Studie mediální gramotnosti populace ČR Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK 2016
Zadání a metodologie Výzkum mediální gramotnosti obyvatel ČR formou dotazníkového šetření pro RRTV. Tým: autoři: Jan Jirák, Vlastimil Nečas, Lucie Šťastná, Markéta Zezulková Cíl: zmapovat úrovně mediální gramotnosti populace v ČR z hlediska vzorců a zvyklostí v užívání médií, intuitivního i vědomého organizování vztahu k médiím a kritického a reflektivního myšlení o médiích. Studie byla realizována ve dvou fázích: 1. formou dotazníkového šetření v populaci obyvatel ČR starších 15 let. (1 063 osob). 2. formou focus groups v populaci mladší 15 let (10 setkání ve třech věkových skupinách, celkem 63 dětí) 2
Hlavní závěry: nad 15 let Nejčastěji používanými médii jsou mobilní telefon, televize a počítač. Nejčastěji používaná média se liší zejména podle věku, vzdělání a příjmu, přičemž starší tíhnou k tradičním médiím, mladší a s vyšším vzděláním nikoliv. Do každodenního života je nejvíce ukotven mobilní telefon, z častěji užívaných médií nejméně rozhlas (61 % používá rozhlasový přijímač, ale jen 4 % by ho postrádaly). Sledování televizního vysílání pomocí televizního přijímače je stále nejvyhledávanější aktivitou spojenou s užíváním médií, oproti roku 2011 je sledování televize v rodinném kruhu méně respondenty vnímané jako příležitost, jak být spolu, a více vnímané jako ztráta času. Televizi vnímají lidé hlavně jako nástroj zábavy a odpočinku a prostředek kvazisociálních kontaktů, případně jako zdroj informací. 3
Hlavní závěry: nad 15 let Zhruba polovina populace chová k médiím nedůvěru, resp. není ochotna jejich důvěryhodnost připustit. Největší důvěře se těší rozhlas, nejmenší periodický tisk. Internet a televize má zhruba stejné postavení, slabší než rozhlas (v hodnocení internetu se liší mladá a seniorská generace, u tv nikoliv). Internet slouží především k interpersonální (e-mailové) komunikaci s druhými, k hledání informací, včetně zpravodajských, a jako zdroj zábavy. Téměř neexistuje zapojení respondentů-uživatelů internetu do internetového prostoru v roli aktivních tvůrců internetového obsahu. 4
Hlavní závěry: nad 15 let V české populaci není příliš rozšířené povědomí o rizicích pobytu v prostředí internetu. Možnost narušení soukromí si uvědomuje zhruba polovina uživatelů, ostatní potenciální rizika jsou vnímána jako podstatně méně významná. Rodiče se o vhodnosti televizního pořadu či filmu pro své dítě rozhodují spíše na základě zkušeností (ať už vlastních či cizích) než informací dodaných provozovatelem. Označování televizních pořadů je přitom polovinou respondentů vítáno pozitivně jako vhodná pomůcka pro rodiče. Pokud jde o mediálně právní povědomí české populace, je nejsilnější v oblasti regulace televizního vysílání a nejslabší v oblast legislativní regulace internetového prostředí. Kolem třetiny populace se v mediálním právu neorientuje vůbec. 5
Hlavní závěry: pod 15 let Kontakt s digitálními komunikačními technologiemi je běžnou zkušeností současných dětí. Děti považují digitální média a zejména připojení k internetu za standardní součást života a případné omezení přístupu k nim hodnotí jako znevýhodnění. Užívání tištěných médií (zvláště časopisů a knih) je mezi dětmi přítomno, ačkoliv ne v takovém rozsahu jako u digitálních komunikačních technologií. Čtenářský zážitek je pravděpodobně i díky časté přítomnosti dalšího člena rodiny (při čtení) oceňován především mladšími dětmi, později se čtení stává formou odreagování. 6
