ZÁKLADNÍ A MATEŘSKÁ ŠKOLA STŘÍTEŽ NAD LUDINOU, příspěvková organizace Čárky před spojkou a Autor: Mgr. Jiří Zapletal Vytvořeno: květen 2012 Název: VY_32_INOVACE_3/3_ČJ Anotace: Prezentace je určena k ujasnění učiva o psaní čárky před spojkou a, především o tom, že mnohdy může čárka podstatně změnit význam souvětí. Ročník: 8. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Přílohy: Zdroj materiálů
1) Je nutno znát významové poměry: Jakub šel do lesa a nasbíral dřevo. - slučovací Jakub šel do lesa, ale dřevo nepřinesl. - odporovací Jakub šel do lesa, ba dokonce přinesl dřevo. - stupňovací Buď Jakub půjde do lesa, nebo dřevo nepřinese. - vylučovací Jakub přinesl dřevo, neboť šel do lesa. - příčinný (důvodový) Jakub šel do lesa, a proto přinesl dřevo. - důsledkový
2) významový poměr může být: a) mezi několikanásobnými větnými členy stejného druhu: např. červené, modré a bílé květiny (= několikanásobný přívlastek) červené, modré, ale i bílé květiny b) mezi větami hlavními např. Jakub si vzal kolo a jel se projíždět do lesa. c) mezi dvěma větami vedlejšími stejného druhu např. Jakub viděl, že veverka seskočila ze stromu a (že) sebrala ležící oříšek. (v takových případech se ve druhé větě většinou neopakuje stejná spojka)
3) čárka se nepíše před spojkami a, i, nebo, ani ve významu slučovacím Šli jsme ven a krásně svítilo sluníčko. Budeme jezdit na kole nebo budeme hrát fotbal.
4) čárka se píše před spojkou a, pokud to není poměr slučovací např. před a tak, a proto, a to nebo tam, kde by mohla být spojka ale, ba dokonce Martin byl ospalý, a přece nemohl usnout. (a = ale, poměr odporovací) Voda je čistá, a tak je tu plno pstruhů. (poměr důsledkový) Všichni se mě vyptávali, a já nic nepověděl. (a = ale, poměr odporovací) Chtěl být první, a proto utíkal napřed. (poměr důsledkový) 5) jsou možné i další kombinace, například po vsuvce atd.
Doplň čárky a zdůvodni (nejen před a): Nejdřív bychom se zabydleli na nějakém parníku s bazénem a saunou no prostě jak má vypadat plně vybavený parník a vypluli bychom na plavbu kolem Země. Navštívili bychom Titanic udělali si pár snímků a spokojeně se dívali jak v něm plavou ryby a jak se za tu dobu změnil. Ve vzduchu bych si chtěl vyzkoušet co to letadlo umí to by znamenalo nějaké přemety. No myslím že vzduchu bylo dost a že slétneme dolů na zem. Moje chatka je velmi skromná. Mám v ní jen postel vycpanou banánovými listy a v pravém rohu stojí malý stolek.
Ten je velmi vychytralý a když se ho snažíme chytit vždy uteče se svým stádem do pralesa tam je totiž v bezpečí. Pilot mi vzkázal abych se rychle připoutal. Podíval jsem se z okna ale pod námi byly jen samé stromy a nikde místo kde bychom mohli přistát. Najednou stroj opět poskočil a začali jsme klesat což nebylo příjemné a jak to bývá zřítili jsme se. Já jsem se vyprostil z letadla jako zázrakem ven. Když brzy ráno vstanu a vyjdu z domu přivítá mě malý jeskynní tygřík tím že na mě skočí a začne mě olizovat a až se potom proberu zajdu do stájí.
U Hranic bydleli tři kluci Libor Martin a Roman. Jednou se domluvili že by si mohli udělat výlet na nějakou horu zvláště je lákal Dračí zub. Tak přemluvili rodiče aby je pustili a vydali se na cestu. Když přišli do srubu uprostřed lesů vybalili si věci a už se těšili na svou výpravu. Roman se samozřejmě trochu vytahoval ale už po chvíli stoupání nemohl a vzdychal jako kůň a tak Martin navrhl že si odpočinou. Na jednom z pařezů chytil Libor ještěrku vyhřívající se na sluníčku a chvíli si s ní hrál.
Když vyšli z lesa a dál už vedla jen kamenitá stezka Libor se zastavil aby si naplnil láhev s vodou z malé studánky. Libor který měl baterku tam vlezl první a po chvíli volal že v jeskyni jsou nějaké malby a v jednom rohu zůstalo vyhaslé ohniště a u něj našel malou dřevěnou truhlu. Večer si v chatě představovali co všechno mohlo být ve ztraceném pokladu ale Roman brzy tvrdě usnul a tak Martin popřál Liborovi ať se mu o pokladu něco hezkého zdá a usnul taky.
Rybář ho přitáhl blíž ke břehu a chtěl ho uchopit za hlavu aby ho mohl vytáhnout na břeh ale sumec sebou škubal a chtěl uprchnout ale to už rybář opět vzal do rukou prut a pokračoval v souboji. Když se mu opět podařilo sumce přitáhnout hned po něm skočil a táhl ho na trávu. Nejvíc mě baví jezdit na snowboardu. Jezdit jsem začal sice až letošní zimu ale už umím trochu zatáčet a celkem sjedu i kopec. Je to velká zábava.
Daří se mi hodně dobré držkopády. Několikrát se mi dokonce zaseklo vázání a málem jsem si i něco zlomil ale vždycky to dobře dopadlo. Pády k tomu prostě patří. Jezdíme na kopci u lesa a když někdo spadne tak se mu hrozně smějeme. Brzy si koupím svůj vlastní snowboard na kterém pak budu moct jezdit kdekoli a když ho zničím tak si našetřím na nový. Petr se rozhodl že bude chytat malé rybky zatímco já jsem se rozhodl že to zkusím na přívlač. Petr vytáhl spoustu malých rybek zatímco já ani ťuk. Po hodině chytání jich měl tolik že by to stačilo pro celou dědinu a já pořád nic.
Ale přece jsem se dočkal. Měl jsem pěkný záběr. Ještě štěstí že jsem měl povolenou brzdu. Brzda začala kničet a po pětiminutovém boji se ryba unavila. Konečně jsme ji vytáhli. Byla to pěkná štika. Ale na pekáči byla ještě pěknější. Jednou jsme viděli vlka který měl tlapku v pasti. Tak jsme udělali z proutí náhubek aby nikoho nepokousal a tu tlapku jsme mu z té pasti vytáhli zašili a ošetřili. Z vlka se stal náš domácí mazlíček a taky hlídač. Hrajeme s ním na honěnou a taky fotbal a náš vlk chytá balóny v bráně.
Zdroje: vlastní texty autora, odpovídají pojetí v učebnici: HOŠNOVÁ, Eva. Český jazyk 8 pro základní školy. 1. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2009, 167 s. ISBN 978-807-2354-252.