Kostel sv. Prokopa a trinitáfisk klá ter ve tûnovicích Vratislav RY AV A NOTACE: Mal klá ter trinitáfiû s kostelem v jediné budovû byl pfiestavûn ze star í s pky v letech 1747 1749 pûvodnû na dal í panské obydlí s kostelem. Po roce 1750 byla stavba vûnována fiádu trinitáfiû. V tvarnû daleko nejkvalitnûj í ãástí budovy je kostel sv. Prokopa s fiadou velmi charakteristick ch slohov ch znakû tvorby Kiliána Ignáce Dienzenhofera, kter byl s vysokou pravdûpodobností i navrhovatelem stavby. Pomûrnû velká obec tûnovice leïí pfii fiíãce Úhlava, zhruba 15 20 km jiïnû od Plznû. Byla vïdycky stfiedem samostatného, i kdyï nepfiíli rozlehlého panství. Podle nedávno publikované odborné studie tûpána Váchy 1 milostn mariánsk obraz, kter pomohl císafisk m vojskûm vyhrát bitvu na Bílé hofie u Prahy v roce 1620, pocházel právû odtud, nikoliv ze Strakonic, jak bylo dfiíve v literatufie tradováno. Pfiímo nad fiekou Úhlavou tu stojí za nevelkou zámeckou zahradou mal jednokfiídl a jednopatrov zámeãek v jednoduchém barokním slohu, datovan na portálu rokem 1723. Nad druh m bfiehem fieky na zv eném terénu poblíï nynûj í návsi stojí vût í budova o pûdorysu pomûrnû táhlého obdélníka, která v sobû zahrnuje b val mal klá ter trinitáfiû a vedle nûho kostel. Zde publikované informace a hodnocení stavby byly získány v roce 2009, jako zatím základní informace pro opravu stavby, je tû pfied fiádn m stavebnû-historick m prûzkumem. V dosavadní odborné nebo vlastivûdné literatufie byla tato budova zatím zmínûna ve dvou souhrnnûj ích dílech, nejdfiíve v Encyklopedii ãesk ch klá terû z roku 1997. 2 Podle této knihy hrabûnka Terezie Pöttingová rozená Michnová z Vacínova nechala pfiestavût s pku ve tûnovicích na kostel sv. Prokopa. V roce 1750 vystavila zakládací listinu trinitáfiûm, kterou v roce 1753 potvrdila královna Marie Terezie. Mûla tu b t spí e mise neï rezidence, urãená pro tfii knûze a jednoho bratra laika z fiádu trinitáfiû. Fundaãní kapitál ãinil 12 000 zlat ch plus k tomu pfiináleïející obydlí u kaple sv. Prokopa. Trinitáfiská komunita byla zru ena Josefem II. v roce 1783, v roce 1785 tu byla zfiízena lokálie jako volnûj í souãást litické farnosti. Obydlí vedle kostela pak bylo vyuïito jako byt lokalisty. V roce 1858 byla tûnovická lokálie pov - ena na samostatnou farnost. Dal í souhrnná publikace, Encyklopedie fiádû a kongregací v ãesk ch zemích, 3 v podstatû pfiebírá zestruãnûné informace z dfiíve uvedeného díla. Tento ãlánek na základû samostatného, co nejdûkladnûj ího stu- 1 dia archiválií doplàuje, nûkde i koriguje dfiíve publikovaná fakta, navíc na základû alespoà rámcového formálnû srovnávacího rozboru stavbu hodnotí a zaãleàuje do ir ích v vojov ch souvislostí své doby a prostfiedí. Dûjiny stavby V roce 1747 hrabûnka Terezie z Pöttingu (Ïena Adolfa hrabûte z Pöttingu) prodala svûj statek Sobûsuky na Îatecku bohatému obchodníku a mû - Èanu kadaàskému Václavu Gloserovi a za strïené peníze koupila pak je tû v témïe roce panství tûnovice jiïnû od Plznû. Pfiede l majitel hrabû Josef z Trauttmansdorffu zde nedaleko od zámku za fiekou jiïním smûrem nechal postavit prostornou a velkou s pku. Nová majitelka pojala zámûr tuto s pku nechat pfiestavût pro sebe a své blízké na pohodlné bydlení a souãasnû i na kostel patrona Království ãeského, sv. Prokopa. 4 Arcibiskupská licence pro postavení nového kostela sv. Prokopa, v jimeãnû psaná nûmecky a také netypicky dlouhá, je datována je tû v tom Obr. 1. tûnovice (okres PlzeÀ-jih), kostel sv. Prokopa, ikm pohled do interiéru s ãástí nepravé klenby a zaoblen m koutem prostoru s tribunou. (Foto R. Kodera, 2011) 1 VÁCHA, tûpán. K pûvodu a kultu milostného obrazu Panny Marie Vítûzné ze tûnovic. In DOU A Jaroslav; SKÁLA Adam (eds.). Minulostí Západoãeského kraje XLV. Ústí nad Labem : Albis international, 2010, s. 7 ad. ISBN 978-80-86971-25-4. 2 VLâEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLT N, Du an. Encyklopedie ãesk ch klá terû. Praha : Libri, 1997, s. 656. ISBN 80-85983-17-6. 3 BUBEN, Milan. Encyklopedie fiádû a kongregací v ãesk ch zemích, III/2 : Îebravé fiády. Praha : Libri, 2007, s. 254. ISBN 978-80-7277-140-0. 4 Národní archiv v Praze, Archiv zru en ch klá terû. Trinitáfii, Protocollum Residentiae Stenovicensis. 176
