SNĚZ TU ŽÁBU / MANGE TA GRENOUILLE Festival francouzského divadla / du théâtre français 25-28 / 5 / 2017 Studio ALTA 3. ročník / 3e édition
CENA GRENOUILLE [2016] LE PRIX GRENOUILLE Cena Grenouille byla založena při festivalu Sněz tu žábu jako ocenění pro výrazné české inscenace frankofonních předloh. Poprvé byla udělena v loňském roce, tedy za rok 2015. Porota tehdy ocenila inscenaci hry Rogera Vitraka Viktor aneb Dítka u moci (Victor ou Les Enfants au pouvoir) pražského Divadla v Dlouhé v režii Jana Mikuláška. Michal Zahálka coby tajemník poroty vede mimo jiné evidenci inscenací frankofonních předloh na českých, moravských a slezských profesionálních scénách. A z ní vyplývá několik statistických poznatků. V tomto roce bylo v českých, moravských a slezských profesionálních divadlech uvedeno celkem 28 inscenací frankofonních divadelních her či předloh, což je o dvě méně než v roce předcházejícím. Pět z nich tvořily inscenace Molièra, přičemž po předcházejícím roce tří Škol pro ženy patřil loňský rok třem uvedením Dona Juana, pokaždé ve výrazné režijní úpravě, ať už Rastislava Balleka v Národním divadle Brno, Michala Langa v Divadle pod Palmovkou, nebo Martina Čičváka v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Poprvé po pěti letech se opět dostal ke slovu Bernard-Marie Koltès, jehož Boj černocha se psy uvedlo ústecké Činoherní studio v režii Michala Skočovského. Jednu čtrnáctinu všech inscenací, tedy dvě, tvoří inscenace komedií Marka Camolettiho v Divadle Radka Brzobohatého. Dvakrát se na jevišti ocitlo také dílo Borise Viana. Jednou jeho hra Budovatelé říše v ostravské Aréně v režii Vojtěcha Štěpánka, jednou dramatizace jeho Pěny dní v režii tandemu SKUTR v královéhradeckém Klicperově divadle. A právě tato poslední jmenovaná inscenace letos Cenu Grenouille obdržela. Porotu letos tvořili členové dramaturgické rady festivalu. Stejně jako v roce předchozím se zdaleka nejvíc frankofonních premiér (konkrétně 8, tj. cca 29%) odehrálo v měsíci březnu. Zda jde o pozitivní vliv festivalu Sněz tu žábu, který se v obou letech v březnu konal, prokáže až statistika za letošní květen. ******* Le prix Grenouille a été créé à l occasion du festival Mange ta grenouille pour distinguer une mise en scène tchèque remarquable d une pièce francophone. Ce prix a été décerné pour la première fois l année dernière pour récompenser une mise en scène de 2015. Le jury a récompensé la mise en scène par Jan Mikulášek au théâtre v Dlouhé (Prague) de la pièce Victor ou Les Enfants au pouvoir de Roger Vitrac. Michal Zahálka, le secrétaire du jury, dispose par ailleurs de la liste exhaustive des mises en scène tchèques, moraves et silésiennes de pièces francophones sur des scènes professionnelles. Voici quelques données statistiques. En 2016, 28 pièces francophones au total ont été montées sur des scènes professionnelles tchèques, moraves et silésiennes, ce qui fait deux de moins par rapport à l année précédente. Parmi elles, cinq mises en scènes ont été consacrées à Molière, dont trois à Don Juan (l année précédente, le même chiffre concernait l École des femmes), conçues à chaque fois dans un style très prononcé par Rastislav Ballek au Théâtre national de Brno, par Michal Lang au théâtre Pod Palmovkou et par Martin Čvičák au théâtre J. K. Tyl de Pilsen. Par ailleurs, Bernard-Marie Koltès a refait son apparition, après une pause de cinq ans, avec une mise en scène de sa pièce Combat de Nègre et de Chiens par Michal Skočovský au Činoherní studio d Ústí nad Labem. On compte également deux mises en scène de comédies de Marc Camoletti au théâtre de Radek Brzobohatý ainsi que deux mises en scène de pièces de Boris Vian : Les Bâtisseurs d Empire par Vojtěch Štěpánek à l Arena d Ostrava et L Écume des jours, montée par le tandem SKUTR au théâtre Klicpera de Hradec Králové. Et c est justement cette dernière mise en scène qui a reçu le Prix Grenouille 2016. Pour l année 2016, le jury était formé de membres du comité d organisation du festival. Cette année, tout comme l année dernière, c est au mois de mars qu on a présenté le plus grand nombre de premières de pièces francophones (8 au total, soit 29 %). Pour savoir si c est dû au festival Mange ta grenouille, qui a justement eu lieu en mars ces deux années, il faudra attendre les statistiques de mai 2017. podle poznámek Michala Zahálky, ANEŽKA BEDNÁŘOVÁ texte rédigé par Anežka Bednářová, en se basant sur les notes de Michal Zahálka traduction : SÁRA TÖRÖKOVÁ et KAROLÍNA KOUKOLOVÁ
