téže teplotě 998,2 kg.m -3 - tíhové zrychlení 9,807 m.s -2 : = - poloměr kapiláry bývá 50 až 100 μm 15 až 30 cm V ČEM JE ZÁDRHEL? Sekvoje vždyzelená (Sequoia semperviren) max. 150 m, běžně 100 m 1) Cévy jsou zakončeny a obklopeny mikrokapilárami o průměru 10-1 až 10-2 μm => 150-1500 m 2) Voda nestoupá systémem prázdných xylémových cév do korun stromů, ale sloupce vody rostou se stromem. Platí ale jen tehdy, pokud se sloupec vody v kapiláře nepřetrhne (embolie).
[kg s -1 ] [m 3 s -1 Pa -1 ] [m s -1 ] [m 3 s -1 ] Tok roztoků vodivými drahami Pouseuillova rovnice popisuje laminární tok kapalin trubicemi (platí pro xylém i floém): r 4 J V Připomenutí minulé přednášky J v objemový průtok P rozdíl tlaku na vstupu a výstupu r- poloměr trubice η viskozita (pro vodu 1x10-3 Pa.s=kg.m -1.s -1 ) v rychlost toku L hydraulická vodivost F - hmotnostní tok asimilátů υ - rychlost hromadného toku A - plocha otvorů v sítku C - koncentrace asimilátů v L F 8 r 8 8 2 r 4 A dp dx x C dp dx
Jak široké cévy? hydraulická vodivost L vzrůstá se čtvrtou mocninou r cévy lepší méně širších cév než hodně úzkých (menší stavební náklady, větší L, větší rychlost růstu - liány) ALE širší cévy náchylnější ke kavitaci a embólii více se uplatňuje v teplých u rychle rostoucích druhů (např. trop. liány) šířka cév je výsledek fyziologického trade-off mezi rychlostí růstu (ta roste se zvětšujícím se r) a pravděpodobností přežití
Pohyb a přenos atomů a molekul připomenutí 1. přednášky Difúse Fickův zákon J hustota toku c koncentrace D Difúsní koeficient x - vzdálenost Typické fyziologické děje : přenos plynů (např. dýchání, fotosyntéza) Difúse je účinná jen na krátké vzdálenosti! Plazmatická membrána brání difúzy celé řady látek (facilitovaná difúse, aktivní transport). Výsledkem je rozdíl v koncentraci a tedy i osmotický tlak.
Osmóza přip. 1. př. tlak c koncentrace R - univerzální plynová konstanta T - termodynamická teplota Osmotický tlak Přetlak, kterým je nutno působit na straně roztoku, odděleného od čistého rozpouštědla membránou, propustnou pouze pro molekuly rozpouštědla, aby byl zastaven průtok rozpouštědla membránou do roztoku. Typy roztoků dle osmotického tlaku izotonický hypotonicky hypertonický plazmoptýza
Plazmolýza, plazmoptýza Plazmolýza hypertonické prostředí (např. 20 % roztok sacharózy) vodu z b. odebírá tonoplast se smršťuje hraniční plazmolýza takový tlak, kdy dojde k odtržení plasmalemy od b. stěny Plazmoptýza hypotonické prostředí (např. dest. voda) čerpá vodu do buňky tonoplast je natlakovaný (r.b. má buněčnou stěnu + vakulou x živočišné, která praská)
Vodní režim rostlin - fyzikální vlastnosti vody, osmóza - vodní potenciál - význam vody, příjem a vedení vody rostlinnou - vodní bilance rostliny, společenstev - přizpůsobení suchu - přizpůsobení přemokření
