Dějiny filozofie 2 METODICKÝ LIST Č. 1

Dějiny filozofie 2 METODICKÝ LIST Č. 1 Dějiny filozofie Dějiny filozofie jsou neoddělitelnou součástí každého soudobého filozofického (a nejen filozofického) myšlenkového či názorového směru. Jsou určitým postižením geneze vývoje lidského poznání, přesněji postižením jeho podstaty. V tomto smyslu jsou i klíčem k hledání nových cest poznání a nových myšlenkových postupů. Koncentrovaně se promítají do dnešních nejen filozofických, ale obecně teoretických, vědeckých, společenských i politických koncepcí. Dnešní zájemce o studium dějin filozofie má k dispozici poměrně bohatý výběr literatury. Velmi stručně se pokusíme uvést základní (dostupná) díla věnovaná filozofickému vývoji. Mezi dějinami filozofie zaujímají specifické místo dvě výrazná díla, z nichž každé je sice jiného charakteru, ale obě jsou současně vyjádřením výrazného filozofického postoje autora. Prvním ze zmíněných děl jsou třídílné Dějiny filozofie,jejichž autorem G.W.F.Hegel. (G.W.F.Hegel: Dějiny filozofie I-III, Academia, Praha 1962-1974.) G.W.F.Hegel je představitelem vrcholného evropského (kontinentálního) racionalistického (dialektického) myšlení a vlastní filozofické stanovisko promítá jak do celkového koncepčního pojetí filozofického vývoje, tak i do interpretace myšlenek jednotlivých filozofů. Autorem druhého díla je B.Russel. Je snad nejvýraznějším představitelem tzv. logického empirismu, který navazuje na tradici především anglického (insulárního) analytického filozofického vývoje a z těchto pozic přistupuje k interpretaci a hodnocení předchozích filozofických systémů. (B.Russel: History of Western Philosophy...) Zmíněné práce jsou poměrně filozoficky náročné a jejich studium předpokládá již předchozí, aspoň částečný přehled o dějinách filozofie i určité znalosti filozofie samotné. Svým způsobem je zajímavá starší práce: R.Falckenberg: Dějiny novověké filozofie, Jan Leichter, Praha 1899. Byla napsána koncem XIX.století a vývoj novověké filozofie zachycuje až do poslední čtvrtiny XIX.století. Další práce uvedeme pouze přehledně: H.Höffding, J.Král: Přehledné dějiny filozofie, Nakladatelství České grafické unie, Praha 1946 E.Rádl: Dějiny filozie I.II, Votobia, Praha H.J.Störing: Malé dějiny filozofie, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří, 2000 R.Scruton: Krátké dějiny novověké filozofie, Brno : Barrister & Principal, 2005 A.Kenny: Stručné dějiny západní filozofie, Praha: Volvox Globator, 2000 (Pro první studium dějin filozofie doporučujeme zejména práci E.Rádla a H.J.Störinga, na které se budeme v dalším textu odvolávat.) 1

