OKRES TACHOV CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO
PlzeÀsko a Karlovarsko OKRES TACHOV âást okresu v okolí Boru u Tachova. Na pfiedcházející stranû: Václavsk rybník, v pozadí Pfiimda dominanta okresu Tachov. Okres Tachov má rozlohu 378,9 km 2, k 3. 2. 200 v nûm Ïilo 5 24 obyvatel pfii hustotû zalidnûní 37 obyvatel na km 2. Jeho severní hranice probíhá jiïnû od Mariánsk ch Lázní a Teplé, severní ãást v chodní hranice tvofií tok Úterského potoka, jiïní ãást této hranice probíhá v chodnû od Kladrub u Stfiíbra. JiÏní hranice jde stfiedem Sedmihofií a severnû od ãáry Bûlá nad Radbuzou Îelezná kfiíïí hfibet âeského lesa. Nejsevernûj í bod okresu (49 56 29 s..; 2 47 30 v. d.) leïí v poli, na dnû plochého údolí Vysoãanského potoka km severozápadnû od samoty V kovice. NejjiÏnûj í bod (49 35 0 s..; 2 38 2 v. d.) nalezneme u silnice km smûrem na severoseverov chod od samoty Karlova HuÈ. Nejzápadnûj í bod (49 45 8 s..; 2 24 06 v. d.) leïí v lese ve svahu kopce Entenbühl (900,0 m n. m.), poblíï historického mezníku KfiíÏov kámen. Nejv chodnûj í bod (49 s..; 2 v. d.) se nachází v lese u silnice 3 km v chodnû od obce Sulislav. Okres Tachov na severu sousedí s okresy Cheb a Karlovy Vary, na v chodû s okresem PlzeÀ-sever, na jihov chodû s okresem PlzeÀ-jih a na jihu s okresem DomaÏlice. Západní hranici okresu tvofií úsek státní hranice âeské republiky se Spolkovou republikou Nûmecko. Nejvy ím bodem okresu je Havran 894, m n. m. v Pfiimdském lese, známá Pfiimda dosahuje 848, m n. m. Hfibet âeského lesa zde ve v - kách od 650 do 800 m n. m., ostatní ãásti okresu se pohybují ve v kách mezi 40 a 500 m n. m., jen Sedmihofií a nûkteré vrchy v Tepelské vrchovinû dosahují nadmofisk ch v ek pfies 600 m a v jimeãnû (napfi. známá Vlãí hora 703,6 m n. m. na âerno ínsku) aï 700 m. PfieváÏná ãást území okresu tedy patfií k v kovému stupni pahorkatinnému, men í ãást vrchovinnému a jen v âeském lese dosahuje v kového horského stupnû. Okresem Tachov procházejí dvû komunikace mezinárodního v znamu Ïeleznice Praha-PlzeÀ-Schirding (ã. 90) a dálnice D5, spojující Prahu a PlzeÀ 446 TC 2
Okres Tachov ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY s hraniãním pfiechodem do Spolkové republiky Nûmecko. Podstatnou ãást území okresu Tachov zaujímá krystalinikum moldanubika âeského lesa a metamorfované horniny svrchního proterozoika. LeÏí zde také vût í tûlesa granitoidû. V malé mífie jsou zastoupeny platformní sedimenty permokarbonu a horniny terciérního stáfií. Krystalinikum âeského lesa je tvofieno silnû metamorfovan mi horninami (pararulami, migmatity) s tûlesy ortorul a granitû. Na v chodû je tento TC 3 447
PlzeÀsko a Karlovarsko KRAJINN POKRYV komplex omezen tektonickou zónou ãeského kfiemenného valu, za kter m vystupuje rozsáhlé tûleso borského granitového masivu. Na jihov chodû okresu leïí tektonicky silnû poru en kladrubsk masiv. V okolí granitoidních tûles leïí loïiska rud v minulosti tûïená (Stfiíbro, Michalovy Hory). V chodní ãást okresu tvofií chloriticko-sericitické fylity svrchního proterozoika. Intenzita metamorfózy hornin svrchního proterozoika narûstá k severozápadu a pfii severním okraji okresu jiï leïí svory a pararuly s prûniky