Vodní potenciál je to ukazatel zdravotního stavu rostliny ( je ukazatelem zásobenosti vodou) určuje odkud kam voda poteče (z míst s bližším nule do míst se zápornějším ) určuje jak moc voda poteče (tok je úměrný gradientu ) popisuje tlak ( se vyjadřuje v Pa, resp. MPa)
Vodní potenciál Co všechno ovlivňuje pohyb vody v rostlině? gradient hydrostatického tlaku (viz např. tlak vody v hadici+koheze+adheze) gradient koncentrace - difuse a osmóza + gradient teploty (tepelná osmóza) gradient polohové energie gravitace (voda teče shora dolů) Jednotlivé síly se sčítají Výsledkem je celkový tlak VODNÍ POTENCIÁL (Ψ) Ψ = Ψ π + Ψ P + Ψ g [Pa] osmotická složka tlaková složka gravitační složka
Vodní potenciál osmotická složka vodního potenciálu (Ψ π ) = záporná hodnota osmotického tlaku (-π) π = crt tlak c koncentrace R - univerzální plynová konstanta (8,314 J.mol -1.K -1 ) T - termodynamická teplota všechny látky, které se ve vodě rozpouštějí snižují vodní potenciál! modifikace výpočtu za užití aktivity osmoticky aktivní látky: aktivita (a)- je veličina, která popisuje míru interakce molekul reálného plynu nebo roztoku s okolím c = ln a j π = RT ln a j Ψ = - π + Ψ P + Ψ g [Pa]
Vodní potenciál tlakový potenciál (Ψ P ) tlak (P) =rozdíl oproti atmosférickému tlaku měříme kladné i záporné hodnoty např. turgorový tlak b. kolem 0,5 MPa; v xylému 0 až -8 MPa gravitační potenciál (Ψ g ) Ψ g = hρg h výška nad referenční hladinou (např. nad zemí) ρ hustota rostloku g tíhové zrychlení je poměrně malý ca 0,01 MPa na každý metr výšky často se zanedbává Ψ = Ψ P - π [Pa]
Vodní potenciál Ψ S = Ψ π
Vodní potenciál
Měření vodního potenciálu - Scholanderova tlaková bomba po uříznutí nejsou tkáně pod tlakem - voda může do tkání přetlakem v tlakové komoře opět dostaneme vodu do vodivých pletiv (kapka vody). Tlak v tlakové komoře odpovídá vodnímu potenciálu.
Vodní potenciál zdravé, dobře zavlažované rostliny rostliny trpící suchem Ψ = -0,2 až -0,6 MPa Ψ = -2 až -5 MPa při vadnutí Ψ P = 0 - spouští obranné mechanismy (viz dále) udržování turgoru (viz dále) polní kapacita permanentní sucho
Vodní režim rostlin Fyziologické změny při dehydrataci
Vodní režim rostlin - fyzikální vlastnosti vody, osmóza - vodní potenciál - význam vody, příjem a vedení vody rostlinnou - vodní bilance rostliny, společenstev - přizpůsobení suchu - přizpůsobení přemokření
Význam vody pro rostliny krev rostlin zprostředkovává přenos min. látek, metabolitů, hormonů aj. látek po těle rostliny nemají srdce pohyb vody je zajištěn transpiračním proudem a kořenovým vztlakem směna vody za CO 2 rostliny se nemůžou přesunout do stínu zajišťuje chlazení listu zajišťuje přenos signálů
Typy rostlin dle vztahu k vodě poikilohydrické chybí jim vakuola, přežijí vyschnutí (bakterie, sinice, některé zel. řasy, některé mechy, sleziník routička, pylové zrno) homoihydrické - nepřežijí vyschnutí. Není problém ve vodě, ale na suchu nutné vyřešit.
