Základní informace o výzkumu včetně postupu a charakteristiky výzkumného souboru Název projektu: Význam vybraných dětských uměleckých aktivit pro utváření osobnosti dítěte ve věku povinné školní docházky Předmět řešení: Střednědobý aplikovaný institucionální výzkum vzorku dětí ve výchozím věku 11-12 let, které jsou členy dětských folklorních kolektivů, dětských souborů scénického tance, dětských divadelních a recitačních kolektivů, dětských výtvarných kroužků, dětských pěveckých sborů se záměrem prokázat srovnáním s kontrolním vzorkem dětí, které takový zájem nemají, pozitivní vliv těchto aktivit na osobnost dítěte. Pracovní hypotézou je předpoklad, že umělecké aktivity mohou vybavit dítě pro život ve společnosti kulturním kapitálem, tj. souborem klíčových kompetencí, schopností, znalostí a dovedností. Klíčovými kompetencemi rozumí řešitel ve smyslu Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 č. 962/ES kombinaci znalostí dovedností a postojů, které všichni potřebují ke svému osobnímu naplnění a rozvoji, aktivnímu občanství, sociálnímu začlenění a pro pracovní život. V ČR jsou zahrnuty do Rámcového vzdělávacího programu. Řídící skupina: Mgr. Lenka Lázňovská, pracovnice NIPOS, vedoucí týmu; PhDr. Vítězslava Šrámková, pracovnice NIPOS, koordinátor činnosti podskupin; PhDr. Iva Klůsová, pracovnice ČRo, sociolog; Doc. dr. Jan Slavík, CSc., vysokoškolský učitel PFUK, pedagog a vědec, odborník na výtvarnou tvořivost; Doc. dr. Hana Váňová, CSc., vysokoškolský učitel PFUK, pedagog a vědec, odborník na hudební tvořivost; PhDr. Pavel Vacek, PhD., vysokoškolský učitel a vědec, Univerzita Hradec Králové, pedagog a psycholog; Mgr. Eva Pavlíková, vysokoškolský učitel MU Brno, psycholog specializující se na tvořivost; Lenka Novotná (2004/2005), MgA. Anna Caunerová (2006), Mgr. Kateřina Doležalová (2007), pracovnice NIPOS, administrátor projektu. Oborové podskupiny: Folklorní tanec: PhDr. Alena Schauerová, vysokoškolský učitel MU Brno, pedagog a vědec, pracovník NIPOS, Ing. Pavlína Čermáková, Jana Rychtová, obě pracovnice NIPOS; Divadlo: Doc. Jaroslav Provazník, vysokoškolský učitel DAMU Praha, pedagog a vědec, pracovník NIPOS, PhDr. Hana Cisovská, PhD vysokoškolský učitel Univerzita Ostrava, Mgr. Jakub Hulák, vysokoškolský pedagog, pracovník NIPOS;
Scénický tanec: Mgr. Bohumila Cveklová, pracovnice NIPOS, Mgr. Jiří Lössl, vysokoškolský pedagog, pracovník NIPOS, Dagmar Nejedlá Brno, pedagog; Sborový zpěv: PhDr. Jaroslava Macková, Mgr. Lea Šebešová, obě pracovnice NIPOS, doc. dr. Alena Burešová, CSc., vysokoškolský učitel Palackého univerzita v Olomouci, pedagog a vědec (pouze pro téma Životní způsob), Mgr. Alexandros Charalambidis, vědecký pracovník VUP Praha, specialista pro hudební obor (pouze pro téma Vztah k umění); Výtvarné aktivity: PaedDr. Markéta Pastorová, vědecká pracovnice VÚP Praha, specialista pro výtvarný obor, Mgr. Jakub Synecký, vysokoškolský učitel PFUK, pracovník NIPOS, Mgr. Zdenka Synecká, pracovnice NIPOS. Deskripce metodologie výzkumu: Byly zkonstruovány tři instrumenty, které postihovaly základní výzkumné záměry zjišťování a týkaly všech témat výzkumu: charakteristiky dětí, pracujících v různých typech uměleckých souborů (základní vzorek ZV); jejich komparace se souborem dětí, které v takovýchto kroužcích nepracují, v oblasti volnočasových aktivit, kulturních a sociálních preferencí (kontrolní vzorek KV); apercepční a jiné preference dětí, pracujících v kroužcích výtvarného umění a komparace se souborem dětí, které se těmito aktivitami nezabývají (ZVV). Základním