Úvod do podnikových financí 6. přednáška Finanční rozhodování a plánování Finanční rozhodování = proces spočívající ve výběru optimální varianty získání peněžních prostředků, podnikového kapitálu a jejich užití z hlediska základních cílů podnikání a s přihlédnutím k omezujícím podmínkám. - Finanční rozhodování probíhá na všech úrovních řízení podniku. Základní pravidla finančního rozhodování za větší riziko požadovat vyšší výnos, preferovat vždy větší výnos pře výnosem menším, preferovat vždy menší riziko před rizikem větším, preferovat vždy peníze obdržené dříve před penězi obdrženými později, motivací investování do konkrétní akce musí být očekávání většího výnosu, než jaký by přineslo investování do jiné akce, ovšem s přihlédnutím k míře rizika, motivací veškerého investování je zvětšení podnikového majetku, operativně však všeobecným kriteriem finančního rozhodování jsou peníze a likvidita.
Typy finančního rozhodování a) finanční rozhodování strategické b) finanční rozhodování taktické. Strategické finanční rozhodování je věcí více intuice než analýzy, má dominantní vliv na změnu výše a struktury kapitálu (vyžadují obvykle velké sumy peněz), očekává se zvýšení zisku a to je spojené s velkým rizikem, chybné strategické rozhodnutí má dalekosáhlé negativní důsledky pro podnik, vliv rozhodnutí je dlouhodobý. Příklady strategických (tj. dlouhodobých) finančních rozhodovacích situací: Rozhodování o celkové výši kapitálu podniku jako zdroji financování majetku, který potřebujeme k zajištění výkonů podniku. Rozhodování o struktuře kapitálu podniku (vlastní, cizí, dlouhodobý, krátkodobý). Rozhodování o formě jednotlivých druhů kapitálu vlastní (akciový, nerozdělený zisk, rezervy), cizí (bankovní a obchodní úvěry, dluhopisy); posuzuje se cena a riziko. Rozhodování o velikosti dlouhodobého podnikového majetku. Rozhodování o způsobu užití získaného kapitálu. Základní úvaha - investovat finančně nebo věcně. U finanční investice posuzujeme riziko a výnosnost několika druhů cenných papírů (akcie, obligace, termínované vklady), u věcné investice posuzujeme efektivnost investičního projektu,popř. provádíme vyhodnocení variant. Rozhodnutí o rozdělení zisku po zdanění (dividendy, investice do majetku). Rozhodování o spojování či převzetí podniků.
Taktické finanční rozhodování pracuje s relativně malými částkami, případné chybné rozhodnutí podnik dramaticky neohrozí, dopady krátkodobých rozhodnutí lze poměrně přesně propočítat. Příklady taktických (tj. krátkodobých) finančních rozhodovacích situací: Rozhodování o optimální struktuře oběžného majetku. Rozhodování o optimální velikosti a struktuře krátkodobého kapitálu. Rozhodování o způsobu ochrany proti různým formám rizika. Fáze finančního rozhodování 1) Vymezení problémového finančního okruhu - např. optimalizovat náklady na zásoby, snížit materiálové náklady apod. 2) Stanovení kontrérního finančního cíle - např. zkrácení doby obratu zásob o x dnů, snížení ceny materiálových vstupů pomocí výběrových řízení na konkrétní dodávky. 3) Analýza podkladů pro rozhodnutí pomocí údajů finančního a manažerského účetnictví, resp. mimoúčetní evidence. 4) Určení kriterií pro výběr optimální varianty. 5) Zpracování variantních návrhů řešení. 6) Volba optimální varianty, která nejlépe splňuje stanovený cíl při obvyklém riziku. 7) Realizace optimální varianty. 8) Jednotlivé fáze finančního rozhodování na sebe logicky navazují a vyústí v konečné rozhodnutí.
Riziko ve finančním rozhodování - je možnost, že dosažené výsledky podnikání se budou příznivě, zpravidla však nepříznivě odchylovat od předpokládaných výsledků. Pravidla pro práci s rizikem = pravidla finančního rozhodování (viz výše) Příčiny vzniku rizik vnější příčiny (přírodní katastrofy, hospodářské krize, vývoj kurzu domácí měny k měnám cizím, terorismus atd.). vnitřní příčiny podniku (chybný odhad poptávky, chybné investování, chybná personální politika apod.). Druhy rizik Rozeznáváme riziko podnikatelské a finanční, které lze považovat za část rizika podnikatelského. Podnikatelské riziko dále členíme na: rozhodovací riziko je spojené s rozhodováním a je společné všem podnikům, faktografické riziko je spojené s konkrétní firmou a oborem podnikání.
