konkurenceschopnosti Odstraňování bariér EU a ČR Praha, Poslanecká sněmovna Parlamenu ČR

Projekt Odstraňování bariér konkurenceschopnosti EU a ČR je podpořen odborem informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky. Záštitu převzal Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ing. Miloslav Vlček Odstraňování bariér konkurenceschopnosti EU a ČR Praha, Poslanecká sněmovna Parlamenu ČR 30. října 2008

Odstraňování bariér konkurenceschopnosti EU a ČR Záznam příspěvků přednesených na konferenci pořádané v Poslanecké sněmovně PČR, dne 30. října 2008 Vzdělávacím střediskem na podporu demokracie Vytiskla tiskárna SV, spol. s r. o., Na Louži 2a, Praha 10 Praha 2008 Vzdělávací středisko na podporu demokracie Ječná 2 120 00 Praha 2 tel. 257 311 489 ISBN 978-80-904281-0-2 ODSTRAŇOVÁNÍ BARIÉR KONKURENCESCHOPNOSTI EU A ČR OBSAH I. BLOK Situace v globálním, celosvětovém, ekonomickém prostředí, jeho vliv na národní státy, nadnárodní uskupení, případně na regiony a hledání cest k posilování konkurenceschopnosti. Definování potřeb pro evropskou konkurenceschopnost, definování nepřípustných způsobů k posilování konkurenceschopnosti EU. Srovnání EU a US konkurenceschopnosti, ukazatelů, bariér, kladů, otevřenosti................................................ 7 II. BLOK Cesty k posilování konkurenceschopnosti a jejich pozice v soutěži o maximální přitažlivost pro zahraniční investory, vstřícnost vůči podnikům v daných státech, míra a vliv na efekt a růst hospodářství. Balancování a přebírání, či ponechávání, zodpovědnosti mezi státy, státními uskupeními a nadnárodními podnikatelskými a investorskými celky. Soutěž států nebo podniků? Konkurenceschopnost podniků s / bez účasti států?.............................................. 55 III. BLOK Národní program reforem a jeho naplňování prostřednictvím základního požadavku EU na zvyšování konkurenceschopnosti v globálním světě. Diskuse nad cestami EU a ČR k odstraňování bariér konkurenceschopnosti, potencionální úskalí a případné vytváření nežádoucích administrativních opatření či nároků. Konkurenceschopnost průnik souboru faktorů, politik a institucí, které určují úroveň a vývoj produktivity a ekonomický růst země. Úskalí, stav, možnosti........................................ 93

ODSTRAŇOVÁNÍ BARIÉR KONKURENCESCHOPNOSTI EU A ČR I. BLOK Situace v globálním, celosvětovém, ekonomickém prostředí, jeho vliv na národní státy, nadnárodní uskupení, případně na regiony a hledání cest k posilování konkurenceschopnosti. Definování potřeb pro evropskou konkurenceschopnost, definování nepřípustných způsobů k posilování konkurenceschopnosti EU. Srovnání EU a US konkurenceschopnosti, ukazatelů, bariér, kladů, otevřenosti. Přepis příspěvků přednesených na konferenci konané v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR Praha, 30. října 2008 Moderátor, Vzdělávací středisko na podporu demokracie

ODSTRAŇOVÁNÍ BARIÉR KONKURENCESCHOPNOSTI EU A ČR PROGRAM KONFERENCE UVÍTÁNÍ ÚČASTNÍKŮ.............................................. 11 Vzdělávací středisko na podporu demokracie ÚVODNÍ SLOVO Aktivity Úřadu vlády v souvislosti s českým předsednictvím EU 2009.................. 13 Lucie Loskotová Odbor informování o evropských záležitostech, Úřad vlády ČR I. BLOK Hodnotící kritéria, definování potřeb konkurenceschopnosti EU a ČR................................................. 15 Eva Klvačová prorektorka pro vědu a výzkum, NEWTON College, a.s. Konkurenceschopnost USA a jejich vyrovnávání se s hospodářským vývojem.................................... 26 Pavel Neumann Vysoká škola ekonomická, Praha Konkurenceschopnost USA a jejich vyrovnávání se s hospodářským vývojem (Komparativní analýza)................. 30 Pavel Neumann Vysoká škola ekonomická, Praha Srovnání konkurenceschopnosti ekonomik EU a světa............. 40 Ingeborg Němcová Vysoká škola ekonomická, Praha Vliv evropské integrace na konkurenceschopnost ČR: očekávání a skutečnost...................................... 46 Jiří Malý NEWTON College, a.s.

Motto: Řekněme si konečně pravdu. Mluvit o konkurenceschopnosti na úrovni národních ekonomik je nesmysl. Posedlost konkurenceschopností je špatná i nebezpečná zároveň. Paul Krugman I. BLOK Uvítání účastníků Vážené dámy, vážení páni. Vítám vás na naší dnešní konferenci, nad níž převzal záštitu předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, pan Miloslav Vlček. Přeji vám dobrý den a příjemný poslech. Jmenuji se a jsem výkonným předsedou Vzdělávacího střediska na podporu demokracie, které je realizátorem projektu. Budu vás provázet dnešním programem. Úvodem mi dovolte poděkovat všem řečníkům, kteří přijali naše pozvání do panelů jednotlivých bloků konference, ivám všem ostatním účastníkům, kteří jste přijali naše pozvání k účasti. Konference je součástí stejnojmenného projektu Odstraňování bariér konkurenceschopnosti EU a ČR, který jsme předložili na základě výzvy Úřadu vlády k tématu Bariéry ekonomické a sociální se zaměřením na zvyšování konkurenceschopnosti EU v globálním ekonomickém prostředí. Kromě dnešní konference je součástí projektu informační materiál, který má funkci vstupního materiálu k danému tématu. Tento materiál má název Domnělé a skutečné bariéry konkurenceschopnosti EU a ČR a vznikl za spolupráce autorského týmu paní Evy Klvačové a pana Jiřího Malého. V průvodní publikaci, kterou máte všichni k dispozici, se autoři zamýšlejí nad konkurenceschopností ve vztahu k národním státům, její smysluplností a možnostmi jejího posilování, případně nad nebezpečím či úskalími, které doktrína konkurenceschopnosti může obnášet. Dále jsme pro vás vytvořili a dali vám k dispozici podkladové materiály, které doplňují pohled na otázky spojené s konkurenceschopností i chápání bariér ekonomických, sociálních, ale i národních. Další součástí projektu bude Sborník z konference, který bude souborem příspěvků a diskuse, případně doplněný částmi prezentací řečníků. Všem účastníkům sborník po dohotovení zašleme. Veškeré informace o projektu naleznete na informačním portálu www.pcfpd.cz/kon kurenceschopnost, jenž je také součástí projektu. Stejně jako informační materiál, tak i prezentace a sborník z konference zde budou pro zájemce ke stažení. Realizaci projektu nám umožnila také odborná a finanční podpora vysoké školy NEWTON College, a.s., jejíž prorektorkou je zde přítomná paní doc. Eva Klvačová. V neposlední řadě patří dík podpoře Odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky, bez níž by projekt nevznikl. Oúvodní slovo bych požádal zástupkyni právě tohoto odboru, paní Lucii Loskotovou. 11

ÚVODNÍ SLOVO AKTIVITY ÚŘADU VLÁDY V SOUVISLOSTI S ČESKÝM PŘEDSEDNICTVÍM EU 2009 Lucie Loskotová Dobrý den, jsem ráda, že vás mohu přivítat jménem svým i jménem odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády (OEZ), který projekt podpořil v rámci grantového řízení v roce 2008. Odbor je součástí útvaru místopředsedy vlády, pana Alexandra Vondry, který má na starosti přípravu českého předsednictví EU 2009. Odbor se obecně věnuje zlepšování systému informování o evropských záležitostech, rozvoji efektivní sítě informačních center, vydávání informačních materiálů a samozřejmě prioritě současné doby, kterou je příprava na české předsednictví Evropské unie 2009. Dovolím si vás v krátkosti seznámit s komunikačními nástroji našeho odboru, kterými se snažíme oslovit široké spektrum zájemců o evropskou problematiku. Eurocentra působí ve všech krajských městech. Pracovníci Eurocenter jsou připravení informovat či odpovídat na dotazy elektronické, osobní, případně telefonické. Lze v nich využít odborné knihovny s řadou publikací i informačních materiálů, vyhledat potřebné informace na počítačích, které jsou také k dispozici veřejnosti. V Eurocentrech se konají četné semináře, besedy, přednášky pro různé zájmové skupiny, studenty, uchazeče o využití evropských fondů apod. Příležitostně jsou zde organizovány výstavy a soutěže. Eurofon, na jehož telefonní číslo 800 200 200 lze volat zdarma z celého území České republiky od pondělí do pátku v době od 10 do 18 hodin, je hlavním komunikačním nástrojem pro telefonické dotazy. Pracovníci Eurofonu odpovídají na otázky týkající se národních specifik členství ČR v EU. Poskytují informace o pozici ČR v aktuálních záležitostech evropských politik, základních změnách legislativy v souvislosti s právem EU, možnostech podpory z programů EU, výsledcích využívání fondů EU v ČR a další. Internetový portál Euroskop.cz je oficiálním vládním zdrojem informací o Evropské unii. Základními principy Euroskopu jsou jednoduchost a uživatelská vstřícnost. V základním menu jsou rubriky: Eurocentra, Eurofon, Euroknihovna s přehledem publikací a časopisů s evropskou tematikou, Kalendář akcí s avízy na akce s tematikou Evropské unie a naše granty s informacemi o grantech OEZ. Speciální rubrikou je monitoring evropské legislativy, který analyticky mapuje nejdůležitější legislativní návrhy v EU od jejich vzniku až po implementaci v českém právu. Součástí monitoringu jsou i veřejné konzultace, zelené a bílé knihy. Cílem grantového řízení je podporovat kvalitní projekty, které zvyšují informovanost veřejnosti o EU a podněcují celospolečenskou debatu o významných aspektech 13

