Zaměstnatelnost žen po rodičovské dovolené

Filosofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Ústav pedagogických věd SOPP Zaměstnatelnost žen po rodičovské dovolené (diplomová práce) vedoucí práce: Mgr. Klára Šeďová, Ph.D. vypracovala: Bc. Lenka Lakotová Brno, 2007

Obsah: Obsah:... 2 Úvod... 6 Teoretická část... 8 1. Proměny rodinného chování... 8 1.1. Gender... 10 1.2. Mateřství, determinace práce žen?... 12 2. Zaměstnanost žen... 16 2.1. Pracovní kapitál a ženská role... 16 2.1.1. Rovné příležitosti... 18 2.2. Historický vývoj zaměstnanosti žen... 20 2.2.1. Zaměstnanost žen v českých zemích... 22 2.2.2. Postoje k zaměstnanosti vdaných žen... 24 2.2.3. Vítězství nekonzervativního postoje... 25 2.2.4. Současný stav: diferenciace rodinných modelů... 25 2.3. Faktory ovlivňující zaměstna(tel)nost žen... 27 2.4. Současný stav na trhu práce... 29 2.4.1. Problémová skupina na trhu práce... 32 3. Výzkumy vztahující se k rovným příležitostem mužů a žen... 36 4. Politická podpora zaměstnatelnosti žen... 42 Praktická část... 48 5. Empirický výzkum... 48 5.1. Cíl výzkumu... 48 5.2. Metoda výzkumu... 48 5.3. Prostředí výzkumu... 51 5.4. Výzkumný vzorek... 51 6. Případová studie Kurz aktivního rodičovství... 53 6.1. Projekt: Podpora uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce... 53 6.2. Kurz aktivního rodičovství... 55 6.3. Historie kurzů... 58 7. Výsledky individuálních kvalitativních rozhovorů... 61 7.1. Kurz aktivního rodičovství... 61 7.2. Prožívání doby na rodičovské dovolené... 66 7.3. Sebevědomí... 73 7.4. Zaměstnatelnost... 78 7.5. Shrnutí... 85 7.6. Diskuze... 86 8. Závěr... 87 Použitá literatura... 90 Přílohy... 94 Seznam příloh... 95 2

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Kláře Šeďové za odborné vedení mé práce, cenné rady, kritické připomínky a příjemnou spolupráci. Děkuji Centru pro rodinu a sociální péči v Brně za ochotu i spolupráci, díky níž jsem se mohla účastnit Kurzu aktivního rodičovství a za poskytnutí odborných materiálů. Děkuji Mgr. Ing. Marii Oujezdské z Národního centra pro rodinu za vypracování a poskytnutí zprávy o vývoji vzdělávacích kurzů pro ženy-matky. Dále patří můj dík všem respondentkám mého výzkumu. Poskytly mi velmi cenné informace, které jsem využila v analytické části své práce. 3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a použila jsem pouze pramenů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 29.4.2007 4

Anotace: Práce se zabývá tématem zaměstnatelnosti žen po rodičovské dovolené, coby problémové skupiny na trhu práce. Hlavním cílem diplomové práce je pomocí kvalitativní analýzy podat zprávu o efektivitě Kurzu aktivního rodičovství, který je součástí projektu: Podpora uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce, na základě subjektivních výpovědí samotných účastnic zmiňovaného kurzu poskytnutých v individuálních semistrukturovaných rozhovorech. Klíčová slova: celoživotní vzdělávání, demografický vývoj, dělba práce, děti, diskriminace, ekonomická aktivita, gender, kariéra, kvalifikace, lidský kapitál, lidské zdroje, manželství, mateřství, nezaměstnanost, práce, pracovní kapitál, profese, rekvalifikace, rodičovská dovolená, rodičovství, rodina, role ženy, role muže, rovné příležitosti, segregace trhu práce, trh práce, vzdělání, vzdělávací kurzy, zaměstnanost, zaměstnatelnost, zaměstnavatel, znevýhodnění, ženská role. 5

Úvod Ve své diplomové práci se zabývám tématem Zaměstnatelnost žen po rodičovské dovolené. Práce je rozdělena do dvou částí. V první části se zaměřuji na proměny rodinného chování. Způsob rozdělení rolí a povinností v rodině je důležitou skutečností, která významně formuje možnosti rodičů sladit profesní a rodinnou sféru, proto vymezím i pojem gender a dotknu se genderové problematiky. Nastíním i vzájemnou provázanost rodičovství a role matky s pracovní sférou, protože právě mateřství je vnímáno jako handicap na pracovním trhu. Stěžejním tématem je zaměstnanost žen, proto uvádím stručnou charakteristiku vývoje zaměstnanosti žen a současný stav na pracovním trhu, kde jsou ženy s malými dětmi vnímány jako problémová skupina. Vytváření rovných příležitostí pro ženy pracující v hospodářské sféře se stává jedním ze stěžejních úkolů 21. století. Objasním tedy koncept rovných příležitostí mužů a žen na trhu práce. Že se jedná o velmi důležité téma, dokládám i formou uvedených výzkumů vztahujících se k tématu rovných příležitostí. Nabídka ženské pracovní síly může být definována jako schopnost a motivace žen participovat na trhu práce. Důležitý je i indikátor lidského kapitálu, tedy získané formální vzdělání. Proto se na závěr teoretické části zmiňuji o důležitosti celoživotního vzdělávání, jehož cílem je podporovat zaměstnanost i zaměstnatelnost jedince. Hlavní část diplomové práce je věnována vzdělávacímu kurzu s názvem Kurz aktivního rodičovství, který je součástí projektu: Podpora uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce. Díky empirickému výzkumu, ve kterém jsem použila kvalitativní techniku sběru dat v podobě individuálních rozhovorů a zúčastněného pozorování v kurzu, jsem zpracovala případovou studii, která přináší informace o efektivitě daného kurzu. Cílem bylo zhodnotit, zda absolvování vzdělávacího kurzu pomáhá jeho účastnicím zvyšovat zaměstnatelnost, přičemž nejde o objektivní posouzení šancí žen - matek uplatnit se na trhu práce, nýbrž snahou je zjistit názor samotných účastnic na přínos kurzu. Výzkum přináší odpovědi na to, zda kurz měl nějaký vliv na změnu vnímání rodičovské dovolené a na vnímání vlastní zaměstnatelnosti. Vyjadřuje se i k otázkám sebevědomí žen na rodičovské dovolené a v neposlední řadě se vyslovuje k organizaci a podstatě samotného Kurzu aktivního rodičovství. 6