/MŮJ BRATR, MÁ PRINCEZNA/ OBRÁCENÝ SVĚT - SVĚT NARUBY Předposlední skica posledního večera v podání Malého divadla z Českých Budějovic byla oceněna, pokud se nemýlím, nejdelším (vedle Projektu Nuda) potleskem. A právem. V prvé řadě je to zásluha citlivého, poetického a na (i)maginaci pestrého textu Catherine Zambon. Můj bratr, má princezna je příběhem pětiletého Alayna a jeho starší sestry Niny, určený primárně mladému publiku. Domnívám se však, že je stejně tak silný a dojemný pro publikum starší, obzvláště pak rodiče. Alayn má rád kytky a ptáčky. A do toho chce být vílou. Nininy vílí šaty a kouzelná hůlka jsou základními atributy jeho touhy. Matka je z toho bezradná, chce ho vzít k doktorovi, protože je přece nemocný. Otci je to tak trochu jedno. Na povrch vyplouvá hlavně závažné téma trans-genderu, které umocňuje věk postav. Pětiletý Alayn je divný, je to debžot a mentál. Jen proto, že je nebo chce být jiný. Tahle divnost je odměňována šikanou (slovní i fyzickou) nejen jeho, ale především jeho třináctileté sestry. Situace eskaluje v Ninin útěk z domova. Jestli se Nina nevrátí, tak umřu, říká Alayn své matce. A z nebe padá déšť petúnií, píše se ve scénické poznámce. Závěr hry je posmutněle a přemýšlivě smířlivý, kdy ve svém epilogu demonstrují muži ve škole, kam přijdou v ženských šatech. Kromě odvážného tématu pro dětského recipienta se v textu ukrývá mnohem víc. Jen to odhalit ať už dětskýma nebo dospělýma očima. Dále je to pak zásluhou režie Petra Haška a značně přesvědčivým hereckým výkonům. Alayna navíc hraje malý chlapec Jáchym Borovička. Scénická skica pracovala s bytostní divadelností, povyšovala významy textu, stejně jako on probouzela představivost a otázky pro děti i dospělé proměňovala v různorodé myšlenky či osobní úvahy. Malý domek na kolečkách, na zadní straně s propustným zrcadlem, které sloužilo jednak jako zrcadlo, jindy jako okno kamsi, poodhalovalo dění uvnitř, psala se na něj básnička. Celý domek znázorňuje Alaynův vlastní, dětský (i)maginativní svět, který prostupuje a narušuje svět méně chápavý hluboce kritický svět dospělých (potažmo starších). Nevinný světopokojíček, v němž neexistuje divnost a jinakost, světopokojíček, v němž je cokoliv možné. Kromě absolutní účelnosti kulisy, ve druhém plánu naznačující i jiné prostory, právě zde vzniká veškerý význam. Z bezpečného prostoru, který je jen Alaynův, ve kterém může být sám sebou, vyvěrá veškeré ohledávání dětské identity, hledání sebe sama vzniká a zároveň tu zaniká onen svět naruby, svět obrácený. Režijně dramaturgické pojetí přidává též několik významotvorných detailů. Každá z postav má visačku, na níž je napsáno, v jakém vztahu jsou jednotlivé postavy. Matka, otec, syn, dcera a kamarád. Kamarádova visačka je později přelepena jedním z Nininých lepíků a vzhledem k situaci se z něj stává NErád, což odkazuje k jeho činům, kterých později lituje. Na emoce bohatou atmosféru výpovědí významně podporuje hudební složka Maarja Nuut (ÕDANGULE). Pokud odletíš do nebe, stanu se oblakem a zachráním tě. Pokud se propadneš do země, stanu se králíkem, vyhrabu do ní díru a zachráním tě. Pokud spadneš do vody, stanu se leknínem a zachráním tě. Ale do pekelného ohně pro tebe půjdu já sama. LUKÁŠ KŘÍŽEK Kateřina Zaujala mě scénografie, jednoduchá kostka, která se otáčela, a zrcadlo, které chvílema propouštělo, jindy naopak fungovalo jako zrcadlo a tím uzavíralo, ale zároveň i otevíralo mnohé možnosti nahlížení. Eliška Hra sedí do současné situace a myslím, že může dobře fungovat na jevišti. Je skvělé, že takový tvar textu pochopí třeba desetileté dítě, i když nejde o běžné téma. Jakub Nevím, jak moc je to pro mladé publikum. Možná je to tou formou scénického čtení, a kdyby to bylo nazkoušené jako inscenace, tak by to bylo přehlednější. Jinak super. CATHERINE ZAMBON MŮJ BRATR, MÁ PRINCEZNA PŘEKLAD / DRAMATURGIE Natálie Preslová REŽIE Petr Hašek HRAJÍ T. Jelínková, L. Valenová, F. Hnilička, A. Surma a Jáchym Borovička (Malé divadlo, České Budějovice) Pětiletý Alayn nemá rád fotbal, zato se rád obléká do kostýmu víly, který patří jeho starší sestře. Ostatní kluci ho nemají rádi, protože se chová jako holka. A jeho sestra Nina se i pro něho pokouší zjistit, jaké vůbec mají holky místo na světě. Hra určená dětem od pěti let, která ve Francii způsobila značný rozruch, otevírá složitá témata, o kterých se u nás moc nemluví, natož s dětmi. Zároveň si ale počíná citlivě a s lehkostí a staví především na dětské imaginaci, která dospělým tak často chybí. PŘEKL Drahý potenciální diváku Projektu Nuda, to, že se na tebe obracíme, neznamená, že tě chceme přesvědčit, abys přišel na naše představení, protože nic z toho, co můžeme napsat, nemá šanci v tobě probudit sebemenší zájem. Tento odstavec píšeme proto, že víme, jaký je tvůj ži-
