-27 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v právní věci žalobce Ing. Jiřího Hanáka, Erbenova 29, 703 00 Ostrava-Vítkovice, insolvenčního správce dlužnice Dagmar Jeníkové, zastoupeného Mgr. Piotrem Adamczykem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 190/12, 737 01 Český Těšín, proti žalovanému Mgr. Alanu Havlicemu, soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Jeseník, se sídlem Otakara Březiny 229/5, 790 01 Jeseník, identifikační číslo 033 72 537, o popření vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 ICm 3497/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Dagmar Jeníkové, nar. 07.08.1979, bytem Středová 1518, 735 32 Rychvald, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 16285/2013, rozhodl o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 28.08.2014, č. j. -16, KSOS 39 INS 16285/2013, t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12.342 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.
pokračování - 2 - II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.238,50 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10.466,50 Kč (výrok II.). V důvodech usnesení uvedl, že řízení zastavil podle ust. 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť žalobce vzal podáním ze dne 17.07.2014 žalobu v celém rozsahu zpět z důvodu, že žalovaný vzal zpět svou přihlášku pohledávky. Zdůraznil, že žaloba byla podána u soudu dne 18.10.2013 a Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11.06.2014 vzal na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky P13, věřitele č. 11, podle jehož odůvodnění vzal věřitel zpět přihlášku pohledávky podáním ze dne 27.11.2013. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Uzavřel, že žaloba byla podána důvodně a ke zpětvzetí přihlášky pohledávky došlo až po podání žaloby. Rozhodné je, kdy došlo ke skutečnosti, na základě které byla žaloba vzata zpět, když soud posuzuje otázku zavinění na zastavení řízení z procesního hlediska, nikoli věcné argumenty. Náklady řízení přiznal soud žalobci podle ust. 9 odst. 4 písm. c) a 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. Za přípravu a převzetí právního zastoupení a sepis žaloby přiznal odměnu ve výši 2 x 3.100 Kč a za zpětvzetí žaloby odměnu ve výši jedné poloviny (1.550 Kč), dále režijní paušál po 300 Kč za tři úkony právní služby a náhradu 21% daně z přidané hodnoty (816,50 Kč). Celkem přiznal žalobci náklady řízení v částce 10.466,50 Kč. Toto usnesení napadl v jeho výroku II. odvoláním žalovaný. Tvrdil, že ačkoliv má žalobce podle ust. 87 odst. 2 exekučního řádu právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároků, popř. uplatnění svého práva u soudu, nebyly jeho náklady v tomto sporu vynaloženy účelně, neboť žalobce je subjektem, který se specializuje na oblast insolvenčního práva. Podává značné množství žalob a návrhů, kdy jde o situace skutkově jednoduché a téměř totožné, které se odlišují toliko označením osob, případně žalovanou finanční částkou. Podání návrhu představuje pouze doplnění několika údajů a tuto činnost musí být žalobce schopen adekvátním způsobem činit vlastními zdroji. Z ustálené judikatury vyplývá princip zákonné ochrany žalovaného, jehož smysl spočívá v tom, že soudní řízení může sloužit toliko k uspokojení práva žalobce, avšak nesmí žalovanému způsobit újmu ve větším rozsahu, než která je nutná právě k účelnému hájení práv žalobce. Dále setrval na svém právním názoru, že vykonatelná pohledávka z titulu náhrady nákladů
pokračování - 3 - exekučního řízení byla přihlášena po právu (na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 31.07.2013). Přihlášku pohledávky vzal zpět pouze z důvodu hospodárnosti řízení a procesní ekonomie. V incidenčním sporu totiž vždy vznikají další náklady, které žalovaný i v případě úspěchu ve vzniklém sporu nese ze svého a v porovnání s procentuálním pokrytím své pohledávky v rámci insolvenčního řízení je vedení takového sporu značně neekonomické. Navrhl, aby odvolací soud výrok II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že jako insolvenční správce se přirozeně specializuje na oblast insolvence. V rámci výkonu své funkce je povinen postupovat svědomitě a s odbornou péčí. Nepodává značné množství žalob a návrhů a v případě incidenčních sporů se nejedná o věci skutkově jednoduché a téměř totožné, jak tvrdí žalovaný, ba právě naopak. Přitom není pochyb o tom, že insolvenční správce je v incidenčních sporech oprávněn dát se zastoupit advokátem. Žádný právní předpis to nevylučuje a v incidenčních sporech je běžnou praxí, že insolvenční správce je zastoupen advokátem i tehdy, je-li sám advokátem či osobou s právním vzděláním. Závěrem podotkl, že žaloba byla podána důvodně a ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Proto má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které vynaložil na uplatnění svého práva. Insolvenční řízení ani řízení o