MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2014 Bc. JIŘÍ ŠTOKSA

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Výkrm prasat s využitím netradičních přídavků do krmné dávky Diplomová práce Vedoucí práce: prof. Ing. Marie Čechová, CSc. Vypracoval: Bc. Jiří Štoksa Brno 2014

Ústav chovu a šlechtění zvířat 2013/2014 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autor práce: Bc. Jiří Štoksa Studijní program: Zemědělská specializace Obor: Zemědělské inženýrství Název tématu: Rozsah práce: Výkrm prasat s využitím netradičních přídavků do krmné dávky min. 50 stran Zásady pro vypracování: 1. Diplomová práce se bude zabývat výkrmem prasat s využitím netradičních přídavků, včetně doplňků z léčivých bylin do krmné dávky. 2. Nejprve bude zpracován literární přehled k dané problematice. 3. V zemědělském podniku bude založen pokus, kde v I. variantě bude do krmné dávky přidán netradiční komponent a ve II. variantě krmný doplněk ze směsi bylin. Ke každé variantě bude vytvořena kontrolní skupina. 4. V průběhu výkrmu budou sledovány parametry růstu, spotřeby krmné směsi a po porážce prasat vybrané parametry jatečné hodnoty. 5. Získané údaje budou zpracovány vhodnými statistickými metodami. 6. Na základě výsledků budou zhodnoceny možnosti využití sledovaných komponent pro výkrm prasat. Seznam odborné literatury: 1. KYRIAZAKIS, I. WHITTEMORE, C. T. Whittemore s science and practice of pig production. 3. Vyd. Oxford: Blackwell Publishing, 2006. 685 s. ISBN 978-1-4051-2448-5. 2. Animal Science. ISSN 1357-7298. 3. Schweinezucht und Schweinemast. ISSN 0036-7176. 4. PULKRÁBEK, J. a kol. Chov prasat. 1 vyd. Praha: Profi Press, 2005. 157 s. ISBN 80-86726-11-8. 5. ZEMAN, L. Výživa a krmení prasat. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001. 65 s. ISBN 80-7157-558-5. Datum zadání bakalářské práce: říjen 2012 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2014 Bc. Jiří Štoksa Autor práce. prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Marie Čechová, CSc. Vedoucí práce prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Výkrm prasat s využitím netradičních přídavků do krmné dávky vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.. podpis

PODĚKOVÁNÍ: Děkuji paní prof. Ing. Marii Čechové, CSc., za odborné vedení, cenné rady, připomínky, ochotu i čas věnovaný odborným konzultacím při vypracovávání daného tématu diplomové práce. Dále děkuji panu Ing. Josefu Vondráčkovi, předsedovi firem Zemas AG a.s. a JHYB s.r.o za umožnění pokusu ve výkrmu prasat. Děkuji i panu Ing. Pavlu Nevrklovi za velkou pomoc při statistickém zpracování dat. Nakonec můj dík patří i mé rodině a blízkým za veškerou podporu.

ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo vyhodnotit charakteristiky výkrmnosti a jatečné hodnoty prasat ve výkrmu s využitím přídavku 10 % křupek do krmné dávky. Pokusnou skupinu tvořilo 60 prasat versus 60 prasat v kontrolním souboru. V pokusné skupině bylo 27 vepříků a 34 prasniček. V kontrolní skupině bylo 33 vepříků a 26 prasniček. V jednotlivých skupinách prasat byla hodnocena průměrná živá hmotnost dosažená před porážkou (kg), průměrná hmotnost JUT za studena (kg), % libového masa (%), výška hřbetního tuku (mm), hloubka svalu MLLT (mm) a průměrné denní přírůstky (g/den). Také byla hodnocena spotřeba krmné směsi (kg/den), konverze živin na kilogram hmotnostního přírůstku (kg/kg). Nejlepších průměrných denních přírůstků bylo dosaženo v pokusném souboru (761 g/ks/den), v kontrolní skupině byl průměrný denní přírůstek (751 g/ks/den). Data byla statisticky vyhodnocena jako neprůkazná Procento libového masa vykazovala na nejvyšší úrovni pokusná skupina prasat a to 56,35 %, kontrolní soubor prasat měl zmasilost 55,71 %. Rozdíl byl vyhodnocen statistickými metodami jako neprůkazný. Spotřeba krmné směsi byla v pokusném souboru prasat 2,79 kg/ks/den, v kontrolním souboru byla o něco nižší 2,72 kg/ks/den. Konverze živin byla v pokusné skupině vepříků 3,41 kg/kg hmotnostního přírůstku, ve skupině prasniček 3,89 kg/kg hmotnostního přírůstku. V kontrolním souboru prasat u vepříků byla hodnota konverze živin 3,57 kg/kg hmotnostního přírůstku a u prasniček 3,69 kg/kg hmotnostního přírůstku. Klíčová slova: výkrm, výkrmnost, jatečná hodnota, křupky

ABSTRACT The aim of diploma paper was evaluate the characteristics of fattening performance and carcass quality in fattening pigs with using the supplement of 10 % crunchies to the feed ration. The experimental group consisted of 60 pigs versus 60 pigs in the control group. In the experimental group were 27 barrows and 34 gilts. In the control group there were 33 barrows and 26 gilts. In each group of pigs was evaluated average live weight achieved before slaughter (kg), the average weight of the cold (kg), % of lean meat (%), backfat thickness (mm), MLLT muscle depth (mm) and average daily gain (g/day). Also evaluated was the compound feed consumption (kg/day), the conversion of nutrients per kilogram of weight gain (kg/kg). Best of average daily gains were achieved in experimental file (761 g/pcs/day ), in the control group was average daily gain (751 g/pcs/day). The data were statistically evaluated as insignificant. Percent of lean meat showed the highest level of the experimental group of pigs and 56,35 %, control group of pigs was 55,71 % lean meat. The difference was evaluated statistical methods as insignificant. The consumption of feed mixture was in the experimental group of pigs 2,79 kg/pcs/day, in the control group was slightly lower 2,72 kg/pcs/day. The conversion of nutrients in the experimental group was barrows 3,41 kg/kg of weight gain, in group gilts 3,89 kg/kg of weight gain. In the control group of barrows was value conversion of nutrients 3,57 kg/kg of weight gain and gilts 3,69 kg/kg of weight gain. Keywords: fattening, fattening performance, carcass value, crunchies

OBSAH 1 ÚVOD... 10 2 CÍL PRÁCE... 12 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 13 3.1 Užitkové vlastnosti prasat... 13 3.1.1 Plodnost... 13 3.1.2 Výkrmnost... 14 3.1.2.1 Růst a vývin... 15 3.1.2.2 Faktory ovlivňující výkrmnost... 16 3.1.2.2.1 Vnitřní faktory... 17 3.1.2.2.2 Vnější faktory... 20 3.1.2.3 Výživa a krmení prasat... 21 3.1.3 Jatečná hodnota... 29 3.1.3.1 Hodnocení jatečných prasat... 30 3.1.3.2 Faktory ovlivňující jatečnou hodnotu a kvalitu masa... 34 3.1.3.2.1 Vnitřní faktory... 34 3.1.3.2.2 Vnější faktory... 36 3.2 Výkrm prasat... 37 3.2.1 Výkrm prasat s využitím netradičních komponentů do krmné dávky... 38 4 MATERIÁL A METODA... 41 4.1 Farma a ustájení zvířat... 41 4.2 Zvířata... 41 4.3 Krmení... 41

