Skupinová sociální práce s lidmi bez přístřeší

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA METOD SOCIÁLNÍ PRÁCE Skupinová sociální práce s lidmi bez přístřeší BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor práce: Michal Raška Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Šobáň 2011

UNIVERSITY OF OSTRAVA FACULTY OF SOCIAL STUDIES DEPARTMENT OF SOCIAL WORK METHODS Group Social Work with the Homeless BACHELOR THESIS Author: Supervisor: Michal Raška Mgr. Tomáš Šobáň 2011

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Já, níže podepsaný student tímto čestně prohlašuji, že text mnou odevzdané závěrečné práce v písemné podobě, nebo na CD nosiči, je totožný s textem závěrečné práce vloženým v databázi DIPL2. V Ostravě dne 15. 04. 2011 podpis studenta

ABSTRAKT Skupinová sociální práce patří k tradičním metodám sociální práce. Osvědčuje se mnoha odborníkům pomáhajících profesí při jejich působení směrem k širokému spektru cílových skupin. Text pojednává o využitelnosti skupinové sociální práce s lidmi bez přístřeší. Jeho součástí je praktická část, ve které jsou popisovány zkušenosti z více než ročního praktikování této metody. Závěr pak tvoří výzkum, který mapuje její využívání v sociálních službách určených lidem bez přístřeší. Klíčová slova: (Skupina, Bezdomovectví, Skupinová sociální práce, Nízkoprahové denní centrum, Skupinová dynamika) ABSTRACT A group social work is a tradicional method of the social work. It is effectively used by experts in charitable professions who can use it in the direct of a wide spectrum of target groups of clients. This text deals with the possibility of the group social work with homeless people. It includes among a practical part, where I describe background of experience from more than one year long practising of this method. In the end, there is a research work detailing practical using of group social work in social services for homeless. Keywords: (Group, Homelessness, Group social work, Drop-in Centrum, Group dynamism)

Poděkování Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Tomáši Šobáňovi za trpělivost a cenné rady. Děkuji také všem respondentům, kteří mi věnovali svůj čas. Dále pak děkuji své ženě Věrce za podporu. Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval/a samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal/a, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Ostravě dne.............................. (podpis)

OBSAH ÚVOD... 10 1 SKUPINA, SPOLEČNOST, KOMUNITA... 12 1.1 Bezdomovectví... 13 2 SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE... 15 2.1 Skupinový proces... 15 2.2 Vedení skupiny... 18 2.1 Rozdělení skupin... 19 3 SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE V NIZKOPRAHOVÉM DENNÍM CENTRU RACEK (NDC) - PRAKTICKÁ ČÁST... 21 3.1 Nízkoprahové denní centrum Racek v Kopřivnici... 21 3.2 Struktura skupinových Posezení... 23 3.3 Cíle skupinových aktivit... 25 3.3.1 Cíle z hlediska účelu... 25 3.3.2 Cíle z hlediska svépomoci... 29 3.3.3 Cíl vzdělávací... 30 3.1 Rituál na konci Posezení inspirační karty... 31 3.2 Pravidla... 32 3.3 Role pracovníků... 33 4 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ... 34 4.1 Definování problému a cíle... 34 4.2 Orientační analýza situace... 34 4.3 Výzkumná otázka... 35 4.4 Metoda... 35 4.5 Plán výzkumného projektu.... 35 4.6 Strategie sběru dat... 35 4.7 Výběrový soubor... 36 4.8 Strategie analýzy dat... 36 4.9 Diskuse... 41 ZÁVĚR... 43 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 44 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ... 47

SEZNAM TABULEK... 48 SEZNAM GRAFŮ... 49 SEZNAM PŘÍLOH... 50 Druhá Strana... 51 Třetí Strana... 51 Čtvrtá Strana... 53 Pátá Strana... 54 Šestá Strana... 55 Sedmá Strana... 56 Osmá Strana... 57

