Záhlaví: Název studijního předmětu Téma Název kapitoly Autor - autoři Tvorba elektronické studijní opory Výzkum v ošetřovatelství Metodologie a realizace výzkumu Realizace výzkumu D. Školoudík Vlastní opora: 1. Motivační úvod ke kapitole V minulé kapitole jste se dozvěděli, co to je vědecký výzkum a základní metody výzkumu. Tyto metody se liší podle toho, zda jde o výzkum kvantitativní nebo kvalitativní. Oba tyto typu výzkumů mají svá pravidla realizace, které budou v této kapitole popsány. 2. Studijní cíle, vztahující se k obsahu kapitoly V této kapitole se dozvíte: Jaké jsou základní prvky výzkumu? Základy provedení kvantitativního výzkumu Základy provedení kvantitativního výzkumu Budete schopni: Zrealizovat naplánovaný projekt 3. Vlastní obsah kapitoly Jelikož je realizace výzkumu odlišná u kvantitativního a kvalitativního výzkumu, popíšeme zvlášť oba realizaci pro oba typy výzkumů. Realizace kvantitativního výzkumu Příprava výzkumu představuje významnou část výzkumného projektu. Bez pečlivé přípravy, formulování adekvátní hypotézy a z ní vyplývajících otázek, které budou testovány, nelze provést smysluplný výzkumný projekt. Po stanovení hypotézy a testovaných otázek je nutné vybrat adekvátní metodu výzkumu a statisticky určit potřebný vzorek subjektů k výzkumu. Následuje samotné provedení výzkumu se sběrem dat a následným statistickým zpracováním. Nakonec je potřeba kriticky zhodnotit dosažené výsledky, srovnat je s výsledky
obdobných studií a zobecnit závěry výzkumu. Nedílnou součástí výzkumu je prezentace výsledků a šíření závěrů mezi vědeckou i laickou veřejnost. Nyní probereme jednotlivé etapy výzkumu podrobněji: a/ Příprava výzkumu Námět výzkumného problému Ze všeho nejdříve je potřeba vybrat oblast, kterou se ve výzkumné práci budeme zajímat. Je potřeba vybrat oblast, která není plně prozkoumaná (ve zdravotnictví je většina oblastí zatím plně neprozkoumaná). Optimální je vybrat oblast, s kterou má výzkumný tým nějakou zkušenost nebo minimálně k ní má pozitivní vztah a zájem na vyřešení určitého problému. Zmapování terénu před zahájením výzkumu Po výběru oblasti výzkumu je nutné získat maximální množství informací z této oblasti, zjistit dosavadní stav poznání, identifikovat problémy nebo potenciální předměty zájmu, získat informace o problému. Obvykle je tedy potřeba začít vyhledáním dostupných literárních, event. jiných zdrojů o dané probatice, prostudovat relevantní zdroje a seznámit se s problematikou. Jednou z běžných metod při zahájení výzkumu je provedení rešerše dostupné literatury. Tedy zjištění stupně poznání daného problému. Je potřeba definovat již známé a ověřené informace (data, údaje), poté informace, které by měly být ověřeny v dalších studiích a nakonec popsat problémy nebo oblasti, které zatím jsou nevyřešené. Pilotní výzkum Často po zpracování rešerše je třeba provést pilotní výzkum (předvýzkum a orientační výzkum, průzkum, pilotní studie a pretest), který má ukázat, jaké výsledky lze očekávat. Může to pomoci ve formulování adekvátní hypotézy a otázek, které mají být testovány. Pilotní výzkum může být obecnější povahy než následný výzkumný projekt. Hypotézy a otázky k testování Po sesbírání všech dostupných informací a také dat z pilotního výzkumu je potřeba formulovat hypotéze. Hypotéza znamená výpověď, jejíž platnost se pouze předpokládá, ale zároveň formulovanou tak, aby ji bylo možno potvrdit nebo vyvrátit. Při formulování hypotézy používáme obecné metodologické postupy analýzu, syntézu, indukci a dedukci. Hypotéza vzniká tím, že pátráme po nutné souvislosti mezi fakty. Při formulování hypotézy se snažíme o vysvětlení známých faktů. Můžeme-li na základě faktů vytyčit více hypotéz,