4.3.1 Složení krmné směsi CDP... 42 4.3.2 Složení krmné směsi CDP s přídavkem křupek... 43 4.4 Sledované charakteristiky... 44 4.5 Zpracování výsledků... 44 5 VÝSLEDKY A DISKUZE... 46 5.1 Hodnocení přírůstků u testovaného souboru prasat... 46 5.2 Hodnocení hmotnosti při porážce u testovaného souboru prasat... 48 5.3 Hodnocení hmotnosti JUT za studena u testovaného souboru prasat... 50 5.4 Hodnocení výšky hřbetního tuku u testovaného souboru prasat... 52 5.5 Hodnocení hloubky svalu MLLT u testovaného souboru prasat... 54 5.6 Hodnocení zmasilosti u testovaného souboru prasat... 55 6 ZÁVĚR... 61 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 63 8 SEZNAM TABULEK... 69

1 ÚVOD Výživu lidí zajišťuje z velké části potřebné množství živočišné bílkoviny. Zdroj této nezbytné a nenahraditelné látky pro člověka je živočišná výroba. Chov prasat má ve výživě člověka z hlediska zajišťování nutriční bilance nezastupitelnou úlohu, jak ve světě tak i u nás. V chovech hospodářských zvířat se jako nejvíce rentabilní odvětví jeví chov zvířat s multiparitou, krátkým generačním intervalem a četností, což splňuje chov prasat a drůbeže. Na celosvětové produkci masa se podílí produkce vepřového 40 %. Dle předpovědí bude vepřové maso tvořit 41 % spotřeby masa na 1 obyvatele, drůbeží 28 %, hovězí 27 % a ostatní 4 % (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Spotřeba masa na obyvatele je v ČR od roku 2000 poměrně stabilní a tak je klesající produkce nahrazována stále většími dovozy ze zahraničí. Dále dochází k snižování pracovních míst v zemědělství a navazujících odvětvích a v některých případech i ke snižování jakosti dovážených surovin a potravin. Cílem zemědělského odvětví by mělo být dosažení a udržení soběstačnosti v produkci potravin živočišné výroby (Kvapilík, 2012). Povaha produkce vepřového masa a jeho zpracování se mění dle poptávky na trhu. Intenzita produkce se mění s efektivitou. Vyšší efektivnost určují moderní technologie a vyšší dostupnost krmiva. V chovu prasat jde především o potřebu vyšší produkce s nižšími náklady, zároveň se snižováním dopadů na životní prostředí (Abbott, 2012). Počty prasat v České republice mají dlouhodobě klesající tendenci. Počet prasat byl v roce 2013 nejnižší od roku 1948. Koncem března 2013 bylo v ČR chováno 90 tisíc prasnic, což je pokles proti roku 2012 o 10 tisíc kusů. Ovšem v druhé polovině roku 2013 dochází k mírnému nárůstu počtu prasat. Od 1.8.2012 do 1.8.2013 lze sledovat nárůst počtu prasat všech kategorií o 18 896 kusů. U kategorie prasnic se jedná o počet 881 kusů. Prasat ve výkrmu přibylo 1673 kusů (ČSÚ, 2013). Podle prognózy Evropské komise je celoevropský pokles produkce prasat u konce a mělo by dojít k mírnému nárůstu. Pokles zapříčinila pravděpodobně nová pravidla welfare, vysoké ceny krmiv a ekonomická krize, která snížila odbyt. Příští roky by měly přinést pozvolné navyšování stavů i produkce (SCHPCM, 2014). Cena prasat je v ČR mírně vyšší než tomu bylo ve stejné době před rokem. 10

V roce 2013 byla průměrná cena za studena 44,08 Kč, letos je to 44,32 Kč. Cena by se neměla měnit, neboť se situace na trhu v Evropě zdá být vyvážená. Odbyt je plynulý a nejsou registrovány žádné převisy nabídky. Objem výroby masa se v ČR dlouhodobě snižuje, podobně jako objem tržeb chovatelů. Mezi roky 2000 až 2011 se výroba masa snížila o 28 %, z toho produkce vepřového o 34 %, hovězího o 33% a drůbežího o 14 %. Zvýšení produkce skopového a kozího o 14 % celkový vývoj skoro neovlivnilo. Objem tržeb je ovlivněn i nákupními cenami jatečných zvířat. V letech 2000 až 2011 se příjmy zemědělců za jatečná zvířata snížily o 27 %. Stejně tak tržby za celou živočišnou výrobu klesly o 21%. Z ekonomického hlediska je hlavním cílem výroby masa, stejně jako všech dalších způsobů podnikání, dosahování zisku. Na jeho výši má vedle výrobních výsledků a cen tržních produktů, odbytu, nákladů na výrobu a dalších faktorů vliv i příjem dotací. Mezi produkční ukazatele řadíme přírůstky, porážkovou hmotnost a ukazatele jakosti. Pro většinu obyvatel ČR i EU je maso jednou ze základních složek výživy a výkrm jatečných zvířat i se souvisejícími odvětvími, je zdrojem pracovních míst. Tržby za jatečná zvířata jsou zdrojem příjmů z živočišné výroby a extenzivní výkrm přežvýkavců má příznivý vliv na udržování krajiny (Kvapilík, 2012). 11

2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo vyhodnotit charakteristiky výkrmnosti a jatečné hodnoty prasat, s využitím netradiční suroviny v krmné směsi. Krmnou směs pro prasata doplnit o 10% přídavek křupek a vytvořit pro sledování kontrolní a pokusnou skupinu. Analyzovat průměrnou živou hmotnost při porážce, průměrnou hmotnost JUT za studena, % libového masa, výšku hřbetního tuku, hloubku svalu MLLT, průměrné denní přírůstky, spotřebu krmné směsi na den a konverzi živin na kilogram hmotnostního přírůstku. Zjištěné údaje vyhodnotit vhodnými matematicko-statistickými metodami a určit průkaznosti výsledků. 12

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED Čeleď prasatovití (Suidae) vznikla asi před 30 miliony let a k této čeledi patří 5 rodů prasat, mezi nimi i evropské prase divoké (Sus scrofa). V místech, kde se mohou domácí prasata dostat k divokým, běžně dochází ke křížení (Hespeler, 2007). Domestikace prasat domácích probíhala v celé Eurasii ve více centrech a divoká prasata jsou jejich hlavními předky (Larson a kol., 2005). 3.1 Užitkové vlastnosti prasat Ukazatelem produkční schopnosti prasat je vysoká reprodukční schopnost a výborná výkrmnost. Výkrmnost je podmíněná dobrou růstovou schopností a nízkou spotřebou krmiva. 3.1.1 Plodnost Plodnost je určená schopností prasnice produkovat selata. Plodnost je přirozená vlastnost, která se projevuje rozením živých či mrtvých selat. Nežádoucí je jak vysoký tak nízký počet selat. Nízký počet selat zvyšuje náklady, vysoký počet selat znamená nízkou průměrnou hmotnost, čímž dochází ke ztrátám během odchovu (Pulkrábek a kol., 2005). S plodností prasat velice souvisí užitkový typ. Mezi jatečnou hodnotou a reprodukcí je negativní korelace. Kombinované a sádelné typy prasat mají lepší charakteristiky reprodukce, masné typy prasat vynikají v jatečné hodnotě, ale reprodukce je horší. Proto došlo k rozdělení na mateřská a otcovská plemena prasat. Významně působí na plodnost prasat i metoda plemenitby. Platí, že při využívání čistokrevné plemenitby dochází k pomalému genetickému pokroku, při příbuzenské plemenitbě dochází ke zhoršení reprodukčních vlastností a při křížení se vlivem heterozního efektu výrazně zvyšují reprodukční vlastnosti (Stupka a Šprysl, 2002). Prasničky by se měly zapouštět ve věku 7,5 až 8,5 měsíců, při hmotnosti 130 140 kg. Prasničky zapuštěné tímto způsobem dávají předpoklad početného vrhu, dobré produkce mléka, nižších ztrát živé hmotnosti během laktace, krátkého intervalu nástupu říje a brzkého dosažení březosti po odstavu selat (Čeřovský a kol., 2001). První zapuštění prasniček je dobré provést při třetí říji. Problémem u moderních genotypů prasat je vyhledání první říje a správné zapuštění (Stupka a Šprysl, 2002). 13

