Teorie důchodových, majetkových, spotřebních a ekologických daní Prof. Ing. Václav Vybíhal, CSc.
Obsah předmětu 1. Osobní důchodové daně. 2. Daň ze zisku společností. 3. Příspěvky na sociální zabezpečení. 4. Majetkové daně. 5. Spotřební daně. 6. Ekologické daně.
1. Osobní důchodové daně Charakteristika : nejdůležitější daň s nejvyšší mírou komplexnosti, spravedlnosti a ekonomické efektivnosti; daň zahrnuje solidaristické prvky; předmětem zájmu a diskusí je tzv. progresivní sazba daně (její kritici uvádějí destimulační působení vysokých mezních sazeb odrazující poplatníky od práce a jiných ekonomických činností a vedoucích k preferování volného času a zdokonalování daňových úniků); V podmínkách ČR jde o daň z příjmů fyzických osob; anglický termín personal income tax ; daň se neplatí v daňových oázách (např. Bahamy,Bahrain, Bermudy, Island, Kuvajt, Omán, Saudská Arábie, SAE, Uruguay, Monaco). 1. Osobní důchodové daně
1. Osobní důchodové daně Geneze : zavedena v roce 1799 ve Velké Británii z důvodu financování válek jako zdanění zisku, od roku 1803 byla rozšířena na všechny příjmy; v Rakousku zavedena v roce 1812 jako výdělková daň a v Rakousku Uhersku (na území dnešní ČR) pak 1849; po 2. světové válce, zejména v 60. letech růst sazeb (USA, VB až 90 %); od 80. let postupné snižování daňových sazeb, mění se tzv. daňový mix, tj. podíl daní přímých a nepřímých, ve prospěch daní nepřímých; v ČR snižovány daňové sazby postupně od roku 1993 do dneška. 1. Osobní důchodové daně
1. Osobní důchodové daně Vlastnosti daně (pozitivní) : daň odpovídá principu platební schopnosti; výnosy daně jsou pružné; daň nezpůsobuje distorze v cenách; daň je dobrým makroekonomickým stabilizátorem; daň je průhledná, neboť velikost daňového břemene poplatníka je zřejmá; není problém se zdrojem platby. 1. Osobní důchodové daně
1. Osobní důchodové daně Metodika stanovení daňové povinnosti : 1) zdanitelný upravený příjem (dílčí základ daně, základ daně); 2) nezdanitelné části a odčitatelné položky; 3) základ daně; 4) sazba daně (nejčastěji progresivní); 5) daň; 6) slevy na dani; 7) daň po slevách. 1. Osobní důchodové daně
1. Osobní důchodové daně Rozhodující výnosy plynou z následujících příjmů (důchodů) : pracovní příjmy (75 % všech příjmů); příjmy z podnikání (15 % všech příjmů); nájemné; veřejné penze; kapitálové výnosy; ostatní příjmy (výnosy). 1. Osobní důchodové daně
1. Osobní důchodové daně Slevy na dani nebo také tzv. úlevy na dani jsou v daňových systémech rozlišovány jako : 1) standardní; 2) nestandardní. 1. Osobní důchodové daně
1. Osobní důchodové daně Ke standardním slevám (úlevám) na dani patří zejména : základní sleva na poplatníka; odpočet skutečných nebo paušálních nákladů; úlevy u pracovních příjmů (důchodů); slevy na manželku (manžela) bez vlastních příjmů nebo úlevy na rodinný stav (ve Francii existují tzv.rodinné koeficienty); slevy na invaliditu; odpočet příspěvků na sociální pojištění; úlevy pro starší občany; úlevy pro hospodyně a pečovatelky o děti; úlevy na závislé osoby. 1. Osobní důchodové daně
1. Osobní důchodové daně K nestandardním slevám (úlevám) patří zejména : odpočet úroků z úvěrů (např. hypotečního na byt); odpočet zaplacených příspěvků na penze; odpočet zaplacených příspěvků pojistného na dožití; odpočet nákladů na lékařskou péči; úlevy při poskytnutí příspěvků na charitativní účely; úlevy na investice (případně daňové prázdniny); úlevy na pořízení bydlení; úlevy na provádění výzkumu a vývoje; slevy na studium poplatníka a jeho dětí; slevy na pracovní důchody; úlevy pro mladé podnikatele nebo určité druhy podnikání; odpočet členských příspěvků člena odborové organizace; odpočet nákladů na zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání. 1. Osobní důchodové daně
