Ke vzniku a osudûm sochy sv. Václava ze Svatováclavské kaple katedrály sv. Víta v Praze

Ke vzniku a osudûm sochy sv. Václava ze Svatováclavské kaple katedrály sv. Víta v Praze Václav RYBA ÍK 1 2 V leto ním roce uplynulo 665 let od zaloïení katedrály sv. Víta v Praze a 80 let od dokonãení její dostavby. Souãasnû tomu bylo 150 let, co byla zaloïena Jednota pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském, a 55 let, co nucenû zanikla. V leto ním roce také uplynulo 610 let od úmrtí Petra Parléfie, druhého stavitele katedrály, a 110 let od úmrtí Josefa Mockera, jednoho z jeho pokraãovatelû. Dalo by se oãekávat, Ïe souãasn vlastník katedrály, reprezentovan Kanceláfií prezidenta republiky a Správou PraÏského hradu, tato v znamná v roãí v stavou ãi jin m vhodn m zpûsobem pfiipomene. BohuÏel se tak nestalo. Následující pfiíspûvek je tedy alespoà skromnou pfiipomínkou zásluh v ech znám ch i bezejmenn ch, ktefií tuto jednu z na ich nejv znamnûj ích kulturních památek stavûli, vyzdobovali a udrïovali. Pfied dvûma lety zvefiejnil historik umûní Ivo Hlobil dal í a zfiejmû nejrozsáhlej í z fiady sv ch prací o kamenné so e sv. Václava ve Svatováclavské kapli katedrály sv. Víta v Praze. 1 Na základû bohaté literatury 2 i vlastních zji tûní pfii pfiípravû sochy pro v stavu o stavitelích katedrály na pfielomu let 1999 2000 3 dedukuje, Ïe autorem této v znamné kamenné plastiky byl Petr Parléfi, Ïe vznikla v roce 1372 a Ïe byla osazena o rok pozdûji na blíïe neznámé místo uvnitfi nebo vnû katedrály. Zdálo by se, Ïe tím bylo o tomto snad nejcennûj ím díle na eho gotického sochafiství fieãeno v e, ale není tomu tak. Pfii svém nedávném studiu literatury a pramenû k ãlánku o praïsk ch sochách sv. Václava 4 jsem pfiirozenû vûnoval pozornost nejen této na í nejstar í známé so e sv. Václava, ale i její kopii z 19. století. Pfiitom jsem zjistil fiadu skuteãností, které dosavadní znalosti o tûchto dílech upfiesàují, opravují nebo doplàují. Obr. 1. Praha, katedrála sv. Víta, severov chodní kout Svatováclavské kaple s Parléfiovou sochou sv. Václava na fiímse nad oltáfiem sv. Jana Evangelisty. (Foto Správa PraÏského hradu, Jan Gloc) Obr. 2. Praha, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple, socha sv. Václava, Petr Parléfi 1373 nebo 1372 1373, (Foto Správa PraÏského hradu, Jan Gloc) 1 Ivo HLOBIL: Socha sv. Václava v katedrále sv. Víta od Petra Parléfie z roku 1372 osazená 1373, in: Muzejní a vlastivûdná práce, 45, 2007 âasopis Spoleãnosti pfiátel staroïitností, 115, 2007, s. 65 92. Podle autora jde o ponûkud roz ífien a upraven pfieklad jeho nûmecky psaného ãlánku z roku 2006 v ãasopisu Umûní, cit. v pozn. 21. 2 Autor kromû sv ch osmi prací cituje dal ích 120 titulû, nûkteré ale jen s malou souvislostí s tématem, jiné, dûleïité, naopak scházejí. 449

3a 3b 3c Autorství a datování sochy To, Ïe autorem sochy byl samotn Petr Parléfi, jak mimo jiné usoudil jiï v roce 1837 Václav Michal Pe ina 5 a jak naznaãuje jeho mistrovsk títek se zdvojenou úhelnicí na jejím podnoïí, je tûïko zpochybnitelné. Takové vrcholné dílo mohl vytvofiit jen umûlec mimofiádn ch kvalit, jaké z celé svatovítské hutû mûl právû jen Parléfi. Sporná je ale stále otázka, jakou roli pfii vzniku sochy mûl kameník, pozdûji pravdûpodobnû parléfi Jindfiich (Henrich), kter na ní podle dochovan ch úãtû po pût dní v t dnu po 3. dubnu 1373 za mzdu 30 gro Û prokazatelnû pracoval. 6 Mohly to b t dokonãovací práce, ale i práce pfiípravné. V prvém pfiípadû musely b t provádûny je tû pfied osazením sochy, aby k ní byl pfiístup. TûÏko si lze totiï pfiedstavit, Ïe by dokonãovací práce bylo moïno realizovat na jiï osazené so e, obtíïnû pfiístupné pfii v chodní stûnû kaple, kde ve víc neï ãtyfimetrové v ce stojí i dnes, nebo dokonce v tabernáklu nad jejím jihov chodním vnûj ím nároïím, kde zfiejmû také nûjak ãas stála. Druhou moïností Jindfiichovy úãasti mohla b t kamenická pfiíprava surového kamenného bloku pro samotnou tvorbu sochy, obvykl postup takové ãinnosti. JelikoÏ Jindfiich na so e prokazatelnû pracoval poãátkem dubna 1373, je pravdûpodobnûj í, Ïe socha nevznikla v roce 1372, pfied zahájením prací na inkrustacích a nástûnn ch malbách ve Svatováclavské kapli v srpnu téhoï roku, jak se domnívá Hlobil, 7 ale buì v letech 1372 1373, nebo aï v roce 1373. Podoba sochy a její promûny Obecnû málo známou skuteãností je, Ïe Parléfiova socha sv. Václava není plnû trojrozmûrn m dílem. Sochafisky je totiï kromû hlavy detailnû zpracována a polychromována jen zepfiedu a po obou bocích, zatímco zezadu, zhruba na ãtvrtinû aï pûtinû celkového povrchu, je jen hrubûji opracována, silnû vytmelena a nepolychromována. 8 Z toho vypl vá, Ïe byla od poãátku zam lena k umístûní ke stûnû, buì ve Svatováclavské kapli, nebo v tabernáklu nad jejím jihov chodním nároïí, moïná i jinde. Stejnû tak je málo známou skuteãností, Ïe socha v souãasné podobû není stoprocentním originálem. UÏ autor dramat a historick ch próz, divadelní kritik a teoretik a kulturní historik Ferdinand Bedfiich Mikovec pfii jejím popisu z roku 1858 9 uvádí, Ïe pravá ruka s hofiej í ãástí o tûpu a d ka na pravém boku jsou ulomeny a levice, hofiej í ãást títu a jílec meãe silnû porouchány a Ïe z polychromie zûstaly jen zbytky. V roce 1906 tehdej í metropolitní kanovník Antonín Podlaha s architektem Kamilem Hilbertem 10 uvádûjí a fotografií sochy dokládají, Ïe uvedená i nûkterá dal í drobnûj- í po kození na obliãeji a rouchu byla opravena v roce 1866 sochafiem Eduardem Vesel m. Souãasnû konstatují, Ïe na so e jsou nadále jen zbytky pûvodní polychromie, která v té dobû je tû obnovena nebyla. Pfiesnou, tedy fotografickou podobu sochy pfied její sochafiskou opravou neznáme, k dispozici jsou jen její kresby. Hlobil jako nejstar í uvádí kresbu Josefa Hellicha z roku 1853, zobrazující Obr. 3. Nejstar í vyobrazení Parléfiovy sochy sv. Václava: a) Josef Mánes (pfied lety 1836 1838), b) Josef Kostenec (1853), c) Franti ek ír (pfied rokem 1856), d) Franz Bock (1857), e) Josef Hellich (1858), f) Baltazar Kutina (Adolf Liebscher?, 1885; pfiedloha oti tûna obrácenû). Vyobrazení 3a a 3c podle originálû v Národní galerii, sbírka grafiky a kresby, ostatní kopie z publikací citovan ch v poznámkách. 