ÚVOD Je fascinující, že funguje. Tuto větu pronesl Stanislav Kratochvíl (in Rieger, 2007) na sympoziu o skupinové psychoterapii na adresu právě této metody práce s klienty a asi takto krátce by se daly také shrnout závěry odborných textů, zabývajících se skupinovými psychoterapiemi, či sociální prací. Většinou se v nich píše o léčivé síle skupiny, která vyvěrá z podpory od ostatních účastníků. Jsou to převážně klienti z pobytového, či ambulantního zařízení, nebo děti a mládež z různých organizací. Málokdy se setkáme s tím, že by někdo popsal skupinovou práci realizovanou s lidmi, jejichž problém spočívá v tom, že nemají dlouhodobě a uspokojivě nasyceny základní lidské potřeby a žijí na ulici v extrémním sociálním vyloučení. Jedním z mála je článek v časopisu Psychologie dnes. Eva Kubová v něm popsala své zkušenosti z ročního praktikování skupinové terapie s lidmi bez přístřeší. Realizovala ji pravidelně po dobu jednoho roku s klienty nízkoprahového denního centra, provozovaného obecně prospěšnou společností - Naděje. Závěry shrnuje takto: Tito lidé nejsou nejvhodnějšími kandidáty. Úspěšnost terapie do značné míry závisí na silné motivaci a touze po změně. Něco takového bylo nutné u většiny teprve vyvolat. (Kubová, 2009, s. 32) Je vůbec reálné uskutečňovat skupinovou sociální práci s touto cílovou skupinou a navíc s pozitivním výsledkem? Máme se spokojit s konstatováním, že pracovat na pozitivní změně se skupinou klientů - lidí bez přístřeší je neproveditelné a nevede k žádnému cíli? Autor tohoto textu má názor právě opačný. Pracuje v nízkoprahovém denním centru a skupinovou intervenci provádí se svým týmem od jeho otevření. Ačkoliv zařízení funguje teprve rok a půl, troufá si tvrdit, že: Skupinová sociální práce je životně důležitá pro kvalitní poskytování sociální služby pro lidi bez přístřeší, neboť pomáhá zajistit bezpečný prostor všem, kteří se setkávají na jeho půdě. V neposlední řadě pak přispívá k prohloubení důvěry mezi pracovníky a uživateli sociální služby. Tento text je o skupinové sociální práci s lidmi bez přístřeší. Je určen odborným týmům zabezpečujícím provoz nízkoprahových denních center, azylových domů a podobných zařízení. Má ambice podnítit odbornou diskusi a nabídnout odpověď na otázku, zda se investice do skupinové práce se zmíněnou klientelou vyplatí. 10

V první části se budeme zabývat skupinou, společností a komunitou. Podíváme se na to, co mají tyto tři pojmy společného. Pak se zaměříme na popis bezdomovectví, které je viditelným symbolem vyčleňování z těchto společenských celků. Poté bude následovat teoretická část, zaměřená na skupinovou sociální práci. Zde se budeme nejvíce zabývat skupinovým procesem. Třetí kapitola se bude věnovat praktické části. Na příkladech si ukážeme, v čem skupinová sociální práce pomáhá zvyšovat kvalitu poskytování sociální pomoci lidem bez přístřeší v nízkpoprahovém denním centru. Následovat bude výzkum, který přinese informace o tom, do jaké míry se využívá tato metoda práce s těmito klienty. 11