1. Osobní důchodové daně Sazby daně : jednotná sazba daně (např. 15 %, 19 %); sazba daně se stupňovitou progresí (např. do 10 %, nad 20 %); klouzavě progresivní sazba daně (s několika marginálními sazbami daně); klouzavá progrese se vzorcem výpočtu daně. Klouzavá progrese se vzorcem výpočtu daně je např. následující : Základ daně (EUR) Daň X 7 235 0 X je základ daně; Y = (X 7 200)/10 000 Z = (X 9 216)/10 000 7 236 X 9 251 (768,85 Y + 1 990) Y 9 252 X 55 007 278,65 Z + 2 300) Z + 432 55 008 X 0,485 X 9872 1. Osobní důchodové daně
1. Osobní důchodové daně Stát Sazba daně (%) Austrálie 17 47 Sazby osobní důchodové daně ve vybraných zemích V řadě zemí se uplatňuje daňový splitting (společné zdanění manželů) většinou na dobrovolné bázi. Belgie 25-50 Česká republika 15 Dánsko 5,83-42 Francie 0-45; 75 Irsko 20; 41 Itálie 23-43 Japonsko 10-37 Kanada 16-29 Maďarsko 16 Německo 0-45 Polsko 0-32 Norsko 28-52 Rakousko 0-50 Slovensko 19; 25 USA 0-35 Velká Británie 10-45 1. Osobní důchodové daně
1. Osobní důchodové daně Podíl jednotlivých daní včetně pojistného na sociální zabezpečení na HDP a na celkovém objemu vybraných daní v ČR : Daň Podíl na HDP (%) Podíl ve struktuře vybraných daní (%) ODD 4,9 13,0 DZK 4,6 12,3 PSZ 13,8 37,1 SD 11,2 36,2 MD 0,5 1,4 1. Osobní důchodové daně
2. Daň ze zisku společností. Charakteristika : pojmové rozdíly pramení z právních předpisů jednotlivých států; anglický název corporation income tax ; ve většině zemí je výnos z této daně menší než daň z osobních důchodů (cca na úrovni 1/3); podíl daní na celkových daňových výnosech v zemích OECD se pohybuje v intervalu 3,5 až 19,1 %; existují názory, že tato daň nemá ekonomické opodstatnění, neboť společnosti nemají zvláštní zdaňovací kapacitu, všechny zisky se stanou osobními důchody fyzických osob a podlehnou zdanění ODD; podnikatelé upozorňují na to, že daň zdražuje výrobu a zvyšuje ceny; společnosti přesouvají daň na jiné subjekty (dopředu do cen nebo dozadu na jiné subjekty); je obtížné definovat zdanitelný zisk jednoduchým způsobem, převod zisku na základ daně bývá složitou operací a navozuje možnost operovat s daňovým základem, což zpochybňuje oprávněnost této daně, daň ztrácí neutrální charakter, neboť ze dvou ve skutečnosti stejných zisků je placena různá výše daně; vzniká problém dvojího zdanění (např. dividend), u společností je zdaněn nejprve zisk a pak dividenda. 2. Daň ze zisku společností
2. Daň ze zisku společností. Geneze : historickým předchůdcem jsou různé výnosové daně známé již ze starověku, které postihovaly zisky z pozemků, živností, domů (třicátek, desátek), dále daně určené podle počtu tovaryšů nebo s návazností na daň z krbů, oken; koncem 19. století vznikly výnosové daně uložené přímo na účetní zisk; první daň z důchodu společností vznikla v Prusku (1891) s nízkou sazbou 4 %; na území dnešní ČR byla zavedena daň ze zisků společností v roce 1898 v souvislosti s Böhm-Bawerkovou reformou se sazbou daně 10 %. 2. Daň ze zisku společností
2. Daň ze zisku společností. Vlastnosti daně (pozitivní) : společnosti platí za využívání veřejných služeb (využívají infrastruktury v určitém místě a daň ze zisku je platbou za tyto služby); daň kompenzuje omezenost ručení právnických osob za závazky (buď neručí nebo jen do výše upsaného jmění); jsou zdaňovány zisky, které by na personální úrovni unikly zdanění; daň lze využít v hospodářské politice (podpora výzkumu a vývoje, ekologických aktivit, regionů, odvětví, malých firem, investic). 2. Daň ze zisku společností