3 lo o v stavu Stavitelé katedrály, trvající od 6. fiíjna 1999 do 27. února 2000 (a nikoliv 2002) ve Starém paláci na PraÏském hradû. 4 Václav RYBA ÍK: PraÏské sochy a pomníky sv. Václava, in: Za starou Prahu Vûstník Klubu Za starou Prahu 39 (10), 2009, ã. 1, s. 23 30. 5 Václav M. PE INA: Krátké popsanj králowského chrámu Pánû praïského Sw. Wjta, Praha 1837, s. V. 6 Josef NEUWIRTH: Die Wochenrechnungen und der Betrieb des Prager Dombaues in den Jahren 1372 1378, Praha 1890, s. 90. 7 I. HLOBIL, cit. v pozn. 1, s. 74. 8 I. HLOBIL, cit. v pozn. 1, fotografie pfied s. 65, spodní dvû fotografie oti tûny pfietoãenû. 9 Ferdinand B. MIKOVEC: Socha sv. Václava v pern teinské kapli chrámu svato-vítského v Praze, in: StaroÏitnosti a Památky zemû âeské, díl I., 1958, s. 42 46. (StaÈ vy- la v 3. se itu v roce 1858, cel díl pak byl dokonãen v roce 1860.) 10 Antonín PODLAHA, Kamil HILBERT: Metropolitní chrám sv. Víta, Praha 1906, s. 131, 135 136. 450

3d 3e 3f náv tûvu Karla IV. v Parléfiovû dílnû právû pfied sochou sv. Václava, 11 a pak kresbu samotné sochy od téhoï autora z let 1858 1860 jako ilustraci k ãlánku F. B. Mikowce, 12 kterou také reprodukuje. Hellich v obou tûchto kresbách zjevnû doplnil scházející ãásti sochy, ale rozdílnû na star í kresbû (litografie) socha nemá d ku ani kopí, socha na mlad í kresbû (oceloryt) naopak na pravém boku d ku a v pravé ruce kopí má. V obou pfiípadech stojí na nízkém profilovaném podstavci, podobném tomu, na kterém stojí i dnes, a mezi chodidly na podnoïí má títek s parléfiovskou mistrovskou znaãkou. Oproti souãasné podobû originálu má v ak socha na obou kresbách na levém boku vyãnívající jílec meãe. Zajímavé je, Ïe na obou kresbách Václavova levice spoãívá na vysokém (asi 95 cm pfii v ce sochy 200 cm) gotickém títu, piãkou opfieném o úpatí sochy. Na restaurovaném originálu je ale tít asi o 25 cm krat í neï na mlad í (a v podstatû i na star í) Hellichovû kresbû a sv. Václav ho má zavû en za popruh na levém zápûstí. Hlobil za nejstar í vyobrazení samotné sochy pokládá a také reprodukuje litografii, kterou otiskl v roce 1857 Franz Bock v ãlánku o Karlovû mostû, 13 tedy je tû pfied sochafiskou opravou sochy v roce 1866. Svat Václav je na ní bez d ky a meãe, ale má doplnûnu pravou païi, ve které drïí praporec. V levé ruce pfiidrïuje gotick tít, kter spolu se sochou stojí ne na zvlnûném podnoïí, ale na hladkém deskovitém estibokém podstavci se títkem s parléfiovskou znaãkou vepfiedu. I tato kresba je tedy dost odli ná od originálu. Podobá se (aï na scházející d ku a jílec meãe) jiné kresbû, litografii, kterou vydal neznámo kdy, ale témûfi jistû pfied rokem 1856, a tedy dfiíve, praïsk kamenotiskafi Franti ek ír. 14 Existuje v ak vyobrazení sochy nepochybnû star í (a moïná nejstar í vûbec) neï vyobrazení Bockovo, obû Hellichova i írovo. Je to kresba, nebo spí náãrt, kter nakreslil Josef Mánes 15 nûkdy pfied léty 1836 1838, neï namaloval svûj první obraz sv. Václava. Zobrazuje na ní sochu ve stavu pfied restaurováním, tedy bez pravého pfiedloktí, bez d ky a bez kopí, ale i se títkem s parléfiovskou znaãkou a navíc s oãíslovan mi detaily obleãení. Jílec meãe je v ak jen naãrtnut, stejnû jako tít, sahající aï k patû sochy a dole zatoãen vzhûru. Jin m vyobrazením nerestaurované sochy je nepfiíli zdafiilá litografie Josefa Kostence z roku 1853. 16 Socha na ní nemá pravé pfiedloktí, d ku ani jílec meãe, má pfiikreslen parléfiovsk títek, ãást kopí a aï k patû sochy sahající a opût nahoru zahnut tít. Zajímav je lineární prouïek (obnaïená kovová v ztuï?) na levém pfiedloktí. Sochu sv. Václava po její sochafiské opravû v roce 1885 nakreslil údajnû Baltazar Kutina (podle monogramu na kresbû ale spí e Adolf Liebscher) pro rozsáhlou monografii âechy, 17 i kdyï nedopatfiením oti tûnou v pfietoãeném postoji. Socha na ní má doplnûné pravé pfiedloktí, na pravém boku d ku (respektive jen její pochvu) a jiï krat í gotick tít, ale schází jí praporec nebo ko- 11 lo o prémii Jednoty v tvarn ch umûlcû v âechách na rok 1853. Národní galerie Praha, sbírka grafiky a kresby, inv. ã. R 88628; zde pod inv. ã. K 21599 i skica s jin m rozestavûním osob pfied sochou sv. Václava, které tak odkr vá d ku na jejím pravém boku. 12 Ferdinand B. MIKOVEC, cit. v pozn. 9. 13 Franz BOCK: Die Moldaubrücke in Prag, ihr Baumeister und ihre Bildwerke, in: Organ für christliche Kunst, 7, Nr. 14, s. 172 174 (+ pfiíloha s vyobrazením), Nr. 15, s.185 187, Köln 1857.Autor, knûz a konzervátor arcibiskupského muzea v Kolínû nad R nem, kresbu pofiídil v létû 1857, kdyï v Praze posuzoval a kreslil ãeské korunovaãní klenoty. Podle Rudolfa ROUâKA: Chrám sv. Víta, dûjiny a prûvodce, Praha 1948, s. 92, mûl v tomtéï roce publikovat jin ãlánek, vûnovan samotné so e sv. Václava (Peter Parlers Wenzelstatue in Prag) v ãasopisu Kunstblatt, s. 186. Ten se v ak pfies ve kerou snahu v knihovnách nejen v âr, ale ani SRN nepodafiilo vyhledat. Pro shodu údajû o roce vydání i ãísle stránky s popisem sochy je pravdûpodobné, Ïe Rouãek mûl na mysli jen v e uveden BockÛv ãlánek, kter naopak necituje. 14 Národní galerie Praha, sbírka grafiky a kresby, inv. ã.r 70492.Obraz musel existovat jiï v bfieznu 1856, jak vypl vá ze zápisu o konfiskaci v írovû tiskárnû z té doby (viz Franti ek ROUBÍK: Z ãinnosti írovy kamenotiskárny v l. 1844 1865, in: âasopis spoleãnosti staroïitností, 54, 1946, s. 121 125). 15 Národní galerie Praha, sbírka grafiky a kresby, inv. ã.k 795. 16 Illustrirte Chronik von Böhmen. 2. Bd, Prag, pfied s.379. 451