3 Obr. 2. tûnovice (okres PlzeÀ-jih), trinitáfisk klá ter, hlavní prûãelí ãásti budovy s kostelem s dne ním hlavním vstupem do kostela. (Foto R. Kodera, 2011) Obr. 3. tûnovice (okres PlzeÀ-jih), trinitáfisk klá ter, boãní strana budovy a souãasnû i kostela. (Foto Jan Gryc, 1975) roce 6. 10. 1747. Licence naz vá kostel je tû kaple ke cti svatého Prokopa a zmiàuje plán, návrh kostela (Abriess), kter byl pfiiloïen k pûvodní Ïádosti o licenci. Námitky, nebo je tû spí e urãitá vymínûní jsou obsaïena dále. Duchovní správce, jímï byl tehdy faráfi v Liticích u Plznû, a stejnû i tak místní uãitel nemûli b t nijak kráceni ve sv ch dosavadních právech. 5 V záfií téhoï roku (20. 9. 1747) informoval plzeàsk vikáfi a arcidûkan Jan Václav Emerich arcibiskupství o zam lené stavbû nové kaple. Pravdûpodobnû to byl posudek vyïádan arcibiskupskou konsistofií. Podle mínûní vikáfie stavbû kostela ve tûnovicích nic nestojí v cestû. Pan opat chotû ovsk stavbu kaple v nûkdej í s pce vefiejnû podpofiil (jako duchovní patron této oblasti), ale kaple se nemûïe stavût bez pfiedbûïného souhlasu pfiíslu né farnosti. Proto paní hrabûnka zam lí je tû pfied pfiijetím licence ustanovit ve tûnovicích uãitele (cantorem) a také kaplana, aby v zam leném kostele nejen ve v edních dnech, ale i o nedûlích a svátcích mohly b t slouïeny bohosluïby se zpûvy. 6 Pfiestavba s pky na obydlí mûla b t dokonãena v roce 1748, alespoà uï v tom roce se tam dalo 2 bydlet jak v pfiízemí, tak i v patfie. 7 Je tû v roce 1749 tu byl, zatím jen teoreticky, ustanoven jeden svûtsk knûz s bydlením vedle kostela (v jediné novû sjednocené budovû), nûco jako stál zámeck kaplan, kter mûl v nedûli a ve svátky slouïit m e v ãe tinû, a vedle toho i ve v ední dny. Kromû zaji tûného stálého obydlí v dobrém stavu mûl dostávat roãní rentu z panství 200 zlat ch, k tomu est soudkû piva a také topné dfiíví z okolních lesû. Nov kostel byl postaven nûkdy na konci jara 1749, protoïe hrabûnãina Ïádost o jeho vysvûcení nese datum 17. 6. 1749. 8 Kronika trinitáfiské lokálie uvádí jako rok vysvûcení 1748, vysvûcení mûl provést plzeàsk vikáfi a arcidûkan Jan Václav Emerich. Pravdûpodobnûj í bude ale aï rok 1749. Jen o nûkolik dní totiï Ïádosti o vysvûcení pfiedcházela relace téhoï vikáfie (12. 6. 1749) na arcibiskupství s pomûrnû podrobn m popisem nové stavby. 9 Kaple je sv mi boãními stûnami sjednocena s obydlím paní hrabûnky, ale její pfiíãná zeì vlevo kapli od zb vající panské budovy nejen oddûluje, ale i odli uje. Tato pfiíãná zeì je tak vysoko vyzdûná, Ïe nejen v raznû pfievy uje stropy a klenby jak kaple, tak i panského obydlí, ale nahofie v prostoru pûdy oddûluje obû ãásti a tím i chrání klenby a stropy obou ãástí od roz ífiení pfiípadného poïáru. V rozích (koutech) této pfieãnívající pfiíãné zdi byl zakotven kfiíï, kter byl uï dfiíve zakotven i v protûj í stranû nad prûãelím (supra frontispicium zfiejmû tesafiská konstrukce, diagonálnû svazující krov nad kaplí a zároveà i stûny). Kaple má tfii velké brány pro vstup i v chod jednu na severní stranû, hlavní, nejvût í na západní stranû, tfietí na jih (? tertia austrum). Západní brána stojí proti pfiíãné zdi, která svazuje boãní