Často kladené otázky o poslancích EP a o Evropském parlamentu Pravomoci Parlamentu a legislativní postupy Počet poslanců EP Jak jsou jmenováni předseda Evropské komise a komisaři? Parlament v číslech Kolik jazyků se používá v Parlamentu? Platy a důchody poslanců EP Přehled náhrad poslanců EP Personální opatření: parlamentní asistenti Proč se Parlament stěhuje mezi Bruselem a Štrasburkem? Vytváření politických skupin Ověřování pověřovacích listin nových poslanců EP Omezování emisí oxidu uhličitého z Evropského parlamentu CS Tisková služba Ředitelství pro média Ředitel mluvčí -: Jaume DUCH GUILLOT Telefonní číslo ústředny: (32-2) 28 33000
Pravomoci Parlamentu a legislativní postupy Často kladené otázky U převážné části legislativy EU přijímá Parlament právní předpisy společně s Radou EU. Řádný legislativní postup spolurozhodování se týká mimo jiné těchto oblastí: jednotný trh, volný pohyb pracovníků, služby, zemědělství, rybolov, energetická bezpečnost, víza, azyl, přistěhovalectví, spravedlnost a vnitřní věci, spotřebitelská politika, transevropské sítě, životní prostředí, kultura (podpůrná opatření), výzkum (rámcový program), sociální vyloučení, veřejné zdraví, boj proti podvodům v EU, podněty k boji proti diskriminaci, zvláštní opatření na podporu průmyslu, kroky v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti, statut pro evropské politické strany. V několika málo oblastech se používají zvláštní rozhodovací postupy, kdy Parlament pouze vyjadřuje stanovisko k návrhu Komise. V těchto případech musí Rada před hlasováním o návrhu Komise získat stanovisko Parlamentu, ale není jím vázána. Nejvýznamnější oblastí legislativy, kde se tento postup konzultace stále používá, je oblast daní. Právní předpisy v těchto oblastech vyžadují rovněž jednomyslný souhlas v Radě, má-li být právní předpis přijat. V jiných případech je k rozhodnutí potřebný souhlas Parlamentu, který přitom jen řekne, zda s určitým návrhem souhlasí, či nikoli. Toto rozhodnutí, které je závazné, se používá například v případě přístupu nových členských států EU nebo podpisu mezinárodních smluv mezi EU a třetími zeměmi. Stejným způsobem se postupuje i při schvalování složení Evropské komise. 2/17
Počet poslanců EP V červnu 2009 bylo zvoleno 736 poslanců EP, jak je stanoveno v Niceské smlouvě. Lisabonská smlouva zvyšuje počet poslanců EP na 751, ale s účinností až od příštích voleb, které se budou konat vroce 2014. Členské státy EU se však dohodly, že změní příslušné ustanovení Lisabonské smlouvy tak, aby Parlament mohl přijmout další poslance EP o něco dříve. Tuto změnu však musí ještě ratifikovat všech 27 členských států EU. Plán je takový, že jako přechodné opatření zůstanou tři poslanci EP, které má podle Lisabonské smlouvy ztratit Německo, ve svých funkcích až do konce volebního období, čímž se dočasně zvýší počet poslanců EP ze 751 (jak stanoví Lisabonská smlouva) na 754. Dalších 18 poslanců EP (751 podle Lisabonské smlouvy mínus 736 podle Niceské smlouvy plus všichni tři dosud neodečtení němečtí poslanci EP) by mělo pocházet z Francie (2), Spojeného království (1), Itálie (1), Španělska (4), Polska (1), Nizozemska (1), Švédska (2), Rakouska (2), Bulharska (1), Lotyšska (1), Slovinska (1) a Malty (1). 3/17