Obr. 4. Josef Hellich, 1853, Karel IV. v Parléfiovû dílnû pfied sochou sv. Václava. (Podle originálu v Národní galerii) 4 pí, jílec meãe a navíc také parléfiovsk títek na podnoïí, po kterém je zakreslena jen mûlká nepravidelná kráterovitá prohlubeà. Fotografickou podobu sochy sv. Václava po její sochafiské restauraci Eduardem Vesel m v roce 1866 pak podle Hlobila zobrazuje jako nejstar í fotografie Karla Bellmanna z Prahy, zvefiejnûná v roce 1899 Josefem Neuwirthem, 18 a pak podobná od neznámého fotografa (také Karel Bellmann?), zvefiejnûná v roce 1906 Antonínem Podlahou a Kamilem Hilbertem. 19 Socha na obou snímcích stojí bez podstavce v interiéru (pravdûpodobnû na chodbû nebo schodi ti ve Starém probo tství), v prvém pfiípadû v koutu, v druhém mimo nûj, pfiiãemï jí kromû kopí schází i jílec meãe. Dva roky potom otiskl Alfred Stix cel soubor fotografií parléfiovsk ch sochafisk ch dûl, mezi nimi i sochy sv. Václava. 20 Tento snímek byl pofiízen v koutû stejné chodby nebo schodi tû, ale oproti pfiedchozím dvûma fotografiím uï socha nemá na podnoïí títek s parléfiovskou znaãkou, jen nepravidelnou prohlubeà po nûm. Namísto títku má prohlubeà i socha umístûná jiï na fiímse v kapli sv.václava také na fotografii z roku 1913. 21 Také v tomto pfiípadû v ak existuje je tû star í fotografick snímek sochafisky restaurované sochy, kter Hlobil neuvádí. Byl pofiízen kolem roku 1870 znám m praïsk m fotografem Franti kem Fridrichem a zobrazuje sochu bez podstavce ve dvofie nûjakého domu (Staré probo tství?). 22 So e stejnû jako na Bellmannovû fotografii nebo fotografiích schází kopí, ale stejnû jako na nich má d ku, títek s parléfiovskou znaãkou a navíc i jílec meãe. Z v e uvedeného vypl vá, Ïe souãasná socha má oproti originálu z druhé poloviny 19. století kromû nové polychromie novodobé kopí (i kdyï správnû by to mûl b t praporec), ale schází jí jílec meãe a pravdûpodobnû i pûvodní jílec a nejspí i celá pûvodní d ka, a také Ïe títek s parléfiovskou znaãkou pfiinejmen ím v letech 1885 1912 na so e pevnû pfiipevnûn nebyl. Materiálová charakteristika sochy Socha sv. Václava byla vytesána z jednoho kusu kamene, jehoï druh a také pûvod byly v minulosti rûznû interpretovány. Mikovec ve svém prvním popisu sochy z roku 1858 23 tento kámen oznaãuje za tvrd pískovec, obdobnû jako Bock 24 nebo Rytífi Vladyka z Marianova. 25 Podle Franti - ka Ekerta 26 je socha z bílé opuky, podle Josefa Opitze 27 z nepfiíli odolného vápence. Ivo Hlobil 28 horninu sochy oznaãuje za prachovec, coï do jisté míry s odvoláním na restaurátora Jifiího Novotného opakuje i v roce 2007. Podle Fajta 29 se jedná o opuku (vápenec tûïen v lomech nedaleko Prahy) s pískovcov m podílem. Ostatní autofii, ktefií se k druhu kamene vyjadfiují, pouïívají termín opuka. Málokter z nich ale mûl moïnost sochu studovat z bezprostfiední blízkosti. Podle Hlobila 30 potfiebn mikro- a makroskopick prûzkum pro pfiesnûj í identifikaci kamene na so e snesené v roce 1999 proveden nebyl, coï ale není pravda. Pfii jejím rozsáhlém restaurátorském prûzkumu v letech 1999 2000, provádûném pro odbor památkové péãe Kanceláfie prezidenta republiky t mem oborníkû pod vedením spoleãnosti Gema Art, 31 byla totiï pozornost vûnována i petrografickému charakteru její horniny. Ze sochy bylo pfiitom ve tfiech etapách odebráno pfiinejmen ím sedm vzorkû, vût ina z jejího podnoïí, jeden vzorek z po kozeného místa na plá ti pod levou rukou a jeden ze títku s parléfiovskou znaãkou. Z tûchto vzorkû byly vyhotoveny v brusy a ty zkoumány pod mikroskopem. Ze 17 Emanuel TONNER: Chrám sv. Víta, in: âechy, díl III, Praha 1885, s. 26 105, vyobrazení na s. 88. 18 Josef NEUWIRTH: Die Wandgemälde in der Wenzelskapelle des Prager Dome sund ihr Meister, in: Studien zur Geschichte der Gothik in Böhmen. Prag 1899, vyobrazení na s. 24. 19 A. PODLAHA, K. HILBERT, cit. v pozn. 10, s. 131. 20 Alfred STIX: Die monumentale Plastik der Prager Dombauhütte um die Wende des XIV. und XV. Jahrhunderts, in: Kunstgeschichtliches Jahrbuch der k. k. Zentral-Kommision für Erforschung und Erhaltung der Kunst- und Historischen Denkmale, Hft. IV, Wien 1908, s. 69 132. 21 Ivo HLOBIL: Der Prager hl. Wenzel von Peter Parler Forsetzung eines hundertjährigen Diskurses mit neuen Argumenten, in: Umûní, 54, 2006, s. 37; jelikoï socha na fotografii je tû nemá polychromii a kopí, které dostala aï v roce 1913, je pravdûpodobnûj í, Ïe fotografie vznikla uï roku 1912. 22 Eli ka FUâÍKOVÁ, Martin HALATA, Klára HALMANOVÁ, Pavel SCHEUFLER: PraÏsk hrad ve fotografii (1856 1900), Praha 2005, fotografie na s. 87. 23 F. B. MIKOVEC, cit. v pozn. 9. 24 F. BOCK: Die Inschriften und Büsten der Gallerie im Dome von St. Veit zu Prag, in: Mittheilungen der k. k. Central-Commision, 2, Wien 1857, s. 186. 25 Rytífi VLADYKA Z MARIANOVA: Arcichrám na hradû PraÏském s dûjinami království ãeského, âeské Budûjovice 1876, s. 217 218. 26 Franti ek EKERT: Posvátná místa královského hl. mûsta Prahy, sv. I, Praha 1883, s. 64. 27 Josef OPITZ: Sochafiství v âechách v dobû LucemburkÛ, I. díl, Praha 1935. 28 Ivo HLOBIL: Katedrála sv. Víta v Praze, Lond n 1995, s. 14. 29 Jifií FAJT: Sv. Václav se znakem rodiny ParléfiÛ, in: Karel IV., císafi z BoÏí milosti. Kultura a umûní za vlády LucemburkÛ 1310 1437, Praha 2006, s. 222 224. 30 I. HLOBIL, cit. v pozn. 1, s. 68. 31 lo o rozsáhl pfiírodovûdn a restaurátorsk prûzkum, zahrnující fotogrammetrické zamûfiení sochy, její ultrazvukov prûzkum, prûzkum povrchov ch vrstev polychromie, anal zu horniny, tmelû a vodorozpustn ch solí, lokalizaci kovov ch ãástí sochy a klimatologická mûfiení. Jednotlivé metody byly uzavírány dílãími zprávami, ale ze souhrnné zprávy je na PraÏském hradû (Správa PraÏského hradu oddûlení umûleck ch sbírek) i u spoleãnosti Gema Art ulo- Ïena jen nepodepsaná a nedatovaná textová ãást (11 stran) bez pfiíloh. Koordinátor prûzkumu Ing. Petr Justa a také nûktefií autofii dílãích prûzkumû (Ing. Karol Bayer, RNDr. Zdenûk taffen) mi ochotnû poskytli alespoà svoje 452