2. Daň ze zisku společností. Metodika a problémy při stanovení daňové povinnosti : základ daně se ve většině zemí stanovuje z účetního zisku mimoúčetní transformací; z upraveného základu daně se sazbou daně stanovuje daňová povinnost; v některých zemích se od vypočtené daně uplatňuje odpočet slevy na dani; stanovení základu daně je rovněž ovlivněno uplatňovaným systémem účetnictví (není kompatibilita mezi jednotlivými zeměmi); v daňových základech vznikají diference, které mají původ v rozdílném pojetí daňově uplatňovaných nákladů (tzv. daňově uznatelných nákladů), v rozdílné úrovni odpisování majetku a v daňových úlevách včetně započtení obchodních ztrát; existují rovněž daňové stimuly z důvodu přilákání přímých zahraničních investic; uplatňují se rovněž systémy, v rámci nichž je základ daně ovlivňován tvorbou rezerv, uplatňováním pohledávek a opravných položek. Sazby daně : jednotná sazba daně (např. 19 %, 21 %, 35%); progresivní sazba daně (Švýcarsko, USA, Rumunsko, Bulharsko); degresivní sazba daně (Nizozemí). 2. Daň ze zisku společností
Sazby daní z příjmů společností ve vybraných zemích : 2. Daň ze zisku společností. Sazby daní z příjmů společností ve vybraných zemích : Stát Sazba daně (%) Austrálie 30 Belgie 24,55-34,50 Česká republika 19 Dánsko 25 Francie 15; 25; 33,33 Irsko 12,5;20;25 Itálie 27,5 Japonsko 28 Kanada 32-40 Maďarsko 10;19 Německo 15;25 Polsko 19 Norsko 28 Rakousko 25 Slovensko 23 USA 35 Velká Británie 20; 23 2. Daň ze zisku společností
3. Příspěvky na sociální zabezpečení. Charakteristika : příspěvky na sociální zabezpečení jsou rozděleny mezi zaměstnance a zaměstnavatele, platí je také podnikatelé a jiné osoby SVČ; příspěvky na SZ placené fyzickými osobami (zaměstnanci a podnikajícími osobami) mají ekonomicky charakter osobních důchodových daní; na rozdíl od daní u nich neexistuje nezdanitelné minimum, je zde stanoven minimální a maximální vyměřovací základ; zmenšují průhlednost daňového systému; z mikroekonomického hlediska jde o daň placenou na trhu práce, o kterou se z hlediska daňového břemene dělí zaměstnanec (prodává pracovní sílu) a zaměstnavatel (kupuje pracovní sílu); z teorie přesunu a dopadu vyplývá, že na konkurenčním trhu není rozhodující, na které straně trhu je daň statutárně uložena; 3. Příspěvky na sociální zabezpečení
3. Příspěvky na sociální zabezpečení. ekonomický důsledek této daně čili množství použité práce, cena práce i důchody účastníků by byly stejné, i kdyby celou daň platili zaměstnanci nebo naopak zaměstnavatelé, nezáleží na tom, v jakém poměru se o pojistné dělí zaměstnanci či zaměstnavatelé; protože trh práce má však ke konkurenci daleko a cena práce není pružná (v důsledku činnosti odborů), bude pojistné dopadat na tu stranu trhu, kde je zákonem uložena; příspěvky na sociální zabezpečení placené zaměstnavateli jsou vlastně daněmi z pracovní síly, zdražují výrobní faktor práci, mají proto distorzní účinek na výběr výrobních faktorů; příspěvky na sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem zvyšují cenu práce a nezaměstnanost; přesouváním dopředu, tj. do cen výrobků a služeb, dochází k dopadu břemene na kupující (spotřebitele) a jejich dopad je regresivní; přesouváním dozadu, tj. na pracovníky, snižují jejich reálnou mzdu a jejich dopad je převážně regresivní; příspěvky na zdravotní pojištění platí za určitou skupinu osob stát. 3. Příspěvky na sociální zabezpečení