upřednostňujeme tu hypotézu, která vysvětluje větší počet faktů. Zároveň platí pravidlo Occamovy břitvy, tzn. že jednodušší vysvětlení je pravděpodobnější. Zjistíme-li v průběhu ověřování hypotézy další fakta, musíme je do vysvětlení zahrnout, nebo hypotézu vyvrátit. Hypotézu nelze nikdy dokázat, pouze potvrdit nebo falzifikovat. Úloha hypotézy ve vědě a výzkumu: hypotéza je jedním z řešení, jak překlenout problém mezi teorií a empirií hypotéza je formulace, která vysvětlí naše pozorování hypotézu nemůžeme nikdy dokázat, jen potvrdit nebo falzifikovat hypotéza je nástrojem pro tvoření lepších výkladů, je formulovaná v takové podobě, v níž je testovatelná (formulace hypotézy je test, zda je daný jev možný) hypotézy nevysvětlují co to je, ale jak to poznat falešná hypotéza je vytvořená tak, že experimenty se nemohou ani potvrdit ani vyvrátit nerelevantní hypotéza je vytvořená tak, že nedochází k žádnému posunu, řešení. Kritéria hypotézy: hypotéza je testovatelná (musí být způsob, jak ji falzifikovat) musí být kompatibilita s dřívějšími hypotézami (kontinuita bádání) jednoduchost ( nejsprávnější je ta, která je nejméně komplikovaná ) forma jistého tvrzení realistický způsob zachycení myšlení, myšlenka hypotézy vychází z myšlenky dialogu hypotéza stanovuje pravidla výměny informací - metodologický ideál hypotéza je předběžná a nahraditelná hypotéza má zdůvodňovat, nikoliv být sama zdůvodňována (snaha vzdát se toho, v čem spočívá vědecká racionalita). Pokud jsme stanovili hypotézu, je potřeba také stanovit odpovídající konkrétní otázky, na které má výzkum odpovědět, aby hypotézu potvrdil nebo vyvrátil. Jedná se o primární, sekundární, popřípadě terciární cíle projektu. Hypotéza i cíle musí být jasné a srozumitelné. b/ Metoda provedení výzkumu Po stanovení hypotézy a cílů je potřeba vybrat vhodné subjekty, odpovídající počet subjektů a výzkumné metody. Nezbytnou součástí je také personální věcná a časové organizace projektu, bez které často není možné projekt realizovat. Předmět výzkumu
Předmět výzkumu vyplývá z hypotézy a cílů projektů. V ošetřovatelství bude obvykle předmětem výzkumu člověk, ať již zdravý či nemocný, můžeme vybrat určitou nemoc, příznak nebo třeba životní situaci. Zkoumaný soubor Ze známých data výsledků pilotní studie je potřeba stanovit, jaké očekáváme výsledky, abychom potvrdili nebo vyvrátili danou hypotézu. Podle těchto dat je pak možné statisticky vypočítat potřebnou minimální velikost souboru pro potvrzení či vyvrácení hypotézy. Je zde třeba vždy počítat také s tím, že část výsledků nebude možno získat (odstoupení subjektu ze studie, úmrtí či jiné technické překážky. Metody a techniky Zde je potřeba vybrat optimální metodu pro získávání a měření potřebných dat. Jak již bylo řečeno dříve, může se jednat o měřitelná data nebo kategoriální data, kterým se přidají určité hodnoty. Podle toho se vybírá metoda, např. dotazníku, škálování nebo metoda objektivního měření či zobrazení. Organizace výzkumu Po upřesnění předchozích bodů je v neposlední řadě potřeba naplánovat, kolik výzkumníků se projektu zúčastní, a to tak, aby výsledky bylo možno získat v adekvátním časovém intervalu, zajistit přístrojové, věcné a prostorové vybavení, zajistit financování projektu a určit časový harmonogram projektu. c/ Sběr a zpracování dat Při zdárné realizace projektu je potřeba zajisti optimální sběr a hromažďování dat. Je potřeba, aby data nebyla zkreslována, znehodnocena nebo nedošlo k jejich ztrátě. Důležité je také předem stanovit, kdo a jak bude data kontrolovat, kdy a kým budou provedeny vnitřní předběžné analýzy. Po získání všech potřebných dat je potřeba provést statistické vyhodnocení získaných dat. Vyhodnocování dat se provádí statistickými metodami. Ve zdravotnictví se jako úzus při potvrzení či vyvrácení hypotézy užívá 5% hladina významnosti. To znamená, že je 95procentní pravděpodobnost, že výsledek pokusu odpovídá realitě. d/ Prezentace výsledků
