CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Projekt Sociální služby pro dospívající s PAS v olomouckém kraji Romana Hlavatá Vedoucí práce: PhDr. Alena Říhová Ph.D. Olomouc 2014
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. Datum: 24. 4. 2014
Děkuji PhDr. Aleně Říhové, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady a připomínky poskytnuté při zpracování mé absolventské práce.
Obsah Úvod... Chyba! Záloţka není definována. 1 Poruchy autistického spektra... Chyba! Záloţka není definována. 1.1 Vývoj terminologie poruch autistického spektrachyba! Záložka není definována. 1.2 Symptomatologie PAS... Chyba! Záložka není definována. 1.3 Klasifikace PAS... Chyba! Záložka není definována. 1.4 Dospívání u osob s PAS... Chyba! Záložka není definována. 1.5 Rodina a autismus... Chyba! Záložka není definována. 2 Intervence... Chyba! Záloţka není definována. 2.1 Plánovaný přechod z ústavu do ţivota.. Chyba! Záložka není definována. 3 Sociální služby... Chyba! Záloţka není definována. 3.1 Dělení sluţeb... Chyba! Záložka není definována. 3.2 Úloha sociálních sluţeb u osob s PAS.. Chyba! Záložka není definována. 4 Projektová část... Chyba! Záloţka není definována. 4.1 Charakteristika olomouckého kraje... Chyba! Záložka není definována. 4.2 Analýza poskytovaných sluţeb dospívajícím s PASChyba! Záložka není definována. 4.3 Odůvodnění a přínos projektu... Chyba! Záložka není definována. 4.4 Zřizovatel a realizátor projektu... Chyba! Záložka není definována. 4.5 Vize, poslání a cíle Sociálních sluţeb pro dospívající s PASChyba! Záložka není definována. 4.6 SWOT analýza... Chyba! Záložka není definována. 4.7 Cílová skupina projektu... Chyba! Záložka není definována. 4.8 Aktivity projektu... Chyba! Záložka není definována. 4.9 Rizika projektu... Chyba! Záložka není definována. Závěr... Chyba! Záloţka není definována. Seznam použité literatury:... Chyba! Záloţka není definována. Anotace... Chyba! Záloţka není definována.
Úvod Tématem absolventské práce jsou sociální sluţby pro dospívající s poruchou autistického spektra. Práce se zabývá autismem, sluţbami pro lidi s autismem a dále návrhem projektu. Jedna se o sociální sluţby pro dospívající, konkrétně o sluţbu odborné poradenství, sociální rehabilitace a osobní asistenci. Autismus je v dnešní době stále více aktuální téma, protoţe se nám díky lepší diagnostice a rozšiřujícím znalostem odborníků dostává více informací o této problematice, s tím také souvisí stále více diagnostikovaných dětí i dospělých. Na tuto situaci reagují také sociální sluţby, které se rozšiřují a specializují na tuto cílovou skupinu. Toto téma jsme zvolili, protoţe kdyţ jsem se poprvé setkala s termínem autismus, nedokázala jsem si pod tímto pojmem nic představit. Navzdory tomu, ţe jsem o autismu četla v odborné literatuře, nerozuměla jsem, co je to za poruchu. Změna nastala na praxi ve druhém ročníku, kdy jsem se setkala s dospělými s poruchou autistického spektra. Dospívající s poruchou autistického spektra prochází stejnými změnami, jako ostatní dospívající, navíc však dochází ke specifickým změnám jako sebepodceňování, pocit izolace a jiné. Tito dospívající se necítí dobře ve svém kolektivu, protoţe mají potíţe komunikovat se svým okolím a rozumět mu, zároveň však jsou na normální mentální úrovni a sluţby pro osoby s PAS jsou nejčastěji pro osoby s mentální retardací a s PAS, coţ není nejlepší, protoţe tyto sluţby jsou nastaveny pro kombinaci těchto postiţení. Dospívající s PAS tak nepatří do ţádné skupiny, pro kterou jsou vytvořeny nějaké sluţby pro trávení volného času a rozvíjení se. Tento projekt jsme se rozhodli navrhnout, aby i lidé s autismem mohli trávit svůj čas, jak jim to vyhovuje a zlepšovat své schopnosti v prostředí, které je vytvořené pro ně a s nimi. Přínosem těchto sluţeb bude příprava dospívajících s poruchou autistického spektra na samostatný a nezávislý ţivot. Sluţby jim umoţní připravit se však nejen na samostatný ţivot, ale také na zaměstnání, kterému se chtějí věnovat. Cílem této absolventské práce je návrh projektu sociální sluţby pro dospívající s poruchou autistického spektra v olomouckém kraji, konkrétně s Aspergerovým syndromem a vysokofunkčním autismem. Zřizovatelem sluţeb bude JAN Olomouc o.s.
Tato práce je teoretická, je zaloţena na syntéze odborné literatury, výzkumu a dalších zdrojů. Práce je rozdělena do čtyř velkých kapitol. První kapitola je zaměřena na historický vývoj terminologie a charakteristiku jednotlivých typů poruchy autistického spektra dětský autismus, Aspergerův syndrom, Rettův syndrom a desintegrační poruchu, symptomatologii a dále je zaměřena na období dospívání. Další podkapitola se věnuje rodině osob s autismem, jak rodina reaguje na diagnostiku, příčiny stresu v rodině spojené s dítětem s PAS a moţnosti řešení, Druhá kapitola popisuje moţnosti intervence u osob s PAS, v rámci této kapitoly je podkapitola plánovaný přechod do ţivota společnosti, z této kapitoly jsme vycházeli při plánování cílů projektu sociálních sluţeb. Kapitola třetí je zaměřena na sociální sluţby. Zabývá se způsoby poskytování sociálních sluţeb a jejich formou. V následující podkapitole jsou pak popsány sluţby, které jsou vyuţívané při práci s lidmi s poruchou autistického spektra a jejich rodinou a sluţby, které v současné době poskytují sluţbu lidem s PAS v olomouckém kraji. Poslední kapitola je tvořena samotným návrhem projektu sociálních sluţeb, návrh projektu obsahuje cíle, cílovou skupinou a lokalizaci projektu.