tektonicky sloïit ch tûles hlubinn ch vyvfielin (lestkovsk masiv, hanovské pásmo). Na severu území nalézáme drobná tûlesa amfibolitû, serpentinitû a gaber, geneticky spjat ch s mariánskolázeàsk m bazick m komplexem. âást horninov ch komplexû byla zvrásnûna kadomsky na konci prekambria, velká ãást tektonick ch struktur je v ak mlad í, variská. Na zvrásnûném a metamorfovaném podkladu se uloïily v prûbûhu svrchního karbonu jezernû-fiíãní sedimenty (slepence, arkózy, prachovce), místy se slab mi slojkami ãerného uhlí. Z pûvodnû zfiejmû vût ího rozsahu zbyly jen drobné relikty v okolí Stfiíbra a Merklína. Drobné relikty pískovcû, pfiifiazované k permu, jsou zachovány také v okolí Konstantinov ch Lázní. Terciérní jezernû-fiíãní sedimenty jsou zachovány v málo mocném po- 448 TC 4
kryv tûrkopískû a jílû na nûkolika místech podél borského masivu a v podloïí tfietihorních vulkanitû u âerno ína. Vulkanity tfietihorního stáfií, geneticky spjaté s vulkanismem Doupovsk ch hor, jsou roztrou eny v drobn ch tûlesech v severní polovinû okresu, vût- inou jde o zbytky lávov ch pfiíkrovû nebo pfiívodních kanálû vulkánû. SloÏením odpovídají tefritûm, bazanitûm, v men í mífie ãediãûm. Na nûkter ch místech mají vulkanická tûlesa nápadn sloupcovit rozpad (Konstantinovy Láznû). S dozvuky vulkanické ãinnosti souvisí více neï 40 v vûrû minerálních vod v okrese. âesk les není na území tachovského okresu pfiíli vysok, má zde mírné svahy a nepfiíli hluboká údolí. V raznûji se zvedá jen vrcholek Pfiimdy (848, m n. m.) a skupina Havranu (894, m n. m.) u státní hranice. Vût í ãást podhûfií tvofií ploché dno Tachovské brázdy, jen na jihu okresu se u Strá- Ïe zvedají dva pásy nevysok ch pahorkû, jimiï zaãíná Chodská pahorkatina. Zbytek jiïní poloviny okresu (pravostranná ãást povodí MÏe) zaplàuje PlzeÀská pahorkatina s velmi málo ãlenitou krajinou. Jen dolní tok Úhlavky zde vytváfií více zahloubené údolí a v raznûj í vyv eninou je podkovovit útvar Sedmihofií na jiïním kraji okresu. LevobfieÏní ãást povodí MÏe této poloviny okresu, jeï patfií k Tepelské vrchovinû, je ãlenitûj í. Jsou zde charakteristická hluboko zafiíznutá údolí levostrann ch pfiítokû MÏe. Na plo inách mezi nimi je nûkolik kup tfietihorních vulkanickych hornin. Vût í ãást okresu Tachov patfií podle Quitta, E. (97) do mírnû teplé klimatické oblasti, jen hfibet âeského lesa patfií do oblasti chladné. PrÛmûrné roãní teploty vzduchu kolísají na vût inû území od 6 do 8 C, pouze v âeském lese dosahují jen 5 7 C. Za rok se vyskytne v prûmûru 20 aï 40 letních dnû a 0 aï 60 mrazov ch dnû. Absolutní teplotní maxima v okolí Stfiíbra jsou 37 C, absolutní minima poklesla na 25 C. V chodní polovina okresu má prûmûrné roãní úhrny srá- Ïek v rozmezí 550 650 mm, v Tachovské brázdû se prûmûr roãních úhrnû sráïek pohybuje mezi 600 800 mm a v âeském lese dosahuje 700 aï 900 mm. V nûkter ch lokalitách, napfi. v Katefiinské kotlinû a na hfibetu Pfiimdského lesa, bylo v dlouhodobém prûmûru zji tûno aï 00 mm sráïek roãnû. Maximální v ka snûhu v polohách nad 800 m n. m. dosahuje 00 cm. Území okresu je pomûrnû dobfie provûtráváno, ãetnûj í místní teplotní inverze nastávají v Tachovské brázdû a v okolí Stfiíbra. Pfievládá západní