Jak jsou jmenováni předseda Evropské komise a komisaři? Předseda Evropské komise Podle Lisabonské smlouvy bude Parlament v budoucnu hrát významnější roli při volbě předsedy Komise, neboť bude zapotřebí, aby pro hlasovala kvalifikovaná většina (tj. nejméně polovina) všech poslanců EP, a nikoli jen polovina hlasujících poslanců, jak tomu bylo v minulosti. Evropská Rada vybere kvalifikovanou většinou hlasů kandidáta na funkci předsedy Komise a navrhne jej Parlamentu. Při jeho výběru přitom přihlédne k výsledkům voleb do Evropského parlamentu a provede náležité konzultace. Předseda Komise je pak zvolen většinou všech poslanců Evropského parlamentu. Pokud kandidát nezíská požadovanou většinu, má Evropská rada jeden měsíc na to, aby kvalifikovanou většinou hlasů navrhla nového kandidáta (Lisabonská smlouva, čl. 9d odst. 7). Komisaři Rada po vzájemné dohodě se zvoleným předsedou schválí seznam osob, které navrhuje jmenovat evropskými komisaři. Navržení komisaři nejprve absolvují slyšení před parlamentní výbory, které spadají do oblasti jejich působnosti. Během těchto slyšení, která jsou veřejná, navržení komisaři činí prohlášení a odpovídají na dotazy poslanců. Na schůzi Parlamentu poté zvolený předseda Komise představí kolegium komisařů a jeho program. Po tomto prohlášení následuje rozprava. Předseda, vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ostatní členové Komise pak musí být jako sbor schváleni Evropským parlamentem. Parlament může odložit hlasování na své další zasedání (jednací řád EP, článek 99). Poté, co jsou předseda a členové Komise schváleni Parlamentem, jmenuje Rada Komisi kvalifikovanou většinou hlasů. V případě zásadní změny portfolia v průběhu funkčního období Komise, zaplnění uvolněného místa nebo jmenování nového člena Komise po přístupu nového členského státu jsou dotyční komisaři opět vyzváni, aby přestoupili před příslušné výbory. 4/17
Parlament v číslech Evropský parlament je největší demokratickou parlamentní sněmovnou na světě. Přikládáme několik statistických údajů, které ilustrují jeho činnost ve volebním období od července 2004 do května 2009. Průběh práce Postupem spolurozhodování přijímá Parlament legislativní akty společně s Radou ministrů EU (která zastupuje členské státy EU), přičemž oba orgány mají stejné pravomoci. Ve volebním období 2004 2009 tak Parlament pozměnil a odhlasoval 483 textů, z toho 351 v prvním čtení, 110 ve druhém čtení a 22 po dohodovacím řízení. Postupem souhlasu může Parlament přijmout nebo zamítnout legislativní akt, nemůže jej však pozměnit. Tento postup se používá především u mezinárodních smluv a pro schvalování nových členů EU. Ve volebním období 2004 2009 tak Parlament hlasoval 63x. Podle Lisabonské smlouvy se nyní podobný postup souhlasu používá pro širší okruh smluv, o nichž Parlament dříve závazně nehlasoval. Postupem konzultace může Parlament hlasovat a vyjadřovat svoje stanovisko, ale konečné rozhodnutí přijímá Rada ministrů. Tento postup se v předchozím volebním období používal mimo jiné při rozhodování o daních, zemědělství a spravedlnosti. Poslední dvě zmíněné oblasti přitom nyní nově spadají do oblasti spolurozhodování. Od července 2004 do května 2009 Parlament takto hlasoval 633x. Parlament má stejné pravomoci jako členské státy i při rozhodování o rozpočtu a výdajích EU a také při schvalování účtů EU (uděluje takzvané absolutorium ). Ve volebním období 2004 2009 Parlament přijal 216 takových rozhodnutí. Kromě legislativních a rozpočtových rozhodnutí schválil Parlament také 660 zpráv z vlastního podnětu a 593 usnesení, v nichž vydal nezávazná stanoviska k záležitostem, jež považoval za důležité. Kromě toho více než polovina poslanců podepsala 37 písemných prohlášení, která tak byla oficiálně schválena. Ve volebním období 2004 2009 bylo na plenárních zasedáních schváleno celkem 2 924 textů, z nichž 1 355 představovalo legislativní dokumenty. Parlamentní výbory, politické skupiny nebo skupiny poslanců předložily na plenárních zasedáních 48 747 pozměňovacích návrhů. 30 067 těchto pozměňovacích návrhů bylo schváleno, z toho 15 189 návrhů se vztahovalo k textům přijímaným postupem spolurozhodování. 5/17