1 Poruchy autistického spektra První kapitola je věnována poruchám autistického spektra. Pro pochopení problematiky těchto poruch je třeba znát základy vývoje terminologie poruch autistického spektra a také nevhodnost termínu autistické rysy. První část je tedy zaměřena na vývoj terminologie a na charakteristiku poruch autistického spektra. V další podkapitole je popsána symptomatologie PAS a specifika dospívání. V poslední podkapitole jsou popsány jednotlivé typy poruch autistického spektra. 1.1 Vývoj terminologie poruch autistického spektra Poruchy autistického spektra patří mezi pervazivní vývojové poruchy, které narušují psychický vývoj u autismem postiţených dětí. První zmínka o autismu byla jiţ v roce 1911 kdy švýcarský psychiatr Leo Bleuer pojmenoval autismem jeden ze symptomů, které pozoroval u schizofrenních pacientů. Termín autismus pouţil v roce 1943 Leo Kanner pro pojmenování zvláštního chování skupiny 11 dětí, které měly poruchy v chování, ale ty nezapadaly do tehdy známých diagnostických kriterií, označil jej časný dětský autismus. Termín autismus vychází z řeckého autos coţ znamená sám. Poukazuje tak, na izolovanost a osamělost lidí s touto poruchou, odvedení jejich pozornosti od okolního světa do svého vlastního. Ačkoliv později je termín autismus vyhrazen pro Kannerovu diagnózu, pouţívá se i pro některé typy schizofrenního chování, coţ způsobuje, ţe pro dvě odlišné diagnózy je pouţíván jeden termín a tak jsou osoby s autismem mylně diagnostikování lékaři jako schizofrenní. I ve slovnících (viz.psychologický slovník: Hartl, Hartlová 2004) termín autismus spojován se schizofrenií a o dětské vrozené poruše se tato literatura nezmiňuje.(thorová 2007: 34 36) V době, kdy se Kanner zabýval tímto tématem, se autismem zabýval také Hans Asperger. Tento autor vydal práci Autističtí psychopati v dětství (Asperger 1944 in Hrdlička, Komárek 2004: 11) V dalším období se vývoj terminologie autismu měnil, stejně jako teorie o jeho příčinách a moţnostech léčby. V 50. letech v období rozmachu psychoanalýzy Margaret Mahleová vnímá autismus z přísně psychoanalytického hlediska a příčinu vidí v
chování a vztahu matky k dítěti, autismus označila termínem symbiotická psychochóza. (Thorová 2007:38 39) Termín poruchy autistického spektra pouţila Wing v roce 1979 pro diagnózu dětí, které mají poruchy v oblasti sociální interakce, ve schopnosti komunikace a představivosti. Termín pervazivní vývojové poruchy byl označením pro kategorii poruch: infantilní autismus, dětská pervazivní porucha a atypická pervazivní porucha. Poprvé se tak diferencovaly pervazivní poruchy od psychotických. Později je do skupiny pervazivních vývojových poruch zařazen dětský autismus, a skupina nespecifických pervazivních poruch. (Thorová 2007:56 58) Termínem pervazivní porucha se označují všepronikající poruchy, jejichţ projevy lze sledovat jiţ v raném dětství postiţeného dítěte. Dle světové zdravotnické organizace (WHO) je skupina těchto poruch charakterizována kvalitativním porušením reciproční sociální interakce na úrovni komunikace a omezeným stereotypním a opakujícím se souborem zájmů a činností. Tyto kvalitativní abnormality jsou pervazivním rysem chování jedince v kaţdé situaci. (MNK-10, 2013: 248). Thorová zdůrazňuje, ţe pervazivní je pojem značí všepronikající, tedy ţe vyvíjení dítěte je narušeno v mnoha směrech. (Thorová 2006: 58) Matoušek popisuje autismus jako: vývojovou poruchu projevující se téměř úplnou absencí vztahů k lidem, lpěním na stálém prostředí a ustálených zvyklostech, obsesemi a nutkavým chováním, sebepoškozováním a poruchami řeči a dalšími symptomy. (Matoušek 2005: 28) Mezi poruchy autistického spektra patří dětský autismus, Aspergerův syndrom, atypický autismus, Rettův syndrom a desintegrační porucha, dále jiné pervazivní vývojové poruchy, hyperaktivní porucha spojená s mentální retardací a stereotypními pohyby. (Hrdlička, Komárek 2004: 48 59) V souvislosti s diagnózou autismus, se často uţívá pojem autistické rysy, jsou tak označovány děti, jejichţ chování a intenzita projevů nelze jednoznačně zařadit do poruch autistického spektra. Toto označení je dle Thorové (2006) nevhodné z několika důvodů: U diagnózy autistické rysy chybí definice toho, co daný pojem představuje. Objevuje se falešná negativita, protoţe často jsou tak označovány děti, které trpí autismem, ale jejich projevy nejsou typické. Rodiče i učitelé tak nemají moţnost získat přístup k informacím a moţnostem podpory.falešná pozitivita, kdy jsou autistické rysy diagnostikovány u dítěte, u kterého se nejedná o autismus. Z důvodů špatné diagnózy
pak není nastavena vhodná intervence a intervenční program je tak neúčinný.(thorová 2004: 208 209) 1.2 Symptomatologie PAS Projevy u lidí s PAS a symptomatologie je velmi různorodá, a u kaţdého se liší. Přes velkou rozmanitost projevů je jádrem problémů narušení ve zmiňované triádě příznaků v komunikačních dovednostech, v sociální interakci a představivosti. (Říhová 2011: 16) Sociální dovednosti Porucha sociálních dovedností a chování se u lidí s PAS projeví v různých podobách, od problémů se základními dovednostmi,které se odráţí v neschopnosti sociální interakce, aţ po extrémní navazování kontaktu spojeném s nerespektování komunikačních zón a s absencí diferenciace mezi lidmi, se kterými tento kontakt navazuje. LornaWingová rozlišila tři typy sociálního chování u lidí s PAS a to osamělý, pasivní, aktivní zvláštní. V průběhu vývoje dítěte se můţe měnit i sociální chování a dovednosti, dítě, které bylo dříve typ samotářský, se můţe změnit na typ aktivní zvláštní apod. Později byl přidán ještě pátý typ smíšený, ve kterém se vzájemně mísí různé předchozí typy, tento typ je častý u lidí s Aspergrovým syndromem a atypickým autismem, kdy se způsob sociální interakce odvíjí od osoby, se kterou je osoba s postiţením v kontaku. (Thorová 2006: 61 77) Komunikace Komunikace se dělí na dvě základní sloţky verbální a neverbální. Porucha komunikace se odráţí v obou těchto sloţkách, mezi nejčastější problémy v komunikaci patří potíţe se zrakovým kontaktem, mimikou a gesty, kdy osoba s PAS gestům a mimice nerozumí a nedokáţe ji dešifrovat, stejně tak je neumí pouţívat při komunikaci. Dále neschopnost rozeznávat vhodnou komunikační vzdálenost a identifikovat další komunikační charakteristiky, k nimţ patří např. způsob komunikace jako hlasitost, tempo a rytmus řeči apod. (Říhová 2011:19) Představivost