/MON FRÈRE, MA PRINCESSE/ LE MONDE À L ENVERS L avant-dernière lecture-spectacle, présentée par la troupe du théâtre Malé divadlo de České Budějovice, a suscité, si je ne me trompe pas, des applaudissements nourris, d une durée à peine plus courte que ceux qui ont récompensé les acteurs du Projet Ennui, les plus longs de tout le festival. Avec raison. Le mérite en revient tout d abord à la pièce de Catherine Zambon, un texte sensible, poétique et plein d imagination. Mon frère, ma princesse raconte l histoire d un garçon de cinq ans, Alayn, et de sa sœur Nina. C est un texte avant tout destiné au jeune public, mais je pense que par sa force et par les émotions qu il produit, il a un message à faire passer aux adultes, et notamment aux parents. Alayn aime les fleurs et les oiseaux. Et, de plus, il souhaite devenir une fée. Les principaux objets de son désir sont les robes de fée de Nina et sa baguette magique. Sa mère désespère et veut l amener chez le médecin car elle pense qu il est malade. Le père s en fiche un peu. Le problème du transgénérisme ressort ici avec une ampleur d autant plus grande que les personnages sont jeunes. Le petit Alayn est bizarre, c est un idiot, un débile mental. Juste parce qu il est ou il veut être différent. Cette étrangeté est «récompensée» par la violence (verbale et physique) dont lui et surtout sa sœur sont les victimes. La situation empire et se termine par la fuite de Nina de la maison. «Si Nina ne revient pas, je vais mourir.» dit Alayn à sa mère. Et dans la didascalie, il est écrit : il pleut des pétunias. La conclusion est à la fois triste, méditative et apaisée. Dans l épilogue, des hommes «manifestent» à l école, habillés en robes de femmes. Le texte traite d un sujet audacieux pour les plus jeunes spectateurs. Mais il est bien plus riche qu il n y paraît : il suffit de chercher un peu, que ce soit avec des yeux d enfant ou d adulte. Une autre raison pour laquelle cette représentation a été une réussite est la mise en scène, confiée à Petr Hašek, et la performance convaincante des acteurs. Le personnage d Alayn était incarné par un petit garçon Jáchym Borovička. Cette lecture-spectacle travaillait avec l essence de l art théâtral ; elle donnait une importance supérieure à la portée du texte et stimulait l imagination. Les questions posées aux enfants et aux adultes étaient portées par des formulations d opinion et des réflexions personnelles. Au milieu de la scène, il y avait une petite maisonnette sur roulettes, dont le mur de derrière était fait d un miroir transparent. Ce mur servait tantôt de vrai miroir, tantôt de fenêtre donnant quelque part. Il permettait de découvrir ce qui se passait à l intérieur et servait aussi de support pour l écriture d un poème. Cette maisonnette représentait le monde (i)maginaire d Alayn, un monde qui s entremêle avec celui, moins compréhensif et profondément critique, des adultes et des grands en général, et qui le perturbe. Cette chambre-monde innocente permet l existence de la différence et de l étrangeté, dans cette chambre-monde tout est possible. Ce décor est porteur de sens, aussi bien que l espace en arrière-plan. C est là que se joue le sens du spectacle. Le refuge d Alyan est un espace où il peut être lui-même, où il peut examiner son identité enfantine, où il peut partir à la recherche de lui-même. Et c est alors qu apparaît le monde à l envers. Chaque acteur porte un badge avec son rôle pour que les liens entre les personnages soient explicites. Mère, père, fils, fille et ami. Le badge de l ami «bien-aimé» est plus tard remplacé par un post-it de Nina, et, dans le feu de l action, devient celui du «non-aimé», ce qui renvoie à des actes qu il regrette plus tard. L ambiance, riche en émotions, est renforcée par la musique du spectacle Maarja Nuut (ÕDANGULE). «Si tu montes au ciel Je me ferai nuage et je te sauverai, Si tu disparais sous terre Je me ferai lapin, je creuserai un trou et je te sauverai Si tu tombes à l eau, Je me ferai nénuphar et je te sauverai. Mais dans le feu de l enfer, c est en moi-même que j irai.» traduction : KAROLÍNA KOUKOLOVÁ CATHERINE ZAMBON MON FRÈRE, MA PRINCESSE TRADUCTION / DRAMATURGIE Natálie Preslová MISE EN SCÈNE Petr Hašek AVEC T. Jelínková, L. Valenová, F. Hnilička, A. Surma et Jáchym Borovička (Malé divadlo, České Budějovice) Alayn est un petit garçon. Pourtant il préférerait être une princesse ou une fée, avoir des cheveux longs et des vêtements roses. Sa mère s inquiète, son père ne voit rien. À l école, on se moque de lui, on l insulte, on le frappe. Il essaie de s échapper en faisant de la magie, mais ça ne marche pas toujours. Seule sa soeur Nina est consciente de son chagrin. Elle est décidée à le défendre envers et contre tous. Jusqu où ira-t-elle pour protéger son Eliška La pièce reflète parfaitement la situation actuelle, et je pense qu elle fonctionne à merveille sur scène. Il est formidable qu un tel texte soit facilement compréhensible pour les enfants de dix ans alors qu il ne s agit pas d un thème ordinaire. Jakub Je ne sais pas si c est un texte pour le jeune public. C est peut-être le format de la lecture-spectacle qui me fait penser cela. Si ce texte était monté comme une vraie pièce, peut-être que ce serait plus clair. Mais sinon c était super. frère? Kateřina J ai aimé la scénographie : un dispositif carré simple qui tournait et un miroir qui, par moments, était transparent et à d autres moments fonctionnait comme un vrai miroir, refermant mais aussi ouvrant des interprétations multiples.