zdi a oddûluje kapli od panského obydlí. Pfii této stûnû bude stát (stabit!) hlavní oltáfi, (podélné) boãní stûny jsou dlouhé 32 lokty. Vzdálenost mezi obûma boãními stranami kaple, nebo také od vchodu jiïního k severnímu, mûfií 27 loktû. Na evangelijní (severní) stranû je sakristie, na protûj í stranû epi tolní (jiïní) je mal prostor, skoro jako komora, odkud vede vchod do panského obydlí. Po obou stranách hlavního oltáfie (v úrovni patra) je takzvan mal kûr (chorus parvus) neboli oratorium, do obou tûchto kûrû vedou pfiímé vstupy z horního podlaïí (patra) panského obydlí. Nad hlavním, západním vchodem je hudební kûr. Podlaha pûdy (tectum) nad pansk m obydlím je dlouhá a plochá, ale pûda nad kaplí (tady spí e ve v znamu nepravá klenba kaple, calotta, na rubu v prostoru pûdy bednûná, pobitá prkny), jakkoliv je navenek sjednocená s obydlím, má okrouhl tvar (figurae est rotundae ve v znamu pûdorys). Podstatnû struãnûj í popis kostela, t kající se jen nejdûleïitûj ího zafiízení, podává i uï vícekrát zmínûná a citovaná kronika lokálie. Podle ní byly v kostele tfii oltáfie. Na boãním oltáfii po evangelijní stranû (vlevo od hlavního oltáfie) byl obraz Panny Marie prchající do Egypta s mal m JeÏí kem a sv. Josefem, na protûj ím boãním oltáfii pfii 5 Národní archiv v Praze, Archiv praïského arcibiskupství. C 27, 1747, X XII, kart. 316. 6 TamtéÏ. 7 Národní archiv v Praze, Archiv zru en ch klá terû. Trinitáfii, Protocollum. 8 Národní archiv v Praze, Archiv praïského arcibiskupství. D 25, 1749, IX X, kart. 1310. 9 TamtéÏ. 177
va byla zvenãí novû omítnuta a pak tfiikrát obílena a byla postavena nová vûï s bání, do které byl vloïen pamûtní list. 17 V souãasnosti je kostel vyuïíván celoroãnû k bohosluïbám, v souladu se svou pûvodní funkcí, pfiíleïitostnû i ke koncertûm, pfiedev ím pfii kaïdoroãních Haydnov ch hudebních slavnostech s centrem v blízké Dolní Lukavici. Prostory vedle kostela jsou trvale ob vány. 4 Obr. 4. tûnovice (okres PlzeÀ-jih), kostel sv. Prokopa, pohled do nepravé klenby lodi. (Foto R. Kodera, 2011) epi tolní stranû (vpravo od hlavního oltáfie) byl obraz sv. Antonína. Oba obrazy byly elegantní a provedené, jak se traduje (ut fertur), italsk m tûtcem (rukou italského malífie, ale také moïno pfieloïit v italském slohu ). Na hlavním oltáfii ale místo podobného nového obrazu byla na pfiání paní hrabûnky pofiízena kopie zázraãného obrazu sv. Prokopa z klá tera Sázava, stejnû elegantnû provedená. Vysvûcení nového kostela je tu pfiesnû datováno dnem 4. ãervence 1748 podle zmiàované kroniky, 10 pravdûpodobnûji v ak aï v roce 1749. 11 Je tû v témïe roce 1749 jeden laick bratr fiádu trinitáfiû, Bartolomûj ab Angelis, jako almuïník pfii el náhodou také do tûnovic. Vyslechla ho tam paní hrabûnka a pozvala ho i ke stolu. Mezi jin m se ho zeptala, jak se mu líbí nov kostel sv. Prokopa. Odpovûdûl, Ïe tento kostel by se optimálnû hodil pro bratry trinitáfie. Paní hrabûnku to zaujalo a následnû inspirovalo, takïe brzy nato poïádala praïského pfiedstaveného tohoto fiádu, otce Fra Mariana a Regibus, o vyslání jednoho otce trinitáfie do tûnovic. Ten jí poslal fiádového knûze, otce Tadeá e a S. Chrystophoro. Knûz se do tohoto místa pfiímo zamiloval, takïe pfiemluvil paní hrabûnku, Ïe by sem nemûl pfiijít Ïádn jin fiád neï právû trinitáfii a Ïe pro posílení upadající víry by tu mûli pûsobit je tû dal í bratfii trinitáfii. Hrabûnka pak obepsala v tomto smyslu nejen otce provinciála tohoto fiádu Jana Rudolfa a Joanne Nepomuceno, ale i hlavu praïsk ch trinitáfiû otce Mariana a Regibus. 