ÚVODNÍ SLOVO evropské integrace. Grantový systém je otevřen fyzickým i právnickým osobám, podnikatelským subjektům i neziskovému sektoru. V současné době se prostřednictvím grantového řízení Odbor informování o evropských záležitostech snaží především o komunikaci s českou veřejností v oblasti priorit našeho předsednictví EU. Dnešní konference je tedy vítaným příspěvkem do diskuse na jedno z prioritních témat předsednictví, jímž je odstraňování překážek na vnitřním trhu a posilování konkurenceschopnosti v rámci EU. Přeji vám také příjemný poslech, plný informací i plodné výměny názorů. 14 I. BLOK HODNOTÍCÍ KRITÉRIA, DEFINOVÁNÍ POTŘEB KONKURENCESCHOPNOSTI EU A ČR Eva Klvačová Dobrý den vážení přítomní. Dovolím si zahájit své vystoupení citátem Paula Krugmana, který je mottem úvodu mé prezentace: Řekněme si konečně pravdu. Mluvit o konkurenceschopnosti na úrovni národních ekonomik je nesmysl. Posedlost konkurenceschopností je špatná i nebezpečná zároveň. 80. léta 20. století se stala počátkem přenášení pojmu konkurenceschopnost z podnikové úrovně na úroveň národních ekonomik. Jedním z prvních, kdo se začal na této úrovni konkurenceschopností zabývat, byly Spojené státy americké. Jejich analytické studie dokazující, že USA ztrácí konkurenceschopnost ve vztahu k Japonsku, volaly po akci. Vznikla Rada pro konkurenceschopnost. Některá prohlášení různých osobností zvyšovala důležitost pojmu konkurenceschopnost na úrovni států. Např. Bill Clinton vyslovil větu: Každá země se podobá velké korporaci soutěžící na globálním trhu. Anebo následná hodnocení francouzského politika a ekonoma Jacquesa Delorse: Příčinou vysoké nezaměstnanosti v EU je nízká konkurenceschopnost ve vztahu k USA a Japonsku. A právě srovnávání stavu Evropy, USA či ostatních států vedlo Evropskou unii k procesu Lisabonské strategie, která si dala jako cíl, že do roku 2010 se Evropa stane nejkonkurenceschopnějším regionem světa. A dneska všechny členské země mají svůj lisabonský program nebo program reforem v duchu Lisabonské strategie. Vypadá to velmi uceleně, tak proč proti tomu vznášet námitky. Země není podnik, jak pravil Paul Krugman, takže zatímco na podnikové úrovni existuje dělící čára mezi konkurenceschopností a nekonkurenceschopností, mtak na úrovni národních států a světových regionů tato dělící čára neexistuje, a tvrdím, že veškeré definice konkurenceschopnosti států a regionů jsou vágní, jsou nejednoznačné. Takže zpátky k podniku. Kdy přestává být podnik konkurenceschopný? Za prvé když není schopen nabídnout na trhu takové zboží, které jsou spotřebitelé ochotni kupovat při dané ceně a při dané kvalitě, a za druhé jestliže není schopen plnit své finanční závazky vůči dodavatelům, státu, bankám, zaměstnancům a dalším zainteresovaným osobám. Kdy je nekonkurenceschopná národní ekonomika? Tady vznikají otázky a problémy. Když se díváte na hodnocení konkurenceschopnosti, tak vám nikdo nedá pořádnou odpověď na to, kdy je národní ekonomika nekonkurenceschopná. Když roste pomaleji než jiné ekonomiky? To je snad nejčastěji používaný argument, ale je ve své podstatě velmi nesmyslný, protože z toho, že některý stát nebo některé seskupení roste rychleji než ostatní státy, se nedá něco takového jednoznačně vyvozovat. Vždyť za předpokladu, že mezi různě rychle rostoucími ekonomikami existuje mezinárodní 15

I. BLOK Obr. 1 Kdy je nekonkurenceschopná národní ekonomika? Když roste pomaleji než jiné ekonomiky? Když stagnuje, nebo její HDP klesá? Když klesá podíl země na světovém obchodu? Když klesá podíl země na přílivu přímých zahraničních investic? Když je nutné vyhlásit státní bankrot? Když kurz měny podlamuje možnosti exportu? Když roste nezaměstnanost rychleji než HDP? Když zemi postihne delokace výroby, služeb, výzkumných kapacit? obchod, že mezi nimi běhají investice, tak ta země, která má nižší ekonomický růst, může profitovat z toho, že jiný celek má ekonomický růst vyšší. Nicméně základní argument je, že nižší ekonomický růst je symbolem nekonkurenceschopnosti. Je tedy národní ekonomika nekonkurenceschopná, když stagnuje nebo klesá HDP? Když klesá podíl země na světovém obchodu? Když klesá podíl země na přílivu přímých zahraničních investic nebo až když je nutné vyhlásit státní bankrot? Když kurz měny podlamuje možnosti exportu? Když roste nezaměstnanost rychleji než HDP? Nebo když zemi postihne delokace výroby, služeb, výzkumných kapacit? Kdy? Nevím. (obr. 1) Nabídnu vám tři definice konkurenceschopnosti. Když se nad nimi zamyslíte, tak vidíte, že žádnou z nich nemůžete naplnit a otestovat. Konkurenceschopnost je naše schopnost produkovat zboží a služby, které jsou schopny projít testem mezinárodní konkurence, přičemž se naši občané budou moci těšit z rostoucí a dlouhodobě udržitelné životní úrovně, pravila Laura Tyson, předsedkyně Rady ekonomických poradců Billa Clintona. Povšimněte si, prosím, toho, že to je definice v kruhu konkurenceschopnost je schopnost projít testem mezinárodní konkurence. To bych studenty hnala, kdyby definovali takto. Druhá definice je definicí EU, je z Lisabonské strategie z roku 2005: Konkurenceschopnost je schopnost země poskytovat svým občanům vysokou a stále rostoucí životní úroveň a zaměstnanost všem, kdo chtějí pracovat. Třetí nakonec je definice OECD: Konkurenceschopnost je schopnost korporací odvětví, regionů, národů a nadnárodních celků generovat vysokou úroveň příjmů z výrobních faktorů i relativně vysokou úroveň jejich využití na udržitelné úrovni za současného vystavení mezinárodní konkurenci. Zase jsme zpátky u konkurence. Já vám nabídnu jednu jednodušší, vlastní a takovou, za níž jsem ochotna se prát, že je to takhle; tato definice nahlíží na konkurenceschopnost země jako na přitažlivost. Konkurenceschopnost země je její schopnost být přitažlivá pro zahraniční investory v souladu s jejich vlastními kritérii. Jenom bych poznamenala, že nejkonkurenceschopnější země 16 EVA KLVAČOVÁ Obr. 2 Konkurenceschopnost země jako přitažlivost Konkurenceschopnost země je její schopnost být přitažlivá pro zahraniční investory v souladu s jejich vlastními kritérii. Nejkonkurenceschopnější země světa se současně dokáží postarat o růst životní úrovně svých občanů, zachování sociálního konsensu a politickou stabilitu. světa se obvykle dokáží postarat o přitažlivost, ale současně také o růst životní úrovně svých občanů, o zachování sociálního konsenzu a o politickou stabilitu. (obr. 2) Jak jsem přišla k tomu, že se jedná o přitažlivost? Nejlépe myslím tuto hypotézu potvrzují jednotlivá multikriteriální hodnocení konkurenceschopnosti národních států. Je jich celá řada. Nejznámější je hodnocení, které je prováděno Světovým ekonomickým fórem nebo Mezinárodním institutem pro rozvoj managementu, ale existuje řada dalších multikriteriálních hodnocení ať už mají slovo konkurenceschopnost v názvu nebo ne. (obr. 3) Světová banka hodnotí státy ve svém hodnocení Doing Business, Fraserův Institut nebo Heritage Foundation hodnotí index ekonomické svobody a v poslední době začínají vznikat hodnocení, která takříkajíc přiznávají barvu, takže hodnocení A. T. Kearney vydává index přitažlivosti zemí z hlediska delokačních rozhodnutí což si myslím, že to už je poměrně poctivé a Emest and Young vydává přehled ekonomické evropské přitažlivosti. Obr. 3 Multikriteriální hodnocení konkurenceschopnosti národních států Nejznámější: Zpráva o globální konkurenceschopnosti (Světové ekonomické fórum) Ročenka světové konkurenceschopnosti (Institut pro rozvoj managementu) Podnikatelské prostředí (Doing Business Světová banka) Řada dalších: Index ekonomické svobody (Fraser s Institute, Heritage Foundation) Index přitažlivosti zemí z hlediska delokačních rozhodnutí (A.T. Kearney) Přehled evropské přitažlivosti (Ernest&Young) 17