Díky představivosti jsme schopni plánovat, předpokládat apod. Nedostatečná představivost má za následek, ţe dítě dává přednost aktivitám, které jsou předvídatelné a opakující se. (Thorová 2006: 117 118) Dále je zde zájem o zvláštní a vyhraněná témata např.: vlaky, hydranty, číslice apod. Lidé s autismem mají v oblibě symetrii a řád, zajímají se o fakta spíše neţ o fantazii a jejich zájem je akademického charakteru, tématy tak můţe být vesmír, zvířata, rostliny a jiné. Projevuje se u nich také silná fixace na určité věci, která se projevuje neustálým nošením těchto věcí u sebe. Činnosti, které provádí, jsou vţdy stejné po sobě jdoucí pohyby např. Při manipulaci s věcmi, cvakání vypínačem. Toto stereotypní chování se projevuje i ve způsobu myšlení, drţí se stejného tématu a nedokáţou ho změnit.(thorová 2007:15 16) 1.3 Klasifikace PAS Cílem této kapitoly je charakterizovat jednotlivé typy porucha autistického spektra a poukázat tak na jednotlivé odlišnosti a společné znaky, které mají. 1.3.1 Dětský autismus Dětský autismus patří mezi nejzávaţnější poruchy mentálního vývoje dítěte a projevuje se do tří let věku dítěte. V důsledku této poruchy má dítě problémy s porozuměním komunikaci, mezilidskými vztahy a sociálním porozuměním. Takto postiţené děti jsou typické stereotypním chováním. Mezi příčiny vzniku autismu patří podle Vágnerové (2008) genetická podmíněnost, kdy u rodičů dětí s autismem byly zjištěny vlastnosti podobné příznakům autismu např.: problémy s komunikací, stereotypní chování. Dále se předpokládá, ţe pro rozvoj poruchy jsou významné změny na chromozomech. Vnější sociální faktory povaţovali za důleţité zejména psychoanalyticky orientovaní lékaři, avšak tyto faktory nemají pro vznik autismu větší význam. Citově chladný vývoj ani nápadné chování rodičů dítěte (sociální izolace, problémy v komunikaci) nelze povaţovat za příčinu autismu. Mezi další příčiny autismu řadí exogenní a prenatálně působící vlivy, biologické příčiny, neurochemické příčiny. (Vágnerová 2008: 318) Autismus je tedy pervazivní vývojovou poruchu, která se projevuje nejčastěji do 3 let věku dítěte a projevuje se ve třech základních oblastech sociálního chování,
představivost a komunikace. Tyto projevy jsou vţdy pervazivního charakteru a zasahuje do více oblastí. Autismus můţe být ve formě těţké, kdy jedinec není schopen se vyjadřovat, má stále se opakující pohyby a gesta, těţkou poruchu v chování a bývá spojen s mentální retardací. Mírná forma se projevuje jako lehká porucha psychomotorických schopností, řeči, aktivity, chování a pozornosti a můţe být provázena mentální retardací. (Thorová 2007: 11 14) Spolu s autismem se často vyskytují další poruchy a onemocnění např.: dětský autismus se vyskytuje často ve spojení s mentální retardací, je to aţ 75 % případů z toho zhruba 30 % postiţených spadá do pásma mírné a středně těţké retardace a 45 % do těţké a hluboké. (Beyer, Gammeltoft 2006: 38) Nejčastějším onemocněním, které se vyskytuje společně s autismem, je epilepsie. (Hrdlička, Komárek 2004: 48) 1.3.2 Aspergerův syndrom Aspergerův syndrom je forma autismu, při které postiţený má problémy v komunikaci, problémy ve vnímání a vyskytuje se u něj obsedantně kompulzivní, ale gramatické znalostijsou stejné jako u běţného člověka. (Howlin, 2005: 16 17) Člověk s Aspergerovým syndromem trpí v oblastech sociální interakce, komunikace a představivosti stejnou poruchou jako člověk s dětským autismem, avšak na rozdíl od člověka s autismem se u postiţeného Aspergerovým syndromem nevyskytuje mentální retardace. Aspergerův syndrom se nevyskytuje spolu s mentální retardací.při řeči se lidé s Aspergerovým syndromem vyjadřují formálně správně, ale jejich řeč je nápadná a šroubovaná. Při komunikaci se vyjadřují egocentricky a mají rádi dlouhé monology na témata, která je zajímají. Obtíţně chápou jemná gesta a mimiku, kterými ostatní dávají najevo zájem nebo nezájem o dané téma při komunikaci. (Hrdlička, Komárek 2004: 49 52). Mají problém s navazováním kontaktů a obtíţně rozumí neverbální komunikaci. Jejich myšlení je inflexibilní a konkrétní, nemají tzv. selský rozum, proto mohou být okolím povaţování za osoby s mentální retardací nebo nějakým způsobem zvláštní. Někteří lidé s Aspergerovým syndromem mohou i navzdory diagnóze vést normální ţivot, mít práci a partnera, na druhé straně jsou i lidé, kteří se bez pomoci asistenta neobejdou. Mají problém s hledáním vhodné práce, nebo s jejím udrţením.
Problematické chování bývá časté a to ve formě obsesivně kompulzivního chování jako jsou rituály, které mohou vyţadovat i po lidech ve svém okolí.(thorová 2007: 21 22) 1.3.3 Rettův syndrom Poprvé zaznamenal Rettův syndrom vídeňský pediatr Anreas Rett v roce 1985. Tento syndrom je výjimečný tím, ţe se vyskytuje pouze u ţen. Příčina této poruchy je genetická a byla lokalizována v chromozomu X. Porucha se začíná projevovat kolem šestého aţ osmého měsíce ţivota, kdy začíná docházet ke stagnaci psychomotorického vývoje, následně dochází k stereotypním pohybům rukou, k poruchám chůze a zpomaluje se růst hlavy. Jako další potíţe mohou nastat epileptické záchvaty nebo nepravidelné dýchání. (International Rett Syndrome Foundation, History, 2013[online]) Dívky s Rettovým syndromem mají rády společnost ostatních lidí, komunikaci a hry. Při kontaktu projevují sympatie i antipatie a jejich vztah k osobám bývá diferencovaný tedy, ţe rozlišují mezi osobou blízkou a cizí. Při komunikaci rozumí, ale mají problém se samy vyjadřovat. Dívky mohou komunikovat očním kontaktem, pomocí piktogramů. Schopnost porozumění se v jednotlivých případech liší, také míru jejich schopnost porozumění je obtíţné zjistit. Jejich schopnost vnímat, koncentrovat se a vyslat informace je u dívek zhoršena, při komunikace je nutné pokyny opakovat a být trpělivý. (Thorová 2006: 211 212) Nejtěţším příznakem tohoto syndromu je tzv., apraxie můţe narušit také další svaly jako mimické a okohybné svaly, z tohoto důvodu je také velmi těţké odhadnout inteligenci postiţené. Dívky s Rettovým syndromem jsou půvabné a mají velmi pronikavé oči. Jsou schopny se samostatně pohybovat a pouţívat jednoduchá slova nebo věty. (International Rett Syndrome Foundation,AboutRett Syndrom, [online]) 1.3.4 Atypický autismus Člověk s touto diagnózou splňuje jen částečně diagnostická kritéria definovaná pro dětský autismus. (Thorová 2007: 21) Při atypické autismu neevidujeme poškození některých oblastí vývoje tak výrazné jako u jiných typů autismu, nevyskytují se všechny typické příznaky autismu. Můţe zde být lepší schopnost komunikace nebo chybět stereotypní zájmy. V minulosti