Přestože jde pouze o případovou studii jednoho modelu vzdělavacího kurzu na podporu zaměstnatelnosti žen po rodičovské dovolené, lze na základě výsledků studie efektivity kurzu vyvozovat, zda podobné aktivity mají smysl a pomáhají skutečně podporovat zaměstnatelnost této problémové skupiny na trhu práce. 7

Teoretická část 1. Proměny rodinného chování V této kapitole chci poukázat na okolnosti, které přispěly ke změně rodinného chování. Česká rodina prošla mnohými změnami. Doba, kdy křesťanství šířilo přísnou monogamii, zákaz sexu mimo manželství a výrazně odlišné, vzájemně se doplňující role muže a ženy, uplynula. Změnu iniciovalo několik vynálezů a postupný vývoj společnosti. Dnes již ochrana rodiny a domácnosti nezávisí pouze na síle, odvaze a bojovnosti mužských členů rodinného klanu. Tento úkol převzala profesionální policie a právní řád. Hospodářská moc státu se už výhradně neopírá o organizovanou sílu fyzicky namáhavé práce, pro kterou mají lepší fyzické předpoklady muži. Stále více se opírá o výkon v povoláních, kde je důležitější mít schopnost a dovednost jednat s lidmi. Důležitým prvkem se stává intelektuální zdatnost každého člověka. Těmito charakteristikami jsou muži i ženy vybaveni stejně (Možný, 2002). Dalším neméně důležitým prvkem je prodlužování lidského života. Téměř poloviční pravděpodobnost, že se alespoň jeden z rodičů nedožije dospělosti svých dětí, jak tomu bylo v tradičních společnostech, klesla na malé procento. I péče o domácnost vyžaduje díky mnoha vynálezům jen zlomek původní námahy. Již dávno se doma nepeče chleba a nedere peří. Nejvýznamnější změnu ovšem způsobil na konci 20. století vynález a všeobecné rozšíření spolehlivé antikoncepce. Příroda spojila reprodukci člověka se sexuální slastí. Tu nyní člověk může mít, aniž by za to platil péčí o příští generace (Možný, 2002). Řada problémů, kterým čelí dnešní postmoderní společnost, vyplývá z výrazné změny v demografickém a rodinném chování. Zejména nízká míra fertility je identifikována jako hlavní příčina rostoucích výdajů sociálního státu na důchody, zdravotní péči a pečovatelské služby pro staré lidi, a proto i za pádný důvod pro systémovou změnu financování důchodových systémů a pro modernizaci systémů sociálního zabezpečení (Sirovátka, 2003, s.38). V dlouhodobém časovém plánování se ukazuje, že pouhé zásahy do financování systémů sociální ochrany nebudou stačit jako účinná odpověď na probíhající změny rodinného chování. Rozhodující se pravděpodobně stanou dva zcela jiné faktory. A to dostatečná úroveň porodnosti a dostatečná úroveň pracovní participace, zejména zapojení starších lidí a žen. Obecně se 8

zdá, že růst participace žen na trhu práce postupně roste ve všech zemích postmoderní společnosti. Ovšem vývoj porodnosti naproti tomu poklesl téměř všude pod úroveň prosté reprodukce populace (Sirovátka, 2003). Změny v rodinném a reprodukčním chování lze spojovat s proměnou postmoderní společnosti. Dochází k posunu směrem k individualizaci hodnot, životních stylů, člověk má možnost větší svobody i větší individuální volby. Na druhé straně bohužel přináší postmoderní doba i nové jistoty a rizika, jednou z nich je nejistota v rodinných vztazích. Protože ženy začaly mnohem více usilovat o zapojení do pracovního života, o celoživotní kariéru, získávají tak díky tomu větší osobní nezávislost. Vyplývá z toho mimo jiné i fakt, že uzavírání manželství se stává otázkou individuální volby, přestává být důležité pouze z důvodu ekonomické nezbytnosti a finanční zajištěnosti rodiny. Tato situace celkově vede k tomu, že se formují nové a méně stabilní rodinné způsoby soužití. Každá mladá generace vstupuje do věku zakládání rodiny v jiné společenské a ekonomické situaci. Mladý člověk si vytváří sám své vlastní představy o budoucnosti a životní plány, mezi které patří samozřejmě i představy o způsobu rodinného života, o partnerovi i o dětech. Každý jedinec je nicméně formován jinými vnějšími vlivy, jinou realitou každodenního života, proto si všichni musejí hledat v daných společenských podmínkách optimální způsob seberealizace. Velmi významnou roli v seberealizaci zpravidla hraje právě manželské soužití a rodinný život s dětmi. Někteří jej považují za hlavní životní náplň, někteří za zbytečný či okrajový způsob života, který nelze měřit a srovnávat s budováním osobní kariéry a rozvojem vlastní identity. Přesto pro většinu dnešních mladých lidí nadále zůstává úspěšné manželství a rodina jako základ jejich životního uspokojení a štěstí. Rodina jim poskytuje důležité sociální, morální a hlavně citové zázemí, umožňuje jim vytvářet vnitřně bohatý život, přestože se mohou setkat mnohdy i s nezdary, zklamáním či trápením. Mezi faktory, které omezují životní volby potencionálních rodičů se řadí zejména přímé náklady spojené s dětmi, obtíže vyplývající pro ženy z koordinace zaměstnání a péče o děti a neposlední řadě obtížnost životního startu mladých lidí (Sirovátka, 2003). Je jasné, že česká rodina se změnila a významně posunula. Právě zaměstnanost žen vtiskla ženám vlastní identitu a nabourala tradiční schéma: pracující otec-živitel a matka v domácnosti, která se stará o výchovu dětí a vykonává domácí práce. Současná rodina je někde na půl cesty k nové organizaci genderových rolí. Žena kombinuje práci 9