3. Příspěvky na sociální zabezpečení. Geneze : příspěvky na sociální zabezpečení zavedeny v roce 1880 v Německu pro státní zaměstnance (Bismarckova daň), později pro průmyslové dělníky a následně pro ostatní zaměstnance; masový rozvoj v západní Evropě po 2. světové válce (hlavní příčina růstu příjmů veřejných výdajů v této době). Vlastnosti = potřeba finančně zajistit platby : starobních, invalidních a dalších důchodů; dávek nemocenského pojištění; dávek v mateřství; dávek v nezaměstnanosti; náhrad při pracovních úrazech; zdravotnických služeb; dalších dávek podle konkrétních podmínek v jednotlivých zemích 3. Příspěvky na sociální zabezpečení
3. Příspěvky na sociální zabezpečení. Vyměřovací základ : je stanoven podobně jako základ osobní důchodové daně s tím rozdílem, že zúčtovaný příjem je pro účely stanovení základu daně modifikován (super hrubý příjem, odčitatelné položky aj.); z některých příjmů se příspěvek na sociální pojištění neplatí (příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy osvobozené od daně nebo některé zákonem stanovené zdanitelné příjmy, příjmy z dohody o provedení práce); mezinárodní porovnání je velmi obtížné; na rozdíl od osobní důchodové daně zde neexistuje nezdanitelné minimum, ale naopak minimální a maximální vyměřovací základ (zastropování). Sazby příspěvků na sociální zabezpečení : v zemích EU poměrně vysoké oproti zámořským zemím; v ČR činí sazba pro zaměstnance 11,0 %, pro zaměstnavatele 34 %, tj. celkem 47,5 %, ve SR 13,4 %, resp. 35,2, tj. celkem 48,6 % (srovnej : Austrálie 0 %, USA 15 %, Rakousko 39,75 % a Německo 41,3%). 3. Příspěvky na sociální zabezpečení
4. Majetkové daně. Charakteristika : předmětem daně je stavová veličina, tj. majetek v movité nebo nemovité podobě; zohledňují dodatečnou platební kapacitu poplatníka; přispívají ke zvýšení horizontální a vertikální spravedlnosti; doplňují redistribuční účinek daňové soustavy (význam těchto daní z hlediska objemu výběru daní je malý); právnické a podnikající fyzické osoby mohou část daně přesunout do spotřeby prostřednictvím cen a toto daňové břemeno pak dopadá regresivně; v zemích OECD činí podíl majetkových daní na HDP 1,9 % (v ČR 0,5 %) a na celkovém objemu vybraných daní 5,6 % (v ČR 1,4 %); u daní z nemovitostí placených do místních rozpočtů je argumentem spravedlivého zdanění princip prospěchu, neboť vlastníci nemovitostí platí prostřednictvím těchto daní za služby veřejné infrastruktury v místě, kde je nemovitost situována; nevýhodou je nerovnost ve zdanění movitého a nemovitého majetku; nevýhodou je zároveň dvojí zdanění stejného objektu, každý majetek pochází z akumulovaných důchodů. 4. Majetkové daně
4. Majetkové daně. Geneze : původně vznikly jako daně z pozemků (starověk, středověk); později se začaly zdaňovat stavby a budovy nebo jejich části (daně z komínů, daně z oken). Vlastnosti majetkových daní : nemají distorzní účinky na práci; mohou negativně ovlivňovat úspory, neboť zdaňují jejich akumulovaný výsledek; mohou směřovat vlastníky k racionálnějšímu a efektivnějšímu nakládání s majetkem. Klasifikace majetkových daní : 1) daně vybírané pravidelně, a to : daně z čistého bohatství; daně z nemovitostí; 2) daně vybírané nepravidelně, a to : daně dědické; daně darovací; daně z převodu nemovitostí. 4. Majetkové daně