se v souvislosti s těmito dětmi mluvilo o autistických rysech úrovní. Atypický autismus je diagnostikován v případě, ţe nejsou postiţeny všechny tři oblasti nebo nástup poruchy přichází po delší době, jak 3 roky. (Hrdlička, Komárek 2004: 48) 1.3.5 Desintegrační porucha Dezintegrační porucha se projevuje ve dvou letech věku, kdy dochází k regresi všech nabitých schopností, nastupuje mentální retardace a začínají se projevovat znaky autismu. Porucha se začíná projevovat mezi druhým a desátým rokem, nejčastěji mezi třetím a čtvrtým rokem. Nástup můţe probíhat náhle nebo během několika měsíců a střídá se s obdobím stagnace. Pro toto období jsou typické znaky autismu, po skončení období můţe dojít ke zlepšení stavu, ale jiţ nikdy nebude dosaţeno původní úrovně schopností.(thorová, 2006: 196 195) Autismus lze také rozdělit podle schopnosti postiţených na vysoce funkční autismus, při kterém je komunikace mírně narušena a inteligence je v normě (min. 70 IQ). Při středně funkčním autismu je postiţený lehce nebo středně mentálně postiţen, je zde vyšší míra poruchy komunikace. Pří nízce funkčním autismu se vyskytuje těţce mentální retardace, řeč není rozvinutá, postiţený má stereotypní chování. (Hrdlička 2004: 40 41) 1.4 Dospívání u osob s PAS V období dospívání dochází ke změnám především v oblasti biologické, psychické a sociální. První fází dospívání je pubescence, která trvá zhruba od 11 do 15 let. Druhou fází dospívání je adolescence, toto období je mezi 15 a 22 lety. V tomto období dospívající přechází z dětství do dospělosti, samostatnosti a nezávislosti. Od dospívajícího se očekává, ţe bude respektovat autority a zároveň bude nezávislý a samostatný. V tomto období dochází často ke konfliktům s okolím Během dospívání si dospívající zvolí střední školu a s tím souvisí i volba zaměstnání. Puberta je obdobím, kdy dospívající získává novou sociální pozici. (Vašutová M, 2005 :57 65) V oblasti psychologické rovině dochází ke změnám k emoční instabilitě, kdy se u dospívajícího mění nálady a sám jakoby nerozuměl svým pocitům. Mohou se objevit
problémy koncentrací a nestálostí u jedné činnosti. Dále se rozvíjí oblasti řeči, zrychluje se vývoj síly a motoriky zlepšuje se vizuální vnímání, se kterým souvisí abstraktní myšlení. Také se rozšiřuje oblast zájmů. V kognitivní oblasti dochází ke změnám, kdy je dospívající schopen chápat a pracovat s abstraktními pojmy, při řešení problémů hledá alternativní řešení a je schopen vytvářet aţ fantastické domněnky, které srovnává s realitou. Tak začíná kriticky přezkušovat zavedené normy a standardy. V sociální oblasti dochází ke změnám ve vztahu k rodině, kdy se dospívající začíná osamostatňovat, coţ můţe vést ke konfliktům v rodině, zvlášť pak, kdyţ byl na rodině příliš závislý. Důleţité jsou také vztahy s vrstevníky, kdy dospívající začínají navazovat kontakty se svými vrstevníky, začínají projevovat zájem o druhé pohlaví a navazovat první partnerské vztahy. (Langmeier, Krejčířová 1998: 143 157) U kaţdé osoby s PAS je průběh dospívání jiný, v několika případech můţe dojít k výraznému zlepšení v problémových oblastech. Někdy dochází naopak k zvýšení intenzity problémového chování jako např. agresivita, sebepoškozováni a jiné, zhoršení sociálního chování a problémy s poruchami chování. Můţe dojit i k zhoršení komunikačních schopností a sníţení soběstačnosti. ( Gillberg in Thorová 2006:250) V období dospívání dochází ke změnám ve vnímání sebe sama a svého okolí. Dospívající s autismem si začínají uvědomovat své problémy v oblastech sociálních vztahů, navazování kontaktů apod. Toto však platí především u osob s Aspergerovým syndromem. Chtějí být svým okolím přijímáni a ocenění, ale vzhledem k jejich odlišnosti se mohou dostávat do problémů. V tomto období je důleţité, jak sami sebe hodnotí, ale emoce mají v tomto období důleţitou roli. Dospívající s PAS má sklony k depresím, sebepohrdání a podceňování se coţ můţe vyústit aţ k pokusu o sebevraţdu. Rozvíjí se fobie, obsedantně kompulzivní porucha. "V souvislosti s prvním problémem je často diagnostikován Aspergerův syndrom, nebo vysoce funkční autismus." (Thorová 2006:251) 1.5 Rodina a autismus Narodí-li se do rodiny dítě s autismem, ocitne se rodina v situaci, kterou neočekávala a v takovém případě záleţí na rodině i jejím okolí, jak se situací vyrovná. Pokud je rodina svým okolím podporována, dítě bude pravděpodobně přijato jako člen rodiny, který potřebuje pomoc. Pokud není rodina podporována, můţe se dítě stát
elementem, který do své rodiny přinesl problémy. I přesto, ţe autismus je onemocnění heterogenní, a protoţe má kaţdý jedinec s autismem i jeho rodina jiné potřeby, v zásadě potřebují všechny tyto rodiny podporu při zvládání stresů a sociální podporu a to finanční i společenskou. (Hrdlička, Komárek 2004: 183) Kaţdá rodina s postiţeným dítětem si projde několika stádii zvládání této situace. V prvním stádiu šoku nastupuje šok, skepse a střídání pocitů naděje a bezradnosti, následuje stádium deprese, kdy si rodina uvědomuje situaci a cítí pesimismus, pokud jde o budoucnost dítěte, nastupují pochybnosti, pocit bezmoci a bezradnost, můţe se objevit pocit selhání v roli rodiče. Ve třetím stádiu, stádiu činnosti rodina přechází k aktivitám ve formě hledání pomoci, rodina také můţe hledat viníka postiţení dítěte. V tomto stádiu se střídá odmítání postiţení dítěte s přehnanou péčí a starostlivostí. V poslední fází se rodina smiřuje s postiţením, přijímá ho a má realistická očekávání při práci s postiţeným. (Jelínková 2008: 3) 1.5.1 Příčiny stresu v rodině spojené s autistickým postižením V kaţdé rodině se vyskytují situace, které jsou pro její členy náročné a vyţadují od ní vyšší úsilí se s touto situací vyrovnat. Takové situace nemusí být vţdy jen negativní (rozvod, rodičů, úmrtí v rodině) ale i radostné např.: nástup dítěte do školy. Tyto problémy zaţívá i rodina s osobou s autismem, ale ohroţují je i další stresové situace spojené s autistickým postiţením. Dítě s autismem má problémy v sociálních vztazích, nereaguje na matku s úsměvem, neprojevuje radost z přítomnosti známé osoby, dává přednost věcem před lidmi, takovéto chování můţe u matek vyvolat pocit úzkosti a selhání a prohlubují se obavy rodičů. Dalším problémem je komunikace, protoţe i kdyţ je dítě třeba schopné mluvit, řeč je pro ně abstraktní, a pomíjivá a proto by učení jak mluvit mělo být doprovázeno i vysvětlením proč mluvit. Rodiče autistických dětí si často všimnou, ţe jejich dítě se liší od jiných postiţených dětí, protoţe v některých oblastech jsou zcela na úrovni zdravého jedince např. hrubá motorika, v jiných jsou zase podprůměrní např.:sociální komunikace. Rodiče mají v těchto případech tendence dohnat s dítětem všechny oblasti, coţ vede k přetěţování dítěte a následně i ke zklamání rodičů, nebo rodiče naopak rezignují na snahu dalšího vzdělávání a rozvoje dítěte. (Hrdlička, Komárek 2004: 179 181)