s rodinou, pracovní role s rodinnými. Muž nestojí stranou, je vtažen do nové struktury rodiny (Čermáková, 1997). V současné době je rodina a vzorce chování jejich jednotlivých členů vystavena výraznému vlivu financí. Peníze, příjem, růst majetku hrají v rodině nemalou roli. Na druhé straně dochází i k propadu životní úrovně, přičemž řada rodin se tak musí přizpůsobovat novým podmínkám. Zároveň se prohlubují sociálně ekonomické rozdíly. V rodině se díky tomu mění strategie a stereotypy, dochází k proměňování rolí mužů a žen (Šanderová, 2000). Globalizovaná ekonomika, která přináší vyšší možnosti ekonomického růstu a zvýšení příjmů rodin, přináší ale také více rizika a nejistot na trhu práce. Pečovatelské závazky, jež rodiny, v prvé řadě ženy, přijímají, význam uvedených nejistot obvykle zvyšují. Nejistoty vycházející z rizik trhu práce a nestability rodinných svazků se překrývají, stávají se trvalými a do určité míry blokují možnosti individuálních voleb společenského a pracovního uplatnění, stejně jako blokují naplnění partnerských a rodičovských závazků. Volby lidí se stávají nesnadnými (Sirovátka, 2003, s. 39). Vzniká prostor k úvahám o možnostech ovlivnění rodinného chování intervencemi sociálního státu. Klíčové se stávají dvě otázky. Jak učinit rodičovství slučitelné s prací a kariérou? Jak vytvořit novou a více spravedlivou rovnováhu mezi životy mužů a žen, rovnost pohlaví? Uvažuje se nad tím, jak konkrétně napomoci realizaci preferencí pro založení rodin a zároveň pro účast na trhu práce (Sirovátka, 2003). 1.1. Gender Výše popsané otázky mě přivádějí k zamyšlení, zda je dnešní rodina sférou sociální rovnosti či nerovnosti? Pokud budu uvažovat v rovině partnerské, mají partneři rovnost v mnoha oblastech, například v životním stylu, životních šancích, hodnotových preferencích. Podle toho by byla rodina sférou sociální rovnosti. Ovšem zavedu-li do úvahy další proměnou, kterou je gender 1, zjistím, že přes všechny rovnosti v různých oblastech je rovnost muže a ženy v rodině jedním ze sociálních mýtů. Gender v sobě 1 Gender: někdy je také nazýván sociálním pohlavím. Na rozdíl od pojmu pohlaví, který je chápán výhradně v biologickém smyslu, pojem gender označuje kulturně a historicky proměnlivé charakteristiky a modely přiřazované mužskému nebo ženskému biologickému pohlaví. Soubor mužských (maskulinních) či ženských (femininních) vlastností společnost všeobecně přijímá jako něco přirozeného a neměnného. Tím se společensky ospravedlňuje jejich přímé či nepřímé vynucování. Žena, která se dostatečně nestará o domácí krb, nebo muž, který dostatečně finančně nezabezpečuje rodinu, nejsou považováni za plnohodnotné ženy a muže (Problematika gender, 2007). 10

