PROBLEMATIKA LEXIKÁLNÍHO PRAVOPISU V POROVNÁNÍ ZÁKLADNÍ A STŘEDNÍ ŠKOLY

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka a literatury MICHAELA DAVIDOVÁ III. ročník prezenční studium Obor: český jazyk výchova ke zdraví PROBLEMATIKA LEXIKÁLNÍHO PRAVOPISU V POROVNÁNÍ ZÁKLADNÍ A STŘEDNÍ ŠKOLY Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc. PhDr. Milena Krobotová, CSc. Olomouc 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jen materiály uvedené v seznamu literatury. V Olomouci dne 30. března 2012

Poděkování Děkuji Doc. PhDr. Mileně Krobotové, CSc., za cenné rady a připomínky, které mi poskytla v průběhu přípravy a psaní mé bakalářské práce. Dále děkuji zaměstnancům oslovených škol a jejich studentům za ochotu a spolupráci při realizaci uvedeného průzkumu.

Obsah Úvod 7 1 Lexikální pravopis.. 8 1.1 Pravopis i/í, y/ý.. 8 1.2 Pravopis u/ú/ů...... 11 1.3 Pravopis skupin bě, pě, vě, mě... 12 1.4 Předloţky s (se), z (ze)... 13 1.5 Předpony s- (se-), z- (ze-). 13 1.6 Střídání délky při tvoření slov.. 14 1.7 Pravopis souhláskových skupin... 15 1.8 Přejatá slova.. 15 1.9 Psaní velkých písmen... 16 1.10 Zkratky a značky. 17 1.11 Dělení slov.. 18 2 Pravopisná cvičení náměty pro pedagogickou praxi... 20 2.1 Pravopisné diktáty 20 2.2 Tvořivá cvičení. 22 2.3 Doplňovací cvičení... 22 3 Průzkum... 25 3.1 Dotazník na základní škole... 26 3.2 Dotazník na střední škole. 27 3.3 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis i, y na základní a střední škole.... 28 3.4 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis u, ú, ů na základní a střední škole... 29 3.5 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis ě, je na základní a střední škole 31 3.6 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis ě, ně na základní a střední škole.... 32 3.7 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis s, z na základní a střední škole... 34 3.8 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis velkých písmen na základní a středné škole... 35

3.9 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis zkratek na základní a střední škole. 37 3.10 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis dělení slov na základní a střední škole... 38 Závěr.. 40 Seznam použité literatury... 42 Přílohy... 44 Anotace.. 45

Učení je zjišťování toho, co uţ víme. Činy jsou důkazem toho, ţe to víme. Vyučování je připomínání ostatním, ţe to vědí stejně dobře jako my. Všichni se máme co učit, uskutečňovat a vyučovat. 1 Richard Bach 1 SVOBODA, Martin. Citáty slavných osobností [online]. C2007-2012. Dostupné na www: http://citaty.net/autori/richard-bach/

Úvod Většina naší populace pokládá pravopis za sloţitý a nezvladatelný. Význam pravopisu však nemůţeme přeceňovat, ale ani podceňovat. Mezi základní znaky všeobecné vzdělanosti ţáků totiţ určitě patří kvalitní osvojení a uţívání mateřského jazyka v mluvené i psané podobě. Zároveň tím odráţí i obraz kulturní úrovně a vyspělosti. Pravopis však ţákům činí obvykle největší problémy jiţ na 1. stupni základní školy. Zprvu jim s osvojením pravopisných jevů pomáhají rodiče a učitelé, ale s přibývající náročností učiva ve vyšších ročnících se u ţáků začínají vyskytovat potíţe s pochopením některých zásad při psaní obtíţnějších pravopisných jevů a narůstá jejich negativní postoj k českému jazyku. Důsledkem jsou špatné výsledky při jejich hodnocení. Málokterý ţák ovládá uvědoměle český pravopis. Většinou jej řeší spíše intuitivně. A protoţe nechceme, aby pravopis patřil mezi obávané a nepříjemné jazykové učivo, pokusíme se široké veřejnosti pomoci si mateřský jazyk osvojit prostřednictví předloţené bakalářské práci. Úvodní kapitoly přinášejí stručné seznámení s lexikálním pravopisem, s jeho rozdělením a uvádějí příklady. Další kapitola se věnuje pravopisným cvičením a námětům na pedagogickou praxi a v závěru práce hodnotíme průzkum na základní a střední škole v Olomouci. 7

1 Lexikální pravopis První kapitola se zabývá lexikálním pravopisem, jeho zařazením v pravopisném systému, výčtem zkoumaných jevů a příklady uváděných pravopisných jevů. Součástí českého pravopisu je lexikální pravopis. Český pravopis se dělí na pravopis mluvnický, jehoţ ovládnutí závisí na dobrých znalostech české mluvnice a je prostředkem tvarosloví a skladby. Součástí mluvnického pravopisu je tvaroslovný pravopis, který se zabývá koncovkami i/y ve jménech, osobními koncovkami a tvary mě/mně při ohýbání osobního zájmena já, a pravopis skladební, jenţ řeší shodu přísudku s podmětem a interpunkci. Lexikální pravopis se zabývá základními jevy, mezi které patří: pravopis i/y, pravopis u/ú/ů, psaní skupin bě, pě, vě, mě, psaní předloţek s/z a předpon s-/se-, z-/ze-, pravopis souhláskových skupin, označování délky, psaní slov přejatých, psaní velkých písmen, zkratek a značek. 2 K základním jazykovým příručkám, které zachycují a stanovují jazykovou normu, patří Pravidla českého pravopisu. Rok 1993 však přinesl nová Pravidla českého pravopisu, která obsahují řadu pravopisných změn. 1.1 Pravopis i/í, y/ý Psaní i/í a y/ý v domácích slovech závisí na souhlásce, která předchází. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme tvrdé y/ý. Výjimku tvoří některá citoslovce (např. hihi) a slova citoslovečného původu (např. chichotat se). 3 U měkkých souhlásek (ţ, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň) píšeme zpravidla u domácích slov měkké i/í. Výjimku tvoří některá podstatná jména rodu muţského, skloňující se podle vzoru hrad (např. tácy, puncy). A po souhláskách obojetných (b, f, l, m, p, s, v, z) píšeme buď měkké i/í, nebo tvrdé y/ý. Záleţí na tom, ve které části slova se tato souhláska nachází v předponě, v kořenu, v příponě nebo v koncovce. V předponě vy-/vý- píšeme vţdy tvrdé y/ý (např. výkon, vylézt). V kořenu píšeme většinou měkké i, pokud se nejedná o tzv. vyjmenované slovo. V příponě píšeme také měkké i, ale výjimku tvoří některá vyjmenovaná slova (např. slepýš, brzy). Koncovky se řídí vzory podstatných a přídavných jmen a sloves. 2 KROBOTOVÁ, M; JODASOVÁ, H. Základy českého pravopisu a pravopisná cvičení. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. s. 9. 3 DOLEJŠÍ, P. Základní pravopisné jevy a pravopisná pravidla s podrobným výkladem českého pravopisu. Pelhřimov: Nová tiskárna, 2006. s. 10. 8

