NOWOCESKÁ BIBLIOTHÉKA WYDAWANA NÁKLADEM ESKÉHO MUSEUM. C I S L o Vlil. JOSEFA FRANT. SMETANY WŠEOBECNÝ DJEPIS OBANSKÝ. -m:m- W PRAZE. \V kojí MIS si U KBONBERGRA A IWNÁE, 184 6.

JOSEFA FRANT. SíVlETANY, KNÉZE ÁDU PRAEMO.NSTBATSKéHO W TEPLÉ, PROFESSOKA NA ÚSTAWU FILOSOFICKÉM W PLZM, WSEOBECNY DfiJEPIS OBANSKÝ. DÍL PRWNÍ. >» P 1 S t 31 U S K J M' C II ÍSLO \XV. -m^^mt- -e s- W PRAZE. W K o.11 M I S S í U K R O S B E R (i R A A 1 VV N A E. 1846.

1113545 I/? Mí Tiskem c. k. dworni knihtiskárny syn Bohumila Haase.

U VV K U E N 1. -»%?Ž$- Zkušenost jest matkil maudrosti ; proež hledali jí nejen iwolno, ale prospíváno i slušno.- Že' wšak chudá a drahá býwá zkušenost wlastní. cizí použiti rozšafiiost káže. t. j. pozorowatiwšech událostí, které w blaženost lidskuu úinkují, šetiti následk jestotných swóbxklné innosti lidské. ím bedliwéji pozorujeme, co se V námi a okolo nás dje a dalo, tím wíce nalézáme na cest žiwota známek, dle kterých se máme íditi, abychom cíle žádaného došli, tím wíce tabulí wýstražných, hlásajících nám, eho tí-eba se warowati, abychom nepropadli pokutu. Lákají-li nás s jedné strany píkladowé swodní : hrozí s druhé záhubné následky jejich, a odstrašují nás tím jistji, ím swétleji je nejen rozumem seznáwáme, ale jako oit ped sehau spatujeme. Peswdíme se snáze než wšemi dwody írlosofíckými o mrawné spráw svvéta. když w patrných píkladech widíme, kterak ctnost, dlauho utlaowána, konen slawn wítzí, nešlechetnost pak, aby dlauho panowala, pedce jen koní bídné; nauíme se prozetelnosti, když sami spatíme, kterak z malé jiskry asto vveliký plamen, z malé poklésky záhuba pochází; powzbudíme se k mrawnosti, když se peswdíme. že z hoiného zrnka ctnosti wyrfistá strom blaženosti. Když bedliwé powažomání událostí okolních již tak prospšné býwá lowku, když již we tíd prwní na školách zkušenosti toliku dobrému se mže nauiti : tím mocnji mrawná wzdlanost jeho pokroí, když do tíd wyšších postaupiw, pozorné oko znenáhla obrátí na celý národ; nejwíce pak, když weškerého lowenstwa osud, od šedé

VI Lweflení. minulosti až do jasné phlomnosti zpytuje, pozoruje a rozwažuje. Tu teprw se inu co nejjasnji ukáže wládnaucí ruka swalé prozetelnosti, když pozná, kterak z malých píin pocházejí weliké úinky k štstí neb neštstí celých národu, kterak záhuba zkažených ku prospchu býwá lepším, kterak ze hrobu národu jednoho blaženost celého lowéenstwa puí; tu se co nejpewnji pesvvdí.o swatosti zákonu mrawního, když uzí, že se pestaupení jeho, jak na osob jednotné, tak i na celých národech neomyln tresce, že proti trestu tomuto žádná mocnost zemská neubrání, že i welicí národovvé, byby wládli i weškerým swlem, nemrawností padají w záhubu. Není tedy prospšnjší wdy nad onu, která nám o nejznamenitjších událostech we spolenosti lidské, od prwního nám známého poátku až na asy pítomné zbhlých, poíádnau a dkladnau zpráwu dáwá; a wda lato jest wšeobecný djepis obanský. Obanským slowe, protože se zanáší swobodnau inností lidských spolk, nutné a osobní jen potud se dotýkajíc, pokud mocn w onu wplýwá; wšeobecným pak nazýv\á se proto, že wšecky hlawní a dležité spolky lidské obsahuje. Wypravvuje tedy wšeobecný obanský djepis poátek, vvznik a powahu wšech znamenitých spoleností lidských, l.j. stát neb íší, od prwní nám známé až na asy nynjší založených, jejich rozliné zmny, slastné i nešastné události, pospolité nebo stídající se jejich vvykwétání, jakož i píiny uwadnutí a pádu, a tak nás nepetrženým etzem z temného labyrintu osudu wede na swtlo wšewládnaucí prozetelnosti, na nmž wšecky domnlé zmateniny spatujeme co nejkrásnjší poádek, ízený ejwyšší maudroslí. Djepis ili historie jest weliké zrcadlo, w nmž národowé swj prawý obraz shledují; ona jest slaup diamantový, na nmž uyrytá jména ctnosti a zásluhy wné sláw jsau zachowána: ale také metla ocelowá, jížto se wn tepají olunvy a tryznitelowé lowenslwa, kterých nemohla sprawedlnosl dosáhnauti. Ona jest neporušitedlný saudce mezi panovvníky a národy, oslawující ty, kteí hájíce svvatých práw lowenslwa k wyššímu pílili cíli ; k wné pak hanli odsuzující wšech, kteí práwa taío bud podlé sobét-

Uwdviii. VII iiusli obtowali, nebo zprznili iiirzkau s#yslnusti; sloweiii, historie jesl swalá záštita lidsk('>hu dstojenslwí. Ne wšak jen události zewnilní každého znamenitého státu poukázati nám musí wšeobecná historie, nýbrž také wnitní jeho složení, na némž úinnost celého stroje státního záleží ; abychom, seznajíco ásti stroje, nalézti mohli piíiny wýtenosti neb slabosti a zkázy jeho. Dlí se pak wnitní powaha neb spráwa státu we dwojí hlavvní spsob, samowládu totiž ili tnoharchii, a mnohowládu ili polyarchii. která se nazývvá také spráwau repuhlikanslian. Každá zase w rozdílné spsoby se rozpadá. Wládneli totiž jediná toliko osoba, císa, král a j. celým státem dle zákoník, swé toliko wlastní wli podrobených, jest to monarchie ili samowláda neobmezená; jestli ale moc zákonodární neb wyplující s jistým stawem stedním, bud šl(;chtaii neb wýborem oban sdluje, jest monarchie obmezená ili ústatcfid Ckonstituní). Samowláda beze wšech zákonic, jen dle pauhé wle panovvníka ízená, slowe despolh. Mnohowláda jest zase bud arislokrafie, když urozená šlechta neb jistí wyšší stawowé panují, timokralie, když wláda swena jest toliko nejbohatším. Ob nejastji w oligarchii pecházejí, t. j. spráwu wedenau jen nkoliku osobami. Majíli wšickni obané pi wlád zemské podíl, jest spráwa jejich demokratická, která, jestliže pechází na luzu obecní, nazývvá se ochlokratii. Kterau z tchto forem každý stát byl sprawowán, jaké zmny asem wytrpla^ jak zmny tyto wplývvaly w živvot státu, musí poukázati historie, jestli má zasluhowati jména politické. Máli pak historie vvyswtlowati temnost minulosti, musí býti swtlo její isté a jasné, nesmí zaslepovvali leskem smyšlenek a bajek, nýbrž z nezkaleného zdroje nelíené prawdy erpati. Zpráwy swé musí bráti z památek a spis hodnovvrnvch, iubau kritickau wyištných, a wyprawowati beze^ wšeho pedsudku nebo straondsti, upímn udá-^ wajíc, co jest jistého neb nejistého. Jasnost pak také žádá uritého poádku u vvypravvowání, jehož se historie musí držeti, aby se tak vveliké množstwí dj, které wypravvo - wati má, snadnji nechalo pehlédnauti a zachovvatí vv pa-