zahrnuje především sociální a společensky podmíněné kulturní rozdíly, očekávání, předsudky a specifika v postavení mužů a žen. Rodina jako základní jednotka sociálního systému je strukturována a hierarchicky uspořádána právě na bázi jednotlivých pohlaví (Maříková, 2000, s. 10). Chlapci i dívky nebývají v rodinách stejně socializováni 2. V rodině se objevuje i nerovnost partnerská. Podle Maříkové je partnerství a rovnost v manželství stále spíše ideálem než realitou (Maříková, 2000). Nerovnost mezi mužem a ženou rodině je reprezentována zejména nerovností, která se váže k dělbě práce v domácnosti, k dělbě práv a povinností, k dělbě rolí, k možnostem a šancím, které muž a žena díky rodině má či nemá. Pravděpodobně největším zdrojem nerovností mezi muži a ženami je problém harmonizace práce a rodiny, přičemž v souvislosti s genderovými stereotypy se jaksi předpokládá, že tento problém se týká primárně žen. Role žen a mužů se v současných společnostech i institucích zásadně liší. Hlavní ženská role v rodině, tedy role matky, je základem nerovného přístupu k ženám na trhu práce. I potenciální budoucí mateřství je důvodem diskriminace mladých bezdětných žen v pracovním světě. Na roli matky se totiž během vývoje rodiny nabaluje stále další objem povinností, práce a odpovědnosti za rodinu. Žena musí zvládnout řadu dílčích činností, obstarat chod domácnosti a výchovu dětí, snad proto jsou matky s dětmi označovány jako neschopné stoprocentního pracovního výkonu, protože musejí svoji pozornost dělit mezi práci a rodinu. U žen s odrostlými dětmi se zase předpokládá, že v důsledku přerušení kariéry u nich došlo ke ztrátě kvalifikace (již po čtyřech letech rodičovské dovolené) a žena, která už má děti dospělé a samostatné, případně již odešly z domova, je velmi často považována za neperspektivní z důvodu vysokého věku. Muži jsou ve stejném věku naopak považováni za pracovníky na vrcholu své kariéry. Přestože se rodičovství týká ve stejné míře muže i ženy, otcovství není považováno za překážku v pracovním výkonu. Naopak, je výhodou, neboť mužům, coby živitelům rodiny, zajišťuje vyšší příjem. Otec dětí je vnímán jako lepší pracovník, který si práce váží a nechce ji ztratit, právě proto, že musí finančně zabezpečit svoji rodinu (Problematika gender, 2007). 2 Genderová socializace: celoživotní proces, v němž se jedinec stává součástí určité společnosti a přisvojuje si její pravidla, hodnoty a normy chování včetně těch, které se týkají genderu (genderové role). Proces socializace působí v největší míře v raném období života. Probíhá buď vědomě na základě odměn a trestů, nebo skrytě prostřednictvím nenápadných signálů výběrem dětského oblečení, knížek, hraček, her, činností a zájmů. Během socializace do genderových rolí jsou děti (ale i dospělí) vedeni k tomu, aby správně naplňovali genderová očekávání (Problematika gender, 2007). 11

Jak se zmiňuje Dudová, současné požadavky pracovního trhu a požadavky partnerského a rodinného života jsou ve své podstatě protichůdné (Dudová, 2007). Pracovní trh vyžaduje jedince, nejlépe bez jakýchkoliv závazků, který si bude organizovat život podle potřeb zaměstnavatelů, bude nadmíru časově flexibilní a nebude se omezovat svými osobními soukromými závazky. Zatímco tradiční rodinný model předpokládal soužití dvou lidí, z nichž jeden, zpravidla muž, podřizuje svůj život pracovnímu trhu a ten druhý, obvykle žena, se podřizuje požadavkům rodiny a domácnosti. Současná doba přináší změnu v tom, že obě pohlaví usilují o uplatnění na pracovním trhu. Od žen se ale nadále částečně vyžaduje, aby svoji profesionální dráhu podřídily rodinným a partnerským zájmům. Těžko si tak představit spokojený partnerský život a dokonalé rodinné zázemí za současných podmínek pracovního trhu v rodině, kde oba kladou své vlastní profesní zájmy na první místo. Gender tedy ovlivňuje a formuje individuální vlastnosti a schopnosti mužů i žen, stejně tak i jejich názory, postoje a chování směrem k tradiční a obvyklé normě pro jednotlivá pohlaví. Skutečnost, zda jsem muž či žena, velmi ovlivňuje hodnotové orientace, šance, životní strategie, perspektivy, individuální životní styl. Gender má vliv také na výběr a směr vzdělání, povolání či profese, bezesporu i na výši výdělku. Ovlivňuje, jakou pozici člověk získá v systému placené práce. Omezuje anebo naopak rozšiřuje pravomoci jedince v rodině i mimo ni. Gender je mocnější než pohlaví, které je biologicky dané. Gender na nás vyvíjí větší tlak, působí silněji v našich životech, výrazněji než pohlaví nám organizuje náš všední život (Maříková, 2000, s. 12). 1.2. Mateřství, determinace práce žen? Protože základem nerovného přístupu k ženám na trhu práce je právě role matky, chci se věnovat podrobněji rodičovství a naznačit vzájemnou propojenost rodičovské role a pracovního trhu. Dítě má od nepaměti svou hodnotu a význam jak pro společnost, rodinu i své rodiče, obzvláště pro ženu znamenalo donedávna základ jejího sociálního postavení. Až do sedmdesátých let zůstávala sama instituce rodičovství sociologií víceméně skryta jako samozřejmé pozadí ostatních, problematičtějších aspektů rodinného života (Možný, 2006, s. 146) Dětství a dospívání bylo pouze předmětem zájmu vývojových psychologů. 12

