FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra sociologie

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra sociologie AZYLOVÁ POLITIKA ČESKÉ REPUBLIKY V KONTEXTU MEZINÁRODNÍ MIGRACE A AZYLOVÉ POLITIKY EVROPSKÉ UNIE MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Magdalena Mikšová Vedoucí práce PhDr. Csaba Szaló PhD. E-mail: miksova@fss.muni.cz BRNO 2003

Chtěla bych především poděkovat panu doktoru Szaló, za vedení mé práce a za jeho rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat sdružení SOZE a především panu Mgr.Pořízkovi za vstřícný přístup a poskytnuté informace o azylové proceduře v České republice. Děkuji také zaměstnancům Ministerstva vnitra ČR za velmi dobrou úroveň internetových stránek a statistik, velmi užitečných jako zdroje informací. Nakonec bych chtěla poděkovat svým rodičům, Martinovi a jeho rodičům za podporu, kterou mi po celou dobu poskytovali. 1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila při tom pouze pramenů uvedených v literatuře. V Brně dne 7.1.2003 Magdalena Mikšová 2

OBSAH OBSAH... 3 ÚVOD... 5 1 Mezinárodní migrace... 8 1.1 Definice... 8 1.2 Teorie mezinárodní migrace... 9 1.2.1 Neoklasická teorie... 10 1.2.1.1 Makro teorie... 11 1.2.1.2 Mikro teorie... 12 1.2.2 Nové ekonomické přístupy... 13 1.2.3 Teorie dvojího pracovního trhu... 15 1.2.4 Historicko-strukturalistický přístup... 17 1.2.5 Teorie světových systémů... 17 1.2.6 Teorie sítí... 20 1.2.7 Institucionální teorie... 21 1.2.8 Teorie kumulativní příčiny... 23 1.2.9 Teorie migračních systémů... 23 1.2.10 Model migrace... 25 1.3 Formy mezinárodní migrace... 28 1.3.1 Nejčastější kategorie migrantů podle motivů... 29 1.3.1.1 Dobrovolní migranti... 29 1.3.1.2 Vynucená migrace... 31 1.4 Současné migrační trendy... 35 2 Azylová politika Evropské Unie... 39 2.1 Evropa z hlediska mezinárodní migrace a azylu... 39 2.2 Vývoj azylové politiky Evropské Unie... 40 2.2.1 Schengenská dohoda... 41 2.2.2 Dublinská úmluva... 42 2.2.3 Maastrichtská smlouva... 45 2.2.4 Amsterdamská smlouva... 46 2.2.5 Budapešťský proces... 49 3

3 Česká republika v kontextu mezinárodní migrace... 50 3.1 Legální a nelegální migrace... 51 3.1.1 Žadatelé o azyl... 52 3.2 Azylová procedura v České republice... 55 3.3 Kdo vstupuje do azylové procedury v České republice... 58 3.4 Průběh azylové procedury v České republice (jednotlivé fáze)... 61 3.4.1 Vstupní procedura... 61 3.4.2 Přijímací středisko, podání žádosti o azyl... 63 3.4.3 Pobytové středisko, pohovor... 64 3.4.3.1 Pobyt v soukromí... 66 3.4.3.2 Zdravotní pojištění... 67 3.4.3.3 Zaměstnání... 67 3.4.4 Rozhodnutí první instance... 68 3.4.5 Rozhodnutí druhé instance... 71 3.4.6 Zrychlené řízení... 73 3.4.7 Nezletilí žadatelé o azyl... 74 3.4.8 Zánik azylu... 76 3.4.9 Shrnutí... 76 ZÁVĚR... 78 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 81 INTERNETOVÉ ZDROJE... 84 JMENNÝ REJSTŘÍK... 86 ANOTACE... 87 SEZNAM PŘÍLOH... 88 PŘÍLOHY... 89 4

ÚVOD Migrace je proces existující odedávna. 1 Je stejně stará jako historie lidstva. V minulosti byla zdrojem lidského pokroku, v moderní době je důsledkem urbanizace, ekonomických a populačních faktorů, ale i válek, porušování lidských práv, chudoby nebo například přírodních či ekologických katastrof. Velká většina migrace se odehrává uvnitř hranic jednotlivých států, další podstatná část migrantů překračuje hranice v rámci méně rozvinutých zemí a relativně malá část migrantů směřuje do zemí vyspělých [Cohen, 2000, Meissner, 1993]. V době postupující globalizace je navíc pohyb lidí usnadněn a urychlen moderními dopravními prostředky, rozvojem infrastruktury i rychlým přenosem informací. V osmdesátých a především pak dále v devadesátých letech dvacátého století se začala mezinárodní migraci věnovat zvýšená pozornost. V té době již totiž nějakou dobu neustále rostl počet mezinárodních migrantů, stěhujících se buď z ekonomických důvodů nebo v důsledku ozbrojených konfliktů a etnických čistek. Byl zaznamenán zvýšený počet migrantů přicházejících především z méně rozvinutých zemí do zemí vyspělých a to i do těch, které byly předtím spíše zeměmi emigrace. Stoupl i počet uprchlíků a žadatelů o azyl, kteří se tak stali novou významnou skupinou mezinárodních migrantů. V důsledku pádu komunistického bloku se navíc v Evropě otevřela dříve víceméně pevně uzavřená východní hranice, a tím vzrostl i počet lidí, kteří se přes ni snaží dostat dále do zemí západní Evropy. Vyspělé země na tyto zvýšené migrační proudy reagovaly zvýšenou kontrolou na hranicích a přísnějšími opatřeními (například zavedením víz 1 Slovo pochází z lat. migratio přestěhování [Velký sociologický slovník, 1996]. 5

pro příslušníky jiných zemí) a restriktivnějšími imigračními a azylovými politikami. V rámci Evropské Unie byla stále více pociťována potřeba harmonizace imigrační a azylové politiky jednotlivých členských zemí. Vznikaly návrhy ve formě dohod a smluv, byly uzavřeny dohody na mezivládní úrovni s některými nečlenskými zeměmi. V České republice začala být současná problematika mezinárodní migrace a jejích důsledků aktuální v roce 1990. V podstatě bez předchozích zkušeností, se musela téměř ze dne na den vyrovnávat s přílivem migrantů, jejichž počet od té doby postupně roste. Svou současnou azylovou politikou se přiblížila k normám platným v Evropské Unii. Práce je tématicky rozdělena do tří částí. První část je zaměřena na fenomén mezinárodní migrace. Jsou předkládány současné nejznámější teorie vzniku tohoto jevu, jsou pojmenovávány příčiny udržování již jednou nastartovaného migračního proudu. V oddělené kapitole jsou uvedeny formy mezinárodní migrace, především její rozdělení na tzv. dobrovolnou a nucenou migraci. Tyto formy jsou pak dále rozvinuty do konkrétních kategorií mezinárodních migrantů. Čtvrtá kapitola první části přináší statistiky současných migračních trendů na mezinárodním poli, především v rámci vynucené migrace. Druhá část shrnuje vývoj společné evropské azylové politiky v rámci Evropské Unie na příkladech jednotlivých smluv a dohod, které byly konkrétními návrhy společného postupu v určitých otázkách azylové problematiky. Poslední část se věnuje České republice v kontextu mezinárodní migrace a především její azylové politice. Na příkladu statistik jsou prezentovány současné migrační trendy na území České republiky. V dalších kapitolách je pak pozornost soustředěna na azylovou proceduru v České republice, jako příklad pokusu regulovat určitý migrační proud směřující do určitého státu nebo přes jeho území dále, a na žadatele o azyl 6