Dále jsou zde vnější příčiny stresu, okolí i příbuzní často nemají znalosti v této oblasti, a proto se rodiny často setkávají s kritikou jejich výchovy nebo naopak se soucitem, nejdůleţitější je však pro rodinu kvalifikovaná pomoc, která jim pomůţe se se situací vyrovnat. Dalším zdrojem stresu je ekonomická situace rodiny, protoţe při příchodu postiţeného do rodiny často jeden z rodičů nastupuje jako pečovatel a opustí práci, čímţ se sníţí příjem celé rodiny. (Jelínková 2008: 4 5) 1.5.2 Prevence a zvládání stresu Jedním z prvních kroků je včasná diagnóza, odborník by měl rodiče informovat nejen o diagnóze, ale také o moţnostech pomoci. Diagnóza určená lékařem a psychologem, je často obecná a proto je třeba zjistit individuální potřeby dítěte a jeho silné a slabé stránky. Rodiče by měli vědět, ţe postiţení neznamená nešťastný ţivot dítěte, ale ţe jsou zde moţnosti, jak s dítětem pracovat a rozvíjet jeho silné stránky. Důleţité pro prevenci stresu v rodině je také vzdělávání a výcvik rodičů v oblasti autismu, protoţe jsou to oni, kdo s dítětem tráví nejvíce času a kdo ho dokonale zná. Dalším důleţitým faktorem je také podpora ze strany společnosti a péče odborníků o rodinu s dítětem s autismem. (Říhová 2011:48) Takovou péči mohou zajišťovat specializovaná vzdělávací zařízení či sociální sluţby ve formě terénní či ambulantní. S tím je spojená také spolupráce s rodinou a je třeba rodičům zajistit teoretické školení a praktický výcvik. Důleţitá spolupráce odborníků s rodiči tkví v tom, ţe zkušenosti rodičů jsou nesmírně cenné, protoţe sami znají své dítě nejlépe, protoţe s ním tráví většinu dne a mohou být tedy odborníkům velmi nápomocni. Kaţdé dítě by mělo být po dosaţení určitého věku zařazeno do nějakého vzdělávacího programu, problémy v oblasti integrace se řeší pomocí osobního asistenta, který má nejen doprovázet postiţeného, ale také provádět terapii zaměřenou na zlepšení jeho sociálních dovedností a díky tomu se jeho potřebnost zmenšuje, aţ je dítě do třídy zcela integrováno. V období dospívání dochází obvykle uosob s PAS k pozitivnímu vývoji, kdy získávají zájem poznávat nové věci a učit se, zároveň také ubývá problémů v chování. Toto však neplatí u všech osob s autismem a jsou případy, kdy můţe dojít k regresi naučených dovedností. (Jelínková 2008:4) Moţnosti dalšího vzdělávání a zařazení osob s autismem do pracovního procesu jsou velmi omezené. V dnešní době připadají v úvahu pouze integrovaná zaměstnání či
chráněné dílny, v případě samostatného bydlení pak chráněné bydlení pro takto postiţené. V některých státech jsou zřízena centra, kde asistenti připravují postiţené na vstup do nového ţivota. Osobní asistent pomáhá klientovi jako poradce ještě asi půl roku po nástupu klienta do práce. Další formou podpory jsou svépomocné skupiny, které jsou často zaloţeny a vedeny rodiči, a pomáhají především rodinám v překonávání počáteční fáze beznaděje, vyměňují si vzájemně rady a zkušenosti. Tyto skupiny jsou informovány o sluţbách a jejich kvalitě v daném okrese a spolupracují s těmito zařízeními. (Hrdlička, Komárek 2004: 187) Příkladem těchto organizací jsou APLA, RAIN MAN o. s., Autistiko.s., JAN Olomouc o.s.(autistické centrum, Nevládní neziskové organizace, [online]). Další úlohu zde hrají také svépomocné organizace, které jsou nejčastěji zakládány z iniciativy rodičů a poskytují poradenství v dané problematice. Tyto organizace by měly být v kontaktu s odbornými sluţbami a spolupracovat s nimi. Díky tomu se rodině dostane odborné pomoci a podpory. Stát by měl poskytovat podporu pomocí odborné péče a sluţeb, které umoţní rodině udrţet si ţivotní standart navzdory postiţení dítěte. (Jelínková 2008: 6 7).
2 Intervence Poruchy autistického spektra nelze léčit, ale lze zlepšit průběh a pomoci lidem s poruchou pomocí za pomoci různých přístupů (Říhová. 2011:25) Intervence je cílené působení, které pomáhá zmírnit tíţivou situaci klienta prostřednictvím změnu právě probíhajících procesů jeho učení. V České republice náleţí k často aplikovanému přístupu k lidem s PAS tzv. elektický přístup, který je vytvořen s ohledem na individualitu klienta a čerpá z mnoha různých zdrojů a postupů práce s lidmi s poruchou autistického spektra. V rámci elektického přístupu Thorová (2006) popisuje 3 spektra práce s klienty: Adaptivní intervence Jejím cílem je zlepšit schopnost postiţeného přizpůsobit se svému okolí a tak se lépe zapojit do společnosti. Preventivní intervence Pomáhá přizpůsobit okolí pro potřeby postiţeného. Vytváří podmínky, které vyhovují kognitivním potřebám klienta. Postiţený tak má pocit jistoty a bezpečí a je s ním lepší spolupráce. Následná intervence Ta je kombinací obou předchozích stylů a jejím cílem je odstranění problémového a agresivního chování. (Thorová, 2006: 382 383) Je důleţité si uvědomit, ţe kaţdý s PAS je jiný, rozdíly jsou ve všech oblastech na mentální úrovni, také v oblasti sociálních dovedností, komunikaci, v oblasti problémového chování. Je třeba pracovat s individuálním přístupem, díky tomu můţe psycholog nebo pedagog určit míru schopnosti, dovedností dítěte nebo dospívajícího a na základě toho nastavit další způsob vzdělávání a intervence, která bude přesně individuálně nastavená jeho potřebám a schopnostem. Vţdy jde totiţ o práci s člověkem s autismem, ne s autistou. (Thorová 2006: 383) TEACH program Dalším přístupem vhodným pro práci s autisty je TEACCH program, který byl vytvořen pro potřeby postiţených a jeho hlavním cílem je pomoci klientům získat co