; Vlil Uvvctlcni. mli. Poádek #1110 twoí historickau methodu, kterážto, dle rozdílnosti jeho, býti mže rozdílná. Sprawujeli se toliko dle íasu, wyprawujío, co wk od wku, století po století, rok od roku se dalo, jest to methoda asowdná ili chronologická ; jestli dle rozdílnosti národ, oznamujíc osud jednoho po druhém, národopisná ili eihnografická^ pakli se ídí dle položení a sídla národ, zempisná ili geografická ; a wyprawujeli události wšech znamenitých stát w tom samém asu zbhlé, sauasná ili synchronistická kteréžto, se zemépisnau spojené, historie wšeobecná obyejn užíwá co nejphmenjáí. Proež musí také míru a poadí asu urit udati, dle nhož dje rowná, aby nebyla pochybnost, kdy se stalo, o em dáwá zpráwu. Známost chronologie ili asowdy jest jí tedy newyhnutedln potebná, jejížto hlawní zásady jsau následující: Nejstarší míra asu jest den, weškeré asowdy základ až podnes; potom msíc a týden, as twrtmi msínými urený, pozdji teprw rok, stídáním roních as ustanowený, nejprvvé w dwanácte msíc po 29 dnech, dle m- síce saubžnéiio (synodického), tedy w 354 dni rozdlený. Aegypané prý prvvní ustanowili rok na 365 dní, od nichž jej pozdji teprw pijali ímané. Prawý wšak rok tropický, t. j. od jedné jarní rownodennosti ke druhé tený, obnáší dle nejnowjšího urení astronomického 365 dní, 5 hodin, 48 minut, 50,832 sekund, proež musel onen ím dále tím wíce slunce pebíhati, tak že rozdíl tento za asu Julia Caesara již obnášel 79 dní. Wadu tuto oprawil slawný tento diktátor ílímský, ustanowiw rok na 365^ dne, a naídiw, aby ti léta po sob wždy 365 dní etla, twrtý pak, t. j. každý twerkau úpln dlitedlný, aby byl rok pestupný, dn 366. Tento rok, Julianský, jehož ekowé a Rusowé potud užíwají, a jen o 11 minut, 9,168 sekund tropického wtší, we 129ti létech pedce již o celý den za ním z- stáwal, což za asu papeže ehoe XIII, léta Pán 1582, již 10 dní obnášelo. Naízením snmu Tridentinského byl tedy kalendá poznowu oprawen, z roku 1582 deset dní wypuštno, a ustanoweno, aby léta stoletní ili sekulární nebyla pestupná, krom každého twrtého sekulárního,

rwedcní. IX totiž toho, který se pocmeiii 400 úplné nechá déliti. Tímto zlepšením rok ehorský, jehož se nyní obecn užíwá, srownán jest s rokem prawým tropickým až na nepatrnau á- steku, která teprw we 4082 létech celý den bude obnášeti, a to by se teprw stáwalo we 200,000 létech, kdyby se ješt w každém tyrtisíci wypuslil jeden den. Rok tento jest mírau asoadí obecného fili aery kestanské, poítající od narození Kristowa. Pwodem jejím byl jistý mnich, jménem Diwíšek (Dionysius exiguus), který w ím žiw byl w šestém století kesanském ; ale teprw za asu Karla Welikého, na zaátku dewátého století kresfanstwo ewropejské vvesms poalo jí užíwati. Prawá wšak doba narození Kristowa uritá není, a chronologowé dokazují, že se stalo o ti léta díwe, než nily poítáme. Druhé asoípclí, jehož se ped oním užíwalo a dílem ješt užíwá, jde od poátku pokolení lidského, neb tak nazwaného stwoent sicéta; kterážto doba «e za^e rozdílné udáwá a tudy w rozliné aery délí: Prwní jest aera Consfanliiiopolitanská, které císaowé etí a staí Rusowé užíwali, kladauce stvvoení swta na den i. Záí roku 5508 ped narozením Kristowým ; druhá Alexandrinská starší ili historická, která klade stwoení swta na rok 5502, nowéjši, která tuto dobu na rok 5492 ped Kristem klade. Eusehius uslanowuje ji na den 2. Kwtna roku 5200, Peíavius 7. Bezna 3984, Suida^ na 6000, Scaliger na 3949 ped Kristem. Židé poítají posud od stwoení swta, kteréž kladau na den 26. Bezna roku 3762 ped narozením Kristowým. Slaí Rekowé poítali léta svvá djé olympiád, t. j. národních slawností, každý twrtý rok držených we mst Olympii, jejichžto zaátek padá do msíce envence roku 776 ped Kristem. ímané poítali od wystawení íma (ah Urbe condita), kteréž klade Varro na rok 753, Cato na rok 752 ped n. K. Turci, Arabowé a jiní wyznawai Islámu poítají od útku (hedžira) Mahommeda z Mekky do Mediny, dne i6. erwence roku 622 po nar. Kr., a sice dle roku msíných 354 dn. Jiných asoadí, jakožto mén dležitých a potebných slušno zde opominauti.

X Uwedení. Aby historie neustálým tokem neunawila ducha, poticbí jest jistých stanowiš, kdeby dala odpoinauti, hlaubji vv pamét se wstípiti a snadnji pehlédnauti. Takowými stanowištíni jsau djowé, kteí twáhiost politického swta bud vveskrz bud z vveliké ásti zmnili, neb aspo wplywem swým nad jiné mocnji wynikli. Dle wáhy tchto dj rozpadá se historie wšeobecná w rozliné ásti, které zase na wtši a menší díly jsau rozdleny. Hlawní ásti historie wšeobecné jsau ti, kteréž slowau historické wky, jsauce mezemi djm, jimiž se celý snt politický poznowu jako zrodil. Prvvní wk historický, swét starý, sahá od poátku lowenstwa až do zboení západní íše ímské po welikém tažení sewerních národ, skoro až ku konci pátého kesanského století. Druhý, ivk stední, jde odtud až k nalezení Ameriky a dobytí Constantinopole od Turkvv, ku konci patnáctého století ; tetí, nowý tok, od konce patnáctého století až na nynjší asy. -=^=&=^=

DÍL PRWNf. STARÝ SWÉT. -3^«^«e-

-^ v.» YH/ t;

WEK PRWNI STARÝ SWET. OD POÁTKU LOWÉENSTWA AŽ DO KONCE WELIKÉHO TAŽENÍ SEWERNÍCH NÁRODU. (Od roku stwoení 1. až 500 po narození Kristowu; aneb 3984 ped Kristem dle Petavia až 500 po Kristu. Obnáší 4500 let rowným potem.) W O D. Za jasné noci svvítí na obloze nesíslné množslwí hvvzd, které w stálém k sobe poádku sestaweny jsauce bez promny ta sama místa na obloze zaujímají, a paprsky swétla swého nkteré jasnjší jiné slabší do oka pozorowatele sesílají. Jsauc toto dalekohledem zosteno, spatuje jich poet mnohem wtší; z prázdných prwé oblohy prostor wyswitají nowé hwzdy, ano množstwí jich neskonené, z n- hož jen nejbližší nám ješt okem rozeznati možno. Jedna z neskoneného množstwí hwzd tchto jest také slunce naše, tak weliké a jasné proto, že nám nejbližší, toliko dwadcet million mil od nás wzdáleno jest, kdež ony pes billiony a trilliony mil od nás í.od sebe jsau rozestaweny w nesmírném prostoru wšehomíra. Okolo slunce, této welikánské na zdání ohniwé kaule otáí se jedenáct kuliek malých, temných, od ní toliko oswcowaných, planety ili bludice nazwaných, a jedna z bludic tchto, dle dálky od slunce tetí, dle welikosti twrtá l,395.000krát menší než slunce, jest zem naše, swt náš, jejž stwoitel pokolení lidskému za obydlí wykázal, aby zde síly swé tlesné i duchowní wywinowalo, šlechtilo, zdokonalowalo, a tím pro žiwot jiný, 1