proudûní vzduchu. Zneãi tûní ovzdu í má klesající tendenci, na vût inû území okresu nepfiesahují prûmûrné roãní imisní koncentrace oxidu sifiiãitého, oxidû dusíku a prachu hodnotu 0 aï 20 g m 3. Oblast âeského lesa je je tû ãistûj í. Vy í úrovnû zneãi tûní ovzdu í jsou mûfieny pouze ve vût ích sídlech (napfi. Tachov astfiíbro) s drobn m prûmyslem a dopravní zátûïí, popfi. v men ích sídlech situovan ch do patnû provûtrávan ch kotlin a údolí. Osou fiíãní sítû okresu je tok MÏe, odvodàující vût inu území. Jeho levostranné pfiítoky Hamersk potok, Kosov potok a Útersk potok s pfiítokem Hadovkou pokr vají sv mi povodími celé území okresu severnû od MÏe. Pravostranné pfiítoky, jimiï jsou LuÏní potok, Brtn potok Sedli tsk potok, árka a Úhlavka s âankovsk m a V rovsk m potokem, nepokr vají zcela jiïní polovinu okresu. V okolí Pfiimdy odvádí ãást vod Bezdûkovsk potok do Radbuzy. Po hfibetu âeského lesa probíhá hlavní evropské rozvodí mezi povodí- Okres Tachov Zvûtrávání balvanit rozpad Ïuly na Chlumu v pfiírodním parku Sedmihofií. TC 5 449
PlzeÀsko a Karlovarsko MÏe odvodàuje vût inu rozlohy okresu Tachov. mi Labe a Dunaje, potaïmo mezi úmofiím Severního a âerného mofie. Jihov chodní cíp okresu u Rozvadova a Lesné je odvodàován Katefiinsk m potokem (Pfreimd) a Celním potokem do Dunaje. Vodnost území klesá v chodním smûrem ze stfiednû vodní âesk les (do 0 l s km 2 ) k nejniï í okolí Stfiíbra (do 3 l s km 2 ). Retenãní schopnost území celého okresu je malá. Rozkolísanost odtoku stoupá v chodním smûrem od slabé k velmi silné. Koeficient odtoku je nejvy í v oblastech âeského lesa (do 0,45) a klesá v chodním smûrem na nízk (0, 0,20). Na MÏi je v horní ãásti nad Tachovem vodárenská pfiehradní nádrï Luãina. V celém okrese jsou roztrou eny velmi drobné rybníãky o plo- e do 2 3 ha, v Tachovské brázdû kolem Plané, Starého Sedli tû a Boru je soustfiedûno nûkolik soustav rybníkû relativnû vût ích, jejichï v mûry se pohybují mezi 0 20 ha a v ojedinûl ch pfiípadech dosahují 50 ha. Stavba rybníkû zde zaãala jiï v 5. století, a tak zdej í rybníky patfií k nejstar ím v âechách. Na Tachovsku naprosto pfievaïují kyselé aï silnû kyselé hnûdé pûdy. Kyselá varieta kambizemû typické tvofií velké souvislé celky pod lesními porosty, kde se vytvofiila na svahovinách kysel ch a neutrálních intruzív, rul, granulitû, svorû, fylitû, drob a bfiidlic âeské vysoãiny. V men ím mûfiítku vznikla na svahovinách bezkarbonátov ch permsk ch hornin (stfiedov chod okresu) kambizem rubefikovaná. Kyselá varieta kambizemû typické se nalézá po celém území okresu a na zemûdûlsk ch pozemcích se stfiídá s nasycenou kambizemí typickou. V mírnû zamokfien ch oblastech mnohde pfiechází do kyselé kambizemû pseudoglejové. Kambizem typická (nasycená) se nachází jako samostatná jednotka také podél nivy MÏe od Záhofií po Stfiíbro a dále kolem v chodní hranice okresu aï po Konstantinovy Láznû. Severnû od Okrouhlého Hradi tû, Krasíkova a Záhofií se vyvinuly na svahovinách bazick ch efuzív men í vloïky kambizemû eutrofní. Okolo severní a západní hranice Tachovska (oblast âeského lesa a Tepelské vrchoviny) vznikly na svahovinách rul, granulitû, kysel ch vyvfiel ch hornin i bazick ch metamorfik asociace