I. BLOK Obr. 4 Charakteristické rysy multikriteriálních hodnocení konkurenceschopnosti rozsáhlý počet indikátorů i sledovaných zemí konečným výsledkem jsou žebříčky pořadí podle jednotlivých indikátorů žebříčky souhrnné kombinace tvrdých a měkkých dat s tendencí přidávat měkká data na úkor tvrdých nízká vypovídací schopnost z hlediska změn v čase (změny v počtech hodnocených zemích, v počtech indikátorů) ideové východisko: neoliberalismus (minimální státní zásahy, maximální otevřenost ekonomiky) pragmatické východisko: prospěšnost národního státu z hlediska uspokojení vlastních potřeb one size fits all(jeden model vyhovuje všem) projev neokorporativismu, prosazování zájmů zahraničních investorů a domácích obchodních společností konkurenceschopnost země jako přitažlivost nepřesnost měkkých dat a kombinací měkkých a tvrdých dat v pořadích zemí podle konkurenceschopnosti Každou zemi hodnotí jiný tým expertů. Zkusme se podívat na charakteristické rysy multikriteriálních hodnocení konkurenceschopnosti (obr. 4). Najdeme v nich rozsáhlý počet indikátorů, rozsáhlý počet sledovaných zemí, například hodnocení, které dělá Světové ekonomické fórum, a každoročně roste počet sledovaných zemí a každoročně roste počet sledovaných indikátorů. Tuším, že to bylo v poslední zprávě, kde se objevilo 131 zemí světa. Počet indikátorů jde do desítek, do stovek a konečným výsledkem a to je důležité a zajímavé jsou žebříčky pořadí podle jednotlivých indikátorů, žebříčky souhrnné. Na prvním místě se objevují většinou Spojené státy. Objevují se mezi těmi indikátory. Najdeme tam tvrdá data a měkká data, tzn. výpovědi respodentů, a tendence je přidávat měkká data na úkor dat tvrdých, takže tam vniká čím dál více prvků subjektivity hodnocení. Já to dobře vím, protože jsem jedním z hodnotitelů u ročenky konkurenceschopnosti. Multikriteriální hodnocení mají poměrně nízkou vypovídací schopnost z hlediska změn v čase. Dochází ke změnám v počtech hodnocených zemí, dochází ke změnám v počtu indikátorů, takže sestavit dobrou časovou řadu je prakticky nemožné. Pak je ještě zajímavé možná se k tomu také dostaneme, že když výsledky hodnocení nedopadnou podle očekávání, tak bývá dost častým zvykem je zpátně přepočítat. Zde bych 18 EVA KLVAČOVÁ Obr. 5 Výhody a nevýhody žebříčků konkurenceschopnosti 1. Jsou snadno pochopitelné a uchopitelné pro politiky, média a laickou veřejnost tedy pro všechny, kdo se v daném problému nevyznají 2. Vytvářejí automatický tlak na reformní opatření 3. Dobrá viditelnost vzorů chování zemí, kterése nacházejí v čele žebříčků uvedla jeden, jediný příklad. Po řadu let byly u zprávy o světové konkurenceschopnosti vždycky v čele Spojené státy, ale najednou v jednom roce 2006 se objevily na prvních pěti místech státy severské, skandinávské země, a objevily se tam, protože opravdu nejlépe dokázaly skloubit požadavky investorů i požadavky vlastního obyvatelstva. A když si vezmete další ročenku, tak zjistíte, že její výsledky byly přepočítány, takže vlastně i v roce 2006 mizí stopy po tom, že by někdy v čele byly skandinávské země. Můžete si to ověřit sami. Ideovým východiskem multikriteriálních hodnocení konkurenceschopnosti je samozřejmě neoliberalismus, minimální státní zásahy, maximální otevřenost ekonomiky, ale pragmatickým východiskem je prospěšnost národního státu z hlediska uspokojení vlastních potřeb. To lze zase dokázat. Stát by neměl zasahovat do ničeho, neměl by poskytovat státní pomoc svým podnikům, ale jestliže poskytuje investiční pobídky, tak je to dobře. Dalším charakteristickým rysem je to, co jsem označila jako jeden model vyhovuje všem. To hodnocení v sobě obsahuje projev neokorporativismu. Formálními hodnotiteli jsou mezinárodní organizace, ale v podstatě hodnotí podniková sféra, a tak je to podniková sféra, kdo ukládá státu úkoly. Není to obráceně. O tom, že jsou data nepřesná, zejména ta měkká, o tom, myslím, není ani potřeba mluvit. Zajímavé je, že každou zemi hodnotí jiný tým expertů a pak se ty výsledky agregují. To by stálo za samostatnou diskusi, jaká je pak celková vypovídací schopnost. Výhody a nevýhody žebříčků konkurenceschopnosti: řekla bych, že co má výhody pro jedny, má nevýhody pro druhé (obr. 5). Tři základní body: 1. žebříčky jsou snadno pochopitelné a uchopitelné pro politiky, pro média, pro laickou veřejnost, tedy pro všechny, kdo se v daném problému nevyznají. Každý z nich, ať už politik, nebo nepříliš vzdělaný žurnalista, pozná, že lepší je být na prvním místě než na místě 131. To je strašně jednoduché a tak může být napsán článek, že Česká republika se objevila na tomto místě, že má nějakou konkurenční výhodu a jinou konkurenční nevýhodu a že je zapotřebí tuto bariéru konkurenceschopnosti co nejdříve zlikvidovat. 2. Druhá charakteristická vlastnost z té první vyplývající je v tom, že se vytváří automatický tlak na reformní opatření. Jak to, že je Česká republika co do hodnocení investičních pobídek druhá, proč není první? Jak to, že české soudy jsou hodnoceny umístěním třeba na 35. místě, když soudy v Estonsku jsou hodnoceny na 19

I. BLOK Obr. 6 Bilance národní konkurenceschopnosti České republiky Významné konkurenční výhody Pořadí (ze 125 zemí) 1. pilíř: Instituce Podnikatelské náklady související s terorismem 28 2. pilíř: Infrastruktura Kvalita nabídky elektrické energie 23 Rozvoj silniční infrastruktury 27 3. pilíř: Makroekonomika Inflace (tvrdá data) 16 Vládní dluh (tvrdá data) 22 5. pilíř: Střední a vyšší vzdělání a odborný výcvik Kvalita matematického a přírodovědného vzdělání 8 Lokální disponibilita výzkumných a vzdělávacích služeb 20 6. pilíř: Tržní efektivnost Omezení zahraničního vlastnictví 6 Mzdy a produktivita 18 Intenzita lokální konkurence 23 Výskyt obchodních bariér 23 7. pilíř: Technologická připravenost Vybavenost telefonními linkami (tvrdá data) 5 Přímé zahraniční investice a transfer technologií 10 Počet uživatelů internetu (tvrdá data) 20 Schopnost firem absorbovat nové technologie 26 8. pilíř: Sofistikovanost podnikání Domácí nabídka kvantitativní stránka 18 Domácí nabídka kvalitativní stránka 22 Sofistikvanost výrobního procesu 23 Hodnotový řetězec 27 9. pilíř: Inovace Disponibilita vysokoškoláků 7 Spolupráce univerzit a průmyslového výzkumu 26 Kapacita pro inovace 27 místě daleko vyšším? Ale zejména se to týká oblasti veřejných financí a oblasti sociálních opatření: Tak už něco udělejme proto, abychom byli konkurenceschopnější. Co můžeme udělat? Snižme daně podnikatelům, udělejme větší oka sociální sítě Tlak se vytváří i na mnohé další věci. 3. Žebříčky poskytují dobrou viditelnost vzorů chování zemí, které se nacházejí v čele. Trochu komický prvek můžete najít v hodnocení Světové banky, v hodnocení Douing Business, kde se objevil, tuším předloni, článek na webových stránkách, ale bylo to i publikováno, že Gruzie, Mexiko a nevím kdo 20 EVA KLVAČOVÁ Obr. 7 Bilance národní konkurenceschopnosti České republiky Významné konkurenční nevýhody Pořadí (ze 125 zemí) 1. pilíř: Instituce Břímě státní regulace 112 Sklon vlády k plýtvání 96 Důvěra veřejnosti k politikům 88 Spolehlivost služeb policie 73 Ochrana zájmů minoritních vlastníků 71 Veřejné fondy 69 Vlastnická práva 64 Favoritismus při rozhodování státních úředníků 59 Nezávislost soudů 57 Audit a účetní standardy 51 Náklady spojené s kriminalitou a násilím 49 Etické chování firem 48 2. pilíř: Infrastruktura Kvalita letecké infrastruktury 45 3. pilíř: Makroekonomika Reálný efektivní směnný kurz (tvrdá data) 112 Deficit veřejných financí (tvrdá data) 74 5. pilíř: Střední a vyšší vzdělání a odborný výcvik Podíl vysokoškoláků (tvrdá data) 38 6. pilíř: Tržní efektivnost Najímání a propouštění pracovníků 89 Rozsah a efekt zdaněn 73í Efektivnost právního rámce 68 Čas potřebný pro start podnikání (tvrdá data) 68 Přístup k nemovitostem 65 Přístup k půjčkám 60 Dostupnost rizikového kapitálu Zdraví bank 58 Počet procedur k nastartování podnikání (tvrdá data) 56 Kooperace ve vztahu zaměstnanec zaměstnavatel 54 Sofistikovanost finančního trhu 51 Odliv mozků 44 Flexibilita mzdové determinace 33 7. pilíř: Technologická připravenost Zákony týkající se ICT 44 Technologická připravenost 33 9. pilíř: Inovace Vládní zakázky v oblasti technologií 53 Ochrana duševního vlastnictví 52 Kvalita vědeckovýzkumných institucí 29 Pramen: The Global Competitiveness Report 2006 2007, World Economic Forum. 21