Mezi plemeny jsou rozdíly v dosažení pohlavní dospělosti. Plemeno pietrain dospívá do pohlavní zralosti dříve než large white, landrase nebo hampshire. Čínská plemena jsou nejranější, mohou dosáhnout pohlavní dospělosti i o 100 dnů dříve než evropská plemena prasat (Quiles a Hevia, 2003). Nezanedbatelným způsobem působí na plodnost prasnic i výživa. Nežádoucí je jak nedostatečná, tak i nadměrně intenzivní výživa. Kvalitní výživa zajišťuje dosažení pohlavní zralosti, činnost rozmnožovacích orgánů a vývoj zárodků. Krmivo prasnicím je třeba aplikovat na základě jejich kondice a podmínek ve stájí, nutností je dostatek kvalitní vody. Pořadí vrhu má taktéž význam pro reprodukci. První vrhy prasniček bývají méně početné a selata jsou menších hmotností, spolu s druhými vrhy jsou označovány jako vrhy rizikové. Nejplodnější vrhy u našich prasnic jsou 4. a 5. vrh, poté následuje pokles. Prasnice od 7. vrhu již nejsou vhodnými matkami, protože mají vyšší počet mrtvě narozených a zalehnutých selat. Naopak, ale starší prasnice rychle dosahují říje a mají odpovídající délku mezidobí. Z těchto důvodů by mělo být alespoň 50 % prasnic na 2. až 6. vrhu (Stupka a Šprysl, 2002). Vhodné podmínky při ustájení prasnic umožňují dosáhnout požadované užitkovosti a zdravotního stavu zvířat. Velký důraz je kladen na welfare, což je soubor podmínek, které zajišťují pohodu zvířat. Vztah ošetřovatelů k zvířatům má nesporný význam k plodnosti prasat. Stresovaná zvířata mají nižší četnost vrhů, hrubé zacházení s prasničkami má negativní vliv na dosažení normálního průběhu puberty a na normální zabřezávání. Stresované prasnice mají snížené zabřezávání až o 50 %. V chovu prasat je nutné klidné a vlídné chování ke zvířatům. Jen tehdy může chovatel dosahovat dobrých výsledků (Stupka a Šprysl, 2002). 3.1.2 Výkrmnost Výkrmnost znamená schopnost prasete vytvářet z přijatého krmiva tuk a svaly. Tuto schopnost hodnotíme průměrnými denními přírůstky a spotřebou krmiva na 1 kg přírůstku živé hmotnosti. Průměrné denní přírůstky ukazují na efektivitu růstu, spotřeba krmiva sleduje efektivitu výkrmu. Obě hlediska spolu souvisí a tvoří ekonomiku výkrmu prasat, přičemž náklady na krmivo tvoří jednu z nejvýznamnějších položek v chovu prasat (Buchta, Čechová, Hořínek, 1996). K výkrmu se využívají hybridní kombinace masných plemen prasat. Hybridi jsou vykrmováni kompletními krmnými 14

směsmi. U hybridů a masných plemen platí, že prase nemůže přirůstat až k hranicím jeho genetické výbavy aniž by dostávalo v krmivu potřebné bílkoviny. Přebytek energie, která je využita k záchovným funkcím organismu a k tvorbě svaloviny, je přeměněn v tukovou hmotu (Pulkrábek a kol., 2005). Tab.1: Historický vývoj růstové schopnosti vykrmovaných prasat (Pulkrábek a kol., 2005) Průměrný denní přírůstek od Rok Porážková Věk (měsíce) narození (g) hmotnost (kg) 1850 70 24 100 1900 100 11 300 1950 110 7 500 1980 105 6,5 540 1990 103 6 570 2000 110 5,5 670 2010 110 5 730 3.1.2.1 Růst a vývin Růst a vývin je jeden z nejvýznamnějších projevů života. Je to proces kvantitativních a kvalitativních pochodů, na kterých se podílí genetické založení jedince a podmínky vnějšího prostředí (Rozman, 1980). Růst a vývin je daný hlavně dědičným založením, které je ovlivňováno různými činiteli, z nichž nejdůležitější je výživa. Růst a vývin je řízen nervovou soustavu a hormony, zásadní hormon pro růst je somatotropin (Hájek, 1992). Růst je biologický proces, který je charakterizován: - Kvantitativním růstem, kterým je zvětšování objemu těla, hmotnosti a velikosti orgánů a stavebních tkání díky zvyšování obsahu bílkovin, minerálů a vody. Každé zvětšení objemu však nelze nazývat růst, může docházet pouze k zvyšování hmotnosti vlivem hromadění zásobních látek nebo produktů vylučování. 15

- Kvalitativním růstem, to je diferenciací buněk, tkání a orgánů. Buňky mateřské se mění na buňky dceřiné, přičemž tento stav je nevratný. Změny, které je možné určit kvantitativními znaky jako jsou přírůstek hmotnosti, změna tělesných proporcí se nazývají růst. Změny v tělesné stavbě, tvaru, vývinu orgánů a tkání je možné charakterizovat jako kvalitativní změny a označujeme je souhrnně jako vývin (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). S růstem souvisí pojmy: - Rychlost růstu, což je přírůstek živé hmoty zvířete za jednotku času. - Intenzita růstu, která je vyjádřená jako rychlost růstu ovlivnitelná prostředím a dědičnými vlastnostmi. Je měřená tělesnými proporcemi a živou hmotností. Její plné projevy jsou možné jen za ideálních podmínek (výživa a ošetřování). - Kapacita růstu, pojem který určuje horní hranici vzrůstu neboli rámec zvířete. - Růstová hodnota, je jím myšlen přírůstek tělesné hmoty za jednotku času (Pulkrábek a kol., 2005). Růst a jeho intenzita se během života prasete výrazně mění. V postnatálním období roste rychle kostra, svaly a tuk pomaleji. Později roste nejrychleji svalstvo a nakonec se intenzivně ukládá tuk. Přírůstek u dospělých prasat většinou tvoří tuk (Hájek, 1992). Kritériem růstu je přírůstek živé hmotnosti nebo rozměrů za určité časové období. Růst zjišťujeme měřením a vážením. Na efektivnost přijatých krmiv poukazuje spotřeba krmiva na 1 kg hmotnostního přírůstku. Rychle rostoucí zvířata spotřebují na stejnou jednotku hmotnostního přírůstku méně krmiva. Sledování přírůstku má zootechnický a ekonomický význam (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). 3.1.2.2 Faktory ovlivňující výkrmnost Do faktorů, které ovlivňují výkrmnost řadíme vnější a vnitřní činitele. Mezi vnitřní faktory řadíme genetickou výbavu jedince a hormonální činnost zvířete. K vnějším činitelům lze zařadit výživu, mikroklimatické podmínky, způsob chovu. 16