4. Majetkové daně. Daně z čistého bohatství jsou ukládány na stav majetkových aktiv hmotných i nehmotných, snížených o závazky vztahující se k těmto aktivům. Subjektem daně jsou jednotlivci i společnosti. Objektem daně je stav majetku a tato daň je placena na úkor běžného příjmu poplatníků. Nevýhodou daně z čistého bohatství, že stimuluje poplatníky ke shromažďování majetku právě v určité formě na úkor forem jiných. Tato daň existuje ve třetině zemí OECD, výnos této daně je zpravidla příjmem centrálního rozpočtu (kromě Švýcarska, kde se jedná k kantonální daň). Základem daně z čistého bohatství je zpravidla veškerý majetek přinášející příjem, zpravidla se však do základu daně nezahrnují umělecká díla, životní pojistky, starobní důchody, nehmotná hodnota firmy (goodwill), patenty a autorská práva. Čistý majetek je vždy sdružován v rámci jedné rodiny (manželé a jejich závislé děti). Základem daně je vždy peněžní částka (daň ad valorem). Sazby daně z čistého bohatství jsou nízké, většinou jde o desetiny procenta. Mohou být proporcionální nebo progresivní (u progresivních je mezní sazba nejvýše 3 %). Často se u této daně stanovuje nezdanitelné minimum (Lucembursko, Francie). 4. Majetkové daně
4. Majetkové daně. Daně z nemovitostí jsou historicky nejstarší. Předmětem daně jsou pozemky a stavby. Většinou tvoří příjem místních rozpočtů. Daně z nemovitostí jsou ukládány jako jednotkové (výměra pozemku v m2, počet podlaží) nebo ad valorem (základem daně je cena pozemku nebo stavby). Daně dědické a darovací nemají časově pravidelný charakter a vztahují se na bezúplatné převody movitého a nemovitého majetku mezi subjekty za života dárce (daň darovací) nebo při úmrtí zůstavitele (daň dědická). Mají charakter daně z kapitálových transferů. Sazby daní bývají zpravidla progresivní a mají vazbu na stupeň příbuzenského vztahu. Daně z úplatných převodů nemovitého majetku se zpravidla platí při prodeji nemovitostí. Jejich objektem je stav majetku. Sazby daně bývají jak progresivní, tak jednotné. 4. Majetkové daně
5. Spotřební daně. Charakteristika : jde o daně nepřímé; daňové břemeno je přesunuto a dopadá na kupujícího (spotřebitele); u DPH je podíl daně v konečné spotřebitelské ceně stejný ve všech výrobcích a službách se stejnou sazbou; to neplatí (viz DPH) u kaskádovitých daní, u daní výrobkových a daní z velkoobchodního obratu; u daní kaskádovitých záleží na počtu zpracovatelských stupňů, neboť čím je jich více, tím více je také dvojího zdanění už jednou zdaněného základu; daně spotřební (akcízy) mají selektivní charakter, postihují vybraný okruh zboží a jsou jednotkové, základ daně je ve fyzických jednotkách; daně ze spotřeby působí jako daně in rem. 5. Spotřební daně
5. Spotřební daně. Geneze : předchůdci těchto daní byly různé poplatky a daně placené obchodníky při vjezdu na určité území nebo průjezdu územím (cla); původně měly tyto daně postihovat obraty a zisky obchodníků, avšak přesouvaly se do cen; jejich vývoj se ubíral dvěma směry, a to ve směru daní obratových (% z ceny obratu zboží) a spotřebních daní jednotkových týkajících se vybraného okruhu zboží; DPH byla poprvé zavedena v roce 1967, a to ve Francii; postupně byla DPH zavedena v Belgii, Německu, Itálii, Lucembursku a Nizozemí a následně v dalších zemích; DPH není zavedena v USA, Austrálii a na Islandu. 5. Spotřební daně
5. Spotřební daně. Klasifikace : 1) daně všeobecné (daně z prodejů, resp. obratů); 2) daně selektivní (spotřební, akcízy). Daně z prodejů (sales taxes) mají postihovat všechny výdaje kupujících (spotřebitelů). Patří sem daně z obratu a DPH. Jsou ukládány ad valorem (v % z ceny prodaného zboží). Zpravidla jsou zdaňovány 2 sazbami. Daně z prodejů mohou být : jednofázové; vícefázové. 5. Spotřební daně