I. BLOK Obr. 8 Patnáct nejpřitažlivějších evropských zemí jako investičních destinací Pořadí Země Počet PZI Tržní podíl Počet PZI v r. 2006 2006 v r. 2006 (%) v r. 2005 1 Spojené království 686 19,4 559 2 Francie 565 16,0 538 3 Německo 286 8,1 182 4 Španělsko 212 6,0 147 5 Belgie 185 5,2 179 6 Polsko 152 4,3 180 7 Rumunsko 140 4,0 86 8 Švýcarsko 136 3,9 93 9 Česká republika 113 3,2 116 9 Švédsko 113 3,2 95 11 Maďarsko 108 3,1 115 12 Nizozemsko 95 2,7 82 13 Rusko 87 2,5 111 14 Irsko 74 2,1 67 14 Itálie 74 2,1 49 Ostatní 505 14,0 466 Celkem 3 531 100 3 065 Pramen: Ernst&Young: European Attractiveness Survey 2007. ještě ukazují cestu k reformám; že opravdu země s nepříliš kvalitním institucionálním rámcem, jsou právě těmi zeměmi, jejichž příkladu by bylo záhodno následovat. Jaké důsledky mají celosvětové závody? Dochází k určité inverzi role národních států a podnikatelských subjektů. Stát se postupně mění z autora norem chování pro podnikatelské subjekty v účastníka soutěže o jejich přízeň. Ale protože nemůže na tvorbu v novém chování úplně rezignovat, tak se v jednom kuse stát a silné subjekty perou o to, kdo je vlastně tvůrcem norem chování, kdo určuje pravidla a dohlíží na jejich dodržování a kdo je účastníkem hry. Přestává to být zřejmé, role přesně nerozpoznáte, a tím pádem si stát s podnikatelskými subjekty překážejí. A co je podstatné: dochází ke změně cílové funkce podnikové sféry. Samozřejmě je snadnější, jednodušší, účinnější dobývat prostřednictvím státu rentu, než se snažit o novou kombinaci výrobních faktorů, o lepší uspokojování potřeb spotřebitele. 22 EVA KLVAČOVÁ Obr. 9 A jak by mohla Česká republika zlepšit svou konkurenceschopnost podle Světové ročenky konkurenceschopnosti 2005? Měla by snížit státní podpory poskytované soukromým i veřejným podnikům. Tyto podpory jsou sedmkrát vyšší, než činí průměr sledovaných zemí (9,66 % HDP v ČR oproti průměru 1,34 % HDP). Měla by zvýšit podíl zaměstnanců pracujících na částečný úvazek. Ten je v České republice téměř pětkrát nižší než ve vzorku sledovaných 60 zemí. Měla by zvýšit podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva ve věkové kategorii 25-34 let. V České republice činí tento podíl 12 %, ve sledovaných 60 zemích 25 %. Měla by zlepšit stav svého běžného účtu platební bilance (deficit ve výši přesahující 5 % HDP oproti průměrnému přebytku 1,3 %). Měla by snížit svou energetickou náročnost, která je téměř dvojnásobná oproti sledovaným zemím. Měla by posílit růst zaměstnanosti. Měla by snížit celkové zdanění spotřeby. To činí 22 %, v zemích sledovaného vzorku 17 %. Měla by zvýšit počet uživatelů vysokorychlostního internetu na 1000 obyvatel. Měla by zvýšit hodnotu kapitalizace burzy (19,5 % HDP v ČR, 75,6 % HDP ve sledovaném vzorku zemí). Měla by snížit povinný příspěvek zaměstnavatele na sociální zabezpečení (35,6 % z HDP na obyvatele v ČR, 20,6 % v průměru za sledované země). Měla by zvýšit objem hodnoty obchodované na burze cenných papírů (zhruba osmkrát, aby se dostala na úroveň průměru). Měla by snížit celkový výběr daní. Podíl celkových příjmů z daní na hrubém domácím produktu představuje v ČR 37,7 % HDP, průměr za sledovaných šedesát zemí je 29,12 %. Měla by zvýšit podíl kapitálového trhu na financování podniků. Měla by posílit transparentnost rozhodování vlády. Měla by posílit konzistentnost vládních politik. Měla by změnou legislativy usnadnit zakládání nových firem. Měla by zajistit, aby představenstva efektivně dohlížela na činnost managementu. Měla by zlepšit úroveň vzdělání v oboru financí. A konečně by měla změnit legislativu v oblasti nezaměstnanosti tak, aby stimulovala nezaměstnané k návratu do práce. 23

I. BLOK Čili prvek dobývání renty se posiluje. Vzniká tlak na reformu veřejných financí na straně příjmů i výdajů. Vzniká také asymetrie mezi právy a povinnostmi, mezi svobodou a odpovědností. Dochází tak k zajímavému rysu státu, totiž že stát na jedné straně oslabuje, ale na druhé straně bytní. Když si spočítáte, jak roste počet státních úředníků, jak rostou výdaje na státní úředníky atd., tak zjistíte, že navzdory všem proklamacím, že by stát by měl být minimální, tak ty výdaje spíše rostou. Potenciální důsledky tlaku na růst konkurenceschopnosti: 1. nikdy nekončící tlak na reformní opatření. Je obrovskou iluzí, která se neustále opakuje, když politici slibují, že jakmile se udělají reformní opatření, bude dobře. Nebude, reformní opatření nemohou být jednorázová, protože jakmile se státy účastní dostihů v konkurenceschopnosti, tak z nich nemohou vyskočit. To je dostih, který bohužel nikdy nekončí. 2. Ekonomické sociální důsledky přijaté pod tlakem na růst konkurenceschopnosti nesou občané vzájemně si konkurujících zemí, nikoliv zahraniční investoři. Důsledky zahraniční investoři nenesou, ti mohou hlasovat nohama. 4. Domácí politici nesou pouze odpovědnost politickou. V nejhorším případě se jim stane to, co se stalo teď v nedávné době politické garnituře v České republice, totiž že prohrají volby a uvolní místo nové politické garnituře. Poslední, co bych chtěla říct, je, že dlouhodobé účinky závodů států v disciplíně konkurenceschopnost mohou být devastující, mohou se stát tím, čemu se říká dostihy ke dnu. Když nemají být devastující, tak je nutné vytvořit pravidla k závodu, ale k vytvoření takovýchto pravidel existuje zásadní averze. Původně jsem chtěla pokračovat tím, že tady budu hovořit na téma, zda je Evropa nekonkurenceschopná v porovnání se Spojenými státy, ale asi to všechno řekne kolega Malý, který to má připravené a s nímž jsme na tom koneckonců pracovali. Jenom bych uvedla ještě jedinou věc: v neposlední řadě výsledky hodnocení jsou kriticky závislé na použitých metodách, na použitých indikátorech a můžete je snadno a rychle změnit do protisměru. Závěrem vystoupení mi dovolte ještě poukázat na tabulky či některé vyplývající závěry průvodní prezentace. Jsou to zejména: Patnáct nejpřitažlivějších zemí jako investičních destinací (obr. 8 na str. 22), Výhody a nevýhody konkurenceschopnosti ČR (obr. 6 a 7 na str. 20 a 21) a jak by Česká republika mohla zlepšit svou konkurenceschopnost (obr. 9 na str. 23). Děkuji za pozornost. Děkuji za příspěvek paní Klvačové. Než přistoupíme k dalšímu příspěvku, dovolil bych si malé doplnění. Kdybych byl demagog kterým se snažím nebýt, tak bych si vytáhnul ze strany 23 informačního materiálu k projektu Odstraňování bariér konkurenceschopnosti EU a ČR jednu tabulku, která mě upoutala (obr. 1 na str. 25). Pojednává o konkurenceschopnosti, kde je použitý pojem nejkonkurenceschopnější (nejatraktivnější) regiony světa. Graf ukazuje, že nejatraktivnější oblast z pohledu 24 EVA KLVAČOVÁ Obr. 1 Nejkonkurenceschopnější (nejatraktivnější) regiony světa v roce 2007 Pramen: Ernst &Young: European Attractiveness Survey 2007 investorů je Západní Evropa. Byl jsem rád jak v Československu, tak jsem rád v České republice mimo jiné i proto, že si myslím, že máme docela slušný životní standard, a s přihlédnutím ke skutečnosti, že tak trochu patříme do západní Evropy (to je spíš asi geografická záležitost), tak jsem spokojený a mohu si říkat: Jsem v západní Evropě, nejatraktivnější to oblasti světa a Lisabonská strategie pro mě tedy přestává mít smysl. Koho ještě máme dohánět? Nebo předhánět? * * * Dal bych slovo dalšímu řečníkovi, kterým je pan Pavel Neumann z Vysoké školy ekonomické z Prahy a bude se věnovat konkurenceschopnosti USA a jejich vyrovnání se s hospodářským vývojem. Prosím, máte slovo. 25

I. BLOK KONKURENCESCHOPNOST USA A JEJICH VYROVNÁVÁNÍ SE S HOSPODÁŘSKÝM VÝVOJEM Pavel Neumann Dobrý den dámy a pánové. Ve svém příspěvku bych se chtěl zabývat tím, v čem spočívá konkurenceschopnost Spojených států, respektive jakým způsobem je v současné době prezentována. Budu hovořit o tom, jaké hospodářské faktory ovlivňují konkurenceschopnost Spojených států.tady trošku narážím i na to, co říkala paní docentka Klvačová. A potom rozvedu, zda může případně dojít ke korekci konkurenceschopnosti vlivem současného vývoje, který všichni sledujeme pravděpodobně na finančních trzích, na trzích hypoték atd. Budu se snažit průběžně porovnat postavení Spojených států s podmínkami EU a v tom budu pravděpodobně také navazovat na paní docentku Klvačovou, případně na její brožuru. Jedním ze znaků konkurenceschopnosti je hrubý domácí produkt (obr. 1). Tady nesporně Spojené státy patří k nejsilnějším zemím světa z hlediska velikosti hrubého domácího produktu. V současné době je Evropská unie jako sedmadvacítka již v tomto ukazateli silnější než byla dříve, nicméně v takovém ukazateli, jakým je hrubý domácí produkt na obyvatele, je i v současné době na tom hůře. Spojené státy mají tento ukazatel podstatně vyšší. V posledních desetiletích nejde jen o růst HDP, ale zejména o otázku ekonomického růstu, kde Spojené státy podaly lepší výkon a jejich ekonomický výkon, jak je patrné zejména v období 90. let, byl daleko silnější. Na tabulce vidíte, že byl vyšší o 50 % v 90. letech a ještě na počátku další dekády byl rovněž vyšší. Tento ekonomický výkon se odráží potom v dalším ukazateli, kterým je soukromá spotřeba. Tato soukromá spotřeba, zdůrazňuji, může být indikátorem životní úrovně, potažmo i konkurenceschopnosti země. Ovšem i toto je otázka diskuse. Vysoký ekono- Obr. 1 Absolutní a relativní HDP a jeho dynamika Při srovnatelné absoutní velikosti HDP USA a EU je jeho relativní velikost (HDP/ob.) v USA téměř o 50 % vyšší Dynamika růstu HDP byla v poslední dekádě vyšší v USA, zejména ve druhé polovině 90. let. Příznivější byl vývoj nezaměstnanosti. Průměrný roční růst HDP (%) 1996 2000 2001 2007 USA 4,1 2,4 EU-27 2,8 2,1 26 PAVEL NEUMANN Obr. 2 Růst produktivity v podnikatelském sektoru průměrný roční přírůstek 1990 1995 1996 2000 2001 2005 (%) USA 1,0 2,0 2,3 EU 1,8 1,1 0,5 mický růst Spojených států i vysoký HDP na obyvatele rozhodně generoval zejména ve druhé polovině 90. let mimořádně silnou spotřebu, která také potom zpětně ovlivňovala ekonomický výkon a ekonomický růst Spojených států. Zhruba před třemi lety se udávalo, že soukromá spotřeba je USA ve srovnání s průměrem EU až o 77 % vyšší. Pokud jde o předpoklady růstu, tak tady byly uváděny zejména investiční procesy, které mají své kvalitativní a kvantitativní aspekty. Podstatně silnější přírůstky celkových investic byly ve Spojených státech než v EU. Silnější přírůstky celkových investic oproti průměru Evropské unie se projevovaly zejména v 90. letech. Investiční procesy měly ovšem také svou kvalitativní stránku, která spočívala v růstu progresivních technologií (typu informační a komunikační technologie apod.), sem byla směrována vyšší míra investic. Hovořilo se o tom, že dochází k růstu technologické mezery mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Souhrnně bych řekl, že tyto faktory měly vliv na růst produktivity v podnikatelském sektoru. (obr. 2) Zase se tady objevuje rozdíl mezi Spojenými státy a Evropskou unií, v případě Spojených států docházelo k akceleraci růstu produktivity od 90. let, produktivita se v podnikatelském sektoru koncem 90. let zdvojnásobila, a rostla dokonce i v různých krizových momentech počátku nového tisíciletí. Naproti tomu v případě Evropské unie dochází ke stagnaci, nebo dokonce k poklesu tempa růstu. Konkurenceschopnost Spojených států pokud je spojována s těmi ukazateli, které jsem tady prezentoval, se zdá být značná, ovšem je potřeba vzít v úvahu sociálně-politický kontext této konkurenceschopnosti. Vzít v úvahu to, že konkurenceschopnost USA je spojována převážně s ekonomickým výkonem a relativně málo se zohledňuje sociální dimenze. Naopak v případě Evropské unie je konkurenceschopnost výrazně determinována sociálním přístupem a zachování tohoto sociálního konsenzu může být do jisté míry obětován i vyšší ekonomický výkon. Do jisté míry problémem je i dosahování politického konsenzu o vývoji integrace, o jejích parametrech. I to může být jistou bariérou ve vytváření konkurenční schopnosti EU. Jaké faktory ovlivňují ekonomickou konkurenceschopnost? Konvenčně je to zdanění a regulace. Tady bychom mohli uvádět nižší míru zdanění ve Spojených státech a pomaleji rostoucí daňové zátěže: 30% podíl na HDP v USA oproti průměru 40 % v EU. Určitým problémem v tomto smyslu je odlišnost daňových systémů (zátěže) jednotlivých zemí uvnitř EU, které brání dotvoření jednotného konkurenčního prostředí, a tak ovlivňuje i vnější konkurenční schopnost EU. Potom je to otázka regulace, o které 27

