Důchodová reforma Seminární práce do SSV Autor : Marek Litzman Zadávající : PaedDr. Zdeněk Grmolec Gymnázium, Brno, Vídeňská 47 školní rok 2006/2007-1-
Obsah Obsah Obsah...2 Použité prameny...2 Úvod...3 Oddíl první...4 Aktuální důchodový systém...4 Pilíře...4 Problémy...4 Jak je v současné době řešen důchodový systém?...4 Demografie...7 Nutnost reformy...7 Důchodové systémy...7 Důchodové systémy ve světě....8 Švédsko...8 Polsko...9 Itálie...9 Slovensko...9 Domácí řešení...9 KDU-ČSL...9 US-DEU...10 ODS...10 ČSSD...10 KSČM...11 Strana zelených...11 Závěr...11-2-
Použité prameny www.finexpert.cz www.mesec.cz -3-
Úvod Důchodový systém je problém sám o sobě. Nikde ve světě neexistuje 100% stabilní důchodový systém, který by se dokázal vyrovnat se všemi výkyvy ať už v inflaci a jiných ekonomických jevech či v demografickém vývoji. Jsou však systémy stabilnější a méně stabilní. Bohužel u nás zatím funguje systém značně nestabilní, jehož deficit bude nabíhat geometrickou řadou. Na nutnosti jeho reformy se shoduje většina finančních analytiků a představitelů hlavních politických stran. Pojďme se na důchody podívat trochu do hloubky. Oddíl první Aktuální důchodový systém. Současný důchodový systém je dvoupilířový s dominantním postavením státního pilíře v systému PAYG. Tolik teorie. Pilíře Bylo by asi namístě vysvětlit pilíře důchodového systému. Ty jsou dle ekonomické terminologie tři. Prvním pilířem rozumíme státní podporu, u nás je jím právě systém PAYG. Druhý, u nás neexistující pilíř je povinné důchodové spoření a třetím pilířem je dobrovolné důchodové spoření. Problémy Problémem současného důchodového systému je právě ono rozdělení do pilířů, respektive to, že u nás tohle rozdělení téměř neexistuje. V současné době je naprostá většina důchodů vyplácena z prvního, státního pilíře a jen naprosté minimum lidí si spoří individuálně, ekonomicky řečeno využívá třetího pilíře. Druhý pilíř v současné legislativě vůbec neexistuje. Jak je v současné době řešen důchodový systém? Česká republika využívá ve svém systému režim PAYG (zkratka pay as you go), neboli PayAndGo. Je velmi závislý na výběru financí, neboť jeho smysl spočívá v tom, že peníze přerozděluje, to co vybere je téměř ihned použito na vyplácení důchodu, jinak, učeněji řečeno, jsou výdaje na důchody ihned pokrývány výběrem. -4-
Pro simulaci si vypůjčím několik diagramů z webu www.finexpert.cz (autor článku Jan Zapletal) Ilustrace 1: Důchodový systém, ideální situace, zdroj : www.finexpert.cz V ilustracích jsou pro zjednodušení odstraněny jiné odvody. Na prvním diagramu máme znázorněný současný důchodový systém. Každý platící občan odevzdá podle principu solidarity část svého výdělku pro účely zabezpečení seniorů s tím, že až on bude seniorem, budou jiní doplácet na něj. Tento systém nepřechovává žádné úspory, pouze přebytky a deficity systému jsou používány ke vzájemnému zarovnávání a tím pádem k jeho stabilizaci sebou samým bez nutnosti vstupu jiných zdrojů. Tento systém je dlouhodobě velmi dobře udržitelný, ovšem pouze za splnění několika předpokladů. Je třeba konstantního poměru mezi pracujícími lidmi a seniory. V současné době pracujeme s poměrem 2:1, což se jeví jako dobře udržitelná hodnota. Problémy se zvyšujícím se věkem průměrného dožití se dají snadno regulovat posouváním hranice odchodu o rok za každé dva roky zvýšení hranice průměrného dožití. Obrovskou výhodou PAYG systému je jeho velká odolnost proti hyperinflaci, tedy inflaci pohybující se řádech