4. Veřejná politika jako proces Témata: a) Veřejná politika jako komplexní děj b) Výběr strukturálních modelů veřejných politik c) Veřejná politika jako proces Prameny: Fiala, P. - Schubert, K..: Moderní analýza politiky. Uvedení do teorií a metod policy analysis. Praha, Barrister & Principal 2000. Ochrana, Fr. (ed.): Strategické řízení ve veřejné správě a přístupy k tvorbě politiky. Praha, Matfyzpress 2010. Frič. P. Potůček, M.: Model vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu. Sociologický časopis, 2004, č. 3. Potůček, M. a kol.: Veřejná politika. Praha, Sociologické nakladatelství 2005. Veselý, A. Nekola, M. (eds.): Analýza a tvorba veřejných politik. Praha, Sociologické nakladatelství 2007.
a) Veřejná politika jako komplexní děj Otázka: Co se ve veřejném prostoru děje, co, kdo a jak do tohoto dění vstupuje, s jakými záměry a s jakými výsledky? Veřejnou politiku můžeme pojímat jako proces záměrného působení na společenské prostředí. Problémem je, že na toto prostředí působí různí aktéři s různými cíli, že výzkumníkova i \ jejich úroveň poznání tohoto prostředí je nedostatečná a že míra ovlivnitelnosti společenských jevů se velmi různí. Teorie veřejné politiky vytvořila mnoho modelů, které se snaží vystihnout různé stránky tohoto společenského pohybu ve strukturálních souvislostech. Neexistuje jeden vševysvětlující a všezahrnující model, jednotlivé modely se v lepším případě doplňují, v horším si mohou i protiřečit. Je věcí badatele, jeho zkušenosti a míry jeho porozumění zkoumaným procesům, jaké modely zvolí pro řešení dané poznávací úlohy.
b) Výběr strukturálních modelů veřejných politik Otázka: Jaké jsou hlavní prvky záměrného působení na společenské prostředí a vztahy mezi nimi? Model racionálního rozhodování (společnost řízená rozumem Yehezkel Dror) Inkrementální model (společnost interagujících aktérů s omezenou racionalitou Charles Lindblom)
c) Výběr strukturálních modelů veřejných politik Otázka: Jaké jsou hlavní prvky záměrného působení na společenské prostředí a vztahy mezi nimi? Model prostředí politický systém veřejné politiky
c) Veřejná politika jako proces Otázka: Jaká je dynamika záměrného působení na společenské prostředí? A. Veřejná politika jako politický cyklus B. Veřejná politika jako interakce aktérů, generujících agendy v arénách (model A-A-A) C. Veřejná politika utvářená polem sítí
d) A Veřejná politika jako proces A1. Jednoduchý model politického cyklu
d) A Veřejná politika jako proces A2. Optimální model (Yehezkel Dror):
d) A Veřejná politika jako proces A3. Cyklus tvorby strategií ve veřejné politice
d) B Veřejná politika jako proces B. Veřejná politika jako interakce aktérů, generujících agendy v arénách (model A-A-A) Aktéři: všechny subjekty schopné samostatně zasahovat do průběhu veřejné politiky nebo ji alespoň ovlivňovat: vláda, parlament, prezident, kraje, obce, soudy, podniky, neziskové organizace, politické strany, církve, mafie, média, instituce poskytující služby Agendy: formulované, řešené, případně odkládané sociální (veřejné) problémy. Jsou neustále utvářeny, modifikovány a doplňovány nejrůznějšími specifičtějšími tématy (issues). Arény: prostor, v němž jednotliví aktéři tvorby veřejné politiky vstupují mezi sebou do kooperačních/konsensuálních nebo konkurenčních/konfliktních vztahů. Typologie arén: Distributivní, redistributivní, regulativní, konstitutivní, samoregulativní, persuasivní Politické strany, legislativa, exekutiva, veřejnost, byrokracie, zájmové skupiny, média
d) C Veřejná politika jako proces C. Veřejná politika utvářená polem sítí Politické sítě tvorby a realizace veřejných politik (policy networks) představují prostor, v němž probíhají interakce mezi volně spjatými skupinami aktérů. Tento prostor lze chápat také jako pravidla, vymezující/omezující rozhodovací prostor a činnosti účastnících se aktérů. Postavení aktérů v mocenské hierarchii nemusí být rozhodující. Kritéria usnadňující vymezení politických sítí: úroveň institucionalizace; rozsah uspořádání (sektorové/průřezové veřejné politiky); míra otevřenosti přístupu do sítě zvenčí. Míra stability politických sítí: od ad hoc struktur krystalizujících kolem určitého problému (issue networks), nepříliš určitých, měnících se a se snadným vstupem, až ke stabilním sítím zahrnujícím shluky aktérů, kteří vykonávají rutinní rozhodnutí v konkrétní oblasti veřejné politiky (typicky legislativce, exekutivní aparát a zástupce zájmově interesovaných skupin).