3.1.2.2.1 Vnitřní faktory Hormonální činnost Nejdříve ovlivňuje jedince a jeho růst brzlík hormonem thymosinem. Postupně vliv brzlíku a jeho činnosti ustává až nemá žádný vliv. Hypofýza produkuje hormon růstu somatotropin. V období dospívání se začínají uplatňovat pohlavní hormony. Androgeny (samčí) a estrogeny (samičí) řídí sexuální pochody v těle a mají vliv na rozvoj druhotných pohlavních znaků. Ze samčích hormonů je nejdůležitější testosteron, produkují jej varlata. U mladých samců podporuje růst, u dospělých je činnost tohoto hormonu limitována. Výkrm kanečků je efektivnější a ekonomičtější, ale překážkou je pach masa způsobený androstenonem, skatolem a indolem. Zápachu se předchází kastrací kanečků, kteří jsou určeni pro výkrm. Snížení intenzity zápachu je možné při nepřekročení určitého věku a hmotnosti. Samičí estrogeny taktéž podporují růst (Pulkrábek a kol., 2005). Genetika Genetické založení jedince umožňuje, aby se růst opakoval dle předků a řídil se určitými vymezenými, druhovými zvláštnostmi. Vlivem různé přeměny látek, činností žláz s vnitřní sekrecí, nervové soustavy vznikají diference mezi primitivními a kulturními plemeny prasat. Stejně tak mezi pozdními a ranými plemeny, jak v utváření těla, tak i užitkovosti (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Hybridizace Významnou součástí zvyšování produkce hospodářských zvířat je hybridizace, která umožňuje projev heterozního efektu. Výsledek heteroze závisí na volbě plemen a jejich vlastnostech, tak i na podmínkách vnějšího prostředí (Šprysl a kol., 2008). V porovnání s čistokrevnými zvířaty dosahují hybridi vyššího průměrného přírůstku a jsou odolnější. Příbuzenská plemenitba naopak působí škodlivě a růst zpomaluje (Herzog a kol., 1957). Hybridizace se zabývá využíváním rozdílů mezi populacemi a jejich kříženci. Dobré odhady genetických parametrů jsou počátkem jejich optimalizace. Hybridizaci lze chápat jako záměrné křížení, které maximalizuje heterozní efekt. Heterozní efekt je možné vyjádřit ziskem, ten je srozumitelný šlechtitelům i producentům. Pro výběr plemen k hybridizaci nebo šlechtění se musí: 17

- Využívat plemena, která již dosáhla velmi dobré užitkovosti - Používat plemena (linie), která jsou co nejvíce rozdílná, aby bylo možno využít velké genetické variance - Zvolit dostatečný počet plemen (linií), aby bylo dosaženo širokého spektra kombinací - Uvnitř plemen využitých k hybridizaci udržovat co nejmenší genetické rozdíly, čímž je zúžen genetický rozptyl kříženců, což má příznivý vliv na uniformitu finálních hybridů (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Sládek a kol. (2008) sledovali růstovou schopnost dvou meziplemenných kombinací (ČBU x ČL) x D a (ČBU x ČL) x (H x Pn). Byly prokázané vyšší průměrné denní přírůstky u kombinace (ČBU x ČL) x D oproti kombinaci (ČBU x ČL) x (H x Pn) (Sládek a kol., 2008). Pro užitkové křížení se využívá čistokrevných plemen, která se dělí na mateřská a otcovská. Šlechtění plemen mateřských je zaměřeno především na vynikající reprodukční schopnosti, výbornou růstovou schopnost při nízké spotřebě krmiva, dobré parametry jatečné hodnoty při velmi dobré kvalitě masa, odolnost proti stresu, přizpůsobivost k chovu ve všech typech technologií, velký tělesný rámec, dobrý zdravotní stav a pevnou konstituci, velmi dobré utváření a funkčnost končetin, vhodnost kanců pro inseminaci. Pro tvorbu finálních hybridů prasat se v mateřské pozici využívají kříženky plemen české bílé ušlechtilé (ČBU) a česká landrase (ČL). Šlechtění plemen otcovských je orientováno hlavně na výbornou jatečnou hodnotu, velmi dobrou růstovou schopnost a konverzi živin, přiměřenou reprodukční schopnost, dobré zdraví a pevnou konstituci, střední až velký tělesný rámec, dobré utváření a funkčnost končetin, vhodnost kanců pro inseminaci. Do otcovské pozice při tvorbě finálních hybridů používáme plemena duroc (D), bílé otcovské (BO) a pietrain (Pn) (Pulkrábek a kol., 2005). Vliv pohlaví Z vnějších činitelů, které mají vliv na výkrmnost je nutné zmínit rozdíly mezi pohlavími. Do průměrné hmotnosti 50 70 kg je rozdíl mezi pohlavími i kastráty neznatelný. Později dochází k vyšší intenzitě látkové výměny a rozdíly jsou 18

významnější (Šprysl a kol., 2008). Nejvyšší hodnoty růstu vyjádřené průměrnými denními přírůstky byly prokázány u vepříků, dále u kastrátů (vepři a nunvy) a nejmenší růstovou schopnost měly prasničky (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Vyšší průměrná porážková hmotnost bývá dosažena u vepříků oproti prasničkám. Prasničky mají ve shodném věku nižší porážkovou hmotnost než vepříci z důvodu nižší růstové schopnosti. U prasniček však byl zaznamenán vyšší podíl svaloviny průměrně o 2 % než u vepříků. Z těchto výsledků je zřejmá vyšší růstová schopnost vepříků než prasniček. Tohoto lze využít k oddělenému výkrmu dle pohlaví. Tím by mělo být dosaženo optimalizace porážkové hmotnosti i podílu svaloviny jatečných prasat (Sládek, Mikule, Jaglarzová, 2012). Vepříci dosáhnou v průměru o 10 dní dříve porážkové hmotnosti oproti prasničkám. Více zmasilé JUT prasniček lze využít jako maso výsekové, zatímco JUT vepřů je vhodné jako maso výrobní k dalšímu zpracování. I pokus Latorra, García-Belenguera, Arina (2008) dokazuje vyšší růstovou schopnost vepříků oproti prasničkám. Vepříci měli průměrný denní přírůstek vyšší o 33 g. Vepříci nedosahují takové zmasilosti jako prasničky, což tento výzkum taktéž potvrzuje. Sládek a kol. (2008) udávají ve výkrmu prasat o 40 g vyšší průměrný denní přírůstek u vepříků než u prasniček. Roztříděním prasat dle pohlaví se snižuje i sociální napětí (především ve velkokapacitních stájích), což má pozitivní dopady na produkční schopnost prasat (Koucký, 2013). Také výběr selat k výkrmu má vliv na růstové schopnosti prasat ve výkrmu. Počet, hmotnost a životaschopnost selat při narození má velký ekonomický význam pro chovatele. Pokud má sele po narození méně než 1 kg, dojde později pravděpodobně k úhynu. Pro předvýkrm a následný výkrm jsou vhodná selata s hmotností od 1,3 kg do 1,6 kg (Čechová, Mikule, Tvrdoň, 2003). Pokud jde však o porodní hmotnost a její vazbu na poměr tuku a svalu v jatečně upraveném těle, těžší selata vykazovala lepší růst. Ovšem tato těžší selata, nevykazovala lepší jatečnou výtěžnost ani kvalitu masa (Sundrum a kol., 2011). 19