2 i>tarý svvét. nepomíjející, wný se piprawowalo. Kapka jest to w okeánu, vv té kapce hemží se iiálewníci, kapka ta jest svvtem jejich. A jak weliká zdá se pedce býti nálewníkm kapka jejich, jak weliká jest tato kaule zemská pro nás! Okres její obsahuje 5400 mil, a as deset tisíc zemí tak welikých jako králowstwí eské wešloby se na powrch její. Weliká kaule tato otáí se každodenn jednau od ápadu k wýchodu, ímž stídání se as denních povvstáwá, každoron pak dráhu swau kolem slunce probíhá, každau sekundu as o tyry míle dále letíc, tedy skoro SOkrát rychleji nežli kaule z dla wystelená. Pi tom bhu zstáwá osa její vvždy stejn ku ploše dráhy naklonna, takže jednau w roce sewerní, jednau jižní polokaule ke slunci wíce se kloní, dwakrát pak ob k nmu stejn naklonny jsau, na emž se stídání as roních zakládá. Na koncích osy ili polích jest kaule zemská zploštlá, na rowníku pak, kdežto se ásti její nejrychleji otáejí, nejwíce wypauklá, na dkaz, že z poátku tekutá byla, nesmírným horkem wnitním roztopena. Když zponenáhla chladla, utwoila se na powrchu kra pewná, na níž se páry wodní wychladnutím zkapalnné spustily a co powšechný praocean celau zemi obklopily. W tom se rodili rozliní žiwoichowé moští, ježto ásti kry zemní bud wodami rozpuštné bu oderwané u wrstwy wápna, hlíny, písku se ssedající na dn moském pohbíwaly. Ale kra zemní byla rozlin rozpukaná a tenká, wody wnikaly do žhavvého wnitku zem, páry nesmírné pružnosti a plyny wywinující protrhaly násiln kru pewnau, nowé spausty rozpuštných látek ohniwých wychrlily se ze wnitka na powrch, wyzdvvihujíce jej nad hladinu wod a twoíce ostrowy, pewniny a hory, na nichž se posud ostatkowé býwalých zwíat moských, mkýši, lastur, býložilc, ryb we wrstwách wápna, bidlice a písku zkamenlí nacházejí. Ostrowy a pewniny tak wywstalé pokrýwaly se bujným rostlinstwem, husté lesy welikánského kapradí rostly na nich i w šíkách welikých, wyluzowány z pdy zemní netoliko teplem slunením ale puzeny welikým wždy horkem wnitním. Hrozní ještrowé, ryboještr, plawnoještr dlauhokrký ožiwowali wody a pomoí pewnin tchto, a obrowští kídloprsláci, draci nedopýrowití létali nad nimi. Než nowé baue uwnitr

Uwod. 3 zem psobily nowé pewraty kry její; nowá poadí hor, novvé pewniny wždy wtší wywstávvaly nad powrch okcánu, nowé to bubliny welé potud zem kru pevvnau jako mázdru protrhující, a pewniny prwotinné píwalem moe z nowých pewnin wypuzeného zase zatopeny a na dnu moském pohbeny jsau. Tu zaneseny lesy prwotní pískem a bahnem, w nmž i žiwoichowé pochowáni, až nowýra pewratcm po ase moe znowu odteklo z míst tchto, naež ona znowu pevvninami se stala, w Jejichž wrslwách podzemních ony lesy w mohutných skladech kamenného uhlí a oni podiwní žiwoichowé pedswetowí w rozliných slujích zkamenlí zase se nalezli. Na wlších nyní pevvninách rozwinula píroda žiwot mohutnjší, rozmanitjší, a zplodila tworstwo dokonalejší. Rody a druhowé bylin mnohotwárných se rozmnožowali, ústrojí žiwoišné wíce se zdokonalowalo k wyšším tídám postupujíc; již i twernozí welikáni, slonm nynjším podobní, žili na powrchu zemském; ale nowými pewraty, wýstupem nowých dlauhých a wysokých hor z wnitku zem potopil se powrch tento zase, celé tworstwo zahynulo poznowu, a pohbeno na dn moském, z nhož po nesmírné snad as mezee posledním pewratem vvšeobecným opt nad moe powýšeno, když nynjší pewniny zemské se utwoily, vv nichž se na wrstwách mladších po wšech krajinách i pod ledem sibiským ostatkowé onch welozwr pedpotopních, mamuth, mastodont, welikánských jelen a jiných w nynjším tworstwu wíce nežiwaucích zwíat nacházejí. Potom teprw, když weliké pewraty kry zemní pestaly, když již zem dosti byla wychladla, když weliké pewniny nynjší utwoeny byly a kra zemní tak pewná, že bauením wnitním protrhowána býti nemohla u welikém rozmru swéni krom jícnu sopených; tu teprw, když již zem k obydlí twora rozumného byla piprawena, stwoil bh teprwé lowka, kterýž twor na zemi nejdokonalejší a nejmladší jest, jehož ostatkowé se ani w nejmladších wrstwách horninských nenacházejí. Wšecko to se srownáwá s neomylnými zpráwami písma swatého, které lowka co posledního twora zemského udáwá a dobu stwoení lidského pokolení as na šest tisíc let od nás klade. Z této pro nás weliké spausty asu ob- 1 *

4 Starý swet. sáhuje as pl pála tisíce let djepis starého swta, tisíc let sti-edowkost a toliko pl twrta sta let wk nowý. Z nejdelšího ale wku prwního toliko poslední tisíciletí za djepisn známé powažowati se mže; nebo z pedešlého toliko jednotliwé ásti swtlem historickým ozáeny, prwnjší pak w temnostech neuritých podání, powstí a bajek pohíženy jsau. Prwní jevvišt djepisné jest Asie od jižního auboí hor stedoasiatských a moe Kaspického i erného až ke Stedozemnímu, dále pak na wýchod až k Indickému ano i ínskému moi, tak ale, že Indie a Cma oddleny od swta djepisného zstáwají, Arábie toliko sewerní ásti na swtlo wystupují, weliká ást Asie wnitní toliko w nejistém šeru se ukazuje. W Africe weliká ást pomoí sewerního, zwlášt pak blahé audolí Ponilské djepisn nejznamenitjší, w Ewrop obruba moe Stedozemního s ostrowy jeho, zwlášt pak ecko a Itálie nejprwé na djišt djepisné wystupují. Obanstwí, státy a íše, jež rozliní národowé nejstaršího známého swta založili, byly již nkteré mocné a panující, jako íše aegyptská, babylonská, assyrská, pozdji medo-perská ; jiné malé a slabé, jako rozliné stály maloasiatské, syrské, arabské, mezi nimiž wšak národowé náboženstwím, oswtau a obchodem znamenití, jako Hebreowé, Jonowé, Foeniané. S postupem as rozšiuje se jewišt djepisné a wíce se wyjasuje, w Asii zwlášt mezi Tigrem a Indem ekami, w Ewrop pak w jihu a na západ, a onde swtowládná íše perská, tuto slawná G7'aecie, dále tm ku prwní znamenilosti wystupuje, Hispanie i Gallie mocn se oznamuje, a na sewerním pomoí africkém Karthago dalekowládný trojhrot zaráží. Celý swt obanský podléhá dál a dále se rozmáhajícím íším wládnaucím, jichžto poet se wždy zmenšuje, až wšecky w jedinau swtowládnau íši Rímskau wplýwají, která konen tém obor celého starého swta obsahuje. Dle nejhlawnéjších dob, jimiž promny tyto uskutenny, starý swt na patero okres djepisných ili period se dlí. Prwni okres sahá od poátku spoleností lidských až do potopy, t. j. od roku swta 1 až 1656 dle potu Mojžíšowa, neb dle Petavia od 3984 2323 ped Kristem.

; liwod. 5 Druhý okres jde od potopy až do smrvi Cyrowy, od r. 23^27 529 ph Kr. a rozpadá se w dwojt oddleni: l.do založení íše staro-assyrské pod Ninem 2327 1360 p. Kr. 2. odtud až do založení íše perské pod Cyrem, 1360 529 ped Kr. Teli okres sahá od smrti Cyrowy až do rozdlení weliké íše macedonské po smrti Alexandra Welikého, 529 301 ped Kr. Okres twrtý: Od rozdlení íše persko -macedonské po boji Ipsenském až do založení císastwí ímského Octavianem Augustem 301 30 ped Kr. Oddleni 1. Od boje u Ipsa až do upewnní swtowlády ímské wywráceníni Karthaga, Koriniha a Numanlie, 301 130 ped n. K. Oddleni 2. Odtud až do císae Augusta, 130 ^0 ped Kristem. Okres pátý: Od poátku císastwí ímského až do skonání západní íše ímské. Od r. 30 ped n. K. až do 476 po n. K. Oddleni 1. Od Augusta až do rozdlení íše ímské \v západní a wýchodní po smrti Konstantina Welikého ; od r. 30 ped Kr. až do 327 po Kr. Oddleni 2. Od smrti Konstantina W. až do pádu íše západní, 327 476 po Kr.