znaãnû kyselé kambizemû dystrické s kyselou kambizemí typickou. Nejvy í polohy âeského lesa zaujímá v men ím rozsahu podzol kambizemní na svahovinách rul a granulitû. V mírnû svaïit ch polohách Stfiíbrské pahorkatiny a Tachovské brázdy (severnû i jiïnû od Stfiíbra a Plané, v okolí Kladrub, Sedla, Borku, LuÏné, Klíãova, Horního i Dolního Plezomu) vznikla na pokryvech polygenetick ch hlín luvizem typická s doprovodn m pseudoglejem. Pseudoglej typick (kambick ) zaujímá malou plochu okolo Boru u Tachova, Okrouhlého Hradi tû, mezi Nov m Sedli tûm a âeãkovicemi, severnû od Ctibofie, Janova a Tisové. Z hydromorfních pûd jsou po celém území okresu roz ífieny také gleje. Glej typick (pseudoglejov, organozemní) lemuje pomûrnû hustou síè men ích vodních tokû a okolí rybníkû (Hraniãní p., Hamersk p., Katefiinsk p., Nivní 450 TC 6
Okres Tachov POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE p., V rovsk p., Úhlavka, rybníky Bonûtick, Borovansk, V rovsk, Skvifiínské rybníky a mnoho dal ích v jiïní ãásti okresu), kde se vytvofiil na nevápnit ch deluviálních a deluviofluviálních sedimentech. Hlavnû v oblasti âeského lesa (severozápadnû aï severov chodnû od Tachova a v pralese Diana, v jihozápadním v bûïku okresu) navazují v silnû podmáãen ch místech na glej organozemní drobné ostrûvky pfiechodového druhu organozemû typické (glejové). Podél MÏe a Kosového potoka (západnû od obce Záhofií) se na nevápnit ch nivních sedimentech vyvinula fluvizem typická, místy pfiecházející do fluvizemû glejové. Z hlediska fytogeografického ãlenûní vegetace náleïí území mezofytiku zastoupenému ãtyfimi regionálnû fytogeografick mi celky. V západní ãásti u hranic se Spolkovou republikou Nûmecko je to fytogeografick okres âesk les s podokresy Katefiinská kotlina a Pfiimdsk les. Nosn mi ekosystémy byly jedlobuãiny (kyselé i kvûtnatého typu), na podmáãen ch stanovi tích se vyvinuly podmáãené smrãiny a jedliny, blatková vrchovi tû a ra elinné bfieziny. Z v znaãn ch druhû zde jsou omûj vlãí (Aconi- TC 7 45
PlzeÀsko a Karlovarsko Zbytky acidofilních doubrav na prudk ch suèov ch stráních údolí Úterského potoka. 2 Hfiib kováfi (Boletus erythropus). 2 tum vulparia), ìáblík bahenní (Calla palustris), ostfiice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), korálice trojklanná (Corallorhiza trifida), rosnatka prostfiední (Drosera intermedia), icha ãerná (Empetrum nigrum), rojovník bahenní (Ledum palustre), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), rdest alpsk (Potamogeton alpinus) a vrba ãernající (Salix nigricans). Ve sníïeninû Tachovské brázdy pfievládaly kyselé doubravy, místy se zde uplatàovala borovice. V kulturní krajinû jsou v znamná rybniãní spoleãenstva, dnes jiï jen nepatrné zbytky vlhk ch luk a luãních mokfiadû. K zajímav m druhûm patfií ostfiice chabá (Carex flacca), ocún jesenní (Colchicum autumnale), kapraì hfiebenitá (Dryopteris cristata), kru tík bahenní (Epipactis palustris), vfiesovec pleèov (Erica herbacea), hofiec hofiepník (Gentiana pneumonanthe), kosatec sibifisk (Iris sibirica), bazanovec kytkokvût (Naumburgia thyrsiflora), zimostrázek nízk (Polygaloides chamaebuxus) atd. Rozsáhlé území ve v chodní polovinû okresu zaujímá