I. BLOK se hodně diskutuje, což je věc regulace podnikatelského prostředí a regulace ekonomiky jako takové, kdy se trhy Evropské unie označují za relativně silněji regulované na rozdíl od Spojených států, kde dochází k rozsáhlé deregulaci, nebo alespoň v minulosti docházelo. Národní vlády zemí EU intervenují více a intenzivněji než vláda USA. Obdobně můžeme srovnávat vývoj pracovních trhů, podmínky Spojených států a Evropské unie, kde jedním z činitelů je kvalifikace pracovní síly, která vstupuje na tyto trhy. Zde je kvalifikační struktura, myslím si, srovnatelná, nicméně existují rozdíly v primárním a všeobecném vzdělání, kde je pravděpodobně vyšší úroveň v Evropě, naopak určité typy špičkového vzdělání manažerů atd. budou zřejmě na lepší úrovni ve Spojených státech. Pokud jde o celkovou pružnost pracovního trhu, označují se evropské trhy ve srovnání se Spojenými státy za méně pružné, a to jak z hlediska ceny pracovní síly, tak z hlediska míry regulace, která je prováděna na těchto pracovních trzích, či forem zaměstnávání pracovníků, dále z hlediska věku odchodu do důchodu, z hlediska míry zaměstnanosti či výše podpory v nezaměstnanosti atd. Ale zase bychom zde mohli připomenout, že určitým kritériem fungování pracovního trhu v Evropě jsou sociální jistoty, které sice na jedné straně omezují ekonomický výkon, ale jsou určitou součástí evropské tradice. Ve fiskální politice jsou mezi USA a EU shody. Ve stanovení všeobecných priorit fiskální politiky vidíme shody jak ve snaze připravit kvalifikované pracovní síly (vzdělání a odborný výcvik), tak v úsilí o podporu oblasti výzkumu, vývoje a aplikace progresivních technologií. Myslím si, že tyto priority jsou v obou těchto seskupeních. Pokud jde o rozpočtovou konsolidaci, tak na tu je tlačeno rovněž v Evropské unii i ve Spojených státech. Tato konsolidace může přinést určité zisky v rozvoji zmíněných aktivit, tj. v oblasti podpory vzdělání nebo vědy, výzkumu atd., a může samozřejmě zlepšit makroekonomickou rovnováhu, což je důležitý ukazatel. Nicméně odstraňování deficitu ve státním rozpočtu, tj. úsilí o rozpočtovou konsolidaci, může vést k určitým problémům. V případě Spojených států lze konstatovat, že to může omezit ekonomický výkon, ekonomický růst, protože deficit do jisté míry stimuloval poptávkově americkou ekonomiku; v případě EU může tento postup, který je součástí třeba tzv. Paktu stability, vést ke zpomalení některých strukturálních změn. Pokud jde monetární politiku, tak tam lze zase srovnávat přístupy centrální banky (federálního rezervního systému) Spojených států a Evropské centrální banky. Ve Spojených státech je podle mého názoru chápání inflace v kontextu celkové makroekonomické rovnováhy trošičku volnější (vzhledem k růstu, zaměstnanosti, poptávce atd.) a úroková politika je zde relativně velmi pružná, je zde relativně pružný pohyb úrokových sazeb. Myslím, že právě to vedlo k budování vyváženého ekonomického růstu během 90. let, a já osobně oceňuji tuto monetární politiku relativně velmi pozitivně. USA provozují důslednou, avšak vyváženou politiku poskytující prostor ekonomickému růstu (kvalitativním i kvantitativním změnám). Na druhé straně stojí Evropská centrální banka, a pokud jde o společnou měnovou politiku a euro, tak v heterogenním prostoru eurozóny je úloha monetární politiky objektivně složitější. Podpora růstu je podřízena v posledních letech plnění inflačního cíle, banka je zaměřena v posledních 28 PAVEL NEUMANN letech zejména na kritérium inflace. To, myslím, do jisté míry brzdí tempo ekonomického růstu a možnost provádění strukturálních změn. Existuje také nižší pružnost úrokové politiky v EU. Všechny tyto momenty mají negativní dopady pro růst konkurenceschopnosti EU. Rychle však přejděme k současné etapě. Jak hodnotit hospodářskou politiku USA ve fázi finanční krize? Jakým způsobem hodnotit intervenci, která proběhla ve Spojených státech v současné době v konfrontaci s konkurenceschopností? Na tyto zásahy jsou různé názory. Jeden názor je, že se jedná o mimořádné zásahy fiskální i monetární politiky, které mají sloužit převážně k obnově důvěry jinak zdravé, odolné a progresivně se vyvíjející ekonomiky, popřípadě eliminovat výjimečné tržní selhání. Jiný názor říká, že jde o celkové, dlouhodobé posilování regulace, která bude pro další chod ekonomiky nezbytná, nebo která je naopak chybná a omezením trhu současnou krizi právě vyvolala. Já se domnívám, že v krátkodobém horizontu tato opatření byla zřejmě nezbytná a že krátkodobá opatření k obnově ekonomické stability mohou udržet, nebo obnovit konkurenceschopnost. Domnívám se však, že dlouhodobě, v delším horizontu budou Spojené státy i nadále hledat základ své konkurenceschopnosti v relativně ekonomicky a sociálně deregulovaném prostředí, což souvisí spíše s jejich tradičním modelem. Tento model bude Spojeným státům přinášet v určitých situacích jistou rizikovou prémii z ekonomické efektivnosti, tj. z čistého ekonomického výkonu, ale současně tento model nese v sobě i určitou nestabilitu, nemůže zabránit výkyvům, kterými jsou třeba finanční krize. Nemůže současně zabránit i určitému problému sociální diferenciace a podobným dopadům, jimž se sice Spojené státy nemíní zvláště silně bránit, ale tradičně se s nimi umějí vypořádat.. Na druhé straně evropské hledání konkurenceschopnosti půjde pravděpodobně cestou vyšší regulace i nadále, cestou sociálních akcentů, které jsou nutnou součástí dosahování ekonomické efektivnosti a které budou vždycky nezbytným komponentem dosahování konkurenceschopnosti v evropském prostoru. Závěrem bych řekl, že prozatímně existovala určitá větší úspěšnost ekonomiky Spojených států (měřená vesměs makroekonomickými ukazateli čistého ekonomického výkonu), že k ní docházelo v 90. letech, případně i v současnosti, ale že je potřeba přihlížet a zvážit určité rozdíly mezi Spojenými státy, jejich pojetím konkurenceschopnosti a Evropskou unií. EU je objektivně ve složitější situaci kvůli své heterogenní struktuře a kvůli tomu, že jakékoliv ekonomické změny, které se týkají konkurenční akceschopnosti, jsou omezovány neekonomickými aspekty. Ekonomické změny v EU budou vždy respektovat sociální tradici; cesta ke konkurenceschopnosti bude tak hledáním kompromisu mezi sociální ochranou a ekonomickou efektivnosti. Akcelerace výkonu a cesta k vyšší konkurenceschopnosti EU bude spíše dlouhodobá, v závislosti na schopnosti a politické ochotě k modernizaci jejího ekonomicko-sociálního modelu. Myslím, že to by bylo z mé strany všechno. Děkuji za pozornost. Poznámka redakce: Dále zařazujeme také článek pana Neumanna, který poskytl dodatečně a který významně obohacuje jeho proslovený příspěvek, v němž musel brát ohled na vymezený čas promluvy. 29