Interpretace a prezentace výsledků je důležitou součástí projektu a bude se jimi zabývat další kapitola. Realizace kvalitativního výzkumu Kvalitativní výzkum se od kvantitativního výzkumu v mnoha směrech liší. a/ Příprava výzkumu Podobně jako u kvantitativního výzkumu, i u kvalitativního výzkumu je potřeba příprava. Je opět potřeba vybrat oblast, kterou se ve výzkumné práci budeme zajímat, zmapovat tuto oblast a získat maximální množství relevantních informací. b/ Design výzkumu Výsledkem přípravy je stanovení cílů, rozsahu, prostředků a dalších náležitosti výzkumu. Důležité je proto vyhnout se rozptýlenému zadání a zachovat proveditelný rozsah výzkumu. Rovněž je třeba zabránit snaze dělat vždy vše od základů, tedy zjišťovat to, co je již dávno známé. Je třeba rozhodnout, jak moc je třeba strukturovat rozhovor, vytvořit výzkumné otázky a otázky v rozhovoru. Je vhodná příprava návodu vedení rozhovoru (základní kuchařka). V neposlední řadě je potřeba určit velikost vzorku, aby byl dostatečně reprezentativní c/ Rekrutace Jedná se o výběr respondentů. Je třeba zajistit, aby respondentům nebylo prozrazeno, co se od nich bude chtít zjistit, tedy zajistit jejich neovlivnění a také zajistit názorovou a charakterovou různorodost respondentů. d/ Realizace výzkumu Realizace výzkumu je cestou strukturovaného, polostrukturovaného nebo nestrukturovaného rozhovoru. Strukturovaný rozhovor je o plně standardizované interview, kdy výzkumník pokaždé předkládá dotazovanému tytéž předem pečlivě připravené otázky ve shodném pořadí. Výhodou je menší časová náročnost získávání i zpracování dat, možnost aplikovat na početný vzorek respondentů, snazší komparovatelnost, minimalizace vlivu tazatele. Nevýhodou je omezený prostor pro vyjádření vlastních názorů dotazovaného, riziko zkreslení odpovědí vlivem špatného porozumění otázkám, nemožnost jít do hloubky a některé odpovědi upřesňovat v průběhu rozhovoru, vyšší pravděpodobnost, že výzkumník neodhalí nic, co již
předem nepředpokládal Nestrukturovaný rozhovor bývá nedílnou součástí zúčastněného pozorování. Vzhledem k jeho volnému, neformálnímu charakteru si informátor ani nemusí uvědomit, že jde o výzkumný rozhovor, takže odpovídá spontánněji a uvolněněji. Výhodou je, že umožňuje bezprostředně reagovat na konkrétní situace v terénu, umožňuje ptát se jak na zdánlivé banality, tak klást otázky na tělo, nevýhodou pak velká časová náročnost zpracování dat, velká závislost na výzkumníkově schopnosti improvizace, v průběhu rozhovoru nemusí být možné nahrávání či zapisování. Polostrukturovaný rozhovor je kompromisem obou předchozích. Výzkumník si předem připraví pouze základní osnovu rozhovoru (tj. tematické okruhy, případně několik klíčových dotazů). Pořadí otázek není neměnné, což zajišťuje výzkumníkovi větší flexibilitu. Výhodou je větší prostor pro vyjádření subjektivních názorů dotazovaného, umožňuje vyjasnit si možná nedorozumění v průběhu interview, umožňuje jít více do hloubky, odkrývat nová, nepředpokládaná témata 5. Analýza výsledků Základní zde je interpretace získaných dat. Lze využít techniky transkripce, a to - doslovnou: doslovně zaznamenáváme mluvený projev informátora, včetně výrazů nespisovných, slangových, gramaticky chybných, přeřeknutí apod. - komentovanou: na rozdíl od přepisu doslovného zaznamenáváme i nonverbální projevy dotazovaného (odmlky, intonaci, úsměv, zarmoucenost apod.). K zaznamenávání neverbálního chování dotazovaného může sloužit zvláštní paralelní sloupec vedle hlavního sloupce s doslovným přepisem mluveného slova. - redigovanou: výpovědi upravíme do srozumitelnější a čtivější podoby. Přeložíme tedy některé slangové či nářeční výrazy, nepřepisujeme přeřeknutí apod. Text můžeme stylisticky upravit. Zaznamenáváme jen zásadní nonverbální projevy (výbuch smích, pláč apod.). - shrnující protokol: doslovně zachovány necháme jen klíčové pasáže, ostatní části rozhovoru zestručníme. Vždy ale tak, aby zůstal zachován původní smysl sdělení. - selektivní protokol: přepisujeme pouze pasáže relevantní z hlediska zaměření výzkumu. Zbylou část interview vůbec nepřepisujeme. Následně se informace získané od všech subjektů analyzují. Je potřeba vybrat shodné prvky, které se objevují u jednotlivých subjektů. Cílem je vytvoření holistického obrazu zkoumaného předmětu, zachycení toho, jak účastníci procesů situace interpretují a zachycení interpretací těchto interpretací.