Dále Parlament uspořádal také 49 slavnostních zasedání, na nichž vystoupili významní hosté. Nejkratší slavnostní vystoupení ve volebním období 2004 2009 měla nizozemská královna Beatrix dne 26. října 2004 (19 minut) a nejdelší pak kolumbijská politička Íngrid Betancourtová dne 8. října 2008 (50 minut). 6/17
Zaměstnanci V květnu 2009 byl počet úředníků a dočasných zaměstnanců pracujících pro Parlament (včetně politických skupin) na různých pracovištích následující: CELKEM Brusel Štrasburk Lucemburk Ostatní pracoviště 6166 3270 80 2568 248 Většina zaměstnanců Parlamentu (60 %) jsou ženy. Průměrný věk úředníků je 47 let. Průměrný věk zaměstnanců ze starých členských států je 50 let, zatímco z nových členských států jen 34 let. Největším generálním ředitelstvím je GŘ pro překlady, které představuje 21,5 % pracovních míst sekretariátu Parlamentu. Přidáme-li k tomu tlumočníky a právníky-lingvisty, dosáhne počet pracovních míst v oblasti jazyků jednu třetinu celkového počtu zaměstnanců. V květnu 2009 měli poslanci EP 1 510 akreditovaných asistentů. Zaměstnanci soukromých firem pracují v oblasti správy budov Parlamentu, informačních technologií, úklidu a stravovacích služeb. Společně s novináři, návštěvníky a lobbisty se tak někdy v prostorách Parlamentu na všech třech hlavních pracovištích nachází více než 10 000 lidí. Rozpočet Rozpočet Parlamentu na rok 2011 je přibližně 1 675 milionů EUR (asi 3,34 EUR na obyvatele EU). Ztéto celkové částky je 320 milionů EUR určeno na budovy, nábytek, vybavení a podobné výdaje, 563 milionů EUR na zaměstnance (stálé a dočasné), 218 milionů EUR na platy a náhrady poslanců EP, 187 milionů EUR na jejich asistenty a 135 milionů EUR na ostatní zaměstnance a externí služby. Budovy Na základě rozhodnutí členských států EU (Evropské rady) má Parlament tři pracoviště Štrasburk (kde má své oficiální sídlo), Brusel a Lucemburk. CELKEM Brusel Štrasburk Lucemburk Počet budov 24 14 4 6 Plocha v m 2 1 069 569 532 104 338 659 198 806 Zasedací sály (včetně jednacího sálu) 156 97 51 8 7/17
Akreditovaní lobbisté a novináři V Parlamentu je registrováno 4 322 lobbistů, kteří zastupují 1 699 organizací (květen 2009). U všech orgánů EU je také akreditováno přibližně 1 000 novinářů; dalších 100 je pak akreditováno pouze u Parlamentu. 8/17
Kolik jazyků se používá v Parlamentu? Poslanci EP mají právo hovořit, poslouchat a psát v kterémkoli z 23 úředních jazyků EU. Jejich vystoupení v jednom úředním jazyce se simultánně tlumočí do ostatních úředních jazyků. Přistoupení Bulharska a Rumunska k EU dne 1. ledna 2007 a zařazení irštiny mezi úřední jazyky k témuž datu zvýšilo celkový počet úředních jazyků na 23: angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština a švédština. Z těchto 23 jazyků lze vytvořit 506 kombinací (23 x 22). Každý tlumočník a překladatel pracuje obvykle ve svém mateřském jazyce. Aby však Parlament zvládl všechny možné jazykové kombinace, používá systém tzv. pivotních jazyků: vystoupení nebo text se nejdříve tlumočí nebo překládá do jednoho z nejpoužívanějších jazyků (angličtiny, francouzštiny nebo němčiny) a poté do ostatních. Tlumočení a překládání jsou rozdílné profese: tlumočníci v reálném čase během schůzí ústně převádějí jeden jazyk na jiný; překladatelé pracují s písemnými dokumenty a tvoří naprosto přesnou verzi dokumentu v cílovém jazyce. Parlament zaměstnává přibližně 430 tlumočníků a najímá 2 500 externích tlumočníků. Pro plenární zasedání je k dispozici 800 až 1 000 tlumočníků. Parlament zaměstnává přibližně 700 překladatelů, kteří v roce 2007 přeložili 1 220 775 stránek. V roce 2008 dosáhly výdaje Parlamentu na mnohojazyčnost 484 milionů EUR, tj. jednu třetinu celkových výdajů. 9/17
