SNĚZ TU ŽÁBU / MANGE TA GRENOUILLE Festival francouzského divadla / du théâtre français / 5 / 2017 Studio ALTA 3. ročník / 3e édition

SNĚZ TU ŽÁBU / MANGE TA GRENOUILLE Festival francouzského divadla / du théâtre français 25-28 / 5 / 2017 Studio ALTA 3. ročník / 3e édition

VČÉRA TO BYLA PĚKNÁ NUDA! Včera jsme zahájili třetí ročník festivalu francouzského divadla Sněz tu žábu / Mange ta grenouille. A to vám byla taková Nuda, že snad ani nemá smysl o tom psát. Poctivě jsme unudili všechny Žáby i Žabaře, kteří přišli. Byli tak znudění, že domů odskákali kdovíkdy a dneska prý přijdou zase. Škoda, že jste se nenudili s námi. Takovou Nudu už totiž jen tak nezažijete. Vaše smůla. Ale zároveň vaše štěstí, protože festival trvá ještě tři dny a vy máte šanci svou absenci napravit. Tak na čem se potkáme? Osobně doufám, že na všem, jinak by to byla pěkná nuda, to vám teda povím. Taky vás tenhle článek nudí? To já jen, abyste z toho taky něco měli! (A pokud jste moji nahodilou kryptografii nerozpoznali, tak vám je odpovědí dnešní číslo. Snad ) Ve včerejším úvodním slově jsem růžovým reflektorem posvítil na letošní fungování žabího zpravodaje a začal v krátkosti lákat na bohatý program, z něhož mi ještě spousta budoucích zážitků zůstala na dnešek. Tak tedy pokračujme, ať se na nás žádná Žába nezlobí. Sobotní den zahájí první část tradičního Miničtení, s podtitulem Neobyčejný klid věcí. A já vás mohu ujistit, že to bude stát za to. Pokračovat budeme dvojitou dávkou textů, a to skicou Migranti! aneb Je nás na týhle zasraný lodi moc a posléze dalším silným tématem v textu Vnitřní nepřítel. O deváté večerní vypukne první víkendová párty o kterou se postará DJ Idefix (je-li to skutečně Obelixův pes, člověk nebo snad žába, sám netuším). Poslední festivalový den nás rozhodně nenechá vydechnout a nedělní odpočinek bude pro nás cizí slovo (ne francouzské, těm díky našemu novému překladatelskému týmu rozumíme!). Spolu s brunchem nás čeká diskuze o vlivu teroru na současnou dramatiku a druhá část Miničtení Den z matek. Ta taky bude stát za to. Slibuju. Pátou večerní obohatí novinka festivalu projekt Korespondence, o níž jste se mohli dozvědět v nultém čísle LE TISKu. A do finále festivalu vstoupíme druhou dvojitou dávkou vybraných textů Můj bratr, má princezna a Císařský les. Ale teď už utíkejte, skákejte užívat festivalu. Potkáme se spolu ještě v nějaké té reflexi a pak v závěrečném slově v posledním čísle. Anebo mě zkuste potkat třeba i osobně jsem jen o trošku větší, než byl Napoleon. Haha! A na úplný závěr ještě taková malá ponoukavá hádanka. Pravda, nebo fikce? Ve Francii je zakázáno přepravovat šneky ve vlaku bez vlastní jízdenky. Každé zvíře pod pět kilogramů musí mít svojí vlastní jízdenku. A když si pořídíte barevného papouška, musíte ho ze zákona pojmenovat Jean, Pierre nebo François. LUKÁŠ KŘÍŽEK

HIER, ON S EST ROYALEMENT ENNUYÉ! Nous avons inauguré hier la troisième édition du festival de théâtre français Mange ta grenouille. Et c était si ennuyeux qu il vaut peut-être mieux ne pas en parler dans cet article En effet, nous avons soigneusement ennuyé tous les visiteurs, au point qu ils ne s en aillent que tard dans la soirée, avec l intention de revenir le lendemain Si vous n étiez pas là, c est bien dommage! Vous n aurez pas la chance de connaître un tel Ennui tous les jours. Tant pis pour vous. Ou tant mieux, parce que le festival se poursuit jusqu à dimanche, et vous serez motivés pour rattraper ce que vous avez raté. Alors, on se voit quand, pour quel spectacle? Tous, j espère! Dans mon éditorial d hier, je braquais