jako specifickou skupinu mezinárodních migrantů. Podrobně jsou vylíčeny jednotlivé kroky a aspekty azylové procedury v České republice podle azylového zákona platného na konci roku 2002. V první části věnované teoriím mezinárodní migrace byl jako hlavní zdroj charakteristiky jednotlivých teorií použit článek od Douglase Masseye a kol., neboť podle mého názoru představoval nejlepší přehled dosavadně známých hlavních teorií mezinárodní migrace v rámci mně dostupné literatury. V kapitole věnované průběhu azylové procedury v České republice byl jako hlavní pramen použit především aktuálně platný azylový zákon č.2/2002 Sb., dále především informace získané z internetových stránek Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR, Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR, informace získané od pracovníků SOZE a z časopisu Azyl vydávaného Konzorciem organizací zabývajících se uprchlíky v České republice. Jako statistické prameny sloužily nejčastěji statistiky na internetových stránkách UNHCR, OSN a v případě České republiky statistiky Ministerstva vnitra ČR. Trendy naznačené ve statistikách podléhají samozřejmě změnám. 7

1 Mezinárodní migrace 1.1 Definice Mezinárodní migrace 2 bývá různě definována. Obecněji ji lze definovat jako trvalý, dlouhodobý či krátkodobý proces přesunu jednotlivců nebo skupin lidí v prostoru přes hranice země. Tento proces má několik forem, které se od sebe velmi liší. [MVČR, 2001] Z demografického hlediska je chápána jako změna, obyčejně jako změna místa trvalého pobytu, při které jsou překročeny politické hranice. Pracuje se s daty jako například počet migrantů v určitém časovém období, struktura migrantů z hlediska věku, pohlaví, národnosti, zjišťuje se směr pohybu, tedy země původu a cílová země, popřípadě země tranzitní. Podle Castlese je mezinárodní migrace velmi komplexním procesem. Jde o jednání kolektivního charakteru vznikající z nějaké společenské změny a zasahující celou společnost, jak v zemi původu, tak v cílové zemi. [Castles, 1998:19] Musil považuje mezinárodní migraci za jednu z forem reakce jednotlivců nebo rodin, případně celých skupin lidí například etnických na společenské, hospodářské a kulturní podmínky, ve kterých žijí a na jejich změny. [Musil, 2002:28]. Sowell ji v rámci svého historického výkladu nazývá hlavním společenským jevem ( major social phenomenon ) [Sowell, 1996:1]. Drbohlav charakterizuje mezinárodní migraci na globální úrovni jako tok obyvatelstva z chudého Jihu na bohatý Sever [Drbohlav in Šišková, 2001:19]. V podstatě všechny definice poukazují pohyb a na charakter změny, kterou mezinárodní migrace implikuje. 2 Někdy se lze v anglických textech setkat i s pojmem external migration, vymezujícím tak mezinárodní migraci vůči vnitrostátní migraci internal migration. 8

1.2 Teorie mezinárodní migrace V současné době nelze mluvit o žádné hlavní a komplexní teorii mezinárodní migrace. Jednotlivé disciplíny považují téma mezinárodní migrace vzhledem k jeho složitosti za multidisciplinární. Existuje několik teorií, které byly vyvinuty nezávisle na sobě a v rámci různých oborů. Každá z nich vysvětluje určitý aspekt nebo typ mezinárodní migrace podle toho, v které době vznikala, kterými migračními proudy a příčinami se zabývala a často i v rámci kterého oboru vznikala. Navzájem si tedy často neodporují. Některé teorie analyzují mezinárodní migraci na makro jiné na mikro úrovni. Makro teorie se zabývají strukturálními podmínkami (ekonomickými, politickými, právními), které ovlivňují migrační proudy. Mikro teorie vysvětlují mezinárodní migraci na úrovni jednotlivých aktérů či domácností. Zaměřují se na to, jak strukturální podmínky ovlivňují rozhodnutí a jednání jedinců a rodin nebo změny v komunitách. [Brettell, 2000]. Zabývají se vazbami mezi jedinci, které mohou migraci podporovat a formovat. Teorie se často liší především v tom, kterou příčinu považují za hlavní při vzniku mezinárodní migrace a na které otázky hledají vysvětlení. Jednotlivým teoriím je vytýkána jednostrannost v analýze dnešní mezinárodní migrace, která je považována za velmi komplikovaný jev. Ke komplexnějšímu porozumění všech aspektů současných migračních trendů je třeba více hledisek a přístupů. [Massey, 1993] U různých autorů se lze také setkat s různým rozdělením teorií i jejich pojmenováním, s různě jemným odlišením jednotlivých příčin. Například Castles rozlišuje v tématu mezinárodní migrace tři hlavní teoretické přístupy [Castles, 1998] 3, Massey a kol. přichází s podrobnějším rozdělením teorií.[massey, 1993]. 4 3 Jde o neoklasickou teorii ekonomické rovnováhy, historicko-strukturalistický přístup a teorii migračních systémů. 9

1.2.1 Neoklasická teorie Předchůdcem neoklasické teorie ekonomické rovnováhy byla první systematická teorie migrace z konce devatenáctého století, jejímž autorem byl geograf Ravenstein. Ten formuloval tzv. zákony migrace (Laws of Migration). Jeho teorie migrace je založena na statistických zákonech, na dedukcích ze statistických údajů, opomíjí však skutečné migrační pohyby. Teorii převzali mnozí demografové, geografové i ekonomové. Tato teorie klade důraz na tvrzení, že lidé mají tendenci stěhovat se z hustě do řídce obydlených oblastí, z oblastí s nízkým příjmem do oblastí vysokého příjmu, nebo je migrace spojována se změnami hospodářského cyklu. Přístupy vycházející z této teorie jsou známy také jako push-pull teorie 5, neboť považují za příčiny migrace faktory, které lidi nutí opustit svou zemi původu (push factors) a jiné faktory, které je přitahují do určitých cílových zemí (pull factors). K první skupině faktorů bývá řazen demografický růst, nízká úroveň životních podmínek, nedostatek ekonomických a pracovních příležitostí, politické represe. Ke druhé skupině faktorů jsou řazeny poptávka po práci, dostupnost pozemků, příznivé ekonomické příležitosti a politické svobody [Castles, 1998]. Neoklasický ekonomický přístup se zaměřuje hlavně na příjmové rozdíly a podmínky zaměstnání v různých zemí a náklady na případnou migraci. K migraci dochází poté, co se jedinec po racionálním posouzení nákladů i výhod plynoucích z migrace rozhodne k přesunu ze své země původu do jiné oblasti. Snaží se především maximalizovat svůj užitek, 4 V následujícím přehledu teorií bylo užito převážně rozdělení a přehledu Masseye a jeho kolegů [Massey,1993], na který odkazují i jiní autoři zabývající se teorií migrace, viz například Brettell, 2001. 5 Push a pull teorie se zaměřovaly hlavně na migrace lidí z Evropy do Ameriky v devatenáctém a na začátku dvacátého století. 10

