Autoprotilátky v klinice T Fučíková
Autoreaktivita je nezbytným předpokladem hemostázy Imunitní systém disponuje přirozenými autoprotilátkami a autoprotektivními T lymfocyty potřebnými k odklizování vlastních porušených struktur. Bandeira A., Aspekte, 9, 1998
Autoreaktivita Autotolerance
Funkce imunitního systému 1.Evolučně stabilní strategie zajištěna vrozenou imunitou, fyziologickou autoimunitou SEBEOCHRANNÁ INFORMUJÍCÍ KORIGUJÍCÍ není vázána na emotivní nápory vnějšího prostředí 2. Adaptivní, účelně regulační schopnost specifická imunita OBRANNÁ vázána na aktuální stav imunokompetence (CNS, vnitřní prostředí, crosstalk, zkušenost a paměť) - riziko IMUNOPATOLOGIE
Imunitní systém si z evoluce zachovává množství genů vysoce konzervovaných proteinů, které se ukázaly jako nezbytné pro ochranu proti infekci či jinému poškození (hsp, Tol, PPr...), a které mají velmi podobnou antigenní strukturu jako některé vlastní molekuly a bakterie. Tyto molekuly jsou rozpoznávány imunitním systémem v rámci fyziologické autoreaktivity. Cohen I.R. et al., Immunology Today, 12, 1991, 4
AUTOPROTILÁTKY Protilátky (včetně auto-protilátek) jsou podobně jako hormony distribuovány po celém organismu, a to i v oblastech, kde nejsou přítomny lymfocyty a podílí se na regulaci imunitní odpovědi Kroemer G. et al., Advances in Immunology, 53, 1992
Biologickou funkci protilátek jako dopravního prostředku k odstraňování nevhodných molekul zdůrazňoval již v r. 1974 Grabar. Jejich regulační role byla uznána v rámci tzv. regulační idiotypové - antiidiotypové sítě. Autoprotilátky jsou nejdůležitějším prostředkem likvidace odpadků Škodí vždy jen zprostředkovaně
Z klinické zkušenosti víme, že autoprotilátky mohou předcházet provázet přetrvávat existovat klinické manifestaci autoimunitního onemocnění klinickou manifestaci onemocnění i neautoimunitní po klinicky manifestním onemocnění a to i neautoimunitním bez onemocnění
Zatím nejsou prozkoumány všechny skupiny onemocnění z hlediska přítomnosti autoprotilátek v různých stadiích autoimunitní odpovědi Protektivní? Nevíme, zda řadě chorob, dosud nevedených jako autoimunitní, nepředchází výrazná až patologická autoimunitní odpověď s přítomností autoprotilátek přechodného charakteru.
Mnohé prozkoumané autoprotilátky jsou přirozené a terčovými molekulami jsou DNA a molekuly, které jsou důležité pro transkripci genů. Fenomen průniku autoprotilátek do nitra buňky je široce využíván imunitním systémem k regulaci a prevenci autoimunity. Schwartz M. et al., Immunology Today, 21, 2000, 6
Proč je většina autoprotilátek zaměřena na intracelulární enzymy?
Autoprotilátky jako ukazatel intracelulární poruchy? Výskyt? genetické poruchy metabolické diskretní - vrozené, získaná late - onset? jako CVD?
Význam autoprotilátek v klinice je dosud nenahraditelný ukazatel regulační poruchy (destrukce na subcelulární úrovni) autoprotilátky nezabíjí, ale varují EPIFENOMEN
Průkaz autoprotilátek je zatím jedním z mála ukazatelů, která jsou nejen dostupné k vyšetření, ale která nás mohou informovat o přechodné imunoregulační poruše a určitém riziku imunopatologického stavu. Samy o sobě nejsou autoprotilátky známkou autoagresivního onemocnění, ale selhání regulačních mechanismů.
proč Co s tím
AUTOANTIBODIES Monografie : Shoenfeld, J.B.Y. 1996 196 spoluautorů Popsán klinický význam 83 autoprotilátek
Autoprotilátky v klinice RF, ANA ENA (Sm, SS/A, SS/B, Scl-70,Jo-1) SMA, AMA, ANCA (panca,canca) ACLA TPO,TG, GPCA, LKM, ASCA GBMA Anti-gliadin, endomysium Tkáňová transglutamináza
Výskyt orgánově nespecifických autoprotilátek Vždy indukován zánětem Autoimunitní zánět Chronický zánět Imunopatologický stav : REVERZIBILNÍ Imunopatologická choroba IREVERZIBILNÍ
Autoprotilátky v diagnostice Život ohrožujících stavů : ANCA, GBMA, RF statim Není nebezpečí z prodlení : RF, ANA, ENA, SMA, ACLA, TPO, TG a další
Autoimunitní laboratorní nebo autoimunitní polyglandulární syndrom Přítomnost autoprotilátek ANA ( IgM) SMAB GPCAb, ENA u starších žen Dysproporce IgG,IgA,IgM snížení až selektivní defekt IgA PEG většinou normální Složky komplementu normální RF Elisa zvýšení v IgG nebo IgM
Proč mají autoprotilátky pomocný diagnostický význam?
Jedna autoprotilátka diagnózu nedělá Výskyt autoprotilátek se sdružuje, většinou se prokáže více autoprotilátek Žádná autoprotilátka není 100% specifická Laboratorní nález nemusí odpovídat klinickému stavu Imunologické vyšetření musí být vždy komplexní (FW,CRP,KO s dif., imunoglobuliny, složky komplementu, RF, titry EBV) Ostatní vyšetření jsou rovněž pomocná! Morfologie
Proč je tedy vyšetřujeme? Průkaz autoprotilátek je nezastupitelným a jedinečným ukazatelem regulační snahy a adaptačního pokusu imunitního systému vyrovnat homeostázu během při po závažném podnětu Autoprotilátky nevyšetřujeme jenom s důvodů diagnostických!!!
AUTOPROTILÁTKY jsou zatím nenahraditelným dif.diagnostickým znakem máme podezření na autoimunitu klinický stav je neuspokojivý hledáme příčinu nemáme možnost diagnostické hospitalizace
Autoimunitní laboratorní syndrom Je adaptační snahou o překonání infekce preadaptivními mechanizmy (přirozené autoprotilátky) Nemusí vést k onemocnění Při výskytu autoprotilátek proti intracelulárním enzymům nelze považovat za ALS