Mezi atributy faktografického rizika patří: Provozní riziko - výrobní (např. nástup konkurence na trh při potížích ve výrobě), - nákupní (např. změna cen a dostupnosti komodit), - dodávkové (např. problémy se subdodávkami), - obecné ohrožení (např. požáry, přírodní katastrofy). Technologické riziko - riziko výzkumu a vývoje (přecenění nebo podcenění, např. vývoj a uplatnění plastových izolátorů elektrického napětí před keramickými), - riziko vyplývající z materiálových a energetických úspor (např. snížení životnosti výrobku, riziko poruch). Riziko v oblasti informatiky - riziko zneužití nebo ztráty dat, - riziko v oblasti software, - riziko v oblasti hardware. Sociální riziko - stávky, - krádeže, - nedodržování norem, - porušování legislativy. Finanční riziko v užším pojetí - nesolventnost, - měnová rizika, - cenová rizika, - rizika úrokových sazeb, - riziko nutnosti splácení fixních plateb bez ohledu na tvorbu finančních zdrojů (splátky úvěrů, leasingových splátek, obligací a úroků z úvěrů; riziko samozřejmě stoupá s růstem podílu těchto forem financování), - riziko z investování peněžních prostředků. Politická rizika - terorismus, - diskriminace, - vměšování, - znárodnění.
Ochrana proti rizikům Důsledky rizik pro podnik můžeme označit jako velmi závažné resp. významné. Proti dopadům rizik musí podniky (resp. měly by) realizovat aktivní politiku. Proti rizikům se může podnik chránit: Vymezením mantinelů rizika - např. kam až může poklesnou např. prodejní cena, objem výroby, počet zaměstnanců, nebo kam až může vzrůst např. cena vstupů, mzdy apod. Diversifikací rizika - rozšířit výrobní sortiment, rozšířit trhy, rozšířit dodavatele a odběratele apod. Transferem rizika na jiné podnikatelské subjekty - pojišťovny, leasingové společnosti, dodavatele.
Finanční plánování Plánování je rozhodovací proces o navrhování resp. výběru podnikových cílů a jejich hodnocení včetně prostředků jejich dosažení. Plánovaní je především myšlenkový proces, který zajišťuje sběr a zpracování informací potřebných k rozhodování a jehož výstupem je soustava výpočtů. Výpočty se agregují jednak do státních účetních výkazů, které vyžadují zejména dodavatelé cizího kapitálu, akcionáři, auditorské firmy, státní orgány a jednak do fakultativních výkazů interních (rozbory, sumáře, přehledy, modely atd.). K dosažení podnikových cílů se navrhují a realizují opatření především v oblasti investiční činnosti, rozvoje lidských zdrojů, výzkumu a vývoje a marketingu. Plánování je prioritní řídící funkcí v podniku. Podnikový plán zahrnuje dílčí plány: plán prodejů, plán nákupu, plán lidských zdrojů, plán výroby, plán oprav majetku a investic do jeho obnovy. Dílčí plány musí být navzájem provázány. Integrujícím plánem dílčích plánů je finanční plán, neboť veškerá činnost podniku má výstup v penězích.
Finanční plánování je rozhodování o způsobu financování tj.o způsobu získávání zdrojů kapitálu a o jeho investování do podnikového majetku. Finanční cíle vycházejí ze strategického záměru. K zásadám finančního plánování patří zejména: Finanční plánování navazuje na podnikové cíle, poslání a strategii. Řídí se přijatou finanční politikou podniku, která zejména minimalizuje riskantní jednání. Plánování je kolektivní činnost, finanční plán nevytváří pouze finanční manažer. Finanční plánování jako cíl sleduje maximalizaci tržní hodnoty podniku. Jako zástupný prostředek vystupuje ve finančním plánování zisk. Kvalita finančního plánu se hodnotí dle jeho důsledku pro vývoj tržní hodnoty podniku. Výstupem finančního plánu jsou účetní výkazy (výkaz zisku a ztráty, rozvaha a plán peněžních toků), obsahující předpokládané údaje. Výkazy se sestavují na celé plánovací období a jsou rozpracované na jednotlivá účetní období (roky). Roční (krátkodobý) finanční plán se rozpracovává na měsíce. Výkazy musí být doplněny komentářem, tj. uvedením všech předpokladů, za kterých byly sestaveny.