nejčastěji výši příjmu. 6 Z dostupných informací mu vyplývá, zda je pro něj výhodnější zůstat či zda mu bude lépe v jiné zemi. V rámci neoklasického ekonomického přístupu se lze setkat s rozdělením na makro a mikro teorie. 1.2.1.1 Makro teorie Makro teorie měla původně vysvětlovat pracovní migraci v procesu ekonomického rozvoje. Zkoumá příčiny migrace z hlediska makroekonomických ukazatelů jako jsou rozdíly v příjmech mezi zeměmi, rozdíly v nabídce a poptávce pracovních sil a možnosti zaměstnání 7. Dalo by se tedy předpokládat, že se chudí budou stěhovat do bohatších oblastí a že pouze ekonomické rozdíly a rozdíly v nabídce a poptávce pracovních sil jsou postačujícím důvodem k vytvoření migračních proudů. V dlouhodobém měřítku se dokonce uvažuje o vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi rozvinutými a zaostalými regiony vedoucím k ekonomické rovnováze. Vychází se z předpokladu, že v zemích s vysokou nabídkou pracovních sil a nedostatkem kapitálu jsou nižší mzdy a naopak v zemích s vyšší poptávkou po pracovních silách a větším množstvím kapitálu jsou mzdy vyšší. Lidé ze země s nižšími mzdami se stěhují do země s vyššími mzdami. Výsledkem je pak pokles nabídky pracovníků a růst mezd v chudší zemi a opačný trend v bohatší zemi, a tím nastolení určité ekonomické rovnováhy a také následné pozastavení migračního proudu. Tato teorie se také zmiňuje o proudu kapitálových investic a lidského kapitálu v podobě vysoce kvalifikovaných pracovníků proudících z bohatých do chudých zemí. Nižší náklady v chudých zemích slibují vyšší 6 Mluví se o tzv. cost-benefit calculation. Pokud je očekávána kladná čistá návratnost (positive net return) většinou v peněžní formě, aktér se rozhoduje k migraci [Massey, 1993: 434]. 11

zisky a přitahují investice a cizí odborníky. Tento proud však existuje odděleně od opačného proudu pracovních sil. [Massey, 1993]. Pokud chtějí vlády získat kontrolu nad migračními toky, měly by se zaměřit na regulaci pracovních trhů ve vysílajících a cílových zemích. Teorii je vytýkána neschopnost vysvětlit současné migrační trendy a předpovědět trendy budoucí. Kritici poukazují na výsledky studií, podle kterých většina současných migrantů pochází ze středních vrstev z oblastí, ve kterých probíhají ekonomické či společenské změny. Teorie nebere v úvahu historické souvislosti. Jako příklad lze uvést migraci z bývalých kolonií do bývalých koloniálních mocností, kdy byl směr migračního proudu ovlivněn i jinými faktory, například kulturními a jazykovými vazbami. Neoklasická teorie nahlíží na různá omezování mezinárodní migrace státem jako na něco, co narušuje normální chod trhu a mělo by být odstraněno. Státy ale často velmi podstatným způsobem ovlivňují migrační proudy, a to často z důvodů požadavků pracovního trhu (například nábory zahraničních pracovních sil, odborníků pro určité obory), pomocí svých imigračních a azylových politik. 1.2.1.2 Mikro teorie Mikro teorie se soustředí na jedince a jeho racionální kalkulaci výdajů a užitku v určitém časovém horizontu 8 a následnou volbu s cílem maximalizovat svůj zisk. Mezi výdaje patří například materiální náklady na cestu, náklady na dobu než najde jedinec práci, případné úsilí vynaložené na učení se novému jazyku a kultuře, na vytváření nových vazeb atd. [Massey, 1993]. Volbu ovlivňují podmínky na trhu práce v cílové zemi, pravděpodobnost nalezení práce, možné uplatnění jedincových dovedností 7 Pracovní trhy jsou podle makro teorie primárními mechanismy, které vyvolávají mezinárodní migraci. Jiné druhy trhů na ni nemají příliš vliv. 8 Již dříve zmiňovaná cost-benefit calculation. 12

(tzv. lidský kapitál), výše předpokládaných výdělků, ale i riziko deportace pro nelegální migranty. Pravděpodobnost mezinárodní migrace je zvyšována například i sociálními podmínkami a novými technologiemi snižujícími náklady na migraci a zvyšujícími tím očekávaný zisk. Velikost migračního proudu je závislá na velikosti rozdílu mezi očekávanými zisky. Výši zisku ze zaměstnání v cizí zemi mohou ovlivnit i individuální charakteristiky aktérů. Různí jedinci ze stejné země mohou tedy učinit rozdílná rozhodnutí v otázce migrace. Stejně jako u makro teorie jsou u mikro teorie rozhodující pracovní trhy a rozdíly mezi nimi. Migrační proud tedy přetrvává, dokud existují rozdíly v příjmech a v míře zaměstnanosti mezi zeměmi, a zastavuje se, když dojde k jejich vyrovnání. V případě neexistence těchto podmínek nedochází ani k mezinárodní migraci. Vlády mohou ovlivňovat migraci politikami zaměřenými na snížení očekávaných zisků imigrantů, například snížením pravděpodobnosti, že imigrant najde v zemi zaměstnání či sankcemi zaměstnavatelů, zvýšením nákladů na migraci, ve vysílacích zemích pak například dlouhodobými programy zvýšení mezd. 1.2.2 Nové ekonomické přístupy Nové ekonomické přístupy připouštějí, že migrace nemůže být vysvětlována pouze příjmovými rozdíly mezi zeměmi. Berou v úvahu také možnosti stálého zaměstnání či příznivé podmínky pro rozvoj podnikání. Podle nových ekonomických teorií se k migraci nerozhodují jednotlivý aktéři, rozhodnutí jsou učiněna na úrovni rodin či domácností, jde tedy do jisté míry o druh kolektivního rozhodnutí. Účelem je jednak maximalizace předpokládaného příjmu jednotky, ale také minimalizace rizik spojených s nepředvídatelnými událostmi a výkyvy trhu. Tato rizika jsou při rozhodování důležitější, rozdíly v příjmech nemusí být podmínkou 13