V souvislosti s otázkami, které otevřelo feministické hnutí a statistikami, které přinášely zprávu o tom, že v sedmdesátých letech poprvé v historii naší civilizace poklesla (s výjimkou válek, epidemií, aj.) porodnost v průmyslových zemích pod reprodukční míru, se situace obrátila a začal se rozšiřovat zájem o zkoumání rodičovství. Právě klesající porodnost a tudíž ztráta samozřejmosti pokračování budoucích generací přináší nové výzvy a snahu o pochopení rodičovství a plánování dětí. Nesmírný vliv jistě přinesl i vynález antikoncepce, jež dává ženě do rukou rozhodnutí o tom, zda vůbec, kdy a kolik bude mít dětí. Rodičovství tak najednou přestávalo být přirozeným údělem, který mohl být účinně regulován pouze neplodností, celibátem či dobrovolnou abstinencí. Rozvoj zájmu o rodičovství přispěl i ke zviditelnění jeho zakotvení ve společnosti od její ekonomie po správu, politiku i vědění. Změny ve vztahu k rodičovství, možnost je plánovat či vyloučit se promítly do sociálního makroprostoru, i dovnitř rodiny. Dochází k proměňování celé společnosti, protože společnost s nízkou porodností je jiná, už pouze tím, že se mění její věková struktura (Možný, 2006). Předpokladem pro rodičovství je spojení dvou jedinců, ženy a muže. Toto spojení bylo dříve založeno na mužské dominanci, která je charakterizovaná nejen větší fyzickou silou, ale i větší ekonomickou mocí. Fyzická síla ovšem pomalu začala ztrácet význam a převaha muže a závislost ženy se opřely o ekonomický a politický koncept. Míra ženiny závislosti se stala přímo úměrnou mnohočetnosti jejího mateřství. Od nepaměti ženu spoutává její reprodukční funkce přes svou energetickou náročnost, které nemůže dostát, chybí-li v rodinném systému energie muže. Muž pak od nepaměti zajišťuje svou dominanci v páru tím, že plodí tolik dětí, aby byl k jejich zabezpečení nezbytný. Zvětší-li se ekonomická kapacita ženy kultivací její pracovní síly prostřednictvím kvalifikace natolik, že dokáže i sama udržet rodinný systém na akceptovatelném standartu za předpokladu omezeného počtu dětí, a je-li v jejích rukou prostředek a tedy i rozhodnutí omezující počet dětí, je poprvé v historii skutečně nezávislá, samostatná, rovnoprávná (Možný, 2006, s. 148). Ukazuje se tedy, že díky antikoncepci si žena sama určuje, zda chce mít děti, či nechce, případně jejich počet. Plánování dětí jde ruku v ruce s budováním kariéry a účastí na pracovním trhu. Díky vlastní zaměstnanosti, tím pádem i pravidelnému přijmu, se žena stává ekonomicky nezávislá na muži. 13

Dnes se u mateřství neuvažuje pouze o počtu dětí, ale i době a podmínkách, v nichž budou počaty a porozeny. Do rozvažování, zda mít či nemít dítě vstupují v různých společenských vrstvách různé důvody. Nejvýraznější rozdíly jsou v případě různého vzdělání žen, odlišnosti se projevují také v závislosti na rodinném stavu žen a na jejich pozici v sociální stratifikaci (Mareš, 2002). Se vzděláním roste význam dítěte jako prostředku seberealizace, ale současně roste také napětí mezi mateřskou a pracovní rolí ženy. Ženy s vysokoškolským vzděláním na mateřskou roli nerezignují, ale mateřství a rodičovství vnímají více jako komplikaci své životní kariéry a partnerských vztahů 3 (Mareš, 2002, s. 173). Je jasné, že celou problematiku ovlivňují velmi slabě také tradice. Nelze spoléhat na to, že v proměnlivém světě si právě ženy na rozdíl od jiných subjektů budou nadále uchovávat svoji tradiční roli ochránkyně rodinných krbů. Ženám nelze vnucovat povinnost a odpovědnost za udržení lidského rodu, nelze výlučně apelovat na ženskou přirozenost a počítat s femininní socializací a stereotypy. To, co se dříve jevilo určité generaci mužů a žen za přirozené, například finanční a statusová závislost na manželovi, je ve skutečnosti pouhým obrazem genderového kontaktu obou pohlaví v určitém čase a místě za určitých historických a sociálních podmínek (Čermáková, 1997, s. 402). Nemá to nic společného s biologickou přirozeností. Racionální volba ženy pro mateřství je individuální a soukromá, ale není zcela svobodná. A to ve dvou ohledech, které lze vyjádřit metaforami biologických a sociálních hodin. Biologická stránka odkazuje na přirozenost a genetické zakódování podnětu k mateřství. Mateřství nadále zůstává i v průmyslově vyspělých zemích většinou stále nedílnou součástí sociálního statusu a identity ženy. Dítě je v naší kultuře chápáno jako zdroj skutečné vnitřní nenahraditelné radosti a podmínka úplnosti rodiny (Mareš, 2002, s. 163). Neustále ovšem roste svár mezi mateřskou a profesní rolí ženy. Prezentuje se obraz úspěšné nové ženy, v něm není mateřství oddělováno od postavení na trhu práce. Rodičovství zahrnuje jak mateřství, tak otcovství. Přestože naše společnost podceňuje a zlehčuje úlohu otce, neznamená to univerzálně, že o dítě pečuje žena. 3 Je to situace odlišná od postoje žen, které mají pouze základní vzdělání, neboť zde je dítě stále osou života, největším posláním a potvrzením sociálního statusu ženy. Pro vyučené ženy není ani tak důležité dítě samo o sobě jako základ rodiny a osobního štěstí v ní, ženy se středoškolským vzděláním kladou větší důraz na dítě jako sociální investici a prostředek upevnění a potvrzení partnerských vztahů (Mareš, 2002, 173). 14