12 Po dal ích jednáních s fiádem trinitáfiû, s arcibiskupstvím i s farností v Liticích, kam tûnovice správnû patfiily, zaloïila hrabûnka Terezie v roce 1750 velkou nadaci 12 000 zlat ch celkem pro stálou pfiítomnost tfií knûïí a jednoho laika z fiádu trinitáfiû ve tûnovicích s bydlením pfii kapli, tedy v nûkdej ím panském apartmá. 13 Farní kronika 14 uvádí dal í vysvûcení kostela v roce 1753 (nejspí po doplnûní vnitfiního zafiízení, eventuálnû i po dal í v malbû) stejn m plzeàsk m vikáfiem a arcidûkanem (J. V. Emerichem) a pfiedání trinitáfiûm k uïívání. V horním podlaïí (patfie) obydlí pfii kapli bydleli bratfii trinitáfii, v pfiízemí mûl byt uãitel, pfii nûm byla je tû jedna kolní tfiída. Josefínsk mi reformami byl mal klá ter v roce 1786 zru en a místo nûho tu zfiízena lokálie, autonomní ãást farnosti Litice; pak v patfie budovy bydlel uï jen lokalista. 15 Vroce 1852 byla lokálie organizaãnû pfievedena od dosavadního plzeàského k rokycanskému vikariátu, v roce 1858 byla pov ena na samostatnou farnost. 16 Zachované písemné prameny uvádûjí pouze jedinou opravu kostela v roce 1894 ve dvou etapách. Byl vytvofien nov vzdu ní kanál na jiïní stranû kostela (pravdûpodobnû v kopem v terénu pro odvûtrání základû zdi), opraveny omítky v interiéru kostela, pofiízeny nové dvojité dvefie (blíïe neuvedeno kde), nová podlaha ve farní ãásti budovy, pofiízena nová kamna ve farním obydlí, probûhla oprava celé stfiechy. Ve druhé etapû oprav, ale je tû v témïe roce byl kostel uvnitfi vybílen, byla zasazena nová okna, v echny dvefie byly obarveny (natfieny), u hlavního vchodu byly postaveny Ïelezné dvefie (mfiíïe?), celá budo- Struãn formální rozbor Kostel i klá ter tvofií navenek jedinou budovu obdélného pûdorysu vãetnû jednotného valbového zastfie ení. Kostel zaujímá na západní stranû zhruba tfietinu délky této budovy, zbytek tvofií dvoupodlaïní obydlí s klenut mi prostory v pfiízemí a plochostrop mi v patfie. Prostorové ãlenûní není úplnû pravidelné. O nûco málo vpravo (západnû) od ífikové osy budovy (s jejím roz ífiením) je situován hlavní vstup zvenãí do obytné ãásti, za kter m se nachází v celé ífii budovy prûjezd. Západnû od prûjezdu se rozkládá prostor kostela v celém zbytku budovy, v chodnû od prûjezdu prostory obytné. Pfiízemní prostorovou skladbu lze nazvat ífikov trojtrakt o nestejné ífii traktû. Hloubkovû je ãlenûní prostorû je tû nepravidelnûj í, i kdyï s urãitou, aspoà pfiibliïnou zákonitostí. NejbliÏ í ífikov trakt po boku prûjezdu je hloubkovû ãlenûn zcela symetricky na pomûrnû nejuï í prostor schodi tû do patra (a dále na pûdu) a po jeho bocích na dvû postranní stejnû dlouhé, ale o nûco ir í boãní místnosti. JiÏní z nich byla ãasem pfiepfiíãkována. Dal í ífikov trakt, o dost uï í, byl pûvodnû ãlenûn pouze na dva prostory nestejnû dlouhé (hluboké) s men ím, pûdorysnû zhruba ãtvercov m prostorem pfii severní stranû budovy. 10 Národní archiv v Praze, Archiv zru en ch klá terû. Trinitáfii, Protocollum. 11 Národní archiv v Praze, Archiv praïského arcibiskupství. C 27, 1747, X XII, kart. 316. 12 Národní archiv v Praze, Archiv zru en ch klá terû. Trinitáfii, Protocollum. 13 Národní archiv v Praze, Archiv praïského arcibiskupství. Kart. 1310. 14 Státní okresní archiv PlzeÀ-jih se sídlem v Blovicích, Farní úfiad tûnovice. Kn. 1. 15 TamtéÏ. 16 Státní okresní archiv PlzeÀ-jih se sídlem v Blovicích, AF tûnovice. Kn. 1 Pamûtní kniha fary 1819 1939, s. 3, 4, 15, 16. 17 TamtéÏ, s. 31. 178