k migraci do jiné země a také jejich vyrovnání nemusí zastavit migrační proud, pokud rizika přetrvávají. Někteří jedinci mohou být posláni do jiné země za prací, zatímco ostatní členové rodiny zůstanou v domovské zemi. Rodina pak může záviset na finančních prostředcích posílaných migrantem. 9 Ve vyspělých zemích bývají rizika minimalizována různými institucionálními mechanismy jako například různými druhy pojistek (pojistky proti neúrodě, záplavám, změnám cen na trhu) nebo vládními programy (například dávky pro nezaměstnané) či různými druhy půjček (například od bank), potřebných pro různé druhy investic. V chudých zemích jsou tyto mechanismy nedostatečné, pro většinu lidí nedostupné nebo zcela chybějí, což vytváří velké tlaky při rozhodování o případné migraci. K migraci ovšem nemusí docházet pouze v důsledku nedostatečného absolutního příjmu, domácnost může pociťovat i nedostatek relativního příjmu v porovnání s jinými domácnostmi (mluví se tzv. relativní deprivaci vzhledem k určité referenční skupině). Motivace k mezinárodní migraci může přetrvávat i v případě zvýšení absolutního příjmu domácnosti. Za důležitou je přitom považována distribuce příjmu. Její změny mohou migraci ovlivnit. Nemusí přitom dojít ke změně průměrného příjmu. Často dochází k tomu, že se domácnosti účastní jak migrace tak i místních ekonomických aktivit. Zvýšení příjmů z místních aktivit může zvýšit atraktivnost migrace jako způsobu překonání problémů s nedostatkem kapitálu a rizik při investicích v těchto aktivitách. Ekonomický rozvoj v zemích původu tedy nemusí podporovat snížení či zastavení migračního proudu, naopak může počet migrantů zvýšit. 9 V angl. se užívá pojem remittances, česky remitence. Tyto prostředky bývají často významným zdrojem valutových příjmů a jsou doplňkem hrubého domácího produktu mnoha zemí. Například v roce 2000 zvýšily remitence HDP zemí jako například Salvador, Eritrea, Jamajka, Jordánsko, Nikaragua a Jemen o více než deset procent. Remitence mohou poskytovat kapitál a prostředky potřebné k investicím v podnikání. Dále slouží jako doplněk příjmu domácnosti a mohou být použity jako prostředek ke koupi zboží a služeb. [UN Population Division, 2002]. 14

Vlády mohou ovlivnit migraci politikami zaměřenými nejen na regulaci pracovních trhů, ale také na vytváření již zmíněných druhů pojistek a mechanismů snižujících rizika. Politiky vedoucí ke zvýšení příjmu v zemích původu mohou vyvolat zvýšení migrace, pokud se zvýšení příjmu netýká i relativně chudých domácností. Naopak může dojít ke snížení migrace, pokud se zvýšení příjmu nedotkne relativně bohatých domácností. 1.2.3 Teorie dvojího pracovního trhu K teoriím ekonomického typu lze ještě přiřadit teorii dvojího pracovního trhu (Dual labor market theory). Vychází z rozdělení pracovního trhu vyspělé země na primární a sekundární pracovní sektor. [Drbohlav in Šišková, 2001]. Primární je tvořen vysoce kvalifikovanými odborníky. Zaměstnání vyžadující vzdělání, dovednosti a specializované školení jsou poměrně stabilní. 10 Sekundární je naproti tomu tvořen nekvalifikovanými pracovníky. Je typický malou atraktivitou kvůli nízkým mzdám, často i špatným pracovním podmínkám, nestabilitě zaměstnání a v podstatě nulovým možnostem kariérního růstu. Mezinárodní migrace je důsledkem neustálé poptávky po pracovních silách ve vyspělých průmyslových zemích. Příčinami tedy nejsou push faktory v zemích původu, ale pull faktory v cílových zemích, především neustálá a pro ekonomickou strukturu vyspělých zemí i nezbytná potřeba pracovních sil z jiných zemí. Kořeny této potřeby lze hledat v tvrzení, podle kterého lidé věří, že by plat měl odrážet sociální status. Existují kontrolní mechanismy, které dbají na dodržování těchto očekávání (například odborové dohody, platové třídy ve státní správě). Nedostatek nekvalifikovaných pracovních sil nelze 10 Díky výdajům, které zaměstnavatel vynakládá na tyto pracovníky nebo smlouvám, které s nimi má, by se mu příliš nevyplatilo nechat je odejít. Bývají přirovnáváni ke kapitálu, někdy se užívá pojmu lidský kapitál. 15

řešit zvýšením mezd v těchto profesích, protože by se následně musely zvýšit i v profesích stojících hierarchicky výše. Tento způsob přilákání místních pracovníků by byl pro zaměstnavatele finančně náročný. Finančně ani z hlediska sociálního statusu nejsou zaměstnání na nejnižší úrovni profesní hierarchie atraktivní. Tato zaměstnání však nemohou být z pracovního trhu odstraněna. Jejich odstraněním by se na nejnižší úrovni ocitly jiné profese, které předtím byly jen o úroveň výše. Noví imigranti nejsou členy společnosti, neberou ji jako referenční ve svých srovnáních a často se nestarají o status v cílové zemi, ale spíše o příjem plynoucí ze zaměstnání, zvláště pokud pocházejí ze zemí s nižší životní úrovní. Zaměstnavatelé nebo i samotné vlády nabírají zahraniční pracovníky. Tím řeší nedostatek pracovních sil na trhu práce. 11 Zahraničním pracovníkům tyto nábory na druhou stranu usnadňují nalezení zaměstnání a překonávání nejrůznějších překážek během migrace. Hlavní příčinou migračního proudu je tedy nábor pracovníků zaměstnavateli z vyspělých zemí nebo někdy samotnými vládami těchto zemí jednajícími v zájmu zaměstnavatelů. Rozdíly mezi mzdami v zemi původu a cílovou zemí jsou nezbytnou a dostatečnou podmínkou k existenci migračního proudu. Vlády podle této teorie nemají svými politikami šanci mezinárodní migraci příliš ovlivnit. Změny by musely nastat ve struktuře a ekonomické organizaci společnosti. 11 V minulosti byla tato zaměstnání naplněna ženami a mladými lidmi. V důsledku společenských a demografických změn se však tato situace změnila. 16

1.2.4 Historicko-strukturalistický přístup V sedmdesátých letech dvacátého století se objevil historickostrukturalistický přístup 12 [Castles, 1998:22-23]. Ten vychází z marxistické politické ekonomie a klade důraz na nerovnoměrné rozdělení ekonomické a politické moci ve světě. Chápe mezinárodní migraci jako způsob mobilizace levné pracovní síly. Migrace tak udržuje nerovný rozvoj a zdroje chudých zemí jsou pak využívány pro to, aby bohatí byli ještě bohatší. Podle historicko-strukturalistického přístupu nemá jedinec svobodnou volbu, jak tvrdí neoklasická teorie. Velký vliv při jeho rozhodování hrají nerovnosti v oblasti zdrojů a moci mezi zeměmi a imigrační politiky potencionálních cílových zemích. Kritici vytýkají této teorii neschopnost vysvětlit zhroucení migračních politik v západních zemích nebo neočekávaný fakt, že se někteří původní pracovní migranti v cílové zemi nakonec usadili natrvalo. Nevěnuje dostatečnou pozornost motivacím a činům jednotlivců a skupin, neboť hlavním a určujícím faktorem jsou podle historicko-strukturalistického přístupu zájmy kapitálu. 1.2.5 Teorie světových systémů Teorie světových systémů (World systems theory) 13 podobně jako například teorie dvojího trhu opomíjí proces rozhodování na mikro úrovni. Vysvětluje mezinárodní migraci přes obecné makro modely sociálního, ekonomického a politického vývoje. Spojuje její příčiny se strukturou světových trhů a s postupující především ekonomickou globalizací. Pronikání kapitalistických ekonomických vztahů z center do okrajových, nekapitalistických společností narušuje stávající systémy a formy ekonomické a sociální organizace na těchto tzv. periferiích a vytváří tím 12 Zaměřoval se například na vysvětlení masových náborů pracovních sil v Německu a Kalifornii. 17