argumentem pro samostatnou konstrukci výtvarného dotazníku byl tzv. autografický charakter těchto aktivit. To znamená, že výtvarné projevy jsou v principu na rozdíl od ostatních založeny především na původnosti uměleckého výrazu, nikoliv na umění interpretovat a poznovu zprostředkovat hodnoty původní tvorby. (doc. J.Slavík opírající se přitom o teorii N. Goodmana). Těmto záměrům byla přizpůsobena strategie konstrukce dotazových instrumentů, která také vycházela z požadavků na budoucí matematicko-statistické zpracování. Byly proto zkonstruovány následující bloky otázek: část A - identifikační znaky respondenta (byly pokládány všem respondentům); část B1 - blok otázek, které byly pokládány dětem, pracujícím v různých typech uměleckých souborů; část B2 - blok otázek, které byly pokládány dětem, pracujícím v kroužcích výtvarného umění; část C - blok otázek, postihujících jednotlivá témata výzkumu s cílem zjistit kulturní a sociální preference (byly pokládány všem respondentům). Vznikly tak tři specifické výzkumné instrumenty, které byly distribuovány v rozdílných výběrových souborech dětských respondentů: Typ ZV. Instrument obsahoval části A, B1 a C a byl distribuován mezi dětmi, pracujícími v různých typech souborů. Typ KV. Instrument obsahoval část A s C a byl distribuován mezi dětmi, které se žádnou specifickou aktivitou nezabývají (kontrolní soubor). Typ ZVV. Instrument obsahoval část A, B2 a C a byl distribuován mezi dětmi, pracujícími v kroužcích výtvarného umění.
Základní charakteristika výzkumného vzorku: 1. Základní vzorek Kvantitativně pojatý výzkum sociologického typu vyžaduje kromě testovatelných hypotéz dostatečně velký vzorek respondentů. Zkoumaný vzorek musí respektovat demografické kritérium (velikost obce), přičemž nebylo cílem rovnoměrné zastoupení krajů, u čtyř kolektivních oborů výkonové kritérium (úroveň tělesa, v němž dítě působí) a také přirozené zastoupení obou pohlaví v jednotlivých uměleckých oborech. Po složitých diskusích, kdy se ukázalo, že stanovení kvalifikovaného odhadu počtu dětí jako východiska pro případné odlišení vzorků je velmi komplikované, dospěl řešitel k závěru, že výtvarný obor bude zastoupen 300 respondenty, ostatní po 400. Neexistuje totiž žádná oficiální statistika, dětské kolektivy jsou velmi nestálé, některé obory nemají možnost každoročního poměření na celostátní přehlídce (např. folklor a výtvarná tvorba), počty oborů na ZUŠ lze použít pouze v omezené míře, neboť např. výsledkem činnosti literárně dramatického oboru nemusí být nutně produkt určený k veřejné prezentaci a kromě toho celostátní srovnávací soutěž se koná v šestiletých intervalech. Oproti pracovní variantě šetřit souběžně dvě věkové skupiny dětí, byla zvolena konečná varianta pracovat s věkově homogenní skupinou a sledovat ji po celou dobu. Při výběru souborů byla tedy uplatňována dvě hlediska: demografické (zastoupení krajů, typů obcí podle počtu obyvatel a charakteru místa) a kvalitativní (zastoupení různých typů souborů v kvalitativní škále od špičkových po začínající). Na rozdíl od běžných sociologických výzkumů řešitel nestanovil pro spolupracovníky zároveň ve funkci vedoucího souboru jako tazatele velikost vzorku a pohlaví dítěte. Podle uvedených hledisek vybral soubory, musel počkat na nabídku od vedoucích souborů a tu vyhodnotil. Každé zkoumané dítě bylo vedeno pod jedním statistickým číslem na samostatném identifikačním listu respondenta. Jako výchozí věk bylo zvoleno období jedenáct/dvanáct let, kdy má dítě určitou, byť dílčí zkušenost s oborem a je schopno