des projecteurs roses sur le fonctionnement de notre magazine batracien de cette année, et j évoquais quelques éléments de notre très riche programme pour vous appâter. Mais il ne s agissait que d un hors d œuvre, bien d autres délices nous attendent! Le programme de dimanche s ouvrira sur la première partie de notre format traditionnel, Minilecture, avec pour sous-titre «L extraordinaire tranquillité des choses». Et je peux vous assurer que les amateurs de théâtre français ne seront pas déçus. Vous pourrez enchaîner sur deux lectures-spectacles aux thèmes brûlants : Migraaaants ou On est trop nombreux sur ce putain de bateau et L ennemi intérieur. À neuf heures commencera la première soirée de ce week-end sous la baguette de DJ Idéfix (personnellement, je ne sais pas si c est bien le chien d Obélix, un homme ou un crapaud). La dernière journée du festival sera elle aussi très chargée ; le mot «repos dominical» ne nous dit pas grand-chose (même si, grâce à notre équipe de traduction, nous comprenons le français!). Pour commencer, nous vous proposons un brunch avec, comme garniture, un débat sur l influence de la terreur sur l écriture théâtrale contemporaine. Puis viendra le deuxième volet Minilecture, intitulé «Fête et défaite des mères». À ne pas rater! À cinq heures, vous pourrez déguster une nouveauté de notre festival : le projet Korespondence, déjà mentionné dans le numéro zéro de LE TISK. Et pour conclure cette édition, deux autres lectures-spectacles ont été soigneusement choisies : Mon frère, ma princesse et Bois impériaux. Et maintenant, je vous laisse profiter du festival. Nous aurons certainement l occasion de nous retrouver dans l une des critiques à venir et pour le mot d adieu, dans le dernier numéro. Vous pouvez également me rencontrer en personne, et si vous me cherchez, sachez que je dépasse à peine la taille de Napoléon J aimerais conclure sur un petit quiz : Info ou intox? Est-il vrai qu en France, les escargots ne peuvent pas être transportés en train sans être munis de leur propre billet, comme tout autre animal pesant moins de cinq kilos? Et si vous achetez un perroquet, la loi française interdit-elle qu il porte un autre nom que Jean, Pierre ou François? traduction : EVA ULLRICHOVÁ

ROZHOVOR / L ENTRETIEN : GUILLAUME CANTILLON (LE CABINET DE CURIOSITÉS) Co se vám jako první vybaví, když se řekne Česká republika a Sněz tu žábu? Když se řekne Česká republika, vybaví se mi Pražské jaro, Mucha a Milan Kundera. Co se týče Sněz tu žábu, pomyslím si, že jsem ještě nikdy neochutnal stehýnka tohoto zvířátka a vůbec toho nelituji. Řekl bych, že Francouzi si spíš pochutnávají na šnecích než na žábách. Asi byste festival měli přejmenovat na Sněz toho šneka, víc byste se přiblížili realitě. Jaké divadlo vás osobně zajímá? Co by se podle vás v dnešní době mělo hrát? Na divadle mě přitahuje jeho poetický a lyrický rozměr. Především mě zajímá text a zapojení těla. Proto mám moc rád Thomase Ostermeiera, Joëla Pommerata, Clauda Regyho Divadlo má samozřejmě možnost zmocnit se všech témat a to taky musí udělat. Musí se zamýšlet nad společenskými jevy, politikou, filozofií, láskou, musí dále rozvíjet debatu o tom, co lidi odděluje, o utopiích, katastrofách a nesmí při tom zapomínat na poetický prostor a na to, že v minulosti byla vytvořena kanonická díla. Nezávisle na tématu a jeho způsobu zpracování na jevišti je důležité najít si vlastní jazyk, svoji jedinečnost a tvořit srdcem, pak nesejde na tom, jestli je představení koncipováno stroze nebo přebujele, plasticky nebo minimalisticky či jestli se při něm