Hlavní závěry: pod 15 let Děti inklinovaly k uživatelské univerzálnosti: byly mnohočetnými uživateli elektronických a digitálních komunikačních platforem (počítač, tablet, telefon, herní konzole), přičemž měly sklon mezi platformami volně přecházet, ne některou favorizovat. Konzumace audiovizuálních médií se stále odehrává spíše prostřednictvím tradičního televizního přijímače. Zkušenost s poslechem rozhlasu je minimální. Již od předškolního věku bylo emocionální prožívání mediálních obsahů personalizované do postav z herních či televizních příběhů. Personalizace obliby mediálních obsahů je jednou z konstant vztahu k mediálním obsahům a je silně genderizovaná. 7
Hlavní závěry: pod 15 let Tvořivý potenciál starých i nových médií oceňovaly zejména děti předškolního a mladšího školního věku (od vystřihování po práci s fotoaparátem). S přibývajícím věkem sílila obava z neúspěchu v očích vrstevníků a chuť k vlastní mediální produkci klesala. Obecně rozšířená je zkušenost se stahováním mediálních obsahů. Rodiče dětí předškolního a mladšího školního věku má užívání digitálních médií zažité, může dětem radit: efekt děti jsou dál než rodiče končí. Ovlivňování způsobu a míry užívání médií dětmi ze strany rodičů je v každodenním rodinném provozu běžné (restrikce času stráveného s médii, ovlivňování kontextu užívání médií, např. společné sledování televize, vybavenost domácností, zejména dětského pokoje). Střet dětských tužeb a rodičovských obav je užívání Facebooku v mladším školním věku (pod hranicí 13 let) a hraní akčních her (tzv. stříleček ). 8
Hlavní závěry: pod 15 let Regulačních opatření jsou dětem vysvětlována hlavně zdravotními riziky (zrak, vznik závislosti ad.), nebezpečí ztráty dat či poškození zařízení. Tomu odpovídají i představy dětí o rizicích. Děti vnímají roli médií především v rovině poskytnutí slasti (zdroj zábavy, zahnání nudy), jako zdroj informací a prostředek komunikace, přičemž oceňují možnost aktivní participace (hraní her/blogování/používání sociálních sítí je víc než sledování televize). Školáci si rozvoj znalostí spojovali s počítačem, internetovými vyhledávači a knihami (knihy jsou zřejmě v působení rodičů i školy mytologizovány jako bezproblémové a jednoznačně přínosné médium). 9
Hlavní závěry: pod 15 let Mezi dětmi je zřejmě jako součást běžného provozu domácnosti, neboť děti uváděly společné sledování televizního zpravodajství s rodiči rozšířené sledování hlavních zpravodajských relací celoplošných televizních stanic, přičemž děti z agendy zpravodajství reflektovaly především zprávy formulované jako rizika. S přibývajícím věkem rostla schopnost kritického odstupu od obsahu zpravodajství (menší děti uvažovaly o zprávě na ose baví nebaví, starší školáci na ose je podstatná je zbytečná ). Zejména děti mladšího a staršího školního věku mluvily emotivně o zprávách o teroristech, islamistech nebo uprchlících, přičemž mladší děti popisovaly s tím spojené zlé sny a obavy. 10
Hlavní závěry: pod 15 let Vědomí funkce reklamy se zřetelněji projevila až u starších školáků. Ti reklamní sdělení bez potíží rozeznávali, uvědomovali si vazby mezi reklamou a redakčním obsahem a často vnímali reklamu spíše jako rušivý prvek. Dokázali také identifikovat reklamní obsah ve tvorbě youtuberů. Velké problémy byly s rozlišením product placementu: u předškoláků je prakticky vyloučené, školáci ho rozliší, jsou-li k tomu vedeni. Školáci rozliší bulvární a nebulvární deník a do jisté míry vnímali rozdíl mezi komerčními stanicemi a televizí veřejné služby (rozdíly v nabídce pořadů a ne/přítomnosti reklamy). Informace o fungování, financování a regulaci médií byly útržkovité (nějaká kontrola u televizního vysílání existuje a u internetu je nemožná). 11
autoři: Jan Jirák, Vlastimil Nečas, Lucie Šťastná, Markéta Zezulková Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Fakulta sociálních věd UK v Praze Smetanovo nábřeží 6, 110 00 Praha 1 12