f. o. Tepelské vrchy, respektive jejich autonomní fytogeografické jednotky Svoj ínská pahorkatina a Sedmihofií. Klimaxem jsou zde acidofilní doubravy, ve vy ích polohách a v klimatick ch inverzích i jedlobukové lesy. V údolích potokû ãlenitá mozaika odli n ch ekotopû. BûÏnû, byè maloplo nû, jsou zastoupeny teplomilné doubravy, západoãeské ekvivalenty dubohabfiin, reliktní bory, suèové lesy, skalní stepi aj. V znamné jsou sopeãné vrchy na BezdruÏicku, exklávy nepfiíli vzdálen ch Doupovsk ch hor. Z pozoruhodn ch druhû tu rostou hofieãek drsn (Gentianella obtusifolia), vstavaã osmahl (Orchis ustulata), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), nahoprutka píseãná (Guepinia nudicaulis), locika prutnatá (Lactuca viminea), fiefii niãník skalní (Cardaminopsis petraea), jefiáb bfiek (Sorbus torminalis), j. dunajsk (S. danubialis), rûïe keltská (Rosa gallica) aj. Posledním fytochorionem zasahujícím do jihov chodního cípu okresu je fytogeografick okres PlzeÀská pahorkatina. Fauna má charakter bûïné fauny kultivované krajiny jak lesní, tak nelesní, pfievaïují druhy pahorkatinné a díky místy drsnému klimatu druhy podhorské. Druhy teplomilnûj í pronikají do této oblasti jen místy, vyuïívají pfiirozené migraãní cesty k v chodu a jihu, totiï hlubokého údolí MÏe a jejích levostrann ch pfiítokû. Ze zoogeografického hlediska je díky poloze okresu pfii západní hranici âeské republiky zajímav v skyt nûkter ch vyslovenû atlantsk ch prvkû fauny a v okolí Roz- 452 TC 8
vadova vzácnû i druhû migrujících sem z teplého nûmeckého Podunají. Druhy charakteristické a specifické pro pûvodní stanovi tû, napfi. doubravy a reliktní bory v niï ích polohách a buãiny a ra elini tû v âeském lese, jsou uchovány jen ve zbyl ch nepatrn ch ostrûvcích tûchto stanovi È. Proto jsou tyto druhy, napfi. v buãinách lejsek mal (Ficedula parva) a l. ãernohlav (F. hypoleuca), v doubravách Ïluva hajní (Oriolus oriolus) uchovány jen jako fragmenty pûvodních populací. Îivoãi ná spoleãenstva tûchto pûvodních biotopû trpí vykazují v echny vlivy ostrovního efektu. Zlep ení podmínek pro celkovou pestrost a druhovou vyrovnanost fauny pfiiná ejí spí e stanovi tû vzniklá umûle nebo spontánní druhotnou sukcesí vzniklá stanovi tû v otevfiené krajinû. To jsou pfiedev ím rybníky, háje a dal í porosty rozpt lené mimolesní zelenû, skaliska a skalní v chozy, jeï v znamnû pfiispívají k zlep ení druhové pestrosti a druhové vyrovnanosti zvífieny. V posledních desetiletích byly v okrese Tachov provedeny technické úpravy krajiny v rozsahu pro âeskou republiku nadprûmûrném (socialistick velkov robní zemûdûlsk experiment), takïe do lo k zjednodu ení krajiny a ochuzení fauny. Zlep ení odstartoval aï útlum zemûdûlské v roby po roce 990. Ten vedl i k návratu prvních jedincû jiï vymizel ch vzácn ch druhû bukaãe velkého (Botaurus stellaris), vodou e rudonohého (Tringa totanus), chfiástala vodního (Rallus aquaticus) a rysa ostrovida (Lynx lynx) apod. U rybníkû v Tachovské brázdû je obãas pozorována s kofiice vousatá (Panurus biarmicus). Novû sem proniká bobr evropsk (Castor fiber). Holub doupàák (Columba oenas), skokan ostronos (Rana arvalis), kopfiivka obecná (Anas strepera) a nûkteré dal í druhy zde