zpráv o tûchto rozborech 32a-c vypl vá, Ïe socha byla vytesána ze sedimentární horniny charakteru karbonátového (vápnitého) prachovce, kter vysok m obsahem CaCO 3 hraniãí s prachovit m karbonátem. títek s parléfiovskou znaãkou je ale uï právû z takovéhoto prachovitého karbonátu, tedy ponûkud jiné, i kdyï pfiíbuzné horniny. Hornina samotné sochy tedy není opukou v petrologickém smyslu, zatímco hornina títku se k ní blíïí. Jedná se v ak v obou pfiípadech o sedimentární horniny, vyskytující se spolu s prav mi opukami, do nichï obvykle plynule pfiecházejí. Takovéto horniny jsou typické pro bûlohorské souvrství svrchní kfiídy, v nûmï vzhledem k obvykle podobnému vzhledu byly v minulosti, a obãas jsou i nyní, lámány pod spoleãn m technick m názvem opuka. Kámen sochy sv. Václava je tedy moïno na základû dosavadního v zkumu oznaãit z petrologického hlediska za karbonátov prachovec, z tradiãního lomafiského hlediska za opuku. Pokud se t ãe pûvodu pouïitého kamene, Hlobil s odkazem na Jahna 33 uvádí, Ïe jde o opuku z Pfiední Kopaniny (podle Jahna doslova z kopaninské opuky ). To ale není doloïeno a ani pravdûpodobné. Jahn (kter mimo jiné tûïko mohl horninu vysoko umístûné a polychromované sochy podrobnû studovat), ale i nûktefií mlad í autofii 34 byli a jsou k tomuto názoru svádûni mnohaletou existencí opukového lomu v Pfiední Kopaninû, kter je i nyní jedin m alespoà obãas ãinn m opukov m lomem v Praze a jejím okolí. Je pravda, Ïe v Pfiední Kopaninû byla uï nûkdy ve 12. století postavena rotunda sv. Markéty z opuky, nepochybnû místního pûvodu. Stejnû tak je ale pravda, Ïe ve stejné dobû byla opuka v daleko vût í mífie lámána v bûlohorském souvrství pfiedev ím na Petfiínû (petfiínská nebo strahovská opuka) a Bílé hofie (bûlohorská opuka) 35 a Ïe zde uï tehdy, a tím spí ve druhé polovinû 14. století, bylo toto souvrství odkryto v nesrovnatelnû vût í mocnosti, neï tomu mohlo b t v Pfiední Kopaninû. Tím zde byly zpfiístupnûny i mocnûj í a celistvûj í sochafisky vyuïitelné spodní vrstvy, z nichï mohly b t vylamovány i víc neï 2 m velké monolity pro sochafiská díla parléfiovské hutû. Navíc byly zdej- í opukové lomy vûãi rozestavûné katedrále sv.víta bliï í a dostupnûj í, neï tomu bylo v pfiípadû Pfiední Kopaniny. V této souvislosti je namístû pfiipomenout záhadnou horninu, která byla na stavbu katedrály podle úãtû v letech 1372 1373 a 1376 1378 dováïena z Petfiína a naz vána crzemenicz, krzemenicz a podobnû. O ní se Hlobil pfied ãasem domníval, Ïe právû ona byla materiálem pro parléfiovská sochafiská díla. 36 Z Petfiína to mohla b t jen opuka nebo Ïelezité pískovce 37 nebo bûïné a nepfiíli kvalitní kfiídové pískovce. V kaïdém pfiípadû v ak podle úãtû lo o kusov kámen, pro sochafiská díla nevhodn. To, co bylo fieãeno v pfiedchozím textu, se ov em t ká pûvodní sochy, nikoliv doplàkû, kter mi ji v roce 1866 doplnil sochafi Eduard Vesel. Podle manïelû Bayerov ch, ktefií tyto doplàky metodou ultrazvukové transmise v listopadu 1998 pfiesnû vymezili, 38 jsou pfiinejmen ím nejvût í z nich pravdûpodobnû z odli ného materiálu. Je to pfiedev ím pfiedloktí a dlaà pravé ruky (podle jmenovan ch jemnozrnn pískovec?), dále títek s parléfiovskou znaãkou mezi chodidly sochy, levé dvû tfietiny títu i nûkteré men í ãásti. Horninov charakter tûchto doplàkû, pokryt pozdûj ími tmely, je nyní (s v jimkou títku) obtíïné urãit. Zdá se ale nepravdûpodobné, Ïe by tak zku en sochafi, jak m Eduard Vesel byl, sochu doplàoval z jiného kamene neï z opuky. Nejspí pouïil typickou opuku, moïná uï z Pfiední Kopaniny, ze které byl zanedlouho potom (1868 1873) zhotoven nov hlavní oltáfi katedrály. Nejstar í osudy sochy sv. Václava O nejstar í historii sochy sv. Václava, tedy od jejího vzniku do konce 18. století, máme prakticky jen dvû, a navíc nejednoznaãné zprávy. První je o jak chsi malífisk ch pracích v kapli sv. Václava v letech 1484 1485 s konkrétní zmínkou i o zlatu pro sochu sv. Václava (ad imaginem s. Wenceslai), 39 snad pro její polychromování. Druhá mluví o purpurovém plá ti, kter so e v roce 1502 daroval Vladislav Jagellonsk (palium de purpura rubea supra imaginem s. Wenceslai). 40 Z obou tûchto zmínek je moïno usuzovat, Ïe v tûch letech byla socha nejspí ve svatováclavské kapli, protoïe by tûïko mohla b t polychromována nebo odûna plá tûm nûkde v exteriéru. Socha sv. Václava byla uï od svého vzniku víceménû spojená se Svatováclavskou kaplí, a tak je na její historii moïno usuzovat také z historie kaple i celé katedrály. Je pravdûpodobné, Ïe sochy se nijak v znamnû nedotklo ani oloupení hrobu sv. Václava v této kapli Zikmundov mi vojsky 29.ãervence 1420, ani niãení oltáfiû, obrazû a soch v celé katedrále praïskou radikální chudinou 10. ãervna 1421. Sochu sv. Václava zfiejmû nepoznamenal ani katastrofální poïár 2. ãervna 1541, kter se z Malé Strany roz ífiil i na Hradãany a PraÏsk hrad vãetnû katedrály. Zatímco zafiízení samotné Svatováclavské kaple se tento po- Ïár dotkl jen ãásteãnû, shofiela a zfiítila se její stfiecha. Socha v té dobû asi musela b t v kapli (nebo jinde v chrámu), protoïe v tabernáklu na jejím jihov chodním nároïí by takov to Ïár bez úhony (pfiinejmen ím zãervenáním její opuky) tûïko dílãí zprávy. Odborné publikace o této nepochybnû v znamné a nákladné akci se nepodafiilo vyhledat (s v jimkou informace o fotogrammetrickém mûfiení v ãasopisu Zprávy památkové péãe, 61, 2001, ã.3, s.75 77) a zfiejmû ani nebyly sepsány. Nûkteré dílãí prûzkumy a snímání sochy v letech 1998 1999 zaznamenal dokument Nejstar í nemocn v âechách, kter pro âeskou televizi natoãila agentura LA BON a kter autorovi ochotnû poskytl jeho reïisér Jan Bonûk. 32a L. KOPECK : Popis v brusu vzorek kamene ze sochy sv. Václava od Petra Parléfie z chrámu sv. Víta, 3 strany, nedatováno. Analyzován jedin vzorek neurãené lokace, podle autora nejspí z podnoïí sochy. 32b Karol BAYER: Anal za horniny a tmelû ze sochy sv. Václava v Praze, 11 stran + pfiíloha, Litomy l 26. 9. 1999. Vzorky ã. 13 (zadní ãást u mûdûného oka), ã. 14 (spodní ãást plintu) a ã. 15 (plá È pod levou rukou) analyzoval RNDr. Z. taffen. 32c Petrologické vyhodnocení horninov ch vzorkû ze sochy sv. Václava svatovítské katedrály praïského hradu. (3 strany, nedatováno, nepodepsáno). Analyzovány vzorky ã. 2 a 5 (oba z plintu), ã. 3 ( títek) a ã. 4 (nejasná lokace), údajnû rovnûï RNDr. Z. taffenem. 