desítek až stovek procent, ke kterým může dojít v případě krize. To díky tomu že poměr mezi vydanou sumou pracujícími a přijatou sumou důchodci je konstantní. Systém skýtá i možnost řešení problému populačního výpadku prostým zvýšením odvodů na sociální výdaje, to však bude mít za následek plošné snížení úrovně reálných příjmů. Tuto eventualitu sleduje přiložený diagram označený jako Ilustrace 2. Pokud bychom však chtěli zachovat výši příjmů předdůchodové skupiny, museli bychom sáhnout k jinému opatření, například krácení důchodů, jak ukáže třetí diagram (Ilustrace 3). Ať již však budeme sledovat kteroukoliv cestu, při PAYG systému a při postupném zvyšování platu se vždy budou postupně rozevírat nůžky mezi předdůchodovými a důchodovými příjmy. Otázkou zůstávají jen konkrétní sumy, resp. procenta. V nastíněné situaci se PAYG stává neudržitelným. Obrovské sociální odvody na minimální příjmy obrovského množství důchodců by způsobily sociální bouře a na reformy by bylo už pozdě. Podívejme se nyní na to co způsobuje onu neudržitelnost, na demografické prognózy. -5-
Ilustrace 2: Důchodový systém, řešení populačního výpadku 1, zdroj: www.finexpert.cz Ilustrace 3: Důchodový systém, řešení populačního výpadku 2, zdroj: www.finexpert.cz -6-
Demografie V současné době se využívají pro predikce spojené s důchodovým systémem dvě hlavní studie. Jedna pochází od ČSÚ (Český statistický úřad) a druhá byla vytvořena na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Právě ta je využívána v této souvislosti častěji, neboť pracuje s časovým horizontem až do roku 2065, zatímco studie ČSÚ končí rokem 2050. V této době připadá jeden důchodce(65+ let) na čtyři lidi v pracovním, tedy výdělečně činném věku(20-64 let) (15% populace jsou důchodci, 64% výdělečný věk). Reálný počet lidí vydělávající na jednoho důchodce je však o poznání nižší, demografická struktura nezahrnuje to, že mnoho lidí odchází do předčasného důchodu před 65 rokem a část obyvatel pobírá nestarobní důchod, nehledě na to, že matky, které vychovaly jedno či více dětí mají věkovou hranici nižší. Na důchodce také nevydělávají nepracující studenti a především lidé vedení na úřadu práce. Takto nám vzniká poměrně široká skupina lidí zproštěných z povinnosti platit sociální pojištění a redukuje se nám skupina na důchodce přispívající. V roce 1995 platili jednoho důchodce dva pracující lidé. Za dané situace je systém stabilní a v současné době dokonce vykazuje slabé přebytky. Demografické studie však k dalšímu optimismu příliš nakloněny nejsou. Podle nich totiž v roce 2020 stoupne počet důchodců na 21% celkového obyvatelstva (to je o 7% více než nyní) a jejich poměrný i absolutní počet bude dál stoupat. Roku 2050 bude téměř třetina (30-31,5%) obyvatel ve věku přes 65 let a to vše při téměř nezměněném procentu ekonomicky neaktivní části obyvatelstva, tj 0-20 let, kde se současná hodnota 21% a předpovídaná 19% liší v podstatě jen v mezích statistické chyby. Po odečtení do systému nepřispívajících lidí zjistíme jediné každý si bude platit svého důchodce. Nutnost reformy Z uvedených údajů tedy plyne to, že pokud dnes připadají na jednoho důchodce 4 ekonomicky aktivní, za 40 let budou dva lidé živit jednoho důchodce. Teoreticky, protože opět nezapočítáváme nezaměstnané apod. viz výše. S touto situací se systém PAYG dokáže vyrovnat přesně dvojím možným způsobem, jak již bylo naznačeno v diagramech výše, buď budou dvojnásobné odvody do systému důchodů, či poloviční důchody. Je