PLATINA Pt Andělová Michaela - 2005 Latinský název Platinum Chemická značka Pt Protonové číslo 78 Relativní atomová hmotnost (Ar) 195,08 Tvrdost 4,3 Skupina VIII.B Perioda 6 Elektronová konfigurace [ 54 Xe]4f 14 5d 9 6s 1 Elektronegativita 1,44 Teplota tání 1 772 C Teplota varu 3 827 C Skupenství při 20 C pevné (s) Počet přírodních izotopů 6 + 1 Oxidační čísla ve sloučeninách II, IV, VI (III, V) Hustota (při 20 C) 21,45 g.cm -3 radioaktivní 197 Pt (není přírodní) - poločas rozpadu je 18 hodin orbitaly platinová ruda přírodní platina Historie Platina byla používána starověkými egyptskými umělci, kteří ji zaměňovali za stříbro. Platinu popsat španělský námořník a astronom Antonio de Ulloa roku 1736. Protože ji zaměňovali za stříbro nazvali ji platinum (plata), což znamená stříbříčko. Roku 1741 W. Watson objasnil, že jde o úplně nový kov. Výskyt V přírodě se vyskytuje celkem vzácně, buď ryzí nebo provází ostatní prvky těžkých i lehkých platinových kovů v náplavech a v písku. Je obsažena v sulfidických rudách barevných kovů - mědi, zinku a niklu nebo ve slitinách s ostatními platinovými kovy. Lze ji jen velice těžko oddělit. Hlavním nalezištěm platiny je oblast pohoří Uralu. 1
Vlastnosti Přírodní platina je nerost, krystalizuje v krychlové soustavě. Obsahuje vždy podstatné množství železa. Je to lehký, stříbrolesklý kov se šedivým nádechem. Je těžký, měkký, velmi pevný a tažný. Vyznačuje se dobrou kujností a tažností, je nemagnetický. Platina patří mezi ušlechtilé kovy. Za laboratorní teploty je platina odolná vůči účinkům vzduchu, vlhkosti a kyselinám s výjimkou lučavky královské (kyselina chlorovodíková za přítomnosti oxidačních činidel). Odolává kyselinám lépe než zlato. Jemně rozptýlená platina, nazývaná platinová houba, má katalytické vlastnosti. S většinou kovů snadno tvoří slitiny, a proto se s nimi nesmí pracovat v platinových nádobách nebo kelímcích, protože by platina zkorodovala. Křehne a praská působením alkálií, síry, uhlíku, fosforu a křemíku, vůči kterým není tak odolná. Velmi dobře reaguje s taveninami oxidů a hydroxidů alkalických kovů. S kyslíkem se neslučuje přímo. Absorbuje ve velkých množstvích H 2, N 2, O 2 a CO 2, ale nereaguje s nimi. Tvoří velké množství koordinačních sloučenin. Ve sloučeninách vystupuje nejčastěji v oxidačním čísle +II a +IV. Tvoří řadu komplexních sloučenin tzv. platiaků. Platina je ve svých rozpustných solích dosti toxická. Smrtelná dávka pro člověka je asi 1 g. Kromě toho je také karcinogenní. Tato vlastnost silně snižuje optimismus s jakým se nahlíží na používání bezolovnatého benzinu ve spojení s katalyzátory na bázi platiny jako ekologicky vyřešeného problému dopravy. Typické reakce Pt(s) + 3F 2 (g) PtF 6 (s) 4 Pt(s) + 10F 2 (g) (PtF 5 ) 4 (s) (PtF 5 ) 4 (s) PtF 6 (s) + PtF 4 (s) Pt(s) + 2Cl 2 (g) PtCl 4 (s) Pt(s) + 2Br 2 (g) PtBr 4 (s) Pt(s) + 2I 2 (g) PtI 4 (s) Pt(s) + Cl 2 (g) PtCl 2 (s) Průmyslová výroba Platina se vyrábí poměrně obtížně. Nejčastěji se získává z anodických kalů, které vznikají při rafinaci kovů, kde je platina přítomna ve formě příměsi. V jedné tuně rudy je obsažen asi 1 g tohoto drahého kovu. Velká část platiny se získává regenerací z použitých výrobků. Platinu i ostatní platinové kovy lze od sebe jen velice těžko oddělit. Po vyvaření v lučavce královské zůstává pouze osmium a iridium nerozpuštěné, ostatní přecházejí do roztoku. Z hornin se získává platina gravitačním rozdružováním a z některých niklových rud se získává jako vedlejší produkt pyrometalurgicky. Použití Patří do skupiny platinových kovů (tj. prvků posledních dvou triád periodické soustavy prvků), které se dělí na lehké (ruthenium, rhodium a palladium) a těžké (osmium, iridium a platina). Všechny tyto kovy se vyznačují velkou odolností vůči chemikáliím a používají se na výrobu chemického nádobí, speciálních slitin, katalyzátorů apod. Platina se používá především jako mnohostranný katalyzátor (platinová čerň, platinová houba) při organických i anorganických reakcích. Z platiny se také vyrábí speciální chemické náčiní, které je odolné vůči působení celé řady chemikálií (např. při tzv. plamenových 2