diváci budou válet smíchy, hučet nebo křičet. Je něco, co vás na divadle/tvůrcích/divácích zaručeně vytáčí? Divadelní tvůrci, aspoň ti ve Francii, mě vytáčí, když si myslí, že vědí, co přesně publikum očekává. Pak dochází k jakési uniformizaci představení, hlavně se nepouštět do riskantních kroků, a potom tím trpí tvůrci i divadelní společnosti. U publika mě nevytáčí nic, ani když v průběhu mého představení někdo usne, mně se to stává taky, i když se mi to, na co se dívám, líbí ale jedna věc by tu vlastně byla: když si ještě dnes diváci zapomenou vypnout telefon! Quelles sont vos associations spontanées aux expressions «la République tchèque» et «Mange ta grenouille»? Pour la République tchèque, je pense tout de suite au Printemps de Prague, à Mucha et à Milan Kundera. Pour «Mange ta grenouille», je pense que je n ai encore jamais goûté aux cuisses de ce bel animal, sans regret. Je crois que les Français sont plus amateurs d escargots que de grenouilles. Les escargots, oui, je les ai goûtés, et je déteste. Mais vous devriez rebaptiser votre festival «Mange ton escargot», vous seriez plus près de la réalité. Quel type de théâtre vous intéresse personnellement? Que pensez-vous être les sujets dont le théâtre devrait parler aujourd hui? Ce qui m attire dans le théâtre, c est sa dimension poétique et lyrique. C est d abord une écriture qui va m intéresser, et l engagement du corps. C est pourquoi j adore Thomas Ostermeier, Joël Pommerat, Claude Regy... Le théâtre peut et doit s emparer de tous les sujets évidemment, interroger les faits de société, la politique, la philosophie, l amour, continuer à parler de ce qui sépare les hommes, des utopies et des désastres, sans oublier l espace poétique, et en se tournant aussi vers le passé et ses œuvres fondatrices. Quel que soit le sujet ou la manière de le traiter au plateau, ce qui compte c est de trouver sa langue, sa singularité et que la démarche soit sincère, que le spectacle soit dépouillé ou foisonnant, très plastique ou minimaliste, ou qu il soit un grand éclat de rire, un murmure ou un cri. Y-a-t-il quelque chose qui vous énerve au théâtre, sur les professionnels du théâtre ou sur le public? Ce qui peut m énerver chez certains professionnels du spectacle, en tout cas en France, c est lorsqu ils considèrent savoir d avance ce qu attend le public. Ça entraine un certain formatage des programmations, ils prennent moins de risques et ce sont les créateurs et les compagnies qui en souffrent. Rien ne m énerve chez le public, même pas quand certains s endorment devant un de mes spectacles, ça m arrive aussi, même en aimant ce que je vois... ah si, c est quand ils oublient encore d éteindre leurs téléphones! LUKÁŠ KŘÍŽEK traduction : KAROLÍNA KOUKOLOVÁ

/PROJEKT NUDA/ TVOJE BÁBA JE NUDA Zahájit festival nudou se nezdá být marketingově úplně nejlepší. Projekt Nuda francouzského souboru Le Cabinet de Curiosités sice byl o Nudě, ale nudný nebyl. Když se má nějaké divadelní představení nebo jakýkoli jiný umělecký produkt týkat nudy, nutně to vzbuzuje řadu spekulací a teorií, jak na to. Bavme se o divadle jak ztvárnit nudu? Nudit se na jevišti, nudit diváky, nudit se všichni společně, nudit se a přitom se nenudit? Nabízí se nuda podle Čechova: dělat všechno velmi pomalu a mluvit, ale nemluvit o ničem, mluvit o tom, že je potřeba něco udělat, ale nedělat nic. A to už jsme skoro u Becketta. Le Cabinet de Curiosités o nudě mluví, a to dosti zeširoka a filozoficky: od počátku vesmíru až ke smrti, aby následně mluvili o situacích všem veskrze známých. A nejsou to nutně jen momenty