1 SKUPINA, SPOLEČNOST, KOMUNITA V této kapitole si řekneme co je to skupina, společnost a komunita a jaké mají tyto pojmy společné rysy. Dále se zamyslíme nad tím, v čem je pro člověka důležité být členem širšího společenství a připomeneme si pojem bezdomovectví. Hartl, Hartlová (2000, s. 541) definují skupinu takto: Seskupení osob, které spojuje určitý znak (pohlaví, příbuzenský vztah). Lze ji dělit podle velikosti, od dvou či tří členů, přes skupiny malé, až po národ, či v krajním případě celé lidstvo. Autoři dodávají, že zkoumané znaky skupin jsou: Vzájemná interakce členů, spolupráce, identifikace se skupinou, skupinové role a komunikace ve skupině. Podívejme se na to, co o společnosti píše Keller (2004, s. 11). Společnost je souhrn individuí, jednajících s ohledem na jednání druhých, a to v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu. V obou výrocích můžeme nalézt podobnosti. Vždy je důležitý vztah jednotlivých členů, jejich role a vědomí příslušnosti. Můžeme tedy konstatovat, že společnost je zároveň skupina, neboť její jednotlivé členy spojují podobné vazby. Připomeňme si ještě jeden výraz, který používáme ve spojitosti se skupinou lidí a tím je komunita. Její definice zároveň dokresluje, jak je důležité pro člověka někam patřit, být součástí většího celku: Komunita je místo, kde člověk může získávat emocionální podporu, ocenění a praktickou pomoc v každodenním životě. (Hartl in Matoušek, 2003, s. 253) Žít ve skupinách je pro člověka přirozeností. Kvalitně jsme schopni existovat, jen pokud jsme členy větší skupiny, píše Havránková (in Matoušek, 2003, s. 153) a dodává, že: V průběhu celého života procházíme různými skupinami, které mohou být uzavřené a výlučné, nebo otevřené a vzájemně se prolínající. Život ve skupině vyjadřuje základní lidskou potřebu sdílet, spoluvytvářet, dávat a brát, uskutečňovat se ve vztazích. Jen ve výjimečných případech člověk dobrovolně opouští lidské společenství, aby se ponořil do samoty jako světec, nebo jako šílenec. Samota však může mít podobu různou. Nemusí jít vždy o stav člověkem vytoužený za účelem duchovní očisty a askeze. Dnešní, moderní život vyprodukoval mnoho osamocených lidí, jejichž realitou je sociální vyloučení. Sociální vyloučení je chápáno jako nerovnost v participaci na životě společnosti, která je výsledkem nedostatku příležitostí k této participaci. ( ) Na sociální vyloučení je nahlíženo jako na odraz nerovného přístupu k pěti základním zdrojům společnosti: k zaměstnání, zdravotní péči, vzdělání, bydlení a k sociální ochraně. (Kotýnková in Matoušek, 2005, s. 315) 12

Následující text bude o bezdomovectví, jež je považováno za krajní podobu sociálního vyloučení. Hradecký a Hradecká (1996) pak mluví o Bezdomovectví jako o extrémním vyloučení ze společnosti. 1.1 Bezdomovectví Bezdomovectví je realitou současnosti. Je to viditelný stav chudoby, který je dokladem toho, kam až naše konzumní společnost vytěsnila některé její členy. Zanedbané osoby, potulující se po ulicích, prohledávající odpadní nádoby, polehávající na lavičkách v parcích, či postávající před vchody velkých supermarketů a žebrající peníze. Obraz, na který jsme si už tak nějak zvykli. Každodenní realita osob bez přístřeší je život ve stálém nebezpečí a stresu. Když nejsou uspokojivě naplněny základní lidské potřeby po delší dobu, spolehlivě se dostaví pocit beznaděje, prázdnoty a skepse. Nedostatečný přístup k prostředkům, umožňujícím osobní hygienu je navíc nebezpečím pro majoritní část obyvatel měst, z důvodu šíření infekcí. Hlad, omezený přístup k pitné vodě, nedostatek odpočinku, nedostatek spánku, sebezničující životospráva, omezený přístup ke zdravotní péči, omezený přístup k zaměstnání a k výdělku, drobná neorganizovaná kriminalita z nouze, odpor veřejnosti, znepokojování ve spánku ze strany bezpečnostních agentur, strážníků a policistů, verbální a fyzická agrese okolí, kriminalita, i závažná, jejíž obětí se osoby spící venku stávají. (ČERNÁ, Dominika, et al., 2008, s. 367) To jsou faktory, které podlamují zdraví jedinců, kteří se ocitli na ulici. Krok po kroku se člověk přizpůsobuje nastalé situaci, den ode dne je jeho návrat nereálný. Jako adaptace na podmínky sociálního vyloučení se často vytváří specifické hodnoty a normy, mezi něž patří například důraz na přítomnost, neschopnost plánovat do budoucna, pocity beznaděje a bezmocnosti či přesvědčení, že člověk nemůže ovlivnit vlastní sociální situaci. (Epolis, 2005) Pokud se zeptáme členů majority, jaký mají názor na lidi bez přístřeší, většinou se setkáme s negativními reakcemi. Vyplývá to ze dvou anket, které v letech 1993 a 1996 realizovalo občanské sdružení Naděje. Lidé bez přístřeší jsou označováni za představitele protispolečenských proudů, je jim přisuzována asociálnost a antisociálnost. (Hradecký, Hradecká, 1996, s. 10) Monitorováním bezdomovectví se v evropském měřítku zabývá mezinárodní organizace FEANTSA. V roce 2005 provedla výzkumnou studii ETHOS se záměrem nalézt společné pojmosloví pro oblast bezdomovectví. Vychází z principu, že pojetí domova lze 13