Pokud hovoříme o tom, že mateřství omezuje sociální a ekonomické role žen, může zrovna tak říci, že otcovství omezuje role mužů. Existují společnosti, v nichž se muži a ženy dělí víceméně stejným dílem o úkoly vyplývající z mateřství a porodu. Kojenci potřebují fyzickou péči, verbální i neverbální stimulaci a úzký citový vztah k jednomu člověku a zatím žádný odborník či vědec nikdy nedokázal, že tuto péči musí vykonávat matka spíše než otec, respektive žena spíše než muž (Killarová, 2007). Způsob rozdělení rolí a povinností v rodině je důležitou skutečností, která významně formuje možnosti rodičů sladit profesní a rodinnou sféru. Dělba rolí v rodině je do značné míry založena na sociálních stereotypech, v menší míře se zde projevují osobní preference aktérů a nové netradiční modely (Kuchařová, 2007). Žena se více věnuje rodině a dává jí většinou přednost před prací, muž naopak více než žena věnuje svou pozornost práci, případně i na úkor rodiny. Tradiční dělbu rolí mezi mužem a ženou podporují některá opatření sociální a rodinné politiky. Například trvající rozdíl mezi muži a ženami v nárocích na mateřskou dovolenou nebo absence otcovské dovolené. Častým argumentem proti přijetí ženy do zaměstnání je právě její mateřství. Jedním z důvodů je častá absence žen, neboť když děti onemocní, zůstává s nimi právě matka doma. Žena pečuje nejen o děti, ale i o domácnost. Všechny tyto činnosti zabírají spoustu času, který oproti ženě muž věnuje svému zaměstnání a kariéře, tudíž se žena nutně stává méně spolehlivým pracovníkem. Při naplňování politiky rovných příležitostí mužů a žen v zaměstnání se často usiluje o skloubení dvou významných priorit, a to snahy o efektivní využití lidských zdrojů, která je na prvním místě u zaměstnavatelů a podpory propopulační politiky a rodičovství, ke které by měl přispět především stát. Přijímaná opatření by tedy neměla na jednu stranu bránit ekonomickému zisku firem, ale zároveň by měla přispívat k vytvoření dobrého prostředí pro sladění profesionálních a rodinných potřeb a zájmů. 15

2. Zaměstnanost žen 2.1. Pracovní kapitál a ženská role Právo na práci a na svobodnou volbu povolání patří mezi základní lidská práva. Většina států přijímá a uznává pojetí a obsahové vymezení lidských práv, tak jak jsou zakotvena ve Všeobecné deklaraci lidských práv Organizace spojených národů z roku 1948 a na ni navazujících mezinárodních úmluv. Problémem v současné době je jejich konkrétní realizace v životě každého jednotlivého občana (Píchová, 1995). Proč je práce považována v životě člověka za tak důležitou? Ačkoliv je časově náročná, namáhavá a vyčerpávající? Práce zaujímá v životě člověka nezastupitelné postavení, je důležitou podmínkou důstojné existence, přináší nejen materiální prospěch, ale současně dává pocit seberealizace a společenské užitečnosti, podporuje osobnostní rozvoj, pocit uspokojení a životního smyslu. Každou pracovní činnost člověk vykonává v určitém společenství, tudíž práce jedince vřazuje do systému sociálních vztahů, kde může uspokojovat své potřeby ctižádosti a sebeuplatnění. Práce tedy neslouží pouze k výrobě statků nebo vykonávání služeb, ale vytváří sociální pole kontaktů s možností vést rozhovory, potkávat jiné lidi a uzavírat přátelství. Skupinová práce nabízí prostředí, ve kterém se člověk hodnotí a srovnává s ostatními. Při zvládání pracovních úkolů může jedinec získat odborné kompetence. V kontextu životní dráhy člověka práce určuje začátek i konec ekonomické aktivity. Práce má vliv i při výchově dětí, neboť jí ukazujeme dětem platné hodnoty a nabízíme jim tak možnost ztotožnění, nápodoby a osobního příkladu. Děti sice v dnešní době nevidí tak často rodiče pracovat, ale spoluprožívají jejich pracovní úspěchy i nezdary (Buchtová, 2002). Pracovní kapitál vymezujeme v jeho základních rysech, jimiž jsou dosažené vzdělání, kvalifikace a pracovní či osobní kontakty, které posilují pracovní pozici (Čermáková, 2000, s. 95). Nedostatek pracovního kapitálu vytlačují ženu buď přímo z trhu práce, případně ji činí závislou na sociální podpoře. Čím více kapitálu žena má, tím vzrůstají její šance získat pracovní uplatnění. Obecně poskytuje pracovní kapitál ženám silnější pocit vlastní identity, autonomii, seberealizaci, nezávislost a kariéru. Pracovní sféra respektuje rodinné role zaměstnané ženy, mezi státem a pracovní sférou existují určitá pravidla a dohody. Čermáková o nich hovoří jako o velké genderové dohodě, která obsahuje (Čermáková, 2000, s. 96): garantovanou a nárokovou mateřskou dovolenou, 16