Platy a důchody poslanců Evropského parlamentu Platy Podle jednotného statutu poslanců Evropského parlamentu, který je v platnosti od července 2009, dostávají všichni poslanci EP stejný plat. Hrubý měsíční plat poslanců EP tak v roce 2011 činí 7 956,87 EUR. Plat je vyplácen z rozpočtu Parlamentu a odvádí se zněj daň EU. Po zdanění tady plat europoslance činí 6 200,72 EUR. Členské státy mohou plat podrobit rovněž vnitrostátnímu zdanění. Základní plat je stanoven na 38,5 % základního platu soudce Evropského soudního dvora. Poslanci, kteří zasedali v Parlamentu před volbami v roce 2009, dostali možnost ponechat si předchozí vnitrostátní systém platů, přechodných náhrad a důchodů po celou dobu trvání svého mandátu v Evropském parlamentu. Důchody Poslanci mají nárok na starobní důchod od 63 let věku. Důchod bude představovat 3,5 % platu za každý celý rok výkonu mandátu, avšak celkově nepřekročí 70 % platu. Náklady na starobní důchody budou hrazeny z rozpočtu Evropského parlamentu. 10/17
Přehled náhrad poslanců EP Práce poslanců EP většinou znamená být mimo domov a na krytí s tím spojených nákladů existuje celá řada náhrad. Cestovní výdaje Většina schůzí Evropského parlamentu, např. plenární zasedání, schůze výborů a schůze politických skupin, se koná v Bruselu nebo ve Štrasburku. Poslancům EP je po předložení potvrzení o zaplacení proplacena skutečná cena jízdenky nutné k dopravě na místa těchto schůzí, a to v maximální výši ceny letenky business třídy, železniční jízdenky první třídy nebo 0,50 EUR za kilometr jízdy automobilem. Kromě toho mají poslanci nárok také na paušální příspěvek podle vzdálenosti a délky trvání cesty, který je určený k pokrytí ostatních nákladů spojených s cestou (např. dálniční mýtné, poplatky za přespočetná nebo nadměrná zavazadla či rezervační poplatky). Poslanci EP mohou rovněž dostat náhradu ve výši až 4 243 EUR ročně za jiné cesty mimo vlastní členský stát, které byly uskutečněny jako součást práce, a náhradu až za 24 zpátečních cest ve svém vlastním členském státě. Systém paušálního příspěvku na cesty do Bruselu a Štrasburku platný až do června 2009 byl zrušen. Denní náhrada (zvaná též příspěvek na pobyt ) Parlament vyplácí paušální náhradu ve výši 304 EUR za každý den, kdy jsou poslanci pracovně přítomni, pokud podepíší prezenční listinu. Příspěvek se vztahuje na hotelové účty, stravování a další s tím související výdaje. Ve dnech, kdy se koná hlasování v plénu, se příspěvek snižuje na polovinu, jestliže se poslanec nezúčastní více než poloviny jmenovitých hlasování. Při schůzích konaných mimo EU činí tento příspěvek 152 EUR (opět za předpokladu podepsání prezenční listiny) a hotelové účty se proplácejí zvlášť. Příspěvek na všeobecné výdaje Tento paušální příspěvek má pokrývat takové výdaje, jako je nájem a správa kanceláře, telefonní a poštovní poplatky, náklady na výpočetní techniku a telefony. Příspěvek je snížen na polovinu, jestliže se poslanec v jednom parlamentním roce (září až srpen) bez řádného odůvodnění nezúčastní poloviny plenárních zasedání. V roce 2011 je výše měsíčního příspěvku 4 299 EUR. Zdravotní náklady Poslanci EP mají nárok na náhradu dvou třetin svých léčebných výloh. Kromě této části náhrady jsou podrobná pravidla a postupy v rámci tohoto systému stejná jako pravidla a postupy pro úředníky EU. 11/17
Ostatní nároky Parlament poskytuje poslancům EP zařízené kanceláře jak v Bruselu, tak ve Štrasburku. Poslanci EP mohou v obou městech používat pro služební účely služební vozy Parlamentu. 12/17