3.1.2.2.2 Vnější faktory Mikroklimatické podmínky Mikroklimatické podmínky mohou výrazně ovlivnit konverzi živin, užitkovost a zdravotní stav zvířat. Na náhlé změny teplot reaguje organismus termoregulačními mechanismy. Na postupné a déletrvající změny reagují zvířata adaptačními mechanismy. V intenzivních produkčních stájích prasat je teplota jedním z nejvýznamnějších stresorů. Teplotní stres má mnoho vazeb na vrozenou i získanou imunitu organismu prasat. Dlouhodobé vystavení stresu z horka ohrožuje stav imunity, takže zvířata jsou mnohem náchylnější k jiným stresorům nebo specifickým chorobám (Moscati a kol., 2006). Dále pokud se teplota zvýší nad optimum, dochází ke snížení příjmu krmiva nebo může dojít až k přehřátí organismu. Jestliže teplota klesne pod hranici optima, projeví se to hlavně snížením konverze živin nebo až narušením zdravotního stavu. (Novák a kol., 2001). U nezapuštěných a březích prasnic je optimální teplota mezi 17 20 C. V porodnách u prasnic je optimální teplota kolem 18 C. Pro selata je vhodná teplota 22 38 C. V dochovu by měla být teplota 20 26 C a nejméně náročná jsou prasata ve výkrmu, kterým stačí 16 C. Světelné podmínky působí na růst prasat stimulačně. Nedostatek světla má vliv na poruchy přeměny látek, tkáně obsahují více vody a méně popelovin. Při nedostatku světla dochází k ztenčování stěny dlouhých kostí a narůstání lebky do délky. Celkově se při nedostatku světla narušuje harmonický růst těla prasat. Naopak příznivý vliv slunečního záření se projevuje nejvíce u odchovávaných selat v létě a v zimě (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Vliv vlhkosti vzduchu se hodnotí jen v extrémních podmínkách. Suchý vzduch (pod 35 %) vysušuje sliznice zvířat, ale i zvyšuje prašnost v objektech, která působí negativně na dýchací orgány zvířat, ale i lidí. Pokud vlhkost vzduchu přesáhne 85 % dochází ke kondenzaci páry na povrchu stěn a stropů. Rychlost proudění vzduchu je třeba vždy posuzovat vzhledem k teplotě vzduchu. S růstem rychlosti proudění vzduchu se zvyšují ztráty tepla z těl zvířat. Při vysokých teplotách je naopak vhodné zvýšit proudění vzduchu ve stáji (Novák a kol., 2001). 20

Ustájení Ustájení ovlivňuje významnou měrou růst prasat. Na růstovou schopnost prasat má vliv technologie ustájení, krmení, napájení, odkliz exkrementů i ventilace ve stájích. Nejlepším opatřením pro dobré zoohygienické podmínky je turnusový způsob chovu. Při turnusovém vyskladňování prasat zůstává stáj prázdná a je možná dokonalá asanace stájového prostředí, tím je zabráněno stájové únavě. Dalším hlediskem majícím vliv na růst je systém plných stěn mezi kotci, kde nedochází ke kontaktu mezi prasaty a přenosu exkrementů do vedlejších kotců. Snižuje se riziko přenosu kontaktních onemocnění. Důležitý je taktéž počet prasat v kotci či sekci. Riziko nákazy zvyšuje hustota zvířat na jednotce plochy. Rovněž není vhodné jednotlivé skupiny míchat nebo kombinovat, neboť tím dochází k nežádoucímu stresu (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Počet zvířat v kotci má velký vliv na průměrný denní přírůstek, jakož i na konverzi živin. Prasata v menších počtech (20 ks) mají vyšší průměrný denní přírůstek a lepší konverzi živin než prasata v početnějších skupinách. Stejně tak prasata v početně menších skupinách netrpěla tak výrazně kulháním a jinými úrazy. Početnější skupiny zvířat mají i jiné chování než zvířata v menších počtech. Celkově prasata ve větších počtech žerou kratší dobu a častěji než prasata v menších kotcích, kde je tomu přesně naopak. Velikost skupin nemá rozdílný vliv na vepříky či prasničky (Street a Gonyou, 2008). Mezi další faktory ovlivňující růst zvířat patří složení stájového vzduchu, proudění vzduchu, větrání a prašnost ve stáji, vliv ošetřovatele a zdravotní stav. Uplatněním těchto charakteristik přispívá chovatel k pohodě zvířat a k následnému optimálnímu využití produkčních schopností prasat (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). 3.1.2.3 Výživa a krmení prasat Vzhledem k produkci masa patří prasata mezi nejvýkonnější druhy hospodářských zvířat. Prasata se vyznačují dobrým využitím živin, velkou schopností syntézy proteinu a vlastnostmi jako jsou plodnost, ranost, krátké období březosti a vysoká výtěžnost (Lád, 2004). Význam živin pro prasata je poněkud jiný než u ostatních druhů hospodářských zvířat. Jde především o aminokyseliny, energii, vápník, fosfor, železo a vitamíny. Při zabezpečování krmení pro prasata je nutné, zaměřit se na krmnou dávku komplexně, 21

aby byl zajištěn odpovídající přívod živin (Pulkrábek a kol., 2005). Výživná hodnota je tvořena obsahem energie, živin a všech látek, které jsou třeba pro růst a vývin těla. Dále je výživná hodnota dána chemickými, fyzikálními a dietetickými vlastnostmi a působením krmiva na zvíře. Živiny ve výživě prasat Dusíkaté látky jsou jedny z nejdůležitějších živin a jsou složené z aminokyselin. Prase nemá specifickou potřebu bílkovin, ale aminokyselin. Dosažení určitého množství aminokyselin je spojené i s hladinou dusíkatých látek, proto se uvádí i tento faktor. Je-li část potřeby aminokyselin kryta syntetickými přípravky, lze obsah dusíkatých látek snížit, což se následně projeví ve snížené produkci dusíku v exkrementech (Lád, 2004). K zajištění normálních životních funkcí vykrmovaných prasat je potřebné doplnit 10 aminokyselin (esenciální). Kromě toho je nutný přívod dalšího dusíku formou neesenciálních aminokyselin. Potřeba aminokyselin je do určité míry závislá na genotypu (Šimek, 1998). V krmných směsích je první limitující aminokyselinou lyzin, dále threonin, methionin a cystin. Obiloviny, jenž tvoří 60 80 % krmných směsí trpí na nedostatek lyzinu. Při sestavování krmné dávky je pak třeba využít krmiva s větším obsahem lyzinu, jako je např. sojový extrahovaný šrot, luskoviny nebo krmiva živočišného původu. Sacharidy tvoří největší část bezdusíkatých látek. Sacharidy mají v organismu především energetickou funkci, hradí asi 50 % energie. Přebytek sacharidů se v těle ukládá jako tuk. Zvláštní význam má glukóza, zvířata si vytváří okamžité zásoby cukrů ve formě glykogenu. Jeho obsah v játrech je 1 3 % hmotnosti zvířat. Ve výživě monogastrů mají největší význam škroby, jsou obsažené především v bramborách a zrninách. Tuky jsou nejvýznamnější zdroj energie. V organismu zvířete plní funkci zásobní, ochrannou, energetickou. Tuk má oproti jiným živinám dvojnásobnou energetickou hodnotu. Zároveň s tuky se do těla dostávají vitaminy A, D, E, K, které jsou v tucích rozpustné. Tuky se vlivem teploty a světla rychle rozkládají, tím je jejich skladovatelnost omezena. Pokud by byly tuky krmeny po době použitelnosti, docházelo by k dietetickým poruchám. Složení a původ tuku v krmné dávce má vliv na složení a jakost tuku ve zvířecím těle po porážce. Použití tuku řepkového, lněného a slunečnicového (kyselina olejová) vytváří v tělech zvířat tuk měkčí konzistence. Tuky 22