Pokud si ţák nejdříve neurčí, ve které části se i, í, y, ý nachází, dopouští se často takových chyb, např. m(í)ch, protoţe se domnívají, ţe jde o kořen slova, odůvodňují jej jako vyjmenované slovo; v(y)chřice, protoţe se domnívají, ţe jde o předponu vy-; způsob(y)l, protoţe se domnívají, ţe jde o kořen slova, odůvodňují jej jako slovo příbuzné vyjmenovanému slovu. Kdyţ ţáci neurčí správně slovní druh, pak např. hlasitě zdrav(ý) odůvodní pravopis vzorem mladý. Pokud nerozliší slovesné tvary, pak napíší např. dívky bal(ý) knihy, protoţe koncovku slovesa v přítomném čase odůvodní rodem podmětu. 4 Přehled vyjmenovaných a odvozených slov, rozdíly: B: být bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, kdybych, kdybys, kdyby, kdybychom, kdybyste, bytí, ţivobytí, byt, bytost, dobýt, dobyvatel, nabýt, nábytek, odbýt, odbyt, neodbytný, pozbýt, ubýt, úbytek, starobylý, bývat, bývalý, obývat, obyvatel, přebývat, přebytek, příbytek, zabývat se, zbývat, zbytek, bydlit, obydlí, bydliště, bydlo (příbytek nebo ţivobytí); obyčej obyčejný; bystrý bystrost, bystřina, Bystřice, bystře; bylina býlí, býloţravec, černobýl, zlatobýl; kobyla kobylí, kobylka, Kobylisy, Kobylnice; býk býček, býčí, býkovec, Býkovice; babyka. Vlastní jména: Bydţov, Hrabyně, Přibyslav, Zbyněk, Bylany, Zbyšek, Zbyslav, Byšice, Byzhradec aj. Rozdíly: býlí (plevel) x bílí (barva), bydlo (příbytek) x bidlo (tyč), být (jsem) x bít (biji), nabýt (získat) x nabít (natlouci, vsunout náboj), odbýt (ledabyle provést) x odbít (odtlouci), dobýt (zmocnit se) x dobít (raněnou zvěř, baterii), přibýt (přicestovat) x přibít (přitlouci), ubýt (zmenšit se) x ubít (usmrtit). L: slyšet slyšitelný, slýchat, nedoslýchat, neslýchaný; mlýn mlynář, mlýnice; blýskat se zablýsknout se, blýskavice, blýskavý, blyštět se; polykat zalykat se; vzlykat vzlyknout, vzlyk, vzlykot; plynout - uplynout, plynný, plynulý, rozplynout se, rozplývat se, splynout, splývat, oplývat, vyplývat, plyn, plynový, plynárna, plynoměr, plynojem; plýtvat, lýko lýčí, lýkovec, lýkoţrout, lýčený (lýkový); lysý lysina, lyska, lysá; lýtko, lyže lyţovat, lyţař; pelyněk, slynout, plyš, plytký, vlys- vlýsek, vlysový. Vlastní jména: Lysolaje, Volyně aj. 4 BLAŢEK, Štěpán. Psaní i, í, y, ý aneb Jak na ně. 1. vyd. Brno: Nová škola. 2010. s 3. 9

Rozdíly: lýčený (z lýka) x líčení (děj), nalíčený (obličej), vyplývat (z něčeho, ţe) x vyplivat (na zem), lyska (pták, lysina) x líska (lískový keř), slynout (být proslulý) x slinit (navlhčit slinami), vlys (ozdobný pás v architektuře) x lis (přístroj na lisování), blýská se (bude bouře) x blízká (nedaleká), mlýn x mlít (zakončení -ít), lyţe (sportovní náčiní) x liţiny (trámce), lišej (vyráţka), lišaj (motýl). M: my, mýt mycí, myčka, umýt, umyvadlo, umývárna, mýval, mýdlo, mydlit, mydlář, mydlina; hmyz hmyzí, hmyzoţravec; myslit myslet, mysl, myšlenka, pomyslit, pomýšlet, přemýšlet, vymyslit, výmysl, úmysl, usmyslit si, smyšlení, smyšlenka, smysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, myslivec, myslivna, Nezamysl, Přemysl, Křesomysl; mýlit se mýlka, mylný, omyl, zmýlená, neomylný; myš myšák, myšina; hlemýžď, mýto Mýto, mýtné; mýtit mýtina, vymýtit, vymycovat; mykat mykaný; zamykat odmykat, nedomykat, vymykat se, přimykat se; smýkat - smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk; dmýchat dmýchadlo, rozdmýchat; chmýří, nachomýtnout se ochomýtat se; mys, sumýš. Vlastní jména: Kamýk, Litomyšl, Myslov, Mysletín, Nezamyslice, Chomýţ. Rozdíly: my (1. os. mn. č.) x mi (3. p. zájmena já), mýt (čistit vodou) x mít (vlastnit), vymýtit (vykácet) x vymítat (vypuzovat), mýlí se (mýlit se) x milý (příteli), míli (cesty), rozdmýchat (rozfoukat) x rozmíchat (rozkvedlat), mýval (medvěd) x míval (mívávat). P: pýcha pyšný, pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych; pytel pytlovina, pytlák, pytlačit; pysk ptakopysk, pyskatý; netopýr netopýří; slepýš, pyl opylovat, opylení; kopyto - kopýtko, sudokopytník; klopýtat klopýtnout; třpytit se třpyt, třpytivý, třpytka; zpytovat jazykozpyt, nevyzpytatelný; pykat odpykat; pýr pýřavka; pýří, pýřit se zapýřit se, čepýřit se; pyl. Vlastní jména: Pyšely, Spytihněv, Chropyně, Přepychy, Spytovice aj. Rozdíly: pýcha (pyšný) x píchá (bodá), pysky (rty) x písky (písčiny), pisk (pískot), pyl (prášek květu) x pil (napil se), slepýš (plaz) x slepíš (lepidlem), opylovat (oplodňování pylem) x opilovat (obrušovat). S: syn synovec, zlosyn, synovský; sytý sytost, dosyta, nasytit, nenasycený, přesytit; sýr syreček, syrovátka; syrový syrovinka; syrý syrový (vlhký); sychravý, usychat zasychat; sýkora, sýček, sysel, syčet sykot, zasyčet, sykat; sypat sypký, sýpka, sypek, nasypat, násyp, osypaný, osypky, zásyp. 10

Vlastní jména: Bosyně, Syneč, Sychrov, Sýrovice, Synkov, Syslov, Sýčina aj. Rozdíly: syrý (syrový, vlhký) x sirý (osiřelý, opuštěný), sypat (písek) x sípat (při chrapotu), sýra (2. pád mléčný výrobek) x síra (chem. prvek), sýrový (ze sýra), syrový (neuvařený) x sírový (ze síry), sirup, sirob, sivý (šedivý). V: vy, vysoký vysočina, Vysočany, výše, výška, výšina, povýšit, převyšovat, vyvýšit, vyvýšenina, zvýšit, Vyšehrad; vykat, výt zavýt; výskat - výskot, zavýsknout; zvykat zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navykat, navyknout, návyk, odvykat, obvyklý; žvýkat přeţvykovat, přeţvýkavec, ţvýkačka, ţvýkací; vydra vydří, vydrovka, Povydří; výr (pták), vyžle, povyk povykovat; výheň, vyza, cavyky, kavyl, předpona vy-/vý-. Vlastní jména: Vyškov, Výtoň, Povydří, Vyţlovka aj. Rozdíly: výt (pes vyje) x vít (splétat věnce), výr (pták) x vír (krouţivý pohyb vzduchu nebo vody), vir (mikroorganismus), výskat (jásavě křičet) x vískat (ve vlasech), výška (vysoký) x víţka (věţička), zvykat si (přivykat) x zviklat (zbavit jistoty). Z: brzy, jazyk jazýček, jazykozpyt, jazykověda, jazykový, dvojjazyčný, jazylka; nazývat se vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se; Ruzyně. Rozdíly: brzy x brzičko (přípona), nazývat se (mít jméno) x nazívat se (mnoho zívat). 5 1.2 Pravopis u/ú/ů Psaní ú pouţíváme na začátku slov (např. úhel, únavný, úspěšně), po předponě (např. neúnavný, neúspěšně), ve slovech odvozených po předponě (bezúčelný, zúčastnit se), u slov sloţených v druhé části (např. trojúhelník), u některých citoslovcí (např. bú, vrkú), u některých slov přejatých z cizích jazyků (např. túra, manikúra, múza, fúrie, skútr, túje, iglú, ragú, trubadúr) a ve slově ocún 6. Psaní ů píšeme uprostřed slov domácích (např. hůl, půvabný, tvůj, půjčit, původně), v příslovcích (např. domů, dolů) a na konci slova, tedy v pádových koncovkách a příponách podstatných jmen (např. kopců, muţů, pánům) a přídavných jmen přivlastňovacích (např. bratrův, otcův, Horákův). Dále se vyskytuje v malé skupině přejatých slov, např. růţe (z latiny), půda (z němčiny), trůn (z řečtiny) a růţ (z francouzštiny). 5 KOL. Pravidla českého pravopisu. 3. vyd. Prostějov: Fin publishing, 2006. S 14. 6 Ocún = prudce jedovatá bylina (lidově naháček ) 11