mají populace poãetnûj í neï jinde v Západních âechách. Zvy uje se poãetnost nûkter ch druhû související s celostátními pfiízniv mi trendy, napfi. ãápa ãerného (Ciconia nigra), luàáka ãerveného (Milvus milvus) a l. hnûdého (M. migrans), motáka pochopa (Circus aeruginosus), krkavce velkého (Corvus corax) a v posledních letech také ãetnost hnízdûní volavky popelavé (Ardea cinerea). Zbezobratl ch ÏivoãichÛ je zajímavá pfiítomnost subatlantsk ch broukû mokfiadní mandelinky Chrysolina brunsvicensis a nosatcû Apion immune a Sitona regensteinensis vázan ch na porosty janovce ve skalnatém údolí MÏe, teplomilného nosatce Lixus angustatus, kter sem pronikl z údolí Dunaje a na druhé stranû chladnomilného eurosibifiského nosatce Dorytomus nordenskioeldi, kter byl z âeské republiky uvádûn dosud jen z oblasti Teplé Vltavy. Lesy v rámci okresu Tachov jsou souãástí pfiírodních lesních oblastí Západoãeská pahorkatina a âesk les. Lesnatost okresu Tachov je pomûrnû vysoká 42,3 %, coï je více neï celokrajsk prûmûr (39,7 %) a znaãnû více nûï je prûmûr âeské republiky (32,7 %). Nejvût í komplexy lesa, a tudíï lesnatost, je pfii státní hranici s Nûmeckem, v rámci pfiírodní lesní oblasti âesk les. Lesnatost pfiírodní lesní oblasti Západoãeská pahorkatina je znaãnû niï í. Tak jako v celé âeské republice do- lo v 9. století i na území okresu Tachov pfievratnému zásahu do skladby lesních dfievin. PÛvodní lesní porosty s pomûrnû velk m podílem listnat ch dfievin byly postupnû nahrazeny porosty jehliãnat mi. Dnes zaujímají jehliãnaté dfieviny 9 %, z toho smrk 59 %, borovice 30 %, modfiín % a jedle %. Listnaté dfieviny zaujímají pouze 9 % plochy, z toho buk 2 %, dub 2 %, bfiíza 2 %, ol e 2 % a ostatní listnaté %. Okres Tachov Moták pochop (Circus aeruginosus) hnízdí v rákosinách pfii rybnících na Tachovsku. 2 Prvosenka jarní (Primula veris) je hojná na Vlãí hofie v pfiírodním parku Kosí potok. 3 Vranec jedlov (Huperzia selago). 2 3 TC 9 453
PlzeÀsko a Karlovarsko Dfievo patfií k obvyklému stavebnímu materiálu na Tachovsku, jak je patrné i v Horní JadruÏi. Podle Typologického systému ÚHÚL má z lesních vegetaãních stup- ÀÛ nejvût í plochu dubobukov a jedlobukov stupeà. V teplej í v chodní ãásti okresu najdeme dubobukov, ve vy ích lokalitách, hlavnû v oblasti âeského lesa, jedlobukov stupeà. V nejvy ích partiích se nachází pfiedev ím smrkobukov lesní vegetaãní stupeà. Jen nejvy í exponované a podmáãené lokality patfií k bukosmrkovému vegetaãnímu stupni. V rozdûlení lesû z hlediska jejich hlavního poslání, resp. jejich pfievaïujících funkcí, pfievládá kategorie lesa hospodáfiského ten zaujímá 90 % plochy. Kategorie lesa ochranného je tvofiena pouze porosty na mimofiádnû nepfiízniv ch stanovi tích, kde les plní pûdoochrannou funkci, a zaujímá jen 2% plochy. Jde pfiedev ím o nejvy í partie âeského lesa. Kategorie lesa zvlá tního urãení, jenï zaujímá 8 % plochy, tvofií pfieváïnû genové základny hlavních lesních dfievin, lesy pfiírodních rezervací a lesy v rámci pásem ochrany vodních zdrojû. V chodní a jihov chodní ãást okresu patfií ke star m sídelním územím s v razn m pravûk m osídlením. Západní ãást, s pohofiím âeského lesa a se sníïeninou Tachovské brázdy, byla v