krmiv s kyselinou palmitovou vytváří tuk tvrdší konzistence. Vlákninu lze nalézt jedině v rostlinách, hlavní složky vlákniny jsou celulóza, hemicelulóza a lignin. Pro prasata je nejlépe stravitelná celulóza a hemicelulóza. Lignin je pro prasata takřka nestravitelný. V krmné dávce prasat není třeba řešit nedostatek vlákniny, prase neumí efektivně využívat objemná krmiva. Objemná krmiva u prasat mají pouze dietetický význam a ovlivňují pocit nasycení. V efektivních chovech je však nevhodné využívat objemná krmiva. Minerální látky se podílejí na mnoha důležitých pochodech v organismu zvířat. Jsou nenahraditelné při vývinu kostry, ale i pří přeměně látek. Udržují rovnováhu v těle, podílejí se na tvorbě enzymů, hormonů, vitaminů, hemoglobinu a na jiných nezbytných funkcích pro život. Každý jednotlivý prvek má v organismu svoji specifickou funkci. V krmné dávce by měly být minerální látky zastoupeny nejen dostatečně, ale i ve správném poměru, neboť mezi těmito prvky jsou antagonistické a synergické vazby. Přebytek nebo nedostatek nějakého prvku vyvolává nedostatek dalšího. Zhruba 90 % požadavku prasat na minerální látky je uhrazeno z živin krmné dávky a zbytek musí být doplněn minerálními krmnými přísadami (Lád, 2004). Chrom je esenciálním prvkem důležitým pro růst a metabolismus zvířat. Chrom je prvkem glukozového tolerančního faktoru, umožňuje průchod inzulinu přes buněčnou membránu a pomáhá přenosu glukózy do tkání. V krmných dávkách zvyšuje chrom podíl masitých částí v tělech rostoucích prasat (Šimek, 1998). Doplněk chromu v krmné dávce prasat celkově zlepšuje zdravotní stav zvířat a má pozitivní vliv na plodnost prasnic (Campbell, 2007). Vápník a fosfor mají velký vliv na vývin a zachování kosterního systému, jsou nezbytné pro růst a mineralizaci kostí. Poměr vápníku a fosforu je důležitý pro dobré využití každého prvku (Lád, 2004). Je prokázáno, že prasata krmená s deficitem fosforu v krmné dávce mají menší a méně pevné kost, než prasata krmená optimální krmnou dávkou. Naopak nadbytek fosforu v krmivu zapříčiňuje zvýšenou tvorbu kostní tkáně, kosti se stávájí silnějšími. Silné kosti jsou však více lámavé (Petersen a kol., 2010). Sodík je důležitý kationt v těle, chlor je významný aniont žaludečních šťáv. Přídavek 0,35 % chloridu sodného je dostatečný pro rostoucí prasata. Draslík je v tělech prasat třetím z nejvíce zastoupených prvků. V krmných dávkách na bázi obilovin je jeho potřeba dostatečně kryta. Železo je velmi důležité pro selata, sele nemá zásoby v těle a nízký obsah 23

v mléce může způsobit anémii. Nedostatek železa se léčí různými přídavky, vysoký obsah železa mají krmiva živočišného původu. Vitamíny jsou pro prasata ve výkrmu a zvláště pro prasata v reprodukci nepostradatelné. Vitamin A je podstatný pro funkce epitelu, pro reprodukci a růst. Vitamin D je významným činitelem při utváření kostry. Vitamin E patří k důležitým činitelům pro reprodukci a působí jako antioxidant. Nedostatek vitaminu E se projevuje horším zabřezáváním a snížením imunity. Při nevhodném skladování a nedodržení postupu při granulaci může docházet k degradaci vitaminů. Krmné doplňky jsou látky využívané k ovlivnění vlastností krmiv, naplnění požadavků zvířat, zvýšení živočišné produkce a podílí se na zajištění potřeb výživy zvířat a na zmírnění negativních vlivů exkrementů zvířat nebo mají vliv na životní prostředí zvířat. Antimikrobiální růstové stimulátory ovlivňují příznivě pochody ve střevech, což má za efekt zvýšení užitkovosti zvířat. Účinek výživových antibiotik záleží na úrovni chovu a výživy. Příznivý efekt lze nejlépe pozorovat při horších hygienických podmínkách a při nižší úrovni výživy. V takových podmínkách se zlepšuje produkce, konverze krmiva a zároveň se sníží úhyny zvířat a zlepší se zdravotní stav. V současnosti je používání krmných antibiotik předmětem sporů a pravděpodobně bude vydán seznam přijatelných aditiv. Významnou funkci těchto aditiv budou plnit probiotické přípravky, enzymy a fytogenní doplňky. Probiotika využívají přirozené fyziologické funkce a následně zvyšují produkční schopnosti zvířat. Probiotika nejsou organismu cizí a nemají žádné negativní účinky. Probiotika a prebiotika ovlivňují složení střevní mikroflóry prasat ve prospěch zvířecího organismu. Enzymy jsou vytvářeny fermentačně z izolovaných produkčních mikroorganismů. Pro prasata jsou vhodné multienzymové preparáty. Jedná se o doplňky určené ke zvýšení stravitelnosti a využitelnosti živin. Rostlinná aditiva a jejich účinek vězí ve výživovém, biodynamickém a profylaktickém potenciálu léčivých rostlin a koření. Změnou mikrobiální aktivity a zvýšením sekrece trávicích šťáv zvyšují využitelnost živin (Lád, 2004). Fytogenní aditiva ovlivňují kladným způsobem mnoho procesů v organismu zvířat. Rostlinné doplňky zlepšují tvorbu trávení, zvyšují cirkulaci v krevním řečišti, snižují produkci amoniaku, pozitivně ovlivňují střevní peristaltiku, působí antibakteriálně a mohou 24