jako ze života, třeba to trapno, když u sebe uspořádáte párty, ale jste zrovna ten člověk, se kterým se všichni i přes vaši urputnou snahu stejně ohromně nudí. Jsou to i situace, respektive produkty společenské objednávky, jejichž obsahem není nic než prázdné tlachání, trapnost a nuda. A tak sledujeme televizní hru Hru v ionescovském stylu nebo komiksového superhrdinu Nudu. Co víc k nudě dodat? Zařadit se do série nudných nud, z nichž je divák spíše znechucen a upřímně znuděn, než že by odcházel s nějakým popudem k zamyšlení? Le Cabinet de Curiosités propojuje v podstatě bezpředmětné jednání (tedy, ono svůj předmět má, Nudu) na jevišti s divadlem jako takovým. Úvodní setkání nad rozpočtem představení je vskutku zábavné ale vlastně velmi zbytečné. V poslední třetině představení pak jeden z herců vstoupí do rozehrávané scénky a mluví o tom, že se v divadle nudí vlastně docela často, a přesto se tam chodí rád nudit. Jeho úvaha graduje: možná, že nuda je podstatou divadla! Ale ve světě, kde jsme neustále nuceni se bavit, je nuda spíše něco jako výsada. A proto je skvělé chodit do divadla, kde je často hodně nudy, protože nuda je fajn nuda je okamžik, který máme jen sami pro sebe, kdy se můžeme zastavit a přemýšlet nad životem a nad sebou. Když má být představení jakože zábavné, ale nudíme se, pácháme dokonce něco jako odboj! Pominu čistě technické věci, jako je perfektní timing a vybalancování hranice adekvátní délky scén, vynikající herecké výkony s velkým fyzickým nasazením, přesností ve výrazu a schopnosti uhrát takovou míru nadsázky, aby se z ní nestalo pomrkávání do publika Tohle je sranda, koukejte!. Nejvíc mě na inscenaci bavila ta velká míra ironie a sarkasmu, s jakou se v něm mluví o divadle, o nudě, o lidech, o životě, a přesto nese závažná sdělení, která nejsou pateticky vypichována, aby si jich každý všiml. A hlavně to vůbec nebyla nuda. A že to bylo o ničem? No ale zase to bylo fajn spolubytí, spolusdílení, spolusmání. NICOL ŠKVAROVÁ ELIŠKA POLÁČKOVÁ Prvních dvacet minut jsem si říkala: Hm, má to být o nudě a já se fakt nudím. Potom mě ale zaujalo herectví samo o sobě, třeba ten pantomimický výstup se střílením vrány to bylo velmi čistě, fyzicky a přesně zahrané. Od té chvíle mě to pohltilo a šla jsem s tím, že je to hra na nudu, ale už to nebylo nudné. BÁRA TRUKSOVÁ Líbila se mi nuda! Především jak pracovali s tempem představení a rytmem pohybu. Docela mě bavilo, jak když se začalo mluvit o nudě na divadle, tak se mi začalo chtít zívat, aniž by mě to ve skutečnosti nudilo. Téma nudy bylo tak sugestivní, že to zapůsobilo i na moje fyzično. LE CABINET DE CURIOSITÉS PROJEKT NUDA REŽIE, SCÉNA Guillaume Cantillon Franck Magis Drahý potenciální diváku Projektu Nuda, to, že se na tebe obracíme, neznamená, že tě chceme přesvědčit, abys přišel na naše představení, protože nic z toho, co můžeme napsat, nemá šanci v tobě probudit sebemenší zájem. Tento odstavec píšeme proto, že víme, jaký je tvůj život nudíš se u sebe doma, podroben ponuré každodennosti ve zhoubném kruhu rodinném a jen občas se v tobě probudí touha po přežití. V těchto chvílích si vyrazíš s přáteli a unaveně spolu sedíte nad ošklivými talíři v pochybně vypadající restauraci s těmi přáteli, které znáš tak dlouho, že jste vyčerpali veškerá témata možné konverzace. Nebo je unaveně vytáhneš do až moc měkkých, popcornem čpících sedaček do kina v obchoďáku, abyste viděli trhák roku nebo romanťárnu roku nebo tu nejvtipnější komedii roku. A to ani nemluvím o umrtvujícím programu v televizi, otravných rodinných oslavách nebo o tvé příšerné práci. A proto tě přece jenom zveme na výlet do nitra prázdnoty a únavy. Abys viděl, že v tom nejsi sám. Ano, toto představení tě bude nudit, odvážný a vyčerpaný diváku, ale věř, a to ti slibujeme, že my na scéně se budeme nudit taky. PŘEKL