Personální opatření: parlamentní asistenti Poslanci EP si mohou v rámci rozpočtu stanoveného Parlamentem vybrat své zaměstnance. O záležitosti spojené s akreditovanými asistenty v Bruselu (nebo Lucemburku či Štrasburku) se stará přímo správa Parlamentu, v souladu s pracovním řádem dočasných zaměstnanců EU. Záležitosti asistentů v členských státech poslanců EP spravují kvalifikované osoby pověřené prováděním plateb, které zaručí řádné zpracování, co se týče daní a sociálního zabezpečení. V roce 2011 činí maximální měsíční částka použitelná na všechny tyto náklady 21 209 EUR na poslance EP. Žádné z těchto prostředků nejsou vypláceny přímo poslancům EP. Až čtvrtinu těchto prostředků lze využít na služby poskytovatelů, které si vybere poslanec EP, např. na zadání odborné studie na konkrétní téma. Obecně platí, že poslanci EP již nemohou zaměstnávat blízké příbuzné, i když pro ty, kteří byli zaměstnáni v předchozím volebním období, existuje přechodné období. 13/17
Proč se Parlament stěhuje mezi Bruselem a Štrasburkem? Vlády členských států EU se v roce 1992 jednomyslně rozhodly pevně stanovit sídla orgánů EU. Toto rozhodnutí zahrnovalo i pracovní opatření týkající se Parlamentu: oficiálním sídlem a místem konání většiny plenárních zasedání je Štrasburk, parlamentní výbory zasedají v Bruselu a sekretariát Parlamentu (administrativní zaměstnanci) je umístěn v Lucemburku. V roce 1997 bylo celé toto opatření začleněno do Smlouvy o EU. Jakákoli změna stávajícího systému by musela být součástí nové smlouvy, přičemž by ji muselo jednomyslně schválit všech 27 členských států a musela by být ratifikována všemi vnitrostátními parlamenty členských států. Kolik to stojí? Dodatečné náklady spojené s rozdělením práce Parlamentu mezi Brusel a Štrasburk dosahují přibližně 10 milionů EUR za každé z 12 hlavních plenárních zasedání za rok. Jak k tomu došlo? Rozhodnutím z roku 1992 byla formálně schválena situace, která v té době již existovala. Byla sama o sobě kompromisem, který se vytvářel řadu let. Po založení Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1952 byly jeho orgány umístěny v Lucemburku. Rada Evropy (mezivládní orgán vytvořený bezprostředně po druhé světové válce) již sídlila ve Štrasburku a nabídla svůj plenární zasedací sál pro zasedání Společného shromáždění ESUO, z něhož se vyvinul Evropský parlament. Štrasburk se postupně stal hlavním místem konání plenárních zasedání Parlamentu, i když některá mimořádná zasedání se v 60. a 70. letech 20. století konala i v Lucemburku. Po vzniku Evropského hospodářského společenství v roce 1958 se většina činností Evropské komise a Rady (ministrů) začala soustřeďovat do Bruselu. Vzhledem k tomu, že práce Parlamentu spočívá mimo jiné ve sledování obou těchto orgánů a v úzké součinnosti s nimi, poslanci se časem rozhodli přenést větší část své práce do Bruselu. Počátkem devadesátých let bylo toto uspořádání víceméně zavedeno tak, že výbory a politické skupiny se scházejí v Bruselu a hlavní plenární zasedání se konají ve Štrasburku. Většina administrativních zaměstnanců Parlamentu sídlí v Lucemburku. V devadesátých letech stály belgické orgány za výstavbou parlamentního zasedacího sálu a kanceláří EP v Bruselu, zatímco francouzské orgány vybudovaly novou budovu ve Štrasburku. Zpočátku si Parlament tyto prostory najímal, avšak později je koupil, což s sebou nese nižší pravidelné náklady. 14/17
Vytváření politických skupin Poslanci EP mohou tvořit politické skupiny v souladu se svou politickou příslušností. Politickou skupinu musí tvořit nejméně 25 poslanců EP, kteří byli zvoleni nejméně v jedné čtvrtině členských států (tj. alespoň v sedmi). Poslanec EP nemůže patřit k více než jedné politické skupině. Po vytvoření skupiny musí být předseda informován formou prohlášení, v němž je uveden název skupiny, její členové a její předsednictvo. Parlament obvykle neposuzuje politickou příslušnost členů skupiny. Vytvořením skupiny poslanci v zásadě přiznávají, že mají