5. Spotřební daně. Jednofázové daně jsou uvaleny na každý výrobek pouze jednou, na určitém stupni zpracování. Podle toho, na kterém stupni zpracování se platí, jde o daně z maloobchodního obratu, z velkoobchodního obratu nebo tzv. daň výrobkovou (uloženou na převod zboží mezi výrobcem a velkoobchodem). Základ daně je hrubý obrat. Daně vícefázové jsou ukládány na každém stupni zpracování a mohou být : duplicitní (kaskádovité); neduplicitní. Duplicita daně vyplývá ze zdaňování výrobku u každého ze zpracovatelů, kdy zpracovatelé nemohou od daňového základu odečíst hodnotu vstupů. Mezi neduplicitní daně patří DPH odstraňující duplicity tak, že se vstupy podruhé již nezdaňují a dani podléhá pouze hodnota přidaná zpracováním u daného plátce. 5. Spotřební daně
5. Spotřební daně. Vlastnosti (výhody DPH) : neutralita (umožňuje zdanit spotřebu domácností s vyloučením výrobních vstupů a bez ohledu na počet stupňů zpracování výrobků); možnost zdanit služby (rozšíření základny zdanění); výhodnost pro mezinárodní obchod (technika daně umožňuje vývoz bez daně); spolehlivost výnosů pro stát (vyšší výnosy ze zdaněné spotřeby). Vlastnosti (nevýhody DPH) : daňové úniky; náročnost přechodu na novou daň; administrativní nákladnost fungování daně; nebezpečí spojené s možností růstu inflace po zavedení daně. 5. Spotřební daně
5. Spotřební daně. Stát Sazby daně (%) Nový Zéland 12,5 Sazby DPH ve vybraných zemích : Belgie 6; 12; 21 Česká republika 15; 21 Dánsko 25 Francie 2,1; 5,5; 19,6 Irsko 4,8; 13,5; 23,0 Itálie 4; 10; 21 Japonsko 5 Kanada 7; 15 Maďarsko 5; 18; 27 Německo 7; 19 Polsko 5; 8; 23 Norsko 7; 12; 24 Rakousko 10; 20 Slovensko 10; 20 Švýcarsko 2,4; 3,6; 7,6 Velká Británie 0; 5; 20 5. Spotřební daně
6. Ekologické daně. Charakteristika : jde o tzv. nápravnou daň, která má internalizovat externality (zahrnout je do nákladů na trhu); ekologické daně jsou ukládány na produkty; po zavedení se od nich očekává pozitivní vliv na životní prostředí; při zavedení této daně se projeví vliv na daňovou základnu, o níž se má za to, že představuje environmentálně škodlivou výrobu. 6. Ekologické daně
6. Ekologické daně. Klasifikace : 1) podle druhů : Pigouviánské daně se striktně drží teorie externalit (jsou uvaleny přímo na jednotku znečištění, CO 2, SO 2 ); nepřímé ekologické daně (nejsou uvaleny na škodlivou látku, ale na zástupný faktor); daně s neplánovaným ekologickým dopadem (mají pozitivní ekologický vliv). 2) podle předmětu : daně z motorových paliv; daně z automobilů; daně z energetických surovin; daň z emisí, poplatky za těžbu nerostných surovin, platby za využívání životního prostředí; 6. Ekologické daně
6. Ekologické daně. 3) podle techniky zdanění : emisní daně a poplatky; výrobkové daně; uživatelské poplatky; administrativní poplatky; odčitatelné daňové položky; 4) podle cílů : účelové ekologické daně; stimulační daně; doplňkové ekologické daně. 6. Ekologické daně
6. Ekologické daně. Vlastnosti : přesun zdanění z práce a kapitálu na zdroje znečištění; odstranění těch prvků současného daňového systému, které nepříznivě dopadají na životní prostředí; zachování principu znečišťovatel platí ; výnosová neutralita; zkreslují chování ekonomických subjektů; zhoršení konkurenční pozice výrobců; zvyšují ceny základních výrobních faktorů a mohou vyvolat vznik inflace. 6. Ekologické daně