Zvláště upozorňujeme na psaní dvojic slov, např. zúčastnit se (účast) a zůstat (ostávat, ostatní) nebo kúra (léčebná kúra) a kůra (stromu, okoralý). V některých přejatých slovech zakončených na ura často vyslovujeme ú, ale v písmu délku neoznačujeme, např. literatura, kultura, inventura. 7 Psát krátce i dlouze můţeme u některých slov cizího původu, např. drezura x drezúra, frizura x frizúra 8, infuze x infúze, transfuze x transfúze, kešu x kešú. 1.3 Pravopis skupin bě, pě, vě, mě Při psaní těchto skupin je důleţitá stavba slova. Kdyţ kořen slova začíná na je-, a předpona obsahuje souhlásky ob- nebo v-, píšeme vţdy bje, vje (např. objet, objem, vjezd). V ostatních případech pak píšeme skupinu bě, vě (např. oběd, běţet, věc, zvědavý). Skupinu pě píšeme vţdy bez j (např. zpěv, napětí). Pozor musíme dát na psaní slov nářečních, např. fěrtoch (součást lidového kroje) a přejatého slova ofěra (dar věřících pro církevní účely). 9 Za zmínku stojí uvést slova, ve kterých ţáci nejčastěji chybují, např. oběti (oběti války, oběti bohům) slovo je příbuzné slovesu obětovat. Oproti slovu objetí (drţet někoho v náručí, srdečné objetí, matčino objetí) slovo je příbuzné slovesu objímat. Ale objetí bloku domů, objetí sídliště (jet kolem dokola), objetí padlého stromu (vyhnout se překáţce jízdou), objetí všech zákazníků (navštívit jízdou několik míst) ve všech těchto příkladech je slovo objetí příbuzné slovesu objet. 10 Při psaní skupin mě a mně si musíme k danému slovu říct slovo příbuzné (např. zřejmě zřejmý, příjemně příjemný). Nebo si řekneme jiný tvar daného slova (např. rozuměl rozumí, zapomněl zapomene). Při stupňování přídavných jmen se řídíme tvarem prvního stupně (např. významný významnější nejvýznamnější). V kořenu slova píšeme vţdy skupinu mě (např. město, měsíc, měřit) a u slova tamější píšeme skupinu mě, protoţe je odvozeno od slova tam. V čem ţáci často chybují jsou slova zapomněl, vzpomněl, pomněnka všechna jsou příbuzná slovesu pomni; rozumně slovo příbuzné přídavnému jménu rozumný; rozumět, rozuměl slova utvořená od podstatného jména rozum (3. os. j. č. on rozumí). Zdůvodnění těchto slov je pro ţáky příliš obtíţné, proto je lepší si je všechna jednoduše zapamatovat. 11 7 HLAVÁČOVÁ, Eva. Český pravopis. 1.vyd. Benešov: Blug, 2010. s 12. 8 Frizúra = účes 9 HLAVÁČOVÁ, Eva. Český pravopis. 1.vyd. Benešov: Blug, 2010. s 15. 10 EISLEROVÁ, Jana. Kde se píše s/z, ě/je, ú/ů?. 1.vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2005. s. 41. 11 EISLEROVÁ, Jana. Kde se píše s/z, ě/je, ú/ů?. 1.vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2005. s. 45. 12

1.4 Předložky s (se), z (ze) Psaní předloţek je velmi jednoduché. Předloţka s/se se pojí se 7. pádem (např. s tebou, s nimi, se sestrou) a předloţka z/ze se pojí s 2. pádem (např. z domu, ze skla, z Olomouce). Předloţka s se v kniţních výrazech být s to (On není s to ten příklad vypočítat. není schopen), kdo s koho (Ještě se uvidí, kdo s koho.) pojí se 4. pádem. Předloţka z, ze můţe být na počátku předloţek sloţených, např. zpod, zpoza. Předloţky s, se, z, ze bývají často součástí příslovečných spřeţek, např. svrchu, zdaleka, zprvu, zčásti. Pravopis se zde řídí podle původní předloţkové vazby. Ve sporných případech nahlédneme do Pravidel českého pravopisu. 12 Předloţky s, z jsou významem dvě rozdílná slova, i kdyţ ve výslovnosti je často nerozlišujeme. O psaní předloţek s, z rozhoduje v zásadě jejich platnost významová. 13 Pozor si musíme dát na pohyb z povrchu předmětu, např. vzít knihu se stolu (leţela na stole) a vzít knihu ze stolu (vyndat ji zevnitř, ze zásuvky), shodit s lavice x vyndat z lavice, stáhnout prsten s prstu x vytáhnout trn z prstu. 14 V nejasných případech dáme vţdy přednost předloţce z, ze. 1.5 Předpony s- (se-), z- (ze-) Předponu s- (se-) uţíváme v případech, kdy jde o význam směřování dohromady (např. spojit, spřátelit se) a směřování shora dolů nebo odstranění z povrchu pryč (např. sklouznout, shodit). Uchovat v paměti musíme několik ustálených výrazů, např. schovat se, skonat, slevit, spálit, stvořit apod. Předponu z- (ze-) uţíváme ve výsledném ději k základnímu slovesu (např. ranit zranit, mrznout zmrznout), u dokonavých sloves utvořených ze sloves nedokonavých (např. pozorovat zpozorovat, ničit zničit) a ve významu učinit/stát se nějakým (např. zpestřit, zčervenat). Mezi ustálené výrazy potom patří např. zkoumat, zkoušet, zpívat, zpověď, zpytovat, ztepilý, způsob, zřídit apod. 15 Na výslovnost se nelze spoléhat. Někdy předponou rozlišujeme význam, např. sbít (stlouct dohromady) x zbít (zbije někoho), smazat (nápis) x zmazat (si šaty), stěţovat (si na něco) x ztěţovat (dělat těţké), suţovat (trápit) x zuţovat (dělat úzkým), shlédnout (z 12 EISLEROVÁ, Jana. Kde se píše s/z, ě/je, ú/ů?. 1.vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2005. s. 7. 13 KROBOTOVÁ, M; JODASOVÁ, H. Základy českého pravopisu a pravopisná cvičení. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. s. 21. 14 STYBLÍK, Vlastimil a kol. Cvičení z pravopisu pro větší školáky. 2. vyd. Praha: SPN, 1995. s 67. 15 KOL. Akademická pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Academia, 2003. s 24. 13

balkonu) x zhlédnout (film), svrhnout (diktátora) x zvrhnout (převrhnout vázu), spravit (opravit) x zpravit (dát informaci), správa (úřad nebo oprava) x zpráva (informace) apod. Rozlišujeme také stěţí (jako s tíţí) a ztěţka (jako zlehka), sleva (sníţení ceny) a zlevněný (stal se levným). Předponu vz-, vze- uţíváme zejména při směru vzhůru (např. vznést se, vzlétnout), při pohybu proti něčemu (např. vzpírat se, vzbouřit se) a při začátku děje (např. vzklíčit, vzplanout). 16 1.6 Střídání délky při tvoření slov Při tvoření slov můţe docházet ke změně délky samohlásky. A to u podstatných jmen, přídavných jmen a sloves. U podstatných jmen se tak děje při tvoření podstatných jmen ze sloves s dlouhou samohláskou v kořeni a s příponami -č, -tel, -dlo, -tko, (např. prodávat prodavač, ctít ctitel), dále u podstatných jmen tvořených příponami -ář, -árna, -írna (např. čekat čekárna, udit udírna) a jmen zdrobnělých (např. jazyk jazýček, prase prasátko). Délka samohlásky se nemění u slov rváč, hráč, dříč, rýč, prádlo, ţrádlo, mýdlo, párátko, ořezávátko a čítárna. Dlouhou i krátkou samohlásku pak mají slova odesilatel odesílatel, uvaděč uváděč, umyvadlo umývadlo, pisárna písárna. Při tvoření přídavných jmen příponami -telný, -í, -ský, -(c)ký, -cí se mění délka samohlásky, např. číst čitelný, spát spací. Délka samohlásky se nemění u slov krokodýlí, motýlí, havraní, dýchatelný. Dlouhou i krátkou samohlásku mají slova ovladatelný ovládatelný, obyvatelný obývatelný, postradatelný postrádatelný, rozčilený rozčílený. Pozor si musíme dát na psaní těchto spojení: plnicí pero/ţák plnící své povinnosti, čisticí prostředek/ţena čistící koupelnu, kropicí konev/muţ kropící zahradu. Délka samohlásky u sloves se mění při tvoření sloves s příponami -at, -ovat, -it, např. sahat sáhnout, sklíčit skličovat, pytlák pytlačit, hospodář hospodařit. Nemění se u slov rým rýmovat, řadit řada, půle půlit. Dlouhou i krátkou samohlásku nalézáme u sloves škrabat škrábat, smyknout smýknout, osidlovat osídlovat, střihat stříhat. 16 STYBLÍK, Vlastimil a kol. Cvičení z pravopisu pro větší školáky. 2. vyd. Praha: SPN, 1995. s 69. 14