garantovanou a nárokovou rodičovskou dovolenou, sociálně protekční opatření zaručená Zákoníkem práce. V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě má žena nárok na mateřskou dovolenou. Její délka je 28 týdnů a jde-li o ženu osamělou, případně o ženu, která porodila více dětí je tato doba 37 týdnů. K prohloubení mateřské dovolené se ženě anebo muži (nebo oběma) poskytuje, pokud o to požádají, rodičovská dovolená až do 3 let věku dítěte. Od 1.1. 2001 je tato doba koncipována jako rodičovská dovolená, nárok na její uplatnění mají i muži. Po návratu ženy z mateřské dovolené nebo muže po skončení rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, má žena nebo muž nárok na zařazení na původní práci a pracoviště. Není-li to možné proto, že práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, musí je zaměstnavatel zařadit na jinou práci odpovídající pracovní smlouvě (Martinková, 2005, s. 59). Doba strávená na mateřské a rodičovské dovolené se započítává do odpracované praxe a výpočtu důchodu. Čermáková popisuje i malou genderovou dohodu, která spočívá v nepsané úmluvě mezi pracovnicí a zaměstnavatelem. Podle ní se očekává, že si zaměstnankyně udrží svoji kvalifikaci během rodičovské dovolené a po návratu do práce bude schopná flexibility a vyrovná svá sociální omezení vzniklá přerušením pracovní dráhy (Čermáková, 2000). V zahraničí vznikají nástroje, které slouží zaměstnavatelům k posuzování neformálně získaných kompetencí v rodině během rodičovské dovolené. 4 Ženy neztrácejí svůj pracovní kapitál z důvodu mateřské dovolené, ale jejich pracovní kredit klesá v porovnání s muži v těch profesích, kde se kariéra a postup odvíjí 4 Z projektu EU Rovné příležitosti pro muže a ženy vznikl v Německu nástroj nazvaný bilance kompetencí, který slouží k rozpoznání a ohodnocení neformálně získaných kompetencí, u nichž je kladen důraz na činnosti v rodině. Bilance kompetencí je považována za nástroj moderní personální politiky. V tomto směru lze pozorovat posun zájmu zaměstnavatelů od kvalifikovaných ke kompetentním pracovníkům, protože cílem není mapovat pouze znalosti získané z formálního učení, ale například i sociální a osobnostní dovednosti, které jsou nezbytnou součástí kvalifikace. Cílovou skupinou pro použití nástroje jsou zaměstnané matky a otcové, pracovníci, kteří mají zájem na dalším vzdělávání, a ženy, které se vracejí na trh práce. Zájemci o bilanci kompetencí jsou systematicky vedeni k tomu, aby svůj dosavadní život reflektovali jako proces získávání vědomostí a dovedností a aby považovali rodinu za místo vzdělávání. Na závěr projektu je vypracován osobnostní kompetenční profil, který slouží jak k sebepoznání pracovníka, tak může sloužit zaměstnavateli pro pracovní zařazení v organizaci. Také projekt rodinné kompetence rakouského Spolkového ministerstva pro sociální jistoty, generace a ochranu spotřebitelů je nástrojem, který slouží ženám i jejich potenciálním zaměstnavatelům při přijímání do pracovního poměru. Na rozdíl od německé bilance kompetencí zahrnuje možnost získání certifikátu na základě úspěšně absolvovaného speciálního testu. Tento certifikát je nejen společenským uznáním práce v rodině, ale dává i zaměstnavateli spolehlivou informaci o dovednostech uchazečky (Oujezdská, 2007). 17

od nepřerušované stabilní pracovní dráhy a konkurenceschopnosti. Muž i žena mají každý svoje individuální vlastní různé zájmy a strategie, každý z nich má odlišné pracovní zkušenosti. Ženská pracovní síla je chápána odlišně od mužské, a to v její vzdělanostní či kvalifikační charakteristice. Většinou se jedná o handicap, s nímž se ženy musejí vyrovnat, chtějí.li na trhu práce uspět (Čermáková, 2000). Žena orientovaná na pracovní kariéru se v okamžiku, kdy se rozhoduje pro mateřství a rodinu, ocitá ve složité situaci. Protože bude nucena kombinovat práci a rodinu a její kariérové šance budou velmi slabé nebo žádné. Genderové dohody si jistí ženskou pracovní sílu, ale nic více. Pracovní systém má tendenci upřednostňovat muže, a když to jde, genderové dohody obcházet (Čermáková, 2000, s. 96). Zaměstnavatelé se snaží eliminovat ženy s dětmi z pracovního trhu. Ztížené postavení žen s dětmi se prohlubuje s nárůstem nezaměstnanosti a nedostatkem pracovních míst. 2.1.1. Rovné příležitosti Zastřešujícím konceptem je oblast vytváření rovných příležitostí mužů a žen na trhu práce, jež se stává jedním ze stěžejních úkolů 21. století. Zpravidla je to totiž právě péče o dítě, která zabraňuje ženě v profesním růstu. Při hledání pracovního uplatnění demotivuje ženy rovněž stereotypní přístup potenciálních zaměstnavatelů, kteří projevují značné neporozumění pro jejich situaci. To, že má žena děti, je vnímáno jako handicap, zatímco u mužů zvyšuje rodinné zázemí jejich osobní kredit. Problémem, který v poslední době nabývá značné závažnosti, a proto se začínají hledat různé cesty k jeho řešení, je vyloučení všech forem diskriminace. Jednou z oblastí, které je potřeba věnovat zvýšenou pozornost je rovnost mužů a žen na trhu práce a rovnost jejich mezd. V březnu 2000 byl v Lisabonu schválen strategický cíl pro Evropskou unii stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného růstu, s lepšími pracovními místy a s více posílenou sociální soudržností (Fischlová, 2007, s. 2). Proto nejvýznamnějším, skutečně zásadním úkolem je zvýšit míry zaměstnanosti a účasti na trhu práce, především pro zaměstnance vyššího věku, ale rovněž pro ženy...nejzřetelněji se jeví možnost zaměřit se na rozdíly mezi pohlavími, které jsou viditelné v mnoha členských státech (Fischlová, 2007, s. 2). Členské státy EU mají: prostřednictvím integrovaného přístupu slučující genderový mainstreaming a specifické kroky politiky podpořit účast žen na trhu práce a do roku 2010 dosáhnout 18