nutné systém změnit. Problémů se zde vyskytuje více, než by se na první pohled zdálo. Jedním za všechny je Evropská unie. Díky otevření trhu bude čím dál častějším jevem to, že člověk odejde na část svého produktivního věku do jiné země a na důchod se opět vrátí zpět do vlasti. Proto musejí být důchodové systémy navzájem kompatibilní a propustné. Podívejme se jak si s problémem důchodů poradili v zahraničí. Důchodové systémy Ve světě je používáno několik systémů. Popišme se nejdůležitější z nich. Milníkem v důchodových systémech je rok 1981. V tomto roce byl v Chile zaveden nový systém plně využívající kapitálového spoření. Systém byl založen na soukromých vkladech kapitálu do soukromých důchodových fondů. Stát se tímto zbavuje odpovědnosti za případný bankrot fondů, -7-
samotné vklady jsou však mnohem lépe zhodnoceny. Systém povinného soukromého kapitálového spoření na důchod se ujal pod zkratkou FDC. U nás, podobně jako ve většině Evropy, v současné době využíváme služeb systémy PAYG, tedy průběžně financovaného modelu, s přívlastkem DB defined benefit, tedy systému průběžného financování s dávkově definovanými dávkami. Vysvětlení tohoto pojmu je poměrně snadné, jde o to, že prvně jsou stanoveny dávky které je třeba vyplatit a podle těch se stanovují odvody na pojistné. Opačným způsobem se tvoří příspěvkově definovaný (DC defined contribution) systém, kde jsou jako první sečteny výnosy, které jsou až v druhé fázi přerozděleny. Mezistupněm, či chcete-li nárazníkem systémů FDC a DB je NDC, notional DC vyvinutý v 90 letech. U nás se vžilo pojmenování systém individuálních fiktivních účtů či Švédský systém, což je nepřesné, neboť Švédsko nebylo první zemí s tímto systémem. Lidé odvádějí dávky stejně, jako v systému PAYG, ve chvíli odchodu do důchodu je naspořená (tj. odvedená) částka zjištěna a rozpočítána na zbývající měsíce průměrného dožití konkrétní osoby. Jednotlivé splátky z účtu však nejsou hrazeny ze žádného účtu, ale jsou průběžně financovány ekonomicky aktivní skupinou. Zatímco FDC je reálnou investicí s reálnou možností zhodnocení v soukromém sektoru a s reálnými riziky, NDC je pouze fiktivní investicí bez možnosti reálného výnosu (tedy s výnosem rovnajícím se inflaci či zvyšování průměrného platu, dle nastavení systému). Chybí zde však rizika kapitálového trhu. U obou systémů je samozřejmě i riziko klesání hodnoty investic, to v případě vyšší inflace než úrokových sazeb, u systému FDC a v případě deflačního stavu či klesání nominálních hodnot platů u NDC. Obecně lze říct, že přírůstek hodnoty v jednom systému je kompenzován sníženým zhodnocováním v systému druhém, proto jsou většinou nasazovány smíšené, vícepilířové systémy. Důchodové systémy ve světě. Podívejme se jak problémy důchodů řešili v jiných zemích. Švédsko Ve Švédsku se používá kombinovaný systém. NDC je státním pilířem a je zhodnocován průměrnou mzdou, zatímco v FDC se střetávají státní i soukromé fondy. Velmi zajímavý je způsob, jakým fondy pracují s vloženým kapitálem, ten je totiž sice reálně připsán na účet, chybí však konkrétní investor, neboť všechny transakce zprostředkovává stát. Jde o ochranu před trhem samotným, konkrétně před nákladným marketingem jednotlivých společností určeným na přetahování přispívatele. Plný důchodový věk je 65 let, minimální věk je 61 let. Důchod může být vyplácen až do výše 70% předdůchodových příjmů. Opt-outem rozumíme možnost částečného vystoupení ze systému PAYG a své peníze zhodnocovat ve fondech FDC- -8-