I. BLOK KONKURENCESCHOPNOST USA A JEJICH VYROVNÁVÁNÍ SE S HOSPODÁŘSKÝM VÝVOJEM (Komparativní analýza) 1 Pavel Neumann Příspěvek se zabývá stěžejními faktory a projevy konkurenceschopnosti USA ve světové ekonomice. Poukazuje na možnosti jejích změn v době ekonomických turbulencí a komparuje americký model konkurenceschopnosti s podmínkami EU. Úvod Od začátku 90. let byl vývoj USA sledován spíše s optimismem. Zatímco Spojené státy prošly v této dekádě etapou růstové akcelerace, ostatní centra světové ekonomiky, tj. především EU jako celek i Japonsko, za svým hlavním konkurentem zaostávala jak v tempu HDP, tak i v růstu produktivity (pomineme-li výkony některých menších evropských zemí). Určitá ekonomická konvergence center, která probíhala vzhledem k USA v poválečném období, se zpomalila. Výkon USA naznačoval, alespoň opticky, jejich vysokou schopnost obstát ve světové soutěži, a byl proto ztotožňován s rostoucí konkurenceschopností V této souvislosti je možno si položit otázku, 1. v čem spočívá konkurenceschopnost USA, na základě jakých ukazatelů byla její míra nejčastěji prezentována; 2. které hospodářské podmínky, faktory či zásahy ji mohou zvýšit; 3. jak může být korigována současným děním ve světové ekonomice, resp. projevy finanční a hypotéční krize. Současně je možné dílčím způsobem komparovat situaci USA s Evropskou unií. 1. Hlavní faktory prezentace konkurenceschopnosti USA 1.1 Ekonomická konkurenceschopnost Konkurenceschopnost lze prezentovat na základě různých hledisek. Z čistě ekonomického hlediska jsou nejčastěji uváděny hlavní makroekonomické ukazatele: absolutní a relativní úroveň hrubého domácího produktu, dynamika jeho růstu; popř. další ukazatele makroekonomické rovnováhy (inflace, nezaměstnanost). Možným výstupem růstových ukazatelů je z hlediska obyvatel poté spotřeba (zejména soukromá) a jí měřená životní úroveň. Předpokladem růstu HDP je míra investic (zejména do progresivních oborů a technologií), jež ústí do dynamiky produktivity práce. Z hlediska uvedených ukazatelů Spojené státy zaznamenávaly veskrze pozitivní trend ve fázi 90. let a na počátku nového tisíciletí. V USA dominoval tedy ekonomický výkon, vymezený kvantitativně v rovině uvedených ukazatelů. 30 PAVEL NEUMANN Absolutní a relativní HDP USA patří k nejvyšším na světě. Reálný růst HDP dosahoval svého vrcholu ve druhé polovině 90. let (více než 4%), od počátku nového tisíciletí se sice snížil, nicméně jeho tempo bylo významně vyšší ve srovnání s ostatními centry (2,5 3,5 v letech 2003 2006). Relativně příznivý byl i vývoj dalších makroekonomických ukazatelů. Tab. 1 Absolutní a relativní HDP vybraných zemí (2006) Ukazatel/země USA Japonsko EU-27 Počet obyvatel (mil.) 299,7 127,7 489,0 HDP (bil. euro) 10,545 3,478 11,622 HDP/obyvatele (euro) 35195 27228 23500 Zdroje: http://www.ec.europa.eu/trade/issues/bilateral/data.htm; http://epp.eurostat.ec.europa.eu/por tal/; OECD Economic Outlook, Vol. 2007/2, No. 82, December. Paris: OECD Publications. ISBN 978-92-64-04162-2.; vlastní výpočty. Tab. 2 Vývoj základních makroekonomických ukazatelů vybraných zemí v letech 2000 2007 Ukazatel / období 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Růst reálného HDP (% ) USA 3,7 0,8 1,6 2,5 3,6 3,1 2,9 2,2 EU-27 3,9 2,0 1,2 1,3 2,5 1,9 3,1 2,9 Japonsko 2,9 0,2 0,3 1,4 2,7 1,9 2,4 2,1 Míra inflace (%) USA 3,4 2,8 1,6 2,3 2,7 3,4 3,2 2,9 EU 1,9 2,2 2,1 2,0 2,0 2,2 2,2 2,3 Japonsko -0,7-0,7-0,9-0,3 0,0-0,3 0,3 0,1 Míra nezaměstnanosti (%) USA 4,0 4,8 5,8 6,0 5,5 5,1 4,6 4,6 EU-27 8,6 8,5 8,9 8,9 9,0 8,9 8,1 7,1 Japonsko 4,7 5,0 5,4 5,3 4,7 4,4 4,1 3,9 Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/ 31

I. BLOK Předpokladem pozitivního ekonomického růstu byla míra a kvalita investiční činnosti v USA. Odlišný charakter tohoto ukazatele patří např. mezi hlavní příčiny rozdílného ekonomického vývoje EU a USA. Během 90. let byly celkové investice ve Spojených státech podstatně silnější. V USA se v tomto období zdvojnásobily, kdežto v západní Evropě rostly pouze o 16 %. Investice v EU však zaostávaly v klíčových oblastech tzv. nové ekonomiky, jež se prosazovala zejména ve Spojených státech, zvláště na poli informačních a komunikačních technologií (ICT). 2 Výsledkem investiční činnosti a postupu technologických změn byl také růst produktivity Spojených států. Americká produktivita výrazně zrychlila mezi první a druhou polovinou 90. let, a to z jednoho procenta na 2 %, zatímco evropská produktivita naopak zpomalila z 1,8 na 1,1 %. Změny v tempech produktivity jsou spojovány právě s uplatňováním nových investic do ICT. I přes pokles investic v recesi 2001 produktivita v USA dále rostla, byť zprvu pomaleji, především zásluhou výroby a užití ICT 3 ; poté prudce akcelerovala před polovinou nové dekády. V EU naopak zůstal po r. 2001 skromný růst produktivity nejvýše do 1 %. Tab. 3 USA, EU: vývoj produktivity v podnikatelském sektoru v letech 1990 2005 (průměrná míra růstu za uvedená období v %) 1990 95 1996 2000 2000 2001 2002 2003 2004 2005 USA 1,0 2,0 1,9 0,9 2,8 2,7 3,1 2,1 EUa 1,8 1,1 1,5 0,3 0,3 0,3 0,9 0,5 *Údaje za eurozónu Zdroj: OECD Economic Outlook, Vol. 2006/1, No. 79, June. Paris: OECD Publications 2006, s. A-176; vlastní výpočty. Soukromá spotřeba na obyvatele je v závislosti na velikosti HDP/ob. opět významně vyšší v USA než v EU. Převyšuje např. o 29 % Lucembursko, které je zemí s nejvyšší soukromou spotřebou v Evropě. V porovnání s průměrem EU je dokonce o 77 % vyšší. 4 1.2 Sociálně politický kontext konkurenceschopnosti Podstatným rysem budování konkurenční schopnosti ekonomiky USA je zřetelně udržení ekonomického výkonu, k němuž dochází uvnitř relativně vysoce liberálního ekonomického prostředí. Špičkové parametry domácí ekonomiky poté povedou k prosazení mezinárodní konkurenceschopnosti ve světovém měřítku. Americký model však bere při rozvoji konkurenceschopnosti v úvahu podstatně méně sociálně politickou dimenzi případných ekonomických změn. Model USA stojí v kontrastu s evropským přístupem, kde je akcelerace ekonomického růstu a budování konkurenceschopnosti nutně determinováno vývojem sociálních podmínek. Evropané proto akceptují, popř. i preferují, nižší ekonomický výkon (růst) 32 PAVEL NEUMANN ve prospěch dosahování sociální harmonie. Je třeba dále podtrhnout, že kroky EU, které míří ke zvýšení konkurenceschopnosti obsahují do značné míry politickou oblast (vyjednávání mezi státy o parametrech rozvoje integrace a reformních změnách). Tento problém nemusí řešit USA, jejichž ekonomika představuje integrovaný, vnitřně koherentní celek s jednoznačně prosazovanými ekonomickými cíli. EU jako celek potřebuje tedy relativně velké úsilí na vyladění (reformu) integračního mechanismu, resp. jednotné hospodářské politiky; vlastní ekonomická reforma směřující k posílení konkurenceschopnosti byla potom pravděpodobně prosazována méně důrazně 5. Pozice USA je tedy v tomto smyslu jednodušší. 2. Hospodářsko politické faktory konkurenceschopnosti 2.1 Zdanění a regulace Míra zdanění představuje důležitý faktor, který má vliv na konkurenceschopnost zemí. Rozdíly mezi EU a USA v této oblasti lze vysledovat ve dvou rovinách. Za prvé existuje podstatný rozdíl v míře zdanění jako procenta HDP mezi oběma subjekty. Zdanění v USA se pohybuje okolo 30 %; zatímco průměr EU je o více než deset vyšší. Růst zdanění byl v USA za posledních 30 let kromě toho minimální (1,5 %); zatímco v EU-15 činil necelých deset procent (s výjimkou Irska a Británie, kde daně vzrostly srovnatelně s USA, resp. dokonce poklesly) 6. Za druhé samotné systémy jednotlivých zemí EU jsou kromě celkově vysoké daňové zátěže odlišné, a to i pokud jde o nepřímé daně, kde nebyla dosud provedena harmonizace. Rozdílné daňové systémy jsou překážkou dotváření společného trhu EU, prakticky totiž brání rozvoji optimalizace konkurenčního prostředí. Problémy formování vnitřní konkurence ovlivňují poté i konkurenční schopnost EU vůči soupeřům ve světové ekonomice. Překážkou rozvoje vnitřního trhu jsou i pokračující regulace národních trhů EU. I přes dílčí deregulace vybraných sektorů (elektřina, telekomunikace) některé vlády pokračují v intervencích ve prospěch vybraných velkých národních firem, resp. zaměstnanců. Výrobkové trhy jsou proto ve Spojených státech celkově považovány za více deregulované než v EU 7. 2.2 Pracovní trhy Oblast lidského kapitálu představuje další velmi důležitou oblast konkurenceschopnosti, jejíž význam se stupňuje s nástupem znalostní ekonomiky. Pokud jde o kvalifikační úroveň a její získávání, nelze pozorovat velmi zřetelné rozdíly mezi EU a USA. Západoevropská pracovní síla patří na jedné straně společně s americkou k nejkvalifikovanějším na světě. Do určitého protikladu lze postavit úroveň špičkového vzdělávání na vysokých školách, které připravuje okruh vysoce kvalifikovaných odborníků: zde jsou podmínky pravděpodobně lepší ve Spojených státech. USA také vynikly od 90. let určitou přizpůsobivostí pracovních sil (včetně rekvalifikací) v odezvě na technologické změny spojené s tzv. novou ekonomikou. V podmínkách Evropy je naopak označována za lepší úroveň primárního, resp. všeobecného vzdělání. 33