předpoklady pro mezinárodní migraci. S vidinou většího zisku hledají kapitalistické firmy z center a vyspělých zemí v chudých zemích na periferii levnější půdu, suroviny, levnou pracovní sílu, nové odbytové trhy. 14 Tento proces probíhá v různé míře již od šestnáctého století, v minulosti především prostřednictvím koloniálních režimů, dnes prostřednictvím vlád vyspělých zemí a nadnárodních firem. Migrace je tedy přirozeným důsledkem narušení, která jsou nevyhnutelně spjata s procesem kapitalistického rozvoje. Stejné ekonomické procesy, které narušily systém, vytvořily migrační proud směrem z periférie do center. Uvnitř rozvojových zemí dochází k urbanizaci, na poli mezinárodní migrace k migraci do rozvinutých zemí. Struktura tzv. globálních měst, ze kterých je ekonomická globalizace vedena, navíc vytváří poptávku po práci imigrantů, a to především ve sféře služeb díky velké koncentraci vysoce kvalifikovaných a bohatých lidí, kteří tyto služby vyžadují. 15 Pohyb lidí je usnadněn dopravní a komunikační infrastrukturou vybudovanou za účelem snadnějšího pronikání do periferií a flexibilní komunikace s centry. Mezinárodní pohyb pracovní síly obvykle následuje mezinárodní přesun zboží a kapitálu, avšak opačným směrem. [Massey, 1993:446] Jsou vytvořeny kulturní a jazykové vazby. Důležitou roli v jejich posilování hrají prostředky masové komunikace a řízené reklamní kampaně, které přenášejí a rozšiřují informace o kulturních vzorcích a životních stylech v centrech. Mezinárodní migrace je častá mezi dřívějšími koloniálními mocnostmi a jejich bývalými koloniemi, a to díky kulturním, jazykovým 13 Teorie vychází částečně z díla I. Wallersteina. 14 Podobně argumentuje i historicko-strukturalistický přístup. 15 Relativně málo početná globální města jsou místy koncentrace bankovních, finančních, administrativních služeb i vyspělých technologií. Všechna leží ve vyspělých zemích. Jejich struktura vytváří poptávku po práci imigrantů vzhledem k neatraktivnosti těchto zaměstnání pro domácí obyvatelstvo. V důsledku toho vzniká nedostatek míst pro nekvalifikované nebo méně kvalifikované domácí pracovníky, kteří migrují směrem ven z globálních měst nebo zůstávají závislí na programech sociální podpory. 18

a administrativním vazbám, investicím a dopravním a komunikačním spojením, které byly kdysi vybudovány. Teorie světových systémů popírá vliv rozdílů mezi mzdami nebo mezi mírou zaměstnanosti zemí na vznik migračních proudů - faktorů, kterými vysvětlují migraci například neoklasické ekonomické nebo nové ekonomické teorie. Hlavním faktorem je globalizace tržní ekonomiky. Teorie nebere příliš v úvahu například vliv hraničních kontrol, zákonů a omezení zavedená jednotlivými státy. Vlády mohou ovlivňovat mezinárodní migraci (především imigraci) pomocí regulace zahraničních investic společností a kontroly mezinárodních toků kapitálu a zboží. Problémem je ovšem prosazení těchto politik vzhledem k mezinárodnímu charakteru opatření a k důsledkům, ke kterým by mohly vést 16, nemluvě o odporu, který by mohly klást nadnárodní společnosti. Teorie zmiňuje i politické a vojenské intervence, které podnikají kapitalistické země, aby chránily investice a nebo podpořily vlády chudších zemí, které sympatizují s postupující globalizací trhu. V případě neúspěchu pak dochází směrem do center k další formě mezinárodní migrace k migraci uprchlíků. 17 Mezinárodní migrace může mít různé příčiny touhu po zvýšení individuálního příjmu, pokus zmírnit rizika ohrožující příjem domácnosti, nábor pracovníků s cílem uspokojit poptávku po hůře placených zaměstnáních, pronikání globálního trhu do okrajových oblastí. Někdy jde o kombinaci několika důvodů. Podmínky, které migraci vyvolaly, se ale mohou v průběhu měnit, mohou vyvstat nové příčiny, které migrační proud udržují nebo ho ještě rozšíří. [Massey, 1993]. 16 Například světová ekonomická recese. 17 Toto vysvětlení příčin migrace uprchlíků však není dostatečné. Proudy uprchlíků vznikají i z jiných důvodů, jak je uvedeno dále. 19

Teorie uvedené výše, představující t ypy ekonomických a politickoekonomických teorií, se snaží objasnit příčiny vzniku a trvání mezinárodní migrace. Massey a kol. uvádí navíc teorie, které vysvětlují, jak jsou již jednou nastartované migrační proudy udržovány a co ovlivňuje jejich případné pozměnění a vývoj. V této souvislosti se mluví o sítích vytvořených samotnými migranty, institucích, ziskových a neziskových organizacích, které migraci různými způsoby podporují a formují, a také o podmínkách, které se v důsledku migrace změní, a zvyšují pak pravděpodobnost další migrace o tzv. procesu kumulativní příčiny. 1.2.6 Teorie sítí Teorie sítí (Network theory) zdůrazňuje v migračním procesu význam mezilidských vazeb. Neformální sítě migrantů vznikají osobními vazbami mezi migranty, bývalými imigranty a těmi, kteří zůstali v zemi původu. Jde o vazby příbuzenské, přátelské nebo vazby v rámci komunity. O těchto vazbách se někdy mluví jako o sociálním kapitálu, neboť poskytují jedincům i skupinám důležité zdroje informací, sociální či finanční pomoci, často i podporu v případě osobních problémů. Zvyšují pravděpodobnost migračního pohybu i jeho růstu, neboť tím snižují náklady a rizika a nepřímo zvyšují i očekávaný zisk z migrace. Nejdůležitějšími jsou samozřejmě vazby rodinné. Sítě pomáhají při usazování (settlement) migrantů v dané zemi a při vytváření komunit. Skupiny migrantů pak často vytvářejí svou vlastní ekonomickou i sociální infrastrukturu. Jako příklad lze uvést různé spolky, obchody, zábavní podniky, kostely, služby doktorů, právníků etc. Když počet migrantů a vazeb překročí určitou kritickou mez, jsou náklady na každou další migraci i rizika, která migrant podstupuje, nižší, což podněcuje další migraci, což opět dále rozšiřuje sítě a snižuje náklady 20