podporovat apetit zvířat. Jako rostlinná aditiva se využívají peprmintový a oreganový olej, černý pepř, česnek, řebříček, pelyněk, yucca, kaštany, lněné semeno, citrusové plody aj. Tyto rostliny působí na organismus zvířat látkami jako jsou éterické oleje, flavonoidy, taniny, saponiny, alkaloidy, hořčiny, ostré a hlenotvorné látky (Nehasilová, 2003). Zchutňovadla pozitivně ovlivňují chuť a vůni krmiv. Konzervanty jsou látky usmrcující bakterie a plísně nebo zastavují jejich množení a růst. Využívají se látky snižující ph jako například kyselina benzoová a octová (Lád, 2004). Voda je často opomíjeným prvkem výživy prasat, ve skutečnosti je však jednou z nejdůležitějších živin. Voda tvoří 70 % těla a úbytek již 1/10 způsobuje smrt. Naproti tomu ½ úbytek dusíkatých látek nebo úbytek téměř všeho tuku smrt nezpůsobí. Příjem vody prasaty je různý a závisí na fyziologických potřebách, teplotě, vlhkosti, krmení, průtočnosti napáječek, ustájení a na individualitě jedince. Poměr vody ke spotřebovanému krmivu je většinou 2:1. Tento poměr je vyšší u selat a nižší u starších prasat. Z tohoto plyne, že voda je třeba ke konání mnoha fyziologických a biologických funkcí, k udržování tělní teploty, homeostáze, exkrece a k dosažení pocitu nasycenosti. Prasata mají nižší příjem vody při krmení ad libitum, při restringovaném krmení mají naopak vyšší potřebu vody. Při snížení denního příjmu krmiva pod 30 g/kg živé hmotnosti dochází u prasat k chorobné žíznivosti. Zvýšenou potřebu vody mají prasnice, které jsou ustájené v boxech. Potřebu vody ovlivňuje i množství a kvalita proteinů v krmné dávce. Ztráty vody probíhají pomocí dýchání, pocení, výkaly a močí. Neomezený příjem vody zlepšuje podmínky výživy a prostředí. Pomocí dostatku vody lze udržet vodní rovnováhu a tím ovlivňovat pozitivně užitkovost (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Krmné směsi pro prasata se dělí na kompletní a doplňkové Kompletní krmná směs je ta, jenž zajišťuje úplnou výživu prasete. Je to směs krmiv, která jsou namíchána tak, aby splňovala potřebu zvířete obsahem živin, ale i zajišťovala chutnost. Prase musí být schopno přijímat krmivo bez další úpravy. Tyto kompletní krmné směsi není vhodné doplňovat dalšími krmivy. Největší část kompletních směsí zaujímají zrniny, jejich podíl je 70-90 % z objemu. Dále bílkovinná krmiva jako je sója, rybí moučky, krmné kvasnice a sušené 25

odstředěné mléko. Další důležitou složkou jsou minerální a vitaminové doplňky, ty podporují vývin těla a zdraví zvířete. - A1 je určená pro výkrm prasat o hmotnost 15 kg až do 30 35 kg živé hmotnosti - A2 je určená pro výkrm prasat od 30 35 kg do 60 65 kg živé hmotnosti - CDP je určená pro výkrm prasat nad 60 65 kg živé hmotnosti (Hájek, 1992). Moderní genotypy prasat mají nejintenzivnější tvorbu svalstva v hmotnosti od 35 70 kg, později se začíná více ukládat tuk. Vepříci mají od 70 kg živé hmotnosti vyšší žravost, ale ukládají více tuk, prasničky mají nižší žravost, ale ukládají více svaloviny. Z těchto důvodů se využívá řízeného krmení prasat. Vepříkům se od 70 kg hmotnosti omezuje dávka KKS na 2,7 kg/den. Prasničky mají adlibitní přístup ke krmení (Stupka, Šprysl, Čítek, 2013). Doplňkové krmné směsi jsou určeny ke krmení s ostatními krmivy, většinou statkovými. Doplňují obsah minerálů, živin a vitamínů, které chybějí v krmné dávce. Technika krmení prasat ve výkrmu Způsob krmení přímo souvisí se zařízením stájí a mechanizací prací. Je možné vybrat si z několika alternativ: mokré nebo suché krmení, sypká nebo granulovaná směs, dávkované krmení nebo ad libitum. Pokud jde o suché a vlhčené krmení, oba způsoby mají své výhody i nevýhody. Nelze jednoznačně říci, který způsob je lepší. Výhodou mokrých nebo vlhčených krmiv je nízká prašnost ve stáji, možnost podávat krmení teplé a přidávat další komponenty. Naopak při krmení suchou cestou, můžeme využít vyšší stupeň automatizace a mechanizace (Hájek, 1992). V pokusech VÚCHP v Kostelci nad Orlicí byl zkoumán vliv suchého a vlhčeného krmení na konverzi živin, průměrný denní přírůstek a jatečná hodnota. Nejlepších výsledků bylo dosaženo při krmení směsí vlhčených vodou v poměru 1:2,7. Velice příznivá byla konverze živin (Lád, 2004). Tekuté krmení je vhodné pro farmy s vysokým počtem zvířat. Nevýhodou tohoto systému je nutnost dodržet, při současném krmení všech prasat požadovanou délku koryta na prase. V současné době je možnost doplňovat krmivo a hlídat jeho hladinu pomocí čidel. Tekuté krmení prasat je vhodné provozovat na částečně zaroštovaných nebo celoroštových podlahách, při počtu 15 20 kusů prasat v kotci 26

(Pulkrábek, 2005). Ve své práci uvádí Canibe a Jensen (2003), že konverze krmiva na kg přírůstku je horší u tekutého krmení oproti suchému krmení. Z této studie vyplývá i nevýrazný rozdíl mezi průměrnými denními přírůstky u krmení v tekuté formě proti krmení v suchém stavu. Pokud se jedná o jatečnou hodnotu, diference nejsou patrné. I z dalšího pokusu plyne neefektivnost tekutého krmení. Tekuté krmení nezvyšuje růst prasat, ale v podstatě může rychlost růstu i snížit. Krmení tekutou formou je také nehospodárné, protože konverze živin na kg přírůstku je horší. Autoři tohoto výzkumu obecně tvrdí, že tekuté krmení nemá žádnou pozitivní vlastnost ve výživě odstavených prasat (Lawlor a kol., 2002). Granulování krmných směsí Touto úpravou krmných směsí se snižuje plýtvání krmivy, snižuje se prašnost a dehomogenizace krmiva. Zlepšuje se stravitelnost jednotlivých živin, prasata přijmou při stejném objemu krmné dávky více živin. Parvu a kol. (2008) na svém výzkumu zaměřeném na krmení suchou, vlhčenou a suchou granulovanou cestou sledovali průměrné denní přírůstky, příjem krmiva a konverze krmiva na kg přírůstku. Průměrné denní přírůstky byly o 13 % vyšší ve skupině prasat krmenými granulovanou směsí proti prasatům krmeným vlhčenou a suchou směsí. Příjem krmiva byl taktéž nejvyšší u prasat s krmnou granulovanou dávkou, v suchém stavu byl příjem nižší a nejnižší příjem krmiva byl ve vlhčeném stavu. Pokud jde o konverzi krmiva na kg přírůstku, ta byla nejvyšší u prasat krmených suchou cestou, poté u prasat krmených granulovaným krmivem a nejnižší u skupiny prasat krmených vlhčeným krmivem. Počet denních krmení Názory na počet denních krmení se značně liší. Hovoří se o tom, že nižší počet krmení 2x denně nebo i 1x denně nemá negativní vliv na konverzi živin ani na jatečnou kvalitu. V praxi se však takto nízký počet krmení nepoužívá. Technologické systémy na to nejsou uzpůsobeny, zvířata více roznáší krmivo po kotci a zhoršují se hygienické podmínky. Nejvýhodnější se jeví krmení 3x až 4x denně. Při častějším krmení by byla zvířata často rušena. Počet denních krmení významně neovlivňuje jatečnou hodnotu ani zpeněžování. Schneider a kol., (2011) zkoumali rozdíly mezi počtem krmení 2x a 6x denně. Z jejich pokusů vyplynulo, že prasata krmená 6 x denně měla vyšší průměrný 27