určitou politickou příslušnost. Pouze pokud to dotyční poslanci popírají, musí Parlament posoudit, zda byla skupina vytvořena v souladu s jednacím řádem. Politické skupiny dostanou k dispozici sekretariát a administrativní zázemí financované z rozpočtu Parlamentu. Předsednictvo Parlamentu stanoví pravidla pro správu a kontrolu těchto finančních prostředků a zázemí. Nezařazení poslanci EP (tj. ti, kteří nepatří k žádné politické skupině) dostanou rovněž k dispozici sekretariát a mají práva, která vyplývají z pravidel stanovených předsednictvem. Účetní závěrky politických skupin jsou zveřejňovány zde: http://ropa.eu/groups/accounts_en.htm Zasedací pořádek v jednacím sále O rozdělení míst v zasedacím sále mezi politické skupiny, nezařazené poslance a zástupce orgánů EU rozhoduje Konference předsedů politických skupin. 15/17
Ověřování pověřovacích listin nových poslanců EP Pověřovací listiny nově zvolených poslanců EP se ověřují proto, aby bylo zjištěno, že nevykonávají takové funkce, které by byly neslučitelné s členstvím v Evropském parlamentu. Mezi neslučitelné funkce patří členství ve vládě nebo v parlamentu členského státu EU, v Evropské komisi, Soudním dvoře, správní radě Evropské centrální banky, Účetním dvoře nebo Evropské investiční bance. Poslanci EP rovněž nemohou být aktivní úředníci orgánů nebo institucí EU zřízených na základě Smluv o EU s cílem spravovat finanční prostředky Společenství. Po volbách požádá předseda Evropského parlamentu členské státy EU o jména těch, kteří získali mandát, a požádá je, aby učinili taková opatření, aby nedošlo k neslučitelnosti funkcí. Než zaujmou svá místa, musí noví poslanci EP, o jejichž zvolení byl Parlament informován, učinit písemné prohlášení, že nevykonávají žádné funkce, které by byly neslučitelné s funkcí poslance EP ve smyslu čl. 7 odst. 1 nebo 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách. Toto prohlášení je třeba učinit nejpozději šest dní před ustavující schůzí Parlamentu, tedy do 8. července. Pověřovací listiny nových poslanců EP prověřuje Výbor EP pro právní záležitosti, který na základě oznámení členských států vypracuje zprávu, již ověří Parlament, který rozhoduje o platnosti mandátu každého nově zvoleného poslance EP a o veškerých sporech na základě Aktu ze dne 20. září 1976, vyjma sporů vycházejících z vnitrostátních volebních zákonů. Dojde-li ke zjištění, že poslanec EP vykonává neslučitelnou funkci, Parlament konstatuje, že mandát je volný. 16/17
Omezování emisí oxidu uhličitého z Evropského parlamentu V říjnu 2008 schválilo předsednictvo plán na omezení emisí oxidu uhličitého z Parlamentu o 30 % do roku 2020. Když Parlament přešel v roce 2008 na elektřinu vyráběnou ekologickým způsobem, snížil své emise skleníkových plynů o 17 % a je jediným orgánem EU, který obdržel certifikáty systému řízení podniků z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) za podporu efektivního využívání energií, vody a papíru na všech svých pracovištích (v Bruselu, ve Štrasburku a v Lucemburku). Parlament musí větrat, vyhřívat a udržovat více než jeden milion metrů čtverečních budov. Jeho energetická spotřeba je rozdělena takto: elektrická energie a zemní plyn (32 %), přeprava cestujících (28 %), vybavení a služby (20 %), investiční majetek, jako budovy a IT hardware (19 %) a chlazení (1 %). Budovy šetrné k životnímu prostředí Parlament nedávno v Bruselu zahájil provoz ve dvou nových budovách Willy Brandt a József Antall, které mají nádrž o objemu 145 000 litrů, v níž se shromažďuje dešťová voda na splachování toalet. Navíc mají osm otočných solárních panelů na ohřev vody a vytápění kanceláří a čidla, která automaticky vypínají světla, topení a větrání, je-li kancelář prázdná. 17/17