MŮJ BRATR, MÁ PRINCEZNA / MON FRÈRE, MA PRINCESSE
ROZHOVOR / L ENTRETIEN : PAULINE PEYRADE (CÍSAŘSKÝ LES / BOIS IMPÉRIAUX) Co se vám jako první vybaví, když se řekne Česká republika a Sněz tu žábu? Pražské jaro. Kafka. Miloš Forman a Jiří Menzel. Česko. Válka. Hranice. Evropa. Jazz. Fotky. Neokubismus. Muzeum komunismu. Staročeské pečené koleno. Německýpostapokalyptickýbásník. Most v noci. Tichý hřbitov. Hrášek. Pivo. Galerie. Turisti. #sneztuzabu Jaké divadlo vás osobně zajímá? Co by se podle vás v dnešní době mělo hrát? Nepřemýšlím o divadle v rámci témat nebo typů. Především oceňuji, když umělec (nebo více umělců) riskuje. Mám ráda odvážné, radikální formy a otázky, které jsou skutečně problematické. Dávám přednost velkolepému průšvihu před vzorňáckým úspěchem. Je něco, co vás na divadle/tvůrcích/divácích zaručeně vytáčí? Nedostatek zvědavosti, otrocké naplňování žánrů, neochota je překročit a otřepanost. Quelles sont vos associations spontanées aux expressions «la République tchèque» et «Mange ta grenouille»? Printemps de Prague. Kafka. Milos Forman et Jiri Menzel. Tchéquie. Guerre. Frontières. Europe. Jazz. Photos. Néocubisme. Musée du communisme. «Old Bohemian Roasted Knee». «Poètepostapocalyptiqueallemand». Pont dans la nuit. Cimetière silencieux. Petits pois. Bière. Galeries. Touristes. #mangetagrenouille Quel type de théâtre vous intéresse personnellement? Que pensez-vous être les sujets dont le théâtre devrait parler aujourd hui? Je ne pense pas le théâtre en termes de «sujets» ou de «types». Ce qui m intéresse avant tout, c est de voir/lire un/des artistes prendre des risques. J aime les formes audacieuses et radicales, les questions réellement problématiques. Je préfère un foirage spectaculaire à une réussite sage. Y-a-t-il quelque chose qui vous énerve au théâtre, sur les professionnels du théâtre ou sur le public? Le manque de curiosité, les carcans des genres, le refus du transgressif et le retour du même. LUKÁŠ KŘÍŽEK traduction : EVA ULLRICHOVÁ
/CÍSAŘSKÝ LES/ JSEM ROZPAČITÁ... Jemně řečeno, jsem z poslední festivalové skici textu Císařský les Pauline Peyrade v režii Jana Holce poněkud rozpačitá. Pokud je smyslem festivalu Sněz tu žábu představit českým divákům nové překlady současný francouzských textů formou scénických skic, pak jako divák očekávám, že mi bude nabídnuta skica, která představí francouzský text tak, jak vypadá ve své původní podobě. Že režisér vystihne jeho atmosféru a narežíruje skicu tak, aby divák získal co nejpřesnější obrázek toho, o čem text je. Myslím, že všechny letošní skici toho dostály. Ale u Císařského lesa nad tím značně pochybuji. Když jsem text četla, nevěděla jsem, co si s ním počít. Je v něm řada nejasností, nedořečeností, letmých náznaků, od nichž se hned utíká, na konci schází pointa. Křehké psychologické téma, tajemná až divná nálada. Irina a její bratr Johannes jedou někam k Irininým známým. Proč? Johannes je zřejmě psychicky nemocný. Jedou zvláštním temným lesem. Co je to za les? O vztahu sourozenců se dozvídáme velmi málo a velmi postupně. Jedno čtení rozhodně nestačí. Jan Holec přistoupil k tématu s velkou nadsázkou až groteskou. Radovan Klučka, který četl scénické poznámky a postavu pumpaře Serge, pronášel množství trapných a oplzlých fórků, na hubu dodával zvukové efekty. Ačkoli hrál úchyla vlastně dobře a slizce, té lascivnosti bylo trochu příliš, často až za hranicí vkusu. Lukáš Příkazký, který hrál Johannese, byl vlastně skvělý, ale v kontextu celého uchopení skici figuroval spíš jako blbeček, ze kterého si můžeme tak maximálně utahovat. Jan Holec se asi snažil text odlehčit a skrze grotesku a nadsázku upozornit na drsnost a závažnost situace, text však ve výsledku spíš zparodoval a tím jej zbytečně shodil. Takový režijní přístup závažným tématům mnohdy sluší, vzpomeňme třeba hry Martina McDonagha, ale není to samospásné a nemusí to zafungovat vždycky. NICOL ŠKVAROVÁ Vojta Mám z toho pocit bodu nula. Je to strašidelný horor, asi proto se to odehrává v noci ve strašidelném lese, protože je to horor mezilidských vztahů. Řešení tvůrců, kteří z toho udělali grotesku, je zvláštní. Já mám rád tyhle scénické formy, ale na druhou stranu jsem měl dojem, že část té grotesky byla uměle přidaná tvůrci, nikoli přirozeně zanesená v textu a nevím, jestli to úplně funguje. Dokáže to být strašně silné, když se nějaké závažné až drásavé téma převrátí do určité komiky, ale tady se tenhle pocit úplně nedostavil. Mám z toho zvláštní ambivalentní pocit. Bylo to silné, ale ne dostatečně šokující, jak je napsaný samotný text. Tahle emoce ke mně nedošla, bylo to zvláštní. Ondřej Mě to bavilo. Líbilo se mi, že skica byla divadelní, plná nápadů a říkám si, že