I. BLOK Pokud jde o charakter pracovního trhu, disponují USA zřetelnými ekonomickými výhodami. Americká pracovní síla jednak nepatří ve srovnání s průměrem EU-15 k nejdražším; existuje zde zejména nižší zátěž sociálních odvodů. Pracovní trh v USA je dále velmi pružný, méně regulovaný. Na trhu práce jsou využívány alternativní formy zaměstnávání pracovníků, které zvyšují jeho flexibilitu, i když za cenu nižší míry sociálních jistot. Pokud zde docházelo v posledních letech ke ztrátám pracovních míst, je to přičítáno více strukturálním než cyklickým změnám na pracovních trzích. 8 Pracovní trh řady zemí EU je oproti USA trhem výrazně regulovaným, v současnosti volajícím po reformách, jež by přehodnotily stávající zákony a předpisy směrem květší mobilitě a pružnosti pracovní síly 9. V rozporu s ekonomickými potřebami umožňuje řada evropských zemích příliš brzký odchod do důchodu, má značně vysokou ochranu zaměstnanců před zaměstnavateli, vysoké dlouhodobé podpory v nezaměstnanosti a značné sociální výdaje prodražující cenu práce. Za spíše kontraproduktivní opatření je považováno zkracování pracovní doby (např. Francie). Přes případné dílčí již provedené reformy (Španělsko, Nizozemsko, Británie) většina členských států EU stojí dosud před rozhodujícími změnami. Za významnou slabinu EU je považována nízká zaměstnanost v produktivní populaci (labour supply ratio LSR) od 16 do 64 let, tedy míra využití klíčového faktoru práce jako zdroje tvorby HDP a potenciální konkurenceschopnosti. Zatímco v USA činí LSR zhruba 74 %, v EU-15 je to mezi 50 až 67 % 10 ; průměr EU je pak okolo 10 % nižší, než představuje hodnota USA. Evropa je tedy poměrně vzdálena cíli dosáhnout alespoň sedmdesátiprocentního zapojení potenciálních pracovních sil, které by eventuálně zvýšilo ekonomický růst o jedno procento 11. Je zřejmé, že dosažení podobné mety by bylo podmíněno pro řadu evropských zemí nepřijatelnými sociálně politickými zásahy do pracovního trhu. Pracovní trhy USA mají zřetelnou ekonomickou výhodu ve značné absenci sociální dimenze, která není spojována se změnami těchto trhů. 2.3 Charakter hospodářské politiky Hospodářská politika může být důležitým potenciálním nástrojem strukturálních změn v ekonomice, které povedou ke zvýšení konkurenční schopnosti. Svoji úlohu sehrává jak rozpočtová, tak i peněžní politika. Ve sféře fiskální politiky se od 90. let objevují pokusy definovat rozpočtovou politiku jako úspornou, nicméně v selektivních zásazích (zohledňujících probíhající strukturální změny) účinnou podporu tržních funkcí. Jde tedy o kompromis mezi nutnou fiskální konsolidací a zavedením určitých podpůrných státních fiskálních aktivit 12. Fiskální politika se od 90. let ve většině zemí, včetně USA, svými zásahy pokouší prioritně ovlivnit vzdělání a odborný výcvik a celkově reformovat vzdělávací systémů připravující kvalifikovanou a flexibilní pracovní sílu. Dále usiluje o podporu oblasti výzkumu, vývoje a aplikace progresivních technologií především na úrovni menších a středních podniků. Spojené státy prošly v 90. letech a počátkem další dekády stadiem rozpočtové konsolidace, která se současně snažila vytvořit prostor pro podporu shora uvedených 34 PAVEL NEUMANN oblastí (včetně racionalizace sociálního systému). V další fázi typické obnovením rozpočtových schodků se snažila nová vláda, byť jinými mechanismy, v této podpoře pokračovat. Rozpočtové deficity, resp. zvýšené fiskální výdaje, vytvořily paradoxně v ekonomice i růstové stimuly; zhoršily však parametry celkové makroekonomické rovnováhy. Situaci tomto směru může dále zkomplikovat ohlášený prudký růst vládních prostředků na eliminaci finanční a hypotéční krize (viz dále). V EU je fiskální politika rozhodována doposud na úrovni národních států, nicméně je regulována od první poloviny 90. let maastrichtským kriteriem 3% deficitu vzhledem k velikosti HDP, které potvrdil následně tzv. Pakt stability a růstu. Požadovaná relativně přísná fiskální politika je sice důvodná z pohledu fiskální a měnové stability, ale zvyšuje i riziko omezení rozpočtové podpory strukturálním změnám a zprostředkovaně i ekonomickému růstu. Zmírnění Paktu z r. 2005 pak již o něco realističtěji zohlednilo možné dopady prováděných sociálně ekonomických reforem (penzijních, vzdělávacích, vědecko-výzkumné oblasti) na fiskální rovnováhu. Monetární politika. Americká centrální banka (Federální rezervní systém FRS) stanoví měnové cíle relativně široce nelpí například striktně jako Evropská centrální banka (ECB) na cíli dvouprocentní inflace. Míra inflace je daleko komplexněji posuzována v kontextu ekonomického růstu, nezaměstnanosti, spotřebitelské poptávky, atd. Politika FRS je proto považována za relativně pružnou 13 oproti rigidnější politice ECB. Politika FRS prokazovala od 90. let schopnost krátkodobého i dlouhodobého pružného pohybu sazeb zohledňující jak inflaci, tak i ekonomický růst, nezaměstnanost či vývoj akciových trhů. Přes značnou ostražitost politika akceptovala nakonec rostoucí produktivitu v USA a uvolnila tak potřebný prostor k ekonomickému růstu, podpoře klíčových investic a inovací, i když je často označována za viníka nafouknutí bublin na finančních a nemovitostních trzích. Ve srovnání se Spojenými státy byla dosud variabilita politiky ECB po r. 1999 nižší, jak např. ukazovala rozpětí pohybu hlavních úrokových sazeb. ECB byla zpravidla spíše znepokojena inflací než nedostatečným růstem. Poměrně striktní evropská měnová politika byla proto viněna z pomalého oživování evropské ekonomiky i slabšího dlouhodobého růstu. Tyto skutečnosti jsou nepochybně i v těsné souvislosti s relativně menší investiční aktivitou v Evropě, která se promítá i do nižšího tempa uplatňování nových technologií, strukturální adaptace ekonomiky a její celkové nižší konkurenceschopnosti. 3. Vlivy aktuálního ekonomického vývoje na konkurenceschopnost Výrazně negativním faktorům, které mohly zasáhnout do vývoje jejich konkurenceschopnosti, podléhala ekonomika USA od r. 2007. Bezprostřední podnět zavdaly rozvíjející se hypotéční a finanční krize, jež vyvolaly řetězec problémů, podle některých komentářů nejhorších od dob Velké deprese, jež zasáhly do citlivých oblastí stability americké ekonomiky. Eskalace krize v letošním roce způsobila ostrý problém likvidity ústící do insolvence řady bank a hypotéčních ústavů. 35