Polsko Situace v předreformním polském důchodovém systému byla ještě kritičtější než u nás. Výdaje na důchody činily 13% HDP (u nás kolem 8%). Reformou byl nevyhovující PAYG DB systém nahrazen trojpilířovým systémem. Prvním, státním pilířem je NDC, systém individuálních účtů, druhým pilířem povinná číst FDC a třetím nepovinná část FDC, u nás známá jako penzijní připojištění. Zaručena je minimální penze a bylo povzbuzeno hospodářství snížením sociálních odvodů o necelých devět procentních bodů na 36,6% Itálie Zde byly reformní kroky prováděny v 90. letech. Snahou v zemi, která byla pověstná svými mladými důchodci, tedy velmi nízkým věkem pro ukončení ekonomické aktivity, bylo zvýšit věk odchodu do důchodu. Vše dopadlo tak, že v dnešní době je zaveden systém NDC, avšak jen pro zaměstnance, ne pro osoby samostatně výdělečně činné, fiktivní účet je veden zaměstnavatelem, nikoliv státem. Zhodnocení probíhá pomocí růstu HDP a inflace. Je zde také druhý pilíř ve formě FDC. Systém je koncipován pro napomáhání zaměstnanosti. Slovensko Pro představu představím ještě reformu na Slovensku tak, jak ji zavedl kabinet premiéra Dzurindy. Je založen taktéž na třech pilířích opt-out systému, prvním pilířem je dosud jediný Sociální pojišťovna, kam zaměstnavatel odvádí 18% mzdy. Druhý pilíř jsou fondy. Je na výběr z několika možností dle míry rizikovosti. Třetí pilíř je dobrovolný. Domácí řešení Podívejme se na systémy, které navrhují jednotlivé politické strany. KDU-ČSL Lidovci nabízejí poměrně konzervativní model opt-out systému. Navrhují hranici pro odvody 28%, přičemž 8% by mohlo být vyvázáno a zhodnoceno ve fondech. V případě že by se jedinec pro vyvázání nerozhodl, peníze by mu byly zasílány na účet PAYG jako nyní. Důležitou poznámkou je to, že rozhodnutí vyvázat se ze systému by bylo konečné a nedalo se vrátit. Důchodový věk by byl stanoven na 65 let a byla by snaha o zvýhodnění žen s dětmi. Systém by vykazoval deficit přibližně 1% HDP, které však bude kryto soukromým pilířem FDC. Do mínusu se systém dostane kolem roku 2080. Ve snaze udržet celý systém soběstačný navrhují lidovci 2% z hrubé mzdy navíc jako odvod sloužící k transformaci systému. Hrubý náhradový poměr, tedy úroveň penze proti hrubé mzdě, by se měl pohybovat kolem 30% -9-
US-DEU V době svého fungování v Parlamentu stihla US-DEU představit vlastní představu důchodové reformy. Jejich návrh je spíše stabilizací současného systému, než reforma. Počítá se s částečným opt-outem. Celkový odvod by činil 28% hrubého příjmu, z toho 20% by putovalo na starobní důchody a zbývajících 8% na ostatní důchody. Opt-out spočívá v možnosti vystoupit z procesu třemi procenty hrubého příjmu a spořit je ve fondech s tím, že na 3% státního příjmu musí investor dodat dalších 6%. Odvod na důchod se tedy zvýší na 34%. Důležitým momentem je možnost návratu do PAYG, to například v případě méně příznivé finanční situace. Systém tedy nutí lidi přemýšlet nad tím, mají-li 6% na důchod či nemají. Celý systém by měl být celkově přebytkový, jen mezi roky 2010-2035 by měl vykázat ztrátu asi 12% HDP, což by bez problému pokryla aktiva z fondů. Od roku 2035 by se měl systém stát trvale přebytkovým, roku 2100 by kumulovaný přebytek dosáhl úrovně 60% HDP Hrubý náhradový poměr by se měl pochybovat v rozpětí 25-50% podle rozsahu využívání opt-outu ODS Reforma občanských demokratů je zdaleka nejradikálnější. Důchody budou rovné, ve výši 20% příjmu. Odvody klesnou na 20,5% (12,5% starobní, 