33 Jaroslav J. JAHN: O pfiirozen ch kamenech pouïit ch ve velechrámu sv. Víta, in: Kámen, 11, 1929 1930, s.1 2, 15 16.(Hlobil cituje podobn, ale pozdûj í a ãásteãnû zkrácen ãlánek téhoï autora, oti tûn v Památkách archeologick ch v roce 1930.) 34 Napfiíklad P. JUSTA: Restaurování gotick ch náhrobkû pfiemyslovsk ch kníïat Bfietislava II. a Bofiivoje II. v katedrále sv. Víta, in: PraÏsk hrad, programov ãtvrtletník, 2003, ã. 1, s. 9 10. 35 Václav RYBA ÍK: Z minulosti praïsk ch lomû (1), in: Kámen, 9, 2003, ã. 3, s. 17 22; t Ï: Z minulosti praïsk ch lomû (2), in: Kámen, 10, 2004, ã. 1, s. 11 17. 36 Ivo HLOBIL: K pûvodu opuky parléfiovsk ch dûl v t denních úãtech katedrály sv. Víta, in: Zprávy památkové péãe, 55, 1995, ã. 6, s. 202 203. K tomu Václav RYBA ÍK: K ãlánku dr. I. Hlobila o pûvodu opuky parléfiovsk ch dûl v úãtech svatovítské hutû, in: Zprávy památkové péãe, 55, 1995, ã.6, s.204. 37 Jan ZAV EL: Petrografie stavebních kamenû Juditina mostu, in: Kámen, 6, 2000, ã. 2, s. 53 66, se domnívá, Ïe takovéto Ïelezité pískovce pocházejí z Petfiína; Jaroslav VALEâKA: Juditin most v Praze a petfiínské Ïelezité pískovce, in: Zprávy o geologick ch v zkumech v roce 2005, s. 170 173, to ale na základû anal zy v sledkû esti vrtû v prostoru Petfiína povaïuje za nepravdûpodobné. 38 TaÈjana BAYEROVÁ, Karol BAYER: Socha sv. Václava z katedrály sv. Víta v Praze, nedestruktivní prûzkum metodou ultrazvukové transmise, 18 stran + 4 fotografie, prosinec 1998. 39 Antonín PODLAHA: Z úãtû kostela svatovítského v Praze z konce XV. a z poãátku XVI. století, in: Památky archeologické a místopisné, 26, 1914, s. 127 130. 453

5 Obr. 5. Vincenc Morstadt, 1826, jiïní prûãelí gotické ãásti katedrály sv. Víta se ipkou vyznaãen m prázdn m tabernáklem nad jihov chodním nároïím Svatováclavské kaple. (Podle originálu v Národní galerii) pfiestála. Sochy se zfiejmû nedotklo ani pusto ení oltáfiû, obrazû a soch v katedrále 21., 27. a 28. prosince 1619, iniciované kalvínsk mi kazateli. Pokud snad socha pfii v e uvádûn ch událostech i v dobû mezi nimi stála na v chodní stûnû kaple mezi vyobrazeními dvou andûlû a ãesk ch patronû po stranách, která pûvodnû podle Aloise a Martina Martanov ch pocházejí pravdûpodobnû uï z doby Karla IV., musela b t odtud sejmuta nejpozdûji pfied roky 1694 1710. Tehdy totiï arcibiskup Jan Josef hrabû Breuner nechal uprostfied této stûny kaple postavit dfievûn barokní ostatkov oltáfi. 41 Ten vysoce pfiesahoval fiímsu, na níï socha sv. Václava stála a která kvûli novému oltáfii musela b t osekána. Bombardování katedrály pfii pruském obléhání Prahy mezi 30. kvûtnem a 19. ãervnem 1757 asi také kapli a so e neublíïilo. Na chrám bylo sice vystfieleno údajnû 22 000 kulí a zápaln ch pum (které napfiíklad jen 9. ãervna prorazily stfiechu na 215 místech, pfiiãemï zaãalo tfiicetkrát hofiet), ale ostfielování bylo vedeno ze stanovi È za Strahovskou bránou, na stranû odvrácené od kaple sv. Václava. Ta tak byla chránûna vûïí i v raznû pfiev en mi stfiechami hlavní i pfiíãné lodi. Pfii takové intenzitû stfielby ov em není vylouãeno, Ïe i exteriér Svatováclavské kaple mohla nûjaká zbloudilá nebo odraïená koule ãi puma po kodit. Osudy sochy v 19. století Zajímavé jsou osudy sochy sv. Václava v 19. a v první polovinû 20. století. Socha byla podle Mikovce 42 sejmuta z popudu kanovníka a stráïce dómu Václava Michala Pe iny, pozdûj ího rytífie z âechorodu, z tabernáklu nad jihov chodním nároïím svatováclavské kaple. Podle Hlobila se tak stalo v polovinû 19. století, pfiiãemï se socha v roce 1847 nacházela v Hazmburské kapli, pak v kapli Nejsvûtûj í Trojice a v roce 1905 na schodi ti b valého probo tství. Skuteãností ale je, Ïe socha musela b t sejmuta podstatnû dfiíve. Pe ina totiï v popisu chrámu sv. Víta uï z roku 1837 43 u kaple Nejsvûtûj í Trojice doslova pí e, Ïe pod nedostawen m oblaukem, we w klenku, stogj socha swat. Wáclawa, od Arlera, druhého stawitele kostela, tesaná. Socha byla tedy v této kapli prokazatelnû uï v roce 1837 a je záhadou, proã ji o deset let pozdûji Mikovec 44 a také zfiejmû podle nûho v roce 1855 Legis Glückselig 45 lokalizují do sousední Hazmburské kaple. Mikovec ji totiï v roce 1858 46 opût popisuje z kaple Nejsvûtûj í Trojice, tehdy naz vané téï kaplí Pernsteinskou, pfiiãemï pí e, Ïe sochu sàal z exteriéru dómu kanovník Pe ina a Ïe byla uloïena do kaple sv. Trojice vedle velké vûïe. V anonymním ãlánku v ãasopisu Zlatá Praha z 1. kvûtna 1864 je socha zase lokalizována do kaple HaÏmburské, rytífi Vladyka z Marianova v roce 1876 naopak v popisu kaple Nejsvûtûj í Trojice fiíká, Ïe na stûnû v pfiededvofií jest dosti hluboko pfiipraven v klenek, v nûmï socha svat. Václava dlouh ãas umístûna byla. 47 Franti ek Ekert pak v roce 1883 pí e, Ïe socha má b t umístûna na nov podstavec do kaple sv. Silvestra ( imona a Judy, nyní sv. KfiíÏe), 48 ale zda k tomu do lo, není známo. Stejnû tak není známo, zda socha byla v témïe roce vystavena ve Vídni, jak uvádí bez jak chkoliv podrobností Marie Kostílková. 49 V roce 1906 uï socha podle Antonína Podlahy a Kamila Hilberta stála na schodi ti v b valém probo tství, 50 které tehdy slouïilo jako stavební kanceláfi dómu. 51 Kdy byla konkrétnû socha z katedrály sàata, se nepodafiilo zjistit. Pokud by byla snesena skuteãnû Pe inou, jak pí e Mikovec, muselo se tak stát mezi rokem 1832, kdy byl Pe ina jmenován kanovníkem a stráïcem svatovítského dómu a pfiesídlil z Moravy do Prahy, a v e uveden m rokem 1837. Ve skuteãnosti to ale muselo b t jinak a dfiív. Na velice podrobném vyobrazení jiïního prûãelí katedrály sv. Víta od Vincence Morstadta z roku 1826 52 totiï v tabernáklu nad jihov chodním vnûj ím nároïím Svatováclavské kaple Ïádná socha vyobrazena není. Pfii povûstné Morstadtovû peãlivosti je prakticky vylouãeno, Ïe by sochu v tabernáklu pfiehlédl a nezakreslil. Îádná socha ve zmínûném tabernáklu není zakreslena ani na velmi podrobném plánu ãásti jiïního prûãelí katedrály v díle Carla Julia Senffa z roku 1831. 