; Slarý swel. Okres I. OKRES 1. Od poátku lowenstwa až do obnowení jeho po potop swta. (Od roku swta 1 až do 1656; aneb 3984 ped Kristem 2328; obsahuje 1656 lei.) Poátek lowéensiica, ráj, pád, rozmnoien, pokalení, potopa. O poátku pokolení lidského knihy Mojžíšovvy ze wšech ostatních podání historických nejrozumnéjší nám dáwají zpráwu. Ze swatého pramene tohoto wážíce spatujeme pnvní družinu lidskau, Adama a Ewu, we kwetu dosplé mužnosti, krásau pirozené newinnosti odnau w blaženém sídle, kteréž rájem nazýwáme. Kde šfastnau krajinu tuto nalézti, z prwní knihy Mojžíšowy jen wbec poukázati, ne ale urit wytknauli možno, protože tam aivvedené tyry eky, Fison, Gehon, Tigris a Eufrat, které dle Genesi w ráji se prýštily, krajiny welmi obšírné obmezují. Proež toliko wbec ustanowiti lze, že prwní toto lowenstwa newinného sídlo w Asii na polední stran hor Taurických bylo, kteréžto krajiny až posud úrodností a píjemností nad jiné asiatské pedí. Zde bydleli prwní rodiowé w pirozené blaženosti, dokud jich žádost smyslná k porušení swé puwodní díistojnosli nepopudila. Potud doba sauzwuné pirozenosti, wék lowenstwa zlatý; odtud rozbroj mezi rozumem a srdcem, erw hlodajícího swdomí, stud, báze, pi-etwaowání, ztráta ráje, zaátek tlesných strastí, doba zkažené pírody, poátek žiwota wlastn lidského. Prwní družina se rozmnožila w rodinu; poteba cwiila sílu dušewní i tlesnau, wedauc k nejpotebnjším nálezm. Již se chowaly brawy a skoty, již se wzdláwaly role. Z jediné rodiny wyrosllo zponenáhla dvvoje pokolení sobtnost, záwist a wražda je od sebe oddlila, a tudy se lidnatost rozšiowala. Neb, že i rodina Kainowa we wýchotfnjší krajin Nod, kamž se byl po zpáchané bratrowražd uchýlil, brzy u weliké pokolení a hojný lid wzrostla, že se s welikým polomslvvem Sethowým zponenáhla w jeden

Poátek lowonstwa. 7 weliký národ spojila a tudy mrawné nakažení po oelém lidslwu rozšiowala, ze zpráw Mojžíšovvých palrné jest. Práweni sauditi se mže, že ku konci periody této již aspo wtší díl polední Asie lidnatý byl, a že se lowenstwo nejenom w rozliné ro<iiny a pokolení, ale také w lidslwa a národy, a snad již we státy dlilo, jejichžto jména, powahy a položení nám wšak pro nedostatek historických zpráw potvédoma nejsau. Že Mojžíš o rozliných národech a státech nic nemluwí, není proti našemu nadání, ješto wíme, že si jen wysvvétlení poátku národu swého za predml Mzal, nedbaje národ cizích. Pedce wšak i z tchto jeho jednostranných zpráw nepochybn wyplýwáy že clowéenslvvo již we znamenité spolky spojeno býti muselo. To dokazuje známost tak mnohých nález a umní, o kterých se zde zmínka iní; jako jest n. p. Tubalkainowo wzdláwání wšelikých kow, ku kterému zajisté mnohých umní a wynasnažení zapotebí, která se jen w e spolenosti již dáwnýuí swazkem utwrzené dosáhnauti niohau. Oitji to ješt hlásá wyslawení archy Noemowy; nebo koráb takowé prostranností jist nebyl prvvní toho druhu wynález; nébrž sauditi se musí, že se již ped wkem Noemowým aspo po ekách plawba prowozowala, že tedy již tehdejšího swla krajiny rozliné obchodem se spojowaly. Neznáme sice wnitní ani zcvvnitní tchto spoleností podoby; pedce ale dle obyejného sbor asiatskýdi po potop zízení, za jisto se wzíti mže, že prwní i pedpotopních spoleností spráwa patriarchální byla, kdežto otec rodinau, praotec swých rodin celým swým pokolením wládl, až ^silí, lest aneb dobrowolné ZAVolení wíce pokolení jednom^^biocnjšímu podrobilo, který se tím spsobem panovvnik^ welikého národu státi mohl. Jistotu tohoto domnní zdají se zpráwy Mojžíšowy polwrzowati, které o mocných mužích (obích) mluwí, *) Zdaž se z tchto slow rozumn sauditi nedá, že násilné zmny w tehdejších spolenostech se daly, rozepe, hoje, wálky, poroby národ? Na asu k takowým zmnám jist nescházelo; nebof za 1656 let, která dle Mojžíše až do pofojiy uplynula, pi tak *) Gcncs. IV. 4.

8u - Starý swét. Okres I. (ilauliém tehdejším wéku lidském, loweenslwo se vvelicc rozmnožiti, a znamenitý pokrok w umních k zachowání a hájení žiwota potebných uiniti muselo. Widíme tedy na konci periody této, kterak z jediné stwoené družiny lidské lowéenstwo w rody a pokolení wzrostlo, w kmeny a národy se rozmnožilo a nepochybné i w státy se dlilo, jichžto jména a zízení nám wšak z nádostatku historických zpráw neznáma zstala. Wšeobecná ale zkáza mraw, dle onch tradicí Mojžíšowých, píinau byla, že weškeré clowenstwo až na jedinau rodinu Noemovvu welikau potopau zahlazeno bylo. Že naše zem takowau potopu skuten a wíce než jedenkráte wytrpla, známost powrchu a kry její oit swdí, protože se i na nejvvyšších horách zkamenlé ostatky moských žiwoich nalézají; že pak powode takowá také již za asu lidnatosti se stala, mimo Mojžíše powídky a zpráwy potwrzují, které se u wšech tém národ starého i nowého swta o takowé potop zachowaly. Jak daleko se potopa tato vvztahowala, historie owšem uriti nemže; tolik ale zejmo, že dle zákon wodorownosti nejen celau Asii a Afriku, ale i také wtší díl Ewropy a Ameriky zasáhnauti musela, jestli že vvysoká stední Asie, dle wšech skaumatel historických nejdíwe bywší lidná, potopena byla. Kterak takowá powode pirozen powstati mohla, jaké psobila na zemi zmny a t. d. pírodozpytu wysvvtliti pináleží; historii politické jen to znamenité jest, že jediná rodina Noemowa w této obecné zkáze zachowána byla, kterau se zahlazené clowenstwo zase obnowilo. Zdali wšak tato rodina wíce než osm osob neobiií^la, uriti nelze; nebo wíme, že Mojžíš wždy jen o o^^^sobách mluwí 5 o lidech pak služebných, které Noe a s^mvé jeho snad s sebau pojali, žádné zmínky neiní. Plynul tento sím budaucích národ nesaucí koráb, wáním wtr poledních puzen, ke stran plnoní, a po úplném roce wždy trwající potopy na horách arménských, Arrarat nazwaných, se zarazil. Zde plála zase ponejprw obt dík na pevvné zemi, zde clowenstwo žiwot swj poznowu zaalo. (Rok 1657 swta, neb 2327 ped Kristem.)