8% ostatní důchody), věk pro odchod do penze se zvýší na 65 let pro obě pohlaví a bude flexibilně přizpůsobován podle průměrného věku dožití. Při současném vývoji by to v roce 2100 znamenalo důchodový věk 71 let. Tato reforma nechává lidem mnohem větší manévrovací prostor a ponechává vše na jejich osobní odpovědnosti. Rovný důchod lze brát jen jako pojistku a minimální zajištění. Důchodový systém by se měl ihned po zavedení reformy propadnout do mírného deficitu kolem 0,5%HDP, který se bude zvětšovat až roku 2030 dosáhne 1% HDP. Od tohoto roku se bude stabilizovat a roku 2065 bude rozpočet vyrovnaný. ČSSD Sociální demokraté navrhují pravděpodobně nejsnažší variantu, přechod na systém individuálních účtů NDC. Čím více tedy člověk odvede, tím vyšší bude jeho penze. Minimální důchod bude garantován na základě životního minima a to ve výši 1,2 ŽM, resp. od roku 2040 1,1 ŽM. Životní minimum je zvyšováno na základě inflace a zvyšování průměrných mezd. Odvod z hrubé mzdy by byl 28%, z toho 7% na nestarobní důchody a 21% do individuálních účtů. Reálně by bylo na účty připisováno 18%, zbylé 3 procentní body by byly použity jako nárazník k dorovnávání. Od roku 2010 by se měl příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (1,6% hrubé mzdy) přesměrovat na důchody. Návrh sociálních demokratů je postaven na přebytcích. Roku 2100 by se měl systém dostat na kumulovaný přebytek 140% HDP, otázkou je co s ním sociální demokraté hodlají provést. Čistý náhradový poměr bude kolísat až dosáhne roku 2075 úrovně 25%. Poměrně velkými odvody snižuje ČSSD možnost soukromých investic, což jde dozajista na vrub přizpůsobení se voličům, kteří by sami pravděpodobně nespořili. -10-
KSČM Komunisté se stavějí proti reformě a snaží se důsledně hledat všechny skryté zdroje tak, aby za žádnou cenu nebyl ohrožen současný náhradový poměr ve výši 42 %. Jak by také ne, když právě důchodci tvoří značnou část voličské základny. Oproti současným 8 % HDP by výdaje činily až 12% HDP (všimněte si, že krizová hodnota v Polsku byla o jediný procentní bod vyšší). Do systému chtějí přivádět další peníze a to z příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ze zvýšení příspěvku osob samostatně výdělečně činných a zavedením státního příspěvku do systému. Napomoci by mělo i snížení nezaměstnanosti na 4 procentní body. Efekt tohoto povzbuzení se však podle analytiků vyčerpá ve 40. letech 21.století a byl by nadále ztrátový. S deficitem 2,5 % HDP by se sice vešel do maastrichtských kritérií, kumulovaný deficit na konci století by však dosahoval hrozivých 130 % HDP, ještě hrozivější by však byly úroky. Pokud by se měl zachovat rozpočet vyrovnaný, bylo by třeba přivést do systému více zdrojů v podobě vyšších odvodů, které by tak vzrostly na 37 %. Strana zelených Nejmladší parlamentní strana navrhuje klasický třípilířový systém s možností vyvázání až 3 % z celkového základu a jejich přesměrování na druhý pilíř. Přesměrování je podmíněno dodáním stejné sumy z vlastních zdrojů. První pilíř, státní složka, by měl být vypočítáván z pevného základu a k tomu navíc částka odvozená z doby pojištění, očekávané doby dožití a vložené sumy. Odvodová sazba by měla činit 28 %, náhradový poměr klesne na 30 %. Závěr Důchodová reforma je nevyhnutelná. Existuje mnoho cest k její realizaci. Chyba je zahálet. Většina stran navrhuje poměrně životaschopný systém, ovšem konečná podoba důchodového systému bude záviset na dohodě napříč politickým spektrem a ta bude obtížná. -11-