Prognostika ANALÝZA DAT V REGIONALISTICE Prognózování Doc. Ing. Alois Kutscherauer, CSc. Prognostika je činnost vztahující se k tvorbě prognóz. Spočívá v analýze minulého vývoje a v promítání takto získané historické zkušenosti do budoucna. V dokonalejších prognózách se do nich promítají i úvahy o možných změnách a zlomech v budoucím vývoji. Prognostika má svůj specifický metodologický aparát. Je většinou záležitostí vědecko-výzkumných nebo jiných specializovaných pracovišť. Historický vývoj prognostiky Prognostika, jako nauka o racionálních postupech tvorby představ o budoucnosti vzniká postupně. Počátkem šedesátých let minulého století je prováděn první systematický sběr údajů o prognostických metodách. Na formování prognostiky jako nauky má největší zásluhu Erich Jantsch. Jeho encyklopedický přehled existujících metod a praktik prognózování z roku 1966 tvoří dodnes základní katalog, který je jen doplňován a aktualizován. Prognostická terminologie Prognostická terminologie je poměrně volná, chybí přesné definice jednotlivých kategorií. Pojmy jako prognóza, predikce, projekce, předpověď jsou často používány jako synonyma. Existují však mezi nimi jisté odlišnosti. Prognóza (německy prognose, anglicky forecast) je v širokém slova smyslu výpovědí o budoucnosti, předpovědí budoucích událostí a podmínek vývoje. Charakteristickým rysem prognóz je jejich variantnost, která vyplývá z možnosti: stanovení variantních cílů, variantních cest vedoucích k jejich dosažení, z pravděpodobnostního charakteru prognóz. U prognóz se předpokládá jejich praktická využitelnost, která odlišuje prognózu od predikce. Predikce je součástí vědecké práce a liší se od předvídání, což je obecná schopnost lidského myšlení uvažovat o budoucnosti. Klasifikace prognóz Prognózy lze klasifikovat podle různých hledisek. Nejčastěji se člení: Podle objektu prognózy: prognózy ekonomické - jejich předmětem je hospodářský vývoj, prognózy sociálně-politické - kam patří kromě sociálních prognóz i prognózy demografické, prognózy vztahující se k životnímu stylu, či hodnotovému systému, prognózy vědecko-technické zabývají se směry a vývojem vědecko-technického pokroku. 1
Podle délky časového období: prognózy krátkodobé - na 1-18 měsíců, které se často nazývají prognózami konjunkturálními, prognózy střednědobé - na 2-5 let, prognózy dlouhodobé - na období delší pěti let. Podle rozlišovací úrovně: prognózy globální (celosvětové) zpracovávané většinou mezinárodními organizacemi (OSN) či mezinárodními týmy vědců. Jejich předmětem jsou budoucí trendy světového vývoje, ale i budoucí nebezpečí a úskalí, kterým je třeba čelit. Prognózami globálních procesů se zabývá futurologie. Sem patří i známé práce Římského klubu. Římský klub - založen v roce 1968 jako nevládní organizace. Zprávy: Meze růstu (1972) - významně upozornila na nebezpečí vyplývající z toho, že zdroje Země jsou konečné a nemohou podporovat neomezený exponenciální růst. Překročení mezí (1995) - konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti. Faktor čtyři (1996) - dnes je možné dosáhnout dvojnásobného blahobytu s poloviční spotřebou přírodních zdrojů. prognózy makroekonomické - obsahují budoucí vývoj makroekonomických agregátů jako je HDP, spotřeba, investice, zahraniční obchod, zaměstnanost, vývoj inflace či platební bilance. O tyto prognózy se opírá vládní hospodářská politika. prognózy mikroekonomické či regionální zpracovávané na úrovni podniků či územních celků menších než je stát. Prognózy na úrovni podniků umožňují formulovat jejich dlouhodobou strategii nezbytnou pro rozhodování. Šindelář (2009) člení prognózy odlišně na: Vertikální (dle stupně agregace): Národohospodářské Odvětvové Oborové Podnikové Horizontální (dle délky čas. horizontu): Krátkodobé Střednědobé Dlouhodobé Extrémně dlouhodobé Dle přístupu k prognózování: Explorativní (výzkumné) Aktivní Pasivní Normativní Metoda prognostiky Prognostika pozorováním, zkoumáním a analýzou předmětného objektu dává vzniknout poznatkům, které třídí, zobecňuje a formuluje pravidla pro jejich využívání ve společenské praxi. Prognostika se používanou metodou řadí mezi nauky empirické (zkušenostní). 2
Metody prognózování Tvorba prognóz vyžaduje používání různých (specifických) metod podle typu vypracovávaných prognóz. Často se kombinují různé přístupy a metody, zejména takové, které umožňují vypracování variantních prognóz. Nejčastěji používané postupy Nejčastěji používané metodické postupy tvorby prognóz: Metody extrapolace Ekonometrické modely Metoda scénářů Metody reflexivní, intuitivní a expertní Metody extrapolace - vychází z předpokladu, že vývoj v budoucnosti bude do značné míry analogický s vývojem v minulosti. Sem patří především statistické metody (např.: metody extrapolace časových řad, regresní a korelační analýza, analýza a prognóza časových řad). Metoda scénářů - spočívá v simulaci možných budoucích situací, kterým by se měl vývoj prognózovaného systému přizpůsobit. Scénář by měl uspořádat posloupnost událostí v čase a zachovat jejich logickou