Příjem vody rostlinou aquaporin
Kořenový vztlak kořenový vztlak osmotický jev -> objemový tok (J v ) je úměrný rozdílu koncentrací osmoticky aktivních látek (změna tlaku Δπ) a hydraulické vodivosti kořene (L) J v = L Δπ přesněji: J v = L σδπ + Ф σ reflexní koeficient Ф aktivní transport vody s listy: J v = L (σδπ + ΔP) + Ф ΔP gradient hydrost. tlaku v cévách
Tok vody rostlinou
Transpirace je tažena vodním potenciálem
Měření toku xyl. šťávy stonkem v = h/t v rychlost h vzdálenost topného tělesa a teplotního čidla t = čas než dojde k max. zvýšení teploty dá se také zjistit objemový průtok na základě: a) konstantní E na ohřev; b) energie je přidávána tak, aby ohřev čidla byl konstantní (nepřehřeje stonek)
Usměrňování toku floémem Ψ =-0,8 MPa P=-0,7 MPA π=0,1 MPa aktivním plněním sítkovice vzrůstá osmotický tlak > voda dovnitř -> výsledkem je vysoký turgor Ψ = -1,1 MPa P=0,6 MPA π=1,7mpa Ψ =-0,6 MPa P=-0,5 MPA π=0,1 MPa aktivním vyprazdňováním sítkovice klesá osmotický tlak -> voda ven > výsledkem je nižší turgor Ψ =-0,4 MPa P=0,3 MPA π=0,7 MPa
Pohyb vody v listu Připomenutí minulé přednášky - voda v listu putuje v kapalném i plynném stavu - hl. místem výparu je spodní strana listu skrze průduchy, ale 5 až 20 % pokožkou - většina vody putuje apoplastem
Voda v listech musí překonat odpory celkový odpor odpovídá součtu reciprokých hodnot vodivostí pro přenos vodní páry(g) to má vztah k výpočtu celkové transpirace (viz dále) atmosféry hraniční v. průduchu mesofylu
Vodní režim rostlin - fyzikální vlastnosti vody, osmóza - vodní potenciál - význam vody, příjem a vedení vody rostlinnou - vodní bilance rostliny, společenstev - přizpůsobení suchu - přizpůsobení přemokření
Rychlost transpirace Nejvyšší rychlosti transpirace naměřené u různých typů rostlin na jejich přirozených stanovištích. Podle Larchera z různých zdrojů, přebráno od J. Šantrůčka. SKUPINA ROSTLIN RYCHLOST TRANSPIRACE mmol(h 2 O).m 2.s 1 Dvouděložné byliny - na slunných a suchých stanovištích 5,2-7,5 - na stinných stanovištích 1,5-3,0 Trávy, ostřice a sítiny - na lukách 3,0-4,5 - rákosiny 5,0-10,0 Opadavé lesní stromy mírného pásma - přizpůsobené slunným stanovištím 2,5-3,7 Stálezelené jehličnany 1,4-1,7 Listnaté sukulenty a kaktusy 0,6-1,8 Vodní rostliny s listy nad hladinou 5,0-12,0
Transpirační koeficient transpirační koeficient množství vody spotřebované rostlinou na produkci 1 g sušiny. Průměrné transpirační koeficienty různých typů rostlin podle Larchera (1994) nebo Curtise a Clarka (1950), převzato od J. Šantrůčka Rostlina Transpirační koeficient kg (H 2 O)/kg(sušina) C 3 - byliny 300-850 - tykev 830 * - vojtěška 830 * - obilniny 500-650 - brambory a řepa 400-650 - slunečnice 280-680 Dřeviny - tropické listnaté stromy (kulturní) 600-900 - listnaté stromy mírného pásma 200-350 - jehličnaté stromy 200-300 C 4 -rostliny 220-350 CAM rostliny 50-100
Vodní bilance stanoviště Průměrná evapotranspirace porostu podle Larchera (1995) Společenstvo Evapotranspirace mm.rok -1 % ročních srážek Les - opadavý stř. E. 600 67 - jehl. stř. E. 730 60 - horský stř. E. 1000 43 Luční porosty - rákosina stř. E. 800 >150 - pastvina stř. E. 700 62 - východoevr. step 500 95 Pouště/polopouště - subtrop. polopoušť 200 95 - subtrop. poušť 50 >100 - S.Am. tundra 180 55
Rychlost transpirace společenstev je popsána Penmanovo-Monteithovo rovnicí pro výpočet potenciální evapotranspirace:
Měření a výpočty transpirace listová plocha mmol.h 2 O porometr - změna koncentrací (parciálních tlaků) plynů v uzavřené komoře potometr lyzimetr eddy covariance
Bowenův poměr ß = H/LE H pocitové teplo LE evapotranspirace dopočítává se z radiační bilance vypovídá o zásobenosti porostu vodou R = H + G + LE R čistá radiace (bez albeda) G tok tepla do půdy ß mezi 0,1 (oceán) a 5,8 (poušť)
Vodní režim rostlin - fyzikální vlastnosti vody, osmóza - vodní potenciál - význam vody, příjem a vedení vody rostlinnou - vodní bilance rostliny, společenstev - přizpůsobení suchu - přizpůsobení přemokření
Život na suchu hlavní evoluční přizpůsobení životu na souši: kořeny + vodivá pletiva + zpevňovací pletiva kutikula průduchy chlupy vakuola
Sucho není sucho jako sucho, závisí na: distribuci (srážek) v průběhu roku (období sucha, zima ) množství srážek (polopouště, pouště) charakteru srážek (vertikální x horizontální např. mlžné lesy, přívalové, ) substrátu (písčité x jílovité půdy, hloubce půdy) podzemní vodě (oáza, stromy na savaně ) mezo- a mikroreliéfu (návětrná x závětrná strana) dalších limitujících faktorech (např. výkyvy teplot na poušti, nadměrná ozářenost, vítr) v zásadě je možné: sucho přežít anatomická, morfologická a fyziologická přizpůsobení suchu utéct růst jen za příznivých podm. (jednoletky, podzemní org.)
