STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail: mhrejsova@sosasou.cz, www.sosasouneratovice.cz Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0185 Název projektu: Moderní škola 21. století Zařazení materiálu: Šablona: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti Stupeň a typ vzdělávání: střední odborné Vzdělávací oblast: literární vzdělávání Vzdělávací obor: veřejnosprávní činnost Vyučovací předmět: český jazyk a literatura Tematický okruh: literární druhy Sada: 1 Číslo DUM: 11 Ověření materiálu ve výuce: Datum ověření: 02. 04. 2013 Ročník: VS3 Ověřující učitel: Mgr. Fryčová
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail: mhrejsova@sosasou.cz, www.sosasouneratovice.cz Název listu: Jméno autora: Epika Renata Fryčová Anotace: Slouží k výkladu literárního druhu epika, uvádí základní epické žánry a jejich znaky. Klíčová slova: Klíčové kompetence: Přesahy a vazby: Epika, syžet, fabule, próza Žáci si doplňují vědomosti o epice jako literárním druhu, postihují její odlišnost od lyriky, seznamují se s epickými žánry. Společenská kultura Organizace (čas, velikost skupiny, prostorová organizace): Vyučovací hodina, třída Cílová skupina: Použitá literatura, zdroje: Velikost: Žák, 1. - 4. ročník Prokop, V. Teorie literatury, Sokolov, O. K. - Soft, 2005 Vlašín, Š. Slovník literární teorie, Praha, Československý spisovatel, 1984 Polášková, T. Literatura, Třebíč, VYUKA.CZ., 2006 1 004 Kb
11. Epika (epikos výpravný, dějový) Epika je literární druh postavený na příběhu, na ději. Předmětem epického textu bývá nějaká událost, která probíhá v určitém čase, má svůj začátek i konec, mezi jednotlivými úseky existuje příčinná souvislost. Syžet (z francouzského sujet námět, látka, téma), totéž, co česky děj, jakýsi obsah díla, to, co je v díle zobrazováno. Např. v Homérově Iliadě je syžetem Achillův hněv a jeho následky v trójské válce. Jedním z nejstarších syžetů a nejuniverzálnějších syžetů je cesta-putování. Fabule (z latinského fabula vyprávění, bajka), fabulovat znamená schopnost vymýšlet si příběhy a zápletky, čili tvořit děj. Fabule je ucelená řada dějových událostí v časovém i příčinném vztahu, autor vytváří vlastně z fabule syžet. Próza (z latiny prosa oratio řeč postupující přímo, nedělená na verše) je slovesný projev, který se řídí jen normami gramatickými a stylistickými. Bývá označována jako řeč nevázaná, je to určitý protiklad poezie. Některé epické žánry mohou být veršované (bohatýrská píseň, historický zpěv, epos, legenda), některé veršované i prozaické (báje, pohádka, pověst, bajka), další jen prozaické (povídka, novela, román, novinářská próza-fejeton, reportáž). Podle rozsahu lze epiku dělit na velkou, střední a drobnou.
Velká epika epos rozsáhlá veršovaná skladba, která zachycuje chronologicky vyprávění událostí, které jsou propojeny jednou nebo více postavami, má pomalý tok děje, vypravěč stojí mimo děj ( Epos o Gilgamešovi, Aeneis,...) epopej tvořena několika eposy, které jsou propojeny ústředními postavami a určitou návazností příběhu román zachycuje různá společenská prostředí, osudy mnoha postav v dlouhém úseku života, děj se větví a rozvíjí, dělení románů např. podle času děje román historický, válečný, ze současnosti, podle tématu román sociální, autobiografický, psychologický, vědeckofantastický, detektivní legenda zachycuje život světce kronika v chronologickém sledu zachycuje dějinné události tak, jak šly za sebou (románová kronika líčí události na základě spojujícího děje, většinou zachycuje kroniky dynastií a generací) Střední epika povídka poměrně jednoduchý děj, několik postav, její syžet méně rozvětvený než u románu, rozvíjí se od středověku novela zajímavý a napínavý příběh, rychlý spád děje, často nečekaný závěr pointa, za zakladatele považován Boccaccio romaneto na počátku příběhu stojí romantická, fantastická, zdánlivě nevysvětlitelná záhada, která se postupně odhaluje racionálním postupem, za pomoci vědeckých poznatků, zakladatelem je Arbes
pohádka smyšlené vyprávění s poutavým dějem bez konkrétního času a místa, využívá motivů zázračných činů, hlavní hrdina představuje dobro, poctivost, chytrost a sílu, moudrost, prochází těžkými zkouškami, dobro vítězí nad zlem, p. spojena s ústní lidovou slovesností pověst vázána k určité osobě nebo lokalitě, v různé míře je vázána ke skutečnosti, má výrazně fantastickou povahu, p. pochází z ústní lidové slovesnosti báje (mýtus) příběh o vzniku světa, o přírodních jevech a jejich příčinách, o životě bohů, o pozemském i posmrtném životě apokryf útvar, který zpracovává dnes známý motiv, ale podává ho nově, neotřele (původně utajované knihy Starého a Nového zákona, které nebyly církví uznány za pravé, a nestaly se součástí biblických textů) Drobná epika bajka krátký alegorický (jinotajný) příběh, bývá i veršovaný, zvířata, věci, rostliny jednají jako lidé, v závěru je morální ponaučení anekdota nejmenší útvar, začíná stručně navozenou situací, která vyústí v nečekanou komickou pointu