Velmi přínosnou je i práce polského autora W.Tatarkiewizce: Historia filozofii I-III, PWN, Warszawa 1970. Za pozornost stojí i na Slovensku vydaná Antalogia z diel filozofov VPL, Bratislava, která vycházela v průběhu 60.let minulého století. Zejména V.-IX. svazek jsou věnovány výňatkům z textů novověkých filozofů. Počátky novověké filozofie filozofické myšlení XVII. a XVIII. století Uvedenou problematiku lze rozdělit do čtyř základních oblastí: 1) Filozofická tradice 2) Předpoklady formování novověké filozofie 3) Racionalismus v novověké filozofii 4) Počátky empirismu 1) Filozofická tradice Při sledování vývoje novověké filozofie se budeme velmi často odvolávat na pojmy, názory a někdy i způsoby argumentace, které se zformovaly v předcházejících etapách vývoje filozofického myšlení. Určitým charakteristickým rysem filozofie, jako každé skutečné vědy, je překonání stávajících koncepcí a stávajícího stupně poznání novým. Řešení, či pokus o řešení, každého problému ve filozofii je tedy specifickou, daným stupněm poznání a vývoje myšlení podmíněnou (velmi často i motivovanou), reakcí na řešení v časové posloupnosti předcházející. Proto každý nový stupeň filozofického myšlení navazuje a současně se vyrovnává vždy s tím, co v dané oblasti přinesla předchozí filozofie. To je důvod, proč se budeme občas odvolávat jak na starověkou a středověkou, tak i na renesanční filozofii. Filozofie se formovala přibližně od první poloviny prvního tisíciletí před n.l. S počátky filozofického myšlení se můžeme setkat ve většině (téměř ve všech) vyspělých starověkých civilizacích. Z hlediska formování novověkého filozofického myšlení má velký význam především antická (starověká) filozofie. Blíže se s její podstatnou můžete seznámit v některých z uvedených prací o dějinách filozofie. (Např. Störing: Malé dějiny filozofie, str. 92-178.) V této době se rovněž začíná formovat obsah filozofických pojmů, s nimiž se velmi často setkáváme v novověké i soudobé filozofii. Jde především o pojmy: ontologie nauka o bytí, tj. o tom, co je skutečně existující gnozeologie teorie poznání, tj. o tom, jak poznáváme to, co je (existuje), v podobném významu bývá někdy používán i termín epistemologie (s tímto termínem jsou však spojeny i jiné interpretace) nebo termín noetika. Z období středověké filozofie budeme v některých souvislostech používat pojmy realismus a nominalismus. Význam pojmu realismus je však poněkud odlišný od významu, který je s tímto pojmem spojován v běžném jazyce. Význam filozofických pojmů realismus a nominalismus se utvářel v diskusích o obecných pojmech univerzáliích. Základní tezí těch, kdo zastávali názor, že obecné pojmy, přesněji to, co označují skutečně existuje (můžeme se o tom prostřednictvím svých smyslu přesvědčit), bylo tvrzení, že universalia sunt realia. Proto byl tento názorový směr označován jako realismus. Základní tezí těch, kdo tento názor odmítali, bylo tvrzení, že obecné pojmy neoznačují nic. o čem je možno 2

se přesvědčit pomocí smyslové evidence, nýbrž jsou to pouze názvy, pod něž lze zahrnout celé soubory věcí nebo jevů, jsou tedy jen názvy slova, stručně universalia sunt nomina. Proto byl tento názorový směr označován jako nominalismus. (více o obou zmíněných názorových směrech lze nalézt ve zmíněné Störigově práci: Malé dějiny filozofie, str. 181-185). Otázky a náměty k zamyšlení: 1. Setkali jste se již dříve s pojmy: metafyzika, ontologie, gnozeologie? Jestli ano, v jaké souvislosti? Dokážete vysvětlit jejich význam? 2. V čem spočívá význam filozofické tradice? 3. Jaké byly historické souvislosti formování filozofického realismu a nominalismu. 4. Porovnejte význam pojmu realismus ve filozofii a v umění (literatuře). Vzpomenete si jak je v matematice vymezen pojem reálného čísla (množiny reálných čísel )? 2) Předpoklady formování novověké filozofie Tento tématický celek je zaměřen na postižení společenských (ale i teoretických) souvislostí, které podstatně ovlivnily počátky a formování novověkých filozofických systémů. Zkuste si vzpomenout na významné historické dění (události) XV. a XVI. století. (Porovnejte např. významné události v českých zemích a Anglii.) K tomuto tématickému celku si pročtěte I. II. a III. hlavu v práci E.Rádla: Dějiny filozofie II, str. 7-53. 1) Lze určit hlavní (nikoliv jediný ) podstatný impuls pro vývoj novověké filozofie? 2) Dokážete uvést některé významné historické (politické) události, které ovlivnily filozofické myšlení novověku? 3) Které významné posuny ve vývoji vědy se promítly do počátečního vývoje novověké filozofie? 4) Lze jednoznačně určit, kdo je prvním novověkým filozofickým myslitelem? 3) Počátky racionalistické novověké filozofie Tento tématický celek je věnován zejména hlavním představitelům evropské racionalistické filozofie, kterými jsou R.Descartes, B. Spinoza a W. Leibniz. Při studiu se zaměřte na pojetí metody a metodické skepse u R.Descarta a geometrické metody ve filozofii Spinozově. Dále věnujte pozornost zejména problému pluralismu a vztahu předmětu filozofie a logiky v díle Leibnizově. 3