chápat ve třech oblastech, jejichž absence může vést k bezdomovství. Mít přiměřené bydlení, které může osoba a její rodina výlučně užívat (fyzická oblast); mít prostor pro vlastní soukromí s možností sociálních vztahů (sociální oblast); mít právní důvod k užívání (právní oblast). Na základě výzkumu byly určeny tyto kategorie bezdomovectví: Bez střechy, roofless - spaní venku nebo v noclehárně. Příslušníci této kategorie zároveň spadají do skupiny zjevného bezdomovství. Bez bytu, houseless - ubytování s podporou. Převážná část tato bydlících lidí patří ke skryté populaci lidí bez přístřeší. Nejisté bydlení - bydlení v provizoriu, dočasné, pod násilím. Nevyhovující bydlení - nestandardní, nevhodné, neobyvatelné, přelidněné. (Hradecký, 2007, s. 23) V této kapitole jsme se zaměřili na problém skupiny, společnosti a komunity. Ozřejmili si jejich společné znaky a připomenuli, že pro člověka je nezbytné, aby prožíval pospolitost s ostatními. Poté jsme si definovali stav, který je důsledkem extrémního sociálního vyloučení a vede k bezdomovectví. O skupinové sociální práci s příslušníky této subkultury bude kapitola 3 a 4. 14

2 SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE V následující kapitole si představíme metodu skupinové sociální práce a připomeneme si zásadní pojmy, které nás budou textem dále provázet. co je to skupinový proces, řekneme si o vedení skupiny a také o tom, jaké známe členění skupin dle zaměření a formy. Skupinová práce je sociální práce s malými skupinami, jejímž cílem je zlepšení kvality života celé skupiny, nebo podpora individuálních potřeb členů skupiny (navození změny v chování rozvoj sociálních dovedností posílení sebevědomí apod.) K očekávané změně má dojít v sociálním fungování skupiny, nebo v běžném životě každého účastníka.( ) (Hartl, Hartlová, 2000, s. 190) Schimerlingová a Novotná (in Mahrová, Venglářová, 2008, s. 22) dále definici doplňují takto: Ve skupině si můžeme uvědomit, že nejsme osamoceni, že stejné problémy a potíže prožívají druzí, a že společně mohou hledat a nalézat cesty vedoucí k řešení těchto problémů. Brown (in Mahrová, Venglářová, 2008, s. 22) říká, že za pozitivními změnami jednotlivců i celé skupiny stojí skupinový proces. 2.1 Skupinový proces Je hybná síla změny. Vede ke změně a růstu jednotlivců, skupin a skrze sociální akci i ke změně širšího prostředí. (Middlemann a Golberg in Mahrová, Venglářová, 2008, s. 24) Tuto hybnou sílu označujeme pojmem skupinová dynamika. Ta se skládá ze čtyř částí: skupinové koheze, komunikačních a interakčních vzorců, sociální kontroly a skupinové kultury. Skupinová dynamika Svoboda píše, že pojmem skupinová dynamika označujeme stav ve skupině, který popisuje kvalitu komunikace uvnitř skupiny, vztahů a interakcí. Ty totiž podléhají dynamickým změnám a výrazně ovlivňují členy skupiny. (Svoboda in Klíma, 2007, s. 61) Yalom (1999, s. 63) ke skupinové dynamice dodává, že Když je skupina vedena tak, že se její členové nemusí příliš kontrolovat, její patologie se ve skupině znovu vytvoří a projeví. V in vivo dramatu skupiny má navíc trénovaný pozorovatel jedinečnou příležitost porozumět dynamice chování každého pacienta. 15