je to dobrý odrazový můstek, jak z toho udělat představení. Textem si úplně jistý nejsem, ale neznám ho, takže nevím, co z něj zbylo a co bylo přidáno. V zásadě si dokážu představit, že by z toho mohlo být představení. Terezie Jsem rozpačitá, hlavně ze samotného textu. Nejsem si jistá, že jsem to úplně pochopila. Scénické nápady, které ve skice byly, mě ale bavily. PAULINE PEYRADE CÍSAŘSKÝ LES PŘEKLAD Michal Zahálka REŽIE Jan Holec VÝPRAVA Anežka Straková HRAJÍ V. Svobodová, L. Příkazký, R. Klučka Mrazivá noc, po prázdné dálnici ujíždí z města na venkov auto se dvěma mladými lidmi. Kilometry narůstají, teplota klesá, kolem se míhají odpočívadla, křižovatky a místní názvy. Pořád zvoní telefon, ale řidička ho nechce zvednout. Řeč moc nejde, ale přece se postupně z náznaků dozvídáme o vztahu Iriny a Johannese, dvou sourozenců. Irina má k Johannesovi ochranitelský vztah, rozhodla se, že dnes v noci ho odveze pryč od nějakého dlouho nepojmenovávaného problému. Hra je lehký psychologický thriller pro tři herce, dva hlasy, cestu a tachometr. V roce 2016 ji uvedla formou scénického čtení Comédie-Française. PŘEKL Drahý potenciální diváku Projektu Nuda, to, že se na tebe obracíme, neznamená, že tě chceme přesvědčit, abys přišel na naše představení, protože nic z toho, co můžeme napsat, nemá šanci v tobě probudit
/BOIS IMPÉRIAUX/ ME VOILÀ BIEN EMBARRASSÉE C est un euphémisme de dire que la dernière lecture-spectacle du texte Bois impériaux, de Pauline Payrade, mise en scène par Jan Holec, m a laissée un peu perplexe. L objectif du festival Mange ta grenouille est de présenter de nouveaux textes contemporains français sous forme de lecture-spectacle. Je m attends donc à une lecture présentant le texte français tel qu il était «à l origine». Je m attends à ce que le metteur en scène nous dépeigne l ambiance du texte et qu il le monte de telle manière que le spectateur puisse se faire une idée de quoi il parle. À mon avis, cet objectif a été atteint par toutes les lectures-spectacle de cette année, sauf Bois impériaux. En lisant le texte, je ne savais pas vraiment quoi en penser. Il y a beaucoup de passages flous, de non-dits, d allusions à peine effleurées, il manque un dénouement. Le thème psychologique traité très fragile, l ambiance est sombre, presque «bizarre». Irina et son frère Johannes se rendent chez les amis d Irina. Pourquoi? Johannes est probablement malade. Ils traversent un bois étrange et sombre. Lequel? On en apprend très peu, et très lentement, sur cette relation entre la sœur et le frère. Une seule lecture ne suffit pas. Jan Holec aborde la pièce avec une ironie qui confine au grotesque. Les didascalies sont lues par le comédien qui incarne également Serge, Radovan Klučka, et accompagnées de nombreuses blagues de mauvais goût et d effets sonores faits avec la bouche. Son interprétation lubrique d un maniaque est tout à fait crédible, mais souvent pas très élégante. L acteur interprétant le personnage de Johannes est formidable, mais, dans l ensemble de cette lecture-spectacle, il passe pour un idiot dont on se moque. Jan Holec a probablement voulu alléger le texte et souligner la dureté et la gravité de la situation en recourant à l exagération et au grotesque. Malheureusement, il en fait plutôt une parodie, et le trahit. Cette approche peut souvent fonctionner : souvenons-nous des pièces de Martin McDonagh. Mais elle ne marche pas toujours, le succès n est pas garanti traduction : SÁRA TÖRÖKOVÁ Vojta Je ne ressens rien. C est une horreur terrifiante, probablement parce que ça se déroule dans un bois terrifiant, parce qu il s agit de l horreur des relations humaines. L approche des artistes, qui en ont fait du grotesque, est très étrange. J aime bien ce type de spectacles, mais cette fois-ci, j ai eu l impression que le grotesque était ajouté artificiellement, qu il ne faisait pas partie du texte d origine, et je ne suis pas sûr que ça fonctionne bien. Aborder un sujet grave et douloureux avec de l humour, ça pourrait produire un effet très fort, mais ce n est pas ce que j ai ressenti. J ai eu un sentiment ambivalent. La lecture-spectacle était très forte, mais pas aussi choquante que le texte. En tous cas, je ne l ai pas ressentie comme tel, c était très bizarre. Ondřej J ai bien aimé. J ai bien aimé le fait que la lecture soit plutôt un spectacle plein d idées, et je me dis que c est un premier pas vers une vraie représentation théâtrale. En ce qui concerne le texte, je ne suis pas sûr de distinguer ce qui a été ajouté ou omis, je ne le connais pas. Toutefois, j imagine qu on pourra en tirer une bonne représentation. Terezie Je suis perplexe, surtout au sujet du texte lui-même. Je ne suis