zkouškách, které se využívají k důkazu solí alkalických kovů a solí kovů alkalický zemin, používá se platinový drátek). Vlastností platiny se využívá při zhotovování ochranných povlaků reaktorů a přístrojů. Používá se v elektrotechnice při výrobě, elektrod, odporových drátů, elektronek a termoelektrických článků, hrotů k bleskosvodům, též ve fotografii, rentgenové technice a k barvení skla a porcelánu. Platina, jakožto ušlechtilý kov, se rovněž používá v klenotnictví při výrobě šperků, v medicíně, v zubním lékařství a při výrobě chirurgických nástrojů. Slitina platiny s iridiem tvoří materiál pro přípravu mezinárodního kilogramu i metru (etalonu měr a hmotností). ornamenty šperky počítačové součástky Sloučeniny PtO - oxid platnatý šedý, práškovitý, žíháním se rozpadá na Pt a O 2 Pt(OH) 2 - hydroxid platnatý černý, práškovitý, v kyselinách tvoří soli platnaté Pt(OH) 4.H 2 O - hydrát hydroxidu platičitého dalším zpracováním vzniká Pt(OH) 4 temně hnědý, vylučuje se z roztoků solí platičitých působením H 2 S PtCl 2 - chlorid platnatý zelený, práškovitý, ve vodě nerozpustný PtCl 4 - chlorid platičitý žlutý, krystalický, ve vodním roztoku krystalizuje jako pentahydrát Pt(OH) 4.2H 2 O - dihydrát hydroxidu platičitého bílý, sušením přechází v Pt(OH) 4 3
PtS - sulfid platnatý zelený, ve vodě a kyselinách nerozpustný PtS 2 - sulfid platičitý černý PtO 2 - oxid platičitý černý, práškovitý, nejstálejší z oxidů platiny, žíháním se rozpadá na Pt a O 2 PtF 4 - fluorid platičitý PtF 6 - fluorid platinový H 2 PtCl 4 - kyselina tetrachloroplatnatá žlutý, krystalický, soli = tetrachloroplatnatany XePtF 6 - směs (XeF) + Pt F 6 - a (XeF) + Pt 2 F 11 - toto byla první připravená sloučenina obsahující vzácný plyn (1962) H 2 [Pt(CN) 4 ] - kyselina tetrakyanoplatnatá krystalická, zlatožlutá látka, její soli jsou velmi barevné H 2 [Pt 2 Cl 6 ] - kyselina hexachloroplatičitá hnědočervené hranolky (NH 4 ) 2 [Pt 2 Cl 6 ] - hexachloroplatičitan amonný používá se k přípravě platinové černě cis[pt(nh 3 ) 2 Cl 2 ] - cis-diamin-dichloroplatnatý komplex (cisplatina) používá se v onkologii na léčbu některých druhů nádorů K 2 [Pt(CN) 4 ].4H 2 O - tetrakyanoplatnatan draselný žlutý, ale v dopadajícím světle modrý - fluoreskuje Ba[Pt(CN) 4 ] - tetrakyanoplatnatan barnatý žlutý, v dopadajícím světle fialový, používá se jako povlak na rentgenová stínítka k zviditelnění záření Mg[Pt(CN) 6 ].7H 2 O - tetrakyanoplatnatan hořečnatý purpurový, s kovovým zelenavým leskem 4
H 2 [PtCl 6 ].6H 2 O - kyselina hexachloroplatičitá červená a rozplývavá látka K 2 [PtCl 6 ] - hexachloroplatičitan draselný (NH 4 ) 2 [PtC 6 ] - hexachloroplatičitan diamonný Rb 2 [PtCl 6 ] - hexachloroplatičitan rubidný Cs 2 [PtCl 6 ] - hexachloroplatičitan dicesný Na 2 [PtCl 6 ].6H 2 O - hexachloroplatičitan sodný krystalický, červeno Li 2 [PtCl 6 ].6H 2 O - hexachloroplatičitan lithný krystalický, červeno. (hydridy platiny nejsou známy) Použitá literatura Greenwood, N. N., Earnshaw, A.: Chemie prvků, svazek II. Informatorium, Praha1993 Klikorka, DrSc., J., Hájek, DrSc., B., Votinský, CSc., J.: Obecná a anorganická chemie. SNTL - nakladatelství technické literatury, Praha 1989 www.webelements.com/webelements/elements/text/pt/econ.html www.metalsmiths.com/celplat.html www.vanderkrogt.net/ elements/elem/pt.html www.oceanaglasslavs.com/ html/sinks-lavatories 5