1.7 Pravopis souhláskových skupin V psané podobě zůstávají tyto skupiny beze změny, ale při výslovnosti se často některé skupiny souhlásek zjednodušují. Uvádíme tyto příklady: v kořenu slova, např. srdce, dcera, dţbán, který, švestka, tkadlec, tkanička, hřebík, jméno, půjčit, jdu, jsem, lţíce, čtyři, čtvrtek; při ohýbání; např. vraťte, choďte, otce, krabičce, matce, kostce, zahrádce, racci, v pecce, ze Skutče, vlastnostmi, nesl; při odvozování předponami, např. rozsypat, odsunout, oddělení, předškolní, podzemní, nadšení, a příponami, např. bohatství, dětský, soudce, voličstvo, zaměstnání, babiččin, niţší, hrstka, měkký, vinný, imunní. Souhláskové skupiny se dvěma -nn- se píší často v přídavných jménech sloţených, např. jednostranný, hrubozrnný, rovnodennost, krátkovlnný. Přídavná jména jako havraní, krocaní, kuní apod. se píšou jen s jedním n. Důvodem je, ţe jsou odvozena příponou -í, nikoli -ní. 1.8 Přejatá slova V kaţdém jazyce dochází k rozšiřování slovní zásoby. Jeden ze způsobů je přijmout slovo z cizího jazyka. Vznikají tak slova přejatá. V českém jazyce je pouţíváme často, kdyţ není jiný český ekvivalent 17, v odborných pracích nebo při uţití mezinárodního termínu. Do skupiny slov přejatých řadíme slova zdomácnělá, kdy si ani neuvědomujeme původ a slova nám nepřipadají cizí, např. škola, banka, kostel, tabule. Zdomácňování ale můţe nastat postupně, proto některá slova píšeme dvojím způsobem, např. gentleman i dţentlmen, jive i dţajv, judo i dţudo, tepee i týpí. 18 Nejčastěji přejímáme slova z jazyka latinského, např. cyklus, student; řeckého, např. demokracie, hyperbola; německého, např. šunka, mince; polského, např. okres, vzor; francouzského, např. manţeta, rokoko; italského, např. moderato, piano nebo anglického, např. snowboard, internet. Mezi přejatá slova patří také vlastní a zeměpisná jména, např. William, Gándhí, Glasgow, New York. 17 Ekvivalent = stejná nebo odpovídající hodnota 18 DOLEJŠÍ, P. Základní pravopisné jevy a pravopisná pravidla s podrobným výkladem českého pravopisu. 3. vyd. Pelhřimov: Nová tiskárna, 2006. s 48. 15

1.9 Psaní velkých písmen Pravidla psaní velkých písmen se v různých jazycích liší. Obecně tedy platí, ţe velké písmeno se píše na začátku věty, u vlastních jmen anebo také u vyjádření úcty, např. Ty, Vy, Bůh. Velké písmeno se píše u jmen osobních, např. Karel Čapek, Jiří z Poděbrad, Petr Veliký, Mistr třeboňský i Třeboňský mistr. Dále např. Habsburkové, Horákovi, Honzíkův, ale malé písmeno se píše např. čapkovský, olomoucký, brněnští. 19 Pozor si musíme dát na případy, kde ţáci často chybují, např. jsem slávista, masarykovec, je to takový švejk, lazar, jidáš, pro pánaboha, ţili tam černoši. 20 Dále píšeme velké písmeno u jmen nebeských těles a souhvězdí, např. Velký vůz, Mléčná dráha, Měsíc, Země, ale malým se píše např. jitřenka nebo večernice. Pozor dáme na výrazy jako např. jarní slunce, podzimní měsíc, do zmrzlé země apod. Mezi jména zeměpisná řadíme názvy světadílů, států, ostrovů, pohoří, moří i řek, např. Asie, Severní Amerika, Turecko, Praha, Bali, Jeseníky, Bílá Rus, Jadranské moře, Svratka. Víceslovná místní jména se píší také s velkými písmeny, kromě předloţek, např. Františkovy Lázně, Město Libavá, Praha-Staré Město, Karlovy Vary, Ústí nad Orlicí. Slovní spojení, která dělají ţákům problém, jsou např. země Západu (země západní Evropy), ale směrem na západ; Jiţní Amerika (kontinent), ale jiţní Evropa (část Evropy); Nový svět (Amerika), Blízký východ (země východního středomoří) apod. Ke změně dochází při psaní názvů ulic, např. ulice U Vodojemu, ulice Na Příkopě. Píše se velké písmeno i u předloţek. Pozor si musíme dát např. Jedu na zastávku Náměstí Republiky. x Sejdeme se na náměstí Republiky. Dále do skupiny slov psaných s velkým písmenem řadíme jména knih, časopisů, uměleckých děl, relací a rubrik, např. časopis Ţena a ţivot, Bible kralická i Kralická bible, Nový zákon. Jména škol, institucí, objektů, sdruţení, závodů a správních oblastí, např. Univerzita Palackého i Palackého univerzita, Ministerstvo školství, Divadlo Na Zábradlí, Poslanecká sněmovna, Dům módy, restaurace U Goliáše, Česká filharmonie, Červený kříţ. Jména svátků, významných dnů, událostí, smluv a dokumentů, např. Nový rok, Dušičky, Praţské povstání, Zlatá bula sicilská, Dekret kutnohorský i Kutnohorský dekret. Jména soutěţí a akcí, např. Praţské jaro, Mistrovství ve fotbale. 19 FUCIMANOVÁ, Milena. Jak správně psát velká počáteční písmena v češtině. 1.vyd. Brno: Vakát, 2008. 20 KUČEROVÁ, Jitka. Jak vyzrát na pravopis. 1. vyd. Příbram: Příbramská tiskárna, 2002. s 60. 16

Jména významných staveb, výrobků a dopravních prostředků, např. Praţský hrad, Betlémská kaple, Odol, Ariel, Škoda, Mercedes. Jména kmenová a obyvatelská, přívrţenců hnutí, vyjádření společenské úcty, jména pohádkových a nadpřirozených osob, např. Praţan, Cikán, Ţid, kačer Donald, Červená karkulka, ale jezuité, smetanovci, katolíci. V některých případech lze psát malé i velké písmeno. Záleţí na určení z kontextu, např. Ţid (příslušník národa) x ţid (příslušník antropologické skupiny); Jidáš (jeden z apoštolů) x jidáš (přenesený výraz zrádce); Jeţíšek (malý Jeţíš) x jeţíšek (vánoční dárek) apod. 1.10 Zkratky a značky Ke zkratkám dochází v psané podobě z jediného důvodu, abychom si psaní slov usnadnili nebo zjednodušili. Zkratky tvoříme několika způsoby. U jednoho slova nejčastěji zkracujeme pomocí prvního písmene, skupiny počátečních písmen nebo první slabiky, např. č. číslo, odd. oddělení, p. pan, sl. slečna. U některých slov pouţíváme při zkracování písmeno první a poslední, např. pí paní, ks kus, cca cirka. Při zkracování dvou a více slov vkládáme mezi zkratky slov mezery, např. P. S. post skriptum, př. n. l. před naším letopočtem, v. r. vlastní rukou. Někdy začátky slov spojíme a vznikne zkratka jedna, např. atd. a tak dále, tzv. tak zvaný, tj. to je/jest. Dále zkracujeme akademické tituly a vědecké hodnosti, např. Bc. bakalář, Mgr. magistr, Dr. doktor, Ing. inţenýr, CSc. kandidát věd. Můţeme zkracovat i názvy měst, obcí a právní označení firem, např. Ústí n. L., Pec p. S., s. r. o. 21 Naopak značky jsou ustálené grafické znaky, které vznikají krácením slov. Často jimi označujeme míry, váhy, měny, fyzikální veličiny a jednotky, chemické a matematické pojmy apod. Nepíšeme za nimi tečku, např. cm centimetr, km kilometr, Kč koruna česká, r poloměr, H vodík. Mezi číslicí a značkou píšeme vţdy mezeru, např. 10 km, 20 Kč, 50 %. Pouze při uţití přídavného jména se mezera nepíše, např. 20km závod, 12V baterie, 100% účast. Mezi značky patří také spojení iniciál, např. ČR, USA, NATO. Chyby ţáků se často objevují ve vynechání tečky za zkratkou, např. CHYBNĚ atd, např, tj, PS nebo naopak uvedení tečky, kde není třeba, např. cca., PSČ. apod. U značek 21 HLAVÁČOVÁ, Eva. Přehled učiva českého jazyka. 1. vyd. Benešov: Blug, 2011. s 63. 17