incidenčním sporu vedeném v rámci insolvenčního řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona. V této věci se proto neuplatní (byť incidenční spor byl zahájen před 1.1.2014) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a na odvolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu, ve kterém bylo odvoláním dotčeno, to je ve výroku o nákladech řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( 206, 212, 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání ( 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Nejprve považuje odvolací soud za nutné uvést, že z obsahu spisu (zejména z Vyrozumění účastníků řízení o převzetí spisu ze dne 1.10.2014) a rovněž ze seznamu soudních exekutorů vyplývá, že soudnímu exekutorovi JUDr. Antonínu Dohnalovi zanikl výkon funkce soudního exekutora v Exekutorském úřadu Jeseník
pokračování - 4 - dnem 30.9.2014. Rozhodnutím ministryně spravedlnosti č. j. MSP-478/2014-OJ- SO/10 byl s účinností od 1.10.2014 jmenován soudním exekutorem do tohoto úřadu Mgr. Alan Havlice. Proto odvolací soud označil jmenovaného v záhlaví svého usnesení jako žalovaného soudního exekutora. Ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení učinil soud prvního stupně správná zjištění. Vyplývá z nich, že žalobu podanou u soudu prvního stupně dne 18.10.2013 vzal žalobce zpět podáním ze dne 17.06.2014 (doručeno soudu dne 21.07.2014). Tento procesní úkon žalobce odůvodnil tím, že žalovaný vzal zpět svou přihlášku pohledávky. Usnesením ze dne 11.06.2014 Krajský soud v Ostravě vzal na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky P13 věřitele č. 11, když podáním ze dne 27.11.2013 vzal tento věřitel svou přihlášku pohledávky v plném rozsahu zpět. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že zastavení řízení zavinil z procesního hlediska žalovaný, neboť žalobu, která byla podána důvodně, vzal žalobce zpět pro chování žalovaného. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby, žalobce nezavinil zastavení řízení pouze tehdy, jestli vzal žalobu, která byla podána důvodně, zpět pro chování žalovaného. O důvodnosti podání žaloby je přitom třeba uvažovat procesně, to je z hlediska vztahu k výsledku chování žalovaného k požadavku žalobce. V posuzované věci byl žalobce povinen předmětnou žalobu podat, neboť v pozici insolvenčního správce popřel žalovaným uplatněnou vykonatelnou pohledávku. Žalovaný svým zpětvzetím přihlášky pohledávky způsobil, že odpadl předmět tohoto incidenčního sporu. Námitka žalovaného, že žalobce jako osoba znalá problematiky insolvenčního práva se nechal v řízení zastoupit advokátem, je zcela nedůvodná. Insolvenční správce se v incidenčních sporech může dát zastoupit advokátem ( 25 o.s.ř.). V podrobnostech lze odkázat na přiléhavou argumentaci žalobce uvedenou v jeho vyjádření k odvolání ze dne 14.10.2014, s níž se odvolací soud zcela ztotožňuje. Odvolací soud přesto musel rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení změnit podle 220 odst. 1 o.s.ř. Soud prvního stupně sice správně určil počet úkonů právní služby (tři úkony) a při určení odměny advokáta správně aplikoval ust. 9 odst. 4 písm. c) a 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., avšak odvolací soud nesouhlasí se snížením odměny za zpětvzetí žaloby na jednu polovinu (tedy na částku 1.550 Kč). Odkaz soudu prvního stupně na ust. 11 odst. 2 a 3 téže vyhlášky není případný, neboť zpětvzetí žaloby je plnohodnotným úkonem právní služby. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalobci přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů, které přestavují odměnu právního zastoupení za tři úkony právní služby (3 x 3.100 Kč), režijní paušál za tři úkony právní služby (3 x 300 Kč) a náhradu 21%
pokračování - 5 - daně z přidané hodnoty (2.142 Kč). Celkem činí náklady žalobce částku 12.342 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám jeho advokáta ( 149 odst. 1 o.s.ř.). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. 163 IZ, 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný svým odvoláním nedosáhl změny napadeného výroku II. ve smyslu jím navrženého nepřiznání práva žalobci na náhradu jeho nákladů řízení (tedy snížení nákladů řízení), nýbrž změna provedená odvolacím soudem znamená navýšení nákladů řízení o částku 1.875,50 Kč, k jejichž úhradě byl žalovaný zavázán. V odvolacím řízení byl tedy úspěšný žalobce. Tomu proto přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 1.550 Kč dle ust. 9 odst. 4 písm. c), 7 bod 5. a 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jednoho režijního paušálu v částce 300 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení, které vznikly žalobci, činí spolu s náhradou daně z přidané hodnoty (388,50 Kč) částku 2.238,50 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Olomouci dne 31. října 2014 Za správnost vyhotovení: Jitka Jahodová JUDr. Helena Myšková v.r. předsedkyně senátu