/LE PROJET ENNUI/ UN ENNUI SI PEU ENNUYEUX Ouvrir le festival par l ennui ne semble pas être la meilleure décision marketing. Mais malgré son thème principal, Le projet ennui, présenté par la compagnie de théâtre Le Cabinet de Curiosités, n est pas ennuyeux. Quand un spectacle ou tout autre projet artistique veut traiter de l ennui, cela entraîne nécessairement un certain nombre de spéculations et de questions sur la manière de le faire. Restons-en au théâtre : comment représenter l ennui? S ennuyer sur scène? Ennuyer les spectateurs? S ennuyer tous ensemble? S ennuyer sans que ce soit ennuyeux? Une solution à la Tchekhov vient à l esprit : agir d une manière très lente, parler sans rien dire, affirmer qu il faut faire quelque chose mais ne rien faire. Ici, on s approche déjà de Beckett. Le Cabinet de Curiosités parle de l ennui d une manière assez large et philosophique : de la naissance de l Univers jusqu à la mort, en passant par des situations que nous connaissons tous très bien. Il ne s agit pas seulement de moments quotidiens comme l embarras qui nous envahit lorsque quelqu un organise une fête mais qu il a une personnalité qui ennuie profondément les invités malgré tous ses efforts. À cela s ajoutent les situations paradoxales produites à la demande de notre société, qui aboutissent de nouveau à un verbiage creux, à l embarras et à la lassitude. Ainsi, nous regardons un jeu télévisé à la Ionesco intitulé Le Jeu, ou encore un super-héros de bande dessinée nommé Ennui. Quoi d autre? Faut-il s inscrire dans la série des ennuis ennuyeux qui dégoutent profondément le spectateur au lieu de le faire réfléchir sur ce qu il a vu? Sur scène, Le Cabinet de Curiosités combine des actes apparemment sans objet (mais dont le vrai objet est l Ennui) avec du théâtre à proprement parler. L introduction de la pièce, consacrée au budget du spectacle, est très amusante, mais aussi inutile, à vrai dire. Vers la fin du spectacle, l un des acteurs interrompt le sketch qui est en train de commencer pour nous avouer qu il s ennuie assez souvent au théâtre, et qu il aime pourtant y aller. Et cette réflexion est développée : il se peut que l ennui soit l essence même du théâtre! Mais dans un monde où l on est constamment obligé de se divertir, l ennui devient presque un privilège. Voilà pourquoi il est formidable d aller au théâtre : l ennui est quelque chose de positif, c est un moment pour nous-mêmes où l on peut s arrêter et réfléchir à la vie ainsi qu à notre propre personne. De plus, lorsqu un spectacle est censé être amusant mais que nous nous ennuyons, il s agit d une sorte de résistance de notre part! Je ne parlerai pas ici en détails des aspects purement techniques, notamment le timing impeccable, la durée des scènes parfaitement équilibrée, le jeu des acteurs très réussi et très précis avec de belles performances physiques et la capacité des protagonistes à maîtriser tant d hyperboles sans que cela devienne un clin d œil au public pour dire : «Regardez, c est marrant!» Ce que j ai le plus apprécié, c est l ironie et le sarcasme profonds avec lesquels on a su traiter du théâtre, de l ennui, de l homme et de la vie tout en tenant des propos sérieux et qui n étaient pas soulignés de manière pathétique afin d être évidents pour tous. Et surtout, j ai apprécié le fait que le spectacle n ait pas été ennuyeux