často ţáci chybují při psaní velkých písmen, např. Km, Cm nebo psaní mezer, kde je a není třeba, např. 20m², 20 km túra apod. Za zmínku také stojí uvést chybování ve slovech, jako např. patnáctiletý se píše 15letý, pětidenní 5denní, dvojnásobný 2násobný apod. 1.11 Dělení slov Kdyţ dělíme slova v psaném projevu do dvou řádků, nesmíme porušit jejich písemný obraz, a proto slova dělíme podle slabik a dbáme na jejich sloţení. Uvádíme několik zásad dělení slov. V českém jazyce dělíme pouze slova víceslabičná. Jednoslabičná slova, jako např. pštros, kvas, vjem, nedělíme. Dále nedělíme zkratky a značky, např. MUDr., JAMU, NATO. Dvouslabičná slova, v nichţ je první slabika tvořena samohláskou, např. atlas, Eva, okno, také nedělíme. Nerozdělujeme ani některá velmi těsná spojení na konci řádku, např. s bratrem, v neděli, do kola. Dále nerozdělujeme spojení jako např. 100 %, 15 km, 500 Kč. Předpony s-, z-, vz- nikdy neoddělujeme, netvoří totiţ slabiku. Na konci řádku nedoporučujeme psát hlásky a, i, o, u. Víceslabičná slova bez souhláskových skupin dělíme na slabiky, např. má-ma, veče-ře, vy-lo-vit. Pokud slovo obsahuje slabikotvorné l nebo r, které je základem slabiky jako samohláska, dělíme jej např. Vl-ta-va, pa-dl, vr-čet, sve-tr. Při dělení slov, která obsahují souhláskové skupiny, zpravidla odděluje předpony, které obsahují samohlásku, např. na-psat, vy-stoupit, ob-jezd. Dále oddělujeme příponu nebo koncovku, která začíná na souhlásku, např. struhadlo, škol-ský, obec-ní, pojď-me. Kdyţ začíná přípona na samohlásku, připojíme předcházející souhlásku, např. sloupek, dr-zost. Zdvojené souhlásky pak dělíme např. od-dělit, pod-daný, vin-ný, kočič-čin, měk-ký. 22 Sloţená slova dělíme na jejich části sloţenin, např. země-koule, malo-traktor, jedno-směrka. Některá slova mají dvě moţnosti rozdělení, např. do-ktor i dok-tor, my-šlenka i myš-lenka, če-ský i čes-ký. 23 22 STYBLÍK, Vlastimil a kol. Cvičení z pravopisu pro větší školáky. 2. vyd. Praha: SPN, 1995. s 95. 23 KROBOTOVÁ, M; JODASOVÁ, H. Základy českého pravopisu a pravopisná cvičení. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. s. 42. 18

Slova cizího původu dělíme podle stejných zásad, např. Da-vin-ci, pe-tanque, sofware. Dělení slov je poněkud nelehké učivo, na školách se mu nevěnují tolik času, a tak ţáci často chybují. Pokud ale má ţák zájem a dělení slov procvičuje, můţe si jej také osvojit. V případě, ţe si pořád není jistý, doporučujeme nahlédnout do Pravidel českého pravopisu. Shrnutí V předchozích kapitolách jsme rozdělili lexikální pravopis do několika skupin, které jsme rozvedli, vysvětlili a uvedli příklady. Zmínili jsme také nejčastější chybování ţáků ve školách. Lexikální pravopis patří mezi učivo, které není u ţáků moc oblíbené. Důvodem je však právě jejich časté chybování a tím špatné výsledky jejich hodnocení. Učivo se však dá osvojit a to častým procvičováním. Ovládat lexikální pravopis tedy znamená, ţe ţák píše slova tak, jak jsou uvedena ve slovníku, tj. ovládá psaní souhláskových skupin, psaní velkých a malých písmen, předpony s-, z-, označování délky samohlásek včetně ú, ů a psaní vyjmenovaných slov. 24 S většinou pravopisných jevů se ţáci setkávají jiţ na 1. stupni základní školy. Nabyté vědomosti si osvojují pomocí paměti nebo na základě úvahy o sloţení slova a o jeho souvislostech s jinými slovy. V tomto věku se výrazně bohatě rozvíjí mechanická paměť. Ve vyšších ročnících se s lexikálním pravopisem setkáváme převáţně v rámci spirálového opakování. 24 ZAJÍČKOVÁ, V. Didaktická příručka z českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. Ostrava: Ostravská univerzita, 2010, s. 8. 19

2 Pravopisná cvičení náměty pro pedagogickou praxi Místo, kde vykonáváte pedagogickou praxi, by pro vás mělo být nejen místem získávání nových vědomostí, ale i místem pohody, radosti a hlavně společné tvořivé práce dětí i vás. Moderní vzdělávání ve školních zařízeních dnes představuje takový přístup pedagogů, kde na základě obecných přijatých cílů a principů (RVP) si budou schopni sami určit podrobnou náplň, časový plán i metody, které jim budou vyhovovat v podmínkách jejich třídy (vlastní kurikulum). Tradičním postrachem většiny ţáků a studentů je diktát. Málokterý z nich se těší na ten další. Přitom v diktátu můţeme nejlépe ukázat, jaké jsou naše pravopisné znalosti a dovednosti. Pravopisné jevy, ve kterých jsme chybovali v diktátě minulém, nás upozorní, na co musíme dát pozor příště. Nyní uvádíme náměty především diktátů a pravopisných cvičení, která mohou učitelé vyuţít na svých základních nebo středních školách. Záleţí uţ na samostatných učitelích, jak svou pedagogickou praxi pojmou. Zda nechají ţáky opisovat zastaralé učebnice nebo zvolí učivo vtipnou a nápaditou formou. Pravopisná cvičení můţeme zaměřit buď na jeden pravopisný jev anebo můţeme vyuţít souhrnné cvičení, kde uvedeme více pravopisných jevů. Nejlepší volbou je také zahrnout mezipředmětové vztahy, např. napsat diktát o historické události. 2.1 Pravopisné diktáty O rytíři Zbyškovi Nedaleko města Bystřice nad říčkou Bystřičkou, stál nedobytný hrad Buliţník, který obýval zchudlý rytíř Zbyšek Zbyslav Babyka. Jeho příbytek, byť to byl vlastně jen obývák, vypadal poněkud vybydleně, protoţe tam nebyl ţádný nábytek. Sám Zbyšek se vůbec nesnaţil svůj byt nějak zvelebit. To byla jeho největší slabina. Jak Líba jela k Lídě Ve městě jménem Polička ţila byla Kulička. Byla to líbezná holčička a ve skutečnosti se jmenovala Libuška. Jenţe byla příliš tlustá. Měla totiţ velice ráda lízátka, zmrzlinu, linecké koláčky a lívance. Neměla naopak ráda lilek a polívku s libečkem, dokonce ani mlíko. 20