denní přírůstek a i lepší využití živin než prasata krmená 2 x denně. Vícečetné krmení pozitivně ovlivňuje tok trávicích enzymů v tenkém střevě a zvyšuje sekreci slinivky břišní jakož i zlepšuje stravitelnost krmiv. Další výhoda častého krmení prasat je neplýtvání krmivem prasaty. Taktéž bylo zjištěno, že prasata krmená 6x denně tráví daleko více času krmením než prasata krmená 2 denně. Prasata častěji krmená trávila méně času ležením. Naproti tomu Hessel a kol., (2006) v jejich pokusu a srovnání restringovaného krmení 3x a 9x denně zjistili následující. Dle nich jsou prasata krmená častěji taktéž aktivnější co se týká krmení. Ovšem častější krmení vede k většímu konkurenčnímu boji o krmivo. Časté krmení v kombinaci s omezenými dávkami vede k větší agresivitě prasat a vícečetným poraněním. Možnost vynechání krmení se z hlediska ošetřování prasat zdá být výhodné. Dle některých názorů by mělo toto přispět ke zvýšení žravosti prasat v následujícím období. Skutečnost je však taková, že vynechání i jednoho krmení způsobí snížení přírůstku a vede ke zvýšení spotřeby krmiva na kg přírůstku. Jediná možnost je vynechání krmení za předpokladu zvýšení dávky krmiva před tímto půstem. Organizačně a technologicky však tento systém není příliš vhodný, obzvláště ve velkých kapacitách (Hájek, 1992). Tab.2: Vliv počtu krmení na užitkovost ve výkrmu (Lád, 2004) Spotřeba směsi na kg přírůstku Průměrný denní přírůstek Počet krmení za den kg relativní % kg relativní % 1 3,79 100,00 0,669 100,00 2 3,80 100,26 0,669 100,00 3 3,54 93,40 0,707 105,68 4 3,35 88,39 0,739 110,46 5 3,42 90,24 0,725 108,37 Krmení ad libitum nebo limitované krmení Denní dávkování krmiva ovlivňuje významně užitkovost i jatečnou hodnotu prasat. Adlibitní krmení znamená, že prase žere podle potřeby. Restriktivním krmením je přiděleno prasatům co nejoptimálnější množství krmiva. Krmení ad libitum (bez omezení) zvyšuje denní přírůstky, ale zároveň zvyšuje spotřebu krmiv na kg přírůstku a 28

zvyšuje procento tuku. Restriktivní krmení zajišťuje cílené krmení, které snižuje ztráty krmiv (Lád, 2004). 3.1.3 Jatečná hodnota Jatečná hodnota je podíl masa a tuku. Vyjadřuje se podílem hlavních masitých částí v procentech z hmotnosti půlky prasete za studena, hmotností kýty s kostmi v procentech z hmotnosti půlky prasete za studena, plochou příčného řezu MLLT a průměrnou výškou hřbetního tuku. Na jatečné hodnotě se podílejí i kvalitativní znaky masa, hlavně světlost barvy, ph a schopnost masa vázat vodu. Jatečná hodnota je určena těmito ukazateli - Jatečná výtěžnost - Poměr masitých, tučných a méněcenných částí - Kvalita jednotlivých partií Jatečná výtěžnost je definována jako poměr JUT (jatečně upravené tělo) za tepla k porážkové hmotnosti. V závislosti na hmotnosti prasat se pohybuje od 72 % do 84 %. Po porážce se prasata rozdělují na dvě půlky, přitom musí být na obou půlkách viditelné obratle. Porážková hmotnost je hmotnost snížená o srážky na nakrmenost. Jatečně upravené tělo je hmotnost dvou k sobě patřících půlek s hlavou a kůží, bez štětin, bez výkrojů ušních a očních, bez mozku, míchy, jazyka, bránice, bráničního pilíře, ledvin, plsti, pohlavních orgánů, špárků, orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní vyňatých i s přirostlým tukem. Tato hmotnost se zjišťuje vážením do 45 minut po porážce. Výtěžnost jatečných půlek ve vychladlém stavu (24 hodin po porážce) bývá o 2 % nižší. Jatečnou hodnotu můžeme klasifikovat z hlediska kvantitativního a kvalitativního Kvantitativní ukazatelé: - Podíl libového masa v % - SEUROP systém - Podíl libového masa v % - zkoušky vlastní užitkovosti - Průměrná výška hřbetního tuku v mm zkoušky vlastní užitkovosti 29

Při detailních rozborech jsou sledovány - Cenné části kýta, pečeně, krkovička, plec v kg - Méněcenné části bok, paždík, lalok, kolínka v kg - Jatečné odřezky hlava, nožičky, ocásek v kg - Tučné části tukové krytí hlavních masitých částí, plstní sádlo v kg - Poměr masa a tuku v jatečné půlce v % - Poměr masa a kostí v % (Pulkrábek a kol., 2005). 3.1.3.1 Hodnocení jatečných prasat Kvalita jatečných těl prasat je dána hlavně podílem tkáně svalové, tukové a kostní. Pro zpeněžování prasat je podíl svalových a tukových tkání hlavním ukazatelem. V zemích EU se klasifikace jatečných půlek provádí pomocí systému SEUROP (do roku 1997 EUROP). Hlavním prvkem pro zařazení do obchodních tříd je podíl libového masa v celé jatečné polovině (Šimek, 1998). Povinnost klasifikace se vztahuje na všechny jatečné provozy ve kterých se poráží 100 a více prasat za týden v ročním průměru. Tato nutnost se nevztahuje na jatky, kde se v jejich chovatelských prostorách prasata narodila a byla vykrmena, přičemž z nichž získaná JUT se bourají, tudíž nejsou předmětem obchodu. Metody klasifikace jatečných těl prasat Zatřídění do jakostních tříd se provádí dle: - Hmotnosti JUT - Podílu svaloviny - Kategorie nebo pohlaví Zásady zpeněžování jatečných prasat vycházejí z prováděcí vyhlášky ministerstva zemědělství č. 194/2004 Sb. O způsobu provádění klasifikace JUT zvířat a jejich cílem je dodržování těchto zásad: 30

- Prasata před porážkou na jatkách musí být ustájena odděleně v ucelených skupinách, jejich identita musí být zjistitelná až do ukončení porážky, veterinární prohlídky a zařazování do obchodních tříd - Označení zvířat musí být shodné s průvodními doklady - Dodávky lačných zvířat na jatky, prasata nejsou krmena posledních 12 hodin před porážkou - Nakoupená prasata nesmí být krmena krmivy s nežádoucími účinky na jakost masa, tuku a ostatních jatečných produktů - Prasata jsou zařazována dle zdravotní nezávadnosti nesmyvatelnou a nerozmazatelnou barvou na kůži a kýty nebo zadní nožičky každé půlky prasete. Prasata jsou označena písmenem třídy jakosti a procentuálním zastoupením svaloviny. Klasifikační protokol Klasifikační protokol vystavuje klasifikátor. Protokol se zpracovává pro celý soubor prasat od jednoho dodavatele v jeden den. Klasifikátor uchovává originál protokolu po dobu 6 měsíců od data vystavení a jednu kopii protokolu předává dodavateli. Protokol obsahuje: - Osobní číslo klasifikátora - Klasifikační metodu - Datum klasifikace - Údaje o dodavateli - Adresu jatečného provozu - Pořadová čísla prasat - Třídu jakosti - Podíl svaloviny - Tloušťku sádla, včetně kůže v mm 31