i rizika atd. 18 [Massey, 1993]. Migrace se postupně stává nezávislou na faktorech, které ji způsobily. 19 Ke zpomalení proudu dochází až ve chvíli, kdy jsou sítě již tak rozšířeny, že umožňují migrovat bez problémů téměř všem z vysílající země. Tato teorie akceptuje myšlenku, že migrace vzniká na základě rozhodnutí jedinců či domácností. Postupem času se mění kontext, v rámci kterého byla tato rozhodnutí učiněna, a zvyšuje se pravděpodobnost budoucího rozhodování ve prospěch migrace. Velikost migračního proudu neodpovídá nutně rozdílům mezd a mírám zaměstnanosti mezi zeměmi. Ty jsou postupně zastíněny sníženými náklady a riziky vyplývajícími z rozšiřování sítí. Vlády nejsou příliš schopny kontrolovat migrační proudy, protože nemají téměř žádnou kontrolu nad těmito neformálními sítěmi. Některé imigrační politiky zvýhodňující sjednocování rodin mohou podporovat imigraci rodinných členů, kteří zůstali ve své původní zemi. 1.2.7 Institucionální teorie Institucionální teorie (Institutional theory) klade důraz na vliv institucionálních subjektů. Jde vlastně také o sítě, které podporují migraci a určitým způsobem ji formují. Někdy se mluví o tzv. migračním průmyslu 20 [Castles, 1998]. V rámci institucionální teorie se dá mluvit o dvou skupinách institucionálních subjektů. První skupinou jsou organizace či jednotlivci napomáhající především nelegální migraci a to za účelem zisku. V důsledku bariér, které si cílové 18 Někdy se pro jev neformálních sociálních sítí užívá pojem řetězová migrace (angl. chain migration) [Castles, 1998:25] 19 Autoři ji nazývají soběstačným sociálním procesem - self-sustaining social process [Castles, 1998:26, Massey, 1993:449] 20 Rozvoj migračního průmyslu je spjat se sociálními sítěmi. Nezávisle na příčinách migračního proudu se v průběhu migrace objeví poptávka po určitých službách. I když je migrace podporována samotnou vládou, nikdy není zajištěna celá potřebná infrastruktura. Při ilegální migraci je poptávka ještě vyšší. 21

země vytvořily, aby se bránily migračnímu přílivu, vzniká černý trh. Jedinci i společnosti vydělávají na migrantech, kteří se snaží často ilegálně dostat do vybrané země. Jde o převody přes hranice, pašování lidí ze země původu do jiné, (tzv. smuggling a trafficking 21 ), najímání migrantů zaměstnavateli, falšování dokumentů, svatby naoko. Migranti jsou často vystaveni vykořisťování, okrádání, podvodům nebo vydáni napospas zneužívání (hlavně ženy a děti). Druhou skupinu tvoří nevládní a mezinárodní organizace a jedinci poskytující migrantům rady, sociální služby a hlavně právní poradenství, například jak získat různé dokumenty, jak žádat o azyl či povolení k pobytu. Všechny tyto instituce a organizace, ziskové nebo neziskové podporují a pomáhají udržovat mezinárodní migraci, neboť bez nich by migranti často měli jen málo informací a kontaktů potřebných k úspěšné migraci. Podobně jako u teorie sítí, migrační proud je stále více institucionalizován a stává se čím dál tím nezávislejší na okolnostech, které ho vyvolaly. Vlády opět těžko kontrolují migrační proudy. Jejich úsilí omezit ho nahrává černému trhu, jedincům či organizacím, které na migraci vydělávají. Setkávají se s kritikou a odporem humanitárních organizací. 21 Pojmu smuggling se užívá v souvislosti s převáděním lidí přes státní hranici mimo hraniční přechod. Pojem trafficking nebo-li human trafficking je užíván pro označení pašování lidí, často na velkou vzdálenost z jejich země původu do cílové země. Pašování je organizované, často se jedná o pašerácké gangy. Lidé jsou obvykle pašováni tak, že jsou ukryti v dopravním prostředku, pašeráci užívají i hraničních přechodů. Za službu se platí dosti vysoká finanční částka. Stává se, že se migrant, který využije služeb pašeráckých gangů, zadluží, neboť není schopen zaplatit celou částku ze svých či rodinných zdrojů. Je pak v podstatě prodán v cílové zemi zaměstnavateli, spolupracujícímu s pašeráky, a musí si dluh i s úroky nejdříve odpracovat, často ve špatně placených zaměstnáních. Částky za pašování se pohybují v rozmezí několika set až několika tisíc USD. Například cesta z Albánie na pobřeží Itálie přišla v devadesátých letech na 463 USD, z Indie do Británie na 6-9 tisíc liber, z Číny do New Yorku nebo Evropské Unie na 9-35 tisíc USD, průměrně se částky v Evropě pohybovaly mezi 2-5 tisíci USD [Harris, 2002:149]. Tohoto pojmu se užívá rovněž pro případy najímání lidí v jejich zemi pro práci v cizině, kteří jsou pak následně zneužíváni a zotročováni. Často se jedná o ženy a děti například v souvislosti s prostitucí. 22

1.2.8 Teorie kumulativní příčiny Podle teorie kumulativní příčiny (Cumulative causation) mění každý akt migrace společenský kontext, ve kterém se o migraci rozhoduje, a to často takovým způsobem, že další migrace se pak stává pravděpodobnější. V důsledku mezinárodní migrace nastávají změny v ekonomické, sociální i kulturní oblasti a to jak v zemi původu, tak v cílové zemi. V této souvislosti se mluví například o tzv. social labeling některých zaměstnání. Jde o to, že některé kategorie zaměstnání s vysokým zastoupením imigrantů, získají nálepku zaměstnání nevhodného pro domácí obyvatele, což vede k další poptávce po imigrantech. Toto stigma určité profese nevychází z jeho charakteristik, ale pouze ze zastoupení imigrantů v této profesi. 1.2.9 Teorie migračních systémů Jedním z novějších přístupů je teorie migračních systémů (Migration system theory) [Castles, 1998:23-24]. 22 Ta klade důraz na mezinárodní vztahy, národní hospodářství, kolektivní jednání a institucionální faktory. Vychází se z předpokladu, že migrační proudy jsou do jisté míry stabilní a strukturované v prostoru i čase, což dovoluje rozlišení na tzv. mezinárodní migrační systémy. Migrační systém je tvořen dvěmi nebo více zeměmi vyměňujícími si navzájem mezi sebou nejen migranty, ale i zboží a kapitál. Tyto výměny jsou mezi zeměmi tvořícími jeden systém intenzivnější než mezi ostatními zeměmi. Analyzují se regionální migrační systémy jako například západní Evropa, severní Amerika, jižní Pacifik, západní Afrika. Jednotlivé regiony 22 Massey a kol. nepovažuje tento přístup za samostatnou teorii, ale spíše za zobecnění a shrnutí ostatních teorií, především teorie světových systémů, teorie sítí, institucionální teorie a teorie kumulativní příčiny [Massey, 1993]. 23