Obr. 5. tûnovice (okres PlzeÀ-jih), kostel sv. Prokopa, pohled na boãní oltáfi s tribunou nad ním. (Foto R. Kodera, 2011) Obr. 6. tûnovice (okres PlzeÀ-jih), kostel sv. Prokopa, pohled ke kûru s podkruchtím a ãástí nepravé klenby. (Foto R. Kodera, 2011) Zadní, vût í prostor byl pak zfiejmû dodateãnû pfiepfiíãkován a pravdûpodobnû v dal í fázi byly z nûho je tû vydûleny hygienické prostory pfii severní stranû budovy. Dal í ífikov trakt, uï pfii v chodním kraji budovy, ífikovû zhruba odpovídající traktu podél schodi tû, ãlení jediná, asi pûvodní pfiíãka na severnûj í velk klenut prostor o zhruba ãtvercovém pûdorysu a jiïnûj í men í prostor. Prostorová skladba patra kopíruje skladbu pfiízemí. Obû dlouhé boãní stûny budovy pomûrnû jemnû plasticky akcentují dva asymetricky, ale pfiitom protûj kovû shodné rizality jeden jemnûji vystupující kolem prûjezdu a je tû po jedné okenní ose po kaïdé stranû, a druh v raznûji vystupující, západnûji situovan, vïdy s jedním velk m kazulov m oknem kostela. Oba rizality mají okosená armovaná nároïí, v raznûj í rizalit kostela navíc uvnitfi i lizénov rám. Na severní stranû, ale pouze tam, je navíc v ífii tfií okenních os od kraje dal ím pilífiem s pásováním, ale jen v omítce, naznaãen velk prostor v tûchto místech, v pfiízemí i v patfie. Z obou prav ch rizalitû pouze boãní rizalit kostela pfiiznává navenek vnitfiní prostor kostela v tûch místech, konkrétnû boãní rameno kfiíïového pûdorysu lodi s knûïi tûm. ir í a ménû vystupující v chodnûj í rizalit naopak navenek svazuje prostor prûjezdu (a jemu odpovídající prostor v patfie) s vedlej ími prostory obydlí na jedné stranû a krajní prostory kostela se sakristiemi v pfiízemí a oratofiemi v patfie, jakoï i knûïi tûm uprostfied. RÛznou funkci prostorû na tûchto rizalitech prozrazují jen nestejnû vysoko uloïená okna rûzného tvaru v patfie v kostele podstatnû v e umístûná okna se sedlov m záklenkem. Nad vût inou oken patra budovy, vlastnû aï k v raznûj ímu boãnímu rizalitu kostela v jiïní stûnû (kde jsou uï poslední tfii okénka zazdûna), jsou patrná malá obdélná okénka nízkého dal ího polopatra, pozûstatek nûkdej í s pky. Obytná ãást aï k ir ímu rizalitu je ve stûnû ãlenûna ploch m a irok m pasem mezi podlaïími, od ir ího pasu aï k boãním rizalitûm kostela pokraãuje uï jen pas mezi pfiízemím a prvním patrem. Oba portály prûjezdu jsou obloukové, v paralelním kamenném ostûní s kvádry a klenákem v záklenku. Podobn, dnes uï zazdûn portál je patrn i ve 5 6 druhé okenní ose od v chodu. Jednotnou valbovou stfiechu krytou ta kami prorûstá pûvodní storem budovy. Loì kostela s knûïi tûm zaujímá Vnitfiek kostela je daleko nejefektnûj ím pro- zdûn protipoïární tít mezi ãástí kostela a obydlím s pomûrnû velkou zvoniãkou tûsnû pfii tomto irok mi symetrick mi konkávními zaobleními pûdorys tvaru lehce protáhlého fieckého kfiíïe se títu na stranû krovu obydlí. v diagonálách, ve v chodním rameni (pfii obydlí) je Nejnároãnûji i slohovû ãistû a jednotnû je navenek ãlenûna ãást obsahující kostel. Okosená náraznû konkávní kouty prostoru ale nejsou Ïádn mi situováno knûïi tû s hlavním oltáfiem. iroké v roïí jsou armována stejnû jako u ãásti budovy obsahující obydlí, podobnû se i nad pfiízemím táhne ko takzvané duté nároïní pilífie se sakristiemi po zbytkov mi prostory, n brï jsou interpretovány ja- stejn irok, jen mírnû v omítce vystupující pás. bocích hlavního oltáfie a nad nimi s oratofiemi neboli tribunami. Oratofie se do prostoru kostela ot- Spoleãná je i sloïitû profilovaná korunní fiímsa. KaÏdá ze stûn kostela je ale pravidelnûji a také vírají ífikov mi otvory se záklenky sedlového tvaru, vytvofien mi koutov mi konzolkami. Podobné velkoryseji ãlenûna okny nad vstupy (hlavním v západní úzké stranû a obûma boãními) jsou koutové konzoly nesou kûr a vytváfiejí tak v ãele v rozlehlé plo e stûny citlivû situována nejvût í podkruchtí v podstatû stejn tvarov motiv. V pfiízemí dut ch pilífiû pfii knûïi ti jsou sakristie, pfii okna kazulového tvaru, která by se dala blíïe charakterizovat jako obrácená okna klíãová (s roz ífiením dole), nahofie s leïatû pûlováln mi záklenky. schodi tû