pas sûre d avoir bien compris. Mais j ai bien aimé certains détails de la mise en scène. PAULINE PEYRADE BOIS IMPÉRIAUX TRADUCTION Michal Zahálka MISE EN SCÈNE Jan Holec DÉCOR Anežka Straková AVEC V. Svobodová, L. Příkazký, R. Klučka Réécriture lointaine d Hansel et Gretel, Bois impériaux se pose à l endroit de friction de deux lieux contradictoires l autoroute, métrée, grise, stérile, et la forêt, infinie, noire, mythique. Irina et son frère Johannes roulent en pleine nuit. Irina tente de rejoindre un centre où son frère pourra soigner sa toxicomanie, et se perd en chemin. Dans la voiture, se joue le drame de l implacable le réel. Des disputes. Des règlements de compte. Tout autour, s étend la nuit, la nuit noire de la route, où l on n y voit qu à profondeur de phares, où les panneaux jaillissent des ténèbres avec des noms bizarres et disparaissent aussitôt en emportant avec eux leurs légendes. Au bout du chemin, les attend Serge, gérant bavard d une station-service perdue au plus noir de la forêt. Bois Impériaux a été publiée aux Solitaires Intempestifs en 2016. PŘEKL Drahý potenciální diváku Projektu
CÍSAŘSKÝ LES / BOIS IMPÉRIAUX
FLASHBACK - LE TISK 2016 ČERVENÁ KARKULKA VE STÍNU HÁKOVÉHO KŘÍŽE LE PETIT CHAPERON ROUGE À L OMBRE DE LA CROIX GAMMÉE Prostřední část posledního festivalového večera patřila scénické skice IDovská Karkulka v režii Janka Lesáka. Text Jeana-Clauda Grumberga začíná přesně podle známé pohádky O Červené karkulce. Na scénu přichází holčička v červeném kabátku a červené čepičce a pouští se do vyprávění. Vzápětí se ozve řinčivá hudba a připochoduje desátník Wolf, Karkulku legitimuje a odhalí v ní IDovku. Idyla pohádky se mění v realitu diktatury. Vlajky s hákovým křížem sice zasazují příběh do konkrétních reálií, ale přesto zůstává výpověď univerzálně platná. Desátník Wolf okamžitě zahajuje výslech Karkulky, kterou překřtí na Červenou čepici. Postupně jí zabaví celý obsah košíčku, peníze i červenou čepičku, kterou vymění za žlutou, protože žlutá je barva pro IDy. A stereotypy se tu vrší jeden na druhý, IDi jsou špinaví, IDi jsou bohatí, IDi nepracují, IDi kšeftují. Na pohotové argumenty a neustále se opakující Karkulčinu otázku Proč? zazní vždy stejná odpověď: Zákon. Právě tato naivní dětská otázka pokaždé demaskuje absurditu totalitní ideologie. Ve chvíli, kdy se Wolf vydává k úkrytu babičky, pokouší se ji neúspěšně zplynovat a volá posilu, už divákovi trošku zatrne z představy, jak by se mohl příběh dál vyvíjet. Naštěstí jsme ale v pohádce, takže tu nechybí statečný trafikant, který babičku i Karkulku brání. Nakonec je to ale Karkulka, kdo v tuto chvíli přebírá velení a změní směr celého vyprávění. Její konstatování, že už nehraje a že chce do toho správného příběhu, má pohádkovou moc kouzelné formule. Sama pak dovypráví tu hezkou pohádku, která nikoho neděsí, čímž ukazuje na sílu slova. Nakonec si pak všichni poslechnou veselou IDovskou písničku. Jak konstatuje policista z Wolfem přivolané zásahové jednotky: IDovskou hudbu lidi milujou. Celá skica si vtipně pohrávala s nacistickou symbolikou. Kromě vlajek byl motiv hákového kříže namalován i na kole desátníka, při výslechu Wolf neustále nahlížel do zákoníku Majn Kamf (který parodoval Mein Kampf svým názvem i ideologií, kterou obsahoval) a místo babiččina úkrytu hledal na mapě třetí říše. Závěrečné přání herců při děkovačce všeho nejlepšího k svátku Idám bylo zábavnou shodou okolností. JEAN-CLAUDE GRUMBERG IDOVSKÁ KARKULKA LE PETIT CHAPERON UF PŘEKLAD / TRADUCTION Natálie Preslová PŘEKLAD / TRADUCTION: REŽIE / MISE EN SCÈNE Janek Lesák A pokud si historie znalý divák uvědomil, že se čtení odehrálo 15. března (2016), v den, kdy v roce 1939 zahájila německá armáda okupaci Československa, získal pro něj celý večer ještě další rozměr. Byla to připomínka, že proti diktaturám se dá bojovat tím, že o nich budeme mluvit, abychom mohli demaskovat jejich absurditu. La dernière soirée du festival a été occasion d une mise en scène du Petit Chaperon Uf, une courte pièce écrite par Jean-Claude Grumberg, et mise en scène par Janek Lesak. La pièce commence exactement comme le célèbre conte de Perrault. Une fillette habillée en rouge apparaît sur scène et se met à raconter son histoire. Tout à coup, un loup déguisé en caporal fait son apparition, lui demande ses papiers d identité et découvre qu elle est Uf. La vie idyllique du conte se transforme rapidement en dictature bien réelle. La présence des drapeaux ornés de croix gammée renvoie à la réalité historique et en enlevant deux lettres au mot juif, on passe de la pièce historique à la fable qui a une portée universelle. Le caporal Wolf commence immédiatement l interrogatoire de la