53 Z toho vypl vá, Ïe odtud musela b t sejmuta uï pfied rokem 1826, tedy nûk m jin m neï Pe inou! Je tedy takfika jisté, Ïe Mikovcem udávané sejmutí sochy kanovníkem Pe inou se nezakládá na pravdû. JelikoÏ je to pfiitom jediná takováto známá písemná informace, nabízí se otázka, kdy socha v tabernáklu vûbec stála a kdy potom byla odtud sejmuta. Pokud k tomu do lo v 19. století a pfied rokem 1826, pak nejspí v letech 1821 1822, kdy probíhaly vût í opravy plá tû katedrály, 54 nebo se to stalo dokonce jiï v letech 1704 1707, kdy byly opravovány v echny oblouky opûrného systému katedrály a kaple sv. Václava dostala nov krov a stfiechu. 55 Osudy sochy ve 20. století Do Svatováclavské kaple na souãasné místo na její v chodní stûnû byla socha umístûna aï 40 Antonín PODLAHA, Eduard ITTLER: Chrámov poklad u sv. Víta v Praze, Praha 1903, s. 97. 41 Vyobrazení A. PODLAHA, K. HILBERT, cit. v pozn. 10, tabulka V., obrázek B. 42 F. B. MIKOVEC, cit. v pozn. 9. 43 V. M. PE INA, cit. v pozn. 5. 44 F. B. MIKOWEC: O stawiteli Petrovi Gmynda, mylnû Arler zwaném, in: Kwûty, 14, 1847, s. 126 127, 130 131. 45 Leis GLÜCKSELIG: Der Prager Dom zu St. Veit, Prag und Leitmeritz 1855, s. 14. 46 F. B. MIKOVEC, cit. v pozn. 9. 47 Rytífi VLADYKA Z MARIANOVA: Arcichrám na hradû PraÏském s dûjinami království âeského, Budûjovice 1876, s. 217 218. 48 Franti ek EKERT: Posvátná místa královského hl. mûsta Prahy, sv. I, Praha 1883, s. 64. 49 Marie KOSTÍLKOVÁ: Zpráva o restaurování gotické sochy sv. Václava umístûné ve stejnojmenné kapli katedrály sv. Víta, 31. 10. 1998, 2 strany. Také v roãní zpráva Jednoty za rok 1883 se o niãem takovém nezmiàuje. 50 A. PODLAHA, K. HILBERT, cit. v pozn. 10. 51 Antonín PODLAHA: Sv. Václava hrob a ostatky, Praha 1911, s. 58. 52 Národní galerie Praha, sbírka grafiky a kresby, inv. ã.k 28803. 53 Carl J. SENFF: Die Domkirche zu St. Veit, Berlin 1831, blat 3. 54 Pavel ZAHRADNÍK: Stavební dûjiny svatovítské katedrály od husitství do poloviny 19. století, in: Zprávy památkové péãe, 54, 1994, ã.8, s.295 304. 55 Antonín PODLAHA: Oprava chrámu Svatovítského na poãátku XVIII. století, in: Památky archeologické a místopisné, XIX, 1900 1901, s. 551 554. 454

v rámci Hilbertovy úpravy kaple v roce 1912. 56 Komise 18. kvûtna toho roku doporuãila sochu umístit na vodorovnou fiímsu uprostfied skupiny andûlû a zemsk ch patronû, kde jiï v dobû gotické a renaisanãní stávala Socha sem byla na fiímsu obnovenou v roce 1906 57 a na nov podstavec (trnoï), zhotoven kamenickou dílnou hutû v roce 1912, osazena bûhem provádûní dlaïby v kapli, nûkdy mezi 25. ãervnem a 31. srpnem 1912. Pfii tom byla zabezpeãena dostateãn m závûsem, do zdi zapu tûn m a olovem zalit m. 58 Souãasnû bylo do nového podstavce sochy zapu tûno kované rameno pro vûãné svûtlo nad oltáfiem sv. Jana Evangelisty. V následujícím roce bylo pak rozhodnuto o obnovení polychromie sochy. Pfii om vání neãistot a prachu bylo zji tûno, Ïe socha byla zfiejmû v roce 1866 opatfiena edoïlut m nátûrem, pod kter m se objevily zbytky údajnû ne gotické, ale renesanãní polychromie. Polychromii pak s pfiihlédnutím k jejím zbytkûm i dokumentaci od Eduarda Veselého z roku 1866 59 obnovili nebo doplnili akad. malífi Gustav Miksch s malífiem Franti kem Fröhlichem v roce 1913. Socha byla nakonec doplnûna mûdûn m kopím, které rovnûï v roce 1913 dodal znám praïsk kovolitec Franta An Ï. 60 V roce 1929 projevilo ministerstvo zahraniãních vûcí zájem prezentovat toto Parléfiovo dílo v ãeskoslovenské expozici na mezinárodní v stavû v Barcelonû. Nákladem zmínûného ministerstva a zároveà i ministerstva kolství a národní osvûty byla sochafiem Karlem Novákem zhotovena (z le ení!) forma sochy a z ní nûkolikery sádrové odlitky. Na jednom z nich pak Jan Pí a provedl pfiesnou kopii staré polychromie 61 a tento odlitek pak mûl b t vystaven v Barcelonû. Zda se tak stalo, není jisté, protoïe v publikaci o této v stavû 62 o tom není Ïádná zmínka a v archivech uveden ch ministerstev se Ïádné doklady nalézt nepodafiilo. O dal ích osudech této kopie také není nic známo. Snad pfie la do vlastnictví architekta Kamila Hilberta, protoïe na v stavû Svat Václav a Praha, konané od 23. záfií do 28. fiíjna 1939 v Obecním domû v Praze, byl mimo jiné vystaven i polychromovan 2 m vysok odlitek sochy z roku 1929, kter podle katalogu zapûjãil právû jmenovan architekt. 63 Autor tohoto odlitku nebo odlitkû, sochafi Karel Novák z Vy ehradu, nabídl dopisem z 9. kvûtna 1935 Jednotû pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském zhotovení zmen en ch (1/8, 1/4 nebo 1/2 pûvodní velikosti) reprodukcí celé sochy nebo jenom poprsí, aby je Jednota mohla prodávat a získávat tak dal í potfiebné finanãní prostfiedky. Jednota to akceptovala a od 22. ãervna 1935 do 18. února 1938 od nûho odebrala 283 kusû tûchto odlitkû, které postupnû rozprodávala. 64 Za druhé svûtové války, v druhé polovinû roku 1942, Jednota zahájila práce k zabezpeãení památek z katedrály pfied jejich po kozením nebo zniãením pfiípadn mi nálety. V této souvislosti byla Parléfiova socha sejmuta, podrobnû prozkoumána a ofotografována 65 a sochafiskou dílnou tehdej í Zemské galerie âechy a Morava pfiesnû odlita. Odlitek byl podle originálu kolorován a umístûn na pûvodní místo na fiímsu svatováclavské kaple. Originál pak byl uloïen v podzemí Letohrádku královny Anny, které se v ak ukázalo b t k tomu z klimatického hlediska nevhodné. Proto byla socha 24.ãervence 1943 pfievezena do letohrádku Hvûzda, 66 ale zûstala zde jen krátce. V záfií téhoï roku ji totiï fieditel galerie Josef Cibulka pfievezl do zámku v Kolodûjích, kde pfieãkala zbytek války. 67 Od listopadu 1945 do záfií 1946 byla socha vystavena na první pováleãné v stavû Národní galerie, v stavû vybran ch dûl 14. 20. století, 68 v Mûstské knihovnû v Praze. Galerie sochu vrátila po nûkolika urgencích aï 24. fiíjna 1946 a ta pak byla je tû do konce mûsíce osazena na své místo ve Svatováclavské kapli. Kopii, která zde zastupovala originál, pfievzala Národní galerie do své úschovy a má ji uloïenu v depozitáfii. 