Ruzninožení lowccnstwa. Babel. OKRES II. Od ohnowení lowenstwa po potop swta až do smrti Cyrowy. (Od I. 2327 až 529 ped Kristem.). ODDLENÍ I. Od obnovvoní lowenstwa po potop až do s a m o w I á (1 y N i u o w y. (Od r. 2327 až 1360 ped Kristem.) Rozmnoiení lowenstwa^ Babel, rozptylem národ, prwnt stdtowé. Rychleji se rozmnožovvalo lowéenstwo po potop než na zaátku swém; neb nyní byl welší poet plodných kmenu: rychleji pokraowalo w umních a žiwnostech, nebof známost wd pi'edešlých zachowalo. Již spatujeme zase troje zwláštní pokolení, ode tí syn Noemovvých pocházející. Zpráwa jejich patriarchální, žiwnost pastýská. S hor arménských již se zponenáhla stáhli do úrodných krajin, které Eufrat a Tigris objímá. Pewných sídel ješt nemají, než lehké tam wždy rozbíjejí stany, kam hojná pastwa stádo piláká. Stídání roních éas ukazují jim hwzdy na jasné obloze, a smyslnost, jejich dobroinností podjata, slavví jim oltáe a obtuje prwotiny skotu. Když pokolení dorostla, stawla msto a wži Babel, budaucí jednoty schránu a podporu; tu dopuštním božím wšak nastal zmatek w ei, pominula swornost, a tak lidé se stády swými do neznámých "krajin táhli. Semité se rozprosteli po stední a polední Asii; Chamité krajiny jižní sledujíce zponenáhla Afriku, Jafetité pak ke sevveru se rozptylujíce, hoejší Asii na západ, a odtud Ewropu opanowali. Toto rozšíení lowenstwa po celé jižní polowici Asie, po wýchodní a sewerní Africe a jižním dílu Evvropy stalo se as za pl twrta sta let po potop; nebo w tomto ase již we wšech dotených krajinách lidnatost nalézáme. Prwní obyejný prchod národ z Asie do Ewropy byl

10 Slarý swél. Okres II., Kaukasus mezi moem erným a Kaspickým; tudy se táhli po sewerním behu erného moe a wedlé Dunaje, rozptylujíce se nejwíce po kmjinách jižních, až se na beh moe Atlantského, dostali. Zdali také již Amerika w tomto asu obywatele swé obdržela, až posud wyšeteno není, aniž powédomo, kterau cestau lidé do Ameriky se dostali. To wsak domnní není bez základu, že ped potopau Amerika s Asií spojena byla; nebof tak welice nerowný a roztrhaný jižní beh wýchodní Indie, tak hojný poet welikých a malých ostrow od zem této až k jižní Americe roztraušených zdá se ukazovvati, že Amerika jen násilnými zpaurami pírody od Asie odtržena byla, které ten díl zem mezi wýchodní Indií a Amerikau we hlaubí oceánu pohbily, tak že jen wrchowé jeho, co ostrovvy austcalské, nad wodami strmí. Jeli domnní toto prawé, byla Amerika nepochybn již ped potopau lidná, a byfby i ji byla potopa zasáhla, pedce se tam lowenstwo we wysokých krajinách zachowati mohlo. Nejprwnjší politické spolky, které se w tomto as pl twrlu století utwoily, nalézáme, jak piirozeno, w Asii. Správva otcowská se zde zponenáhla w králowskau zmnila, tak sice, že již ped asy Abrahamowými celá tém známá tehdy Asie w rozdílné íše rozdlena byla. Z nich 1. Kíše Sinear ili starobabylonská. pede wšemi známými k historické znamenitosti wynikla. Její zakladatel byl Nimrod ze pokolení Kušitw, potomstwa Chamovva, dle wyjádení Genesi: silný lowec ped pánem. W ele bojowného sboru wytáhl z Arábie, a podrobil nejdíwe pokojné rolníky babylonské, kteí dle potu eckého již skrze 225 let pod sedmi domácími panowníky rozkošného poklidu byli požíwali. Odtud se panowání jeho po okolní Mesopotamii rozšíilo, a tak powstala íše welikého okrsku od chobotu Perského až k arménským horám wzhru se wztahující, w nížto Babylon, Chalné (Ktesiphon), Akkad (Njsibis^, Érech (Edessa) co pomezní msta znamenitá byla. Dle ecké chronologie stála íše tato pod šesti arabskými panowníky 215 let; s jistotau ale jen tolik se íci múze, že za Abrahama již byla rozdlena.

Elaiii. Aeg^ypt. \ \ 2. íse Elám (Elijmais) okolo 2000 ped Krislcni. Za wku Ahrahamowa panovvala. Wztahowala se pes krajinu Elám, pozdji Persis nazwanau, až k Jordánu. Elamitský král Kedor-Laomor, syn a nástupce Džemsida krále, spojen s jinými temi okolními panowníky, uinil wpád do pední Asie, chtje nkteré odpadlé krajiny zase podrobiti, pi kteréžto píležitosti wládcowé Sodomy a Gomorry poraženi, msta tato vvybrána, Lot do zajetí weden, od Abrahama ale šastn oswobozen byl. Wíce nám o íši této powdomo není; sauditi toliko se dá, že ji rozmáhající se nyní mocnost aegyptská wywrálila. 3. Ríse aegyptská. Hislorie aegyptská kryje se \v celém prwním oddlení této periody w newyzpytatedlnau temnost. Že již w nejwyšším stiíi zem aegyptská \v politické wládastwí zízena byla, patrné jest, ponvvadž již Abraham Faraóna na stolci aegyptském nalezl. Drahný ale i ped ním cas nacházelo se poadí skrowných stát we wn znamenitém onom údolí, po kterém každoroní zátopy eky Nilu žiwobylí, úrodu a rozkoš rozlíwají. *) Elefantine, This, Herakleopolis, Theby a Memfis nám ze stát tchto povvdomi, ale jen poslední dwa historicky známjší jsau. Theby byly nejstarší a nejznamenitjší sídlo starobylé sláwy aegyptské. Sem se stahowal nejžiwjší starého swta obchod z Asie a Afriky; zde se shromáždlo bohatstwí zlatoplodné Arábie. Weliké nezrušitedlné zíceniny msta tohoto, které se po obojím behu Nilu pes dwé míle zdélí nacházejí, swdí až podnes o jeho býwalé welikosti, pevvnosti a kráse. Stát Memfis powslal ze státu Theliského. Zakladatelem jeho byl Menes, s kterýmžto se poadí panowník aegyptských poíná. On rozdlil Nil na dwe ramena, a tudy odtok jeho zlehiw to spsobil, že se dolní Aegypt, až na jeho asy w moi byw pohížen, zponenábla wysušil. Po nm 330 král dle poznamenání *) W Aegypl weimi zídka pršíwá, takže by zde úrody nebylo, kdyby eka IVil každoron nevvjslnpowala, která od msíce crwna až do Záí celau zemi zatápí, a bahnem nad míru úrodným pokrýwár

12 Starý swt. Okres II. knéží aegyptských panowalo, z nichž nejznamenitjší Moeris, který jezero jména tohoto wyhlubiti dal, neb aspo s Nilem spojil. Po jejich wku zem aegyptská od okolních arabských národ skrze 284 léta opanowána byla, jejichžto vvládcowé králi pastýskými, Hyksos se jmenowali. Brzy po tchto od pwodních Faraón wypuzení wystupuje z temnosti historické weliký Farao Sesosíris, jemužto letopisowé aegyptští wšecky znamenité iny pedešlých as pipisují. On spojil rozdílné státy aegyptské w jedinau íši, rozdlil ji na jisté kraje (vofioi^, a obywatele na^jgdm ddiných tíd (kast), z nichžto z jedné do druhé pestaupiti se nesmlo. K prwní nejwznešenjší tíd náleželo knžstwo, ježto nejwtšího dílu rolních statk užívvalo, a pi králi nejblížeji stálo; k druhé patilo wojsko, které též swé wykázané polnosti mlo; k tetí umlcowéjí^^emeslníci, z wtšího dílu nájemníci rolních statk králowských ; ke twrté plawci; k páté wykladai cizích jazyk (tlumoníci); k šesté pastýnjcistého, k sedmé pastuchowé neistého (zde swiského) dobytka, kteí poslední tak opowrženi byli, že se ani nesmli opowážit do chrám obecných wkroiti. Knží byli netoliko sluhy boh, ale též uiteli mládeže, sáudci a rádci králowskými. Jen u nich nacházela se wšecka uenost, kterauž tajemným swatopísmem (hieroglyfy) pro sebe zachowati a lidu nepístupnau uiniti hledli. Tetina wšech statk zemských náležela jim ; oni mli wšecky úady pi dwoe králowském, a nejwyšší knz_sed^l asto s králem na trnu, ano i nad ním. Hlavvní sídlo swé mlo knžstwo w Memfisu; lam se nacházel w nádherném chrámu poswátný býk Apis, jemuž knží zaswcenými pokrmy pisluhowali a lid poctu jako božstwu wzdáwal. W jisté swaté dny dáwal shromáždnému množstwí wštbu, kdež z rukau obtujícího knze bud žral bud nic. Na celém tle musil býti erný, maje toliko na ele twerau skwrnu bílau, na zádech orla a na prawé stran rostaucí msíc. Mimo nj wzýwali Aegypfané skoro wšecka zwíata i mnohé byliny, kt^ž proto požíwati za hích pokládáno. Duše zemelých náwžných, wili, že na místo blažené, bezbožných ale že do tl zwíecích pijdau, a nad mrtwými saud držívvali, moci kteréhož jim poheb poestný dle zásluhy bud piknut neb

