Zásady zapisování a zaokrouhlování číslel Zapisování čísel Platné číslice daného čísla - všechny číslice od první zleva, která není nulová, do poslední zapsané číslice vpravo. Přitom se nepočítajé nuly plynoucí z činitele 10n. Příklady : číslo 12,0 má tři platné číslice číslo 30 má dvě platné číslice číslo 120.10 3 má tři platné číslice číslo 0,514.10 má tři platné číslice 1 / 6
číslo 0,0056 má dvě platné číslice Je-li nutné vyznačit, že číslo je přesné, uvede se za číslo slovo "přesně" nebo se poslední číslice vytiskne tučně. Zápis přibližných čísel se rozlišuje podle počtu platných číslic. Příklad : čísla 2,4 a 2,40 se liší. Zápis 2,4 znamená, že zaručené číslice jsou na řádu celých čísel a desetin, skutečná číselná hodnota může být např. 2,43 nebo 2,38. Zápis 2,40 znamená, že zaručená číslice je na řádu setin, číselná hodnota může být 2,403 nebo 2,398, nikoli však 2,421 nebo 2,382. Zápis 382 znamená, že všechny číslice jsou zaručené, není-li poslední číslice zaručená, zapíše se číslo jako 3,8.10 2. Jsou-li v čísle 4720 zaručené pouze první dvě číslice, zapíšeme ho jako 47.10 2 nebo 4,7.10 3. Číslo, u něhož jsou uvedeny dovolené odchylky, musí mít poslední platnou číslici stejného řádu, jakou má poslední platná číslice číselné hodnoty úchylky. 2 / 6
Příklady : správně 17,0 ± 0,2 nesprávně 17 nebo 17,00 ±0,2 správně 12,13 ± 0,17 nesprávně 12,13 ± 0,2 správně 46,40 ± 0,15 nesprávně 46,4 ± 0,15 nebo 46,402 ± 0,15 Číslené hodnoty veličiny a její chyby (úchylky) je vhodné uvádět ve stejné jednotce příslušné fyzikální veličiny. Příklad : (80,555 ± 0,002) kg Číselné hodnoty veličin se uvádějí v technických normách v jednotném řádu, vyhovujícím potřebám provozních vlastností a jakosti výroby. 3 / 6
Zápis číselných hodnot veličin na jedno, dvě s více desetinných míst u různých typových rozměrů, typů výrobků stejného názvu, má být zpravidla jednotný. Např. Jsou-li stupňovány tloušťky ocelových pásů za tepla válcovaných po 0,25 mm, pas se řada tloušťek pásů uvádí s přesností na dvě desetinná místa : správně : 1,50; 1,75; 2,00 nesprávně : 1,5; 1,75; 2 V závislosti na technických charakteristikách a určení výrobku může mít počet desetinných míst čísla vyjadřujícího hodnotu jedné a téže charakteristiky, rozměru, ukazatele nebo normativního údaje několik skupin, v jedné skupině musí být počet míst stejný. Zaokrouhlování čísel Zaokrouhlování čísel je vypuštění platných číslic zprava až do daného řádu platných míst a případná změna číslice na tomto řádu. Příklad : Zaokrouhlením čísla 132,48 na čtyři platná místa vznikne 132,5 V případě, že prvá z vypouštěných číslic (počítáno zleva doprava) je menší než 5, poslední (ponechaná) číslice se nezmění. 4 / 6
Příklad : Zaokrouhlováním čísla 12,23 na tři platná místa vznikne 12,2. V případě, že prvá z vypouštěných číslic (počítáno zleva doprava) je rovna 5, poslední (ponechaná) číslice se zvětšuje o jednu. Příklad : Zaokrouhlováním čísla 0,145 na dvě platná místa vznikne 0,15 Je-li třeba přihlížet k dřívějšímu zaokrouhlování, postupujeme takto : - je-li o první vynechané číslici známo, že při předchozím zaokrouhlení byla zaokrouhlena směrem nahoru, pak při dalším zaokrouhlování se poslední (ponechávaná) číslice nemění, - je-li o první vynechávané číslici známo, že při předchozím zaokrouhlení byla zaokrouhlena směrem dolů, pak se poslední (ponechaná) číslice při dalším zaokrouhlování zvýší o jednu (s případným přechodem na sousední řád) V případě, že prvá z vypuštěných číslic (počítáno zleva doprava) je větší než 5, poslední (ponechaná) číslice se zvětší o jednu. Příklad : Zaokrouhlením čísla 0,156 na dvě platná místa vznikne 0,16. Zaokrouhluje se najednou na požadovaný počet platných míst a ne po etapách (postupně). Příklad : Zaokrouhlení čísla 565,46 na tři platná místa vznikne číslo 565. Postupným 5 / 6
zaokrouhlováním by vzniklo : po prvním zaokrouhlení by vzniklo 565,5 a po druhém zaokrouhlení 566 (chybné). Zaokrouhlování celých čísel se řídí podobnými ustanoveními (s využitím činitele 10 n ) : Příklad : Zaokrouhlením čísla 12 456 na dvě platná místa vznikne 12.10 3. Převzato z knihy PROCHÁZKOVÁ, E.: Úvod do teorie a praxe fyzikálního měření I. PF JU České Budějovice, 1979. 6 / 6