69 Poãátkem roku 1965 byla socha peãlivû restaurována akad. malífiem a restaurátorem Josefem Nûmcem. Na so e byla zji tûna spousta vût- ích ãi men ích po kození, a to jak na její pûvodní kamenné podstatû a na pozdûj ích doplàcích z kamene, tuku nebo kfiídového tmelu, tak i na pûvodní i pozdûj ích polychromiích. Nejvíce závad vykazovala levá ruka, zpevnûná v roce 1866 Ïeleznou(!) kramlí, korodující, a proto trhající okolní kámen. K dal ím po kozen m ãástem patfiil pûvodnû uraïen nos, dále horní víãko levého oka, tít (uraïená pravá ãást títu a ãásti orlice), levá ruka se scházejícím ãlánkem prstu a dal í. Po podrobném dvouetapovém prûzkumu byla socha ve tfietí etapû dûkladnû restaurována a pûvodní i nov stav bohatû fotograficky dokumentován a popsán. Autor v restaurátorské zprávû 70 mimo jiné konstatuje, Ïe nejen kopí, ale i d ka jsou práce z 19. století. Poslední restauraci sochy, její polychromie, provedl pfied jejím vystavením v roce 1999 akad. sochafi Jifií Îivn. 71 56 Antonín PODLAHA: Postup opravn ch prací v kapli Svatováclavské, in: âasopis katolického duchovenstva, 1912, s. 631 639; V roãní zpráva Jednoty pro dostavûní hl. chrámu sv. Víta na hradû PraÏském za správní rok 1912, Praha 1913. 57 Roãník Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském za správní rok 1906, Praha 1907. 58 Ze zprávy Jednoty není jasné, jakou podobu tento závûs mûl. Pfii snesení sochy v ãervenci 1999 bylo zji tûno, Ïe jde o hák, na nûmï je socha zavû ena mûdûn m okem, zasazen m v její zadní levé ãásti ve v i lopatek. 59 Podrobnûji je o problematice obnovy polychromie sochy (ale i o so e a obnovû Svatováclavské kaple vûbec) pojednáno v obsáhlém ãlánku Kaple svatého Václava v dómu svatovítském v ãasopisu Zlatá Praha ze 16. 5. 1929, s. 354 364, sestaveném podle záznamû arch. Kamila Hilberta, kter v dosavadní bohaté literatufie o so- e a kapli sv. Václava dosud zmiàován nebyl (to se t ká i ãlánku A. PODLAHY, cit. v pozn. 56). Jeden z akvarelû Eduarda Veselého, zobrazující polychromii sochy v roce 1866, byl oti tûn v tabulce II. k ãlánku Kamila HILBERTA a Ja ka HOFMANA: Die St. Wenzelsstatue im Dom zu St. Veit, in: Zeitschrift für Geschichte des Kleiderverschlusses im Zusammenhang mit der Trachtengeschichte, IV, 1919, s. 59 60. 60 V roãní zpráva Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském za správní rok 1913, Praha 1914. 61 V roãní zpráva Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském za správní rok 1929, Praha 1930. Zfiejmû jeden z tûchto odlitkû (nepolychromovan ) je umístûn v chodbû ve III. poschodí Nového paláce PraÏského hradu. 62 Jan NEDVùD: Mezinárodní v stava v Barcelonû, Praha 1930. 63 Svat Václav a Praha, katalog v stavy uspofiádané správní komisí hlavního mûsta Prahy prací mûstského archivu a mûstského muzea, Obecní dûm u Pra né brány 23. záfií 28. fiíjna 1939. 64 Nesignované dopisy a spisy z fondu Jednota pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském v Archivu PraÏského hradu. 65 âtyfii fotografie z té doby se zachovaly ve fotosbírce ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu v Praze (ev. ã. 152.415 152.418). 66 V roãní zpráva Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském za správní rok 1942, Praha 1943. 67 V roãní zpráva Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském za správní rok 1946, Praha 1947. 68 V stava vybran ch dûl 14. 20. století (katalog), Národní galerie, Praha 1945. 69 Sbírka starého umûní, inv. ã. F 146. 70 J. NùMEC: Zpráva o restaurování gotické plastiky sv. Václava ve svatováclavské kapli na praïském hradû (I. III. etapa), 27. 2. 1965, strojopis, Správa PraÏského hradu, archiv oddûlení umûleck ch sbírek. 71 Jan ÎIVN : Restaurátorská zpráva, 15. 6. 2001, 4 strany. 455

6a 6b Obr. 6. Praha, katedrála sv. Víta, volná kopie Parléfiovy sochy sv. Václava (Eduard Vesel, 1866) v tabernáklu nad jihov chodním nároïím Svatováclavské kaple: a) celkov pohled, b) pohled zleva, c) ãelní pohled, d) pohled zprava. (Foto 6a) a 6c) Petr Chotûbor, ostatní foto Správa PraÏského hradu, Jan Gloc) Kamenné kopie sochy Kromû samotné sochy sv. Václava zasluhuje pozornost i její kamenná kopie v tabernáklu na opûrném pilífii nad jihov chodním nároïím Svatováclavské kaple. Tu kvûli rozmûrûm tabernáklu asi o tfietinu zvût enou (v ka 9 stop, tedy asi 2,65 m) se rozhodla nechat zhotovit Jednota pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském koncem roku 1865, konkrétnû na schûzi svého umûleckého sboru 27. prosince 1865. 72 Kopii vytesal pfieváïnû sochafi Eduard Vesel v malé huti u katedrály, k tomu úãelu zfiízené, a to z bloku nehvizdského pískovce. Z úsporn ch dûvodû mûl Vesel m vyteãkovan blok nahrubo opracovat ikovn kameník hutû, aby na sochafii zûstalo jen jeho detailní zpracování. Kamenn blok pro kopii vûnovali nehvizd tí kameníci, od nichï Jednota v té dobû odebírala stejn pískovec na opravu gotické ãásti katedrály. Vesel souãasnû s kopií sochafisky restauroval i originál sochy (nikoliv ale její polychromii, jak bylo pûvodnû zam - leno), a to v obou pfiípadech zdafiile, jak konstatovali vedoucí umûleckého odboru Jednoty Karel V. Zap a jeho ãlen August AmbroÏ 7. ãervna 1866. 73 Na vysok sloupek do zrekonstruovaného tabernáklu nad jihov chodním nároïím svatováclavské kaple pak byla kopie osazena 9. ãervna 1866 (a tedy ne aï v roce 1867, jak uvádí Hlobil i jiní autofii), v den konání 8. fiádné valné hromady Jednoty. 74 Socha není jen zvût enou kopií Parléfiovy sochy. Na rozdíl od ní má totiï jílec meãe, jinak utváfienou d ku, na prsou fietízky k zaji tûní meãe i d ky, stojí pfiímo na nízkém deskovitém podstavci (na levém boku s vytesan m nápisem FECIT. 1866., na pravém s rovnûï vytesan m nejasn m nápisem G.EHILFE. ), nikoliv s podnoïím jako originál, a schází jí títek s parléfiovskou znaãkou. Ze zadní stûny tabernáklu vyãnívá kovové oko, ale socha do nûj uchycena není. 75 Emanuel Tonner v roce 1885 pí e, Ïe kopii schází pravá ruka a korouhev. 