pravûku osídlena jen fiídce. Bylo to v pozdním paleolitu a mezolitu, kdy pfiicházely zúzemí Bavorska skupiny lovcû a sbûraãû plodin. Následující první zemûdûlské kultury neolitu a eneolitu jsou doloïeny ve v chodní a jihov chodní ãásti okresu. Díky loïiskûm kovû bylo jiï v závûru star í doby bronzové osídleno Sedmihofií. Vzniklo mocné hradi tû udarmy le. Ve stfiední a mlad í dobû bronzové kolonizace krajiny, ale zase jen v oblastech s pfiízniv mi pfiírodními podmínkami. Svûdãí o tom ãetná mohylová pohfiebi tû (Malovice, Vrhaveã). Kulturní v voj vrcholil v ãasnû laténském období. Doklady germánského osídlení v dal ích staletích na Tachovsku zatím chybí. Dal í vlna osídlování území zaãíná pfiíchodem SlovanÛ (hradi tû a pohfiebi tû u Bezemína osídlené od 7. do poloviny 9. století). V souvislosti s v vojem ãeského státu v 9. 0. století vzniká na Tachovsku stále hust í síè sídelních lokalit. Královská moc pomáhá rozvíjející kolonizaci území zvlá tû 454 TC 0
Okres Tachov zakládáním mûst (Tachov a Stfiíbro). Pozadu nezûstává ani novû vznikající lechta (napfi. vamberkové, Hroznatovici), která buduje v znamné hrady (Krasíkov, Bor atd.). Mezi nimi mûl zvlá tní postavení hrad Pfiimda (zmi- Àovan jiï v roce 2), pûvodnû postaven nûmeck mi lechtici bez vûdomí ãeského panovníka a teprve pozdûji ãesk m kníïetem zabran. Velk podíl na stfiedovûké kolonizaci území mûl benediktinsk klá ter v Kladrubech (zaloïen v roce 5). JiÏ poãátkem. století dochází na území dne ního Tachovska v jeho pohraniãních oblastech k tzv. chodské kolonizaci. Zvlá tností je tzv. tachovsk mansk systém tachov tí manové z fiad drobné lechty (podobnû jako Chodové) zaji Èovali ochranu hranic. Do v voje Tachovska velkou mûrou zasáhly husitské války, kdy fiada mûst pfie la na husitskou stranu (v znamn mi událostmi této doby bylo dobytí kladrubského klá tera a bitva u Tachova). Kraj proïil mnohé útrapy za tfiicetileté války. Tachovsko patfií k oblastem, kde ãlovûk zaãal brzy mûnit pfiírodu ku svému prospûchu. Mezi tyto ãinnosti patfiila jiï od poloviny 6. století v oblasti âeského lesa tûïba dfieva, byly zakládány sklárny, Ïelezárny a papírny. AÏ do poãátku 20. století v této oblasti dominovalo skláfiství. Obyvatelstvo v podhorsk ch oblastech zemûdûlskou ãinností postupnû mûnilo tváfi krajiny. Zejména v 6. století pfiispûl k pfiemûnû krajiny vznik velk ch rybniãních soustav na Tachovsku a Plánsku. I zde v ak vznikaly v znamné tûïební lokality dolování rud stfiíbra u Stfiíbra je doloïeno jiï ke konci 2. století. V 9. století se na severov chodû dne ního okresu rozvíjí lázeàství (Konstantinovy Láznû). Do dûjin osídlení a do tváfinosti krajiny se zapsaly politické a váleãné události. V letech 936 938 zde byly budovány aï tfii linie vojenského opevnûní zároveà. Po roce 945 dochází k vysídlení nûmeckého obyvatelstva. Nové osídlení nebylo pfiíli úspû né, a tak do lo k zanikání lidsk ch sídel v rozsáhl ch západních oblastech okresu. Západní ãást území se navíc stala hraniãním pásmem, které v 50. letech 20. století sahalo aï k samotnému Tachovu. AÏ po roce 989 byly tyto konãiny opût zpfiístupnûny pro vefiejnost. Zbytky hradu Pfiimda patfií k v razn m krajinn m dominantám okresu Tachov. TC 455