K tomuto tématickému celku naleznete základní informace v práci E.Rádla: Dějiny filozofie II, str. 82-104, 252-268, 174-184 a práci H.J.Störinga: Malé dějiny filozofie str. 238-257. 1. Jaká jsou základní pravidla vědecké metody podle R.Descarta? 2. V čem spočívají principy metodické skepse? Vysvětlete výrok Cogito ergo sum. 3. Vysvětlete pojmy res extenza a res cogitas. 4. Dokážete vysvětlit pojem deismu a pantheismu v díle Spinozově? 5. Jak chápete pojem monáda ve filozofii Leibnizově? 6. Proč Leibniz charakterizuje logiku jako vědu o možných světech? 4) Anglická empirická (senzualistická) filozofie Cílem tohoto tématického celku je poskytnout základní informaci o základní linii anglické filozofie v XVII. a první polovině XVIII.století. Jejími hlavními představiteli jsou F.Bacon, Th.Hobbes, J.Locke, G.Berkeley a D.Hume. Při studiu této problematiky vystupuje do popředí jak společensko-politická podmíněnost filozofického myšlení, tak i jeho spjatost s vývojem vědeckého poznání. Ve filozofii Baconově věnujte pozornost zejména jeho dílu Nové organon a jeho kritice soudobého poznání. V Hobbenově filozofii se zaměřte především na jeho pojetí státu a oprávněnosti vlády. U Locka, Berkeleye a Huma je mimořádně zajímavé sledovat především vývoj názorů na základní principy poznání (především vědeckého poznání), zejména na vzájemný vztah smyslového a rozumového poznání. K tomuto tématickému celku naleznete základní informace např. v práci E.Rádla: Dějiny filozofie II., str. 106-138, 157-161, 185-199 nebo v práci H.J.Störinga: Malé dějiny filozofie, str. 231-235, 262-273. 1. Proč F.Bacon volí název svého základního díla Nové organon? 2. Charakterizujte idoly a jejich působení v lidském poznání. 3. Jaké druhy státu (ve vztahu k nositeli moci) Hobbes rozlišuje? Který z nich je podle jeho názorů nejlepší? Proč? 4. Jaký je význam rozlišování prvotních a druhotných kvalit v Lockově filozofii. 5. Dokážete vysvětlit význam výroku Nihil est in intelectu, quod non prius fuerit in sensu, Víte, jak na tento výrok reagoval W.Leibniz? 6. Dokážete charakterizovat striktní sensualismus G.Berkeleyho? 7. V čem spočívá odmítání kauzality v díle D.Huma? 4

METODICKÝ LIST č. 2 Filozofie poslední třetiny XVIII. a první poloviny XIX.století (Časové vymezení je více méně rámcové, filozofické směry a proudy se většinou prolínají a časové hranice jsou vždy neostré ) Filozofickou problematiku tohoto časového období lze rozdělit do čtyř základních tématických celků: 1) Francouzská filozofie druhé poloviny XVIII. století (osvícenstvíencyklopedisté) 2) Německá klasická filozofie 3) Kierkegaard, voluntarismus 4) Pozitivismus 1) Francouzská filozofie druhé poloviny XVIII. století Jestliže v předcházejícím období ve filozofii, kterou jsme se dosud zabývali, svým způsobem převládala problematika gnozeologická, začíná se v této době obracet pozornost k otázkám společnosti a postavení člověka. To se projevuje již v díle Ch.L.Montesquieua, dále se rozvíjí v pracích F.M.A.Voltaira a zejména J.J.Rousseaua. Problematika společnosti, ale zejména jejího racionálního uspořádání a především úloha rozumu dominuje i v pracích encyklopedistů. Při studiu se zaměřte zejména na pojetí společenské smlouvy v díle J.J.Rousseaua a na pojetí rozumu v myšlení encyklopedistů. K tomuto tématickému celku naleznete základní informace v práci E.Rádla: Dějiny filozofie II, str. 200-251 a v práci H.J.Störinga: Malé dějiny filozofie, str. 274-287. 1. Dokážete stručně charakterizovat základní rysy pojetí zákonů v díle Ch.L.Montesquieua? 2. Jaká je úloha osvíceného panovníka v sociálně-politických názorech F.M.A.Voltaira? 3. Charakterisujte názory J.J.Rousseaua na úlohu vlastnictví ve vývoji společnosti. 4. Co nového přináší Rousseauovo pojetí Společenské smlouvy ve srovnání s předchozími společenskými teoriemi? 5. Z čeho pramení optimistická důvěra v sílu rozumu u francouzských encyklopedistů? 5