na hudební kûr nad hlavním vstupem v chodním konci tyto duté pilífie obsahují toãité Dal í okna jsou podstatnû men í, obdélná, v pfiízemí prakticky stejná jako v obytné ãásti budovy, valená klenba, oratofie v patfie koutov ch pilífiû fa- do kostela. Ramena fieckého kfiíïe uzavírá vïdy v patfie ale se sedlov m záklenkem. Ve kerá okna bionov strop omítan na rákos. Centrum interiéru prostor bez knûïi tû, kûru a obou boãních v patfie kostela jsou je tû navíc esteticky akcentována vût í okna paralelními neprav mi ostûními roz ífiení opticky svazuje prûbûïná profilovaná ( ambránami) lineárnû profilovan mi, men í okna fiímsa, k níï se tûsnû váïí v irok ch koutov ch zaobleních úseky vysokého hladkého vlysu s archi- paralelní jednodu í ambránou s profilací vnûj ího obvodu. V echna horní okna je tû navíc pohledovû oïivují kfiivkovû dynamické tukové rámy nad nepravá dfievûná klenba (calotta), pomûrnû plotrávem. Na této centrální ãásti prostoru spoãívá okny, s motivy kfiivkové pásky s volutami, tvarovû chá, pravidelnû ãlenûná do geometrick ch polí, se velmi blíïící rokajûm. V echny tfii portály hlavní kaïdé z nich v jemnû vpadlém, kfiivkovû znaãnû západní, ale i jiïní a severní mají sedlové záklenky dynamickém rámu obsahuje malbu. Triumfální oblouk i jemu analogické oblouky otevírající boãní v paralelních kamenn ch ostûních s v raznou profilací vnûj ího obvodu a v líci stûny zfiejmû je tû pûvodní dvoukfiídlé dvefie s pozdnû barokním kováním. fiímse pod nepravou klenbou a jsou na hranû roz ífiení i prostor kûru dosahují tûsnû k prûbûïné iro- 179
Obr. 7. tûnovice (okres PlzeÀ-jih), kostel sv. Prokopa, pohled do knûïi tû. (Foto R. Kodera, 2011) 7 ce a v raznû konkávnû vybrány v celé v i, podobná vybrání zmûkãují kouty zadní stûny boãních roz ífiení prostoru i zadní stûny prostoru kûru. Tato konkávní zmûkãení hran obloukû, ale i plochy pod otvory oratofií pokr vá pomûrnû hustû tukov dekor s motivy pásky a lomené pásky, stfiapcû, rozet, mfiíïky a mu lí, interpretovan ale jen málo plasticky, spí e plo nû. Tfii oltáfie hlavní, nejvût- í oltáfi sv. Prokopa v knûïi ti a dva boãní, podstatnû men í pfied zkosen mi stûnami dut ch pilífiû pfii knûïi ti jsou v echny tzv. rámového typu a svou ornamentikou mfiíïka, lomená i kfiivková páska, akantoidy, fiímsy houpavého typu prozrazují tûsnou slohovou souvislost se tukovou ornamentikou hustû pokr vající zdûné plochy (viz v e). V echny tfii oltáfie jsou prokazatelnû od téhoï návrháfie a pro jejich nepopiratelnou nejtûsnûj í slohovou souvislost i s prostorem kostela s nejvût í pravdûpodobností jde o pfiím návrh architekta kostela a pfiipojeného obydlí. Slohové hodnocení Na budovû jsou nejnápadnûj í dvû vûci. Jednak pfiestavba z pûvodní s pky, která asi nebyla pfiíli stará, spí e je tû zánovní, kdyï mûla vzniknout za panství hrabûte Trauttmansdorffa (coï mûlo b t tûsnû pfied koupí panství hrabûnkou Terezií z Pöttingu v roce 1747). Dal ím podstatn m a nápadn m rysem budovy je evidentní snaha architekta o sjednocení navenek. Není takového rázu, Ïe by úplnû zapfiela funkãní rozdíl obou ãástí budovy, ale ãlenûním stûny i ir ími a zároveà mûlãími rizality v obou del ích protûj ích stûnách vyjadfiuje plynulé prorûstání obou ãástí, které nemûlo asi jen smysl estetick, ale navenek mûlo nejspí vyjádfiit i tûsnou funkãní svázanost obou ãástí budovy (rizalit pfiekr vající hranici obou prostorû svazuje navenek obû ãásti, ale v krajní ose pfiiznává kostelní prostor v kovû odli né umístûní oken). V raznûji vystupujícími, ale uï ími rizality v boãních osách prostoru kostela je navenek lehce esteticky akcentována ãást budovy obsahující kostel. Tento akcent je tû umocàuje pravidelné ãlenûní stûny této ãásti budovy se sedlov