6. Závěry Výsledkem kvalitativního výzkumu je vytvoření zobecněných závěrů. 4. Shrnutí kapitoly Jak správně postupovat při realizaci výzkumu? 1. Zvolte si výzkumný problém, definujte výzkumné téma. 2. Studujte literaturu. 3. Formulujte výzkumné otázky. 4. Formulujte dílčí výzkumné otázky a hypotézy. 5. Rozhodněte se o technice sběru dat a o vzorku. 6. Navrhněte výzkumný nástroj (třeba dotazník nebo scénář rozhovoru). 7. Proveďte pilotní výzkum a spravte výzkumný nástroj. 8. Sbírejte data. 9. Analyzujte. 10. Napište výzkumnou zprávu. 11. Šiřte výsledky výzkumu dál. 5. Evaluační a autoevaluační a aktivizační prvky Cvičení: Zkuste navrhnout jednoduchý kvantitativní výzkumný projekt. Zkuste navrhnout jednoduchý kvalitativní výzkumný projekt. Otázky: 1. Jaké části má realizace kvantitativního výzkumného projektu? 2. Co patří do přípravy projektu? 3. Co je to hypotéza? 4. Jak se vybírají metody výzkumu? 5. Jaké části má kvalitativní výzkum? 6. Pojmy k zapamatování Výzkum Realizace výzkumu Rešerše Hypoitéza
Cíl projektu Metody realizace projektu Statistika 7. Literatura BÁRTLOVÁ, S., SADÍLEK, P., TÓTHOVÁ, V. Výzkum a ošetřovatelství. Vyd. 2., přeprac. a dopl. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2008, 185 s. ISBN 9788070134672 BERMAN, A., SNYDER, S., KOZIER, B., ERB, G. Fundamentals of Nursing. Concepts, Process, and Practice.8th ed. Upper Saddle River, N. J.: Pearson Prentice Hall, 2008, 1631 pg. ISBN 978-0-13-206674-7 FARKAŠOVÁ, D. Výzkum v ošetřovatelství. Martin: Osveta, 2011. 87 s. ISBN 978-80-8063-229-8 KUTNOHORSKÁ J. Výzkum v ošetřovatelství. Praha: Grada, 2009. 176 s. ISBN 978-80-247-2713-4 PLEVOVÁ, I. a kol. Ošetřovatelství I. Praha: Grada Publishing. 2011, s. 288. ISBN 978-80- 247-3557-3 POLIT, D., F., BECK, T., CH. Nursing Research. Eight Edition. Philadelphia: J. B. Lippincott Co., 2008. 796 p. ISBN 978-0-7817-9468-8 Research methods in health : foundations for evidence-based practic. Edited by Pranee Liamputtong. South Melbourne, Vic. : Oxford University Press, 2010, 516 s. ISBN 978-0-19-556817-2 SCHMIDT, N. A., BROWN, J. M. Evidence-Based Practice for Nurses. Apprais and Application of Research. 2nd ed. Sudbury: Jones Bartlett Learning, 2012. ISBN 978-1- 4496-2407-1 ŽIAKOVÁ, K. a kol. Ošetrovateĺstvo teória a vedecký výskum. 2., preprac. a dopl. vyd. Martin: Vydavateĺstvo Osveta 2009. ISBN 80-8063-304-2