O Simoně, Vasilovi a Syslovi Ve městě Sychrově ţila byla Simona a ta měla syna Vasila. Byl slabý a neduţivý, a tak mu Simona vařila sytá jídla, aby zesílil. Byl to samý sýr a syrovátka, syrový ţloutek se sypkým cukrem, kaše sypaná kakaem, pečená husička s knedlíky, olomoucké syrečky, syrovinky a jiné houby z lesíka za sídlištěm. 25 Nikde není tak krásně jako u nás Jaro se přibliţovalo a s neodolatelnou silou zvalo k radosti. Tato roční doba nikde není tak krásná jako u nás. Jakmile to bylo moţné, pokusil jsem se pomalými krůčky vyjít do přírody, kterou jsem měl téměř před domovními dveřmi na konci naší ulice. Jaké okouzlení jsem očekával? Kdyţ jsem našel místo, odkud jsem se mohl rozhlédnout do kraje, vidět šachovnici polí a ovocných zahrad, třpytící se rybníky a zátočiny Otavy v hravých paprscích slunce, zastavil jsem se a pozoroval jsem krajinu, která mi byla a je tak drahá. Tolik miluji světlo, louky všemi odstíny barev květů a lesy s ještě nesmělou zelení. O včelách trochu jinak Máte ráda pravý včelí med? Asi ano, ale zřejmě nevíte, ţe včely ţijící ve střední Evropě nejsou jediným včelím druhem. V hmyzí říši není mnoho druhů, které by se rozšířily po celé zeměkouli. Včela medonosná se však světoběţnicí stala. Trasa dobyvačného postupu včely jednotlivými světadíly je pěkně klikatá. Tento hmyz pochází z indomalajské oblasti tropické Asie, tedy z území, které dodnes obývají její nejbliţší příbuzné, tj. včela zlatá, indická a květní. Včela medonosná však na rozdíl od nich svou pravou vlast opustila a osídlila zprvu teplé a suché oblasti Středozemního východu. Odtud se včely rozlétly do všech stran. Jedny se dostaly aţ na jih Afriky a tu celou brzy obsadily. Druhá linie pokračovala na západ a podmanila si mírné pásmo Evropy. Včely, jeţ se zde otuţily a naučily se v utěsněných dutinách snášet i nejtuţší zimy, našly zde hojnost květů s mnoţstvím pylu i hnízdních přístřeší. Rozšířily se také za Ural a postupně po celé Sibiři. Tak se opět vrátily na svůj domovský kontinent. Bylo to však mnohem severněji od míst, kde své putování začaly. 26 25 ZEMANOVÁ, L. Výři nesýčkují: veselé příběhy s vyjmenovanými slovy. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. s 6, 36, 80. 26 KALANDRA, František. Pravopis nejen pro školu. 1. vyd. Brno: Sursum, 2004. s 112.. 21

2.2 Tvořivá cvičení Napiš věty s danými slovy v libovolném tvaru. Být x bít, bydlo x bidlo, mýt x mít, my x mi, mlýn x mlít, nazývat se x nazívat se, opylovat x opilovat, pyl x pil, sypat x sípat, výr x vír, vyset x viset, výt x vít. Vytvoř věty s uvedenými podstatnými jmény v daném tvaru. Potom tvoř věty, v nichž budou mít slova jiný věcný význam. Kosy x kosi, losy x losi, jeřáby x jeřábi, rysy x rysi. 27 Oprav chyby velkých a malých písmen. Univerzitní profesor Alois Jedlička, MGr., Předseda Krajského soudu v Ostravě, ministerstvo financí České Republiky, restaurace U fleků, Moravský Kras, jiţní Evropa, ulice na Kopci, Šrámkova Sobotka, Čokoládová tyčinka deli, Vánoce, Třicetiletá válka, blízký Východ Podtrhni výrazy, v nichž napíšeš velká písmena. JUDR. JIŘÍ ŠLITR, herec, zpěvák, pianista, skladatel a výtvarník, se narodil v PODKRKNOŠSKÉ VESNIČCE ZÁLESNÍ LHOTCE poblíţ VRCHLABÍ, ale brzy po jeho narození se rodiče přestěhovali nejdříve do JELEMNICE a potom do RYCHNOVA NAD KNĚŢNOU. Je autorem melodií ke krásným a oblíbeným písním OČI MÁM SNĚHEM ZAVÁTÉ, KLOKOČÍ, KRAJINA POSEDLÁ TMOU, JÓ, TO JSEM JEŠTĚ ŢIL, VÁNOČNÍ PÍSEŇ PURPURA a celé řady dalších, k nimţ sloţil text JIŘÍ SUCHÝ. 28 2.3 Doplňovací cvičení Doplň i, í, y, ý. U vel_kého jezera stálo opuštěné město a v něm ţil_ m_ši. Sloni chodíval_ v podvečer k jezeru p_t, a jak kráčel_ rozval_nam_ města, zašlapával_ mnoho m_ši. M_ši se v_pravil_ ke slonímu kníţeti poselstv_ a pros_l_, ab_ sloni m_ši nehub_l_. Sloní kníţe uznal, ţe ţádost je spravedl_ vá, a sloni se městu vyh_bal_. M_ši se pak rozplemenil_ do statisíců. Po čase se objev_l_ v prales_ch lovc_, v_kopával_ kolem jezera jám_, nal_čil_ pasti a pochytal_ sloní stádo i s kníţetem. Přívázal_ slony na noc ke stromům 27 BLAŢEK, Štěpán. Psaní i, í, y, ý aneb Jak na ně. 1. vyd. Brno: Nová škola. 2010. s 7, 26. 28 BLECHOVÁ, Marie. Kontrolní diktáty a pravopisná cvičení. 1. vyd. Benešov: Blug, 2007. s 38. 22

a sam_ šl_ spát do stanů. V noci se z města v_rojil_ m_ši a rozhryzal_ provaz_. V_svobození sloni zm_zel_ v lesích. Doplň ě / je. Ob dnal jsem si p t knih. Na obloze se ob vily první hvězdy. Kluci z naší třídy chodili pravidelně b hat. Děvčata byla členkami p veckého krouţku. Kolem zelí se hemţili b lásci. Z ob ţníku se děti dozvěděly o pořádaných slavnostech. Auta ob la několikrát marně celé parkoviště. Sousedé vypadali odpočatě a zdrav. Ţáci b ţeli jako o závod. Koně vypadali zb dovaně. Děti se učil jezdit po kruhovém ob zdu. 29 Doplň malé nebo velké písmeno. V okolí našeho (m, M) ěsta se nachází spousta (v, V) esnic. Jsou tam například (o, O) sůvky, (k, K) ojkovice nebo (n, N) ový (b, B) orek. Některé děti naší (š, Š) koly v nich bydlí. Například (ţ, Ţ) ák (p, P) etr (t, T) ůma bydlí v blízké (v, V) esničce (d, D) olní (l, L) ištná. Naše (p, P) aní (u, U) čitelka (l, L) enka (č, Č) inčalová bydlí aţ ve (v, V) ělopolí blízko malé obce (s, S) tříteţe. 30 Doplň předložky a předpony s (se), z (ze) u literárních děl českých spisovatelů. Potom uhodni, ke komu uvedená díla patří. Kytice _ pověstí národních, Padesátka _ mé tobolky, _vlékání hadů, Obrazy _ mého ţivota, Válka _ mloky, _vítání na západě, Obrazy _ Rus, _pěvy páteční, _mír Tantalův, _ starých letopisů, _plav, _bohem a šáteček, _hasněte světla, Zpíváno _ dálky, _bloudilý syn, Adam _tvořitel, _ ţivota hmyzu, _ Čech aţ na konec světa. Vylušti doplňovačku. 1. Ú Provést vyúčtování. 2. Ů _ Zranění střelnou zbraní. 3. Ú Nepřesvědčivý prosbami. 4. Ů _ Zúčastnit se zasedání. 5. Ú Trvající na svém. 29 KUCHTOVÁ, Bronislava. Metodický portál, opakování pravopisu [online]. C2011. Dostupné na www: http://dum.rvp.cz/materialy/opakovani-pravopisu.html 30 VRZÁŇOVÁ, Lenka. Metodický portál, velká písmena [online]. C2010. Dostupné na www: http://dum.rvp.cz/materialy/velka-pismena.html 23