slovně formulovat své pocity. Ve vzorcích jsou minimálně zastoupeny také děti desetileté. Mladších dětí než desetiletých je v některých oborech (např. scénickém tanci) výrazně méně, což by komplikovalo složení vzorku, pokud bychom se rozhodli pro původní variantu. V typologii dětských souborů jsou zastoupeny kolektivy různých typů (ZŠ, ZUŠ, mimoškolní zařízení), které z hlediska dosahované kvality patří jak do skupiny základní soubory, střední (účast na krajských přehlídkách bez postupu), tak mezi účastníky celostátních přehlídek. Převažují dívky, což odpovídá zastoupení obou pohlaví v jednotlivých uměleckých oborech. Do vzorku byly zařazeny pouze děti, jejichž rodiče po dotazu vedoucího souboru s účastí dítěte souhlasili. Ve výjimečných případech rodiče později tento souhlas odvolali a dítě bylo vyřazeno. Výsledné počty dětí ve výzkumném vzorku byly pro první téma v konečných číslech větší, neboť řada vedoucích požádala o možnost zařazení dalších stejně starých dětí, které nově přišly do souboru a projevily společně s rodiči o výzkum zájem. Řešitel si byl vědom skutečnosti, že v dalších tématech lze předpokládat přirozené snižování počtů dětí (migrace, odliv zájmu, rozpad skupiny, fyziologické důvody jako mutace, nadměrný růst apod.). Zdá se, že nejstabilnější jsou skupiny pracující na ZŠ, naopak méně stabilní jsou soubory při ZUŠ. Výzkum tak přinesl i základní údaje o proměnách dětských uměleckých souborů. Strategické rozhodnutí týkající se věku dětí a velikosti vzorku bylo opřeno rovněž o výsledky pilotního výzkumu mezi účastníky tří celostátních přehlídek. Data byla v tomto případě získána od 856 dětí v převažujícím věku 10-14 let. 2. Kontrolní vzorek Zahrnuje 300 dětí stejného výchozího věku jako děti v základním vzorku, které se nevěnují některému z pěti uměleckých oborů (tj. nejsou členy žádného kolektivu či kroužku), neboť právě angažovanost v definovaných zájmových uměleckých aktivitách je klíčovou
proměnnou. To nevylučuje, že mají jiné zájmy např. sportovní, sběratelské, chovatelské, individuálně umělecké. Při složení rozhodovala hlediska demografická, věk a pohlaví dítěte, tj. hlediska kopírující základní vzorek. Zvláštní kontrolní vzorek byl stanoven pro doplňující výzkum výtvarných aktivit. Pro první téma (životní způsob) bylo pořízeno 2 267 dotazníků, z nichž byl pro finální matematicko-statistické vyhodnocení sestaven soubor o 2 238 jednotkách. Výsledný soubor má následující charakteristiky: Základní deskripce použité metodologie: - konstrukce instrumentu dotazníku k jednotlivým tématům, případně testů (výzkum tvořivosti); nebyly použity žádné standardní dotazníky; výsledný text vychází z definice zvoleného tématu a opírá se o empirickou znalost jednotlivých oborů a psychologie dítěte; ve všech případech byl instrument testován před zadáním na malém vzorku dětské populace jako pilotní výzkum; - distribuce dotazníkového instrumentu (případně testu u tématu tvořivost), dotazníky děti vyplňují samostatně, avšak ve skupině v souboru; vedoucí do jejich odpovědí nezasahuje, testy byly konstruovány na časový limit, který vedoucí sledoval; všechny instrumenty jsou anonymní; - sestavení finálního souboru podle pravidel pro pořízení dat (kódovací předpis); - matematicko-statistická analýza souboru dat s uvedením podstatných tj. statisticky významných zjištění; - deskripce zjištěných dat doplněná o porovnání za celý soubor (tj. porovnání základního a kontrolního vzorku včetně textové části); - analýza a interpretace dat jak v celku, tak v jednotlivých oborech, opřená o