Kiše aegyptská. 13 odepen býwal. Mrtwolj^^roli zetlení chránili, a mumie tyto w kobkách podzemních wystawowali. Král, Farao zwaný, wolen byl od knžstwa a wojska, pi emž wšak li] s_nej-. sprostšího knze za^desemvojiák l^^^^ Wywolený skládal ptsáíitwtueejwyššího knze, maje pi tom na hrdle jho Apisowo a žezlo w podob rádla w rukau ke cti a ochran rolnictwa. Službu wálenau zastáwala kasta wojenská, mající za to tetinu wšech polností a swobodná jsauc wšelikých poplatk. W umních a wedách staí We Aeg-ypfané nade wšecky národy sauasné vvýtenjší byli. hwzdástwí wypoítali délku roku sluneního i msíního, urujíce dle bhu hvvzd náwrat powodn Nilu Aegypt zúrodující. Z poátku dle jejich mnní rok toliko 360 dní míwal, a pozdji teprw jich pt pibylo rozením osob božských, J5 nichž prwni dobrotivvý Osiris, druhý den syn jeho Horus, ietí ohyzdný Tyfon, twrtý dobroinná Isis a w pátý den ohyzdná Neftis se zrodili. Mimo wnitní ustanowení státu pipisují se Sesostrisowi dewítiletá bojowná tažení, jimiž íši elamitickau ztroskotal, a byfby i pauhá byla powídka, že Aetlopji, šfastnau Arábii, díl Indie, pední Asii a Thracii wítzn protáhl; pedce se zapíti nedá, že jeho panowání nad jiné wyniknayti muselo. Než nástupci jeho welmi mu byli nerowni, a mezi nimi žwlášt Ámas is, jehožto ukrutností wypuzen Danaus, do Peloponnesu kolonii uwedl. Brzy wšak po nm padl Aegypt pode jho Aethiopw. Akiisanes totiž, snad král w Meroe, na poruení jisté wštby bohw do íše této wpadl, a ji snadn podrobil. Za jeho panowání wytáhu Isrqelité z Aegypta, a on to ml býti, který když je pronásledowal, w Cerweném moi utonul Panowání Aethiopw w Aeg-ypt trwalo 50 let, po kterých se na pedešlý kmen Faraón opt dostalo. Nepatrní wšak js au tito, a neznáma historie jejich, až Moeris II. se íší swau w porobu Ninowu upadl. Mimo tyto ti uwedené íše, které se hlawnimi neb panujícími tehdejšího swta stály nazýwati mohau, nalézáme w tomto prwním oddlení periody této také poátky národ a stát podízených menších, bu samowládných nebo pedešlým podrobených, a sice:

14 Starx^swt. Okres 11. 1. Národ foenícký neb kananitský z rodu Chamowa w nejstarších casích nad chobotem Arabským nebo Perským bydlel, kde žiwnost pastýskau brzo w obchod a laupežnictvví moské zméniw, pohodlnjšího hledaje místa ku plawb, na onom hornatém behu Stedozemního moe se usadil, který Foenicií nazwán jest. Krajina tato, a jen 25 mil délky a 3 4 míle šíky obsahowala, byla we mnohá malá obanstwa hojné lidnatosti rozdlena, mezi kterými již okolo 1750 ped K^_ idoh se skvvl co sklad wýchodního zboží, a sídlo již znamenitého obchodu, který se nám wšak we druhém oddlení periody této lépe wyswéth'. 2. Národ hebrejský. Wedlé Foenicie ležela mezi horau Hermon, ekau Leontes, Stedním moem, skalnatau Arábií a pomezním údolím aegyptským, úrodná, lidnatá zem, od ek a íman Palaestina nazwaná. Prwní známí obywatelé její bydleli wtším dílem w jeskyních, jako Gaité, Chorité, Rafajští a t. d. Mezi n se wtlaily dále kmeny kananitské od beh arabských, Amonité, Jebusité, Feresité, Herité, a w dílu západojižním Filistinští kmene aegyptského. Od tchto píchozích pedešlí obywatelé wtsím dílem wyhlazeni,, zem opanowána a Kanaan nazwána. Sem pitáhl Abraham^ z Ur w chaldejské zemi neb Mesopotamii píchozí, emir pastýský, s Lotem bratrowcem swým a stády svvými, a zde se usadil (1961 ped Kr.). Od obywatel tamních nazwán Eber, t. j, z oné strany, za Eufratem, píchozí, odkudž potomstwo jeho národ hebrejský slowe. Ne wšak jen tento, ale též arabský odwozuje pwod swj od Abrahama, a daleko na wýchodu ctno jméno jeho jakožto praotce mnohých národ a swatého patriarchy, zachowatele wíry w jediného prawého boha. Za jeho asu weliké údolí Siddim s msty Sodoma a Gomorra propadlo se, a na míst jeho jezero Axfaltické ili moe Mrtwé powstalo. Hojn se rozmnožowala jeho požehnaná rodina, až ji jeden z prawnuk jeho, Josef, staw se podiwným ízením prozetelnosti hlawním wezirem aegyptským, w pastwišl aegyptská uwedl. W Aegypt wzrostla w430 létech celého zde obýwání swého w lid weliký, tak že onch 70 osob, které byly

Hebrcow. i5 s Jakobem do Aegypta pitáhly, na 603,550 osob mužských pres 20 let stáí, 2200 mužských Lewit, tedy wesms as na pl tetího million duší wzrostlo, a krajina_gjdlsen, jim ku pastvvám wykázaná, brzy nepostaowala. Za tento as pobytu swého w Aegypte nauili se Hebreovvé, bywší potud národ pastýský, orb a rozliným umním spoádané íše; pedce wšak zstali Aegypfanm cizinci, a když zásluhy Josefowy w zapomenutí pišly, poali je Aegypfané utiskowati, a wydán rozkaz od Faraóna, aby noworozenci jejich po^lawí mužského utápni byli. Než práw tím spsobem dostal se Mojžíšjte dvvoru Faraonowu, kdežto se wedami knží aegyptských wzdélati a k wyswobození národu swého piprawiti mohl. Duch jeho zahoel láskau k národnosti swé, a horlil proti bezprawí, jež snášeti museli kmenowci jeho. W horliwosti této zabil jedenkráte Aegypfana, jenž Hebrea jednoho bil, a prchnul pro jistotu do zem Mi dian w Arábii, kdežto mnohá léta u Jethra, tchána swého, owce pásl. Zde se mu zjewil Jehovva, bh Abrahamw, Isakw a Jakobw na hoe Horeb w ohniwém kei, a pikázal mu, aby do Aegypta se nawrát lid israelský do zaslíbené zem kananejské wywedl. Uposlechl Mojžíš hlasu hospodinowa, a s Aaronem, bratrem swým, zázranými metlami pinutil wzdorujícího Faraóna, že lid israelský konen propustil. Když Israelité s welikau pobranau koistí wytáhli, a Farao je stíhal silau wálenau, tu otewel Jehova Israelitm cestu pes moe Cerwené, kterau šastn do Arábie pišli. Farao pak s wojskem swým w zedmutém zase moi utonul. (1530 ped Kr.) Pokolení wšak z Aegypta wyšíé, dlauhau porobau sesláblé, wrtkawé, pi každé obtíži pustin arabských po masitých hrncích aegyptských nazpt taužící nebylo s to dobýti zem kananejské, mnohými bojownými kmeny obydlené; proež wodil Mojžíš Israelity prwé po 40 let skalnatau Arábií, ažby nowé pokolení wzrostlo, drsnatostí paušt utwrzené a u wíe w Jehowu upewnné, od nhož dáno desatero pikázaní na h oe Sinai, základ_ mrawné oswty celého swta. Teprw po smrti^ Mojžíšow C_t49() ped Kristem ) dobyl Josua šestiletau krwawau wálkau zaslíbené zem, nejwtší díl Kanaanit wyhladil a dle dwanáctera pokolení israelských na dwanáctero díl ji rozdlil. Pul tetího kmene