du tout. Et l absence d intrigue? Oui, mais c était agréable d être ensemble, de rire ensemble et de partager des idées. traduction : EVA ULLRICHOVÁ ELIŠKA POLÁČKOVÁ Pendant les vingt premières minutes, je me disais : «Eh bien, ça parle de l ennui et en effet, je m ennuie beaucoup.» Mais ensuite, le jeu des acteurs a captivé mon attention. Par exemple, la pantomime représentant le tir d une corneille, c était interprété d une manière très précise et très physique. À ce moment-là, j ai accepté les règles du jeu, un jeu d ennui mais qui ne m ennuyait plus. BÁRA TRUKSOVÁ J ai bien aimé cet ennui! Notamment le travail sur le rythme du spectacle et du mouvement. Quand on a évoqué l ennui au théâtre, j ai eu envie de bailler sans m ennuyer, ça m a paru amusant. Le thème de l ennui a eu une influence physique sur moi. LE CABINET DE CURIOSITÉS LE PROJET ENNUI MISE EN SCÈNE/SCÉNOGRAPHIE Guillaume Cantillon Franck Magis Cher potentiel futur spectateur du Projet Ennui, si nous nous adressons à toi, ce n est pas pour te convaincre d assister à l une de nos représentations, non, car rien de ce que nous pourrions écrire n éveillera en toi un quelconque intérêt et ne t incitera à venir. Si nous t écrivons, c est parce que nous savons ce que tu vis. Nous le comprenons car nous vivons la même chose : Tu t ennuies chez toi, subissant ton morne quotidien au sein de ta cellule familiale délétère, alors, parfois, dans un élan de survie, tu vas t attabler mollement devant les fades assiettes d un restaurant à la déco douteuse avec ces amis que tu as tant vus, que tu connais si bien et avec lesquels tu as épuisé depuis longtemps tous les sujets de conversation. Ou bien tu vas t enfoncer avec fatigue dans les fauteuils mous au parfum de popcorn d un cinéma planté au cœur de la zone commerciale pour assister au blockbuster de l année ou au mélodrame de l année ou à la comédie la plus réjouissante de l année. Et que dire des mortifères soirées télé, des réunions de famille assommantes, et d une indigente vie professionnelle. Alors pour faire passer le temps malgré tout, nous te proposons un voyage au cœur de la vacuité, du vide et de la lassitude. Car tu n es pas seul. Oui, devant ce spectacle, tu t ennuieras, n en doute pas, audacieux et las spectateur, mais pour te rassurer, sache que sur la scène, nous nous ennuierons aussi.

CENA GRENOUILLE / PRIX GRENOUILLE KLICPEROVO DIVADLO - B. VIAN: PĚNA DNÍ / L ÉCUME DES JOURS (REŽIE / MISE EN SCÈNE : SKUTR) *...OMNOMNOMNOMNOMNOMNOM*

FLASHBACK - LE TISK 2016 A CO DĚTI? Hru Les ve mně napsal Guillaume Vincent v roce 2014. Na malé ploše textu (asi osmnáct stránek) dokáže postihnout téma ztráty dětství, které přerůstá v obžalobu světa dospělých. Právě ten svou zvráceností, sexuální lačností a bezohledností bere dětem jejich nevinnost, neboť se tomuto světu snaží vyrovnat. Ačkoli jsou hlavními postavami děti ve věku dvanácti až patnácti let, míří Vincent svou hrou především na jejich rodiče. Text obsahuje i téma, které se i dětí v tomto věku přímo dotýká: objevování vlastní sexuality a sebe samých i frustrace z toho, že pokud jsem homosexuál, nejsem normální. Nicméně epilog, v němž jedna z postav (dvanáctiletý Tomáš) spáchá sebevraždu, svou drsností dětské publikum spíše vylučuje. Ani ztvárnění v režii Marka Němce se nezaměřuje na dětského diváka. Jako herce režisér zvolil studenty čtvrtého ročníku DAMU: Matěj Vejdělek v roli mutujícího a nejistého Tomáše, Elizaveta Shvachko jako lascivní manipulátorka Hedvika a Adam Ernest v roli nejstaršího (patnáctiletého) Juliána, který si libuje ve své