2) Německá klasická filozofie Německá klasická filozofie je vyvrcholením evropského racionalistického myšlení a současně přináší i výraznou změnu typu filozofování. Při studiu se zaměřte především na dílo I.Kanta a G.W.F.Hegela. U I.Kanta věnujte pozornost zejména jeho tzv. kritickému období, tj. prácím Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu a Kritika soudnosti. Při studiu Hegelova filozofického myšlení věnujte pozornost zejména jeho pojetí vývoje a pojmu absolutní ideje. V období 40.let XIX. století se mezi stoupenci Hegelova filozofického myšlení v Německu zformovalo tzv. Mladohegelovské hnutí, z něhož mezi jinými názorovými směry vznikl i marxismus (jako filozofický směr). K tomuto tématickému celku naleznete základní informace v práci E.Rádla: Dějiny filozofie II, str. 286-311, 351-418 a v práci H.J.Störinga: Malé dějiny filozofie, str.292-355, 371-380. Otázky a náměty k přemýšlení 1. Dokážete charakterizovat Kantovu teorii poznání? 2. Jak zdůvodňuje I.Kant svůj kategorický imperativ? 3. Jak lze charakterizovat Hegelovu dialektickou metodu? 4. Jaké jsou základní rysy Hegelova pojetí státu? 5. V čem spočívala podstata mladohegelovských výhrad vůči Hegelově filozofii? 3) Kierkegaard, Schopenhauer, Nietzsche Všechny uvedené představitele pohegelovského filozofického myšlení spojuje relativně vysoký stupeň kritického vztahu k tradičnímu evropskému racionalizmu, zejména pak racionalizmu představovanému Hegelovou filozofií. Je otázkou, zda příčinou tohoto odmítavého vztahu byla určitá jednostrannost racionalizmu nebo principiální, zásadní odpor k tomuto typu filozofování. Kierkegaard reaguje na objektivizující racionalismus obratem k vlastnímu nitru, k nitru myslitele. A.Schopenhauer a F.Nietzsche jsou představitelé směru označovanému jako voluntarismus, jehož centrálním pojmem je pojem vůle. Liší se však svým pojetím jejího podstatného charakteru. Jestliže Schopenhauer dospívá k určitému skepticismu, Nietzscheova filozofie je výrazně antiskeptická. Při studiu se zaměřte především na pochopení příčin odmítavého či rezignujícího vztahu těchto myslitelů k racionalismu. K této tématice naleznete základní informace v práci E.Rádla: Dějiny filozofie II, str. 493, 520-532 a práci H.J.Störinga: Malé dějiny filozofie, str. 381-408. 6

1. Pokud máte možnost, porovnejte hodnocení S. Kierkegaarda v práci E.Rádla a práci H.J.Störinga. V čem spočívají největší rozdíly mezi těmito autory? 2. V čem spočívají podle A.Schopenhauera hlavní důvody pro odmítnutí racionalizmu? 3. V čem se liší pojetí vůle u A.Schopenhauera a F.Nietzscheho? 4. Setkali jste se s nějakými ohlasy filozofie F.Nietzscheho v minulém století? 4) Pozitivismus Pozitivistická filozofie, zejména u jejího prvního výrazného představitele A.Comta, je reakcí na reálnou potřebu společenského vývoje, ale také na spekulativnost a v mnoha případech i utopičnost, zejména společensko-vědních teorií a filozofie dějin. Proti spekulativnosti těchto teorií staví požadavek pozitivního, tj. o fakta opřeného poznání. Angličtí představitelé pozitivismu, především J.S.Mill a H.Spencer více méně navazují na tradiční anglický empirismus. Při studiu je vhodné se soustředit především na pochopení základních principů pozitivistické filozofie v díle A.Comta. Věnujte rovněž pozornost jeho pojetí tří vývojových stadií, jimiž lidstvo ve svém vývoji prošlo. Základní informace k tomuto tématickému celku lze nalézt v práci E.Rádla: Dějiny filozofie II, str. 427-470 a práci H.J.Störinga: Malé dějiny filozofie, str. 356-371. 1. V čem spočívá racionální jádro Comtova filozofického myšlení? 2. Proč bývá A.Comte považován za zakladatele sociologie? 3. Jaké jsou základní principy Comtem navrhované klasifikace věd? 4. Dokážete charakterizovat kánony, které tvoří jádro Millových metodologických úvah? 5. Čím byl podstatně ovlivněn Spencerův evolucionismus? 7