Krátkodobé nepravidelné sucho setká se skoro každá rostl. (s výjimkou mokřadů, vlhkých tropů, mlžných ekosystémů apod.) omezení míry a délky otevření průduchů trade-off s vyhladověním (CO 2 ) průduchy ot. hl. ráno nebo večer krátkodobě rostlina stahuje přes den vodu z dobře zásobených míst a v noci ji doplňuje při delším suchu však rostl. klesá vodní potenciál (je však výhodnější, protože snižuje výpar, umožňuje získat vodu ze suché půdy, zároveň adaptace na nízké teploty), klesá rychlost a účinnost fotosyntézy -> zpomaluje/zastavuje se růst, v extr. případě smrt
Osmotický potenciál u ekol. skupin rostl.
Vodní režim rostlin
Časté, pravidelné sucho NAPŘ. OBDOBÍ SUCHA, ZIMA růst a rozmnožování časovány do příznivého období (jaro, období dešťů, arktické léto apod.) životní strategie (efemery, jednoletky, geofyty) asimiláty na nepříznivé období do podzemních částí (kořeny, hlízy, cibule apod.) vytváření velkého množství zásobních látek (mobilizují se v příhodném období) shození nepotřebných listů (podzim, suché období v mediteránu apod.) mělký, ale do dálky rozprostřený kořenový systém, který se rychle dokáže rozvinout častá dormance semen (nutná např. jarovizace) pokud navíc zima snížení rychlosti životních pochodů, antifreeze látky
Vysoká ozářenost morfologická uzpůsobení (chlupy, trny, zanořené průduchy, silná kutikula, idioblasty, málo průduchů) změna barvy (např. aloe) fotosyntéza za rozbřesku nebo za soumraku C4 rostliny (např. kukuřice) CAM rostliny více viz přednášky týkající se fotosyntézy
Vodní režim rostlin - fyzikální vlastnosti vody, osmóza - vodní potenciál - význam vody, příjem a vedení vody rostlinnou - vodní bilance rostliny, společenstev - přizpůsobení suchu - přizpůsobení přemokření
Vodní prostředí, mokřady není mokro jako mokro: vodní rostliny x mokřadní rostliny x periodické zaplavení sladkovodní x brakické x slaniska oligotrofní x mesotrofní x eutrofní stanoviště u vodních rostlin stojaté x proudící vody mikrostanoviště (např. bulty x šlenky)
Některé typické adaptace řeší problémy s nedostatkem kyslíku + aktivně mění p. podmínky oxidují a tedy zpřístupňují některé živiny (např. Juncus) aerenchym aktivní transport kyslíku do kořenů (např. rákos) vzdušné kořeny (např. mangrove) mělké kořeny (např. smrk)
Některé typické adaptace sekundární vodní: - jak nebýt zaplaven - silná kutikula, průduchy na svrchní straně listu -zakrnělé cévní svazky, málo vyvinutá mechanická pletiva, často vnitřní prostory zaplněné vzduchem - hodně plastidů (méně záření) - časté vegetativní rozmn. a specifické adaptace na rozmnožování - nepříznivé podmínky např. klesnou ke dnu, přežijí jako pupeny, v kořenech mokřadní rostl. řeší často problémy s nedostatkem živin terestrické N, vodní P viz také přednáška k minerální výživě r.
Děkuji Vám za pozornost Alena Dostálová niena@seznam.cz