nadřazenosti a síle. Ostatní postavy (Tomášova otce, Osmiletého chlapce a Vypravěče) ztvárnil herec Divadla Na zábradlí Ladislav Hampl. A znovu podotýkám, ačkoli jde o skicu, přesnost hereckého podání i přístup režiséra jsou obdivuhodné. Postava Vypravěče v původním textu chybí a její interpretace se silně váže ke sdělení, které nabízejí sami inscenátoři. Vypravěč čte scénické poznámky. Hamplova intonace a výraz se přitom neomezují na prosté přečtení doplňujícího textu. Jeho postava rámcuje celou skicu a tím připomíná pohádku. Bodrý dědeček sedí na květovaném křesle a čte dětem zpočátku úsměvný pohádkový příběh. GUILLAUME VINCENT LES VE MNĚ PŘEKLAD Jana Bartůňková PŘEKLAD / TRADUCTION: REŽIE Marek Němec SCÉNA Jana Jurčová Zdá se, že bude vyprávět o objevování dětských já, čemuž odpovídá i pojetí scény: bílý kosodélník, na němž hrají bíle odění herci, symbolizuje onu dětskou nevinnost. Děj se ovšem proměňuje, přitvrzuje, sílí v něm perverze, ale Vypravěč vše stále s úsměvem a poněkud ironicky doplňuje. Protože on je zástupce dospělých. A ti nevidí, co se s jejich dětmi děje. Nevidí, co svým chováním způsobují. Symbolická je i práce s prostorem a scénickými prvky. Les je možné vnímat jako prostor, kterým děti přecházejí do dospělosti. Na čistý bílý kosodélník herci postupně namalují strom, na němž se ukrývá Tomáš, pošlapou ho krvavými stopami a v závěru na něj Tomáš nasprejuje i vlastní oprátku. Umístěním na zemi nabízí i jinou perspektivu, výrazně stylizovanou a výtvarně působivou. Vlastně se může zdát, že Les ve mně je moralitou, ve které Vincent zobrazuje stav společnosti. K dané problematice použil jako prostředníka dítě, čímž ji ukazuje v jiném kontextu a zvýrazňuje ji. Nikdo nechce vidět, jak dvanáctileté děti nepokrytě souloží, chovají se lascivně, svádí, manipulují, vyhrožují, ubližují. Nikdo nechce vidět, jak je vlastní děti obžalují. Síla Němcovy skici spočívá pro mě především v tom, že přes explicitní perverznost, která v textu bezpochyby je, nemá potřebu ji nijak vystavovat a násilně atakovat divákovy city. Naopak veškeré sexuální scény jsou popsány pouze slovně, herci mají mezi sebou odstup, což působí mnohem naléhavěji a erotičtěji, než kdyby se všechny na jevišti skutečně odehrávaly. NICOL ŠKVAROVÁ

FLASHBACK - LE TISK 2016 ET LES ENFANTS? La forêt intérieure est une pièce de Guillaume Vincent écrite en 2014. Sur un espace réduit d environ dix-huit pages, il décrit avec justesse une perte de l enfance qui se transforme graduellement en une critique du monde des adultes. Ce monde, par sa perversion, son avidité sexuelle et sa brutalité prive de leur innocence les adolescents, qui essaient de se mettre à son niveau. Un autre aspect de cette pièce concerne un sujet intimement lié aux jeunes de cet âge : la découverte de la sexualité et la frustration qui accompagne souvent la prise de conscience de l homosexualité. Les protagonistes sont donc des enfants entre douze et quinze ans, mais ce sont les parents qui sont visés ici. L épilogue lors duquel un personnage (Thomas, douze ans) se suicide exclut d ailleurs les très jeunes spectateurs. Le metteur en scène Marek Němec reste fidèle à la conception première de la pièce pour un public adulte. Il attribue les rôles principaux d enfants représentant Thomas, un adolescent peu sûr de lui et dont la voix mue, Edwige, manipulatrice et lascive ou encore Julien, sûr de lui et qui aime s imposer, à des étudiants en quatrième année de la Faculté de Théâtre de Prague. Ladislav Hampl, acteur professionnel du Théâtre Na zábradlí, incarne trois personnages à la fois : le