jsou propojeny různými vzájemnými vazbami, může se jednat i o geograficky vzdálenější oblasti. 23 Zkoumají se oba konce migračního proudu i všechny možné vazby mezi oběma oblastmi. Vazby mohou být dále roztříděny do kategorií jako například mezistátní vztahy, srovnání oblastí, kulturní vazby, rodinné a sociální sítě. Podle teorie migračních systémů vznikají migrační proudy z již existujících vazeb mezi zeměmi původu a cílovými zeměmi. Poukazuje se na koloniální minulost, politické zájmy a vlivy (například vojenské intervence), obchod, investice, najímání pracovníků nebo kulturní vazby. V rámci migračních systémů se rozlišují země nebo skupina zemí, které jsou hlavním cílem migrantů, a skupina zemí vysílajících. Země mohou být zařazeny do více než jednoho migračního systému To platí častěji o vysílajících zemích. Systémy se vyvíjejí v čase podle toho, jak se v zemích mění politické, ekonomické a sociální podmínky. [Massey, 1993] Migrační proudy a jejich průběh jsou podle teorie migračních systémů výsledkem interakce mezi makro a mikro strukturami. Jediná příčina nevysvětluje nikdy dostatečně rozhodnutí lidí opustit svou zemi a přestěhovat se do jiné [Castles, 1998]. Makro struktury se vztahují k institucionálním faktorům, které zahrnují ekonomiku světového trhu, vztahy mezi zeměmi, zákony, struktury a metody vytvořené státy ke kontrole migrace. Jedním z hlavních determinant mezinárodní migrace je stále integrovanější světová ekonomika. To platí nejen pro ekonomickou migraci, ale i pro proudy uprchlíků. Významnými faktory jsou dále mezinárodní vztahy a role států ve vysílacích a cílových zemích z hlediska organizace a podpory migrace. Mikro struktury zahrnují neformální sítě osobních a rodinných vztahů, komunitních vazeb a postupy vyvinuté samotnými migranty 24. 23 Například vazby mezi západní Evropou a severní Amerikou nebo mezi Francií a severní a západní Afrikou. 24 Viz teorie sítí. 24

Velká role je také připisována informovanosti a tzv. kulturnímu kapitálu [Castles, 1998:25]. Jde například o znalost jiných zemí, jazyka, schopnost zorganizovat cestu, najít si práci a zvyknout si na jiná prostředí. Migrační průmysl 25 jako faktor důležitý pro pokračování již nastartovaného migračního proudu, je považován za strukturu působící mezi mikro a makro strukturami, neboť spojuje aktivity jedinců se státem a ekonomikou. 1.2.10 Model migrace I když má každá migrace svá specifika, přesto je možné nalézt určité společné prvky. Castles v této souvislosti uvádí tzv. čtyřfázový model (fourstage model) migrace, která vede nakonec k trvalému pobytu v cílové zemi [Castles, 1998:28]. Podle tohoto modelu vzniká v první fázi migrační proud složený z mladých, ekonomicky aktivních lidí, kteří se vydávají do cílové země dočasně za prací. Jsou stále orientováni na domovskou zemi, kam často posílají část vydělaných peněz. Ve druhé fázi dochází k prodlužování pobytu, rozvíjejí se sociální sítě založené na příbuzenských a komunitních vztazích, umožňující pomoc a podporu migrantů v novém prostředí. Ve třetí fázi dochází již ke slučování rodin, roste orientace na cílovou zemi a uvažuje se o dlouhodobějším usazení. Objevují se etnické komunity se svými vlastními asociacemi, obchody, profesemi etc. Ve čtvrté fázi dochází po trvalém usazení, v závislosti na jednání vlády a obyvatel dané země, k zajištění právního postavení v cílové zemi a nakonec k získání občanství nebo k politické exkluzi, sociální a ekonomické marginalizaci a k vytvoření etnických komunit. 25 Viz institucionální teorie. 25

Tento model odpovídá pracovním migracím, následovaných sjednoceními rodin, vytvářením komunit a také migracím z bývalých kolonií. Nelze ho příliš využít v případě uprchlíků a migrace vysoce kvalifikovaných pracovníků, pokud tedy i tyto formy migrace nevedou ke slučování rodin a vytváření komunit [Castles, 1998]. Nedostatkem migračních teorií je, že jejich vysvětlení nezahrnují zároveň oba druhy migrace, a to jak tzv. migraci dobrovolnou, tak tzv. migraci nucenou. Je jim vytýkáno, že se snaží objasnit více příčiny dobrovolné migrace, méně už ale migrace nedobrovolné. A to v době, kdy počet uprchlíků či lidí migrujících v důsledku přírodních nebo ekologických katastrof není zanedbatelný. Teorie mezinárodní migrace, které uvádí Massey a kol. [Massey, 1993] analyzují především tzv. ekonomickou migraci, tedy migraci, která bývá považována spíše za dobrovolnou, neboť je orientována na výdělek peněz. Nezabývají se migrací jako následkem pronásledování nebo ohrožení válečným či etnickým konfliktem. Neberou příliš v úvahu ani právní předpisy jednotlivých zemí nebo kontroly na hranicích, které migraci zabraňují nebo ji naopak usnadňují. Pravidly vstupu do země a odchodu z ní se zabýval například Myron Weiner, který analyzoval tato pravidla a jejich dopad na migrační proudy mezi různými zeměmi v kontextu mezinárodních vztahů. [Weiner, 1985 in Brettell, 2000]. Navrhl pět pravidel pro vstup do země a pět pro odchod ze země. Pravidly pro vstup byla: neomezený vstup, pravidla vstup podporující, selektivní vstupní pravidla, omezující vstupní pravidla a pravidla zabraňující vstupu. Jako pravidla pro odchod ze země byla navržena: pravidla zabraňující vstupu, pravidla vstup omezující, tolerantní, podporující a pravidla vypuzující ze země. Navrhl tabulky o velikosti pětkrát pět. Kombinace pravidel vstupu a odchodu ze země umožňují podle něj klasifikaci i formulaci hypotéz o pravděpodobných migračních proudech 26

a jejich charakteristikách. Kombinace mohou také vypovídat o politických systémech jednotlivých zemí a o vztazích mezi nimi. S teorií, zabývající se vznikem uprchlických migračních proudů a reakcí mezinárodního společenství ve formě uprchlického režimu, přišel například Keely [1996, in Brettell, 2000], který čerpal z dřívější práce Aristida Zolberga a jeho kolegů z roku 1989. Podle této teorie vznikají uprchlické migrační proudy na základě struktury a zásahů systému národního státu a jeho nestability. Stát se snaží srovnat a zvládnout rozpory, které plynou z normy jednoho národa v rámci jednoho státu a z reality státu multinárodního. Mezinárodní uprchlický režim je tvořen různými konvencemi, mezinárodními a nevládními organizacemi a zavedenými postupy. Režim zajišťuje podporu a ochranu pro ty, kteří nemohou počítat s ochranou své země. Součástí režimu jsou i definice užívané státy k určení těch, kteří mezinárodní ochranu potřebují, protože jejich země se nechovají, tak jak by se měly státy ke svým občanům chovat. Proudy uprchlíků utíkajících před násilím a pronásledováním jsou tedy považovány za selhání systému a vyžadují proto kolektivní čin za účelem získaní kontroly nad systémem a jeho vrácení do stavu rovnováhy, ve kterém každý někam patří, respektive je občanem nějakého státu, od kterého se mu dostává i náležité ochrany. Poskytnutím azylu příslušníkovi jiného státu, se tak vlastně tomuto státu dává najevo postoj mezinárodního společenství nebo druhého státu k jeho vnitřní situaci. 27