Základní součástí finančního plánu je plánovaná výsledovka. Zvýšení zisku je možné dosahovat: Růstem prodejů ve fyzických jednotkách. Zvýšením průměrné ziskové přirážky tj. růst prodejních cen. Protože regulátorem cen je trh, růst prodejních cen přichází v úvahu pouze u nových výrobků se zcela mimořádnými vlastnostmi, které zaujmou zákazníka. Snížením nákladů tj. při stejné úrovni prodejní ceny je dosaženo vyššího zisku, nebo stejné úrovně zisku je dosaženo při snížení prodejních cen. Oblasti snižování nákladů: - snížení cen vstupů - využívat konkurenčního prostředí na straně dodavatelů, - zvýšení produktivity práce - snížení personálních nákladů, - snížení kapitálových nákladů - rychlejší obrat kapitálu, levnější kapitál, - zvýšení využití výrobní kapacity - využití degrese fixních nákladů, - normování spotřeby materiálu - snížení spotřeby materiálu, - zjednodušování řídících struktur - snižování správní režie atd. Plánování výnosů Základem plánování výnosů je plán prodejů podnikových výkonů tj. výrobků a služeb. Jejich objem zjistíme např. empirií, trendovou křivkou (základem je historický objem prodejů), regresní a korelační analýzou (zejména analýzou časových řad faktorů ovlivňující tržby např. HDP, příjmy domácností, změny produkce dominantních odběratelů apod.), předpokládaným objem prodejů představitelů výrobního programu (počet jednotek * prodejní cena),
souhrnem rámcových ročních kontraktů s odběrateli apod. Plánování ostatních složek výnosové části finančního plánu: změna stavu zásob vlastní výroby plánujeme pouze při podstatné změně objemu prodejů nebo výrobního programu, aktivace dlouhodobého majetku (pokud podnik majetek sám vyrábí), tržby z prodeje majetku (dlouhodobého i nepeněžní části oběžného majetku), zúčtování rezerv a opravných položek (bereme do úvahy v případě, že byly vytvořeny), výnosové úroky, výnosy z finančního majetku. Plánování nákladů Náklady můžeme naplánovat v podstatě dvěma způsoby, a to buď jako relaci k tržbám nebo nákladové druhy plánujeme individuálně. Plánovací činnost usnadní resp. zpřesní rozdělení nákladů podle závislosti na změně objemu výroby tj. na náklady variabilní a fixní. Plánování nákladů pomocí relace k tržbám U podstatných nákladových druhů (materiál, energie, služby, osobní náklady, odpisy dlouhodobého majetku, provozní náklady a finanční náklady) zjistíme jejich podíl na tržbách v minulých období. Vypočtené podíly, tj. haléřové ukazatele nákladových druhů na 1 Kč tržeb, vynásobíme plánovaným objemem tržeb pro daná plánovaná období. Nevýhoda - nerespektuje event. změny výrobních faktorů ovlivňujících tržby (změny nákupních cen, změny výrobního programu apod.). Individuální plánování nákladových druhů Materiálové a energetické náklady Pomocí analýzy nákladů a jejich rozdělení na variabilní a fixní rozlišíme potřebu přímého a nepřímého (režijního) materiálu. U přímého materiálu vynásobíme normu spotřeby plánovanou nákupní cenou a objemem plánované produkce. U režijního materiálu vycházíme z odhadů vývoje spotřeby nákladových druhů v minulém období s přihlédnutím k očekávanému vývoji spotřeby a vývoji cen. Obdobně určujeme i potřebu energie, tj. v rozdělení na přímou energii (součin normy spotřeby, objemu produkce a nákupní ceny) a na režijní energii (odhad spotřeby a nákupní ceny).
Služby Při plánování nakupovaných výkonů vycházíme z minulosti a předpokladu nákupu v budoucnosti. Uvedený nákladový druh vzhledem k jeho struktuře a objemu plánujeme dle jednotlivých nákladů. Plánujeme za pomocí odborných útvarů. Při plánování přihlížíme i k předpokládanému vývoji cen. Osobní náklady: V případě potřeby rozlišíme přímé a režijní mzdy. U přímých mezd postupujeme stejně jako u přímého materiálu (součin pracnosti, objemu produkce a průměrné hodinové mzdy). Režijní mzdy zjistíme jako součin plánovaného počtu režijních pracovníků a průměrné roční mzdy. U nákladů na sociální a zdravotní pojištění postupujeme podle příslušných zákonů. Odpisy Odpisy dlouhodobého majetku plánujeme pomocí odpisového plánu. Odpisový plán je odvislý od objemu nákupu a vyřazování majetku, resp. od způsobu jeho odepisování. Ostatní provozní náklady Ostatní provozní náklady plánuje dle předpokládaného vývoje vzhledem k podnikovým činnostem tzn. obdobným způsobem jako nakupované služby. Stejně jako nákladový druh služby i ostatní provozní náklady mají individuální průběh (pokud jde o strukturu i objem), který je závislý na podnikových činnostech. Plánujeme rovněž za pomocí odborných útvarů. Finanční náklady Plánují se zejména náklady na cizí kapitál a kursové rozdíly, případně poskytnuté provize. Plánování hospodářského výsledku
Plánování rozvahy Plánování rozvahových položek závislých na vývoji obratu (tržeb) Plánujeme-li změnu obratu podniku, musíme naplánovat i změny: zásob (materiálu, nedokončené výroby i výrobků), pohledávek (i při stejné době splatnosti daňových dokladů), krátkodobých závazků (z obchodního styku, k zaměstnancům), finančního majetku (solventnost), dlouhodobého majetku (např. rozšiřování výrobních kapacit nebo jejich modernizaci). U plánování hodnoty dlouhodobého majetku budeme vycházet z plánů investic. Metody plánování položek závislých na tržbách: Metoda procentních poměrů k tržbám - obdobně jako u nákladů stanovujeme podíl rozvahových položek na tržbách, které pak vynásobíme plánovanými tržbami. Regresní a korelační analýza - pomocí regresního modelu, časových řad minulých tržeb a časových řad vybrané položky rozvahy, která vystupuje jako závisle proměnná. Pomocí ukazatelů obratu - vycházíme ze vzorců pro výpočet obratu s tím, že neznámou je nepeněžní část oběžného majetku, např. zásoby. Příklad výpočtu hodnoty zásob: Hodnota zásob = plánovaná hodnota tržeb / požadovaná doba obratu zásob Pomocí metody ukazatelů obratu můžeme naplánovat nejen zásoby ale i pohledávky, finanční majetek a závazky.