mi portálky a okny zãásti kazulov mi, tedy plo nû dynamického tvaru, která jsou v patfie navíc je tû lemována tukov mi rámy z plo nû cítûn ch, ale kfiivkovû znaãnû dynamick ch motivû pásky. Estetické zdûraznûní je tu jemné a plynulé, nekontrastní. Podstatnou roli tu hraje proporãní rozvrïení ãlenûní stûny. Rozhodnû není stûna pfiehlcena mnoïstvím detailû, naopak je ve vût inû plochy hladká a prázdná a pfiiznává i pfii pouïití silnû plo nû dynamické tukové ornamentiky kolem oken je tû vrcholnû barokní velkorysost. tuková ornamentika kolem oken má zfietelnû stále jen doprovodnou, nikoliv dominantní estetickou funkci. V interiérech velmi v raznû dominuje kostel, prostory obytné ãásti pûsobí vedle nûho jako ãistû uïitné i pfies kvalitní klenby a tukové stropy. Architekt tu prakticky jistû poãítal s vûdom m efektem kontrastu pomûrnû prostého vnûj ku a nádherného vnitfiku. Prostor na pûdorysu lehce protáhlého fieckého kfiíïe s knûïi tûm ve v chodním rameni a kûrem naproti, s vyuïitím koutû jako dut ch pilífiû se sakristiemi v pfiízemí pfii knûïi ti a v patfie s oratofiemi, na stranû kûru s toãit mi schodi ti na kûr proti knûïi ti i oratofiím je mistrovsky zvládnut jak funkãnû, tak i kompoziãnû. Nepravá klenba prostoru spoãívá hlavnû na dut ch koutov ch pilífiích a je jen málo vzpínavá, zato je pomûrnû hustû ãlenûna jemnû vpadl mi poli kfiivkovû dynamick mi, uvnitfi vïdy s malbou. Kfiivková vymezení tûchto v plní mají zfietelnou kadefiavou tendenci k rozdrobení do men ích tvarû, jednotná linie tu v ak v ude zûstává zachována. Pomûrnû hustá tuková ornamentika pokr vá palety obloukû, plochy pod otvory oratofií i palety irok ch oken oratofií, nahofie v inverzní formû opakujících sedlov tvar portálkû (zde uïitím zdûn ch volutov ch konzolek v horních koutech). Prostorové fie ení kostela je pfiímo charakteristické pro naprostou vût inu kostelû Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Nejãastûji prostor lodi jeho 180
Obr. 8. tûnovice (okres PlzeÀ-jih), kostel sv. Prokopa, hlavní oltáfi. (Foto J. Douba, 1964) Obr. 9. tûnovice (okres PlzeÀ-jih), kostel sv. Prokopa, boãní oltáfi sv. Antonína Paduánského. (Foto J. Douba, 1964) kostelû klene placková klenba (napfiíklad kostel sv. Jana Nepomuckého klá tera vor ilek na Hradãanech v Praze, kostel téhoï svûtce v Nepomuku a kostel v Pfie ticích). Nûkdy prostor lodi zavr uje velká kupole na pendentivech (kostel sv. Mikulá- e u staromûstsk ch benediktinû v Praze). Duté koutové pilífie má více Dienzenhoferov ch kostelû, z uveden ch kostelû v echny. Asi nejpodobnûj í zdej ímu kostelu je zmínûn kostel v Nepomuku, hlavnû jeho interiér, dílo Kiliána Ignáce Dienzenhofera z let 1734 1738. 18 tûnovick kostel má ov em proti nûmu komorní rozmûry a plo í klenbu, která je jen nepravá a navíc ji opticky tfií tí pole malby. Vût í optické roztfií tûní je zpûsobeno i plo nû cítûn m, pomûrnû hustû osazen m tukov m dekorem, nakonec i kadefiav mi tvary malovan ch polí nepravé klenby. Ve vût ím akcentu na dekor a vûbec detail jako by se tu znovu vracel vkus raného baroka, v plo né a kfiivkové interpretaci drobn ch forem je to v ak v této dobû nepochybnû projev nastupující estetiky rokokové, zde ov em drïené v mezích kompoziãního my lení je tû pfieïívajícího vrcholného baroka. Nikde tu také není patrn rokaj jako pro dobu typick rokokov motiv, v echny v zdobné motivy zde uïité pocházejí z formálního rejstfiíku baroka vrcholného nebo nejpozdûji pfiedrokokového (mu le a mfiíïka). Jejich interpretace je uï sv m duchem ale rokoková, kfiivkovû dynamická pfii maximálním zplo tûní. S nepomuck m kostelem spojuje kostel ve tûnovicích i houpav tvar fiíms, patrn na boãních oltáfiích. Ten je v nepomuckém kostele zfieteln