Kratochvíl (in Matoušek, 2003, s. 159) říká, že skupinová dynamika není jen to co se děje ve skupině mezi jejími členy, ale určitý vliv připisuje i tomu, co přichází zvenčí. Pohled pak doplňuje o další pojmy: Do skupinové dynamiky jsou zahrnovány cíle a normy skupiny, koheze a tenze, vůdcovství, projekce minulých zkušeností a vztahů do aktuálních interakcí, tvorba podskupin, vztahy jedinců a skupiny a vývoj skupiny v čase. Nejdůležitější složky skupinové dynamiky jsou: Skupinová koheze soudržnost, Komunikační a interakční vzorce, Sociální kontrola, Skupinová kultura. Skupinová koheze Tento pojem nejlépe vyjádřil Kratochvíl: Takové to skupinové My patříme k sobě (Kratochvíl, 1978, s. 53) Hartl (1993, s. 88) nám nabízí tuto formulaci: Koheze je vlastnost skupiny definovaná jako síla, působící na členy, aby zůstaly ve skupině. Černá (2008) se domnívá, že pro vytvoření soudržnosti skupiny je nutná její atraktivita. Vysoká míra otevřenosti komunikace formuje pevnější vazby mezi členy. Na vytvoření koheze má také vliv počet členů. Při rozhovorech je nutné, aby každý dostal slovo, aby měl prostor ke svému vyjádření. Psychologie tuto dostředivou energii vysvětluje takto: Vědomí, že patříme do určitého společenství, se vytváří na základě dvou perspektiv. Perspektivy Já a perspektivy My. Člověk se rodí do světa. Od okamžiku početí vyrůstá v pospolitosti. V ní je za-počat jeho pra-dialog s prostředím a postupně se prohlubující akce-reakce a inter-akce. ( ) Tvoří se tak prvotní vztah, vztah, bez něhož není existence člověka možná. Je to vztah Já k Já. Bez tohoto vztahu, bez Já-perspektivy ( Jáství ), nemůže vzniknout vztah Já k Ty, na jehož základě se utváří Myperspektiva. Tak se formuje budoucí život ve vzájemnosti, sdílení, odkázanosti na druhého a zároveň na odlišnosti od druhého. Konstituuje se intersubjektivita. Jáství se naplňuje Mystvím.(Mrkvička in Rieger, 2007, s. 32) Komunikační a interakční vzorce Jakýkoliv kontakt ve skupině znamená komunikaci a vzájemné ovlivňování, i když členové právě mlčí. (Černá in Janoušková, Nedělníková, 2008, s. 214) Dříve zmíněná otevřenost je právě kvalita, která je nevyhnutelná, chceme-li uvažovat o prospěchu pro členy skupiny. Teoretický základ profesionálům pro takovýto postoj přináší Carl R. Rogers (1998) - jeho teorie popisuje Způsob bytí v týmu. Ten zahrnuje co možná největší míru autenticity v prožívání tady a teď. Největším úkolem účastníků skupiny je být sebou samými. Psychoterapie nedirektivní/rogeriánská: Chce aktivovat předpokládané 16

vrozené pozitivní jádro lidské povahy a potlačit negativní sklony, jež jsou považovány za následky neuspokojených potřeb. Společným jmenovatelem psychických potíží je nedostatečné sebevědomí klienta. Sebevědomí může posílit terapeut, který se chová empaticky, autenticky, akceptuje klienta, zrcadlí jeho prožitky. Tím uvolňuje prostor pro jeho sebeaktualizační tendenci klienta, která mu umožňuje přiměřené společenské uplatnění. Je uplatnitelná u všech druhů klientů. (Hartl, Hartlová, 2000, s. 165-166) Bandura (in Yalom 1999) k tomu dodává, že jedince lze ovlivnit, aby zvolil adaptivnější způsob chování a to tak, že pozoruje chování terapeuta. To, co si má každý účastník ze skupin odnést je materiál k zamyšlení, ke změně postojů a k úpravě svého jednání i mimo skupinu. Vycházejme z prostého faktu, že: Skupina je mikrokosmem, závěry ve skupině udělané je možno převést na vztahy v širším prostředí. (Middlemann a Golberg in Mahrová, Venglářová, 2008, s. 24) Sociální kontrola s tímto pojmem se váží procesy, které mají za cíl zajistit soudržnost členů do té míry, aby skupina mohla náležitě fungovat. Této jednoty nelze dosáhnout bez konformity jejich členů. Konformní chování jedince je takové, které je v souladu s nepsanými společenskými pravidly a normami, které uznává většina. Je podporováno různými společenskými reakcemi vůči dodržování či porušování pravidel a norem. (Fischer, Škoda, 2009, s. 20) To, aby lidé mohli být k pravidlům konformní, potřebují jim rozumět. To platí jak při setkáváních v rámci skupin sociální práce, tak také mimo ni: Lidé mají potřebu vyznat se ve světě, ve kterém se zcela bez vlastního přičinění ocitli. Není-li tato jejich potřeba přijatelně uspokojena, vznikají těžkosti s přizpůsobením se prostředí, se zvládnutí měnících se situací. Jestliže se má člověk ve světě uspokojivě orientovat, musí mít dojem, že ví, co znamenají věci, které ho obklopují, jaký význam mají události, s nimiž se setkává a jaké místo v tom všem zaujímá on sám. ( ) Absence odpovědí na tyto otázky člověka znejišťují, vyvolávají u něho stres, podlamují sebedůvěru, snižují ochotu zapojovat se do realizace společných cílů. (Keller 2004 st. 34) Skupinová kultura Rozličné normy všech zúčastněných se projevují také při realizaci skupinových aktivit. Opět jsme zde konfrontováni s rozdílnými pohledy na to, co je správné a co je již za hranou. Projevy členů skupiny lze korigovat různými způsoby, záleží na vedoucím, jaký styl vedení zvolí. Při demokratickém bude tento problém patrnější, nežli u stylu direktivního. Yalom (1999) k tomu říká, že: Při zvolení volnějšího stylu může vedoucí odměňovat členy, kteří se obracejí na druhé tak, že přikývne, usměje se, osloví je. Stejný postup lze aplikovat na stovky dalších norem, které si přejeme posílit. 17