6. Ů _ Zavinit. 7. Ú Nepodplatitelný. 8. Ů _ Zbarvit se do růţova. 9. Ú Nechtěný. 10. Ů _ Pracovník v osobním vlaku. 31 Při procvičování lexikálního pravopisu lze uplatnit několik typů cvičení. Mezi nejsnazší k přípravě patří opisování textu, toho však z časových důvodů vyuţíváme pouze výjimečně. V hodinách českého jazyka spíše uplatňujeme cvičení doplňovací. Umoţňuje rychlé vypracování úkolu a soustředění se jen na nízký počet jevů. Lze však vyuţít i cvičení tvořivá, která zahrnují cvičení vyhledávací, konstrukční a transformační. 32 31 EISLEROVÁ, Jana. Kde se píše s/z, ě/je, ú/ů?. 1.vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2005. s 23, 62. 32 ČECHOVÁ, M.; STYBLÍK, V. Didaktika češtiny. Praha: SPN, 1989. s 183. 24

3 Průzkum Cílem našeho průzkumu bylo zjistit a porovnat, jakou úrovní znalostí lexikálního pravopisu disponují ţáci 2. stupně základní školy v Olomouci a studenti střední školy v Olomouci. Po vyhodnocení výsledků průzkumu jsme se pokusili vyvodit závěry, které by nám pomohly prohloubit náhled na problematiku. Soustředili jsme se na ty pravopisné jevy, které ţákům činí největší potíţe. Průzkum jsme zahájili na 2. stupni Základní školy Heyrovského v Olomouci a dále jsme pokračovali na Střední škole obchodu, gastronomie a designu Praktik v Olomouci. Do průzkumu jsme začlenili celkem 100 ţáků a studentů. Některá cvičení však nemohla být vyhodnocena z důvodu jen částečného vyplnění. Průzkumy byly na výše uvedených školách prováděny v únoru 2012. Ţákům vybraných škol byl předloţen dotazník a pravopisné cvičení. Dotazníkem jsme chtěli zjistit, které pravopisné jevy činí ţákům největší potíţe. Následné pravopisné cvičení pak ukázalo, zda se naše předpoklady potvrdí. Při vyhodnocování průzkumu jsme sečetli celkový počet správných odpovědí v kaţdé skupině pravopisných jevů a převedli výslednou sumu na procenta. Výsledky uvádíme v tabulkách a procenta v grafech. Předpokládáme, ţe na střední škole bude procento správných odpovědí vyšší neţ na škole základní. Mladší ţáci totiţ nemají lexikální pravopis ještě tak procvičený a zafixovaný. 25

procenta 3.1 Dotazník na základní škole Tabulka 1: Počet ţáků na základní škole Počet žáků 12letí 10 13letí 10 14letí 12 15letí 10 celkem 42 Tabulka 2: Co dělá ţákům v pravopise největší problémy? věk 12 13 14 15 součet průměr v % i,y 5 4 7 6 22 52,4 ú,ů 1 0 0 1 2 4,8 bě, pě,vě 7 5 4 4 20 47,6 předl. s, z 1 1 1 3 6 14,3 předp. s, z 3 2 6 5 16 38,1 střídání délky 0 0 2 0 2 4,8 souhl.sk. 2 5 4 2 13 31,0 přejatá slova 2 3 3 3 11 26,2 velká písmena 8 6 10 4 28 66,7 zkratky 0 1 3 2 6 14,3 dělení slov 1 3 6 3 13 31,0 Při dotazu, co dělá ţákům největší problémy v pravopise, většina ţáků (66,7 %) základní školy odpověděla psaní velkých písmen. Aţ na druhém místě (52,5 %) ţáci uvedli problematiku psaní i, y a na místě třetím (47,6 %) psaní bě, pě, vě. Graf 1: Počet pravopisných jevů, které činí ţákům potíţe na ZŠ 70.0 60.0 50.0 40.0 30.0 20.0 10.0 0.0 Počet pravopisných jevů, které činí žákům potíže na ZŠ problematika pravopisných jevů i,y ú,ů bě, pě,vě předl. s, z předp. s, z střídání délky souhl.sk. přejatá slova 26

procenta 3.2 Dotazník na střední škole Tabulka 3: Počet ţáků na střední škole Počet žáků 16letí 14 17letí 12 18letí 9 19letí 10 celkem 42 Tabulka 4: Co dělá studentům v pravopise největší problémy? věk 16 17 18 19 součet průměr v % i,y 9 7 6 5 27 61,4 ú,ů 1 1 3 2 7 15,9 bě, pě,vě 7 3 4 4 18 40,9 předl. s, z 3 0 2 2 7 15,9 předp. s, z 6 1 3 2 12 27,3 střídání délky 1 0 1 1 3 6,8 souhl.sk. 3 2 3 3 11 25,0 přejatá slova 3 0 4 1 8 18,2 velká písmena 6 6 2 3 17 38,6 zkratky 3 2 2 2 9 20,5 dělení slov 1 3 1 3 8 18,2 Na střední škole studenti na dotaz, co jim dělá největší problémy v pravopise, nejčastěji uváděli (61,4 %) psaní i, y. Na druhém místě (40,9 %) pak psaní bě, pě, vě a na třetím místě (38,6 %) psaní velkých písmen. Graf 2: Počet pravopisných jevů, které činí ţákům potíţe na SŠ 70.0 60.0 50.0 40.0 30.0 20.0 10.0 0.0 Počet pravopisných jevů, které činí žákům potíže na SŠ problematika pravopisných jevů i,y ú,ů bě, pě,vě předl. s, z předp. s, z střídání délky souhl.sk. přejatá slova 27

Procenta 3.3 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis i, y na základní a střední škole Tabulka 5: Správné výsledky cvičení zaměřeného na pravopis i, y Správnost cvičení i,y celkem:16 ZŠ 12 13 14 15 průměr ZŠ průměr správných odpovědí 11,8 11,9 13,5 12,0 12,3 průměr správných odpovědí v % 73,8 74,4 84,4 75,0 76,9 SŠ 16 17 18 19 průměr SŠ průměr správných odpovědí 12,2 12,5 12,0 13,9 12,7 průměr správných odpovědí v % 76,3 78,1 75,0 86,8 79,1 I kdyţ ţáci a studenti uváděli, ţe problematika psaní i, y jim dělá největší potíţe, pravopisné cvičení dopadlo na základní i střední škole celkem dobře. Obě školy vykázaly úspěšnost téměř 80 %, a to základní škola 76,9 % a střední škola 79,1 %. Nejlépe vyplnili cvičení 14letí ţáci a 19letí studenti. Graf 3: Procentuální průměr úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis i/y" u ţáků ZŠ a SŠ Procentuální průměr úspěšnosti cvičení "i/y" u žáků ZŠ a SŠ 79.5 79.0 78.5 78.0 77.5 77.0 76.5 76.0 75.5 průměr ZŠ průměr SŠ 28

procenta Graf 4: Procentuální průměr úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis i/y" dle věkových skupin 90.0 85.0 80.0 75.0 70.0 Procentuální průměr úspěšnosti cvičení na "i/y" dle věkových skupin 65.0 12 13 14 15 16 17 18 19 věk žáků 3.4 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis u, ú, ů na základní a střední škole Tabulka 6: Správné výsledky cvičení zaměřeného na pravopis u, ú, ů Správnost cvičení u,ů,ú celkem:9 ZŠ 12 13 14 15 průměr ZŠ průměr správných odpovědí 4,8 5,5 5,1 4,1 4,9 průměr správných odpovědí v % 53,3 61,1 56,5 45,5 54,1 SŠ 16 17 18 19 průměr SŠ průměr správných odpovědí 5,1 4,8 4,0 5,4 4,8 průměr správných odpovědí v % 56,5 53,3 44,4 60,0 53,6 Úspěšnost cvičení zaměřených na psaní u, ú, ů nebyla nejlepší. Obě školy dosáhly výsledku kolem 50 %, a to základní škola o necelé procento více (54,1 %) neţ střední škola (53,6 %). Věkové skupiny byly celkem vyrovnané, lépe cvičení napsali 13letí ţáci a 19letí studenti. 29

