Kodaň dojde dál než Kjóto, věří vicepresident Mezinárodního panelu pro klimatické změny prof. Jean-Pascal van Ypersele, jeden účastníků koference při evropském Zeleném týdnu v Bruselu. Jakou funkci mají vlastně zprávy Mezinárodního panelu pro klimatické změny? Slouží jako zdroj informací o změnách našeho klimatu i jako podklad pro ty, kdož rozhodují, co by se mělo dělat, abychom si naši planetu zachránili. Čím více se blížíme k připravované kodaňské mezivládní konferenci, tím více se začínají ozývat hlasy těch, kdo zprávu panelu kritizují. V naší zemi to není jenom president republiky, ale z jiných pozic i řada vědců jako klimatolog Jan Pretel, který se zúčastňoval práce panelu, nebo Miroslav Kutílek, pedolog. Podle nich to není CO 2, co způsobuje změny klimatu. Tvrdí, že klima se měnilo i v minulosti, v Polabí pěstovali melouny a hrozny se sklízely i v Británii. Samozřejmě, že se v průběhu staletí klima měnilo. Zvláště v Evropě, kde známe klima celkem dobře. Neměli bychom však směšovat klima v Evropě a globální klima. Podíváme-li se na klima celosvětově, pak současné oteplování už je vyšší než jakékoliv oteplení za posledních 2000 let. Neměli bychom tedy přeceňovat to, co se stalo v Evropě. To, o čem nyní mluvíme, je fenomén, který postihuje celý svět. Jedná se o oteplování, při kterém by se měla průměrná teplota na Zemi zvýšit na úroveň, jaké nedosáhla poslední dva miliony let. Čili je to zcela mimořádná změna. Je otázka, zda je toto oteplení výsledkem pouze lidské činnosti. Samozřejmě, že také přírodní faktory hrály a hrají jistou roli. A náš panel vyhodnocuje všechny parametry. 1 / 5
Vyhodnocuje i změny sluneční aktivity za posledních 150 až 200 let. A říkáme, že část oteplování naší planety způsobila sluneční aktivita. Ale jedná se maximálně o pět až deset procent, víc ne. Hlavní příčinou oteplování je rozhodně skleníkový efekt. Jak to víme? K tomu musíme použít klimatické modely. Na základě známých, pozorovaných faktorů a jejich vývoje se tyto modely snaží reprodukovat vývoj klimatu za posledních 200 let. Pokud by se nám v těchto modelech podařilo dojít ke stejnému výsledku jen s přírodními faktory, pak můžeme říci, že to jsou ony, co způsobují oteplení. Jenže když do modelů vložíme pouze přírodní faktory, jako jsou sopečné výbuchy, změny oběhu Země, variace sluneční aktivity a další, nedaří se vytvořit modely, které by postup oteplování planety asi tak od roku 1950 reprodukovaly. Jsem schopni takto modelovat změny klimatu na předcházejících sto let, včetně změn klimatu v Evropě, ale za posledních 50 let modely, které jsou založeny samozřejmě na základních fyzikálních zákonech, najednou přestávají fungovat. Jedině když do modelů přidáme znečištění atmosféry plyny, které vytvářejí skleníkový efekt, modely znovu fungují. To nás utvrzuje, že je to právě CO 2, co je jednou z hlavních příčin oteplování. Řada odpůrců panelu z řad vědců tvrdí, že nemáte dostatečný soubor ověřitelných dat za posledních 200 let a vycházíte z dat, která jsou nepřesná. Pak ale nemůžete vypracovat přesnou prognózu. Je to pravda. Naprosto přesná data, která by charakterizovala klima před dvěma sty lety, samozřejmě neznáme. Čím více se dostáváme do minulosti, tím více je zón nejistot nejen v oblasti teplot, ale ve všech klimatických parametrech. Ale tyto nejistoty nejsou nekonečné, jsou ohraničeny. Jedná se o nejistoty několika desetin stupně, takže si myslíme, že při zprůměrování můžeme dostat víceméně korektní čísla. Teď už je přitom jisté, že opouštíme tuto zónu nejistoty. V současnosti už jsme a v blízké budoucnosti budeme v oblasti teplot, které přesáhly i tu nejvyšší hladinu pravděpodobnosti. Takže argumentovat nejistotou, to není žádný argument. Václav Klaus, který patří mezi vaše kritiky a je profesí ekonom, mimo jiné říká, že náklady na zastavení oteplování planety budou vyšší než náklady, které by nám oteplování přineslo. Vše by vyřešil svobodný trh. Slyšel jsem o názorech Václava Klause. Myslím si, že v jednom má pravdu. Klimatická změna, to je i otázka ekonomická. Je ovšem třeba viddět i druhý aspekt této otázky, a sice cenu škod, které by klimatickými změnami vznikly. Musíme také posoudit, jaké budou škody na ekosystému, na zemědělství, na lidském zdraví i na světové ekonomice jako celku, pokud necháme planetu ohřívat" bez jakéhokoliv omezení. Nezapomeňme, že lidstvo v dnešním pojetí existuje sotva dvě stě tisíc let. Pokud však hledáme období, kdy byla teplota klimatu vyšší 2 / 5