u fiíms nade dvefimi do sakristie a vedlej- ích prostorû v interiéru, na vnûj ku u oken patra obou vûïí. Ty byly sice pfiistavûny pozdûji, v roce 1768, jejich slohová odli nost je ale patrná aï nad korunní fiímsou kostela. ímsy tohoto tvaru, ale i plynulej í kfiivkou zhybnûná fiímsa hlavního oltáfie ve tûnovickém kostele mají plochy pod fiímsami a vlastnû na celé plo e rámu pokryty mfiíïkou. Z doloïen ch staveb Kiliána Ignáce Dienzenhofera není zatím takové tûsné spojení tûchto motivû známo, objevuje se ale nad hlavním portálem farního kostela sv. Václava v Radnicích jako pozdûj í úprava tohoto kostela pfiestavûného Jakubem Augustonem. Úprava tohoto portálu pochází velmi pravdûpodobnû z doby stavby kaple Kalvárie nad Radnicemi, kterou mimo jakoukoliv pochybnost projektoval Kilián Ignác Dienzenhofer nûkdy kolem roku 1745. 19 I blokové cítûní venkovní hmoty kostela-klá tera ve tûnovicích jako navenek hranolové stavby se zaoblen mi rohy je velmi blízké blokovému cítûní vnûj í hmoty kostela sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku, vãetnû velkorysého (velkotvarého), v principu je tû tradiãního vrcholnû barokního ãlenûní stûny. Nepomuck kostel, aã podle dosavadní odborné literatury o tfiináct let star í, v boãních stûnách osvûtlují uï také velká kazulová okna, i kdyï nejsou tvarovû totoïná s okny kostela ve tûnovicích. Ve tûnovicích jsou také uïity v podstatû stejné sedlové portály v paralelních ostûních (v Nepomuku vedou do pfiízemních prostorû obou boãních vûïí, ve tûnovicích zpfiístup- Àují zvenãí loì kostela). Navíc je tam tento motiv uïit i jako tvar men ích oken kostela. Dal ím typick m leitmotivem Kiliána Ignáce Dienzenhofera, jak zjistila a publikovala uï kdysi Milada Vilímková, 20 je atypicky nízko posazená patka kleneb a tím i nízké uloïení úsekû fiímsy, ve tûnovickém kostele uïité u úsekû fiíms v koutech obou boãních roz ífiení kostela. Autorství budovy kostela-klá tera ve tûnovicích je z v e uveden ch dûvodû s velmi vysokou pravdûpodobností moïno pfiipsat samotnému Kiliánu Ignáci Dienzenhoferovi. Byla by to dal í z jeho pozdních staveb, se zfieteln m vlivem rokokového dobového vkusu, kter je tu ale stále drïen v mezích silou pfietrvávající vrcholnû barokní tradice, jako ostatnû ve v ech pozdních stavbách tohoto velmistra architektury. Z jeho zatím jistû znám ch staveb nikde není uïit rokaj (dûkanství v Nepo- 8 9 muku z téhoï roku 1747 prodûlalo pozdûji úpravu, vãetnû dodateãn ch suprafenester), v pozdních stavbách inklinoval Dienzenhofer spí e neï k rokoku pfiímo ke klasicizujímu cítûní. ProtoÏe ve své pozdní tvorbû uï v fiadû pfiípadû spolupracoval se sv m následovníkem Anselmem Luragem, kter fiadu jeho rozestavûn ch staveb dokonãil, nelze tu vylouãit jako druhou moïnost, ov em ménû pravdûpodobnou, Ïe kostel-klá ter mohl projektovat i Lurago. Právû pro jeho tûsnou svázanost s Mistrem Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem nelze ale tak snadno tematizovat LuragÛv osobní sloh, kter by jej co nejpfiesnûji odli il. V kaïdém pfiípadû je ale tûnovick kostel- -klá ter velmi zajímavou a v tvarnû vysoce kvalitní stavbou své doby a prostfiedí, byè nepatfií mezi ty nejnároãnûj í. 18 Napfiíklad v katalogu k v stavû Kilián Ignác Dientzenhofer a umûlci jeho okruhu. Praha : Národní galerie, 1989, s. 48. ISBN 978-80-7035-003-4. Údaje na základû farní kroniky Státní okresní archiv PlzeÀ-jih se sídlem v Blovicích, Arcidûkansk úfiad Nepomuk. K 1, 1 fol. 4. 19 Naposledy asi v katalogu v stavy Kilián Ignác Dientzenhofer a umûlci jeho okruhu. Praha : Národní galerie, 1989, s. 50. ISBN 978-80-7035-003-4. 20 VILÍMKOVÁ, Milada. Stavitelé palácû a chrámû. Praha : Vy ehrad, 1986, s. 199. Vy lo bez ISBN. 181