procenta procenta Graf 5: Procentuální průměr úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis u/ů/ú u ţáků ZŠ a SŠ Procentuální průměr úspěšnosti cvičení "u/ů/ú" u žáků ZŠ a SŠ 54.2 54.1 54.0 53.9 53.8 53.7 53.6 53.5 53.4 53.3 53.2 průměr ZŠ průměr SŠ Graf 6: Procentuální průměr úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis u/ů/ú dle věkových skupin Procentuální průměr úspěšnosti cvičení "u/ů/ú" dle věkových skupin 70.0 60.0 50.0 40.0 30.0 20.0 10.0 0.0 12 13 14 15 16 17 18 19 věk žáků 30

procenta 3.5 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis ě, je na základní a střední škole Tabulka 7: Správné výsledky cvičení zaměřeného na pravopis ě, je Správnost cvičení ě,je celkem:10 ZŠ 12 13 14 15 průměr ZŠ průměr správných odpovědí 8,0 8,2 8,6 7,6 8,1 průměr správných odpovědí v % 80,0 82,0 85,8 76,0 81,0 SŠ 16 17 18 19 průměr SŠ průměr správných odpovědí 8,2 7,6 7,0 8,8 7,9 průměr správných odpovědí v % 81,0 76,0 70,0 88,0 78,8 Výsledky cvičení zaměřeného na pravopis ě, je dopadly rovněţ celkem dobře, i kdyţ si ţáci a studenti nebyli v dotazníku příliš jisti. Správnost cvičení dosahovala 80 %, a to na základní škole 81 % a na střední škole 78,8 %. Věkové skupiny byly vyrovnané, poněkud lépe si vedli 14letí ţáci a 19letí studenti. Graf 7: Procentuální průměr úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis ě/je" u ţáků ZŠ a SŠ Procentuální průměr úspěšnosti cvičení "ě/je" u žáků ZŠ a SŠ 81.5 81.0 80.5 80.0 79.5 79.0 78.5 78.0 77.5 průměr ZŠ průměr SŠ 31

procenta Graf 8: Procentuální průměr úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis ě/je" dle věkových skupin 100.0 80.0 Procentuální průměr úspěšnosti cvičení "ě/je" dle věkových skupin 60.0 40.0 20.0 0.0 12 13 14 15 16 17 18 19 věk žáků 3.6 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis ě, ně na základní a střední škole Tabulka 8: Správné výsledky cvičení zaměřeného na pravopis ě, ně Správnost cvičení ě,ně celkem:6 ZŠ 12 13 14 15 průměr ZŠ průměr správných odpovědí 4,1 3,1 4,6 4,0 4,0 průměr správných odpovědí v % 68,3 51,7 76,4 66,7 65,8 SŠ 16 17 18 19 průměr SŠ průměr správných odpovědí 4,5 4,1 4,3 4,6 4,4 průměr správných odpovědí v % 75,0 68,3 71,7 76,4 72,9 Při následném hodnocení výsledků cvičení zaměřeného na pravopis ě, ně, ţáci uváděli, ţe jim uvedený jev dělá problémy. Výsledky škol jsou odlišné. Úspěšnost ţáků základní školy činí jen 65,8 % a střední školy 72,9 %. Nejlépe si opět vedli 14letí ţáci a 19letí studenti. 32

procenta procenta Graf 9: Procentuální průměr úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis ě/ně" u ţáků ZŠ a SŠ 74.0 72.0 70.0 68.0 66.0 64.0 Procentuální průměr úspěšnosti cvičení "ě/ně" u žáků ZŠ a SŠ 62.0 průměr ZŠ průměr SŠ Graf 10: Procentuální průměr úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis ě/ně" dle věkových skupin Procentuální průměr úspěšnosti cvičení na "ě/ně" dle věkových skupin 100.0 80.0 60.0 40.0 20.0 0.0 12 13 14 15 16 17 18 19 věk žáků 33

procenta 3.7 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis s, z na základní a střední škole Tabulka 9: Správné výsledky cvičení zaměřeného na pravopis předloţek s, z a předpon s- (se-), z- (ze-) Správnost cvičení s,z celkem:14 ZŠ 12 13 14 15 průměr ZŠ průměr správných odpovědí 9,1 8,5 8,8 8,7 8,8 průměr správných odpovědí v % 65,0 60,7 62,5 62,1 62,6 SŠ 16 17 18 19 průměr SŠ průměr správných odpovědí 9,1 9,0 9,0 10,3 9,4 průměr správných odpovědí v % 65,0 64,3 64,3 73,6 66,8 Pravopis s, z jako předloţky a předpony není pro ţáky natolik náročný, jak jsme předpokládali. Úspěšnost cvičení byla vyšší neţ 60 %. Základní škola dosáhla 62,6 % a střední škola 66,8 %. Věkový průměr je celkem vyrovnaný, poněkud lépe si vedli 12letí a 16letí ţáci a 19letí studenti. Graf 11: Procentuální průměr úspěšnosti výsledků cvičení zaměřeného na pravopis s/z" u ţáků ZŠ a SŠ Procentuální průměr úspěšnosti cvičení "s/z" u žáků ZŠ a SŠ 68.0 67.0 66.0 65.0 64.0 63.0 62.0 61.0 60.0 průměr ZŠ průměr SŠ 34

procenta Graf 12: Procentuální průměr úspěšnosti výsledků cvičení zaměřeného na pravopis s/z" dle věkových skupin Procentuální průměr úspěšnosti cvičení na "s/z" dle věkových skupin 80.0 60.0 40.0 20.0 0.0 12 13 14 15 16 17 18 19 věk žáků 3.8 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis velkých písmen na základní a střední škole Tabulka 10: Správné výsledky cvičení zaměřeného na pravopis velkých písmen Správnost cvičení velká písmena celkem:12 ZŠ 12 13 14 15 průměr ZŠ průměr správných odpovědí 6,7 5,6 7,4 7,2 6,7 průměr správných odpovědí v % 55,8 46,7 61,8 60,0 56,1 SŠ 16 17 18 19 průměr SŠ průměr správných odpovědí 7,3 4,8 2,4 6,1 5,2 průměr správných odpovědí v % 60,8 40,0 20,0 50,8 42,9 Výsledky cvičení zaměřeného na pravopis velkých písmen dopadly špatně, i kdyţ to studenti středních škol nepředpokládali. Úspěšnost na školách se lišila. Ţáci základních škol dosáhli 56,1 % a studenti středních škol pouze 42,9 %. Podstatně nejhůře na tom byla věková skupina 18letých studentů (úspěšnost 20 %). 35

procenta proccenta Graf 13: Procentuální průměr úspěšnosti cvičení zaměřeného na velká písmena" u ţáků ZŠ a SŠ Procentuální průměr úspěšnosti cvičení "velká písmena" u žáků ZŠ a SŠ 60.0 50.0 40.0 30.0 20.0 10.0 0.0 průměr ZŠ průměr SŠ Graf 14: Procentuální průměr úspěšnosti cvičení zaměřeného na "velká písmena" dle věkových skupin Procentuální průměr úspěšnosti cvičení na "velká písmena" dle věkových skupin 80.0 60.0 40.0 20.0 0.0 12 13 14 15 16 17 18 19 věk žáků 36

procenta 3.9 Porovnání úspěšnosti cvičení zaměřeného na pravopis zkratek na základní a střední škole Tabulka 11: Správné výsledky cvičení zaměřeného na pravopis zkratek Správnost cvičení zkratky celkem:7 ZŠ 12 13 14 15 průměr ZŠ průměr správných odpovědí 4,7 4,3 4,2 4,2 4,4 průměr správných odpovědí v % 67,1 61,4 59,5 59,5 61,9 SŠ 16 17 18 19 průměr SŠ průměr správných odpovědí 4,9 4,3 4,2 4,3 4,4 průměr správných odpovědí v % 70,0 61,4 60,0 61,4 63,2 Zkratky nepovaţovali ţáci ani studenti ve svých dotaznících za obtíţné. Proto nás překvapuje, ţe úspěšnost psaní zkratek činí v průměru pouze 60 %, a to na základní škole 61,9 % a střední škole 63,2 %. Nejlepších výsledků dosáhli 12letí ţáci a 16letí studenti. Graf 15: Procentuální průměr úspěšnosti cvičení zaměřeného na zkratky" u ţáků ZŠ a SŠ Procentuální průměr úspěšnosti cvičení "zkratky" u žáků ZŠ a SŠ 63.5 63.0 62.5 62.0 61.5 61.0 průměr ZŠ průměr SŠ 37