hypotézy v rámci oboru se stanovením dalších výzkumných kroků včetně jejich specifikace u jednotlivých tematických okruhů. Ústřední hypotéza: 1. Kauzální Angažovanost dětí v zájmových uměleckých aktivitách definovaného typu působí na kvalitu jejich života pozitivněji ve srovnání s dětmi, které se jim nevěnují. Prokázat tuto hypotézu se statisticky významnou pravděpodobností s minimalizací jiných vlivů sdružených na základě společného faktoru (např. to, že se do uměleckých aktivit častěji zapojují děti ze sociálně a intelektuálně lépe vybavených rodin). Tato angažovanost má rovněž pozitivní vliv na vybavení dětí tzv. klíčovými sociálními kompetencemi (např. adaptabilita, kompetentnost, kooperace, výkonnost a další). U třetího tématu (zkoumání tvořivého myšlení) by pozitivní vliv uměleckých aktivit měl být prokázán na rysech jako je např. validita, reliabilita, fluence, flexibilita, senzitivita, fantazie, originalita. U čtvrtého tématu je zkoumán vztah dítěte k umění s cílem prokázat vyšší míru kulturního kapitálu. 2. Deskriptivní Aktivní účast dětí v zájmových uměleckých aktivitách definovaného typu statisticky významně koreluje s pozitivní kvalitou jejich života, mírou sociálních kompetencí, tvořivého myšlení a vztahem ke kultuře. Nárok na vyloučení jiných vlivů je analogický jako u kauzální hypotézy.
3. Klíčová proměnná Angažovanost v zájmových institucionálních uměleckých aktivitách. Těmito aktivitami se pro účely tohoto výzkumu rozumí kolektivně realizované, institucionálně zastřešené, odborně vedené umělecké aktivity v pěti oborech, jimž se děti věnují intenzivně (tj. více než stanoví povinné hodiny umělecké výchovy, např. u výtvarného oboru jde zpravidla o dvě vyučovací hodiny týdně v rozsahu 45 minut) k tomu je třeba přičíst čas strávený dojížděním, u kolektivních oborů také veřejným vystupováním, soustředěními apod., v kvantitě, která vyplývá zejména z potřeby veřejné prezentace uměleckého produktu. 4. Centrální kategorie Jako centrální kategorie výzkumu byl stanoven životní styl. Je ústřední a reprezentativní, tj. vztahuje se k velkému počtu jiných termínů a fenoménů, je strukturní - snadno vytváří vazby k dalším termínům, implikativní - nese v sobě teoretickou koncepci, explikativní - vysvětluje velkou variační šíři v praxi zaznamenávaných vlastností, vztahů, podmínek, strategií. Řešitel se při tom opírá o filozofii jednání v pojetí současného francouzského sociologa a filozofa Pierra Bourdieu. Podle jeho pojednání z r. 1998 je personálním dispozičním východiskem životního stylu tzv. praktický smysl neboli cit pro hru, tj. přejatý systém preferencí, principů vidění a třídění (vkus), trvalých poznávacích struktur, jež jsou v podstatě plodem struktur objektivně existujících a schémat jednání. Tato soustava dispozic v souhrnu tvoří tzv. habitus, vyjádřený v praktických činnostech a statcích, tedy nejenom v samotném jeho chování či jednání, ale také v tom, čím se rád obklopuje, jak bydlí, v jakém prostředí se pohybuje apod. Hodnota sociální pozice podle Bourdieu je podmíněna velikostí jejich celkového kapitálu - ekonomického, kulturního, symbolického, informačního, politického. To znamená, že životní styl těsně souvisí s velikostí kulturního kapitálu a s celkovým habitem aktéra sociálního pole. Výzkum tedy ve všech souvislostech zkoumá charakter habitu dětí ve věku povinné školní docházky s přihlédnutím k velikosti jejich kulturního kapitálu, přičemž srovnává děti věnující se kolektivním uměleckým aktivitám s jejich vrstevníky, kteří takový zájem nemají. NIPOS, Praha 2007