Anotace Text přibližuje žákům základní charakteristiku slohu, typy mluvených a psaných projevů. Je podrobný, doplněn příklady a závěrečným shrnutím. Materiál může sloužit chybějícím žákům. Autor Jazyk (Autor) Čeština Očekávaný výstup 26 41-M/01 Elektrotechnika 78-42-M/01 Technické lyceum 23-41-M/01 Strojírenství 53-41-M/01 Zdravotnický asistent 78-42-M/04 Zdravotnické lyceum 65-42-M/01 Hotelnictví Speciální vzdělávací potřeby - žádné - Klíčová slova Druh učebního materiálu Druh interaktivity Cílová skupina Stupeň a typ vzdělávání Typická věková skupina Vazby na ostatní materiály stylistika, mluvený a psaný projev Výklad Kombinovaná Žák odborné vzdělávání 16-19 let Je součástí CJL
Co je to komunikace? Slovo komunikace má více významů (spojení, styk, sdělování, dorozumívání, silnice, cesta). Pro všechny významy platí, aby komunikace mohla proběhnout, musí být splněno několik základních podmínek. Především komunikace probíhá v určitém prostředí (za určitých podmínek), musí existovat odesilatel (autor), adresát (příjemce), to, co chceme sdělit (obsah) a jakýsi kód, u něhož je nutné, aby jej znaly obě strany tedy autor i příjemce. Podle toho, jaký kód v komunikaci použijeme, rozlišujeme komunikaci na: a) nejazykovou (neverbální) např. Morseova abeceda, dopravní značení, signály v letectví, kouřové signály, znaková řeč atd. b) jazykovou (verbální) kódem je jazyk. Odpradávna lidé navzájem komunikovali, sdělovali si své zkušenosti, dojmy, ale i pocity. Způsob, jakým volili jazykové prostředky, se ovšem lišil. Každý člověk má totiž jiný styl a v každé situaci může a musí použít jiné prostředky. Výběrem těchto prostředků se zabývá stylistika Styl (řecky stylos) znamená osobitý způsob využití výrazových prostředků, původně v básnictví, dále v jiných druzích umění (známe např. řadu architektonických stylů). Slovo styl se používá ve spojení se slovy životní, sportovní, módní aj. Jazykový styl znamená zpracovat totéž téma (obsah) různým způsobem. Tak je to i se schopností jazykového projevu. Je tedy jasné, že každý z nás má jiný styl vyjadřování. Proto se naše jazykové projevy liší. Mluvíme o tzv. individuálním stylu. V umělecké literatuře můžeme i podle stylu psaní některé autory bezpečně poznat. Mluvíme pak o tzv. autorském stylu (např. B. Hrabal, V. Vančura)
Slohotvorní činitelé Co vše ale může průběh naší činnosti, ať už je to tvorba textu, nebo cokoli jiného, ovlivnit? Ukažme si to na příkladu. Je slunečné ráno, rozhodneme se, že si půjdeme zaběhat. Jsme-li zvyklí běhat každé ráno, uběhneme víc. Záleží na naší kondici. Ale nejen to. Jestliže začne pršet nebo nás začne tlačit pravá bota, náš výkon nebude takový, jaký jsme očekávali. Také určitě budeme běhat lépe, když nám bude 20 let, než když budeme mít o 60 let víc. Jinak běhá atlet, který se připravuje na olympiádu než člověk běhající tzv. rekreačně. Podobně je tomu i u tvorby jazykového projevu, při slohotvorném procesu. Je jisté, že nás - autory při něm bude ovlivňovat řada faktorů. Říkáme jim slohotvorní (nebo také stylotvorní) činitelé. Je to vlastně souhrn podmínek, za kterých konkrétní jazykový projev vzniká a dělíme je na: a) subjektivní (podmíněni osobností autora, jeho odlišností od ostatních) b) objektivní (plynou z toho, čím je autor obklopen, tyto podmínky jsou na autorovi nezávislé) Mezi subjektivní činitele patří: - biologické faktory (pohlaví, věk) - dosažené vzdělání (všeobecné nebo odborné, naše profese) - jazykové dovednosti (schopnost vyjadřovat se) - psychický typ člověka (jeho charakter, intelekt) - zájmy Mezi objektivní činitele patří: - zaměření (cíl) daného projevu, jeho funkce (proto se jednotlivým stylům říká funkční) - prostředí, situace (např. to, jde-li o projev veřejný, soukromý, jsme-li mezi přáteli či vystupujeme před třídou a učitelem)