METODICKÝ LIST č. 3 Filozofie druhé poloviny XIX. a XX. století Filozofický vývoj v tomto časovém období je velmi členitý a lze jen velmi omezeně podat jeho základní charakteristiky. Dalším problémem je skutečnost, že tato tématika je jen omezeně a nezřídka velmi stručně, přehledně zpracována. Na druhé straně existuje (i v českém jazyce) několik úžeji zaměřených prací, věnovaných jednotlivým skupinám více méně příbuzných (aspoň podle názorů příslušného autora) filozofických směrů. Při pokusech o určitou klasifikaci filozofických směrů a proudů v této době se můžeme setkat s několika různými přístupy, opírajícími se o různá (někdy explicitně stanovená, jindy imanentní) kritéria. Kromě tradičního dělení filozofických směrů na idealistické a materialistické se můžeme setkat s jejich rozlišováním na racionalistické a iracionalistické, či na scientistické (nemající nic společného se scientologií) a antropologizující. Existují rovněž úžeji zaměřené filozofické oblasti jako je např. filozofie vědy, filozofie politiky, kultury, náboženství atd. Ještě úžeji zaměřená je např. filozofie matematiky, jazyka, medicíny atd. Ve všech těchto případech jde zpravidla vždy skutečně o filozofii. Naproti tomu, pokud se setkáme s pojmy typu filozofie podnikání nebo filozofie managementu, jde zpravidla spíše o obecnou strategii podnikání či obecnou strategii managementu a tedy o skutečnou filozofii se v žádném z těchto případů nejedná. Vzhledem k tomu, co jsme uvedli, můžeme problematiku tohoto období rozdělit do dvou, byť velmi nesourodých tématických celků: 1) Filozofie konce XIX. a počátku XX.století 2) Vývoj filozofie od 20.let XX.století 1) Filozofie konce XIX. a počátku XX.století Do tohoto časového úseku můžeme s jistými výhradami začlenit takové filozofické směry nebo proudy jako Neokantovství, Neotomismus či Pragmatismus (i když oba posledně zmíněné směry jsou živé ještě dnes). Koncem 90.let předminulého století dochází i k pokusům o renesanci Hegelova filozofického odkazu v podobě Neohegelovství. Počátkem XX.století se začíná formovat i Logický atomismus. Základní informace o této tématice lze nalézt opět (částečně) v práci E.Rádla: Dějiny filozofie, str. 501-510, 550-594 a (částečně) v práci H.J.Störinga: Malé dějiny filozofie, str. 409-417. 1. V čem spočívá rozdíl mezi Badenskou a Marburskou školou Novokantovské filozofie? 2. Jaké byly příčiny renesance filozofie Tomáše Akvinského v poslední třetině XIX.století? 3. Z jakých teoretických zdrojů vzniká Logický atomismus? 8

2) Vývoj filozofie od 20.let XX.století Řada myšlenkových směrů a proudů, které se v tomto období rozvíjí, má své kořeny již na přelomu století, ale řada reaguje jak na společenský vývoj, tak na rozvoj vědeckého poznání a teorie, k němuž v průběhu minulého století došlo. Jestliže k filozofickým směrům a proudům prvního typu patří zejména Existencialismus nebo Empiriokritismus, ke směrům a proudům druhého typu patří zejména Neopozitivismus, Postpozitivismus, Operacionalismus, Vitalismus, Neovitalismus, Hermeneutika a další. Celé toto období vyúsťuje v současný Postmodernismus, který však není jen filozofickou záležitostí, nýbrž koncepcí daleko širšího dosahu. Vzhledem ke značné šíři tématického spektra filozofických směrů a proudů v tomto období je složitější i orientace v příslušné literatuře. Lze říci, že nelze nalézt jednotící práci pojednávající o filozofickém vývoji v této době, byť jen relativně uceleně. Částečné základní informace lze nalézt opět v práci E.Rádla: Dějiny filozofie, str. 595-618 a v práci H.J.Störinga: Malé dějiny filozofie, str. 418-560. Existují však práce užšího zaměření, např.: J.Peregrin: Kapitoly z analytické filozofie. Poměrně více pozornosti je věnováno Postmodernismu. Jde např. o práci S.J.Grenze: Úvod do postmodernismu nebo práci W.Welshe: Postmoderna. K zajímavým dílům patří i práce V.Bělohradského: Společnost nevolnosti, která je však spíše esejistického charakteru. 1. Můžete uvést typické charakteristiky existencialistické filozofie? 2. Jak lze charakterizovat pojem eidetická redukce? 3. Co je ústřední tématikou filosofie neopozitivismu? 9