10 Starý svvt. Okres II. pak, Ruben, Gad a polowic Manasse usídlilo se na vfýchodní stran Jordánu ; ostatní na západu w Palaestinu se rozdlili, wyjmauc knžský kmen Lewi, který žádné zwláštní krajiny neobdržew, mezi wšemi ostatními kmeny bydlel. Spráwa nowého státu hebrejského byla bohowládná ili theokratická. U prosted národu swého bydlel Jehova, newiditedlný král Israele, we stánku swalém, jehož wflli nejvvyšší knz lidu ped stánkem božím shromáždnému wštil. Jen w c^ poteby zwláštní wolen býwal wláda swtský, saudce a spolu vvdce proti nepíteli, jehož moc wšak wiilí nejwyššího knze obmezena byla, trwajícjen, pokud se tomuto zdálo býti prospšné. 3. Meroe. Tam, kde je nynjší Atbar, díl Abyssinie, a Senaar, mezi dwma ramenama Nilu, jenž Astaboras a Astapus slauly, již šedá starožitnost wážné swé wzdlanosti stany rozbila. Wznikl zde totiž aethiopský stát, Meroe (Saba) nazwaný, jemuž obchod poátek dal. Již Mojžíš mluwí o skoici z wýchodní Indie, o kadidle a zlatém písku z Arábie a Aethiopie, a o drahém kamení onychynu ze wnitní Afriky pocházejícím ; není tedy pochybnosti, že již za jeho asu krajiny tyto obchodem spojeny byly. Již tenkrát taháwaly karawany z Theb do Meroe, a odtud dále do Arum-Azab, a po jiné západosewerní cest, která z Theb pes welkau Oasis a skrze pustiny pes Ammonium do Augily, odtud k západu až k Atlantm, jižnji pak ke Garamantm Herodotowým wedla. Na takovvých cestách bylo jistých pohodlných míst k odpoinutí a jistých sklad pro zboží zapotebí; tak založily karawany tyto ^ onch krajinách rozliné kolonie, tak povvstalo též Meroe. Spráwu politickau wedlo zde knžstwo právv jako w Thebách aegyptských, kterýž také stát jako i Ammonium z Meroe nejspíše poátek swj wzal; nebo nejen s strany politické wlády, ale i dle postaavy tlesné staí Aegypané, jak Herodot swdí, Aethiopm se podobali, jsauce wlnatých kadeí a tmawosndé pleti. Jestli wšak domnní prawé, že Meroe z Indie poátek swj wzalo, jak zewnitní státu tohoto postawa oswdowati se zdá, patrné jest, kterak pozdjší ecká wzdlanost pes Meroe žf Aegypt z Indie.pijíti mohla.

: Stát slaro-assyrský. 17 Uzeli jsme tedy již we prwním oddlení této periody w Asii i w Africe dílem dležité státy, pozorowaii jsme jejich wznik a vv zrst; widéli jsme, kterak jedni se sílí, druzí zponenáhla umdléwají, ba i politické zahynutí dwau z nich, sinearského a elamitského jsme spatili. Živvéjší ale takowých zmn politických wyobrazení spatíme w oddlení druhém. ODDLENÍ II. Ode wznikii wlády staro-assyrské pod Ninem až do smrti Cyrowy. (1360 529 ped Kristem.) Assyrie, Médie a Babylon stídají se u wládé w Asii, kteréž se konené Persie zmocní. W Ewrop wzniká ecko a Itálie, w Africe Karthago a Cyrene. A) Státowé pamijici. I. Stát staro-assyrský. Netrpliw wlády Nimrodowy wytáhl kmen Assur, potomstwo Semowo, ze zem Siiiear za eku Tigris, a nazwal now opanowanau krajinu Assyrii. Brzo zde powstala msta Rechobot-Ir (Adjabene), Caíach, Niniwe, a mezi nimi za asu Mojžíšowa nejhlawnjší Resen. Nato se wšak íše tato z historie tratí, až ji Ainus 1360 ped Kr. w celo panujících stát postawil. Babylon, Medsko aaegypt musely se mu podrobiti, Baktrie mu dobyla bájená Semiramis, jak slicností tak zmužilostí wýtená chof jednoho z bojowník jeho, zaež ji Ninus na trn swj wyzdwihl. Niniwe, hlawa íše, nepatrné pedtím, na 13 mil našich rozšíeno a koistí podrobených národ oslavveno, jakož ostatky stawitelské, sochy, malby a nápisy nyní teprw wykopáwané ku podiwu dokazují. Po smrti Ninow wládla we jménu sedmnáctiletého syna swého Semiramis po 42 léta; skrotila odbojné Medy a Peršany, protáhla.wítzn Aegypt a Aethiopii, a jen podrobení Indie se jí nezdailo, kdežto s králem Stabrobatem wálku wedla. Ze Semiramis bajkám mnoho dlužná, není pochybnosti; pedce wšak se zapíti nedá, že za asu tohoto znamenitá králowna zde panowati musela, které žwtšující powst 2

\S Slarrý swt. Okres II. Z neznámosti prawdiwých osob, wše, co pozdji nalezla, štde pipsala. Po ní nastaupil wládu nad nesmírnau iší assyrskau Ninias, syn její, matce wšak welmi nerowný. Nedbaje sláwy, žil jen rozkošem harému, steže se welikým, každoron ounowowaným, okolo Niniwe položeným wojskem. Tak i nástupcowé jeho, až Bloch, jeden z nich, od Belotara, zahradního dozorce w domácím spiknutí s trnu swržen, dynastii neb králoadí Niniowc skonil. S Belotarem naslaupili Arbejowci wládu nad Assyrií, držíce ješt njaký as na uzd odporné národy, až rozmailý Sardanapal odbojným wojskem medským a babylonským pod Arbacem a Belesisem w Niniwe obležen s klenoty a harémem se upálil, naež se stará Assyrie rozpadla. II. Stát medský. Ze zícenin jejích powstala na njaký as Médie co hlawa stát asiatských..již sice w prwním oddlení periody této založen byl stát medský, nebo Herodot wyprawuje, že Dejoces Medy diwochy we wesnice a msta shromáždil, a na prwní stupe mrawní wyzdwihl, což tedy do "nejstarších as padati musí, ponwadž za wlády staro - assyrské již poádné wojsko medské uritými wdci ízené nalézáme. Tratí se. wšak nepatrný stát tento w staré Assyrii, až jej Arbaces z poroby wytrhnul. On wystawl Ekbatanu, hlawní msto medsk*é, odkudž co nejmocnjší král asu swého wládl. Nedlauho wšak trwalo mocnástwí medské, nebo následující wládaowé, baweni neustálými nešastnými wálkami s okolními diwochy, Skythy, Séry, Kadusy, na wzdlanjší krajiny rozlehlé íše swé zetele míti nemohauce, odtržení jejich zameziti nemohli. Tak wynikla díw jednoho století po wywrácení staré zase III. íše nowo - assyrská. která nyní zwlášt na západ se rozmáhala. známý jest Prwní w poadí wláda nowo - assyrských Ful, který Samaí poplatnau uinil. Tiglat Pilesar, dobyw Damaska, ást obywatel israelských do zajetí assyrského odwedl. Salmanassar íši israelskau wywrátil zcela, a dobyw