o dva až tři stupně, musíme se vrátit do minulosti kolem dvou až tří milionů let. Lidstvo nemá absolutně žádnou zkušenost s teplotami, ke kterým spěje, ani v případě, kdy vezmeme za základ ten nejoptimističtější scénář s nejmenším oteplením. Je to trochu domýšlivé říkat, žádný problém není, nějak se to vyřeší. Vědci, kteří jsou specialisté na ekosystémy, na faunu a floru, říkají, že jen na základě pozorování drobných klimatických změn, která jsme zaznamenali v posledních letech, je zřejmé, že při zvýšení světové průměrné teploty nad současný stav pouze o jeden a půl až dva a půl stupně bude mít problémy a může zcela zmizet z této planety dvacet až třicet procent rostlinných a živočišných druhů. Dvacet až třicet procent - to je ohromné číslo! Měli bychom si uvědomit, že například značná část nově vyvíjených léků pochází z rostlin tropického pásma. Pokud z nich třetina vyhyne, zničíme si možnost tyto léky vyrábět. To je jen jeden příklad. Je plno dalších. Třeba zvýšení hladiny moří. To by vyžadovalo astronomické sumy, abychom eliminovali vliv, který by to mělo na obyvatelstvo na mořském pobřeží. Jenom v deltě Nilu žije, hospodaří a pracuje deset milionů lidí na území, které je metr nad současnou hladinou Středozemního moře. Víme, že většina ledovců taje. Podle fyzikálních zákonů voda při zahřívání také zvětšuje svůj objem. To nikdo nemůže popřít. Takže zvýšení hladin moří a oceánů ke konci tohoto století asi o půl metru je takřka jisté. Možná i o víc. Z toho plyne, že ekonomická otázka nákladů na zabránění oteplování je samozřejmě významná, ale je třeba zdůrazňovat, že náklady, které by vznikly tím, že bychom nic nedělali, jsou rovněž významné. Dají se náklady opatření proti klimatu vyčíslit? Mezinárodní panel neprovádí výzkum, pouze shromažďuje výzkumné práce publikované v uznávaných impaktových časopisech a zabývá se jejich vyhodnocováním. Jen tak mimochodem, nevzpomínám si, že bych četl v některém vysoce odborném vědeckém časopise, třeba i ekonomickém, nějakou studii vašeho presidenta na toto téma. Pracujeme tedy i s ekonomickými studiemi o nákladech akcí pro zastavení oteplování. Došli jsme k názoru, že pokud bychom chtěli jen stabilizovat koncentraci skleníkových plynů, to znamená dosáhnout takového snížení jejich emise na světové úrovni, aby průměrné globální oteplení nepřerostlo dva stupně oproti předindustriální éře, nebude to stát víc než 0,12 procenta světového hrubého domácího produktu ročně. Pokud na tom budou pracovat skutečně všichni, včetně rozvojových zemí. Růst světového HDP by se pak snížil jen o něco víc než desetinu procenta! To je zcela zanedbatelné. Přitom toto číslo nebere v úvahu zisk, který by vznikl tím, že jsme eliminovali účinky vlivu oteplení. Všichni kritici by si prostě měli uvědomit, že pokud nebudeme nic dělat, přijde nás to draho. Nejen z hlediska peněz, ale i z dalších hledisek, která se těžko vyčíslují penězi. Jaká je peněžní hodnota druhu, který vymizí? Kdo stanoví cenu? Jak vyčíslit hodnotu lidského života? Stále mluvíme o mizejících druzích. Jenže naši ornitologové zjistili, že řada stěhovavých ptáků už neodlétá do jižních krajin a zůstávají i přes zimu. Také u nás byly zaznamenány 3 / 5
druhy, včetně hlodavců a savců, které se rozšiřují z oblasti Středozemí. Nedochází jenom k přesunu druhů? Samozřejmě, budou jisté druhy, kterým se podaří migrovat. Ptáci to mají v tomto ohledu nejsnazší, ale i oni potřebují určité životní prostředí, které by jim zajistilo potravinové zdroje v daném ročním období a v dostatečném množství. Pokud však budou změny příliš rychlé i na ty druhy, které mají kapacitu migrovat, vzniká riziko, že to nebudou schopny zvládnout. Vezměte si třeba lesy. Lesy mají velice nízkou schopnost migrovat. Lesy v jistém smyslu migrovat mohou, zaznamenali jsme to na konci poslední doby ledové asi před 10 000 lety. Po jejím skočení se klima oteplilo o několik stupňů, ale to bylo