jeune fille, qu il surnomme Capuchon rouge. Au fur et à mesure, il confisque tout le contenu de son panier, son argent ainsi que son capuchon qu il remplace par un capuchon jaune, puisque le jaune est la couleur des Ufs. Les stéréotypes se multiplient : les Ufs sont sales, les Ufs sont riches, les Ufs ne travaillent pas. Le petit Chaperon trouve rapidement des arguments et pose toujours la même question : «Pourquoi»? Et à chaque question, la même réponse : «Loi». C est cette question naïve d une enfant qui démontre l absurdité de l idéologie totalitaire. Au moment où il se met à la recherche de la grande-mère, Wolf essaye de la faire taire par le gaz, mais sans succès. Quand il demande de l aide, le spectateur est gravement préoccupé par le sort incertain de la petite fille. Heureusement, nous sommes dans le monde du conte où tout se finit généralement bien, et un buraliste vient à leur secours. Toutefois, les rôles se renversent bientôt. Le Chaperon rouge reprend les rênes pour diriger la narration. Elle voudrait figurer dans la bonne histoire. Grâce à la force des mots qui ont un pouvoir magique, elle se remet à raconter la fin de l histoire telle qu on la connaît et qui ne fait peur à personne. À la fin, tout le monde écoute le joyeux chant des Ufs. «Les gens adorent la musique Uf», constate l un des policiers de l unité d intervention que Wolf avait appelée. Toute la pièce joue sur la symbolique de l idéologie nazie. En plus des drapeaux, on reconnaît aussi la croix gammée dessinée sur le vélo du caporal Wolf. Lors de l interrogatoire, il n arrête pas de regarder dans un code pénal, intitulé «Maïne Campfe», qui est une autre parodie de l idéologie nazie, et de chercher la cachette de la grande-mère sur la carte du Troisième Reich. Amusant concours de circonstances : lors du salut final, les comédiens souhaitent une bonne fête à toutes les filles portant le prénom Ida, le 15 mars étant le jour de leur fête. Pour un spectateur féru d Histoire, la pièce prend une toute autre dimension puisque le 15 mars, c est aussi le jour de l occupation hitlérienne de la Tchécoslovaquie en 1939. Morale de l histoire : l un des meilleurs moyens de lutter contre les régimes totalitaires, c est d en parler et de démontrer leur absurdité. ZUZANA DRNKOVÁ VAŠÁKOVÁ / traduction : ADÉLA ŠEBKOVÁ
NE-VDĚČNÁ PODĚKOVÁNÍ Psát závěrečná šéfredaktorská slova je práce poměrně nevděčná, zato ale všem a za vše nepopsatelně vděčná. Jste ještě plní zážitků a emocí, možná máte lehkou kocovinu ze závěrečného večírku, ani zdaleka jste ještě nebyli označeni na všech fotkách a sotva jste stihli na sociální sítě nahrát všechna selfíčka ze žabí čtenářské vany a uklidnit zážitky rozbouřenou mysl. Spánkový deficit si začíná brát svou daň a vy se ještě příštích pár dní budete probouzet s tím, že musíte napsat reflexi a odeslat ji k překladu. To vše mezi sny, jak ve Studiu Alta lámete a sázíte druhý ročník LE TISKu. A v tomhle stavu, který ve vás silně a omamně doznívá, musíte i chcete napsat pár slov, která se v objektivním pokusu pokusí shrnout festival a která dostatečně poděkují všem důležitým. Tedy: všem. Je to náročné. Shrnout všechny díky, pochvaly a lichotky. Poplácat se po ramenou a rozloučit se s třetím ročníkem festivalu se širokým a spokojeným úsměvem. Nával myšlenek hrozí tím, že na něco nebo někoho zapomenete. A tak hledáte cestu, jak si to celé usnadnit, protože za festival mluví právě zážitky živé, nikoliv psané a slova vyřčená u skleničky či osobně vždycky byla a budou mnohem víc. Navíc nepůsobí tak sentimentálně, jako tyto a jim podobné texty, které ale musí být. Měly by. Ačkoliv povětšinou nedokážou říct to, co potřebujete, aby řekly. Nakonec možná stačí jedno upřímně myšlené slovo: DĚKUJU. Děkuju všem divákům a návštěvníkům, všem zahraničním i českým tvůrcům a hostům, Studiu Alta, prostě všem, kterých se letošní Žába nějak dotkla a nějak o ně (jakkoliv) zavadila. Děkuju všem, kteří naší LE TISKovou práci ocenili nebo dodatečně ocení tím, že si nás přečtou. Děkuju všem, kteří jsou napsaní na zadní straně našeho magazínu těm ze všeho nejvíce a pro každého z nich mám těch pár slov, ale nebudu je psát, řeknu jim to osobně u oné skleničky nebo hrnku s kávou. Pokud jsem jim to už neřekl. Mým skromným přáním je, aby věděli, že si jejich práce vážím jen tohle, protože to stačí. A pojďme už od toho, nebo svůj kýč/sentiment/patos sotva udržím na uzdě. Prostě: děkuju. Děkuju festivalu a zážitkům, které nelze zapomenout a které se stávají velkou zkušeností. Něčím, co dává tomu, co děláte, smysl. (Zas ten kýč! A patos!) Třetí ročník festivalu francouzského divadla Sněz tu žábu / Mange ta grenouille přinesl a v přátelské atmosféře nabídl čtyři nadmíru inspirativní dny plné kultury a setkávání. Kromě všeho ostatního má být festival právě místem určeným k setkávání. K setkávání kultur, témat, lidí a jejich vzájemných rozhovorů. (Už to na mě zase jde ) Jsem rád, vděčný a bylo mi ctí se na celé věci podílet. Jsem rád, vděčný a bylo mi ctí být pod LE TISKem znovu podepsaný. Jsem rád, vděčný a bylo mi ctí se s vámi setkávat a psát pro vás. Jsem rád, vděčný a bylo mi ctí P.S.: Tak na viděnou za rok? :)) LUKÁŠ KŘÍŽEK