Stál rhaldejský, \^ Sidona již i o Tyrus se pokaušel, kdežto vvšak lostwo jeho zkázu ulrpélo. Brzo na to wybojovval bu Salmanassar, bu nkterý z nástupcw j^ho weškeren Aeg-ypt, a potrestal Aethiopy tehdáž spojence Aegypfanvv. Zprotiwily se wšak krajiny tyto jhu cizímu w krátkém ase, a to pohnulo také judského Hyskia, o swobodu íše swé starostliwého, k nepátelstvví proti Assyrii a ke swazku s Aegyptem. Proto wylaupil Sankerib Judsko, když proti odbjcm táhl, a jen smrtící me wyslance pán*), totiž bu rána morowá nebo porážka od aethiopského krále Thyrhaka (Tharaka), kterau jedné noci 185,000 lidu bojowného w táboru Sanheribowu padlo, ochránila Judstwo i Aegypt od záhuby. Sanherib odtáhl a doma od syn swých zavvraždn. S ním klesla moc íše assyrské. Zwítzil sice ješt nad králem medským Fraortem Saosduchin, a hanebnau jej zahladil smrtí, ale již syna jeho dostihla pomsta. Syn nešastného Fraorta, Cyaxares, spojiw se s Nabopalassarem, >vládcem chaldejskýni, wtrhnul do Assyrie. Slabá ochablé íše obrana, Niniwe wywráceno, Chyniladon zahlazen a íše assyrská ztroskotána na wždy. (650 p. Kr.) IV. Stát chaldejský ili nowo-babylonský. Zem assyrská pipadla nyní k Medii, a krajinu babylonskau obdržel Nabopalassar, kdežto se s lidem swým usadil. O poátku a prwotním sídle tohoto národu chaldejského historie jen to wí, že nowých sídel hledaje ze sewerní Asie pitáhl, s Cyaxarem proti Assyrsku se spojil a po pádu jeho Babylonii opanowal. Byla to snad ást Skyth, kteí Medii tak asto nawštwowali, a kterým Cyaxares, aby se jich sprostil, za odmnu poskytnutého pispní proti Assyrii krajinu babylonskau postaupil. Jako každý mladý národ, který rozmailostí ješt neochabl, jarau se wypíná silau; tak zwlášt Chaldejští mocí swau brzo nade wšecky jiné národy wynikli. Nabukadnezar, (Nabuchodonosor) syn Nabopalassarw porazil Aegypany blíž pewnosti Karkemis, dobyl a zboil Jerusalem, (588 p. Kr.) a odwedl znamenitjší díl obywatelw w zajetí baby- *) IV. Zrál. 19.

20 Starý swét. Okres II. loské. Kwetaucí Tyrus od nho wywrácen, Foenicie a Aeg-ypt podrobeny, ba celá Libye i Aethiopie se mu koily. On zwelebil a rozšíil starý Babylon na 12 mil w okresu, ohradil jej pepewnými zdmi a branami, a wži chrámu Belowa *) wywýšil až na osmero poschodí. eku Eufrat dwma prliwy s Tigrem spojil, ímž obchod asiatský nad míru prospl, který se na jih od Perského záliwu až do Indie, a na sewer po Eufratu a Tigru dílem až ke ernému a Kaspickému moi, dílem pes pustiny syrské až do pední Asie táhl. Wyhlášené byly babylonské tkaniny, koberce, stkwostná raucha, která weliký zisk mstu tomuto pinášela. S bohatstwím ale také rostla rozmailost, která jarost chaldejskau asn otráwila. Již s Nabukadnezarem pošla státu babylonského mocnost ; neb ani syn jeho Ilovardan, ani LaborosoarcocA nieho znamenitého newykonali, a wálka, kterauž Neriglissor, jenž mezi obma panowal, s Medií poal, proti wšemu namáhání králowny Nitokris, která místo zženštilého syna swého Nabonnida wládla, íši babylonskau docela we zkázu uwedla. Wládl totiž Medií toho asu Cyaxares II syn Astyagw, wnuk Cyaxara I, který byl s Nabopalassarem staré Assyrsko zboil. Znaje se neschopna k wéwodstwí Cyaxares II. odewzdal spráwu wojsk swých w této wálce babylonské Cyrowi, synu Kambysa, wládyky perského z dcery Astyaga krále medského, který byw pi dwoe dda swého wychowán, wtipností a zmužilostí nade wšecky wéwody asn wynikal. Cyrus slaul wlastn Agradates, teprw od wznešených skutk Khor (ecky Kyros) t. j. slunce, nazwán. Pocházel z rodu Achaemenidíi, snad potomk Džemšidovvých, jenž byl nejhlawnjší z kmene Pasargadw, nejznamenitjšího mezi desíti kmeny, mezi nž krajina Fars (Persis) rozdlena byla. Fraortes medský je podmanil, a od té doby *) Beel, Baal, (pán, manžel) modla ku poct slunce, obyejn w po- biem w prawici a hromem w lewici wy- staw spanilého jinocha s podobnná, mla w Babylone nejznamenitjší chrám, jehož týništ lwerhranník dwau stadií (200 sáhíi), wlastní chrám u prosted nho jednu stadii obnášel. VV osmém poschodí wže této we swatyni stál jen zlatý stfil a lože, w nmž každodenn jedna panna, kterauž si Beel wywolil, penocowala.

Acgypt. 21 byli Medii poplatiii, stojíce pod wlastníini wládci z rodu Achaemenidw, kteí wšak od králft medských dosazowáni býwali. Takovvým wládcem byl také Cyrus, když jej strýc Cyaxares proti Babylonu postavvil. S Babylonskými spojen byl také Kroesus král z Lydie w pední Asii, bohatstwím wýtený, jejž snad koruna medská lákala ; Cyrus wšak zwítzil nad obéma, wzal Sardes, hlawní msto lydické, a jen pokorné upamatowání na slowa Solonowa, *) že žádný lowk ped smrtí za šfaslného se pokládati nemže, kterýmiž byl ondy tento mudrc ecký wychlaubajícímu se bohatstwím králi odtušil, wyswobodilo Kroesa od hranice. zpupného Podrobiw pední Asii, táhl Cyrus proti Babylonu. Nic neprospla pewnost hradeb a bran rozmailým obywatelm. Nowým eištm stáhl Cyrus Eufrat eku mstem tekaucí na stranu, suchým pak eištm pedešlým wrazil do msta, práw když lehkomyslní mšané obecnými radovvánkami opojeni byli, a zwrátil trn babylonský. Hlawní íše asiatské, Médie, Lydie a Babylonie spojeny byly nyní pod jedním žezlem w jeden weliký stát medo-perský, jímž Cyrus dw léta pod Cyaxarem strýcem swým, pak co ddic jeho sám co neobmezený mocná ješt sedm let mírn a maude wládl. Další skutkowé, krom wyswobození Žid ze zajetí babylonského, a spsob smrti Cyrowy jsau nejisti. Herodot a Ktesias wyprawují, že násiln usmrcen w nešastné se Skythy wálce, Xenofon, že pokojn zemel. (529 p. Kr.) B) Státowé podizem. 1. Aegypt. As po ti sta let stál Aegypt pod wládau staroassyrskau, wlastními wšak ízen Faraóny, mezi nimiž jediný wyniká *) Ustanowiw Athénám zákony Solon, patowal 10 let, a pišed ke dworu Kroesowu, od krále, zdaliby jej mocí a bohatstwím oplýwajíjího za nejšfastnjšího neml, otázán jsa, odpowdl: O Kroese, já t i mnohem oplým'ati vvidím a kraiowati nad mnohým lidem, to pak, na jsi se ptal, neeknu já o tob prwé, až se dowím, že jsi blaze dokonal wk swj. Wšecko dobré jest vv dobrém skonání žiwota, nebo mnohým odjaw bh štstí, z koena je wywrátil.'* Zajal pak od