rozloženo do období asi 2500 let. Po tuto dobu lesy migrovaly. Potřebovaly tedy několik staletí, aby se adaptovaly na oteplení o několik stupňů. Jenže nyní mluvíme o oteplení o několik stupňů nikoliv během staletí, ale za méně než jedno století! Rychlost změny je velice významná. Jenže tehdy se lesy musely adaptovat samy, zatímco dnes jim může pomoci člověk! Můžeme vysazovat dřeviny, které budou více adaptabilní. Nejsem botanik, ale myslím si, že to jde jen do určité míry. Jsou třeba stromy, které pro svou reprodukci potřebují období mrazu. Tak tomu je například s bukem. Pokud se podnebí oteplí, bude méně a méně období mrazů a v určitém okamžiku přestane mrznout vůbec. Takže člověk může pomoci přírodě, ale představa, že budeme řídit přírodu, jako řídíme třeba výrobu, je obrovská iluze. Trošku ji řídit můžeme, ale příroda si svá práva prosadí. Zmínil jste se o nezbytnosti spolupráce všech zemí, včetně rozvojových. Rozvinuté státy do nich často přesouvaly zastaralé technologie, které znečišťují ovzduší, a cílové země teď nemají peníze na zařízení, která by toto znečištění snížila nebo odstranila. Třeba Čína už předběhla ve znečišťování ovzduší USA a dostala se na první místo. A pokud se zapojí pouze rozvinuté státy, bude to stát hodně peněz, ale globálně to nepomůže. Je nějaké řešení? Problém je skutečně globální. Všichni se dělíme o jedno klima. Je jenom jedna atmosféra, která nezná hranice. Mimochodem nezná ani rozvinuté a rozvíjející se země. To samé platí pro oceány. Nemáme ani nějakou náhradní planetu na výměnu. Máme jen tu naši. Jsme všichni na jedné planetě, a tak musíme najít společné řešení. Jistě to není jednoduché. Vzniká také otázka odpovědnosti. Když vám někdo učiní škodu, spontánně nabídne, že vám ji nahradí. V případě klimatu se to zatím neděje. Zatím uplatňujeme princip, že ten kdo znečišťuje životní prostředí, 4 / 5
také za to platí, ale pouze na úrovni zemí nebo regionů. Zatím se tato zásada neuplatňuje na mezinárodní úrovni. Většina CO 2, který se nahromadil v atmosféře a zůstává tam bohužel několik století, tedy dvě třetiny stávajícího objemu pocházejí z rozvinutých zemí. Jedná se o historickou zodpovědnost rozvinutých zemí. Proto musíme najít řešení, které k tomu bude přihlížet. Na druhou stranu, nesmíme žádat aktivitu jen po rozvinutých zemích. Rozvíjející se země by totiž začaly znečišťovat životní prostředí tak rychle, že veškerá snaha rozvinutých zemí by byla k ničemu. Je to globální problém a na globální problém musí být globální řešení. Musíme vytvořit partnerství mezi rozvinutými a rozvíjejícími se zeměmi, podle možností každé z nich. Mimochodem to je jedna z věcí, o níž půjde na konferenci v Kodani koncem tohoto roku. Bude to ovšem velmi těžká debata. Podíváme-li se, jak dopadl protokol z Kjóta, myslíte, že Kodaň přinese konkrétní výsledky nebo to bude jen jedna rezoluce navíc? Víte, že když jsme v roce 1995 zahájili jednáni o tom, co pak o dva roky později našlo vyjádření v protokolu z Kjóta, ještě půl roku před konferenci převládaly pochybnosti, zda se podaří prosadit nějaké omezení. Nakonec bylo dohodnuto snížení emisí o pět procent za dvacet let, což bylo málo, a dnes vidíme, že je to naprosto nedostatečné, ale byl to ten první krok. Také se nám podařilo vytvořit strukturu, jak na problému pracovat společně, a ke které patří systém ověřování angažovanosti jednotlivých zemí a systém výměny kvót mezi jednotlivými zeměmi. Tato struktura má svou hodnotu, i když je pravda, že v Kjótském protokolu je angažovanost zemí vyčíslena pouze do roku 2012. Proto je tak naléhavá potřeba dohody na dalším snižování emisí a na rozšíření partnerství na další země, samozřejmě s různými povinnostmi pro každou zemi. Myslím, že lidé si problém také mnohem více uvědomují, než tomu bylo před deseti, patnácti lety, a proto optimisticky doufám, že Kodaň nám umožní jít dál, než umožňovalo Kjóto. Doufám tedy, že protokol z Kodaně umožní lépe chránit naše klima. Zcela jistě to nebude poslední taková smlouva. Pravděpodobně hned po Kodani si řekneme, že je třeba jít ještě dál, že je třeba připravovat další dohody, začít jednat za dva, tři roky. Musíme jít dál, ale dosáhneme toho, krůček po krůčku. 5 / 5