nejvyšší míru samostatnosti prostřednictvím uspořádání a strukturovaností prostředí. Vzdělávací program,který v rámci tohoto přístupu aplikuje strukturované učení. TEACH program vznikl před více jak 30 lety, vytvořili jej rodiče a profesionálové, kteří tak reagovali na tvrzení o neschopnosti se vzdělávat u autistického. TEACH program je zaloţen na individuálním přístupu, strukturalizaci a vizualizaci. Tento program umoţňuje člověku s autismem rozvíjet schopnosti a dovednosti v jemu přizpůsobeném prostředí, také zmiňuje problémové chování a posiluje jeho sebevědomí. (Sroková, Olšáková 2004) Strukturované učení Strukturované učení je jedním ze základních vzdělávacích programů, které jsou aplikovány při práci s osobami s PAS. Tento program dává strukturu, logiku, řád a pocit bezpečí na místo chaosu. Díky tomu se lidé s PAS mohou učit nové věci a snášet nepředvídatelné situace.(thorová 2007:384) Strukturované učení vyuţívá schopností osob s PAS, mezi obecné principy patří Fyzická struktura prostor je uspořádán pro potřeby osoby spas Vizuální podpora Pomocí obrázků, piktogramů a vizuálně zobrazeným postupům a činnostem získá osoba s PAS pocit jistoty a osamostatňuje se. Předvídatelnost, vizualizace času pomocí reţimů zlepšujeme adaptabilitu, osoba s PAS získá jistotu a zmírní se úzkost. Individuální přístup Kaţdá osoba s PAS je jiná a má svá specifika, proto je důleţité ke kaţdému přistupovat individuálně. Stejné chování můţe mít u dvou osob rozdílné příčiny. Dokumentace a zaznamenávání údajů Vše je třeba zaznamenávat pro informování a komunikaci s učitelem, terapeutem a rodinou. Zaznamenávání je také důleţité pro analýzu chování a nastavení dalšího plánu vzdělávání a intervence.(hrdlička, Komárek, 2004: 168 169) Aplikovaná behaviorální analýza Aplikovaná behaviorální analýza se zaměřuje na změnu problémového chování, kdy skrz terapie dochází k zpevňování ţádoucího chování u dítěte a dospívajícího a k postupnému zmírnění a vymizení chování neţádoucího. (Říhová, 2011:30) Alternativní a augmentativní komunikace
U alternativní a augmentativní komunikace jde především o pomoc postiţeným při komunikaci s jejich okolím pomocí náhradních forem komunikace, kterými můţou být symboly, fotografie apod. U dětí je tato forma terapie vyuţívána jako alternativní forma komunikace, ale zároveň slouţí pro rozvoj komunikace. (Thorová, 2006: 390 391) Doplňková intervence Jako poslední je doplňková intervence, která vyuţívá především různých forem terapií např.: muzikoterapie, dramaterapie, canisterapie apod. (Říhová, 2011:31) 2.1 Plánovaný přechod z ústavu do života Nyní uvedeme Program Plánovaný přechod do života společnosti, protoţe je to důleţitou oblastí v rámci přípravy na co moţná největší integraci a společenské uplatnění osob s PAS ve společnosti a v zaměstnání. Tento program jsme se rozhodli vyuţít v rámci projektu sociální sluţby pro dospívající s PAS jako podklad pro nastavení sluţeb a jejich cílů. Autorkou příručky Plánovaný přechod do života společnosti je Rita MCLeod a příručka byla vydána v roce 1999. Projekt reagoval především na obavy rodičů o ţivot dětí s mentálním postiţením po odchodu ze školy,příručka má tři části. Naplánování přechodu je důleţité, protoţe osoby s postiţením často nejsou plně zapojeny do ţivota ve svém okolí, kdyţ mladí lidé odchází ze školy, mají problém sehnat zaměstnání nebo postupovat ve vzdělávání se, protoţe zde nejsou sluţby, které by je podpořily a pomohly jim při začlenění se a osamostatnění. Plánování je také důleţité proto, aby si klient rozhodl otázku svého dalšího bydlení, zaměstnání nebo dalšího studia. Plánovací proces je rozdělen na několik etap, V první etapě před plánovanou změnou je důleţité,aby si klient našel svůj styl učení, rozhodl se, čemu se chce věnovat. Také se učí, jak informovat ostatní o svém postiţení, o tom co potřebuje a co má a nemá rád. Ve druhé etapě (2 3 roky před plánovanou změnou) klient získává informace o moţnostech finanční podpory, o sociálních sluţbách, které můţe vyuţívat, finanční gramotnost, plánuje, kde by chtěl bydlet a co to obnáší a také trénuje dovednosti, které vedou k samostatnosti (vaření, úklid, praní a další.) V poslední etapě (asi 1 rok před změnou) se klient začíná připravovat na zaměstnání, trénuje pohovory, zvolí si profesi, získá o ní informace, poţádá si o ni, zlepšuje dovednosti potřebné pro zvolenou profesi
včasná docházka, nácvik komunikace se spolupracovníky a další, zjišťuje moţnosti pracovní asistence, učí se vyřizovat si doklady.(thorová 2007: 176 178)
3 Sociální služby Sociální sluţby fungují za účelem pomoci sociálně znevýhodněným, podporují je při návratu do společnosti nebo společnost chrání před riziky, kterých jsou nositelé. Sluţby pomáhají jak samotnému klientovi, tak také rodině, skupině a širokému společenství. (Matějček, 2007: 9) Sociální sluţby jsou důleţitou pomocí a podporou pro lidi s poruchou autistického spektra, stejně jako pro rodiny, které se často o takto postiţeného člena rodiny starají. Sociální sluţby jsou popsány a upraveny v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách který upravuje podmínky pro poskytování sociálních sluţeb, příspěvku na péči, definuje základní pojmy a stanovuje předpoklady pro práci v sociálních sluţbách. Dle tohoto zákona sociální sluţby zahrnují sociální poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence. Sluţby jsou poskytovány ve třech formách a to jako pobytová sluţba, ambulantní nebo terénní.(zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb.) 3.1 Dělení služeb Všeobecně lze sociální sluţby vnímat v širším a uţším pojetí.v České republice je na sociální sluţby nahlíţeno především v uţším pojetí, kdy jsou sociální sluţby řízeny veřejnou správou, sluţby vedou především k udrţení soběstačnosti jedince a k sociální integraci. V širším pojetí jsou sluţby vnímány jako sluţby, které poskytuje stát veřejnosti. Do širšího pojetí sluţeb tak lze zahrnout např. oblast vzdělávání, v širším pojetí jsou sluţby pouţívány Evropskou unií a některými jejími členskými státy. (Matoušek, 2007: 203) Jako další moţnosti rozdělení uvádí Matoušek (2007) dělení na základě toho, kdy jsou poskytovány, za jakým účelem nebo jak. Takto sluţby dělí na: Sluţby preventivní, terapeutické a rehabilitační nebo intervenční a pečovatelské Sluţby poskytované v bytě, v centru (s provozem denním nebo týdenním) nebo v domově (rezidenčně v ústavu)