Plánování kapitálu Při plánování zdrojů kapitálu vycházíme z předpokládaného objemu existujících zdrojů financování ke konci plánovacího období. Dle bilančních pravidel musíme naplánovat hodnotu (změnu) zdrojů kapitálu v souladu s plánovanou hodnotou a strukturou majetku (majetek (aktiva) = kapitál (pasiva)). Plánujeme jak zdroje vlastní (výsledek podnikových činností, vklady majitelů apod.) i cizí (úvěry, závazky apod.). Náklady na zdroje kapitálu jsou předmětem plánování ve výkazu zisku a ztráty. Plánování peněžních toků Pro finanční plánování používáme nepřímou metodu, která za základ bere plánovaný hospodářský výsledek po zdanění. Hospodářský výsledek po zdanění se upraví o náklady nesouvisejí s výdaji a výnosy nesouvisející s příjmy a doplní se o pohyby peněžních prostředků, které souvisí ze změnami majetku a kapitálu.
Dlouhodobé finanční plánování Postup při sestavování dlouhodobého finančního plánu: Analýza podniku - analyzujeme a hodnotíme potenciální možnosti podniku (technické zázemí, výrobní kapacitu a stupeň jejího využití, know-how, úroveň pracovní síly, finanční zdroje, atd.), výrobní program (využíváme analýzu výrobkového portfolia, životního cyklu výrobků, analýzu ABC, analýzu ekonomické výhodnosti), ekonomickou a finanční situaci (za pomoci finanční analýzy), silné a slabé stránky podniku. Analýza a prognóza vývoje okolí podniku - analyzujeme makrookolí (legislativní a hospodářskou politika státu, úroveň vědeckotechnického rozvoje, očekávaný vývoj mezinárodní situace, vývoj na finančních trzích) a mikrookolí (situaci na trhu a její vývoj, konkurenci, vývoj na trhu surovin a energií). Posuzujeme úroveň plnění podnikových cílů a poslání podniku (postavení na trhu, sociální politika, ochrana životního prostředí, maximalizace tržní hodnoty podniku, maximalizace zisku, zabezpečení finanční stability, dosažení určité úrovně rentability kapitálu, atd.). Požadavky na dlouhodobý finanční plán: variantnost (např. dopady při změně výrobního programu, struktury kapitálu, obsahu a objemu investičních programů), respektování rizika (optimální, pesimistická a optimistická varianta), klouzavý způsob zpracování, zajistit možnost aktualizace (např. změny na devizových trzích, růst cen surovin), komentář tj. specifikace a uvedení předpokladů, za kterých byl finanční plán sestaven.
Krátkodobé (roční) finanční plány Roční tj. krátkodobý finanční plán zpřesňuje a konkretizuje opatření k zabezpečení dlouhodobých cílů podniku uvedených v dlouhodobých finančních plánech. Bezprostředně navazuje na očekávanou skutečnost běžného roku. Vnější podmínky v relativně krátkém období jsou poměrně známé, takže se minimalizuje riziko prognostické chyby při jejich odhadu. Charakteristické rysy krátkodobého finančního plánu: finanční plán se přizpůsobuje disponibilním zdrojům, dlouhodobé záměry a cíle podniku se transformují na taktické, berou se v úvahu aktuální příležitosti a hrozby, roční finanční plán se rozpracovává na čtvrtletí, resp. měsíce, finanční krátkodobý plán se v průběhu roku doplní i o očekávanou skutečnost.