2.2 Vedení skupiny To, jak se bude vyvíjet skupinový proces popsaný výše je do značné míry závislé na jejím složení. Již v této fázi má vedoucí hlavní roli, která spočívá v umění sestavit skupinu, ve které bude velká pravděpodobnost vzniku skupinové dynamiky. Navrátil (2001, s. 127) upřesňuje, že Skupina musí být natolik homogenní, aby se zde mohla vytvořit koheze a tolik heterogenní, aby jí to zajistilo vitalitu. Apel na stránku kvality vedoucího vyjadřuje (Yalom, 1999, s. 148) takto: Terapeut musí představovat odpovědnost a vhodnou zdrženlivost, stejně jako upřímnost. Bandura (in Yalom, 1999) uvádí, že chování terapeuta (popř. sociálního pracovníka) ovlivňuje účastníky skupinových sezení. Prokázal to v několika přísně kontrolovaných studiích. Pracovník tak napomáhá ke zvolení adaptivnějšího chování klientů (například změnou dílčího postoje k problému), nebo k uvolnění agresivity. Terapeut může zdravému vývoji skupiny napomáhat tím, že představuje toho, kdo bez předsudků přijímá to, co je na ostatních dobré, stejně jako jejich problematické oblasti. (Yalom, 1999, s. 147) 1 Z praktických doporučení lze zmínit: Dát příležitost každému, aby se mohl svobodně vyjádřit, aby dostal prostor vyřknout svá očekávání, sumarizovat, dbát na dodržování norem, moderovat (facilitovat), Verbalizovat to, co by lidé mohli říct, ale nejsou připraveni riskovat. Mít zájem o každého účastníka skupiny. 1 YALOM, Irvin D. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha : Konfrontace, 1999. 636 s. ISBN 80-86088-05-7. 18

2.1 Rozdělení skupin Podle zaměření můžeme skupiny rozdělit takto: Rekreační skupiny jejich cílem je zajistit zábavné a pohybové aktivity. Tyto skupiny často vznikají spontánně. Skupiny zaměřené na rekreační dovednosti - řemeslné a umělecké práce. Pracovník je zde v roli poradce, instruktora. Vzdělávací skupiny osvojení vědomostí a dovedností, výchova k rodičovství, apod. Vedoucí skupiny je obvykle profesionál, který je odborníkem na dané téma. Skupiny se mohou podobat školní třídě se značnou skupinovou interakcí, diskusí a podporou. Skupiny zaměřené na řešení problémů a rozhodování (či spolurozhodování) - zaměřené na poznání potřeb komunity a rozvoj nových sociálních programů. Sociální pracovník může fungovat jako povzbuzovatel a organizátor, stejně tak může být i účastníkem. Svépomocné skupiny - podpůrné skupiny. Typická je vzájemná pomoc a podpora zúčastněných, kteří mají podobný sociální, nebo psychologický problém. Nejznámější svépomocnou skupinou jsou Anonymní alkoholici. (Matoušek, 2001) Skupiny zaměřené na socializaci - cílem těchto skupin je rozvinout či změnit postoje a chování členů tak, aby byly co nejvíce sociálně akceptovatelné. Zaměřují se též na posílení sebevědomí a plány do budoucna. Terapeutické skupiny - jsou určeny především lidem se závažnými emocionálními či osobními problémy. Cílem je přimět členy, aby do hloubky prozkoumali své problémy a byly vytvořeny strategie řešení problémů. Vedení terapeutických skupin vyžaduje značné dovednosti v oblasti vnímání, znalosti lidského chování a skupinové dynamiky. Encounterové skupiny jsou zaměřené na to, aby byli členové, prostřednictvím poznání fungování mezilidských vztahů, schopni lépe zvládat své osobní problémy. Účelové skupiny - zmapování potřeb a problémů, vytvoření nabídky pomoci, vyzkoušení různých přístupů k řešení problémů. Členové těchto skupin jsou podporováni, aby přicházeli s vlastními návrhy, myšlenkami a pohledy. Úkolové skupiny jsou zakládány a formovány za účelem splnění určitých úkol či cílů. Obvykle se také po splnění zadaných úkolů rozpadnou. Příkladem takovýchto skupin mohou být správní rady nebo výbory organizací. (Zastrow in Sotorníková, 2007, s. 44-45) 19