Sluţbu poskytnutím informace (ale také potřebných věcí) zastupováním (někoho před úřady, při vyjednávání apod.) nebo úkonem (např. dovoz jídla, úklid) Péči po určitou dobu (např. o děti v denním centru) nebo trvalou péči v rezidenčním zařízení. (Matoušek 2007: 179) Sociální sluţby můţeme rozdělit dle zákona 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách na sluţby financované uţivatelem v plné výši,za částečnou úhradu, anebo sluţby poskytované zdarma. Výše platby závisí na zaměření sluţby (péče, prevence, poradenství) a druhu sociální sluţby. Maximální výše platby je určena vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách. Sociální poradenství Sociální poradenství zahrnuje základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství. Cílem obou je poskytnout poradenství v nepříznivé ţivotní situaci. Tento typ sluţby dle zákona o sociálních sluţbách obsahuje: zprostředkování kontaktu s okolím, sociálně terapeutickou činnost a pomoc při vyřizování osobních záleţitostí a uplatňování vlastních práv.(zákon o sociálních sluţbách 37) Služby sociální péče Sluţby sociální péče jsou určeny lidem, kterým zdravotní stav nedovoluje se zapojit do běţných činností a do ţivota ve společnosti z důvodu jejich zdravotního nebo psychického stavu.(zákon o sociálních sluţbách 38) Služby sociální prevence Sluţby sociální prevence se snaţí pomocí svých sluţeb předejít sociálnímu vyloučení a dalším rizikovým sociálním situacím u osob, které jsou ohroţeny.cílem sluţeb je pomoci osobám při zvládání těţkých ţivotních situací a chránit tak společnost před rizikovými a neţádoucími jevy. (Zákon o sociálních sluţbách 39)
3.2 Úloha sociálních služeb u osob s PAS Sociální sluţby hrají v ţivotě lidí s PAS a jejich rodin důleţitou roli. Sluţby poskytují pomoc a podporu při péči o dítě s PAS. Díky moţnosti odlehčovacích sluţeb, má moţnost pečující osoba k odpočinku, poradenské sluţby jsou zdrojem informací a kontaktů, které jsou důleţité pro práci s postiţeným. Především pak je cílem sluţeb umoţnit klientovi ţít bez nich, cílem by proto měla být síť sluţeb, které mohou klienti libovolně kombinovat. (Matoušek 2005: 113)V této kapitole jsou popsány typy sluţeb, které jsou svým charakterem určeny pro osoby s PAS. Jednotlivé sluţby jsou popsány v zákoně o sociálních sluţbách 108/2006 Sb. Služby sociálního poradenství V rámci sluţeb sociálního poradenství pracuje v kaţdém kraji krajský koordinátor, ten má na starost děti s poruchou autistického spektra v daném kraji. V rámci poradenské péče pracují také psycholog, speciální pedagog, logoped, sociální pracovník, terapeut. (Říhová 2011:58) Chráněné bydlení Umoţňuje jedinci samostatný ţivot s podporou. Chráněné bydlení je upraveno zákonem 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách. Chráněné bydlení má formu individuální nebo skupinovou a poskytuje klientům podporu při soběstačnosti, pomoc při zajištění chodu domácnosti, činnosti výchovné, vzdělávací a aktivizační a kontakt s okolním prostředím. (Zákon o sociálních sluţbách 51) Tato sluţba pomáhá klientovi s chodem domácnosti, vařením a úklidem, dále také při kontaktu s jeho sociálním prostředím. (Matoušek 2007: 97) Podpora samostatného bydlení Tato sluţba je poskytována v bytě klienta a asistence je poskytována podle potřeb klienta. Klient tak můţe zůstat ve svém přirozeném prostředí.(matoušek, Kodymová: 123). Sluţba podpora samostatného bydlení je sluţba, ve které je zahrnuta pomoc při zajištění chodu domácnosti, vzdělávací výchovné i aktivizační činnosti,
zajišťuje kontakt se společností a pomoc při uplatňování práv a vyřizování osobních záleţitostí. (Zákon o sociálních sluţbách 43) Osobní asistence Osobní asistence je poskytována lidem se ztíţenou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, tato sluţba je poskytována v přirozeném prostředí klienta a obsahuje pomoc klientovi při sebeobsluze, v domácnosti a také se zabývá výchovnými, aktivizačními a vzdělávacími činnostmi, dále poskytuje pomoc, podporu a kontakt se společností. (Zákon o sociálních sluţbách 40) Osobní asistent pomáhá klientovi s úkony, které z důvodů svého postiţení sám nezvládne. Zároveň klientovi pomáhá udrţovat sociální kontakt a zprostředkovává další sluţby. Osobní asistenci lze kombinovat s dalšími sluţbami např.: Podporované bydlení. (Matoušek 2007: 98) Osobní asistence je pomáhá klientovi ţít ţivot, který se nejvíc přibliţuje ţivotu bez postiţení, je poskytována bez ohledu na místo nebo čas. Osobní asistenci poskytuje vyškolený pracovník a klient by měl mít moţnost si svého asistenta sám zvolit.(matoušek 2008: 128) Centra denních služeb a denní stacionáře Centra sociálních sluţeb a denní stacionáře poskytují ambulantní sluţby lidem se sníţenou soběstačností, kteří potřebují pomoc další osoby, v případě denního stacionáře jde o pravidelnou pomoc. Tyto sluţby poskytují jak pomoc a podporu při zvládání denních potřeb, tak také vzdělávací, aktivizační a výchovné činnosti. Dále také terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv. (Zákon o sociálních sluţbách) Denní stacionář je zařízení poskytující komplexní sluţby a péči včetně stravování, vzdělávání a pomoci při sebeobsluze. V rámci stacionáře mohou být poskytovány sociálně aktivizační programy, různé formy terapií apod. (Matoušek 2008: 212)
Týdenní stacionáře Týdenní stacionáře jsou sluţby, které jsou určeny lidem se sníţenou soběstačností, kteří jsou odkázáni na pomoc další osoby. Tyto sluţby jsou stravování, pomoc při sebeobsluze, vzdělávací, zájmové a výchovné aktivity, terapeutické činnosti, zprostředkovávají klientovi kontakt se společností a pomáhají jim při uplatňování jejich práv. (Zákon o sociálních sluţbách 47) Odlehčovací služby Odlehčovací sluţby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové sluţby, které jsou poskytované lidem se sníţenou soběstačností, o které je pečováno v jejich přirozeném prostředí. Sluţba umoţní pečující osobě odpočinout si. Sluţba zahrnuje hygienickou péči, stravu, ubytování, pomoc při sebeobsluze, kontakt se sociálním prostředím, sociálně terapeutické aktivity, vzdělávací aktivity, pomoc při uplatnění jejich práv a zájmů. (Zákon o sociálních sluţbách 44) V rámci odlehčovací sluţby se o klienta můţe starat pečovatel v jeho přirozeném prostředí nebo v pobytovém zařízení, kde se mu dostane kompletní péče. (Matoušek 2007: 97) Domovy pro osoby se zdravotním postižením Domovy poskytují pobytovou sluţbu osobám se sníţenou soběstačností a tyto sluţby zahrnují: stravování, pomoc při hygieně a zvládání běţných úkonů, sociálně terapeutickou činnost, výchovné činnosti, pomoc při uplatnění práv a zájmů a zprostředkování kontaktu se sociálním prostředím. (Zákon o sociálních sluţbách 48) Domovy se zvláštním režimem V domovech se zvláštním reţimem, jsou poskytovány pobytové sluţby lidem se sníţenou soběstačností, kteří potřebují pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. V těchto zařízeních je reţim přizpůsoben potřebám klientů. Sluţba zahrnuje ubytování, stravu, pomoc při hygieně, pomoc při sebeobsluze, zprostředkování sociálního kontaktu, sociálně terapeutickou činnost a aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. (Zákon o sociálních sluţbách 50)