1.3 Formy mezinárodní migrace Mezinárodní migrace má různé formy, které se navzájem podstatně liší, a vyžadují proto i rozdílný přístup například ze strany vlád jednotlivých států nebo mezinárodních organizací. Země mají také různé druhy povinností vůči migrantům podle toho, o který typ migrace se jedná. 26 Z hlediska směru pohybu se mluví o emigraci a imigraci, tedy pohybu ven přes hranice určitého státu nebo naopak dovnitř na jeho území. Z časového hlediska se mluví o migraci krátkodobé či dočasné (temporary), dlouhodobé (long-term), nebo trvalé (permanent) 27. Tohoto rozdělení užívá ve svých statistikách mezinárodní migrace například OSN. Migranti jsou rozděleni do čtyř kategorií. Tvoří je dlouhodobí emigranti a imigranti, krátkodobí emigranti a imigranti, obyvatelé (residents), kteří se po určité době vrací z pracovního pobytu v zahraničí nebo na takový pobyt odjíždějí, respektive krátkodobí emigranti, kteří se vracejí nebo odjíždějí, a nomádi. [SOPEMI, 1998]. Z hlediska dodržování zákonů dané země či zemí lze rozlišovat migraci legální a nelegální. Z hlediska příčin a motivů se mezinárodní migrace rozděluje na migraci dobrovolnou (voluntary) a nucenou (forced nebo involuntary). Jako synonymum pro dobrovolnou migraci se užívá termínu ekonomická migrace a rozumí se tím, že se člověk sám rozhodl opustit svou zemi s úmyslem zlepšit svou ekonomickou situaci nebo situaci své rodiny. 28 Proti tomuto tzv. dobrovolnému rozhodnutí, stojí migrace nucená, 26 Například v případě, že se jedná o uprchlíka definovaného podle Konvence o právním postavení uprchlíků, jsou její signatáři povinni poskytnout mu na svém území ochranu. 27 Za dlouhodobého migranta je dle UNHCR považován ten, který pobývá v cizí zemi déle než jeden rok. Některé státy však definují mezinárodního dlouhodobého migranta odlišně. Například Norsko považuje za imigranta osobu pobývající v zemi déle než šest měsíců, Španělsko déle než tři měsíce. V Německu nezáleží na časovém období, ale na faktoru jako je vlastnictví nebo pronájmu bytu či domu. [Drbohlav, Integrace 2001]. 28 Viz mikro teorie a nové ekonomické přístupy. 28

jejímiž příčinami jsou vnější faktory ohrožující samotnou existenci jedince jako například válečné či etnické konflikty, pronásledování z důvodů rasových, politických, etnických či náboženských, přírodní katastrofy, ekologické havárie aj. V kontextu nucené migrace se mluví především o uprchlících a vnitřních uprchlících. Definovat migranta jako dobrovolného (ekonomického) nebo jako uprchlíka se potýká s problémem, neboť jakákoliv migrace v sobě zahrnuje prvky volby a nátlaku [Brettell, 2000:50]. Může být především v praxi těžké určit, do které kategorie který migrant patří. Motivů k migraci může být více [Hakovirta, 1986]. Kategorie se mohou překrývat, migranti mohou přecházet z jedné do druhé. Jedna forma migrace může vést k jiné. 29 Problém je i v samotném vymezování jednotlivých kategorií. Problém definic může například demonstrovat případ člověka, který sice není ve své zemi bezprostředně ohrožen na životě podle definice nucené migrace, ovšem životní podmínky v dané zemi mu neumožňují dosáhnout alespoň přijatelné životní úrovně. 1.3.1 Nejčastější kategorie migrantů podle motivů 1.3.1.1 Dobrovolní migranti Za dobrovolné migranty jsou považováni tzv. migranti pracovní a jejich rodiny, ale i například studenti nebo lidé, kteří se stěhují z jiných osobních důvodů a nespadají do kategorie migrace nucené. Většinu mezinárodních migrantů tvoří pracovní, ekonomicky aktivní migranti. [Drbohlav, in Šišková, 2001]. 29 Například nedobrovolní migranti, kteří se v nové zemi usadili, mohou usilovat o sloučení s ostatními členy své rodiny. Dobrovolní migranti se mohou změnit z důvodu politických změn ve své zemi původu, v migranty nedobrovolné [Martin, 2001]. 29

Pracovní migranti jsou často rozděleni do různých kategorií, někdy podle toho, jestli v zemi pobývají legálně (většinou je vstup na pracovní trh podmíněn pracovním povolením) nebo nelegálně, nebo třeba podle stupně kvalifikovanosti - například jako vysoce kvalifikovaní odborníci nebo nekvalifikované pracovní síly. Mohou být zaměstnáni v zemědělství, stavebnictví, nemocnicích, v rámci nejrůznějších služeb. Mohou přednášet na univerzitě, být zaměstnanci nadnárodních firem, pracovat ve vědeckém výzkumu, být experty na informační technologie aj. Lidé ze skupiny zahrnující vysoce kvalifikované pracovníky, vědce, studenty nebo například umělce, se stěhují relativně často a bez omezení a nejsou posuzováni jako problém v případě migračních kontrol a politik, jak je tomu například v případě nekvalifikovaných pracovníků z chudších zemí. V roce 1990 byla Valným shromážděním OSN přijata Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech pracovních migrantů a členů jejich rodin ( International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of their Families ) o 93 článcích. K tomu, aby se stala nástrojem mezinárodním práva, byla potřeba její ratifikace dvaceti členskými zeměmi. V prosinci 2002 ji jako dvacátá země ze 190 členských zemí OSN ratifikoval Východní Timor. Konvence tedy konečně může od roku 2003 vstoupit v platnost. [IOM, prosinec 2002]. Druhou kategorií v rámci dobrovolné migrace je tzv. slučování rodin. 30 Vychází se s mezinárodního práva rodin na sloučení. 31 Často bývá chápáno jako důsledek migrace pracovní, kdy například jeden člen rodiny odejde pracovat do jiného státu, rozhodne s k dlouhodobějšímu nebo trvalému pobytu (někdy nemusí existovat možnost opětovného návratu v případě, že by odejel do své země) a po určité době začne usilovat 30 V této souvislosti se užívá pojmu tied movers. Jedná se o lidi, kteří se stali migranty z důvodu doprovodu rodinných členů nebo slučování rodin, tedy často z rozhodnutí někoho jiného. [Brettel,2001:61]. 31 Například ve Všeobecné deklaraci lidských práv je zakotveno, že Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu. [článek 16, odst.3] 30