Cíle skupin se odvíjí od jejich zaměření. K dosažení cílů pracovník využívá rozličných technik. Jsou to např.: Hry, diskuse, experimentální cvičení a videotrénink. (Navrátil, 2001, s. 128) Rozdělení dle formy: Otevřená skupina udržuje stálou velikost tím, že nahrazuje vždy členy, kteří odcházejí ze skupiny, a může mít předem daný počet setkání. Uzavřená skupina jakmile začne, uzavře své brány a nepřijímá nové členy. (Yalom, 1999) Kombinovaná některé skupiny mívají 1-2 setkání otevřená, poté se pro nové členy uzavírají. (Nedělníková, 2004) V této kapitole jsme si představili teoretický základ skupinové sociální práce. Největší díl, jsme věnovali části, ve které je popisován skupinový proces, neboť ten je podstatou pro zrod uzdravujících sil skupiny. Další poznatky čtenář nalezne oddílu Skupinová sociální práce s lidmi bez přístřeší. 20

3 SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE V NIZKOPRAHOVÉM DENNÍM CENTRU RACEK (NDC) - PRAKTICKÁ ČÁST V této kapitole si nejprve představíme Nízkoprahové denní centrum Racek a jeho provozovatele. Poté bude následovat popis realizace skupinových sezení, v jehož textu se zaměříme na otázku, jak tento typ intervence zvyšuje úroveň poskytování sociální služby v NDC a nakolik pomáhá při naplňování standardů kvality. 3.1 Nízkoprahové denní centrum Racek v Kopřivnici Nízkoprahové denní centrum Racek je sociální služba, která funguje na základě zákona 108/2006, o sociálních službách. Vzniklo jako praktický krok k naplnění aktivit naplánovaných v komunitním plánování v Kopřivnici. Obyvatelé obce a pracovníci zdejšího městského úřadu vnímali situaci osob bez přístřeší jako velmi vážnou. Proto dne 8. 9. 2009 schválila Rada města Kopřivnice zřízení této sociální služby. Poskytovatelem je občanské sdružení Máš čas?. Je to malé sdružení, které bylo zaregistrováno u Ministerstva vnitra dne 22. 2. 2002 a čítá přibližně dvacítku členů. Původně se zaměřovalo na realizování volnočasových aktivit pro děti a mládež ze sociokulturně znevýhodněného prostředí, ale postupem času se členové zapojili i do řešení situace v oblasti bezdomovectví. Sdružení působí pouze v Kopřivnici. Nízkoprahové denní centrum Racek funguje od začátku roku 2010 a poskytuje ambulantní a terénní službu pro osoby bezpřístřeší. Svým klientům umožňuje vykonat osobní hygienu, je zde kuchyň, sociální šatník a počítač připojený na internetu. Samozřejmostí je sociální poradenství, které se zaměřuje na pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů uživatelů služby a na obstarávání jejich osobních záležitostí. V zařízení pracují dva sociální a jeden kontaktní pracovník na plný úvazek. Do realizace jsou zapojeni také lidé vykonávající veřejnou službu. Dobrovolníci se na činnosti podíleli pouze v začátcích. Poslání Posláním služby je usilovat o sociální začlenění a pozitivní změnu v životech osob bez přístřeší. 21