návaznost. Scénáře se obvykle zpracovávají variantně. Ekonometrické modely jsou založené na soustavě lineárních rovnic, které vyjadřují základní vztahy v modelovaném systému. Metody reflexivní, intuitivní a expertní - opírají se o subjektivní názory jednotlivců nebo skupin osob. Jsou založené na využití znalostí a zkušeností odborníků v dané oblasti a jejich schopnosti předvídat možný budoucí vývoj, jeho souvislosti a důsledky. Mívají často charakter hypotéz, které se v další prognostické činnosti ověřují. Informační hodnota prognózy Informační hodnota prognózy spočívá v tom, že prognóza jako představa o budoucnosti: ovlivňuje vědomí člověka, jeho rozhodování a zprostředkovaně i jeho činnost, může působit na uspořádání lidského jednání. Prognóza má informační hodnotu pro každého, kdo je schopen jí porozumět a přináší mu novou informaci. 3
Představa o budoucnosti může mít pro uživatele trojí informační hodnotu: Informuje motivačně - tím, že přináší uživateli poznání potřebné pro jeho jednání. Informuje instrukčně - tím, že přináší poznání potřebné pro uspořádání (koordinaci) činností. Informuje operativně - tím, že přináší poznání potřebné pro orientaci specializovaných činností (poznání pro ovládání a kontrolu těchto činností - pro jejich regulaci). Úkolem prognostiky je poskytovat informačně hodnotnou představu o budoucnosti. Uživatelský vztah k informační hodnotě Ten, kdo zprávy přijímá, si vybírá ze všech zpráv, které může přijmout jen ty, které mají pro jeho jednání největší subjektivně určenou hodnotu. Intenzita informačního vlivu prognózy na uživatelské aktivity jednajících je dána mírou uspokojení uživatele odpovědí na jeho otázky Proč? Jak? Co? Logické hodnocení prognostické praxe Prognostická praxe naráží při formulaci úloh i při jejich řešení někdy na potíže, jejichž odstranění vyžaduje znalost logické stavby prognóz jako výroků o skutečnosti. V mnoha případech si prognostik neporozumí s uživatelem prognózy právě proto, že není dodržena logická struktura jejich vzájemné komunikace. Vysvětlení budoucnosti jako logické implikace Z hlediska logiky je prognóza výrokem o budoucnosti, neboli predikcí (z latinského predicere - předpovídat). Její logická platnost je charakterizována vztahem implikace: jestliže platí A pak platí B symbolicky: si A B kde A tvoří výroky vztahující se k předpokladové části predikce a B jsou výroky o budoucnosti logicky plynoucí (implikované) z A. Základní typy predikcí Podle obsahu předpokladové části predikce vyjádřeného určitými výroky lze rozlišit tři typy predikcí, které v prognostické praxi plní specifické funkce. Jsou to: 1. Predikce pasivní 2. Predikce aktivní 3. Predikce normativní 1. Predikce pasivní - její logickou strukturu lze obecně vyjádřit zápisem implikace kdy o výrocích A současně platí, že jsou tvořeny směsí výroků o skutečnosti odvozených ze znalosti příslušných zákonů, resp. zákonitostí Z a výroků o hodnotách vlastností skutečnosti, o kterých vypovídají M. Symbolicky má logická formule pasivní predikce tvar: si (Z et M) B Platí-li o obsahu skutečnosti zákony Z a jsou-li platné výroky o měření uskutečněných podle těchto zákonů M, pak jsou platné výroky o budoucnosti B. 4
Pasivní predikce obdržela svůj název proto, že v předpokladové části neobsahuje výroky o vědomé účasti člověka na obsahu skutečnosti, o které vypovídá. 2. Predikce aktivní - její předpokladová část obsahuje též výroky o předpokládané aktivitě lidí, např. vyjádřené formou pravděpodobných tendencí chování vyplývajících z rozpoznaných zákonitostí. Souhrnná logická formule predikce pak získává tvar: si [(si A S) et si (Z et M)] B Jestliže platí, že aktivita A implikuje skutečnost S a též platí zákony Z a výsledky měření o této skutečnosti M, pak platí B. 3. Predikce normativní - její předpokladová část obsahuje též výroky o normách aktivit, např.: že někdo něco musí, či nesmí učinit. Souhrnná logická formule normativní predikce tak získává tvar: si [(si N A) et (si A S) et si (Z et M)] B Platí-li, že norma N implikuje chování A a toto chování implikuje skutečnost S a platí zákony Z a výsledky měření skutečnosti M, pak platí výroky o budoucnosti B. Pravdivostní ověřování prognózy Prognostická praxe operuje se všemi třemi typy predikcí. Tím vznikají i proměnlivé podmínky pro ověřování výroků o budoucnosti. Ověřování logické platnosti může sloužit k ověřování pravdivostní hodnoty predikcí jako výroků odvozených z jiných pravdivých výroků o skutečnosti. Ověřování pravdivostní hodnoty prognózy se označuje termínem verifikace prognózy a má specifický význam pro jednotlivé typy předpovědí. Způsob vysvětlení skutečnosti ve vybraných prognostických metodách (podle L. J. Baworowského) Prognostická metoda Morfologická analýza Analytická extrapolace Matice křížových interakcí Analýza vedoucího trendu Fenomenologická extrapolace Metody systémové analýzy Způsob vysvětlení Substanciální Atributivní Bezprostřední časový následek Přímá závislost stavů Nepřímá závislost stavů Kauzální vztah (vztah příčiny a následku) Strukturální 5