I.BLOK Vládní hospodářská politika zareagovala na krizi poměrně velmi rychle. Na straně rozpočtové politiky byl připraven podpůrný balíček v hodnotě více než 160 mld dolarů na podporu spotřeby a investic. Centrální banka již od druhé poloviny roku 2007 snižovala základní úrokové sazby; jejich prudký pokles vyvrcholil počátkem roku 2008. Byl přijat speciální program půjček, který zahrnoval nejen komerční banky, ale poskytoval finanční injekce i dalším finančním ústavům, především hypotéčním bankám. Podzimní eskalace krize nakonec přiměla vládu přijmout nový balíček v hodnotě 700 mld dolarů na obnovu likvidity hlavních segmentů postiženého bankovního sektoru. Přijetí uvedených opatření vzbudila pochopitelně živou diskusi a přinesla polemiky na téma jejich relevance. Jedná se nesporně o největší zásahy do tržního prostředí od 30. let minulého století. Jednou z hlavních otázek je, zda existuje reálná potřeba této intervence; resp. do jaké míry je narušena stabilita (krátkodobá a dlouhodobá) americké ekonomiky. Na jedné straně existuje domněnka zastávaná vesměs představiteli business sféry, že ekonomika USA prokazuje stále vysokou odolnost vůči ekonomickým obtížím 14. Podle nich jsou Spojené státy i nadále charakterizovány především mohutným hospodářským potenciálem, inovacemi, mírou odborných znalostí a vysokou vstřícností k podnikání spíše než fenoménem spekulace na Wall Streetu. V tomto smyslu je tedy americká ekonomika v pořádku. Uvedené státní zásahy budou mít potom zejména úlohu psychologické podpory směřující k obnovení důvěry podnikatelů; resp. budou korigovat důsledky nezodpovědných spekulativních trendů. Na druhé straně analytici rozebírají pochybnosti o dostatečné flexibilitě hospodářství a o způsobu jeho řízení, potažmo o jeho schopnosti si poradit s restrukturalizací domácích problematických segmentů. Ekonomice USA může hrozit systémová krize vyvolaná špatnou hospodářskou politikou, která některými zásahy omezuje nežádoucím způsobem tržní mechanismy. Analýzy se hojně zabývají dilematem mezi nynější narůstající regulací a tradičním americkým trendem k deregulaci. Existuje např. velmi kritický pohled na zčásti již dříve existující a nyní de facto rostoucí vliv státu na hypotéční společnosti, kde stát pod hlavičkou podpory bydlení udržuje nad vodou insolventní klientelu, případně podporuje nemovitostní spekulace. Stát zapojuje údajně i voluntaristickou monetární politiku stlačování úrokových sazeb 15. Důsledkem je nemovitostní bublina a rozpoutání krize. Jiné názory naopak obdivují rychlou reakci americké administrativy a schvaluji rostoucí regulaci jako odvržení zastaralých dogmat o svobodném trhu. Jak ovlivní případná regulace, či deregulace konkurenceschopnost? Je pravděpodobné, že mnohé současné formy zásahů byly akutně nutné, přinejmenším k obnově důvěry a jako cesta k eliminaci turbulencí, jež mohou vážným způsobem narušit ohrozit dlouhodobou stabilitu nejen americké ekonomiky, ale i světové ekonomiky jako celku, v jejímž rámci hrají USA stále klíčovou úlohu. Určitým paradoxem je však to, že gigantickou vládní transakci k obnovení likvidity zaplatí daňoví poplatníci, potažmo celá společnost, a nelze proto vyloučit jak snížení soukromých úspor a investic, tak 36 PAVEL NEUMANN ani disponibilních finančních prostředků, zajišťujících potřebný objem investic do státní a veřejné správy. Hospodářský systém Spojených států je ovšem dlouhodobě založen na podstupování zvýšeného rizika, a to jak v ekonomické, tak i v sociální oblasti, kterého se USA určitě v budoucnu nevzdají. Na této premise totiž historicky vybudovaly základ své konkurenceschopnosti. Ten tkví především v takových ekonomických faktorech, jako je technologická a tržní mobilita, vysoká efektivnost vynaložených investic, sklon k vysoké míře inovací spočívající na pružném chování firem do značné míry závislých na přílivu rizikového kapitálu. Paralelně dlouhodobě prováděná deregulace hospodářské politiky nevylučuje přitom vznik makroekonomické lability. Současně je v systému preferována flexibilní pracovní síla, tolerována nízká sociální soudržnost, tendence k důchodové nerovnosti a diferencované distribuci zdravotní a vzdělávací péče státu, které vycházejí z celkově nízké sociálně-institucionální regulace společnosti 16. EU kráčí jiným směrem. Jak dokazují multikriteriální analýzy 17, Unie je, nebo bude schopna dosahovat konkurenceschopnosti v řadě oblastí. Volí ovšem model, který odpovídá její dlouhodobé tradici, typický vysokými sociálními důrazy, s nižší mírou celkového rizika. Posuzování konkurence tak závisí v poslední instanci na způsobu její definice. Evropský model obsahuje přirozeně i vyšší míru regulace, jež se často není schopna vyhnout (neadekvátním) byrokratickým zásahům. Ty pak mohou omezovat ekonomické prvky konkurenceschopnosti, v nichž dosahují posléze aktuálně větší účinnosti Spojené státy. Závěr Období 90. let a počátku nového tisíciletí znamenalo posílení především americké ekonomiky, která demonstrovala svoji konkurenceschopnost příznivějšími hlavními makroekonomickými charakteristikami a zvýšeným ekonomickým výkonem. Při kritice evropského zaostávání je pochopitelně potřeba vzít v úvahu složitější pozici EU jako celku s heterogenní strukturou, a tedy i značně odlišnou ekonomickou, sociální a politickou situací jednotlivých zemí. Ke zvýšení své konkurenceschopnosti bude však Evropa nucena akceptovat některé kroky. Jejich přijetí je často otázkou více politickou, než ekonomickou, a směry k flexibilnímu systému podnikání jsou často vnímány jako útok na tradiční evropský sociální model. Existuje oprávněné přesvědčení, že určitý sociální model, jenž se rozvíjel v Evropě po dlouhá desetiletí, nemůže být kompletně změněn a připodobněn podmínkám, které mají např. USA. Proto řešením může být vždy jen vhodný kompromis mezi sociální ochranou a ekonomickou efektivitou. Touto cestou vykročily již dílem některé země (skandinávské státy, Nizozemsko); podobným směrem by měla zřejmě postupovat, poučena výše zmíněnými zkušenostmi, i Česká republika. Daleko složitější úkol s hledáním přijatelného modelu budou však pravděpodobně mít velké země s tradičně silnou sociální politikou. Cesta k vyšší konkurenceschopnosti bude proto dlouhodobým, obtížným procesem, závisejícím na celkových možnostech transformace stávajícího evropského sociálně 37

I. BLOK ekonomického modelu, resp. i politické odvaze a určitém konsensu jednotlivých státních vlád a institucí EU. Jen prosazení adekvátního modelu však udrží Evropě naději na úspěch v boji o globální konkurenceschopnost. Poznámky 1 Příspěvek byl vypracován v rámci Výzkumného záměru Fakulty mezinárodních vztahů VŠE Praha č. MSM6138439909 Governance v kontextu globalizované ekonomiky a společnosti a projektu Grantové agentury ČR č. 402/07/0253 Regionalismus a multilateralismus: základy nového světového řádu?. 2 Viz Překročí nová ekonomika Atlantik? The Economist, cit. dle Ekonom, 2000, roč. XLIV, č. 10, příloha, s. VII. 3 Srovnej TEMPLE, Jonathan. The Assessment: The New Economy. Oxford Review of Economic Policy, Vol. 18, No. 3, 2002; podobně BAUDCHON, Hél_ne. The Aftermath of the New Economy Bust: A Case Study of Five OECD Countries. IAOS Conference on the New Economy, London, August 2002. www.statistics.gov.uk/iaoslondon2002/ contributed-papers/ downloads/ip_baudchon.doc. 4 BERGSTÖM, Fredrik, GIDEHAG, Robert. EU versus USA. Stockholm: Timbro, June, 2004, s. 14 15. 5 Srovnej např. BERGSTÖM, Fredrik, GIDEHAG, Robert. EU versus USA, s. 2. 6 Tamtéž,, s. 25 26. 7 Index OECD označující míru produktově tržní regulace byl pro EU v r. 2000 o polovinu vyšší než v USA. (Nová ekonomika i v Evropě? Příloha, s. III). 8 Srovnej např. BENJAMIN, Matthew, PERRY, Joelen. The New Job Reality. U.S. News & World Report, 11.8. 2003, Vol. 135, Issue 4. 9 Index OECD označující míru regulace zaměstnanosti měl v r. 2000 v EU hodnotu 2,5; v USA pouze 0,2. (Nová ekonomika i v Evropě? Příloha, s. III). 10 BERGSTÖM, Fredrik, GIDEHAG, Robert. EU versus USA, s. 29. 11 Viz Zpráva Evropské komise o zaměstnanosti a sociální ochraně (podle Právo, 31.1. 2005). 12 Srovnej např. Remarks by Lawrence Summers, Finance Conference 2000 The New Economy. Boston College, 2000. www.bc.edu/bc_org/mvp /fincon/summersspeech.html. 13 Strategie FRS byla označována termínem pružný závazek (flexible commitment). (Viz např. SANTONERO, Antony M. Flexible Commitment or Inflation Targeting for the U.S.? Vital Speeches of the Day, 1.7. 2003, Vol. 69, Issue 18, s. 548 549). 14 Srovnej EWING, Jack. Wall Street v krizi globální pohled. Zkrvavený, ale pořád silný. Business Week, in: Euro, č. 41/2008, s. 108 110. 15 MACH, Petr. Selhání státních regulací. Euro, č. 41/2008, s. 116 117. 16 Srovnej KLVAČOVÁ, Eva, MALÝ, Jiří. Domnělé a skutečné bariery konkurenceschopnosti EU a ČR. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2008, s. 9 38. 17 Viz např. KLVAČOVÁ, Eva, MALÝ, Jiří, c.d. Literatura 1. BAUDCHON, Hél_ne. The Aftermath of the New Economy Bust: A Case Study of Five OECD Countries. IAOS Conference on the New Economy, London, August 2002. www.statistics.gov.uk/iaoslondon2002/contributedpapers/downloads/ip_baudchon.doc 2. BENJAMIN, Matthew, PERRY, Joelen. The New Job Reality. U. S. News & World Report, 11. 8. 2003, Vol. 135, Issue 4. 3. BERGSTÖM, Fredrik, GIDEHAG, Robert. EU versus USA. Stockholm: Timbro, June, 2004, ISBN 91-7566-564-6. 4. EUROSTAT: http://epp.eurostat.cec.eu.int/portal/; http://www.ec.europa.eu/trade/issues/bilateral/ data.htm; http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/. 5. EWING, Jack. Wall Street v krizi globální pohled. Zkrvavený, ale pořád silný. Business Week, in: Euro, 2008, roč. XI, č. 41, s. 108 110. 38 PAVEL NEUMANN 6. HOBZA, Alexandr. Na hranici svých možností. Ekonom, 2001, roč. XLV, č. 28. 7. KLVAČOVÁ, Eva, MALÝ, Jiří. Domnělé a skutečné bariery konkurenceschopnosti EU ačr. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2008. 8. MACH, Petr. Selhání státních regulací. Euro, 2008, roč. XI, č. 41, s. 116 117. 9. Nová ekonomika i v Evropě? Ekonom, 2001, roč. XLV, č. 7, příloha. 10. OECD Economic Outlook, Vol. 2005/1, No. 77, June 2005; Vol. 2006/1, No. 79, June 2006. Paris: OECD Publications 2005, 2006. 11. OECD Economic Outlook, Vol. 2007/2, No. 82, December. Paris: OECD Publications. ISBN 978-92-64-04162-2. 12. Překročí nová ekonomika Atlantik? The Economist, cit. dle Ekonom, 2000, roč. XLIV, č. 10, příloha. 13. Remarks by Lawrence Summers, Finance Conference 2000 The New Economy. Boston College, 2000. www.bc.edu/bc_org/mvp/fincon/summersspeech.html. 14. SANTONERO, Antony M. Flexible Commitment or Inflation Targeting for the U.S.? Vital Speeches of the Day, 1.7. 2003, Vol. 69, Issue 18. 15. TEMPLE, Jonathan. The Assessment: The New Economy. Oxford Review of Economic Policy, Vol. 18, No. 3, 2002. 16. Zpráva o zaměstnanosti a sociální ochraně Evropské komise, cit. dle Právo, 31.1. 2005. Děkuji panu Neumannovi za jeho příspěvek a dal bych nyní slovo paní Ingeborg Němcové z Vysoké školy ekonomické v Praze, která se bude zabývat srovnáním konkurenceschopnosti ekonomik EU a světa. Předpokládám, že se v jejím příspěvku dozvíme, že konkurenceschopnost není bojem mezi Evropou a Spojenými státy, ale že je to daleko složitější záležitost. Prosím, máte slovo. 39