podstatného zmenšení rozdílů mezi muži a ženami v míře zaměstnanosti, nezaměstnanosti a platu (Fischlová, 2007, s. 2). Snížení mzdového rozdílu by mělo být dosaženo: mnohostranným přístupem orientovaným na zásadní faktory mzdového rozdílu, včetně segregace podle odvětví a povolání, vzdělání a přípravy, klasifikace práce a platových systémů, osvěty a průhlednosti (Fischlová, 2007, s. 2). Česká republika se přihlásila k závěrům čtvrté světové konference o ženách, konané v Pekingu v roce 1995. Vzala tím na sebe i závazky zabývat se a řešit otázky rovného postavení mužů a žen. V Pekingu byla přijata Akční platforma, program zaměřený na posílení práv žen, který má zlepšit možnosti žen využívat svá lidská práva. Hlavním cílem Akční platformy je vytipovat a pojmenovat základní soubor problémových okruhů a navrhnout ke každému seznam příslušných prioritních opatření. Tento dokument charakterizuje a vysvětluje otázky současného postavení žen v rámci mezinárodních kontextů, dosavadních zkušeností a historického vývoje. Definuje celkem 12 kritických oblastí diskriminace žen a ke každé kritické oblasti zájmu jsou diagnostikovány dané problémy i navrženy strategické cíle spolu se strategickými opatřeními. Konkrétně cíl H.3. nese název "Vytvořit a rozšířit údaje a informace rozdělené podle pohlaví pro plánování a vyhodnocování. Jako opatření k tomu je v dokumentu uveden požadavek na národní, regionální a mezinárodní statistické služby a příslušné vládní úřady ve spolupráci s výzkumnými a dokumentačními organizacemi. V této souvislosti se po vládách požaduje, aby zajistily pravidelné vydávání statistické publikace s genderovými údaji (Stručná historie, 2007). Česká vláda, díky přijatým mezinárodním závazkům, věnuje otázkám rovných příležitostí a rovnoprávného postavení obou pohlaví větší pozornost než dříve, a to se projevilo především přijetím vládního programu Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen. Od roku 1998 se zabývala problematikou rovnosti mužů a žen Rada vlády pro lidská práva, konkrétně její Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen, jakožto poradní orgán vlády (Stručná historie, 2007). Ve stejném roce vzniklo na Ministerstvu práce a sociálních věcí oddělení pro rovnost mužů a žen, které má v oblasti politiky genderu koncepční a koordinační roli. Řídí se při tom programovým dokumentem vlády Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen. MPSV ČR pak navíc, prostřednictvím koordinačního oprávnění, vede ostatní ministerstva k tomu, aby v rámci své politiky systematicky, cíleně a efektivně přispívala k rozvoji rovných příležitostí mužů a žen. Hlavním cílem 19

je zvýšit obecnou informovanost o podstatě principu rovnosti mužů a žen, o stavu provádění národní i mezinárodní politiky této oblasti lidských práv, o zásadních politických a právních dokumentech a o aktérech působících v této oblasti (Postavení MPSV, 2007). Od 1.1.2002 pracuje na každém ministerstvu minimálně jeden pracovník, do jehož pracovní náplně patří problematika rovnosti mužů a žen v oblasti věcné působnosti resortu. Dalším významným krokem bylo v roce 2001 zřízení poradního orgánu vlády Rady vlády pro rovné příležitosti mužů a žen. 5 Od července 2002 pracuje Stálá komise Poslanecké sněmovny pro rodinu a rovné příležitosti (Stručná historie, 2007). 2.2. Historický vývoj zaměstnanosti žen Zaměstnanost žen ovlivňuje zásadním způsobem profesní systém, který tvoří osu sociální a třídní struktury dané společnosti. Změny ve struktuře profesí a povolání se potom zákonitě promítají do stratifikačního systému celé společnosti (Čermáková, 2000). Historické studie evropských společností dokládají, že v tradiční zemědělské usedlosti byly mužské a ženské práce rodově diferencovány. Na druhou stranu ale byly tyto práce vzájemně nepostradatelné a komplementární, takže nemohly být ani ty či ony podceňovány. (Možný, 2006). Zaměstnání, jako způsob produkce statků a obživy člověka a jeho rodiny, se vynořilo historicky poměrně nedávno. A jeho víceméně úplné ztotožnění s prací se stanovilo až nějaký čas po průmyslové revoluci. Toto ztotožnění ale zakrývá fakt, že podstatný díl práce se vykonává mimo zaměstnání a převážnou část této práce vykonávají ženy (Možný, 2006). Právě průmyslová revoluce měla velký dopad na rodinu a zejména na postavení žen v ní. Revoluce přinesla oddělení bydliště a pracoviště, hlavní zaměstnání člověka se 5 Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů (dále jen "Rada") je stálým poradním orgánem vlády v oblasti vytváření rovných příležitostí pro ženy a muže. Rada byla zřízena usnesením vlády ČR č. 1033 ze dne 10. října 2001. Rada připravuje návrhy směřující k prosazování a dosažení rovných příležitostí pro ženy a muže. Rada zejména: 1. projednává a doporučuje vládě základní koncepční směry postupu vlády při prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže, 2. koordinuje základní směry resortních koncepcí v oblasti rovných příležitostí pro ženy a muže, 3. stanovuje okruh priorit pro projekty resortů na podporu realizace rovných příležitostí pro ženy a muže, 4. identifikuje ve společnosti aktuální problémy v rovných příležitostech pro ženy a muže, 5. hodnotí efektivitu naplňování principu rovnosti žen a mužů (Rada vlády, 2007). 20