QUELQUES MOTS INGRACIEUX DE REMERCIEMENTS Pour un rédacteur en chef, écrire le dernier éditorial est une tâche quelque peu ingrate ; en même temps, il doit exprimer à tout le monde et pour tout de gracieux mots de remerciements. Les impressions et les émotions sont encore très vives, certains ont peut-être la gueule de bois après la fête de clôture, d autres n ont pas encore été identifiés sur les photos ; à peine avez-vous posté sur les réseaux sociaux tous les selfies de la mare aux grenouilles, et retrouvé votre calme après toutes ces aventures... Vous accusez un manque de sommeil certain et vous savez déjà que, dans les jours qui viennent, vous allez vous réveiller avec une seule idée en tête : écrire une critique et l envoyer à la traduction. Tout cela s entremêle avec des rêves ou vous préparez la mise en page du Tisk. Et c est dans cet état brumeux, encore un peu enivré, que vous vous efforcez d écrire ces quelques mots qui tentent de résumer objectivement le déroulement du festival et de remercier toutes les personnes importantes. Vraiment toutes. C est difficile. Rassembler tous les remerciements, les compliments, les éloges. Se tapoter l épaule et dire au revoir à cette troisième édition du festival, avec un grand sourire de contentement. Vous risquez d oublier quelqu un. Vous essayez donc de trouver un moyen de faciliter les choses. Parce que les souvenirs du festival en disent plus long que les mots écrits, tout comme les mots dits en personne, autour d un verre. Sans compter qu ils ne sont pas aussi chargés de sentiments que ce genre d éditorial. Mais ce genre d éditorial est nécessaire. Ou devrait l être. Même si, dans la plupart des cas, ils n arrivent pas à exprimer ce que vous ressentez vraiment. Enfin, il vous suffirait peut-être de dire un seul mot, du fond du cœur : MERCI. Je remercie donc ici tous les spectateurs et les visiteurs, tous les créateurs tchèques et étrangers, tous les invités, le Studio Alta, enfin tous ceux qui ont participé, d une façon ou d une autre, au festival de cette année. Je remercie tous ceux qui ont apprécié ou vont apprécier notre travail en lisant Le Tisk. Je remercie toutes les personnes mentionnées à la dernière page de notre magazine pour eux, j ai des mots de remerciements spéciaux que je ne vais pas écrire ici, je les leur dirai personnellement quand on prendra un verre. Je ne souhaite qu une chose, c est qu ils sachent que j apprécie énormément leur travail. Juste ça, parce que ca suffit. Et arrêtons-nous là, parce que ca commence à être pathétique. En un mot, donc : merci. Je remercie le festival, toutes ces impressions qu on n oubliera jamais et qui s inscriront dans notre expérience. Qui contribueront à donner du sens à tout ce qu on fait. (Comme c est pathétique!) La troisième année du festival Mange ta grenouille/ Sněz tu žábu, c était en somme quatre jours pleins d inspiration, de culture, de rencontre, tout ça dans une ambiance agréable. Car c est aussi un des objectifs du festival : provoquer des rencontres. Pas seulement entre les cultures, mais aussi entre les thèmes, les gens et les conversations (Et voilà, je retombe dans le pathétique!) Je suis ravi, reconnaissant et honoré d avoir pu participer. Je suis ravi, reconnaissant et honoré de signer à nouveau Le Tisk. Je suis ravi, reconnaissant et honoré de vous avoir rencontré et d écrire pour vous. Je suis ravi, reconnaissant et honoré PS : Au fait, on se voit l année prochaine? :)) traduction : SÁRA TÖRÖKOVÁ
MINIČTENÍ / MINILECTURE KORESPONDENCE
SNĚZ TU ŽÁBU [2017] MANGE TA GRENOUILLE
PROGRAM / PROGRAMME GRAPHIC DESIGN Barbora Sléhová 25 / 5 20:00 PROJEKT NUDA / LE PROJET ENNUI 26 / 5 18:00 ČR : FR DRAMA 20:00 GHOST PROTOCOL / PROTOCOLE FANTÔME 21:00 ANNEŠANTÉ 27 / 5 16:00 MINIČTENÍ / MINILECTURE 18:00 MIGRANTI ANEB JE NÁS NA TÝHLE ZASRANÝ LODI MOC / MIGRAAAANTS! OU ON EST TROP NOMBREUX SUR CE PUTAIN DE BATEAU 20:00 VNITŘNÍ NEPŘÍTEL / L ENNEMI INTÉRIEUR 21:00 DJ IDEFIX 28 / 5 11:00 DISKUZE TEROR + BRUNCH / DISCUSSION TERREUR + BRUNCH 16:00 MINIČTENÍ / MINILECTURE 17:00 KORESPONDENCE 18:00 MŮJ BRATR, MÁ PRINCEZNA / MON FRÈRE, MA PRINCESSE 20:00 CÍSAŘSKÝ LES / BOIS IMPÉRIAUX DEGUSTAČNÍ PROMÍTÁNÍ / PROJECTION