- kontakt mezi autorem a adresátem (osoba, komu je projev určen), rozhodující je, je-li adresát přítomen či nikoli - forma projevu (zda se jedná o písemný nebo mluvený, viz níže) - téma projevu (tzv. o čem to bude) Rozdíl mezi mluveným a psaným projevem Už v době, kdy jsme se naučili psát, jsme sami pozorovali rozdíl mezi tím, když něco někomu říkáme či vykládáme, a tím, když máme něco napsat. Mluvený projev je automatický, spontánní, tedy může být i nepřipravený. Většinou mluvíme jak nám zobák narostl tedy často nespisovně, nářečím, vulgárně apod. Naše sdělení je ale často jasnější, než když máme myšlenku vyjádřit písemnou formou. Co je to mluvený projev? Projev (myšlenka nebo myšlenky) pronesená ústně. Velmi často jsou jeho součástí nejazykové prostředky ty mohou být zvukové (síla hlasu, intonace, tempo, pauzy, atd.) a mimojazykové (gesta, posunky, mimika obličeje, kývání hlavou, náš postoj, případně jiné pohyby). Z vlastní zkušenosti víme, že mluvíme-li běžně, něco někomu sdělujeme, volíme kratší věty, často výpověď může zůstat nedokončená, jak už jsme zmiňovali, naše mluva bývá nespisovná, méně promyšlená. Náš projev je citově podbarvený, někdy odbíháme od hlavního tématu (vysvětlujeme, vracíme se k něčemu, o čem jsme už hovořili, atd.) Co je to písemný projev? Písemný projev je psaný nebo tištěný, připravený. Záleží samozřejmě na konkrétní situaci, krátká textová zpráva (SMS) je sice psaná, ale její forma (i obsah) často připomíná spíše projev mluvený. Přesto je pro písemný projev typická promyšlená stylizace, výstižné výpovědi, přehledné členění textu, složitější věty a souvětí. Předpokládá se, že pokud jde o projev veřejný, bude text napsán spisovným jazykem. Komplikací ve vzájemném porozumění může být fakt, že autor a adresát nejsou v přímém kontaktu čili nelze vysvětlovat, diskutovat, dohadovat se. Typickým jevem písemných projevů jsou prostředky grafické (interpunkční znaménka, u tištěných textů typ a velikost písma, proložení, ztučnění, střídání barev apod.)
Shrnutí učiva 1. Vysvětlete pojmy: komunikace, stylistika, individuální styl, autorský styl.... 2. Uveďte příklady neverbální komunikace.... 3. Co jsou to subjektivní činitelé, uveďte příklad.... 4. Co jsou to objektivní činitelé, uveďte příklad.... 5. Uveďte několik rozdílů mezi písemným a mluveným projevem.... 6. Charakterizujte styl daného textu: Vážený pane Prezidente, jsem žákyně 5.F v Praze 4. Již dva roky chodím na angličtinu. Na vysvědčení jsem měla dosud samé jedničky. (Je mi 11 let) Prosím vás jestli byste mi neposlal 1 vaši fotografii s věnováním. Já vás poprvé ve svém životě viděla minulý rok na podzim v televizi. Já, maminka, bratr, táta jsme moc rádi, že jste byl zvolen prezidentem ČSSR. Někteří lidé vám nemají rádi, ale z toho si nic nedělejte, to co vás rádi mají těch je většina. Vím, že máte moc práce, ale vím, že si najdete chvilku, aby ste mi odepsal dopis. Lenka Pecháčková PS: Napište mi také zda bych si mohla s vámi dopisovat.
Použité zdroje: MUŽÍKOVÁ, Olga. MARKVARTOVÁ, Barbora. KLUSÁČKOVÁ, Lenka. JEŘÁBKOVÁ, Eleonora; ADÁMKOVÁ, Petra: Odmaturuj z českého jazyka, třetí, doplněné vydání, Didaktis, 2007. ISBN 80-7358-082-9. SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce pro střední školy, druhý dotisk 2. vydání, Fragment, 2011. ISBN 978-80-253-0950-6. Milý pane prezidente! Výběr z dětských kreseb a dopisů Václavu Havlovi, 1. vydání, Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1992. ISBN 80-04-26274-0