Cílová skupina Osoby bez - přístřeší, domova, dokladů, financí. Osoby v nouzi (nouze taková situace, kterou člověk vnímá jako obtížnou a naléhavou a není ji schopen řešit vlastními silami). Osoby starší 18ti let. Do zařízení dochází pestrá škála lidí bez přístřeší i těch, kteří jsou touto situací ohroženi. Někteří přespávají pod mosty, jiní v improvizovaných přístřešcích v nedalekém lesíku, další ve vchodech, výměnících, squatech, zahradních chatkách, kanálech, opuštěných stavbařských buňkách apod. Část využívá příležitosti přespat v noclehárně u azylového domu. Můžeme zde potkat skryté i zjevné členy této subkultury, toxikomany, lidi závislé na alkoholu, epileptiky, se zdravotním postižením, osoby po výkonu trestu atp. Najdou se však i takoví, kteří nemají závislost na žádných návykových látkách, ani zdravotní problém, ale z důvodu propuštění ze zaměstnání nemají z čeho zaplatit ubytování a tak využívají alespoň služeb centra. Za patnáct měsíců realizace, požádalo o službu celkem 163 klientů. Statistiky hovoří, že aktuální počet uživatelů je 93. Věkové rozpětí je od 18 do 70 let. Princip nízkoprahovosti Poskytovat tento druh sociální pomoci znamená sledovat, vyhodnocovat a následně odstraňovat technické, psychologické a sociální bariéry, které by bránily cílové skupině ve vstupu do prostoru zařízení, či využití nabídky poskytovaných služeb. (Klíma, 2007, s. 324) Zabýváme se profesionálním výkonem sociální pomoci lidem bez přístřeší, což je jedna z cílových skupin, pro kterou je nízkoprahovost nevyhnutelná. NDC Racek dbá na nastavení pravidel tak, aby byla klientům a jejich životnímu stylu co možná nejblíže a tvořila tak alternativu k pravidlům a normám společnosti, která tyto lidi vytláčí na svůj okraj. 22

Skupinová sociální práce v NDC v kontextu naplňování standardů kvality poskytovaní sociální služby. Zákon 108/2006 a Standardy kvality poskytování sociálních služeb, kladou velký důraz na dodržování lidských práv klientů. Je to Lakmusový papírek ukazující poměry vládnoucí v zařízení sociálních služeb. Dalšími oblastmi, kterými je třeba se zabývat, jsou dle uvedených dokumentů otázky důstojnosti, vyjadřování stížností, odpovědnosti poskytovatele služby za ochranu práv uživatelů vůči třetím subjektům, dostupnosti služby a v neposlední řadě to je apel na odstraňování nedostatků při realizaci a chodu zařízení. To je série důvodů, proč NDC Racek realizuje skupinovou sociální práci. 3.2 Struktura skupinových Posezení Skupinová setkávání dostala jméno Posezení a jsou realizována vždy v úterý. Den začíná vařením polévky, na kterém se dobrovolně podílejí klienti. Přibližně v 11 hodin následuje skupinová sociální práce - Posezení. To trvá asi hodinu. Další hodina je věnována konzumaci jídla a poté je zařazeno skupinové hledání práce na internetu. Do žádné aktivity nejsou klienti nuceni. Pokud se některý z klientů nechce účastnit, užívá prostor v jiné části zařízení. Posezení Je pravidelné setkávání pracovníků a uživatelů nízkoprahopvého denního centra Racek. Je pořádáno od počátku, kdy se centrum otevřelo. V současnosti má na svém kontě více než 60 setkání. Prostor, kde se provádí je denní/kontaktní místnost v Nízkoprahovém denním centru Racek. Všichni účastníci sedí v kruhu na židlích, na křeslech a pohovkách. O těchto aktivitách se noví klienti dozvídá při prvokontaku. Nejcharakterističtějším popisem činnosti je dialog s cílovou skupinou. Každý má prostor vyjádřit svůj názor, klienti jsou podporováni k tomu, aby mluvili i o negativních pocitech vůči nastavení služby, či pracovníkům. Člen skupiny má možnost říci STOP, pokud by v dialogu před ostatními již nechtěl dále pokračovat. Klientům je opakovaně nabízena možnost dořešení problému v soukromí mimo skupinu. 23