76 To bylo napraveno na jafie 1903 v souvislosti s opravou sousedního nekového schodi - tû, kdy byla opravena roztrïená ruka sochy a kopí s praporcem ze zinkového plechu nahrazeno tímtéï z plechu mûdûného. 77 Pfiitom bylo kopí s praporcem ukotveno do zadního sloupku tabernáklu. Nápadnû podobná v e uvádûné kopii Parléfiovy sochy sv. Václava je socha na vysokém opûrném pilífii na severov chodním nároïí zámku v Brand se nad Labem. Oproti pfiedchozí je ale asi jen 180 cm vysoká, má jinou d ku a stojí na jednoduchém podstavci bez podnoïí. Vytvofiil ji pfied rokem 1873 neznám sochafi (snad rovnûï Eduard Vesel ) z bûlavého jemnozrnného, údajnû m enského pískovce. V letech 1873 1874 ji koupil tehdej í majitel zámku arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánsk od architekta Bedfiicha Wachsmanna asi za 1200 zlat ch a nechal ji umístit na dne ní místo. 78 V kvûtnu 2005 sochu restauroval akad. sochafi Vojtûch Míãa z Prahy. 79 72 Marie KOSTÍLKOVÁ, TaÈána PETRASOVÁ: Jednota pro dostavûní Chrámu sv. Víta na Hradû praïském I., 1842 1871, Praha 1999, s. 49. 73 TamtéÏ, s. 126 127. 74 Roãník Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském za správní rok od 1. kvûtna 1865 do 30. dubna 1866, Praha 1866. 75 Podle Ing. Petra Justy, kter mûl moïnost kopii studovat z v suvné plo iny, je oko umístûno asi 215 cm nad temenem sloupku v tabernáklu, takïe originál sochy pfii své v ce 200 cm do nûho uchycen b t nemohl (pokud ov em nebyl umístûn je tû na nûjakém dal ím podstavci, coï se ale zdá vzhledem k proporcím v klenku tabernáklu dost nepravdûpodobné). 76 E. TONNER, cit. v pozn. 17, s. 87 88. 77 Roãník Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském za správní rok 1903, Praha 1904. 78 Antonín PODLAHA: Památky svatováclavské v okresu brand ském, in: KníÏe svat Václav v památkách okresu Brand ského 929 1929, IV. roãenka Jednoty musejní v Brand se nad Labem, 1929. 79 Václav MÍâA: Restaurátorské a konzervaãní práce na so e sv. Václava zámek Brand s nad Labem, 25. 5. 2005, 9 stran, Archiv Státního zámku v Brand se nad Labem. 456

6c 6d Shrnutí zji tûn ch poznatkû V e uvedená zji tûní lze závûrem shrnout do tûchto bodû: 1. Sochu vytvofiil Petr Parléfi v letech 1372 1373 nebo v roce 1373, podle toho, zda kameník, pozdûji parléfi Jindfiich konal na so e poãátkem dubna 1373 v prvním pfiípadû dokonãující práce, nebo v druhém pfiípadû práce pfiípravné; pravdûpodobnûj í se zdá druhá alternativa. Nepfiímo pro ni mluví i záznam v úãtech svatovítské hutû z 18. záfií 1373 za platbu mistru Osvaldovi za malbu na so e sv. Václava pfii men í bránû, i kdyï není jasné, zda lo o popisovanou sochu, nebo sochu jinou. 2. Socha byla vytvofiena z jediného kusu horniny, z petrologického hlediska oznaãované jako karbonátov prachovec, z lomafiského tradiãnû jako opuka, kter s nejvût í pravdûpodobností pochází z lomû na blízkém Petfiínû. Samostatn m prvkem z podobné horniny, i kdyï ponûkud jiného charakteru, je títek s parléfiovskou znaãkou, kter na so e pfiinejmen ím v letech 1885 1912 pevnû pfiipevnûn nebyl. Z opuky (nebo jemnozrnného pískovce?) jsou doplàky sochy, které v roce 1866 provedl sochafi Eduard Vesel. Zfiejmû pfiitom byl ze sochy bez náhrady odstranûn jílec meãe. 3. O dal ích osudech sochy existují jen dvû nejednoznaãné písemné zmínky z let 1484 1485 a 1502. Není známo, zda a do jaké míry se na so- e projevily kody, které postihly katedrálu nebo její vnitfiní zafiízení v letech 1419, 1420, 1541, 1619 a 1757. 4. Socha stávala, nejpozdûji ale do poãátku 18. století, na fiímse na v chodní stûnû Svatováclavské kaple, potom (nebo i pfiedtím?) v tabernáklu nad jihov chodním vnûj ím nároïím kaple, jak dokládá její znaãné po kození povûtrností. Sejmuta odtud byla nûkdy pfied rokem 1826 (1821 1822?, 1704 1707?) a uloïena nejprve v kapli Nejsvûtûj í Trojice, pak (nebo stfiídavû) v sousední kapli Hazmburské. V nich zûstala asi aï do roku 1886, kdy byla pfiemístûna na schodi tû Starého probo tství. Do kaple sv. Václava, na fiímsu na její v chodní stûnû, byla sochafisky opravená socha umístûna v létû 1912 a v následujícím roce byla akad. sochafiem Gustavem Mikschem a malífiem Franti kem Fröhlichem obnovena a doplnûna její polychromie a pfiipojeno nové mûdûné kopí. 5. V roce 1929 bylo podle sochy zhotoveno nûkolik sádrov ch odlitkû, z nichï jeden, polychromovan, mûl b t vystaven na mezinárodní v stavû v Barcelonû. Jin odlitek byl zhotoven a polychromován v letech 1942 1943 a umístûn do Svatováclavské kaple namísto originálu. Ten pak byl v letech 1942 1943 ukryt v Královském letohrádku, pak v letohrádku Hvûzda a nakonec v zámku v Kolodûjích. Od listopadu 1945 do záfií 1946 byl originál sochy umístûn na první pováleãné v stavû Národní galerie a od konce fiíjna 1946 je (s v jimkou pfielomu let 1999 2000) na souãasném místû. V roce 1965 byl dûkladnû restaurován akad. malífiem Josefem Nûmcem. V letech 1998 2000 byla socha podrobena rozsáhlému restaurátorskému prûzkumu a v roce 1999 restaurována akad. sochafiem Jifiím Îivn m. 6. V roce 1866 vyhotovil sochafi Eduard Vesel na poïadavek Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském z nehvizdského pískovce zvût enou, asi 2,65 m vysokou volnou kopii Parléfiovy sochy, která byla 8. ãervna 1866 osazena do tabernáklu nad jihov chodním vnûj ím nároïím namísto originálu a je zde, po opravû v roce 1903, doposud. 7. Dal í podrobnosti o osudech sochy by bylo moïno získat pravdûpodobnû jen ze spisû Metropolitní kapituly a Jednoty pro dostavûní hlavního chrámu sv. Víta na hradû PraÏském v Archivu PraÏského hradu, v souãasné dobû aï na v jimku (Jednota) prakticky nepfiístupn ch. 80 80 Autor dûkuje Ing. arch. Petru Chotûborovi ze Správy PraÏského hradu za cenné pfiipomínky a fotografie kopie sochy sv. Václava, Ing. Petru Justovi, Ing. Karolu Bayerovi, RNDr. ZdeÀku taffenovi a akad. sochafii Janu Bradnovi za informace o prûzkumu sochy z let 1999 2000, prof. Ivo Hlobilovi za pfiipomínky k pfiedbûïnému textu, re- Ïiséru Janu BoÀkovi za poskytnutí dokumentu pro ât a manïelûm Hofmanov m za pomoc pfii pfiekladu nûmeck ch textû. 457