Sociálně terapeutické dílny Sociálně terapeutické dílny jsou ambulantní sluţby určené lidem se sníţenou soběstačností. Cílem je pomocí dlouhodobé a pravidelné sociálně terapeutické činnosti zlepšovat a zdokonalovat pracovní dovednosti klientů. Sluţba klientům poskytuje pomoc při hygieně a sebeobsluze, stravu, nácvik dovedností a zlepšení schopností, které vedou k sociálnímu začlenění. (Zákon o sociálních sluţbách 67) Sociální rehabilitace Sociální rehabilitace pomáhá rozvíjet schopnosti, dovednosti a návyky, které jsou nezbytné v normálním ţivotě pomocí specifických činností. Sluţba je formou terénní i ambulantní, nebo v rámci sociálně terapeutických dílen pobytová.(zákon o sociálních sluţbách 70) 3.2.1 Organizace zajišťující služby pro osoby s postižením a PAS Sociální sluţby, které jsou poskytovány v olomouckém kraji, jsme vyhledali v registru poskytovatelů sociálních sluţeb. 1 Díky informacím z tohoto zdroje jsme získali informace o sluţbě a cílové skupině, které je poskytována internetových stránkách jednotlivých zařízení a organizacích z výročních zpráv jednotlivých organizací. Sluţby jsou seřazeny dle regionu, ve kterém působí. Zaměřili jsme se pouze na sluţby, které jsou poskytovány i lidem s poruchou autistického spektra popřípadě jsou na ně zaměřeny. 3.2.1.1 Jeseník Charita Javorník Denní stacionář Šimon Jeseník Denní stacionář Šimon v Jeseníku poskytuje sluţby osobám s poruchou autistického spektra a osobám s mentálním a kombinovaným postiţením. Věková 1 Registr poskytovatelů sociálních sluţeb[hlavní webová stránka]
kategorie klientů je od 7 do 50 let.(charita Javorník,Denní stacionář Šimon Jeseník, 2012[online]). 3.2.1.2 Olomouc Klíč centrum sociálních služeb, příspěvková organizace Klíč poskytuje v Olomouci sluţbu týdenní stacionář, denní stacionář a Domov pro osoby se zdravotním postiţením. Cílovou skupinou jsou osoby s mentálním postiţením a přidruţenou pervazivní poruchou v případě denního stacionáře a týdenního stacionáře. Věkové kategorie klientů je od 7 do 64 let.(výroční zpráva Klíč css, 2013:9 15) DC 90 Zařízení je v části Olomouc Topolany. Denní stacionář je určen pro osoby s mentálním, kombinovaným postiţením a přidruţenou poruchou autistického spektra. Cílovou skupinou jsou osoby od 16 let věku výše. (Výroční zpráva DC 90, 2012: 18) Jdeme autistům naproti. Olomouc o.s. Toto sdruţení poskytuje rodinám dětí s PAS sluţbu rané péče. Tato sluţba je určena dětem ve věku do 7 let a jejich rodinám. Dále poskytuje odlehčovací sluţby, vzdělávací programy pro rodiny s dětmi s PAS, nácvik sociálních dovedností a volnočasové aktivity. 2 Středisko rané péče SPRP Olomouc Tato nestátní organizace, poskytuje odborné sluţby sluţbu rané péče rodinám, s dětmi, se zrakovým nebo s kombinovaným postiţením prostřednictvím středisek rané péče. (Společnost pro ranou péči, Program Střediska rané péče SPRP Olomouc v roce 2014, 2014 [online]). 2 Jdeme autistům naproti Olomouc [hlavní webová stránka organizace]
Jitro sdružení rodičů a přátel postižených dětí JITRO Olomouc, o.p.s. poskytuje sluţbu denního stacionáře lidem s mentálním, zdravotním a kombinovaným postiţením a lidem s poruchou autistického spektra. Sluţba je zaměřena na osoby od 7 do 18 let a na osoby od 18 do 50 let. (Výroční zpráva, 2012: 3 4) Centrum Dominika Kokory, p.o. Centrum poskytuje sluţbu Domov pro osoby se zdravotním postiţením ţenám s kombinovaným a mentálním postiţením, které jsou aspoň na prvním stupni závislosti.věkovou kategorií jsou ţeny od 27 let.(centrum Kokory p. o.výroční zpráva, 2013: 4) 3.2.1.3 Přerov Sociální služby města Přerova, p.o. Sociální sluţby města Přerova poskytují denní stacionář, který je určen pro osoby s mentálním, tělesným a jiným postiţením. Věková kategorie klientů je neomezená. Tato příspěvková organizace poskytuje sluţbu lidem s kombinovaným a mentálním postiţením Věková kategorie klientů je od 19 výše.(sociální sluţby města Přerova, Zpráva o činnosti a hospodaření za rok 2013, 2013:5) 3.2.1.4 Prostějov Občanské sdružení na pomoc zdravotně postiženým LIPKA Tato organizace poskytuje sluţbu denní stacionář v Prostějově. Sociální sluţba denní stacionář je určena osobám od 4 let věku do věku do 45 roků se zdravotním postiţením převáţně s postiţením mentálním, s poruchami autistického spektra, s tělesným nebo kombinovaným postiţením.(občanské sdruţení LIPKA. Denní stacionář pro děti, mládeţ a dospělé osoby se zdravotním postiţením, 2014 [online]). Domov u rybníka Víceměřice, p.o.
Domov pro osoby se zdravotním postiţením v Prostějově. Cílová skupina klientů jsou muţi s kombinovaným postiţením a osoby s mentálním postiţením. Sluţba je určena mladým dospělým (18 26 let) a dospělým (27 64 let).(domov u rybníka Víceměřice p.o.výroční zpráva, 2013: 7) 3.2.1.5 Šternberk Vincentinum Vincentinum poskytuje sluţbu chráněné bydlení cílové skupině děti od 3 let a mládeţ, dospělí lidé a senioři s mentálním a vícenásobným postiţením.(vincentinum, Výroční zpráva, 2013: 6 7) 3.2.1.6 Šumperk Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, o.s. okresní organizace SPMP ČR Šumperk V rámci tohoto zařízení je poskytována sluţba Podporované bydlení Pomněnka a sluţba chráněné bydlení. Tato sluţba je určena lidem s kombinovaným a mentálním postiţením. Věková kategorie klientů: mladí dospělí (19 26 let) dospělí (27 64 let).( Společnost pro podporu lidí s mentálním postiţením v České republice, o.s., Výroční zpráva, 2012: 4 14) Dětský Klíč Šumperk, o.p.s. Tato organizace poskytuje ambulantní odlehčovací sluţbu, osobní asistenci a sociální rehabilitaci rodinám dětí s PAS v regionech Šumperk, Zábřeh a Hanušovice. Dále poskytuje osobní asistenci pro osoby s PAS. Cílovou skupinou jsou osoby s kombinovaným a mentálním postiţením, především osoby s poruchou autistického spektra. Věková kategorie klientů je od 7 do 67 let.(dětský klíč Šumperk o. p.s.,výroční zpráva, 2012: 14 19) Domov Paprsek Olšany, p.o.