père de Thomas, un garçon de huit ans et le narrateur. Bien qu il s agisse d une lecture, la justesse de l interprétation ainsi que l approche du metteur en scène sont extraordinaires. Le narrateur ne figure pas dans le texte original, toutefois l introduction de ce personnage sur scène n est pas fortuite il lit les didascalies. Son intonation et l air qu il prend accompagnent de façon pertinente la lecture de ces notes. Il donne un cadre à la lecture-spectacle et en fait ainsi une sorte de conte de fées. GUILLAUME VINCENT FORÊT INTÉRIEURE TRADUCTION Jana Bartůňková PŘEKLAD / TRADUCTION: MISE EN SCÈNE Marek Němec SCÉNOGRAPHIE Jana Jurčová Un vieil homme chaleureux est assis dans un fauteuil à fleurs et lit aux «enfants» (du moins au début) un conte de fées amusant. On croit qu il parle de la manière dont les enfants se découvrent eux-mêmes, ce qui est également suggéré par la scénographie : des enfants habillés en blanc jouent sur un parallélogramme blanc. La couleur blanche symbolise l innocence des enfants. Mais au fur et à mesure que l histoire évolue, la situation devient de plus en plus brutale. Quoique l histoire gagne en perversion, le narrateur garde son sang froid, sourit et commente la situation avec ironie. C est qu il représente les adultes, qui ne voient pas ce qui arrive à leurs enfants ni ce que les autres adultes provoquent par leur comportement. Le travail sur l espace et les éléments scéniques est lui aussi symbolique. La forêt peut être perçue comme une zone de passage à travers laquelle les enfants atteignent l âge adulte. Sur un parallélogramme blanc et propre, les acteurs dessinent petit à petit un arbre qui sert d abri à Thomas. Ensuite, ils marchent dessus et laissent des traces de pas sanglantes. À la fin, Thomas y dessine une corde pour se pendre. La forêt, du fait qu elle se trouve par terre, propose une autre perspective, d un style prononcé et d une esthétique impressionnante. Par ailleurs, on pourrait dire que la forêt est une «moralité», un conte moral reflétant l état de la société. Pour traiter cette problématique, Guillaume Vincent s est servi d un enfant. C est une manière de décrire cette réalité sous un autre angle, de la mettre en relief. Personne ne souhaite voir des enfants de douze ans faire impudiquement l amour, se comporter de manière lascive, séduire, manipuler, faire du chantage, blesser. Personne ne veut voir que ses propres enfants le critiquent. La force de la lecture de Guillaume Vincent réside pour moi dans le fait que l auteur n a pas poussé à l extrême la représentation de la perversion, pourtant explicitement présente, et qu il évite donc d agresser visuellement le spectateur. Toutes les scènes sexuelles ne sont décrites que verbalement. Les acteurs n entrent pas en contact entre eux, ce qui provoque des sensations plus érotiques et une tension plus grande que si tout cela avait réellement lieu sur scène. traduction : KAROLÍNA KOUKOLOVÁ

PROGRAM / PROGRAMME GRAPHIC DESIGN Barbora Sléhová 25 / 5 20:00 PROJEKT NUDA / LE PROJET ENNUI 26 / 5 18:00 ČR : FR DRAMA 20:00 GHOST PROTOCOL / PROTOCOLE FANTÔME 21:00 ANNEŠANTÉ 27 / 5 16:00 MINIČTENÍ / MINILECTURE 18:00 MIGRANTI ANEB JE NÁS NA TÝHLE ZASRANÝ LODI MOC / MIGRAAAANTS! OU ON EST TROP NOMBREUX SUR CE PUTAIN DE BATEAU 20:00 VNITŘNÍ NEPŘÍTEL / L ENNEMI INTÉRIEUR 21:00 DJ IDEFIX 28 / 5 11:00 DISKUZE TEROR + BRUNCH / DISCUSSION TERREUR + BRUNCH 16:00 MINIČTENÍ / MINILECTURE 17:00 KORESPONDENCE 18:00 MŮJ BRATR, MÁ PRINCEZNA / MON FRÈRE, MA PRINCESSE 20:00 CÍSAŘSKÝ LES / BOIS IMPÉRIAUX DEGUSTAČNÍ PROMÍTÁNÍ / PROJECTION